To už po sladkém pečivu všichni mlsně pokukovali. „Mohl bych jeden ochutnat?“ zeptal se první zákazník. „Já také?“ přidal se další. Po lívancích se zaprášilo a zákazníci, na které se nedostalo, vypadali rozmrzele. „Neboj se, Buforde,“ otočila se Tiana při odchodu na šéfkuchaře, „zadělám na další a zítra přinesu zase čerstvé.“ Na druhý den čekala před Bufordovými dveřmi fronta nedočkavců.
46
O chvilku později dorazila Tiana s obřím tácem dobrot. Zástup hladových zákazníků se za ní vinul jako had. „Řekni mi,“ spustil Buford, „naučíš mě, jak se dělají?“ „Promiň, Buforde,“ odpověděla Tiana, když rozdávala poslední kousek, „ale dělají se podle tajného rodinného receptu. No, už budu muset jít. Musím si najít novou práci!“
47