0295957

VLASTA JAVOŘICKÁ v

v

~

LODKA V PEREJICH

EDIČNÍ POZNÁMKA

fto podobě vychází soubor dvanácti povídek Vlasty �ické poprvé. Byly vybrány z dříve tolik oblíbených idářů a časopisů, aniž kdy došlo k jejich knižnímu '1-Í. přípravě titulu se významnou měrou podl1ela bohužel pěti lety zesnulá velká ctitelka a znalkyně di1a Vlasty �ické Marie Spazierová (194�2012), které je z vděč­ tato kniha věnována. ídka Loďka v peřejích, podle níž jsme knihu po­ ovali, vyšla v roce 1934 v Kalendáři paní a dívek oslovenská žena. 7lendáře Stráž Moravy 1926 je převzata povídka Na vatce. ídka Kozička vyšla v kalendáři Venkovan v roce 1, povídka Sousedi v Poutníku svatohostýnském e 1940, povídka O dvou Annách v kalendáři Švanda e 1948. :tká Dětská modlitbička byla otištěna v roce 1926 opisuNedile. větší počet povídek byl vybrán z časopisu Anděl stráž­ {evěsta, Dráteníček, Zrcadélko a Jak Frantz'k vyzrál �otra. ídku Po létech jsme převzali z knihy Vlasty Pittnerové !ářova schovanka. rkém kalendáři či časopisu vyšla povídka Tomeš, se dařilo zjistit. t byl podroben běžné pravopisné a stylistické úpravě. PKN 150

OBSAH Na křižovatce Kozička Zrcadélko Tomeš Po létech Dětská modlitbička Dráteníček O dvou Annách Jak Frantík vyzrál na kmotra Sousedi Nevěsta Loďka v peřejích Ediční poznámka

5 23 34 44 48 55 58 68 87 94 109 113 150

NA KŘIŽOVATCE Ač

)památce rkyně di1a

Vlasty Javořické

azierové

vořická (dědi cové), 2017 ; © Lidmila Anna Dohnalová, 2017 1vel Kryštof Novák, 2017

,O-7497-205-8

se ženské a dřevaři smáli a chvílemi zpívali, bylo Bětce Dolíhalové všelijak. Také se uměla smát, oh je, a jak - dokud byla svobodným děvčetem a chodila se svým Martinem k muzikám, také uměla plno písniček a dovedla žertovat, že kde koho rozesmála, ale to všechno už ji přešlo a dnes jí nebylo ani do řeči, natož do zpěvu. Její muž, její milý Martin se rozstonal a bída doléhala na ni i celou rodinu. Měli spolu tři děti jako schůdečky; takové tři ouborečky, radost na ně pohledět, a dokud bylo dobře, Martin byl zdravý a vydělávali oba, hledívala na ně věru ráda a s pýchou - ale dnes - škoda vzpomínat! Bída dolehla na Dolíhalovu chalupu, šeredná, šklebivá bída. Nastěhovala se sem a roztahovala se, jako by se už odtud ani hnout nehodlala. Martin byl hodný a přičinlivý člověk, nepil a neutrácel, a protože platy byly teď slušné, nebylo rodině zle. Pracoval v lese, kácel stromy a řezal dříví, jeho statná žena mu pomáhala. U dětí byla babička, mohla tedy do lesa chodit i Bětka, a proto neměli Dolíhalovi nouzi. Děti byly slušně oblečené a v chalupě přišlo na stůl i jednou za týden maso. Ale běda. Martin těžce onemocněl. Snad se nějak namohl při té robotě, nebo něco špatného snědl - začal se žaludkem a bylo mu stále hůř. Když nepomáhala zeměžluč a pelyněk, ani všelijaké

5

známé lektvary, šel konečně k lékaři. Bětka zůstala, jako by ji do země vrazil, když doktor Martina vyšetřil a konstatoval žaludeční vřed. ,,Je nutné se velmi důklad­ ně léčit a možná, že vás budu muset poslat na operaci," řekl lékař a znovu nemocného prohlížel. „Musím vás denně vídat a vy musíte zanechat veškerou těžkou práci." A tak přišla bída. Pokladna sice platila Dolíhalovým denní příspěvek, ale že měl Martin předepsanou lehkou a výživnou stravu, padlo vše jen pro něho. A v tom čase byla také babička nějaká „darebná" a stě­ žovala si, že nejmladší dítě sotva unese, natož aby také při tom všem vařila. A tak dlouhý čas nemohla Bětka jít pracovat. Musela opatrovat děti a muže, ba sloužit i matce, a proto nic nevydělala. Co měli za šest let, kdy byla s Martinem, těžce a pracně nastřádáno, to vzalo za své a pomalu rostly dluhy. V dělnickém konzumu už stála na knížce útrata druhý měsíc a Bětce řekli, aby hleděla co nejdříve zaplatit. Styděla se tam už jít a začala nakupovat u Anděla. I tam to ale dělalo už pěkných pár desítek a ona s hrůzou počítala, kdy to zaplatí. A Martinova nemoc se nelepšila; trvala už třetí měsíc a lékař kroutil hlavou. Konečně se babičce udělalo lépe; kašel, který ji sužoval, polevil a ona, chudák stará, se uvolila zase spravovat domácnost i děti. Ono jí ještě dobře nebylo, to na ní Bětka dobře viděla, ale co se dalo dělat, Bože, když děti chtěly jíst a nebylo zač koupit chleba. I brambor bylo před žněmi málo a muselo se

6

jimi šetřit. Také kozička, která jiná leta živila mlékem, se letos nějak špatně po kozlení zčis1 jara marodila. Málo dojila a žrala jen ob den. Ono se správně říká, že jedno neštěstí necho kdy samo, a tak bylo i u Dolíhalů. Na kousku pc naseto žito a na kousku nasázeny brambory. valně neukazovalo; políčko bylo v úvoze a ležel dlouho sníh. Žito bylo řídké a krátké, ale na br se babička Dolíhalova těšila. Bude co vařit a dět nakrmit. Martinovi museli kupovat mléko a vají boť dvě slepice, jež Bětce po moru, který z jar vsi drůbež vyhubil, zbyly, nestačily denně sné co nařídil lékař. Jaktěživa babička taková panská jídla nedělala teď musela naučit pro milého syna a vzdychá, tím, co to dá práce a jak je to drahé, hlavně p;:: někdy Martin vše vyvrhnul, co ona tak těžce a uvařila. K tomu, aby neštěstí bylo dovršeno, ručil De několik let za ženina bratra. Ten si stavěl dom třeboval pomoci; Dolíhal byl dobrák a nemoh odepřít. Teď však bratr náhle umřel, domek b: na děti, a tak musel Martin zaplatit pět stovek. neměl je, a proto mu byly napsány v knihách n pu. Ta rána Martina sklátila. On sám nesl přetť to, co se na jeho rodinu valilo a ztratil již nadě ještě mohlo být kdy lépe. Začal pochybovat o e Boha, neboť se domníval, že by nemohl připustí týrání člověka.

7

!ktvary, šel konečně k lékaři. Bětka zůstala, 1 do země vrazil, když doktor Martina vyšetřil oval žaludeční vřed. ,,Je nutné se velmi důklad­ . možná, že vás budu muset poslat na operaci," .ř a znovu nemocného prohlížel. 1 vás denně vídat a vy musíte zanechat veškerou ráci." 1řišla bída. Pokladna sice platila Dolíhalovým ·spěvek, ale že měl Martin předepsanou lehkou m stravu, padlo vše jen pro něho. čase byla také babička nějaká „darebná" a stě­ ' že nejmladší dítě sotva unese, natož aby také všem vařila. A tak dlouhý čas nemohla Bětka vat. Musela opatrovat děti a muže, ba sloužit a proto nic nevydělala. Co měli za šest let, kdy rrtinem, těžce a pracně nastřádáno, to vzalo za nalu rostly dluhy. ::kém konzumu už stála na knížce útrata druhý Bětce řekli, aby hleděla co nejdříve zaplatit. ;e tam už jít a začala nakupovat u Anděla. I tam ~lalo už pěkných pár desítek a ona s hrůzou kdy to zaplatí. ínova nemoc se nelepšila; trvala už třetí měsíc routil hlavou. Konečně se babičce udělalo lépe; erý ji sužoval, polevil a ona, chudák stará, se ase spravovat domácnost i děti. Ono jí ještě bylo, to na ní Bětka dobře viděla, ale co se dalo )Že, když děti chtěly jíst a nebylo zač koupit • brambor bylo před žněmi málo a muselo se

6

jimi šetřit. Také kozička, která jiná leta živila rodinu mlékem, se letos nějak špatně po kozlení zčistila a od jara marodila. Málo dojila a žrala jen ob den . Ono se správně říká, že jedno neštěstí nechodívá nikdy samo, a tak bylo i u Dolíhalů. Na kousku pole měli naseto žito a na kousku nasázeny brambory. Žito se valně neukazovalo; políčko bylo v úvoze a ležel na něm dlouho sníh. Žito bylo řídké a krátké, ale na brambory se babička Dolíhalova těšila. Bude co vařit a děti dosyta nakrmit. Martinovi museli kupovat mléko a vajíčka, neboť dvě slepice, jež Bětce po moru, který z jara v celé vsi drůbež vyhubil, zbyly, nestačily denně snést tolik, co nařídil lékař. Jaktěživa babička taková panská jídla nedělala, jaká se teď musela naučit pro milého syna a vzdychávala nad tím, co to dá práce a jak je to drahé, hlavně pak, když někdy Martin vše vyvrhnu!, co ona tak těžce sehnala a uvařila. K tomu, aby neštěstí bylo dovršeno, ručil Dolíhal už několik let za ženina bratra. Ten si stavěl domek a potřeboval pomoci; Dolíhal byl dobrák a nemohl mu to odepřít. Teď však bratr náhle umřel, domek byl psaný na děti, a tak musel Martin zaplatit pět stovek. Ovšem, neměl je, a proto mu byly napsány v knihách na chalupu. Ta rána Martina sklátila. On sám nesl přetěžce vše to, co se na jeho rodinu valilo a ztratil již naději, že by ještě mohlo být kdy lépe. Začal pochybovat o existenci Boha, neboť se domníval, že by nemohl připustit takové týrání člověka.

7

Marně

mu matka, zbožná a trpělivá babička, dokazovala, že to vše je Boží moudrost a jenom veliká zkouška na ně: ,,Budeš-li trpělivej, voplatí ti to Pámbu na druhej straně - von nic dlužnej nevostane!" V chaloupce bylo ponuře a šedo; k tomu pověděl lékař, že není jiná pomoc než jít na operaci. Martin se zhrozil a zoufale zdvihl ruce proti doktorovi: ,,Eště to," zvolal, ,,to radši ať hned umřu." „A o děti se vám nejedná?" pokáral ho lékař. ,,Na těch vám nezáleží? Schválně se poddávat smrti je zbabělost!" Martin se zarazil a ulekl - utichl a měl v očích slzy, když se krotce zeptal: ,,A myslejí, pane doktor, že to bude co platný?" Lékař ho těšil, ale Martin byl na mysli úplně pokleslý. Přitížilo se mu, a na světničku ulehl mrak jako podzimní mlha, ač venku jásal měsíc růží. A v takové náladě byla Bětka dnes na pařezí. Dobývalo se v panském lese na pasece nedaleko myslivny. Ženské zpívaly a hoši žertovali, jenom Bětka byla smutná a co chvíle jí stoupaly slzy do očí. Pracovala těžce a vytrvale, až se jí pot lil z čela; co měli takovou bídu, nebrala na sebe při těžké práci ohled. Bylo patrné, že má špatnou stravu. A přece byla Bětka ještě hezká. Bývala děvče jako z másla, černooké, růžolící, radost se na ni podívat. Však měla také kolik dobrých nabídek. Ač byla jenom z tkalcovské rodiny, chtěl ji hajný i menší sedlák z Loučína. Mohla se dostat na slušný gruntík, ale oblíbila si Martina, dřevaře, že byl junák jako z houžve a že ji měl tak oddaně rád. Rodiče jí radili k sedlákovi i k hajnému,

8

jenom ne k Dolíhalovi, ale což oni věděli o Iá dvou lidí? Bětka si udělala podle svého a vzala si Martina vala toho. Byl z gruntu hodný člověk a měl ji pc stejně jako po svatbě. Ale teď! Oh, Bože - ted přišlo na mysl, že by jí přece bylo lépe v hájovně statku. Jak jde bída do domu, jde láska z domu, a Dolíhal byl mrzutý a často houkl na Bětku, cc nikdy neudělal. Ona se tím vším trápila a z lí nevycházela. Trpkost se jí vkrádala do duše a sl ji tak, že zrovna cítila, jak kvapem stárne. Bylo a dosud vypadala velmi mladě, ale dnes byla zad smutkem a hořkostí. Na paseku přišel lesník a obhlížel vykonanc Nebyl tu často, neboť lidé měli dobývání pařezů a nezáleželo mu tedy na tom, pracují-li nebo st Bětka se po něm ohlédla a stáhla si šátek l Dobře lesního znala. Byl vdovcem a hospodařil. sestra; před světem zachovával věrnost ženě a pro své dvě děti macechu, potají se však zajímal c trochu jen slušnou a mladou ženskou. Znaly ho už mnohé a z jeho zájmu těžily. I I pan lesní povšimnu! a věnoval jí pozornost. Č u ní zastavoval a usmíval se, zažertoval a nejedr myslivny na pomoc sestře pozval. Z počátku byla ráda. Nějaký ten výdělek by a slečna nešetřila chlebem a něčím k němu, a poznala, jaké má pan lesní úmysly, bála se ho a c v myslivně už tolik nestála.

9

mu matka, zbožná a trpělivá babička, dokazoto vše je Boží moudrost a jenom veliká zkouška Budeš-li trpělivej, voplatí ti to Pámbu na druhej -von nic dlužnej nevostanel" )upce bylo ponuře a šedo; k tomu pověděl lékař, jiná pomoc než jít na operaci. Martin se zhrozil e zdvihl ruce proti doktorovi: ,,Eště to," zvolal, ,i ať hned umřu." ~ti se vám nejedná?" pokáral ho lékař. ,,Na těch :áleží? Schválně se poddávat smrti je zbabělost!" l se zarazil a ulekl - utichl a měl v očích slzy, krotce zeptal: ,,A myslejí, pane doktor, že to platný?" ho těšil, ale Martin byl na mysli úplně pokleslý. 1 se mu, a na světničku ulehl mrak jako podzimní : venku jásal měsíc růží. :ové náladě byla Bětka dnes na pařezí. Dobývalo ském lese na pasece nedaleko myslivny. Ženské a hoši žertovali, jenom Bětka byla smutná a co stoupaly slzy do očí. Pracovala těžce a vytrvale, pot lil z čela; co měli takovou bídu, nebrala na t těžké práci ohled. Bylo patrné, že má špatnou A přece byla Bětka ještě hezká. Bývala děvče 1ásla, černooké, růžolící, radost se na ni podívat. ěla také kolik dobrých nabídek. Ač byla jenom vské rodiny, chtěl ji hajný i menší sedlák z Louohla se dostat na slušný gruntík, ale oblíbila si 1, dřevaře, že byl junák jako z houžve a že ji měl mě rád. Rodiče jí radili k sedlákovi i k hajnému,

8

jenom ne k Dolíhalovi, ale což oni věděli o lásce těch dvou lidí? Bětka si udělala podle svého a vzala si Martina. Nelitovala toho. Byl z gruntu hodný člověk a měl ji pořád rád, stejně jako po svatbě. Ale teď! Oh, Bože - teď jí často přišlo na mysl, že by jí přece bylo lépe v hájovně nebo na statku. Jak jde bída do domu, jde láska z domu, a tak také Dolíhal byl mrzutý a často houkl na Bětku, což dosud nikdy neudělal. Ona se tím vším trápila a z lítosti ani nevycházela. Trpkost se jí vkrádala do duše a skličovala ji tak, že zrovna cítila, jak kvapem stárne. Bylo jí 26 let a dosud vypadala velmi mladě, ale dnes byla zachmuřena smutkem a hořkostí. Na paseku přišel lesník a obhlížel vykonanou práci. Nebyl tu často, neboť lidé měli dobývání pařezů úkolem a nezáleželo mu tedy na tom, pracují-li nebo stojí. Bětka se po něm ohlédla a stáhla si šátek hlouběji. Dobře lesního znala. Byl vdovcem a hospodařila mu jen sestra; před světem zachovával věrnost ženě a nechtěl pro své dvě děti macechu, potají se však zajímal o každou trochu jen slušnou a mladou ženskou. Znaly ho už mnohé a z jeho zájmu těžily. I Bětky si pan lesní povšimnu! a věnoval jí pozornost. Často se u ní zastavoval a usmíval se, zažertoval a nejednou ji do myslivny na pomoc sestře pozval. Z počátku byla ráda. Nějaký ten výdělek byl vítaný a slečna nešetřila chlebem a něčím k němu, ale když poznala, jaké má pan lesní úmysly, bála se ho a o pomoc v myslivně už tolik nestála.

9

Byla počestná a měla Martina nadevše ráda, jako zbožvychovaná měla svoje zásady. Zvláště se lesního bála od té doby, co ji pozval, aby mu přišla uklidit, když slečna nebyla doma. Bětka šla do myslivny se strachem a z opatrnosti si vzala s sebou prostřední dítě, ale špatně pochodila. Pan lesní měl strašnou hubu, proč že fakana s sebou vleče, jen aby překážel, zlobil a všechno zašlapal, sotva to ona umyla. Potom se však uklidnil, dal dítěti hrst cukrových kostek a poslal ho na zahradu na rybíz. Tehdy Bětka poznala pana lesního, jak se patří. Vyběhla z myslivny, nechala vše nedomyté a nevzala si ani svou putýnku a hadr s kartáčem. Nechala tam všechno, jen dítě na zahradě chytla a ta tam pelášila z lesa. Nepochlubila se ani Martinovi, ani babičce a také pan lesní mlčel. Toužil dostat mladou ženu, a protože ho odmítala, byla pro něho stále více žádoucí. Nezříkal se ještě naděje a rád se kolem ní otřel. Myslil si, že se Bětka jenom upejpá, že konečně přece povolí. Tak i dnes na ni promluvil a velmi přátelsky se ptal, jak se daří Martinovi. Ač mu nevěřila a bála se ho, přece mu upřímně pověděla, jak je na tom zle a jak se na její rodinu hrne neštěstí ze všech stran, jak stůně i koza o hnízdo králíků přišli a k tomu to nešťastné ručitelství. Pan lesní to vyslechl se zájmem a soucitně mladou ženu politoval. ,;však ani pro vás není tahle těžká práce," povídal, ,,zahubíte se sama. Jste přepadlá a pohublá. Co kdybyste se sama roznemohla?" ně

10

Nervózně

trhla Bětka rameny: ,,Dyť vono to 1 hlídá leda k záhubě," povídala drsně a začala n mlátit do hlíny pod pařezem, až lítala kolem ap jí šátek i obličej. Lesní poodešel, ale zas se vrátil. Zatímco byl dJ pro motyku, Bětka na chvíli osaměla. „Je to na vás moc," povídal zas, ,,a malej vejděl bych něco lehčího. Sestra teď upravuje novou z, za dvorem a sama na to nestačí. Mohla byste jí· Platil bych vám jako tu na pařezí a z vlastní kap přidával."

Bětka se překvapeně a polekaně podívala na n

on se usmál. ,,Sestra je doma," povídal, aby ji uch ,,a já se tam málo zdržuju." Bětka tím byla uspokojena, vždyť lepší prá každého. Před ní se v duši zjevily dvě cesty - jedna lev byla rovná a vedla k myslivně, druhá pravá, sr k pasece, na níž bylo plno pařezí, ostružiní a tn Ale ona nedbala a zamířila na tu k myslivně. Druhý den vypravila muže do nemocnice a začal do myslivny. Bylo jí tam lépe a opravdu se tam Je~ ukazoval. Slečna byla velmi hodná, své nádeni a tu a tam něco od jídla poslala dětem. V neděli šla Bětka za Martinem do města a ~ mu, že se jí u lesních dobře vede, že má o dvě denně větší plat než na pasece a práce, že ta i ani porovnat. Martina připravovali na operaci a on se se

11

LOĎKA V PEŘEJÍCH Vlasta Javořická

Odpovědný

redaktor Pavel Kryštof Novák Ilustrace Lidmila Anna Dohnalová V roce 2017 vydalo vydavatelství Akcent, Drahomír Rybníček, Eliášova 1132/ 15, Třebíč jako svou 1205. publikaci (195. svazek edice VYSOČINA) Vytiskl Akcent, spol. s r. o., B. Václavka 20, Třebíč Vydání první

Čtenáři se jistě po delší době rádi seznámí s novými,

dosud nevydanými povídkami stále oblíbené spisovatelky Vlasty Javořické . Dvanáct poetických i humorem okořeněných příběhů je vybráno z několika , většinou předválečných lidových kalendářů . Některé z nich jsou věnovány autorčiným dětem , jiné jsou určeny pouze dospělým . Všemi se však prolíná touho po štěstí, lásce a spravedlnosti .

ISBN 978-80-7497-205-8

9 788074 972058