Pondělí ráno
No, Brio
nežertoval. Opravdu nám naloží dvakrát tolik.
Jsou všude ve škole. Drží v rukou hole. Ne… oni se jimi ohánějí! Jsme z toho pěkně vyklepaní!
Například tady ten kluk… Roc. Není to špatný student, má spíše dobré hodnocení a rozhodně umí zacházet s mečem. Ale potloukal
se po chodbách po začátku hodiny Dějin mobů II
a klábosil se svými kámoši. A jeden tenhle týpek se k němu zezadu přiblížil a poklepal mu
na rameno tou holí: „Co to tady vyvádíš? Mobové se neulívají z vyučování. Jediné, z čeho se ulívají, je oběd, a to jenom proto, aby na sobě mohli více pracovat!“ „A… ale já přece nejsem žádný m… mob!“ „A co
jako! Mobové také neodmlouvají svým nadřízeným!
To už je tvůj druhý přestupek! Dávej si pozor, aby se ti nestal třetí!“
A znova ho poklepal svou holí.
17
Všechno jsme to slyšeli. A vzápětí jsme se dozvěděli, co přichází se třetím přestupkem: když se Roc posadil, začal pozorovat vše kolem sebe, díval se z okna… zkrátka věnoval
pozornost všemu kromě učitele. O několik minut později nakráčeli do třídy dva týpci a zvedli Roca ze židle tak rychle, že si ani nestihl
obout boty.
Najednou se z hodiny dějin mobů stalo to
nejzajímavější vyučování ve vesmíru. Začali jsme si dělat poznámky, dávali jsme pozor, dívali jsme se jenom dopředu, zaníceně jsme přikyvovali hlavami, to vše jenom proto, aby se ti dva nevrátili. Představovali jsme si, jak číhají na chodbách a čekají na prohřešek, na sebemenší 18
chybičku.
Pan Řepa, učitel dějepisu, přednášel: „Po několika letech existence v Nadzemním světě se zombie
transformuje na kostlivce. Kostlivec se postupně stává
inteligentnějším a prchá, dokud není zraněný.“ Během toho jsem si říkal: po 30 minutách existence v hodině
Dějin Mobů II se Minus transformuje na zombii. Minus bude sténat. Minus se chvatně přemístí k nejbližším dveřím a prorazí je hlavou… Dokonce ani Pierre už nebyl imunní vůči těmhle prapodivným vesničanům. Po vyučování mluvil se Sárou. Stáli zády k policím. Brio se přikradl jako plížil, co se napil lektvaru
neviditelnosti, a sbalil vše, co bylo na policích, zatímco si ti dva povídali. Pierre se obrátil o 180 stupňů.
„Héééj! To jsou moje věci, ty enderlamo!“ Brio se usmál. „Jestliže jsi tím ,Héééj‘ chtěl říct ,Pane‘, tím ,moje‘ potom ,vaše‘ a ,enderlamou‘ zase ,doufám, že si vychutnáte ty delikatesní
steaky, neboť jsou fantasticky úžasné‘, pak ano a s velkým potěšením.“
„Ccc… co?“ 19
„První přestupek. Buď dochvilný.“ Pierre očividně spěchal do jídelny, jen co zaslechl zazvonit k obědu.
Hádejte, co dělala služba?
Dělám si legraci. Kdyby měl připravovat jídlo on, tak by strava určitě byla
zábavnější. Sice bychom nejedli steaky, ale i tak by to bylo lepší, než co nám naservírovali.
Sledujte: ti podivní týpci stáli za pultem a připravili něco velice speciálního pro ty, co byli potrestáni.
Chceš zemskou
polévku ?
20
Ne? Proč ne silnou zemskou polévku? A co štěrkový sendvič? A smažené pavoučí nožky?
Pořád nic?
Přejdeme tedy rovnou k dezertu: koláč
ze slizouna.
Dobrá, pochopili jsme. Je snadné pochopit, kam až chtějí zajít. Chtějí nás zocelit, abychom byli připraveni na bitvy, které přijdou. Nutí nás, abychom dávali pozor, abychom si vše zapamatovali, abychom nedělali chyby. Jednoho dne nám to může zachránit život. Vím to.
Ale… trochu už to přehánějí, nebo ne? Ostatně průměrný věk studenta je 12
let.
Jasně, nemáme už na výšku jeden blok… a golemové nám netrhají kytky, když se nudí… ale pořád jsme ještě děti.
Nebo snad ne? Pro Pierra to ale asi neplatí. Během hodiny běhu na něho
nepřestávali křičet. 21
Musím uznat, že je to sice darebák, ale nenechal se zahanbit, jakkoli na něj Perce a další vesničané jeden přes druhého pokřikovali. Vypadalo to, že je duchem
někde úplně jinde.
Zatímco jsme běhali, Brio mezi námi procházel se založenýma rukama. Jeho hlas odříkával mimořádně
monolog:
otravný
„Mobové jsou pryč… ale na jak dlouho? O co se v budoucnu pokusí? Dávejte dobrý pozor, když hovoří učitelé, abyste se stali nadanými
bojovníky… dlouhé hodiny budete pročítat knihy o mobech, abyste se připravili na obranu své vesnice… Budete útočit svými meči na figuríny, abyste mohli příštím generacím zajistit lepší budoucnost…“ 22
Jednoho dne spolu budeme všichni žít na pláži
s jemným
pískem… Budeme jíst kakaové boby. Budeme pít melounový
džus. Budeme se opalovat na slunci, což zombie nikdy nebudou moci. Možná proto nás tak moc nenávidí.
Sním…
Zamilujete si své úkoly.
23
Budete
posloucha.t své učitele
Budete cvičit alespoň 5 hodin denně, vy bando kopáčů podloží…
Pojídači
takifugu…
Lovci
Endermanů!
24
Nositelé
zlatých zbrojí…
A jezdci na
kaktusech
Na první pohled to vypadá jako nový
Ale ve skutečnosti jsem
druh slizouna…
to jenom já. Já jsem… odpočíval. Hmm… jasně, to je ono, odpočinek.
(Hele! Alespoň jsem nespadl do bláta, když už jsem omdlel.) 25