0297091

František Ringo Cech I

'-"'I

I

IVCI va Ilustrace Ota Jirák

Příběhy

ze života starých Slovanů EMINENT

a

Dívčí válka Napsal František Ringo Čech Ilustrace Ota Jirák Grafická úprava, obálka a typo Adam Friedrich Tisk EUROPRINT a.s., Praha Vydalo nakladatelství Eminent P. O. Box 298, 111 21 Praha 1 www.eminent.cz 17/07/17 ISBN 978-80-7281-518-0

PŘEDMLUVA

Moji drazí Češi! Moji drazí Moravané! Moji drazí Slezané! Moji drazí Slováci! Moje milované národnostní menšiny! Moje divadelní hra Dívčí válka a stejnojmenná kniha vzbudily mezi vámi veliký zájem o naši staroslovanskou historii. Dostal jsem od vás stovky dopisů, ve kterých se všichni shodujete v jedné připomínce. Obě jmenovaná díla tvoří literární zpracování určité historické události, konkrétně boj statečné Vlasty o obnovení matriarchátu a nadvládu nad námi muži. Jdu v nich zásadně po ději a zajímavých událostech. A toto tvořilo právě vaši oprávněnou výtku. Uvědo­ muji si, že máte pravdu a že je povinností dobrého spisovatele čtenáře také poučit, vzdělat, rozšířit jeho duševní obzor a nevtíravou formou přispět k rozšíření jeho vědomostí, aniž by si čtenář uvědomil, že se vlastně učí! Chtěli jste oprávněně vědět něco o naší staroslovanské historii a hlavně o způsobu našeho života. Jak žili naši předkové? Jaké měli zvyky? Školy? Náboženství? Zajímala vás organizace a způsob jejich života, a to je správné. Proto jsem se rozhodl k napsání stručné­ ho, nicméně obsažného pojednání o těchto záležitostech. Nikdo v naší republice mi nemůže upřít prvenství, že jsem to byl já, kdo se začal věnovat literatuře vymyšleného faktu. (Nepočí-

tám několik historiků marxistů-leninistů, kteří se mě pokoušeli ubohým způsobem napodobit! Neobstáli!) A literární historie jasně ukázala životnost a pravdivost mých vymyšlených faktů! Co je opravdu dobře vymyšleno a poctivě zfalšováno, co je vedeno upřímnou snahou dobrat se vymýšlením pravdy, přežije svoji dobu. A tak je tomu, můj milý čtenáři, i s celým mým literárním dílem. Cítím svoji povinnost informovat vás o tom, jak žili naši předkové, studiem materiálů, které jsou majetkem naší rodiny. Dále pak zpracováním ústní tradice, která se dědí v naší rodině, jak si kdo co zapamatoval z vypravování o mém prapředkovi praotci Čechovi. Praotec toho dost napovídal a jeho ženy si to pamatovaly a předávaly to dál, tím žijí vzpomínky na to, jak se tehdá žilo, dodnes. A v neposlední řadě jsou to i zbytky písemností a tesaností, které se v rodině uchovaly do dnešních dnů. V zájmu své vědecké práce musel jsem dokonce vybourat celou jednu příčku ve sklepě na chalupě, abych si mohl přečíst runové tabulky, kterými nevědomí zedníci tuto příčku vyzdili. Jen tak vám mohu předložit ucelený obraz života našich předků. Různí pseudovědci snaží se zpochybnit existenci praotce Čecha jako takového vůbec!

.

7

Jsou to chabé teorie, které vyvrací, jak už jsem mockrát uvedl, už jen moje fyzická existence jako jeho přímého potomka a existence našeho národa potomků Čechovy družiny. Budu psát o starých Slovanech jako takových a musím se proto hned zmínit, jak vzniklo naše národnostní uspořádání. Krátce po usazení se na Řípu začalo být mohutnému kmeni Slováků zima a zvlášť bratr praotce Čecha, praotec Slovák, neustále zdů­ razňoval, že toto není žádný spolehlivý nárazník před germánskou Evropou a že bychom měli utvořit spíše takovou nudli, která by se k východu zužovala a vytvořila nám lepší podmínky pro přežití. Musím připomenout, že praotec Slovák i celá jeho družina se praotci Čechovi smála při pohledu na Říp a říkala: ,,Tohle přeci není žádná hora." Cestou do Čech oblíbili si totiž Slováci velice krásné rozsáhlé pohoří, které jsme míjeli a které nazvali Tatry. Na jedné tabulce je zmínka o tom, jak velice neradi opouštěli Slováci toto pohoří a že jen veliké naléhání praotce Čecha je přimělo k pokračování v cestě. Jejich matka vymohla před velkým pochodem na bratrech slib, že budou držet pohromadě. Zvlášť na nejmladšího Slováka spoléhala a říkala mu: Dej na Čecha i Lecha pozor, víš, že jsou to ukvapenci a určitě vyberou místo, že vás to potom bude mrzet!" Proto, ač nerad, opustil bratr Slovák milované Tatry a harcoval se s oběma bratry až na Říp. 11

8

Nejvíce ho poňoukala rodina jakéhosi Jánošíka, která si dělala z Řípu největší legraci, říka­ jíc, že se tam není kde schovat! A tak se bratři dohodli. Praotec Slovák se vracel utvořit tu nudli, Lech táhl dál, aby si ově­ řil, zda je pravdou tvrzení Markomanů a Kvádů, že dorazí k velikému a slanému rybníku, kde prý, a tomu se naši předkové nejvíce smáli, je hloubka větší než jeden oštěp! Čechova družina už velice reptala na stěho­ vání národů, a protože už měli všichni vybaleno, rozhodli jsme se zůstat na Řípu. Slovák políbil Čecha i Lecha, bratři si slíbili, že si budou psát, a rozešli se. Značná část Čechů se nemohla rozhodnout a stále kolísala mezi tím, co říkal praotec Slovák, že je tady zima, a mezi tím, co říkal praotec Čech, že se už nehne! Vydali se proto zpátky s praotcem Slovákem, ale cestou si to rozmysleli a zůstali uprostřed, aby viděli na oba bratry. Odtud to tvrzení, že Moravané jsou Češi, kteří došli na Slovensko. A ani mezi nimi nepanovala jednota názorů, když jich část tvrdila, že Čech i Slovák si vybrali blbě a namířili za Lechem. Uvízli ale ve Slezské pánvi a už se jim nechtělo hrabat se z ní ven. Toto je jediné a správné vysvětlení rozložení našich národů, což dosvědčuje dnešní skutečnost. Všichni tři bratři si také při rozchodu slíbili, že přibere každý z nich nějaké národnostní menšiny, aby nás Germáni a Galové nepomlouvali, že jsme rasist!!

Národr liké

oblibě

háněly,

kde mi menšin jim nebylo dat. Ze vše

oblíbenějš

i Lech poh šlo mezin

~éhosi Jánoegraci, říka-

: Slovák se , aby si ově1anů a KválU rybníku, jvíce smáli,

a na stěho­ hni vybale:ři

Národnostní menšiny byly už tenkrát ve veoblibě! Všechny evropské národy se před­ háněly, kdo jich bude mít nejvíc. S národnostními menšinami nebyly žádné problémy, protože jim nebylo rozumět, a tak se s nimi nedalo hádat. Ze všech národnostních menšin byli nejoblíbenější Romové, a tak se o ně Slovák, Čech i Lech pohádali. Každý je chtěl mít u sebe a došlo mezi našimi praotci málem ke rvačce. liké

Nakonec se dohodli, že si je rozdělí rovným dílem, a tak je budou mít všichni. Romům zájem o ně lichotil a slíbili, že zůstanou kočovníky a budou kyvadlovat mezi bratry spravedlivě. Tak bylo vše vyřešeno k všeobecné spokojenosti a praotci se rozešli. My se budeme věnovat kmeni Čechů a začneme počasím. Jaké bylo v té době klima? Posuďte sami. Je to furt stejný. Přesto se jednotlivé oblasti od sebe liší.

si slíbili,

>zhodnout raotec Slo:alpraotec ,to zpátky , rozmyslea bratry. jsou Češi,

ta názorů, : si vybrali

se jim ne-

tí rozlože1ešní sku·ozchodu ké národialové neFrantišek Ringo Čech (dále jen FRČ) v Praze - pošmourno.

9

LEKC \

'

\ \

'

'

"

'

'

r

Jak kdy aja

/

' ......

-.,...

\

,,.

Vyrůsta

,..,,...

Římov

u Č, pocit, že jE Můj pc v tomto nz chalupě v : Pozorr řím.Anol

se vším, c hou, svým Našim a nikoli C; ce u nás o a vítr. Přá noších? I< chalupu, zvelebov, jím okolí sedka pat už téměř líbením c časí, tak i

,,Ba, b;

---~ ....,.... Římov - slunečno.

10

ale léto,, počasí zl Byl Sl a ochotr rok za n

LEKCE 1 : KLIMA Jak kdy a jak kde? Vyrůstal jsem jako chlapec v malé vesničce Římov u Českých Budějovic a převládl ve mně pocit, že je u nás docela hezky. Můj pozdější pobyt v hlavním městě mě v tomto názoru poněkud zviklal a pobyt na mé chalupě v Krkonoších to ze mě úplně vymlátil. Pozorný čtenář díla Karla Čapka ví, kam mířím. Ano! Patříme k severu! Naše krásná země se vším, co k ní patří, ač v srdci Evropy polohou, svým klimatem patří k severu! Našimi stromy jsou jilm a vrba, buk a bříza, a nikoli cypřiš a oliva. Z dvanácti měsíců v roce u nás osm prší, padá sníh, je mlha, sychravo a vítr. Přátelé, byli jste někdy delší dobu v Krkonoších? Koupiv si před mnoha a mnoha lety chalupu v Krkonoších, pln elánu začal jsem ji zvelebovat. Vevnitř ustavičně a zvenku a v jejím okolí v okamžicích, kdy nepršelo. Moje sousedka paní Pacholíková, která žije v Krkonoších už téměř sedmdesát let, se chodila na mě se zalíbením dívat, a když mě slyšela nadávat na počasí, tak souhlasně přitakávala. Ba, ba, pane Čech ... svatá pravda ... tohle je ale léto, co? Takové nepamatuju! To se nám to počasí zbláznilo!" Byl srpen, a tak jsem čile přiložil do kamen a ochotně s ní rozvíjel toto téma. Tak ubíhal rok za rokem a situace se každé léto opakova11

la. Po osmi letech jsem se v opileckém rozmaru rozhodl, že si udělám před chalupou bazén. Žádné hogo fogo, aby se mi pravověrní chalupníci neposmívali, ale do Jizery je daleko, přehra­ dím si svůj horský potok a svedu jeho rameno do malého bazénu z dřevěných pilotů, abych betonem nenarušil tvář horské louky. A tak už koncem srpna mohl jsem se pyšnit pohledem na pěkný vkusný bazének, plný průzračné křiš­ ťálové horské vody. To je vodička, co?" povídám hrdě svojí ženě Magdaleně. ,,V takové jsme se v životě nekoupali!" A měl jsem pravdu! Nekoupali jsme se v ní do dneška! Už krátce poté, co jsem mezi slejvákem a zataženou oblohou otevřel své dílo veřejnosti, jsem zjistil, že do bazénu nikdo neleze. Marně jsem lákal sousedy rozestavěnými lehátky a nafukovacími matracemi. Malé děti, které do bazénu spadly, s pláčem se škrabaly ven a jektaly zubama. „Mistře," povídá mi jednou hajný jen tak mezi řečí, zkoušel jste změřit teplotu vody? Tak to udělejte! A ten přívod z potoka jste si taky nemusel dělat! Bazén by vám brzo napršel!" Měřím teplotu vody a opravdu! Sedm stupňů Celsia! Hrůza! V takové vodě umírali troseč­ níci~ Titaniku během deseti minut! Já blbec! 11

11

11

,,A víte, noše jsou ve střední chy a odeš Hezký rozpršelo. Přišla

Čech,co?' časí

zbláz1 sadila sed Děsně

dveře, ab3 nout, a pc tu vyklád; už celých pořád pr5 řeknete j, prší furt! maminky ky... prap tisíc let! I medie? V jít ... " roz deník a z „Vy jste m ce před p za sebou se nám t, tři dny S\ Měla jste val! Proč

I V takové vodě umírali trosečníd z Titaniku

12

během

.

deseti minut ...

I

'

1/ I

/ ,, ~

\

I

I

,,A víte vy vůbec," povídá mi hajný, ,,že Krkonoše jsou místem s největším počtem srážek ve střední Evropě?" Řekl to hlasem plným pýchy a odešel. Hezký primát, myslím si. Znovu se drobně rozpršelo. Přišla paní Pacholíková: ,,To je léto, pane Čech, co? Takové nepamatuju! To se nám to počasí zbláznilo!" Vyklepala si z kapes vodu a posadila se do křesla. Děsně jsem se naštval. Stoupl jsem si mezi dveře, aby mi paní Pacholíková nemohla uniknout, a povídám jí: ,,Paní Pacholíková! Co mi to tu vykládáte? Co je tohle za hru? Co jsem tady, už celých osm let se pokaždý divíte, že v létě pořád prší! Proč se nikdy nepřiznáte? Proč neřeknete jako čestná horalka ... pane Čech, tady prší furt! Od mého narození! Od narození mé maminky, co maminky, od babičky... prababič­ ky... prapraprababičky? Tady prostě prší už sto tisíc let! Proč jste mi tohle neřekla? Nač ta komedie? Vy jste měla přijít... vy jste měla při­ jít. .. " rozčilený beru do ruky svůj chalupářský deník a zuřivě v něm listuji ... ano, tady je to! ,,Vy jste měla přijít, paní Pacholíková, 12. červen­ ce před pěti lety, když, jak tady čtu, bylo tři dny za sebou hezky! Vy jste měla přijít a říct ... to se nám to počasí zbláznilo, pane Čech, co? Už tři dny svítí sluníčko! To by bývalo bylo čestné! Měla jste mi říct pravdu, když jsem to tu kupoval! Proč jste mlčela?" FRČ žene pí Pacholíkovou.

„Měla

jsem strach, že se vám u nás nebude líbit," jíkla vyděšená paní Pacholíková. ,,Ale mně se tu líbí," povídám, ,,líbí se mi tu, dokonce moc,jen kdyby sakra furt nelilo!" ,,Vždyť přestane," osmělila se paní Pacholíková. ,,Já vím! Pršet přestane! Ale koncem října, a to jen proto, že začne sněžit! A sněžit bude až do května! Potom ten sníh přejde v déšť a poleje zase až do října!" Od té doby jsme o tom nikdy nemluvili.

f

I

I

I

f

}

i

' I I

,'

,

I

I

'

r i'

' I

I

I

'

I (

I

f

I

'

'6

I

I

I

I

I '

c.id

I

I

I

I:

I I

, '' ~t, 1,;

'

I

'.

I

'

I I

I

I

I

I

'

I

13

František Ringo Čech se společně s bratrem o slovanských dějinách poprvé dozvídal od svojí babičky. Vyprávěla jim o praotci Čechovi a oni se dmuli pýchou, že se jmenují stejně - jako on, a tajně doufali, že jsou jeho potomci. „Vyprávění o Krokovi, Přemyslovi, Libuši nebo Bivojovi byla nádhera poslouchat - ale Dívčí válka, to bylo něco! To se babička úplně rozplamenila, protože snad někde v hloubi jejího srdce sídlila pýcha na odhodlané dívky, které se postavily vládě mužů. Možná si taky jen v duchu představovala samu sebe na bujném oři po boku bojovné Vlasty, vrhající se střemhlav do líté seče, ve které majzne dědečka něčím po hlavě, nebo spíš přes zadek, aby věděl, jak se má chovat," vzpomíná Mistr na svoje dětství a první inspirace. Jedna z nejdramatičtějších kapitol našich dějin se mu později stala předlohou pro stejnojmenné představení, které je „nejnavštěvovanější divadelní komedií všech dob pojednávající o věčném boji mezi muži a ženami v podání Čechova prozatímně osvobozeného divadla". Tato výjimečná kniha je původní autorskou literární verzí námětu, v níž vedle historických postav figurují i originální kresby Oty Jiráka.

WWW.EMINENT.CZ ISBN 978-80-7281-518-0

9 788072 815180