Issuu

Rozjímání nad aramejskou modlitbou Páně Václav Loukota

Obálka Karel Horák dle návrhu autora Vydalo nakladatelství & vydavatelství VoLvox GLOBATOR Štítného 17, 130 00 Praha 3 W\vw.volvox.cz jako svou 1103. publikaci Vytiskl Finidr, s. r. o., Český Těšín Vydání první Praha 2017 Adresa knihkupectví VoLvox GLOBATOR: Štítného 16, 130 00 Praha 3-Žižkov

'Úvodem Václav Loukota

O modlitbě Otčenáš bylo již napsáno mnohé. Tato kniha si dává za cíl sestoupit k semitským pramenům této biblické modlitby a rozjímat nad ní v duchu mystické židovské tradice, která od nejstarších dob posvátné texty doprovází. Předem budiž řečeno, že tento druh rozjímání se nestaví do pozice jedinečnosti a výlučnosti. Kniha tedy nabízí pohled z jiného úhlu, ale netvrdí, že je to pohled jedině možný. Text modlitby Páně, nad kterou se v knize přemýšlí, vychází z raných překladů do aramejštiny - rukopisů Sinaiticus a Curetonianus, psaných v syrském písmu. Rukopisy časově předcházejí starověký syrský překlad Pešita z 5. století. Do biblických textů lze nahlédnout srozumitelněji a hlouběji, vrátíme-li se k původnímu židovskému prostředí hebrejštiny a aramejštiny. Je to prostředí hluboké úcty k posvátným slovům, o nichž se věří, že byly zjeveny Mojžíšovi na hoře Sinaj. Izrael nazývá tato zjevená slova výrazem Tóra (= ukazatel životní cesty). V Tóře není nic nedů ležité, každá maličkost má svůj význam. Příběhy, jednotlivá slova, čí selné symboly i tvary písmen, to vše má původ v Bohu. Tóra je Izraelem vnímána jako zahrada Eden, ve které se Hospodin neustále prochází.

V Tóře má každá

maličkost posvátný

význam

Ježíšův vztah { <fófe Ježíš je ve svém lidství pevně zakotvený v židovské kultuře i náboženství. Když mluví o Tóře, potvrzuje ji jako zjevení od Boha. Ří ká, že všechna písmena v Tóře, ba dokonce všechna znaménka v podobě nepatrných čárek, jsou posvátná a nesmí být opomenuta.

,,A~ pra,vú,w vtÚK( & > ~ ~ ~ ~ a, z ~ ~ f ~ 1 ,~Afj,jw~#<~· (/!}['4X!;)

Bůh tvoří

všechn:

Jud je nejmenším znakem aramejské (hebrejské) abecedy

Podíváme-li se na čtvercové písmo pozorněji, neujde nám, že linkaté jud se skrývá v každém písmenu židovské abecedy. Jiskra. je základem každého znaku.

~ J~

z TtfryJ ~ ,JL,; ~ " " (Mf-S.,:t.B) ((J1}-·:ef'Mi,}

nek a podle židovské tradice je to jiskra, kterou ci.

~ /11,,f,,-

N7t1l11 j~::,1, ~9N 1~~ 1'~ l'~~ ; 1~ ~1M 7riji) N~1~1 N~~tv j~1!ll1~'i 1721 N7t1l1 ~9~~~ j~ 1~l1~ Nt;i~. . N1il:l •• :!! ,

Mt 5, 18 ve čtvercovém písmu podle syrského překladu Pešita Čtvercové písmo, ve kterém je psán citát z Pešity, se píše zprava doleva a v židovském prostředí se používalo pro zápis jak aramejštiny tak hebrejštiny. O směru psaní tohoto písma existuje krásný židovský příběh. Podle něho Bůh nejprve stvořil svět ve své pravé dlani. Protože svět byl strnulý a nehybný, Bůh jej vymrštil ze své pravice. Tak vznikl pohyb a život. Letící svět, jemuž hrozil rozpad v prázdnotě, pak zachytila Boží levice. Od té chvíle svět spočívá v Boží levé dlani , která je zárukou jeho existence. Jako tedy Bůh přesunul svět z pravé ruky do levé, směřuje židovské posvátné písmo zprava doleva. V Matoušově evangeliu Ježíš nejprve mluví o písmenujud, které je nejmenším abecedním znakem. Znakjudu připomíná malý plamí-

Jiskřivé písmeno jud je

obsaženo v každém písmenu židovské abec

Z malého judu, z nepatrné jiskry, jsou vykřesány plamínky v abecedních znaků. Díky judu tak existují všechna písmena. Jua pomíná Boží stvořitelskou moc, která povolává všechny věci k . tenci. V nitru všech věcí působí jiskra Boží lásky, proto věci exi Nepatrné jud nesmí být vyškrtnuto z posvátných textů, podobně nemůže být Boží láska odtržena od všeho stvoření. Podle prastaré mystické tradice zjevuje každý znak svatého ja jakési trojjediné tajemství - znak má svůj tvar, číselnou hodnc zvuk. Jud zní jako české j , svým tvarem představuje jiskru a jeh selná hodnota je deset. Desítka je dokonalou cifrou. Na začátku · Bůh desetkrát promluví a svět je stvořen. Nenápadné jud je symb1 tvůrčí moci Boha. Připomíná nepatrné dítě v betlémských jeslích, ré podle křesťanů stvořilo svět. Jméno toho dítěte začíná ji (Ješua), tak jako začíná judem vlastní jméno Boha (JHVH). Jud nám říká, že všechno velké vyrůstá z malého. Nemáme př žet malé věci , mohly by být pro nás důležité. Také naše malosti i mohoucnosti mohou být příležitostí k růstu. Bůh žehná malým vť a sklání se k nim. Slovo jud znamená v překladu žehnající ruku. svátný text celé Tóry je utvořen z jiskřivýchjudů, z žehnajících n Boha. Kdykoliv Tóru s láskou čteme , Bůh nám žehná. Kolik něž1 a hlubokých podnětů se skrývá v Ježíšově výroku o judu. Ježíš dále mluví o čárce, která se v aramejštině řekne chad. S chad můžeme přeložit jako hudební značka.

nek a podle židovské tradice je to jiskra, kterou Bůh tvoří všechny věci.

Ježíšův vztah { <Iófe

ežíš je ve svém lidství pevně zakotvený v židovské kultuře i ná:nství. Když mluví o Tóře, potvrzuje ji jako zjevení od Boha. Ří :e všechna písmena v Tóře, ba dokonce všechna znaménka v po: nepatrných čárek,jsou posvátná a nesmí být opomenuta.

pra,y-Ú,w

·,:,, "'

Ttfry., ~ µ, ~ ne-

Jiskřivé písmeno judje

{Mf-S.,:tB}

Podíváme-li se na čtvercové písmo pozorněji, neujde nám, že malinkaté jud se skrývá v každém písmenu židovské abecedy. Jiskra judu je základem každého znaku.

~~Jf~

N~1Y1 r1::,1, N1N i~~ ,,~ ťi?~ N1n ~ NfiN1 r1i:Jl'tl : ~ť~ N~1Y N9~?J; T~ 1:;gy~ N? N~1P. • N),i'1~ r,

Jud je nejmenším znakem aramejské (hebrejské) abecedy

z ~ ~ Jedi,n,61

C·.~)

,, ·) z ~ ,.,.

p.,

~ c>tJ{u,(,d,, ~ .

N:~w

Mt 5, 18 ve čtvercovém písmu podle syrského překladu Pešita

~tvercové písmo, ve kterém je psán citát z Pešity, se píše zprava va a v židovském prostředí se používalo pro zápis jak aramejštiny 1ebrejštiny. O směru psaní tohoto písma existuje krásný židovský ~h. Podle něho Bůh nejprve stvořil svět ve své pravé dlani. Protovět byl strnulý a nehybný, Bůh jej vymrštil ze své pravice. Tak kl pohyb a život. Letící svět, jemuž hrozil rozpad v prázdnotě, pak 1ytila Boží levice. Od té chvíle svět spočívá v Boží levé dlani, ktezárukou jeho existence. Jako tedy Bůh přesunul svět z pravé ruky :vé, směřuje židovské posvátné písmo zprava doleva. I Matoušově evangeliu Ježíš nejprve mluví o písmenu jud, které !jmenším abecedním znakem. Znak judu připomíná malý plamí-

obsaženo v každém písmenu židovské abecedy

Z malého judu, z nepatrné jiskry, jsou vykřesány plamínky všech abecedních znaků. Díky judu tak existují všechna písmena. Jud při pomíná Boží stvořitelskou moc, která povolává všechny věci k existenci. V nitru všech věcí působí jiskra Boží lásky, proto věci existují. Nepatrné jud nesmí být vyškrtnuto z posvátných textů, podobně jako nemůže být Boží láska odtržena od všeho stvoření. Podle prastaré mystické tradice zjevuje každý znak svatého jazyka jakési trojjediné tajemství - znak má svůj tvar, číselnou hodnotu a zvuk. Jud zní jako české j, svým tvarem představuje jiskru a jeho čí selná hodnota je deset. Desítka je dokonalou cifrou. Na začátku Tóry Bůh desetkrát promluví a svět je s tvořen. Nenápadné jud je symbolem tvůrčí moci Boha. Připomíná nepatrné dítě v betlémských jeslích, které podle křesťanů stvořilo svět. Jméno toho dítěte začíná judem (Ješua), tak jako začíná judem vlastní jméno Boha (JHVH). Jud nám říká, že všechno velké vyrůstá z malého. Nemáme přehlí žet malé věci, mohly by být pro nás důležité. Také naše malosti a nemohoucnosti mohou být příležitostí k růstu. Bůh žehná malým věcem a sklání se k nim. Slovo jud znamená v překladu žehnající ruku. Posvátný text celé Tóry je utvořen z jiskřivýchjudů, z žehnajících rukou Boha. Kdykoliv Tóru s láskou čteme, Bůh nám žehná. Kolik něžných a hlubokých podnětů 'Se skrývá v Ježíšově výroku o judu. Ježíš dále mluví o čárce, která se v aramejštině řekne chad. Slovo chad můžeme přeložit jako hudební značka.

Biblický text se často v židovské liturgii zpíval, proto se k jednotlivým veršům přidávala malá znaménka (chady) pro zpěváka, aby vě děl, kdy má jít hlasem dolů či nahoru. Můžeme přemýšlet o t01_n, že text Tóry není pouhou prózou, ale též písní, jejímž skladatelem Je samotný Boží duch. Druhý verš na počátku bible mluví o duchu Božím vznášejícím se nad temnou propastí.

Taginy jsou ozdobné korunky nad sedmi hebrejskými písmen>

.,,A dtAdv l3o-žt ;;'Á' ·"""'~'""""'"'·""""!' { fl1.)i:t~'l/fi~wit„?:f~1 ~ ~ ~ " (Cw :t„2) Hebrejské slovo merachefet se v tomto verši tradičně překládá jako vznášel se nebo vanul. Dá se však také přeložit jako hrál na hudební nástroj. Při tvoření světa se tedy hrála Boží melodie, která je stále tajemně přítomná ve slovech Tóry. Biblické slovo tak není určeno pouze intelektu, ale má se dotknout jako hudba lidského srdce. Tuto skutečnost nám stále připomínají chady, drobné hudební značky kolem židovských písmen.

nA dtAdv 130-Žv "

*' {i~

~k·~t~~9 ~

,, ( Cw :t„2)

Znak korunky - úzká čárka s chocholkou - představuje písmen jin ve zjednodušené formě. Zajin je sedmým písmenem aram, (hebrejské) abecedy, svým tvarem připomíná dýku a používá se I jádření číslovky sedm.

Korunka je zjednodušená podoba písmene zajin

Když si pozorně prohlédneme sedm (výše uvedených) písme které se korunky píší, zjistíme, že každé z nich v sobě ukrývá píst zajin. Je to jakási hra sedmiček, hra zajinů, jedno zajin se klac druhé, sedmička na sedmičku. Podle židovské symboliky zna1 sedmička plnost života v pozemském světě. Korunky nám tedy s jí, že v Tóře, v Božím slově, je ukrytý život ve své plnosti.

V hebrejském verši Gn 1,2 jsou používány znaky pro přízvuk a melodii Tet je jedno ze sedmi ozdobovaných písmen obsahující znak zaj Ježíšem zmíněné slovo chad lze však také přeložit jako ozdobné znaménko. Podle židovské tradice se v ručně psaných textech Tóry ozdobuje sedm abecedních znaků . Tyto ornamentální ozdoby se nazývají taginy, což znamená rohy či korunky. Ozdobné korunky_ předsta vují blízkost Boha a jeho slávu. Biblické svitky, které nemaJ~ taginy, jsou dokonce podle některých židovských učenců neplatné. Ríká se, že pravidlo o psaní taginů sdělil Bůh Mojžíšovi na hoře Sinaj.

Tři malé zajiny na hlavě sedmi písmen vytvářejí podo.bu h( ského písmene šin. Znak šinu symbolizuje harmonii světa. Sin je zem ohně, který sestává ze třech plamenů. Levý plamen předst přísnost a soud, pravý plamen je soucitem a milosrdenstvím, proi nj plamen pak drží pravou i levou stranu v soudržnosti. Ze zkuše víme, že vůči někte rým lidem nevystačíme pouze se soucitnou ale musíme použít energické a přísné postupy, aby se věci kor pohnuly z místa. Abychom rozlišili, kdy ukázat tvář přísnou a kd

liblický text se často v židovské liturgii zpíval, proto se k jednoto veršům přidávala malá znaménka (chady) pro zpěváka, aby vě kdy má jít hlasem dolů či nahoru. Můžeme přemýšlet o tom, že Tóry není pouhou prózou, ale též písní, jejímž skladatelem je satý Boží duch. Druhý verš na počátku bible mluví o duchu Božím šejícím se nad temnou propastí.

[ebrejské slovo merachefet se v tomto verši tradičně překládá jako fel se nebo vanul. Dá se však také přeložit jako hrál na hudební ·oj. Při tvoření svě ta se tedy hrála Boží melodie, která je stále taě přítomná ve slovech Tóry. Biblické slovo tak není určeno poutelektu, ale má se dotknout jako hudba lidského srdce. Tuto skuJst nám stále připomínají chady, drobné hudební značky kolem ;ských písmen.

Taginy jsou ozdobné korunky nad sedmi hebrejskými písmeny Znak korunky - úzká čárka s chocholkou - představuje písmeno zajin ve zjednodušené formě. Zajin je sedmým písmenem aramejské (hebrejské) abecedy, svým tvarem připomíná dýku a používá se k vyjádření číslovky sedm.

Korunka je zjednodušená podoba písmene zajin Když si pozorně prohlédneme sedm (výše uvedených) písmen, na které se korunky píší, zjistíme, že každé z nich v sobě ukrývá písmeno zajin. Je to jakási hra sedmiček, hra zajinú, jedno zajin se klade na druhé, sedmička na sedmičku. Podle židovské symboliky znamená sedmička plnost života v pozemském světě. Korunky nám tedy sdě lu jí, že v Tóře, v Božím slově, je ukrytý život ve své plnosti.

brejském verši Gn 1,2 jsou používány znaky pro přízvuk a melodii

:žíšem zmíněné slovo chad lze však také přeložit jako ozdobné ·énko. Podle židovské tradice se v ručně psaných textech Tóry buje sedm abecedních znaků. Tyto ornamentální ozdoby se nazý'aginy, což znamená rohy či korunky. Ozdobné korunky předsta blízkost Boha a jeho slávu. Biblické svitky, které nemaj~ taginy, dokonce podle některých židovských učenců neplatné. Ríká se, avidlo o psaní taginů sdělil Bůh Mojžíšovi na hoře Sinaj.

Tetjejedno ze sedmi ozdobovaných písmen obsahující znak zajinu Tři malé zajiny na hlavě sedmi písmen vytvářejí podo_bu hebrej ského písmene šin. Znak šinu symbolizuje harmonii světa. Sin je obrazem ohně, který sestává ze třech plamenů. Levý plamen představuje přísnost a soud, pravý plamen je soucitem a milosrdenstvím, prostřed~ ní plamen pak drží nravou i levou stranu v soudržnosti. Ze zkušenosti víme, že vůči některým lidem nevystačí me pouze se soucitnou tváří, ale musíme použít energické a přísné postupy, aby se věci konečně pohnuly z místa. Abychom rozlišili, kdy ukázat tvář přísnou a kdy za-

se něžnou, potřebujeme moudrost shora - tu připomíná onen prostřed ní plamen písmene šin.

Názvy, významy a číselné hodnoty čtvercových židovs aramejských znaků:

alet

bet

gimel

Písmeno šin je spojováno se slovem šechina. Slovní kořen š-ch-n znamená přebývání či dlení. Šechina je přítomnost Boha v našem svě tě, ona vedla Izrael v podobě ohnivého a oblakového sloupu do zaslíbené země. Podle židovských učitelů šechina neustále přebývá v Tóře. Kdo ji s úctou čte, spočívá v Božím oblaku. V Tóře nemusíme nutně hledat nové myšlenky, stačí vnímat Boží blízkost. Korunky na hlavách písmen, uspořádaných do malých šinů, nám připomínají, že nikdy nejsme sami. Šechina, oheň Boží lásky, nás stále provází.

hlava býka

dům

velbloud

Vidíme tedy, že nejmenší znaménka v hebrejském písmu mohou mít hluboký a krásný smysl. Ježíšův výrok o písmenku (jud) a čárce (chad) nesměřuje k nějaké tajné magické nauce, ale vyjadřuje velkou úctu k Tóře, o které se rozjímá dnem i nocí v rámci prastaré židovské tradice sahající až k Mojžíšovi. Židovskou kulturu a její duchovní bohatství nelze od Ježíše nikdy oddělit, jinak bychom opomíjeli jeho lidskou stránku. S respektem k této skutečnosti se vydáme rozjímat o modlitbě Páně v aramejském znění. Smyslem nebude ztratit se v přehršli symbo lů, ale vzájemně se povzbudit na cestě víry. Čtenář, který by se chtěl nejprve dovědět něco více o aramejštině a starověkých písmech či nejstarších syrských rukopisech nového zákona (rukopisy Curetonianus a Sinaiticus), může nyní v této knize nalistovat stranu 63 a po přečtení příslušných pasáží z Dodatku o rukopisech nechť se vrátí zpět na toto místo. Protože se budeme v našem rozjímání setkávat se symbolikou aramejsko-židovských znaků, je užitečné (nikoliv však nezbytně nutné) mít k dispozici následující tabulky.

zárodek

Písmeno šin jako symbol harmonického

ohně

, , ,. 4

dalet

6 waw

zajin

che

dveře

okno

háček

dýka

tet

jud

kat

lamed

mem

nun

samech

dlaň

bodec

voda

ryba

had

ruka

100

200

400

cade

kut

reš

šin

tav

300

ústa

udice

ucho Jehly

hlava

zub

wn znamení

plOi

7C aji

,žnou, potřebujeme moudrost shora - tu připomíná onen 1men písmene šin.

Písmeno šinjako symbol harmonického

prostřed-

ohně

ísmeno šin je spojováno se slovem šechina. Slovní kořen š-ch-n 1ená přebývání či dlení. Šechina je přítomnost Boha v našem svě ia vedla Izrael v podobě ohnivého a oblakového sloupu do zaslízemě. Podle židovských učitelů šechina neustále přebývá v Tóře. ji s úctou čte, spočívá v Božím oblaku. V Tóře nemusíme nutně .t nové myšlenky, stačí vnímat Boží blízkost. orunky na hlavách písmen, uspořádaných do malých šinů, nám mínají, že nikdy nejsme sami. Šechina, oheň Boží lásky, nás stále

LZÍ.

idíme tedy, že nejmenší znaménka v hebrejském písmu mohou Iuboký a krásný smysl. Ježíšův výrok o písmenku (jud) a čárce Onesměřuje k nějaké tajné magické nauce, ale vyjadřuje velkou k. Tóře, o které se rozjímá dnem i nocí v rámci prastaré židovské :e sahající až k Mojžíšovi. Židovskou kulturu a její duchovní borí nelze od Ježíše nikdy oddělit, jinak bychom opomíjeli jeho lidstránku. respektem k této skutečnosti se vydáme rozjímat o modlitbě Pá1ramejském znění. Smyslem nebude ztratit se v přehršli symbolů, '.ájemně se povzbudit na cestě víry. tenář, který by se chtěl nejprve dovědět něco více o aramejštině a rěkých písmech či nejstarších syrských rukopisech nového záko1kopisy Curetonianus a Sinaiticus), může nyní v této knize nalisstranu 63 a po přečtení příslušných pasáží z Dodatku o rukopi1echť se vrátí zpět na toto místo. ·otože se budeme v našem rozjímání setkávat se symbolikou :jsko-židovských znaků, je užitečné (nikoliv však nezbytně nut1ít k dispozici následující tabulky.

Názvy, významy a číselné hodnoty čtvercových židovskoaramejských znaků:

alef

bet

gimel

N :i hlava býka

dům

~ velbloud

, , 4

dalet

waw

zajin

chet

dýka

plot

70 ajin