Petr Heteša
NEZKOUŠEJ NA MĚ ZAPOMENOUT Jazyková redakce Renata Heitelová. Odpovědná redakce Robert Pilch. Obálka Lukáš Tuma. Vydání první. Vydalo nakladatelství Robert Pilch - BROKILON, Nuselská 1418/ 51, 140 00 Praha 4 roku 2017 jako svou 438. publikaci.
http://www.brokilon.cz brokilon@brokilon.cz Tisk Marten, s.r.o.
Cena 298,- Kč ISBN 978-80-7456-337-9
Petr Heteša v nakladatelství Brokilon
I. Démoni jsou věční Nevermore Baltimore Ruská ruleta Sex, drogy & cyb'n'roll Fata! virtual Stavy nestavy, bytosti nebytosti Tekuté krystaly (pouze e-book) Morphin Red lnfico Nezkoušej na mě zapomenout
Rituál 1. Bylo to sado-maso jako z levného béčkového filmu. Vytáhl jsem z kapsy služební smarteye a nasadil sije. Ne proto, že bych špatně viděl, ale abych pořídil záznam. Stará průmyslová hala měla deset krát dvacet metrů, výšku nějakých šest, vytlučená okna se zbytky střepů trčících z rámů a popraskanou betonovou podlahu. Pod stropem cenily tlamu zbytky uvazovacích drapáků s bubnovými navijáky a přes prorezavělou střechu, která byla ještě z poctivého plechu, a ne z žádných blbin z uhlíkových vlá-
ken, dolů prokapávala voda. Nebylo to ale to jediné, co kapalo na zaprášenou betonovou podlahu. Byla to i krev. Chlap byl nahý a visel za ruce na ocelovém laně dva metry nad zemi. Lano bylo uvázané za příhradový nosník pod stře
http://www.brokilon.cz https://www.facebook.com/brokilon https://www.facebook.com/Newchrome-1489496614691805/
chou, a jak se tam někdo mohl dostat, to mi bylo záhadou. Pod mrtvým tělem byl nakreslený nepravidelný zmatený obrazec z lineárnjch čar a rozmístěná skoro dvacítka černých svící, z nichž tři byly ještě zapálené a zbytek se válel po zemi. Nedalo
s
moc přemýšlení zjistit, kdo je poshazoval. Pod visícím tělem se rvaly čtyři kočky o nejlepší pozici, která zaručovala, že jim na lačně vyplazený jazyk bude odkapávat čerstvá krev. Burgová stála předkloněná v rohu u montážní jámy a vydatně do ní zvracela. Odvrátil jsem pohled. Teda ne, že bych Burgovou neviděl rád, ale nemusí být na záznamu úplně všechno. Lewican nezvracel. Byl jenom zelený. ,,Do prdele, Lewican, vás nenapadlo odehnat ty kočky?" otočil jsem se k němu. ,,Chtěl jsem, ale děsně prskaly a cenily zuby," ukázal na prokousnutý spodní lem svých kalhot. ,,Jedna na mě dokonce zaútočila."
„Poserou nám všechny stopy," řekl jsem a vytáhl z pouzdra pistoli. Zamířiljsem na tu nejbližší. Devítimilimetrová kulka jí prolétla hlavou a zabořila se do podlahy o tři metry dál. Dvě se okamžitě rozprchly, ale jedna s tím měla problém. Zůstala stát a šlehla po mně zlýma očima. Namířil jsem mezi ně. Pochopila to. Odkráčela, ale nijak nespěchala. Jako by říkala: naser si. ,,Kdo ho našel?" obrátil jsem se zase na Lewicana. Ukázal za sebe. U stěny tam seděli dva teenageři, kluk a holka, kterých jsem si ani nevšiml. Mohlo jim být tak osmnáct a punk je zasáhl s veškerou silou. Cvočky na kožených bundách musely vážit minimálně pět kilo a klukovo číro připomí nalo ostny pravěkého veleještěra. Moc rozhození z toho ale asi nebyli, protože punková ještěrka jezdila palcem po displeji motoroly a okolí vůbec nevnímala, jako by snad byla u sebe v dětském pokojíčku. ,,Už jsem se jich ptala," přišourala se zelená Burgová s poblitými botami. ,,Nikoho neviděli, s ničím tu nehýbali a okamžitě volali." ,,Jasně, na hejbání tu byly ty pitomý kočky."
6
,,Můžeme jít?" zvedl ke mně oči kluk, zatímco kočiččin Facebook byl nejspíš daleko zajímavější než já. „Nechte mi tu číslo nebo facebookovou stránku tý krasavice a zmizte," zavrčel jsem. Teprve teď ke mně zvedla oči i ona. Měla je krásné. Velké a zelené, skoro jako ty krvelačné kočky. Kývla směrem k visícímu chlapovi, ze kterého pořád ještě kapala krev. ,,To je nějakej rituál, ne?" ,,Napiš si přihlášku k policii, okamžitě tě berem." ,,Seš nějakej chytrej," řekla otráveně a zvedla se ze země. Kluk taky. „Kam chceš poslat to číslo?" zeptala se. ,,Mezi svý přátele si tě rozhodně nedám." „Lewican," otočil jsem se na policejního eléva, ,,vezměte si od slečny i gentlemana číslo." Pak jsem se vrátil zpátky k viselci.
2. Jediné, co do té haly prokazatelně nepatřilo, bylo ocelové lanko, na kterém visel. Evidentně tlakově strukturovaná ocel používaná většinou na jachtách k fixaci plachet. Chlapovi mohlo být určitě přes šedesát, měl chlupatou hruď a krk naříznutý asi do jedné třetiny, tak akorát, aby čepel nechytila krční tepnu. Na čele měl černým fixem a neumělými písmeny napsáno: Nezkoušej na mě zapomenout! Ani v pekle! Že by vzkaz podvedené manželky? Obrazec pod ním byl nakreslený v prachu červenou křídou. Ale byla to čistá abstrakce. Rovné čáry spojující na přeskáčku asi dvacet bodů, přičemž na některých ještě stály svíce. V prachu dokonce byly patrné i otisky bot, přes které ovšem bylo asi tisíc otisků kočičích tlapek. Fakt dokonalé.
7
moc přemýšlení zjistit, kdo je poshazoval. Pod visícím tělem se rvaly čtyři kočky o nejlepší pozici, která zaručovala, že jim na lačně vyplazený jazyk bude odkapávat čerstvá krev. Burgová stála předkloněná v rohu u montážní jámy a vydatně do ní zvracela. Odvrátil jsem pohled. Teda ne, že bych Burgovou neviděl rád, ale nemusí být na záznamu úplně všechno. Lewican nezvracel. Byl jenom zelený. ,,Do prdele, Lewican, vás nenapadlo odehnat ty kočky?" otočil jsem se k němu. ,,Chtěl jsem, ale děsně prskaly a cenily zuby," ukázal na prokousnutý spodní lem svých kalhot. ,,Jedna na mě dokonce zaútočila."
,,Můžeme jít?" zvedl ke mně oči kluk, zatímco kočiččin Facebook byl nejspíš daleko zajímavější než já. „Nechte mi tu číslo nebo facebookovou stránku tý krasavice a zmizte," zavrčel jsem. Teprve teď ke mně zvedla oči i ona. Měla je krásné. Velké a zelené, skoro jako ty krvelačné kočky. Kývla směrem k visícímu chlapovi, ze kterého pořád ještě kapala krev. ,,To je nějakej rituál, ne?" ,,Napiš si přihlášku k policii, okamžitě tě berem." ,,Seš nějakej chytrej," řekla otráveně a zvedla se ze země. Kluk taky. „Kam chceš poslat to číslo?" zeptala se. ,,Mezi svý přátele si tě rozhodně nedám." „Lewican," otočil jsem se na policejního eléva, ,,vezměte si od slečny i gentlemana číslo." Pak jsem se vrátil zpátky k viselci.
„Poserou nám všechny stopy," řekl jsem a vytáhl z pouzdra pistoli. Zamířil jsem na tu nejbližší. Devítimilimetrová kulka jí prolétla hlavou a zabořila se do podlahy o tři metry dál. Dvě se okamžitě rozprchly, ale jedna s tím měla problém. Zůstala stát a šlehla po mně zlýma očima. Namířil jsem mezi ně. Pochopila to. Odkráčela, ale nijak nespěchala. Jako by říkala: naser si. ,,Kdo ho našel?" obrátil jsem se zase na Lewicana. Ukázal za sebe. U stěny tam seděli dva teenageři, kluk a holka, kterých jsem si ani nevšiml. Mohlo jim být tak osmnáct a punk je zasáhl s veškerou silou. Cvočky na kožených bundách musely vážit minimálně pět kilo a klukovo číro připomí nalo ostny pravěkého veleještěra. Moc rozhození z toho ale asi nebyli, protože punková ještěrka jezdila palcem po displeji motoroly a okolí vůbec nevnímala, jako by snad byla u sebe v dětském pokojíčku. ,,Už jsem se jich ptala," přišourala se zelená Burgová s poblitými botami. ,,Nikoho neviděli, s ničím tu nehýbali a okamžitě volali." ,,Jasně, na hejbání tu byly ty pitomý kočky."
Jediné, co do té haly prokazatelně nepatřilo, bylo ocelové lanko, na kterém visel. Evidentně tlakově strukturovaná ocel používaná většinou na jachtách k fixaci plachet. Chlapovi mohlo být určitě přes šedesát, měl chlupatou hruď a krk naříznutý asi do jedné třetiny, tak akorát, aby čepel nechytila krční tepnu. Na čele měl černým fixem a neumělými písmeny napsáno: Nezkoušej na mě zapomenout! Ani v pekle! Že by vzkaz podvedené manželky? Obrazec pod ním byl nakreslený v prachu červenou křídou. Ale byla to čistá abstrakce. Rovné čáry spojující na přeskáčku asi dvacet bodů, přičemž na některých ještě stály svíce. V prachu dokonce byly patrné i otisky bot, přes které ovšem bylo asi tisíc otisků kočičích tlapek. Fakt dokonalé.
6
7
2.
,,Mám zavolat Maxovi z patologie?" zeptala se Burgová, které se pomalu začala vracet přirozená barva, tedy žlutá, protože byla Číňanka. ,,Ne, myslím, že příčina smrti je jasná. Brnkněte rovnou Ongadorovi do pohřebáku."
,,Hned jsem klidnější, když do baru vleze úřední moc," zazubila se na mě porcelánovou protézou. Kultovní osobnost hnutí emo měla šedesát a toho věku dosáhla jenom proto, že zásadně používala tupé žiletky. Jizvy na jejích rukou tvořily složité ornamenty a dokládaly její zapálení
„No ale ... " „Řekl jsem pohřebák. A ať s sebou vezme někoho s dlouhým žebříkem,jinak ho dolů nedostanou." ,,Zasraná práce," zavrčel Lewican. ,,Ale tohle asi budeme muset dát vědět i mimo Chinco," poznamenala Burgová.
pro věc. „Jdeš mi zrovna do rány," hlesl jsem a kývl na Berryho, ať mi
Sundal jsem si brýle, stopnu! záznam a mrskl po ní očima. ,,Jste se asi zbláznila. Ven to nepůjde. Poradíme si sami." ,,Tohle ale fakt vypadá na rituál." Vytáhl jsem balíček camelek a jednu si zapálil. „Burgová, vy jste ještě nepochopila, že celý tohle zasraný ghetto je jeden velkej rituál?"
,,Na hovno." ,,Kdo je tady v Chincu největší čaroděj?" Překvapeně zamrkala. ,,Co sháníš, elixír lásky? Nebo chcete místo pistolí začít po-
,,Nemusel jste aspoň střílet tu kočku." Někdy jsem měl vážně dojem, že se z ní zblázním.
3. Zašel jsem do Pretty Nights na panáka a Lewicana s Burgovou jsem tam nechal. Jenom ať získávají zkušenosti. Akorát nechápu,jak Steward mohl dát tyhle dva dohromady. Říkal něco v tom smyslu, že šlo o přání Burgové. Prý je na zajíčky. A Lewican je přímo ukázkový příklad zajíčka ušáčka (třiadvacet let, dětský obličej, odstávající uši). Zatím ho prý ale nedostala. „Jeden Jack D., náčelníku," zahlaholil Berry Woodman za barem a postavil na ulepený pult přede mě panáka. Měl jsem co dělat, abych ho z něj odtrhl. Vedle mě se na barovou stoličku usadila Černá Lilly.
8
hodí dalšího panáka. „S policajtama do postele zásadně nelezu," poznamenala a zapálila si jointa. ,,Ty ses kdysi zajímala o magii, ne?"
užívat voodoo?" ,,Někdo ho už asi použil před náma." ,,Pak měl nejspíš důvod." ,,O tom nepochybuju. Přesto bych ten důvod rád znal." ,,Největší čarodějové jsou mimo tuhle díru, ve Městě. Zasraný kompy." ,,Jasně. Ale já nemyslím digitální, myslím přírodní." ,,Největší čaroděj?"
,,Jo." Potáhla z jointa a vyfoukla kouř nad Berryho hlavu. ,,Hele, ty si fakt myslíš, že by nějaký chlap byl schopný zvládat vesmírné entity?" ,,Co já vím? Nevyznám se v tom." ,,Jedině ženská." ,,Co ženská?" „Chlap jako čaroděj jsou jenom pověry, kterým možná věří akorát tak Harry Potter."
9
,,Mám zavolat Maxovi z patologie?" zeptala se Burgová, které se pomalu začala vracet přirozená barva, tedy žlutá, protože byla Číňanka. ,,Ne, myslím, že příčina smrti je jasná. Brnkněte rovnou Ongadorovi do pohřebáku." „No ale ... " „Řekl jsem pohřebák. A ať s sebou vezme někoho s dlouhým žebříkem,jinak ho dolů nedostanou." ,,Zasraná práce," zavrčel Lewican. ,,Ale tohle asi budeme muset dát vědět i mimo Chinco," poznamenala Burgová. Sundal jsem si brýle, stopnu! záznam a mrskl po ní očima. ,,Jste se asi zbláznila. Ven to nepůjde. Poradíme si sami." ,,Tohle ale fakt vypadá na rituál." Vytáhl jsem balíček camelek a jednu si zapálil. „Burgová, vy jste ještě nepochopila, že celý tohle zasraný ghetto je jeden velkej rituál?" ,,Nemusel jste aspoň střílet tu kočku." Někdy jsem měl vážně dojem, že se z ní zblázním.
3.
,,Hned jsem klidnější, když do baru vleze úřední moc," zazubila se na mě porcelánovou protézou. Kultovní osobnost hnutí emo měla šedesát a toho věku dosáhla jenom proto, že zásadně používala tupé žiletky. Jizvy na jejích rukou tvořily složité ornamenty a dokládaly její zapálení pro věc. „Jdeš mi zrovna do rány," hlesl jsem a kývl na Berryho, ať mi hodí dalšího panáka. „S policajtama do postele zásadně nelezu," poznamenala a zapálila si jointa. ,,Ty ses kdysi zajímala o magii, ne?" ,,Na hovno." ,,Kdo je tady v Chincu největší čaroděj?" Překvapeně zamrkala. ,,Co sháníš, elixír lásky? Nebo chcete místo pistolí začít používat voodoo?" ,,Někdo ho už asi použil před náma." ,,Pak měl nejspiš důvod." ,,O tom nepochybuju. Přesto bych ten důvod rád znal." ,,Největši čarodějové jsou mimo tuhle díru, ve Městě. Zasraný kompy." ,,Jasně. Ale já nemyslím digitální, myslím přírodní." ,,Největšl čaroděj?"
Zašel jsem do Pretty Nights na panáka a Lewicana s Burgovou jsem tam nechal. Jenom ať získávaji zkušenosti. Akorát nechápu.jak Steward mohl dát tyhle dva dohromady. Říkal něco v tom smyslu, že šlo o přání Burgové. Prý je na zajíčky. A Lewican je přímo ukázkový příklad zajíčka ušáčka (třiadvacet let, dětský obličej, odstávající uši). Zatím ho prý ale nedostala. „Jeden Jack D., náčelníku," zahlaholil Berry Woodman za barem a postavil na ulepený pult přede mě panáka. Měl jsem co dělat, abych ho z něj odtrhl. Vedle mě se na barovou stoličku usadila Černá Lilly.
dat vesmírné entity?" ,,Co já vím? Nevyznám se v tom." ,,Jedině ženská." ,,Co ženská?" „Chlap jako čaroděj jsou jenom pověry, kterým možná věří akorát tak Harry Potter."
8
9
,,Jo." Potáhla z jointa a vyfoukla kouř nad Berryho hlavu. ,,Hele, ty si fakt myslíš, že by nějaký chlap byl schopný zvlá-