Issuu

Žoldnéři fantazie OovRACENA STRANA SVETA Odpovědný redaktor Michael Bronec Korektury Jana Kopečková, Leonard Medek Sazba Michael Bronec Obálka Tomáš Kučerovský Ilustrace viz povídky Grafické zpracování obálky Mirek Dvořák, Dataprint Vydalo nakladatelství Straky na vrbě (Horáčkova 1208/11, Praha 4) jako svou 169. publikaci Svazek 115 edice Česká fantastika Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Vysázeno fonty Alcoholica, Jannon a Hercules z První střešovické písmolijny Vydání první, Praha 2017 Náklad 800 ks Cena 250 Kč

ISBN: 978-80-87364-69-7

Obsah spravedlnost

Věra Mertlíková:

Hovězí

Miroslav Sedláček:

Jak vrchní komisař Olič

prodal svůj stín za jedno plzeňské

Jan Hamouz:

Štětec z velbloudí srsti

Radmila Tomšů:

Cesta za snem

109

Karel Doležal:

Vévodovy cescy

143

Pavel Fritz:

Otec a smrt

177

Linda Koutová:

Znamení zlata

211

Jarmila Kašparová:

Fábulus

243

l\1ichaela Merglová:

Jestřábice

267

Kristýna Sněgoňová:

O lásce

301

Miroslav Žamboch (host): Odvrácená strana světa Leonard Medek:

Po čem si šlapeme

335 401

Galerie:

411

Dodatky:

417

VĚRA MERTL1KOVA

HOVĚZÍ

SPRAVEDLNOST

VERA MERTLfKOVA // HOVtZf SPRAVEDLNOST

Svobodný c1ove1e mohl na Islandu zabrat tolik půdy, kolik dokázal obrjít za den. Muž musel nést,hořícípochodeň - a žena před sebou hnát dvouletou krávu.

podle Knihy o záboru země ,,O takové příležitosti sním celý život! " „Fajn. Celý život sníš o tom, že budeš kravám vytírat zadky vatou na špejli." Mořský břeh vypadal v dešti nehostinně. Vlny se rozbíjely o skalnaté pobřeží, hromady chaluh byly cítit rybinou, ale dvojice v nepromokavých bundách odhodlaně pokračovala vpřed. Podle ostrovanů neexistuje špatné počasí pouze nevhodné oblečení. A oni byli typičtí ostrované s tvářemi ošlehanými větrem a očima jako moře. Statný mladík s kudrnatými plavými vlasy, jehož předkové postavili lodě, přepluli moře a se sekerou v ruce vybudovali na nehostinném Islandu nový domov - a urostlá, zdravá dívka, poslední v řadě matek a žen, které ten skvělý chlapský nápad dokázaly přežít.

,,Ne zadky, Uno. Provedu stěr z vnitřní strany mulce. Helgi Grímson má největší stádo dobytka v kraji . Budu mít dostatek materiálu k dokončení dizertační práce! " ,,To je skvělé, Arne. Místo dovolené v Paříži, kterou kvů li tvému výzkumu dva roky odkládáme, pojedeš na Helgiho farmu zmapovat genom nějakých hloupých krav!" ,,Ostrovní skot je jedinečný. Nekřížil se s jinými plemeny déle než tisíc let. Dopíšu práci , získám grant a stálé místo v centrální genové bance, a pak-" „Pak se pustíš do dalšího výzkumu. Mám tě ráda. AJe už se mi nechce čekat, až si na mě mezi vědeckými projekty uděláš čas."

,,Jenomže ta práce je hrozně důležitá! " „Nepochybně. Neviděli jsme se měsíc a teď jedeš znovu pryč. Co uděláš, až budeme chtít rodinu? Odjedeš na výzkum a necháš mi v ledničce zkumavku se vzorkem?" Mladý vědec se zamyslel. ,,Představoval jsem si to jinak, ale proč ne? To by šlo. " ,,Ne, nešlo. Končím." Una se zhluboka nadechla studeného mořského vzduchu. V životě jsou chvíle, kdy se člo věk prostě musí rozhodnout. ,,Můžeme zůstat přátelé." Otočila se a rázným krokem se vydala zpátky. Arn se zamyslel. Co teď? Asi by měl něco udělat - jenomže na druhé straně fjordu jej čekal starý farmář, který svolil k odběru vzorků u svých šesti krav. Niž se rozhodl, byla dívka příliš daleko. Rozpačitě pokrčil rameny a vydal se opačným směrem. A to bylo dobře. Jinak by si mohl všimnout, že slané kapky na její tváři nejsou jen déšť a mořská tříšť.

VĚRA MERTLIKOVA // HOVĚZ ( SPRAVEDLNOST

,,Ne zadky, Unq. Provedu stěr z vnitřní strany mulce. Helgi Grímson má největší stádo dobytka v kraji. Budu mít dostatek materiálu k dokončení dizertační práce!" ,,To je skvělé, Arne. Místo dovolené v Paříži, kterou kvů li tvému výzkumu dva roky odkládáme, pojedeš na Helgiho farmu zmapovat genom nějakých hloupých krav! " ,,Ostrovní skot je jedinečný. Nekřížil se s jinými plemeny déle než tisíc let. Dopíšu práci, získám grant a stálé místo v centrální genové bance, a pak - " , „Pak se pustíš do dalšího výzkumu. Mám tě ráda. Ale už se mi nechce čekat, až si na mě mezi vědeckými projekty uděláš čas."

ě. Vlny se rozbíbyly cítit rybinou, hodlaně pokra-

ehanými větrem atými plavými luli moře a se seIslandu nový doladě matek a žen,

,,Jenomže ta práce je hrozně důležitá!" „Nepochybně. Neviděli jsme se měsíc a teď jedeš znovu pryč. Co uděláš, až budeme chtít rodinu? Odjedeš na výzkum a necháš mi v ledničce zkumavku se vzorkem?" Mladý vědec se zamyslel. ,,Představoval jsem si to jinak, ale proč ne? To by šlo." ,,Ne, nešlo. Končím ." Una se zhluboka nadechla studeného mořského vzduchu. V životě jsou chvíle, kdy se člo věk prostě musí rozhodnout. ,,Můžeme zůstat přátelé." Otočila se a rázným krokem se vydala zpátky. Arn se zamyslel. Co teď? Asi by měl něco udělat - jenomže na druhé straně fjordu jej čekal starý farmář, který svolil k odběru vzorků u svých šesti krav. N~ž se rozhodl, byla dívka příliš daleko. Rozpačitě pokrčil rameny a vydal se opačným směrem. A to bylo dobře. Jinak by si mohl všimnout, že slané kapky na její tváři nejsou jen déšť a mořská tříšť.

přežít.

VERA MERTLIKOVA li HOVEZI SPRAVEDLNOST

měl

Zatracený Olaf a jeho hloupé nápady! Dnes měli odplout na západ a začít na Islandu nový život. Jenomže on musel před půlnocí sebrat všechny bojeschopné muže a s drakkarem veslovat přes fjord. Se sousedem na druhé straně zátoky vedl spory léta - a dnes nastal čas je vyřešit jednou provždy. Zvedl se vítr a začal trhat bílé závoje nad vodou. Ve vzduchu bylo cítit kouř. Pak se z mlhy se vynořila dračí loď. Ale něco bylo špatně. Z plachty zůstaly jen ohořelé cáry, vesla byla zpřelámá na a z paluby šlehaly plameny. V té chvíli někdo z drakkaru skočil do studené vody a plaval ke břehu. Byl to Borek, otrok z Moravy, země ně kde daleko na jihu. Zajali ho předloni v létě v jednom z irských klášterů. Vyznal se v hospodářství i v dobytku a síly

na rozdávání. Tecl' se však vlekl jako kajka se zlomeným křídlem a z rozbité hlavy mu tekla krev. "Čekali nás," promluvil ztěžka, jakmile se dostal z vody. ,,Došli jsme potichu až ke statku. Nic se nedělo, ani psi neštěkali. Olaf sám přelezl kolové hrazení a otevřel nám bránu. Muži vběhli dovnitř. Já měl venku dávat pozor na ty, co budou utíkat." ,;výborný nápad," ucedila Aud. Každý ve dvorci věděl, že Borek je křesťan. Prchající by požehnal křížem - ne kopím přes záda. „Pak se na nás vrhli. Najednou byli všude - v domě, ve stodole, v sýpce ... A naši nešli ve formaci. Padla jich víc než polovina, než dal zraněný Olaf pokyn k ústupu. Odtáhli jsme ho k lodi a odrazili, ale oni stříleli zápalné šípy a házeli kameny. Jeden mě trefil do hlavy, a když jsem se probral, loď hořela a nikdo z našich nebyl naživu." ,,A- Olaf?" ,Je tam," ukázal Borek přes rameno. Loď nejspíš zachytil odliv. Oheň se rozhořel a planoucí drakkar mířil na širé moře. Aud se rozhlédla. Na břehu zůstalo sotva třicet lidí. Ženy a děti z domácnosti, starší otroci - a osmiletý Thorkel s pětiletým Ulfem, jejichž otec právě usedal k hostině v Ódinově síni ve Valhalle. S takovou posádkou by se na moře pustil jen blázen. Jenomže cesty zpět nebylo. Rychle si otřela oči. Na truchlení nebyl čas. ,,Rozviňte plachtu!" zavelela. ,;vyplujeme." Poslechli bez váhání. Nejistá cesta po moři byla lepší než jistá pomsta rozhněvaného souseda. Brzy nechali klidné vody fjordu za sebou. Východní vítr se opřel do plachty a lidé si mohli oddechnout.

Překonal strach,

z.lobu i zy-adu, Borek, syn jar/a z. města Veligradu. Moravan sme1ý, první mezj všemi, na Island se vydal, aby zabral zemi. domácí úkol Gerdy Gerddóttir zDale

Svítalo. Byl nejvyšší čas vyrazit. Aud neklidně popocházela po mokrém písku. Do lodi naložili poslední zásoby a muži začali po provizorním můstku převádět na palubu pečlivě vybraný dobytek. Nebyla to štíhlá dračí !od', která dokáže po vlnách letět jako pták. Těžký prastarý knarr'však rychlost vyvážil stabilitou a vešlo se do něj vše, co budou v prvním roce na ostrově potřebovat.

VERA MERTL!KOVA li HOVl:ZI SPRAVEDLNOST

měl na rozdávání. Teď se však vlekl jako kajka se zlomeným křídlem

a z rozbité hlavy mu tekla krev.

,,Čekali nás," promluvil ztěžka, jakmile se dostal z vo-

krém písku. Do lo. i po provizorním raný dobytek. káže po vlnách letět iychlost vyvážil stabi-

nápady! Dnes měli nový život. Jenomže bojeschopné muže sousedem na druhé

· do studené vody z Moravy,

země ně

v létě v jednom z ir, i v dobytku a síly

dy. ,,Došli jsme potichu až ke statku. Nic se nedělo, ani psi neštěkali. Olaf sám přelezl kolové hrazení a otevřel nám bránu. Muži vběhli dovnitř. Já měl venku dávat pozor na ty, co budou utíkat." ,Yýborný nápad," ucedila Aud. Každý ve dvorci věděl, že Borek je křesťan. Prchající by požehnal křížem - ne kopím přes záda. „Pak se na nás vrhli. Najednou byli všude - v domě, ve stodole, v sýpce .. . A naši nešli ve formaci. Padla jich víc než polovina, než dal zraněný Olaf pokyn k ústupu. Odtáhli jsme ho k lodi a odrazili, ale oni stříleli zápalné šípy a házeli kameny. Jeden mě trefil do hlavy, a když jsem se probral, loď hořela a nikdo z našich nebyl naživu." ,,A-Olaf?" ,Je tam," ukázal Borek přes rameno. Loď nejspíš zachytil odliv. Oheň se rozhořel a planoucí dmkkar mířil na širé moře. Aud se rozhlédla. Na břehu zůstalo sotva třicet lidí. Ženy a děti z domácnosti, starší otroci - a osmiletý Thorkel s pětiletým Ulfem, jejichž otec právě usedal k hostině v Ódinově síni ve Valhalle. S takovou posádkou by se na moře pustil jen blázen. Jenomže cesty zpět nebylo. Rychle si otřela oči. Na truchlení nebyl čas . ,,Rozviňte plachtu!" zavelela. ,;vyplujeme." Poslechli bez váhání. Nejistá cesta po moři byla lepší než jistá pomsta rozhněvaného souseda. Brzy nechali klidné vody fjordu za sebou. Východní vítr se opřel do plachty a lidé si mohli oddechnout.

žOLDNl:ŘI FANTAZIE // ODVRACENA STRANA SVITA

VtRA MERTLIKOVA // HOVtZI SPRAVEDLNOST

Aud usedla na záď ke kormidelnímu veslu. Necítila lí- ných botách silné a opálené a oči hluboké a proměnlivé tost. Život po boku neurvalého válečníka nebyl žádný med. jako moře - nedokázala říct, jestli jsou černé, modré, šedé V dálce dohořívala dračí loď. Olaf nikdy nepřemýšlel do- nebo zelené. ,,Ahoj," usmál se. předu, ale odvaha mu nechyběla. Smrt v boji a pohřební hrani"Ahoj." Ostrované jsou zdvořilí, ale rezervovaní. Vymě ce, jaká náleží jen nejváženějším mužům - co víc si mohl přát? nili si pozdravy a každý si půjde po svém. A v té chvíli si uvědomila, že zůstala stát. Dale je jedno z nejúrodnějších míst na ostrově. Dá se tu ,,Pěkný kámen," řekl on, ale oči napovídaly něco jiného. Kde se tu vzala ta kráska? pěstovat obilí, na pastvinách je dostatek trávy a mezi skala,,Jeden z nejstarších na Islandu." mi vyvěrá horký pramen. Je to dobré místo, kam zajet, když je člověku pod psa. „Co je na něm napsáno?" Má vlasy jako sluneční paprsky V údolí není obchod, hospoda ani internet a s poštou se a tvář čistou jako ranní rosa. ,;To nikdo neví." Una mimoděk pohodila plavou hlamusí na rozcestí k runovému kameni. Tady ji Arn nikdy nenajde. Pokud by ji náhodou zkusil hledat. vou a vlasy skutečně na okamžik zazářily jako slunce. Nikdy neměla odejít do města. Mohla zůstat v Dale „Jsem Luke. Luke Leifson," představil se cizinec. ,,Přijel jsem na slunovrat." Abych tu potkal štěstí. a být v pohodě. Jako sestřenka Gerda, šťastně vdaná pětatřicátnice se tře „Dobrá volba. Je tu krásně." A celá krajina kolem jako mi dětmi a prvními vráskami v kulaté tváři. Na nic se neptala by skutečně zkrásněla. Květy zazářily jasnými barvami, tráva a spolu s Unou předstírala, že dívka přijela na slavnosti slu- zavoněla létem a vítr ji rozvlnil jako obrovské zelené moře. novratu. Za pár dní se lidé z okolních statků sejdou u obrovOdhoásmutek, lásko! Ukážu ti ta nejkrámější tajemství léta! ské hranice a protančí noc, aby mohli ráno přivítat slunce. Budeš se usmívat rty modrými od borůvek - ajá se postarám, aby Navečer se Una vydala k rozcestí. Potřebovala být sama. tvůj smích nikdy neutichl. Podej mi ruku a pojď se mnou. Chci, Šedý kámen na křižovatce byl odshora až dolů popsán ru- abys byla šťastná! Ta slova jí zazněla v hlavě jako dávná melodie zahraná novými znaky. Nápis se však nepodařilo rozluštit ani archeologům z univerzity. Shluky písmen nic neznamenaly, jako na Panovu flétnu. Co je to za podivné kouzlo? Muž se usmál. ,,Kam vede tahle cesta?" by někdo řadil znaky za sebou bez jakýchkoliv souvislostí. ,,K horkým pramenům." Bylo to klidné místo. Až do včerejška. ,,Doprovodíte mě?" U kamene někdo stál. A vypadal po čertech dobře. Urostlý, mužný typ s široPřikývla jako zmámená. Vrátila se až po západu slunce. Měli si pořád o čem povídat. kými rameny, poctivou tváří a kudrnatými plavými vlasy. Paže měl vypracované jako veslař na dračí lodi, nohy v pev- Ten chlapík byl skvělý. Báječný. A zítra se s ním uvidí znovu!

VÉRA MERTLÍKOVA// HOVÉZf SPRAVEDLNOST

veslu. Necítila líoebyl žádný med. nepřemýšlel doapohřební hranivíc si mohl přát?

ných botách silné a opálené a oči hluboké a proměnlivé jako moře - nedokázala říct, jestli jsou černé, modré, šedé nebo zelené. ,,Ahoj," usmál se. ,,Ahoj." Ostrované jsou zdvořilí, ale rezervovaní. Vymě nili si pozdravy a každý si půjde po svém. A v té chvíli si uvědomila, že zůstala stát. ,,Pěkný kámen," řekl on, ale oči napovídaly něco jiného. Kde se tu vzala ta kráska? ,,Jeden z nejstarších na Islandu." „Co je na něm napsáno?" Má vlasy jako sluneční paprsky

a tvář čistou jako ranní rosa.

pětatřicátnice

se tře ·. Na nic se neptala la na slavnosti sluů sejdou u obrovo přivítat slunce. · bovala být sama. až dolů popsán rurozluštit ani arche-

,,To nikdo neví." Una mimoděk pohodila plavou hlavou a vlasy skutečně na okamžik zazářily jako slunce. „Jsem Luke. Luke Leifson," představil se cizinec. ,,Přijel jsem na slunovrat." Abych tu potkal štěstí. „Dobrá volba. Je tu krásně. " A celá krajina kolem jako by skutečně zkrásněla. Květy zazářily jasnými barvami, tráva zavoněla létem a vítr ji rozvlnil jako obrovské zelené moře. Odhoďsmutek, lásko! Ukážpt ti ta nejkrásnější tajemství léta! Budešse usmívat rty modrými od borůvek - a já se postarám, aby tvůj smích nikdy neutichl. Podej mi ruku a pojď se mnou. Chci, abys byla šťastná!

Ta slova jí zazněla v hlavě jako dávná melodie zahraná na Panovu flétnu. Co je to za podivné kouzlo? Muž se usmál. ,,Kam vede tahle cesta?" ,,K horkým pramenům." ,,Doprovodíte mě?" Přikývla jako zmámená. , mužný typ s široVrátila se až po západu slunce. Měli si pořád o čem povídat. ,mi plavými vlasy. " lodi, nohy v pev- Ten chlapík byl skvělý. Báječný. A zítra se s ním uvidí znovu!

VE.RA MERTLÍKOVA // HOVf:Zf SPRAVEDLNOST

Deštěm

i mlhou, nocí i za dne převedl loďpřes moře zrádné. Za bouře moudrá pronesl slova, určil směr z letu posla Ódinova.

„Ochladilo se," přemýšlela Aud nahlas. ,,Co když jsme se odchýlili od směru?" Borek znovu potřásl hlavou a nasadil si mokrou kápi. ,,Pokud se vítr stočil na severovýchodní, můžeme Island minout. Ale my si poradíme. Ulfe, mohl bys donést Černého?"

domácí úkol Gerdy Gerdd-Ottir zDale ,,Smiluj se, velká Rán! Všichni se utopíme!" Aud rychle zajistila kormidelní veslo, popadla křičící ženu za zápěstí a zkroutila jí ruku za zády. ,,Mlč, hloupá! Najdi Borka a pošli ho sem!" Pátý den se nebe zatáhlo. Krátké, silné přeháňky znovu a znovu smáčely palubu a před deštěm se nebylo kam schovat. Loď skřípala a sténala jako nemocná žena. Připomínala nehezkou, ale silnou obryni, která si pod ocelovými mraky neúnavně razí cestu k západu. Pokud ovšem plují na západ. ,,Tady jsem, paní," ozval se Borkův hlas. ,,Jak jsme na tom?" Otrok zatřásl tmavými kučerami, aby z nich dostal vodu. Když jej před dvěma lety přivedli, měl temeno hlavy vyholené na znamení, že slouží Kristu, bohu slabých a hlupáků. Tonzura stačila zarůst, ale víra se bývalého mnicha držela jako blecha kožichu . ,,Dobře," řekl klidně. ,,Dnes se nebudeme muset koupat." Aud se mimoděk usmála. Borkovi nedokázalo nic zkazit náladu. Muž si dlaní přejel mokrou tvář a zahleděl se vpřed. Cesta z Norska na Island trvala čtyři dny. Měli tam dorazit včera - jenomže po pevnině nebylo nikde ani památky.

Audin syn se rozběhl na spodní palubu. Za okamžik se vrátil s bedýnkou z jedné strany uzavřenou dřevěnou mříž kou. ,,Podívej, mami! Má oči jako korálky!" ,,Havran?" zavrtěla hlavou Aud. ,,K čemu nám bude?" ,,Chytil jsem ho večer před odjezdem," usmál se Borek. ,,Když ho pustíme, zamíří k pevnině. " Plavovlasý chlapec opatrně odsunul mřížku. Havran vyskočil ven, rozhlédl se a přeletěl na pravý bok lodi. Pak si zobákem načechral tmavé peří, zamával křídly a vznesl se k obloze. Neletěl však směrem, kterým plula loď. Zamířil vpravo. ,;vesla do vody!" zavelel Borek. ,,Stočíme plachtu a navedeme loď ke břehu. Thorkele, pojď sem." Thorkel, plavý jako mladší bratr, seděl na zádi a něco si pro sebe broukal. Když uslyšel své jméno, zvedl hlavu. ,,Chceš být skald, že ano?" Moravan vzal chlapce kolem ramen. ,,Musíme udržet rytmus při veslování. Zazpíváš nám? Slova mají velkou moc a ty je dokážeš použít. Pomoz mi a doveď loď do bezpečí!" Hoch svraštil čelo. Zpíval už mnohokrát - ovcím na pastvě, krávám v ohradě nebo vlnám na pobřeží. Nikdy však nesebral odvahu vystoupit před lidmi. Jenomže Borek písním rozumí, jako by byl syn nějaké ho velmože. Thorkel se zhluboka nadechl.

SBORNIK FANTASY POVIDEK

V osmých Žoldnéřích v pořadí se objevují jména již známá: Věra Mertlíková, Pavel Fritz, Karel Doležal, Kristýna Sněgoňová; i nováčci, již se snad proslaví v příštích letech.

ISBN 978-80-87364 - 69- 7

I7 88087I 36469 11 7 Cena 250 ,-

Kč