Issuu

Obsah 1 Slovo úvodem . . . . . . . . . . .

Zhoubné nádory a lékařská etika.

3 Kurativní, paliativní a symptomatická léčba a péče

. 11

4 Filosofie a lékařská etika . . . . . . . . . . . . . . . 4. 1 Filosofie. . . . . . . . . . . . . . . 4. 2 Pra ktická filosofie - filosofická etika 4.3 Aplikovaná etika . . . . . . . . . .

. 16 16 . 17 . 18

5 Kodexy a etická doporučení. . . . . . . . . .

. 22

6 Etika ctností v péči o onkologicky nemocné . Dominik Opatrný, Marie Opatrná

. 32

7 Práva pacientů . . . . . . .

. 38

8 Právo na úlevu od bolesti .

. 48

9 Refrakterní symptomy na konci života a paliativní sedace

. 54

10 Etické problémy umírání a smrti

. 60

11 Eutanazie . . . . . . . . . . . . .

. 65

12 Komunikace a vztah lékař- pacient v onkologii

. 74

Sdělování nepříznivých

informací .

. 80

14 Pravda a naděje . . . . . . . . . . .

. 83

15 Klinická pastorační péče jako součást celkové péče o pacienta

. 88

16 Alternativní medicína, léčitelství a „terapie" . . . . . . . . . . 98 16. 1 Lékaři používaj ící alternativní metody .. . . . . . . . . . . . 103 Slovo o autorce

110

Souhrn . .

112

Summary

113

Seznam zkratek .

114

Rejstřík

116

.....

ání hranic a riskování. Jto se na výzvy díváme :esty k dosažení řešení, y pacienti měli přístup 1ický duch.

1a celém světě~

Zhoub a léka

Slovo úvodem Vážení čtenáři, od prvního vydání knížky Etické problémy v onkologii uplynulo téměř deset let, což je v medicíně dlouhé období, ve kterém jsme byli svědky rychlého vývoje např. v oblasti biologické (cílené) terapie i v oblasti radioterapeutických a dalších postupů. Pro humanitní vědy jde však jen o krátké časové období, ve kterém jsme významný posun nezaznamenali. Etické otázky zů stávají neměnné i při změněných možnostech léčby, a to zvláště ve zlomových chvílích, jako je vyčerpání onkologické léčby nebo blížící se konec života. V druhém vydání jsem některé původní kapitoly rozšířila a nově jsem zařadila kapitoly týkající se etiky ctností, léčby bolesti, přání zemřít a paliativní sedace. Jde o témata, která jsou etice vlastní a která jsou současně specifická pro onkologii a paliativní péči. Zcela vědomě jsem vypustila etické otázky spojené s financováním zdravotní péče, respektive onkologické i paliativní léčby, protože se domnívám, že je to téma na samostatnou publikaci. úkolem lékařské etiky není jen konstatovat, co je správné a co špatné, ale také podněcovat vnímavost svědomí lékaře pro správná etická rozhodování. Rovněž uvědomování si všech hodnot, které přináší povolání lékaře i jedinečný vztah lékař-pacient, je důležitým zdrojem pro správná etická rozhodování. Marie Opatrná

ústředním předmětem

i cílem lÉ dnes je beneficience a nonmalefi tech , s nimiž se lékař setká v som poloviny 20. století doplňují ne práva, respekt k autonomii pacie ný výčet je nutné doplnit o etiku tí a etiku péče. Lékařská etika je nejstarší pr Hippokratovou přísahou a dalšín la rozvíjet až po 2. světové válce .. se, zvláště v posledních desetilet dušeně řečeno, etika je studium ru lidského rozhodování a jedr a analýza morálních rozhodnut budoucnosti. Zatímco právo je charakterizo~ vymahatelné, etika mnohdy vy dilematické situace a snaží se hlt mu a jeho celkové situaci. Zákon jsou aplikovatelné napříč zeměrr Zhoubné nádory (ZN) předsta· a zůstávají dlouhodobě druhou nádorem u mužů je ZN prostaty a

)dem

Zhoubné nádory a lékařská etika

v onkologii uplynulo téměř deset :erém jsme byli svědky rychlého rapie i v oblasti radioterapeutic~dy jde však jen o krátké časové ezaznamenali. Etické otázky zů :h léčby, a to zvláště ve zlomových ,y nebo blížící se konec života. kapitoly rozšířila a nově jsem zay bolesti, přání zemřít a paliativstní a která jsou současně speci1 vědomě jsem vypustila etické 'e, respektive onkologické i palia~ma na samostatnou publikaci. 1at, co je správné a co špatné, ale pro správná etická rozhodování. >řináší povolání lékaře i jedinečný Jro správná etická rozhodování.

Marie Opatrná

ústředním předmětem i cílem lékařské etiky od Hippokratových dob až dodnes je beneficience a nonmaleficience, a dále pak mlčenlivost o skutečnos tech, s nimiž se lékař setká v souvislosti s výkonem svého povolání. Od druhé poloviny 20. století doplňují neměnné hippokratovské zásady ještě lidská práva, respekt k autonomii pacienta i lékaře a princip spravedlnosti. Uvedený výčet je nutné doplnit o etiku kazuistik, etiku odpovědnosti, etiku ctností a etiku péče. Lékařská etika je nejstarší profesní etikou, historicky dobře doloženou Hippokratovou přísahou a dalšími kodexy, ale jako samostatný obor se zača la rozvíjet až po 2. světové válce. Je proto oborem relativně mladým, kterému se, zvláště v posledních desetiletích, dostává stále větší pozornosti. Zjednodušeně řečeno, etika je studium morálky či mravnosti (hodnotového rozmě ru lidského rozhodování a jednání), tedy opatrná a systematická reflexe a analýza morálních rozhodnutí a jednání, ať v minulosti, současnosti či budoucnosti. Zatímco právo je charakterizováno prakticky jednoznačnými postuláty a je vymahatelné, etika mnohdy vyžaduje jak vyšší standardy, tak respektuje dilematické situace a snaží se hledat optimální řešení vzhledem k nemocnému a jeho celkové situaci. Zákony se v různých státech liší, ale etické zásady jsou aplikovatelné napříč zeměmi. Zhoubné nádory (ZN) představují čtvrtinu všech úmrtí v České republice a zůstávají dlouhodobě druhou nejčastější příčinou smrti. Nejběžnějším nádorem u mužů je ZN prostaty a u žen ZN prsu, pomineme-li diagnózu „jiný

zhoubný nádor kůže" (bazaliom, spinaliom). Nejvyšší úmrtností se vyznaču je ZN plic u mužů a ZN prsu u žen. Incidence ZN v české republice v dlouhodobém pohledu roste, úmrtnost však vykazuje v absolutních číslech stagnaci. Klesající míru úmrtnosti navzdory rostoucí incidenci ovlivňuje zvyšující se kvalita lékařské péče, lepší organizace protinádorové léčby (Komplexní onkologická centra), dostupnost nových diagnostických a terapeutických prostředků i časnější diagnostika nádorových onemocnění, kdy je vyšší procento případů diagnostikováno v prognosticky příznivějších stadiích onemocnění (screeningové programy). Mezi nejčastěji diagnostikovaná onkologická onemocnění v roce 2014 patřily zhoubné nádory kolorekta a plic a dále u žen zhoubné nádory prsu a u mužů nádory prostaty. Nárůst onkologicky nemocných, rozvoj diagnostických i léčebných možností vyvolávají řadu obyčejných otázek, které lékaři řeší běžně, ale i otázek, které stojí na druhé straně spektra - právě ty a s nimi spojené problémy způ sobují nejistotu ohledně nejlepšího zájmu pacienta a vybízejí k neustálému hledání odpovědí. Řada etických problémů přechází do dilemat, obtížně ře šitelných situací, kdy neexistuje jednoznačné řešení, ale lékař volbu mezi dvěma vzájemně se vylučujícími možnostmi musí v klinické praxi učinit. Výsledek řešení dilemat a dalších konfliktních situací ovlivňuje kvalitu života nemocných, což je faktor v medicíně obecně velmi důležitý, v paliativní medicíně a péči pak faktor nezbytný a zásadní.

Literatura: Medical Ethics Manual, WorldMedicalAssociation, 3. vydání, 2015.

Zdravotnická ročenka ČR2015. Novotvary 2014 ČR, Cancer Incidence in the Czech Republic.

Kurativr

a sympto1 a

Nemoc, utrpení a smrt byly, jso lidské existence, respe. ukazuje, že byla především medii lékaři jen výjimečně mohli posl která by přímo ovlivnila příčinu c kauzální léčba možná, protože s nezi těchto onemocnění nebo ne ní terapii. Platí to především pr choroby: některé kardiovaskulár: Statistiky uvádějí, že přibližně 9 nění trvající řadu měsíců , respek lze v současné době vyléčit jen re přecházejí do chronicity. Pacienti s diagnózami chroni dnešní medicína umí ovlivněnírr onemocnění modifikovat, prodlc ci. Po určité době života s chroni1 zí k rychlejší či rychlé progresi, nismů a také k selhání všech mc Paliativní medicínu můžeme jako nejstarší lékařskou a ošetřo je odvozeno z latinského slova pa součástí

). Nejvyšší úmrtností se vyznaču-

1dobém pohledu roste, úmrtnost .ci. Klesající míru úmrtnosti na:cí se kvalita lékařské péče, lepší onkologická centra), dostupnost rostředků i časnější diagnostika 1cento případů diagnostikováno ocnění (screeningové programy). á onemocnění v roce 2014 patřily n zhoubné nádory prsu a u mužů

1iagnostických i léčebných mož~ré lékaři řeší běžně, ale i otázek, y a s nimi spojené problémy způ pacienta a vybízejí k neustálému přechází do dilemat, obtížně ře čné řešení, ale lékař volbu mezi ni musí v klinické praxi učinit. leh situací ovlivňuje kvalitu živoecně velmi důležitý, v paliativní lní.

3 Kurativní, paliativní a symptomatická léčba a pece ,

Nemoc, utrpení a smrt byly, jsou a vždy budou nevyhnutelnou a nedílnou lidské existence, respektive lidské zkušenosti. Historie medicíny ukazuje, že byla především medicínou tlumení symptomů a že až donedávna lékaři jen výjimečně mohli poskytnout tzv. kauzální léčbu, tedy takovou, která by přímo ovlivnila příčinu onemocnění. Dodnes u řady chorob není tato kauzální léčba možná, protože současná medicína nezná (přesnou) patogenezi těchto onemocnění nebo nemá pro tato onemocnění adekvátní kurativní terapii. Platí to především pro nádorová onemocnění, ale také pro další choroby: některé kardiovaskulární, autoimunní a degenerativní, AIDS apod. Statistiky uvádějí, že přibližně 90 procent lidí umírá na chronická onemocnění trvající řadu měsíců, respektive let. Prostřednictvím kurativní medicíny lze v současné době vyléčit jen relativně nízké procento všech chorob, ostatní přecházejí do chronicity. Pacienti s diagnózami chronických chorob jsou sice „nevyléčitelní", ale dnešní medicína umí ovlivněním některých patofyziologických mechanismů onemocnění modifikovat, prodloužit délku života i mírnit symptomy nemoci. Po určité době života s chronickou „kompenzovanou" nemocí však dochází k rychlejší či rychlé progresi, k selhávání všech kompenzačních mechanismů a také k selhání všech možností ovlivnění nemoci. Paliativní medicínu můžeme tedy označit jako nejstarší obor medicíny, jako nejstarší lékařskou a ošetřovatelskou disciplínu. Adjektivum paliativní je odvozeno z latinského slova pallium - rouška, plášť. Anglické sloveso palliate součástí

3. vydání, 2015.

iblic.

znamená mírnit, tišit, slovo palliative se vyskytuje jako substantivum - utišující prostředek i jako adjektivum - paliativní, utišující, zmírňující. Doporučení Rec (2003) 24 vychází z etymologie slova pallium, která částečně naznaču je „co je úkolem paliativní péče: ,zakrýt' hojivou rouškou projevy nevyléčitelné nemoci či poskytnout plášť těm, kteří byli ponecháni na mrazu, protože jim kurativní léčba nemůže pomoci". V průběhu minulého století byla díky rychlému vývoji v biomedicíně a rozvoji farmakologických postupů i technologií paliativní medicína opomíjena a přehlížena. Teprve ve druhé polovině 20. století jí začala být opětovně vě nována zvýšená pozornost. V moderní historii našeho státu byla paliativní medicína jako obor spolu s léčbou bolesti uznána až v roce 2004, zatímco ve Velké Británii je oborem moderní medicíny od 1987. Pro klinickou onkologii platí zásada, že se před zahájením léčby stanovuje rámcový léčebný cíl. V průběhu léčby se může projevit, že stanovený cíl je třeba změnit, protože se ukáže jako neuskutečnitelný. V klinické praxi se používají následující termíny: kurativa, paliace a symptomatika. Obvykle nelze vést mezi těmito třemi kategoriemi striktní hranice, jednotlivé záměry či typy léčby mohou přecházet v sebe navzájem. Kurativní léčba má pacienta z nádorového onemocnění vyléčit, to znamená, že má dosáhnout tzv. dlouhodobé remise - období, kdy nádor nelze žádnými diagnostickými prostředky prokázat. Nicméně tato remise může být kdykoli přerušena znovuvzplanutím choroby - relapsem. Kurativní léčba bývá náročná a přináší s sebou řadu vedlejších účinků. Kvalita života v této situaci stojí až na druhém místě, protože dosažení dlouhodobé remise či vyléčení je prvotním cílem. Podle velmi hrubého odhadu zahajuje asi polovina onkologických pacientů léčbu s kurativním záměrem. U řady z těchto pacientů se však vyléčení či dlouhodobé remise nedosáhne a přecházejí na paliativní léčbu. Tam, kde vyléčení nelze předpokládat, ať už hned po stanovení diagnózy či u pacientů, kteří sice zahajovali léčbu s kurativním záměrem, ale ten se ukázal nereálný, mluvíme o paliativníléčbě. V průběhu paliativní léčby vyléčení nepředpokládáme (výjimky mohou existovat). Prodloužení života je však možné a někdy lze dosáhnout i dlouhodobé odpovědi a tedy dlouhodobějšího přežití, někdy i několik desetiletí. Hlavním cílem paliativní terapie je zlepšení či alespoň udržení kvality života, respektive předcházení zhoršování kvality života. V současné době paliativní léčba v onkologii stále ještě převažuje. Paliativní péče byla původně definována jako aktivní celková péče o pacienty, jejichž onemocnění neodpovídá na kurativní léčbu. Později byla definice rozšířená a zní následovně: ,,Paliativní péče je přístup zlepšující kvalitu života pacientů a jejich rodin, kteří čelí problémům spojeným s život ohrožující nemocí, prostřednictvím předcházení a zmírňování utrpení pomocí včasné ho zjištění, vyhodnocení a řešení bolesti a dalších fyzických, psychosociálních a duchovních potíží." Cílem paliativní péče je dosažení co nejlepší kvality života pacientů a jejich rodin. Vedle léčby bolesti a dalších symptomů (kašel, dušnost, zvracení...), tedy péče o fyzickou stránku pacienta, obsahu-

je paliativní péče i psychologické péče o fyzickou stránku je samozi Nesmíme redukovat lidskou bytoi „Nevyléčitelně nemocný nebo s1 pozůstatkem, pro nějž již nelze nic samého konce života schopen vnit ne od ostatních přijetí a potřebné pora rodiny pacienta a případné d V žádné definici není nikde v oc vražda ani eutanazie. Většinou o, važována za jedinou medicínskolidem nabídnout a ošetřit tak vše, V rámci terminologie je třeba 1 logické péče, ale není synonyme1 a podpůrné léčby je ovlivnění (tj nemoci, tak vedlejších účinků te stadiu onemocnění a je rovněž ve paliativním záměru. U pacientů, již jen možnost mírnění sympto termín best supprotive care, která mí: v závěru života (end of life care), což jE stupně dřívější termín termináln Z definice paliativní péče plyn, činy utrpení vyžadují multidisci1 zdravotníků různých specializací sledující: lékaři různých specializ pracovník, rehabilitační pracovr kaplan. Do tzv. širšího týmu zah níky. Svým způsobem do týmu p. informace o svém zdravotním sta1 o možných rizicích, má právo na odmítnout. Je spoluřešitelem prc Multidisciplinární tým je zák péče. úkolem paliativní péče a kvality života nemocných a jejicl vádět integrovanou komplexní p pekty utrpení. Vzhledem k nemocnému, příI žadavky k jednomu společnému nikace ze strany členů týmu. Jde o tivní medicína přinesla. Ukáže-li se v kterékoli fázi on dosaženo, dostává se na prvním života - jeho i jeho rodiny.

Kurativní, paliativní a symptomatická léčba a péče

kytuje jako substantivum - utišu1í, utišující, zmírňující. Doporu,a pallium, která částečně naznaču Vou rouškou projevy nevyléčitelné ponecháni na mrazu, protože jim

hlému vývoji v biomedicíně a razií paliativní medicína opomíjena století jí začala být opětovně vě torii našeho státu byla paliativní znána až v roce 2004, zatímco ve I Od

1987,

e před zahájením léčby stanovuje 1ůže projevit, že stanovený cíl je mtečnitelný. V klinické praxi se aliace a symptomatika. Obvykle riktní hranice, jednotlivé záměry jem. Kurativní léčba má pacienta tená, že má dosáhnout tzv. dloulnými diagnostickými prostředky ykoli přerušena znovu vzplanutím áročná a přináší s sebou řadu ve:i stojí až na druhém místě, protí je prvotním cílem. Podle velmi )logických pacientů léčbu s kurai se však vyléčení či dlouhodobé tí léčbu. ť už hned po stanovení diagnózy kurativním záměrem, ale ten se

1ředpokládáme (výjimky mohou i a někdy lze dosáhnout i dlouho~žití, někdy i několik desetiletí. či alespoň udržení kvality života, ivota. V současné době paliativní

aktivní celková péče o pacienty, vní léčbu. Později byla definice je přístup zlepšující kvalitu živo1ům spojeným s život ohrožující írňování utrpení pomocí včasné dalších fyzických, psychosociál: péče je dosažení co nejlepší kva'by bolesti a dalších symptomů ickou stránku pacienta, obsahu-

je paliativní péče i psychologické a duchovní aspekty péče. ,,Vysoká úroveň o fyzickou stránku je samozřejmě zásadní, avšak sama o sobě nestačí. Nesmíme redukovat lidskou bytost na pouhou biologickou jednotku." „Nevyléčitelně nemocný nebo smrtelně nemocný pacient není biologickým pozůstatkem, pro nějž již nelze nic udělat [... ], nýbrž člověkem, který je až do samého konce života schopen vnitřně růst a něco dokázat (pokud se mu dostane od ostatních přijetí a potřebné podpory)." Součástí paliativní péče je i podpora rodiny pacienta a případné doprovázení pozůstalých v době zármutku. V žádné definici není nikde v odborné literatuře zahrnuta asistovaná sebevražda ani eutanazie. Většinou odborníků je paliativní medicína a péče považována za jedinou medicínskou alternativu, kterou lze těžce nemocným lidem nabídnout a ošetřit tak všechny potřeby, které tito nemocní mají. V rámci terminologie je třeba upozornit, že podpůrná péče je součástí onkologické péče, a le není synonymem paliativní péče. úkolem symptomatické a podpůrné léčby je ovlivnění (tj. mírnění) symptomů, a to jak symptomů nemoci, tak vedlejších účinků terapie . Tento typ léčby je tedy nezávislý na stadiu onemocnění a je rovněž ve většině případů nezávislý na kurativním či paliativním záměru. U pacientů, kde je onkologická léčba vyčerpaná a zbývá již jen možnost mírnění symptomů, se běžně i v češtině používá anglický termín best supprotive care, která může trvat různě dlouho. Termín péče o pacienta v závěru života (end oflife care), což je také symptomatická péče, nahrazuje postupně dřívější termín terminální péče, který by se už neměl používat. Z definice paliativní péče plyne, že komplexní léčba a péče o všechny pří činy utrpení vyžadují multidisciplinární přístup - tedy týmovou spolupráci zdravotníků různých specializací. Složení multidisciplinárního týmu je následující: lékaři různých specializací, zdravotní sestry, dietní sestra, sociální pracovník, rehabilitační pracovník, psycholog a duchovní, tj. nemocniční kaplan. Do tzv. širšího týmu zahrnujeme i členy rodiny, přátele a dobrovolníky. Svým způsobem do týmu patří i pacient - on je ten, který má právo na informace o svém zdravotním stavu, o navrhovaných vyšetřeních a zákrocích, o možných rizicích, má právo nabídnutou léčbu a péči akceptovat nebo také odmítnout. Je spoluřešitelem problému své nemoci. Multidisciplinární tým je základní jednotkou pro poskytování paliativní péče. úkolem paliativní péče a tedy úkolem týmu je dosažení co nejlepší kvality života nemocných a jejich rodin. Jinak řečeno: úkolem týmu je provádět integrovanou komplexní péči, která předchází a zmírňuje všechny aspekty utrpení. Vzhledem k nemocnému, případně k jeho rodině, vedou všechny tyto požadavky k jednomu společnému jmenovateli: nezbytnosti otevřené a citlivé komunikace ze strany členů týmu. Jde o jednu velkou pozitivní změnu, kterou paliativní medicína přinesla. Ukáže-li se v kterékoli fázi onemocnění, že kurativního cíle nemůže být dosaženo, dostává se na první místo v celkovém přístupu k pacientovi kvalita života - jeho i jeho rodiny. péče

K rozšíření paliativní péče a jejímu uplatňování v praxi velmi přispělo hos-

picové hnutí. Slovem hospic se ve středověku označovalo přístřeší pro poutníky. Tito lidé však mnohdy kromě přístřeší a jídla potřebovali i ošetření ran, případně i léčení nemocí, které je na cestě postihly. Spojení mezi slovem hospic a péčí o umírající se poprvé objevuje v Evropě v první polovině 19. století. Instituce tohoto typu byly vedeny řeholnicemi a zabývaly se péčí o pacienty v pokročilém stadiu nevyléčitelných nemocí. První hospic moderního typu založila v roce 1967 v Londýně dr. C. Saundersová (1918-2005), původním povoláním zdravotní sestra, která pracovala později jako sociální pracovnice ve zdravotnictví. Po válce konvertovala ke křesťanství (anglikánská církev). Ve svých 38 letech vystudovala medicínu a jako lékařka se věnovala nevyléčitelně nemocným. Hluboce se jí dotýkaly nedostatky v péči o tyto nemocné a naopak velmi pozitivně ji oslovily myšlenky psychologa Carla Rogerse o naslouchání a komunikaci s nemocnými. Saundersová vypracovala koncept „celkové bolesti" (total pain), podle kterého je tělesná bolest nerozlučně spjata a vzájemně se ovlivňuje s utrpením (bolestí) v oblasti psychické, sociální i duchovní. Jednotlivé složky bolesti jsou provázané a jejich provázanost vystupuje do popředí zvláště v preterminálních a terminálních stadiích nemoci. Ve svém hospici pak vytvořila multidisciplinární tým, jehož členové se věnovali různým částem utrpení pacientů. „Filosofií" hospicového hnutí se podařilo ovlivnit medicínu chronických chorob natolik, že se od 80. let minulého století mohla začít rozvíjet paliativní medicína jako samostatný obor, která se později spolu s hospicovým hnutím stala součástí akademické medicíny. Do popředí vstoupila lidská práva, respektive práva nemocných, včetně práva na pravdivé informace. Dále pak řešení etických otázek a vztah lékař - pacient. Od 80. let 20. století došlo také k určitému vývoji v pojetí paliativní medicíny. V současné době je už paliativní medicína ve světě součástí zdravotnických systémů a mnoho aspektů paliativní péče platí i pro kurativní medicínu. Dokumenty WHO (New Cuide on palliative care services for people living with advanced cancer i Global Atlas of Palliative Care at the End ofLlfe) požadují integraci kurativní a paliativní péče, aby se dosáhlo co nejvyšší kvality celkové péče o pacienta. Obdobný požadavek je vyjádřen i v materiálech ESMO.

Literatura: Standardy a normy hospicové a plaitivní péče v Evropě, Doporučení Evropské asociace pro paliativní péči. Praha: Cesta domů a česká společnost paliativní medicíny, 2010. Doporučení Rec (2003) 24 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům: O organizaci paliativní péče. Praha: Cesta domů, 2004. ESMO Guidelines, dostupné na: http://www.esmo.or9/Cuidelines Rogers C: On Becomin9 a Person: A Tlierapisťs View of Psychotherapy. 1961. WHO, New Guide on palliative care services for people living with advanced cancer, dostupné na: http://www.who.int/cancer/media!FINAL-Palliative Care Mod

Rejman L: Slovník cizích slov. Praha: Stá Ten Have H, Clark D et al.: Tlie Ethics o Philadelphia: Open University Pre Vorlíček J, Adam Z, Pospíšilová Yet al 2004. WHO - Cancer painrelief and paliati,

http:/lapps.who.int/iris/bitstream/10665/395

WHO, New Guide on palliative care s dostupné na: http://www.who.int/can http: //www. who. int/cancer/media/F

http://www.who.in ti cancer/media!FINAL-P ve_Care. pdf, dostupné na: http://w

Kurativní, paliativní a symptomatická léčba a peče

ř10vání v praxi velmi přispělo hosku označovalo přístřeší pro pouta jídla potřebovali i ošetření ran, ě postihly. Spojení mezi slovem v Evropě v první polovině 19. stoolnicemi a zabývaly se péčí o pa-

nemocí. roce 1967 v Londýně dr. C. Saunzdravotní sestra, která pracovala tnictví. Po válce konvertovala ke 38 letech vystudovala medicínu !mocným. Hluboce se jí dotýkaly <velmi pozitivně ji oslovily myšání a komunikaci s nemocnými. bolesti" (total pain), podle kterého nně se ovlivňuje s utrpením (bo•ní. Jednotlivé složky bolesti jsou io popředí zvláště v preterminálvém hospici pak vytvořila multirůzným částem utrpení pacientů. o ovlivnit medicínu chronických )letí mohla začít rozvíjet paliativpozději spolu s hospicovým hnuDo popředí vstoupila lidská práva, na pravdivé informace. Dále pak

Rejman L: Slovník cizích slov. Praha: Státní pedagogické nakladatelství , 1966. Ten Have H, Clark D et al.: TÍie Ethics ofPalliative Care: European perspectives. BuckinghamPhiladelphia: Open University Press , 2002. Vorlíček J, Adam Z, Pospíšilová Y et al.: Paliativní medicína. Praha: Grada Publishing, 2004. WHO - Cancer painrelief and paliative care 1990, dostupné na:

http://a pps.who.int/iris/bitstream/10665/39524/1/WHO_TRS_804.pdf WHO, New Guide on palliative care services for people living with advanced cancer, dostupné na: http://www.who.int/cancer!media/FINAL-Pallia tive Care Module.pdf /12.11.2007] http: //www.who.int/cancer/media/FINAL-Palliative Care Module.pdf http://www.who.int/ca ncer/media/FINAL-Pa 1/ia tive Care Mod ule.pdf Global_A tlas_o f_Palliative_Care. pdf, dostupné na: http:l/www.who.int/nmh!G1obal_Atlas_of_Pa1/iative_Care.pdf

m vývoji v pojetí paliativní medicína ve světě součástí zdravotnic~če platí i pro kurativní medicínu.

· services for people living with advanced "IJfe) požadují integraci kurativní

í kvality celkové péče o pacienta. lech ESMO.

Evropě, Doporučení Evropské asocia'eská společnost paliativní m edicíny,

Evropy členským státům: O or9anizaci

.or9/Guidelines Jsychotherapy. 1961. people living with advanced cancer,

[NAL-Palliative Care Mod

Marie Opatrná Etické problémy v onkologii Šéfredaktorka Šárka Mašková Jazyková redaktorka Eva Fišerová Obálka Renata Brtnická Sazba Jan Štěpánek Tisk Těšínská tiskárna, a. s. Ředitel divize Medical Services

Karel Novotný Vydalo nakladatelství Mladá fronta a. s. jako svou 9609. publikaci. Druhé vydání. Praha 2017 ISBN 97 8-80-204-4522- 3

Knihy Mladé fronty si můžete objednat na adrese: Mladá fronta a. s., divize Medical Services Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4 - Modřany na internetu: www.kniha.cz Pro objednání na Slovensku: www.medical-services.sk

ISBN: 978-80-204-4522-3

JL.,. JtL