Na Sázavě
Pověsti z Ledeěska a Světelska •in 11ii1 i1 ll i m1111111 11 I I I I 1• 1I ,. 1
,
•
__ !I!~
Ill ~ __,.__--
i 111 .,
.,
!!!
- - Eduard Doubek I I
•li - - lil
~•11
TRiTON
•
Obsah Předmluva
•
.... . ............. ... ..... .. .. . ... ................. .............. 7
Čertův kámen III.
Černy vir ... .... .
Líný Eman ..... . O permonících ve ' O necitelné rytířce
.. ..... ...... ... . ..................... ................... .. . .. 8
O lakomém sedlák1
O ledečských vodnících .................. : . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Tajemný obraz ...
Mnislav a
Běla
ledečských
vodnících I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
O lhotické poledni1
O ledečských vodnících II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
O bílé paní ve Vraž
O ledečských vodnících III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Tajemný bílý kůň .
O svítící kosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Kouzelný zajíc ...
O ztraceném pokladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
Stříbrná
Kamenné stádo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Jak čert vařil braml
Němý zvon
promluvil ...................................................... 31
Kuldan a divoženk)
O režné paní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
O kouzelném mele<
Babí důl ................................ ............. ..................... 38
O vodníkovi, který
Jak vzniklo město Světlá nad Sázavou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Kouzelná udička .
Jak vznikla Stvořidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
O zlaté brusli ....
Čertův kámen .. .... .... ...... ... .. ....... .... .... ................ ........ 47
Kouzelná píšťalka .
Čertův kámen I. ........................................................... 47
Doslov ...... .... .
O
Čertův kámen II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
studánka
Čertův kámen III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Černý vír . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
Líný Eman . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 O permonících ve Vlastějovicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
... ............. 7
O necitelné rytířce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
.. .. .......... . . 8
O lakomém sedlákovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
. . .. .......... 13
Tajemný obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
.... .......... 14
O lhotické polednici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
.............. 17
O bílé paní ve Vraždových Lhoticích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
.............. 19
Tajemný bílý kůň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
... . ..... . .... 21
Kouzelný zajíc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
. .......... . .. 25
Stříbrná
. .. . . . ........ 28
Jak čert vařil bramboračku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
.. ............ 31
Kuldan a divoženky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
.. ............ 34
O kouzelném melechovském dědečkovi ...................................... 91
.. .... . ....... 38
O vodníkovi, který se rád vozil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94
.. .... . ...... . 41
Kouzelná udička . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
.. ............ 44
O zlaté brusli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
. ....... .... . . 47
Kouzelná píšťalka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
... ........... 47
Doslov .................................................................. 107
. . .. .......... 51
studánka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
Mnislav a
Běla
Dnes už se ani ti nejstarší ledečští občané nepamatují na starý dřevěný most přes Sázavu, který byl zbourán koncem devatenáctého století. Ústil do náměstí v místech, kde je dnes Mlýnská ulice. Malý kousek odtud stojí dům č. p. 139, kterému se dosud říká Panský dům. Název pochází ještě z dávných dob, kdy drobné okolní šlechtě už nestačilo nepohodlné bydlení na tvrzích a nechala si ve městě stavět pěkné zděné domy. V Panském domě žila kdysi dívka jménem Běla. Už v mládí ztratila rodiče a byla ve městě na vychování u otcových přátel. Byla krásná a úsměvem dovedla každého očarovat. Není divu, že o nápadníky neměla nouzi. Jenže Běle se mezi všemi zalíbil jen jediný - mladý, ale chudý zeman Mnislav z tvrze vzdálené odtud mnoho mil. Brzy mezi oběma vzplanula láska tak vroucí, jakou si jen lze představit. Po krátké době požádal Mnislav Bělu o ruku. Vyslyšela jeho prosbu, a protože i pěstouni souhlasili, zdálo se, že mladí milenci budou šťastni. Avšak neštěstí nechodí po horách, nýbrž po lidech. Do dne zásnub chybělo už jen málo dní, když posel přinesl Mnislavovi zlou zprávu, že se jeho otec těžce roznemohl a povolal ho ke svému smrtelnému lůžku. Nezbývalo než sňatek o několik dnů odložit. Jak nerad se tentokrát loučil Mnislav se svou milou! Než odjel, přísahali si ještě věrnost na věčné časy a pak svěřil Bělu do ochrany svého přítele, zemana Lomelína z Koutů. Sotva však Mnislav odjel, začal Lomelín kout pikle. I jemu se Běla velmi líbila a považoval proto dobu za příhodnou, aby se o ni začal ucházet. Věrným pomocníkem mu byl jeho sluha Vrátek, který podplatil i Bělinu služebnou Hátu. Zatím měl Mnislav mnoho starostí na rodné tvrzi, neboť krátce po jeho příjezdu otec nemoci podlehl. Bylo nutné ledacos zařídit, než se mohl vrátit do města nebo alespoň poslat list. Byl si svou milou tak jistý, že ani na okamžik nezapochyboval o její věrnosti, kterou si před rozloučením slíbili. Čas byl však zatím nakloněn Lomelínovi. Když od Mnislava nepřicházel dlouho žádný list, začali Háta a Lomelín namlouvat Běle, že na ni Mnislav zapomněl a že se pro ni jistě už nevrátí.
8
:ázavu, který byl 11ská ulice. :ev pochází ještě h a nechala si ve
,yla ve městě na ní divu, že o ná-
z tvrze vzdálené !stavit. ,ěstouni souhla-
málo dní, když :e svému smrtel-
1
rěrnost
na věčné
považoval proto 1ha Vrátek, který
:du otec nemoci t list. :rou si před rozo žádný list, zauž nevrátí.
jistě
Háta také stále vychvalovala Lomelína, mluvila o jeho bohatství a štědrosti a nikdy neopomněla zmínit, jak krásně by prý se s ním Běla měla, kdežto jako žena Mnislava by zůstala jen chudou zemankou. Kterápak žena by neměla ráda hezký oděv, šperky a pohodlí? I když Běla Mnislava opravdu milovala a byla mu věrná, přece jen se jí začala po čase vrývat do srdce Hátina slova a stále častěji se přistihovala, že myslí na Lomelína. Mnislavova tvář, tvář člověka, kterého kdysi milovala ze všech lidí na světě nejvíce, se před ní začala rozplývat. Proč jí Mnislav nepíše? ,,Zapomněl na tebe," slyší proradný hlas. Běla se brání zlému dohadu, ale nedokáže to. ,,Chce se tě zbavit, jiné oči mu učarovaly," slyší stejný hlas .
•
A zatím klusal na tvrz kůň s jezdcem nesoucím Mnislavův vzkaz - ujištění horoucí lásky. Nedostala jej však do rukou Běla, nýbrž rytíř Lomelín. Proradný přítel vzkaz roztrhal, ani slovem se před Bělou o listu nezmínil. Odešel za dívkou, jejíž oči byly chmurné jako jindy, jejíž tvář prozrazovala tajenou úzkost o milence, který nepřichází. Falešnými slovy předstíral soucit a nakonec jí nabídl i své srdce. Líčil jí život plný třpytu a nádhery, ujišťoval ji věčnou láskou. Co si měla ubohá dívka počít, když všichni kolem ní Lomelína chválili, obdivovali jeho bohatství, pomlouvali Mnislava a prohlašovali, že každá žena by musela Běle takového manžela, jako je Lomelín, závidět. Porušila tedy slib věrnosti, který dala Mnislavovi, a slíbila, že se stane Lomelínovou ženou. Ani jí nebylo divné, že Lomelín se sňatkem tolik pospíchá. Utvrzovalo ji to v domnění, že ji opravdu tolik miluje. Svolila také, aby byli oddáni zcela tiše, ba skoro tajně, v kostelíčku v Bojišti. Také svatební hostinu si přál Lomelín uspořádat na koutecké tvrzi jen pro nejbližší přátele. Konečně nadešel den svatby. Kočáry vyjely z města, ale hned za městem, v kopci, kde se říká na Malém vrchu, se zlámalo u kočáru kolo a vůz se převrhl. Naštěstí vše dobře dopadlo a nikdo se kromě odřenin neporanil. Proto nehoda svatebčanům na veselosti neubrala. Jen Běle do smíchu nebylo. Viděla v nehodě zvláštní znamení osudu a výstrahu pro sebe, že porušuje dané slovo. Už byla skoro rozhodnutá, že se raději za Lomelína neprovdá a vrátí se domů. Do
10
kočáru nechtěla · v cestě do kostel2 Ve chvíli, kdy lém jako blesk. V domě Bělin· milá právě slaví s Mnislav, šílen) chvíli zabránil. Ale vše bylo n hodlán pomstít s
Už v bráně zasle nikým nečekán, c Svatební hosté až k Běle, odstrčí nepokusil mu v t, Pak Mnislav u tak dobře zachov Běla nevydrže padl Mnislava. A přispěchal na po1 Po vykonané I delním soudem c Když Bělu vzk říkala, že bez Mn ublížila, a ve spol Když nadešel , Z oken pokoje vš ale statečně, oči protože i on touž
;dy neopomněla ,tala jen chudou
ava opravdu mia stále častěji se ,vala ze všech lidí
lásky. Nedostala em se před Bělou
1ou úzkost o mirdce. Líčil jí život
tli jeho bohatství, :la, jako je Lome-
rou ženou.
mění, že ji oprav;u v Bojišti. Také
Je.
ci, kde se říká na
a níkdo se kromě
1 pro
sebe, že porrátí se domů. Do
kočáru nechtěla vstoupit a teprve po delším přemlouvání se dala pohnout k tomu, aby pokračovala v cestě do kostela. Ve chvíli, kdy v bojišťském kostelíku farář snoubence oddával, se k Ledči řítil jezdec na koni rychlém jako blesk. V domě Běliných pěstounů ho však čekalo strašné překvapení! Od čeledi se tam dozvěděl, že jeho milá právě slaví svatbu s Lomelínem. Nechtěl věřit svému sluchu, avšak nedalo se už nic změnit. Mnislav, šílený bolem, skočil na svého koně a uháněl ke kostelíku v Bojišti, aby sňatku v poslední chvíli zabránil. Ale vše bylo marné! Přijel pozdě. Svatebčané už byli na hostině v koutecké tvrzi. Mnislav byl odhodlán pomstít se proradnému příteli, a tak pokračoval v cestě k sokovu obydlí.
•
Už v bráně zaslechl radostné hlasy svatebního veselí. Nepozorovaně vešel do tvrze a najednou se, nikým nečekán, objevil v hodovní síni. Svatební hosté zmlkli, muzikanti přestali hrát. Mnislav bez jediného slova prošel mezi přítomnými až k Běle, odstrčil od ní Lomelína a sám se posadil vedle ní. Všichni byli tak překvapení, že se nikdo nepokusil mu v tom zabránit. Pak Mnislav uchopil číši a oslovil Bělu: ,,Připij si se mnou! Na svou čest a věrnost, kterou dovedeš tak dobře zachovávat." Běla nevydržela jeho pohled a omdlela. Zatím přispěchal do hodovní síně Vrátek s mečem a napadl Mnislava. Avšak zrazený milenec ho v obraně zabil a probodl i Lomelína, který svému sluhovi přispěchal na pomoc. Po vykonané pomstě se Mnislav dal hradní čeledí dobrovolně svázat. Byl odveden do města a hrdelním soudem odsouzen k smrti. Když Bělu vzkřísili, vrátila se do domu svých pěstounů. Nespala, nejedla a stále jen plakala. Naříkala, že bez Mnislava nemůže žít a že jediným jejím přáním je zemřít s Mnislavem, kterému tolik ublížila, a ve společném hrobě s ním nalézt klid. Když nadešel den popravy, zavřeli Bělu v její komnatě, aby snad nezpůsobila nějakou výtržnost. Z oken pokoje však viděla, jak od městského vězení vyšel popravčí průvod. Mnislav kráčel smutně, ale statečně, oči měl k zemi sklopené. Když přicházel k Panskému domu, zvedl pohled k oknům, protože i on toužil naposled spatřit svou milovanou Bělu.
11
Běla, pološílená zoufalstvím, zatím v pokoji marně bušila pěstmi do dveří a volala, aby jí otevřeli a pustili ji za Mnislavem. Ještě naposled chtěla se svým miláčkem promluvit a všechno mu vysvětlit. Jenže vše bylo marné, dveře nepovolily a nikdo neotvíral. Rozběhla se tedy k oknu, otevřela je a bez váhání se vrhla dolů na náměstí, právě když průvod už zahýbal na most. Běla dopadla tak nešťastně, že si zlomila vaz a zůstala ležet na zemi mrtvá. Mnislav, který všechno viděl a přesvědčil se tak o dívčině lásce, jí odpustil. Před popravou si vyžádal, aby byl pohřben spC'lečně s ní. Přání obou milenců bylo splněno, a tak spí s·tůj věčný sen ve společném hrobě na bývalém měst ském popravišti U Stínadel.
Autorská poznámka: Nevíme přesně, v jaké době samotný příběh vznikl, ale můžeme se domnívat, že už v 16. století (hrdelní právo získalo město Ledeč n. S. v roce 1562 za vlády Ferdinanda I. Habsburského na českém trůnu a na ledečském panství v té době vládli Markéta Ledečská z Říčan a Zdeněk Meziříčský z Lomnice). Příběh Mnislava a Běly, příběh dvou milenců, nešťastné lásky a přítelovy zrady, byl dlouho zachováván jen ústně. Pověst dala vzniknout jarmareční písni, jejíž lidový autor není znám. Jeden z prvních výtisků této písně, psaný švabachem, se nachází v ledečském muzeu.
12
01
„Dnes už se na vo z Ledče. ,,To je tak bylo všude plno ra to neříkal, ale vžd) To jsem byl ješt ře. Šel jsem tenkrá nec, dnes je to hot na můstku přes Pi kům ( dům proti c vysoký. Ukázal jse moc lekla, chytila Tak vidíte, že v< A děda Loffler c bude ve svém vyp1
RNDr. PhDr. Eduard Doubek
Pověsti
NA SÁZAVĚ z Ledečska a Světelska
Vydal Stanislav Juhaňák -TRITON v Praze roku 2017 jako svou 2278. publikaci. 1. vydání. Ilustrovala: Alena Brožová Obálka: Markéta Vydrová Sazba: Eva Filgasová Tisk: Tiskárna a vydavatelství 999, s.r.o., Pelhřimov
ISBN 978-80-7553-302-9
Na Sázavě Pověsti z Ledečska a Světe1ska
Eduap.fh Doubek
PřekrásJv kraj
kolem Leděe nad
Sázavou a Světlé nad Sázavou je odedávna velmi přátelsJv k r;p,e ěesJvm pohádkovjmb.yt,ostem -vodníkům, vílám a všelijaJvm strašidlům - i bohatý-na historické události. Příběl\y z
TK.iTON
této knil\y potěší malé čtenáře i jejich rodiěe půvabryým.i
pohádkami i wrávěními z našich dějin, ať už při domácím předčítání nebo při letních toulkách Posázavím.
RNDr. PhDr. Eduard Doubek b.71 '{Ýrazt)Ým regionálním autorem knih zejména o historii a 9'eografli svého rodného Ledečska. I<niha
Na Sázavě přibližuje čtenářům lidové příběl\y, které jsou pro tento kraj charakteristické. Jde o 'efbor ze starších v,ydání a zařazena je i ěást no'efch, dosud ne'{Yc:Iajch pověstí. ISB N: 978-8 0-7553-3 02-9
JL.75 LU