Píseň dětská Malinká je naše růže, maloulinká ještě, budem prosit pána boha o pár kapek deště. Deštík padá, růže pučí, žene, už se zvedá, jedno, druhé, tři poupátka, jedno druhé hledá. Jedno, dvě, už tři poupátka, však jsme jen dvě děti, pros, maminko, pána boha, aby nám dal třetí.
(9
Píseň dětská Malinká je naše růže, maloulinká ještě, budem prosit pána boha o pár kapek deště. Deštík padá, růže pučí, žene, už se zvedá, jedno, druhé, tři poupátka, jedno druhé hledá. Jedno, dvě, už tři poupátka, však jsme jen dvě děti, pros, maminko, pána boha, aby nám dal třetí.
(9
Přiletělo jaro
obrázek 1_BOCIAN
Přiletělo jaro, poupě v slunko touží, tiše nad vesničkou čáp své kruhy krouží. Níží se a zvedá, kam pak asi chvátí? Že některou chýšku zase obohatí! – Dost, můj milý čápe, juž jsi každé chatě pěkných drobných dětí snesl vrchovatě. Nevidíš jich tamo, jak se k oknu tlačí, že jim sotva malé tabulečky stačí? Dosti snad, jen jedno učiň nám, můj zlatý: snes nám spasitele do některé chaty!
10 )
( 11
Přiletělo jaro
obrázek 1_BOCIAN
Přiletělo jaro, poupě v slunko touží, tiše nad vesničkou čáp své kruhy krouží. Níží se a zvedá, kam pak asi chvátí? Že některou chýšku zase obohatí! – Dost, můj milý čápe, juž jsi každé chatě pěkných drobných dětí snesl vrchovatě. Nevidíš jich tamo, jak se k oknu tlačí, že jim sotva malé tabulečky stačí? Dosti snad, jen jedno učiň nám, můj zlatý: snes nám spasitele do některé chaty!
10 )
( 11
Idyla
Podzim
Na dolinku jednu černé mraky lehly, na dolinku druhou chaloupky vyběhly.
Nese vítr ze všech stran krákoravá hejna vran, smutno, divno k slechu; množí se to víc a víc, jedna letí domku vstříc na doškovou střechu.
Vyběhla si jedna, druhá první k vůli, jasmínem a révou boky ovinuly. Ovinuly boky, do výše i šíře; vlaštovky si tříbí peří u vikýře.
Co as nese? Nevím sám, do chaty se podívám, potom povím zjista! Mladá žena jako krev, slunce v oku, na rtu zpěv, karkuličky chystá!
Vyběhly si pěkně, v dědinku se tlumí, nad střechami jejich bujné lípy šumí. Bujné lípy šumí, větérkové dují, siví holoubkové sem tam přeletují.
12 )
( 13
Idyla
Podzim
Na dolinku jednu černé mraky lehly, na dolinku druhou chaloupky vyběhly.
Nese vítr ze všech stran krákoravá hejna vran, smutno, divno k slechu; množí se to víc a víc, jedna letí domku vstříc na doškovou střechu.
Vyběhla si jedna, druhá první k vůli, jasmínem a révou boky ovinuly. Ovinuly boky, do výše i šíře; vlaštovky si tříbí peří u vikýře.
Co as nese? Nevím sám, do chaty se podívám, potom povím zjista! Mladá žena jako krev, slunce v oku, na rtu zpěv, karkuličky chystá!
Vyběhly si pěkně, v dědinku se tlumí, nad střechami jejich bujné lípy šumí. Bujné lípy šumí, větérkové dují, siví holoubkové sem tam přeletují.
12 )
( 13