19 8
93
ACADEMIA
Zdenko Maršálek „česká", nebo československá" armáda? " Národnostni složeni československých vojenských jednotek v zahraniči v letech 19�9-1945
ft Akademie věd W české republiky
•
Edice 1938-1953, svazek 6
Zdenko Maršálek 11 česká", nebo
armáda?
11
československá"
Vydalo Nakladatelství Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Vodičkova 40, 110 00 Praha 1 Obálka a grafická úprava edice Robin Brichta Redaktor publikace Václav Žák Technická redaktorka Ilrigita Dusiová Vydání první, Praha 2017 Ediční číslo 11871 Sazba Oleg Man Tisk Serifa s. r. o., Jinonická 80, 150 00 Praha 5 ISBN 97 8-80-200-2608-8
Knihy Nakladatelství Academia zakoupíte také na: www.academiaknihy.cz www.academiabooks.com www.eknihy.academia.cz
Obsah
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 I. ÚVOD ..................................................................17 II.NÁRODNOST, STATISTIKA, ARMÁDA. PROBLEMATIKA STATISTICKÉHO PODCHYCENÍ NÁRODNOSTI V ČESKOSLOVENSKU A V ČESKOSLOV ENSKÉ ARMÁDĚ ..................35 2.1 Národnost jako statistický problém. Problematika národnostní identifikace v českých zemích z pohledu statistiky: tvorba a proměny definic a kritérií a vliv politických tlaků a historického vývoje ................37 2.2 Národnostní statistika v armádě. Způsob evidence národnostního složení v československé armádě a nástin jejího vývoje .....................58 2.3 Národnostní problematika v armádě v letech 1918-1939.Krátký exkurz ......67 III. METODOLOGIE A CÍLE PRÁCE .........................................77 3.1 Historie v číslech. Kvantitativní přístupy v historické vědě, jejich možnosti a limity .................................................79 3.2 Prameny a literatura. Možnosti a limity využití pramenů a literatury v komparaci s metodami statistického přístupu ............................84 3.3 Cíle práce a způsob zpracování. Demonstrace škály možností jednoduchého kvantitativního přístupu ...................................97 IV. NA RŮZNÝCH FRONTÁCH. NÁRODNOSTNÍ PROBLEMATIKA V ČESKOSLOVENSKÝCH JEDNOTKÁCH NA JEDNOTLIVÝCH BOJIŠTÍCH .........................105 4.1 "Francouzské období". Československé jednotky ve Francii z pohledu národnostní problematiky (březen 1939 - červen 1940) ..........107 APLIKACE 1: Krajané a vojenská služba: sonda do problematiky rozdílu mezi skupinami odvedených mužů a skutečně nastoupivších vojáků ........142 APLIKACE 2: Ženijní rota .................................................187 4.2 Na Britských ostrovech. Československé pozemní jednotky ve Velké Británii (1939-1945) ...................................................196 Z PRACHU A POPELA. ORGANIZACE ČESKOSLOVENSKÝCH JEDNOTEK VE VELKÉ BRITÁNII 1940-1941 .........................206 APLIKACE 3: ,,Chvíle nejtěžší".Vzpoura v Cholmondeley z pohledu personální struktury ...................................................207
6
I
„česká", r,ebo „československá" armáda 9
UD SY\!HUUCKÉHO SV.1\ZKU K CJHR.\Jř:NÉ BR.!C/\DI\. (:ESKUSLOVE;\SKÉ JEDNOTKY VE VELK�: 1mrrA:·JII ]�)41-l'l-U ..219 1\PLIKA.C:E --l: Vlast \'Dhí ! Sunda du prnlili-,n1a líkv rozdílu mezi odvnrlnirimi moha mi a skulci<:ni' nastoupiv.�ími voj,ik y..................... 230 ,-\.PLIKJ\CE :i: Tot,ílní mobilizace „phítelskýc:h cizincú" ve Vclkr'- Hritúnii d jRji pi·í111is prn řf-iskoslov1:nskP- jednotky................................. 240 PŘÍPR.--\.Vi\. K BOJI. ť�ESKOSLO\'ENSK..\ S:\}.HJSTATN:\. OHR\Jl::l\1\ DRJC:\D,\ MEZI U:JJ\'l(M A ZÁŘÍtvl ln44 ................ 253 nurov�: \Ji\Si\ZENÍ A POSLEDNÍ \tf'.SÍC:E VALKY. PROJ\·IĚ\J'{ NÁR()[)NOSTNÍ S'l R.UKTllRY (:�:SKOSLOVENSKÝC:Il IED!\:OTEK NA 1/:\Pi\DĚ ť)JJ Zi\(�Í l!l-+4 DO KVĚT�'A 194:i ........... 260 r-..11<:í'.J . .'\'ELK)'MI.. A „MALÚ,11 ČÍSLY". SR.OVNJ\NÍ \',\RCJIJ\JUSTNÍCH ASPf•:KTll V R/\.\1Cl ME:\'ŠÍCH )EUNCJTf.K JAKCJ SOND/\ DU ROZDÍLU IvltZI STA'ťlSTíCKl"Ivl C:l<:LKEtvI A [EHU JEDNOTLIVÝ\fl (:AST!v11 ......... 270 APi .IK.,\C:E {i: Prm:e� postupnÁ .,{1ochizac:c .. jed nule k v ziÍyfau války. Druh,í m11torula: ()(lli.�nc1sti niirndrn1stního složrmí na příkl,Hlu j1odnolky formm·,mť! m1\·ři \' ruce 1!l4:I s převahou voj�kú z E3lízk1:hn výclwdu ......... 271 .,\PI.II,/1.C:E í: i\ rmúdní i\Jrltinµ, Pot v praxi. Třetí motorota jako příklad jednotky formo,.·a11ťi \' zimÁ l'l44/45 z novťcl1 rckrut;i<':níd1 zd ro jú.. .277 APLIJ(ACI:: B: ..Odkladišti! nqmh11dln�'di". 1/,1:nijní rula ť:csknsl11vpnskc\ brigúdy ,1 Y:,'v11j jP.jí núrodnostní sl rnktur\ \' lell!ch HJ40-1\J45 jako mcHitdm·:-·· pi"íklacl pro zk11umúJ1i moi.rn\lrn vlivu 11,ímdnoslníc:h aspP.ktL·1 \' r�mci crdkou;ho pusuzm·,íní spolehlivosti {:i nespol1:h livnsti vojúk1'1 ........ 2B0 4.:l !\:a v:,'drndní ťronlŘ. J\:,írorlnostní slrukturn československých jcdnotP.k . 289 APLJK.,\C:E !l: Ze zemP so,·1:tú do buržoazní řlrmácly. Transpnrt:v příslušníkú \',;dwdní skupin\' ť t!sk11slm·P-nsk� arm,ídv du řrallC:Í1' v nice 1!!40 ..........292 ;\PLIKAC:E Hl: 1/.,ikladní Udr: tzv. orn11sb skupina....................... ..295 4.-l Na ponrnzí dvou knntirwnlu. ř.cskosl11vpusk1; jr-orlnolk\ 11,1 Hlízkém Yú:h11d(: a j1:jich núrmlnostní ,truklura. . .......... 343 . ......... 355 R.EKRT '.TAČ:N Í 1/IJRO)E ..... . APLIK:\CE 11: Zidm·ští dubrornlníc:i zp, skupiny „Milos'" jako příklad \·frazrni odch\lkv stalistir:ki\hll zachyD:ní žirlovskťdw púvndu .............. 359 ,\PLIKi\CE 12: Skupina .. \!;imitius" a srovn�ní �f' sk11pin[Ju .. \.filos" jako príkl,1d rlokunw11tac1) souvislustí ,1spP-ktu. 11,írndnostní a konfosní idcntítikacť a regionálního púvorlu s lllúzkrn1 mntivc1cc a vztahu .. .... . .... ..... ..... .... .. .. ........ 362 k <:cskDs[c1vt>nskt\mu odbuji. l'RCJMř-:\'Y NJ',ROIJ\.OSTNÍHCJ ST.UŽE�'Í V ť:Asr............................364 ROZHOR :\ KO:-..!ENTAřu: SCJlJHR.N:'\� STATISTIKY ........................ 373
Obsah
I
7
V. Z ODLIŠNÝCH BŘEHŮ. NÁRODNOSTNÍ PROBLEMATIKA PERSPEKTIVOU JEDNOTLIVÝCH NÁRODNOSTÍ A SKUPIN ............................................. 383 5.1 „Rusínská otázka". Rusíni a Ukrajinci v československých vojenských jednotkách v zahraničí .................................................387 RUSÍNI V ČESKOSLOVENSKÝCH JEDNOTKÁCH NA ZÁPADĚ ............... 389 RUSÍNI V ČESKOSLOVEKSKÝCH JEDNOTKÁCH NA VÝCHODNÍ FRONTĚ .... 397 5.2 Židovská otázka. Problémy statistického podchycení a možnosti využití statistiky jako příspěvku k problematice vlastenecké motivace, vojenské spolehlivosti a státní loajality vojáků židovského původu v československých zahraničních jednotkách ............................. 416 VI. POZNATKY, ZÁVĚRY, HYPOTÉ2Y ...................................... 443 6.1 „Česká", nebo „československá" armáda? Poznatky a postřehy, závěry , otázky a hypotézy ..................................................... 445 ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI ..................................................... 445 ASPEKTY NÁRODKOSTNÍHO SLOŽENÍ ................................... 459 TECHNICKÉ ASPEKTY ................................................... 476 6.2 Závěr: ,.česká". nebo „československá" armáda? ........................... 485 PRAMENY A LITERATURA ...............................................487 Seznam zkratek. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 511 Resumé ................................................................. 513 Rejstřík .................................................................517
Najít odpověď na své trauma: historici nacionalismu, jejich prožitky a vliv na profesní orientaci
Každého badatele, který se seznamuje s historiografií problematiky nacio nalismu, zcela jistě zarazí, kolik z nejproslulejších odborníků, kteří se tímto tématem zabývali, pocházelo ze střední Evropy, a dokonce přímo z českých zemí. V Praze se narodil Karl Wolfgang Deutsch,2 Hans Kohn, 3 dětství a mládí (a posléze i závěr života) v ní prožil Arnošt Gellner. 4 V Liberci studoval Otto Bauer, 5 který kromě své politické činnosti patřil také k předním teoretikům austromarxismu. Během dokončování této práce zemřel Eric Hobsbawm, 6 jenž se sice narodil v egyptské Alexandrii, dětství a mládí však prožil ve Vídni a Berlíně. Je přitom pozoruhodné, že všichni výše jmenovaní byli židovského původu. S tímto vědomím lze lépe porozumět základům jejich přístupů, ovliv něných bezprostředními životními prožitky. Právě židé totiž v době vzrůsta jícího nacionalismu stáli často na hranici dvou, nebo dokonce i více různých etnik a zažívali tak obtíže spojené s důraznými a nevybíravými požadavky na konkrétní národnostní identifikaci (respektive sebeidentifikaci) každého jednotlivce, navíc se setkávali se snahou odmítat jim právo příslušnosti k vy branému národu či je z něho "vytěsnit". Vzrůst nacionalismu ve společnosti se vůči židnm nezřídka projevoval dalším rozvinutím škály averzí a předsudků většinové populace. Subjektivně nebo pod tlakem okolí [ať již tlakem skuteč ným, nebo jen potenciálním) se tak židé ocitali jaksi „na pomezí" konkrétních 1 GELLI\ER, Arnošt: Národy a nacionalismus. Praha 1993, s. 64. 2 Karl W. Deutsch (1912 Praha - 1992 Cambridge /Mass./). Z množství jeho prací na téma nacionalismu je třeba zmínit zvl. DEUTSCH, Karl W.: Nationalism and Social Communication: An Inquiry into the Foundations ofNatianality. Cambridge (Mass.) 1966, a TÝŽ: Nationalism and Its Alternatives. New York 196\l. 3 Hans Kohn (1891 Praha - 1971 Philadelphia]. Pro výzknm nacionalismu měla převratný význam zvl. jeho válečná práce KOHN, Hans: The Idea ofNationalism: A Study in Its Origins and Backgroand. New York 1944. 4 Arnošt (Ernest André) Gellner (1925 Paříž - 1995 Praha). Z jeho prací mne pochopitelně nejvíce inspiroval spis Národy a nacionalismus. 5 Otto Bauer (1881 Vídeň - 1938 Paříž]. Část jeho rodiny měla kořeny v Čechách. v Českoslo vensku také Bauer hledal azyl mezi lety 1934 a 1938. Pro výzkum národnostní problematiky v meziválečném období má význam jeho práce BAUER, Otto: Die Nationalitťitenfrage und die Sozialdemokr atie. Wien 1907. 6 Eric Hobsbawm (1917 Alexandrie - 2012 Londýn]. Otázky nacionalismu představovaly jen jednu část jeho rozsáhlého díla, nicméně jeho Nations and Nationalism since 1780. Program mc, Myth, Reality jsou jednou z několika knih, které od tohoto předního světového historika vyšly v českém překladn: HOBSBAWM, Eric J.: Národy o nacionalismus od roku 1780. Pro gram, mýtus, realitu. Přel. P. Pejša. Brno 2000.
20
I
.česká", nebo .čeekoeloveneká" armáda?
národních celků. Na druhou stranu, právě jejich pozice „na pomezí" se stávala vynikajícím místem vnějšího pozorovatele procesů, který mohl lépe zachytit některé jevy subjektivně skryté "přímému účastníkovi". Postupné vyhraňo vání národních celků současně vedlo k vytváření jejich stále zřetelnějších hranic. Ty se z centra jednotlivých národních pospolitostí zdály takřka jasně definované, stejně jako příslušnost k vlastnímu národnímu kmeni. Na pomezí vznikajících národních celků (v teritoriálním smyslu slova) ovšem situace již zdaleka tak samozřejmě nevyhlížela. Existovaly celé oblasti, kde národnostní příslnšnost ještě hluboko do 20. století představovala v podstatě importovanou veličinu, s níž si místní obyvatelé často nevěděli rady, protože ji vůbec necí tili jako samozřejmon součást vlastní osobnostní sebeidentifikace. Podobné .,ostrovy národní vlažnosti" však existovaly i ve vnitrozemí jednotlivých územ ních celků, kde byla dominance jednoho národního celku nezpochybnitelná. Nemusely nutně být charakterizovány teritoriálně: patřila mezi ně například část šlechty, ale také židovská populace. Za vynikající příklad vlivu životních okolností nejen na pozdější profesní orientaci může sloužit život Erica Hobsbawma: jeho prarodiče přišli do Velké Británie jako židovští vystěhovalci z Varšavy, jeho otec se stal britským kolo niálním úředníkem a v roce 1913 se v Egyptě seznámil s dívkou z vídeňské židovské rodiny. Snoubenci, jako občané nepřátelských států, museli uspo řádat svatbu v neutrálním Curychu. Léta války strávili nuceně v Egyptě, kde se narodil i Eric. Byl tedy oficiálně Angličanem, ale dětství prožil ve Vídni [kam se rodina po první světové válce přestěhovala) a mládí v Berlíně, odkud po nástnpu nacistů k moci odjel do Británie. Arnošt Gellner prožil své dětství v Praze, kde se však koncem třicátých let stal svědkem stále se stupňující krize ve vztahu českého a německého oby vatelstva českých zemí. V roce 1939, tedy ve třinácti letech, prchl i s rodinou do Británie, kde pokračoval ve studiu a posléze vstoupil do československých zahraničních jednotek. V roce 1945 se sice do Prahy vrátil, ale již o rok později odešel zpět na Britské ostrovy, znechucen politickým vývojem i národním šovinismem. Hans Kohn prožil bohatý život, plný vnitřních zvratů. Narodil se do česko -německo-židovské pražské rodiny, během první světové války se dostal do ruského zajetí. Od mládí byl činný v sionistickém hnntí, což ho v roce 1925 vedlo k emigraci do Palestiny, odkud o pět let později odjel do Spojených států. Matka Karla Deutsche se v roce 1920 stala první poslankyní českosloven ského parlamentu [za německou sociální demokracii). Jeho strýcem byl Julins Deutsch, rakouský sociální demokrat, tvůrce a vůdce paramilitární organi zace rakonské sociální demokracie Republikanischer Schutzbund, přechodně státní sekretář pro vojenské záležitosti Rakouské repnbliky a posléze jeden z velitelů mezinárodních brigád ve španělské občanské válce. Karl Wolfgang
I, 'Óvod
I
21
Deutsch si z rodinného prostředí odnesl nejen zájem o sociální otázky, ale také poznatek o složitém soužití a vzájemném prolínání židovské, německé a české komunity v Čechách. Vzhledem k svému židovskému původu, ale hlavně pro silný odpor proti vzrůstajícímu nacismu, odešel po státních zkouš kách z právnické fakulty pražské německé univerzity, aby v dalším studia pokračoval nejprve v Anglii a posléze na české Karlově univerzitě, a v roce 1939 odjel do Spojených států, kde mj. pracoval pro Office of Strategie Servi ces (Úřad pro strategické služby). 7 Pokus dohledat u výše jmenovaných historiků přímé vlivy životních zá žitků na jejich teoretickou práci by samozřejmě vedl k pouhým hypotézám, přesto se domnívám, že prostý emotivní motiv touhy vyrovnat se s trauma tem nelze pominout například při snaze pochopit okolnosti vzniku proslulé „kohnovské dichotomie" či Gellnerových tezí o fenoménu národa a národnosti jako umělých konstruktů, naopak opačný, extrémně chladný kvantitativní přístup Deutschův může být jen jiným výrazem téhož. 8 Podobně, dokonce i s dopady na výběr zcela konkrétního tématu, je možné nahlížet i na dílo dal šího významného teoretika historie nacionalismu, Elieho Kedourieho, 9 jenž ve své první slavné práci k tématu podrobil ostré kritice britskou koloniální správu na Blízkém a Středním východě. 10 Také on byl zcela nepochybně zá sadně ovlivněn vlastními zážitky, když se jako patnáctiletý mladík židovského původu stal svědkem pogromu v bagdádské židovské čtvrti, k němuž došlo roku 1941 v souvislosti s převratem v Iráku a zásahem britských imperiálních vojsk.U Výčet dalších příkladú by mohl pokračovat a s jistou dávkou licence tak lze riskovat tvrzení, že historické zpracování fenoménu nacionalismu je jednou z oblastí historiografie, které jsou skutečně výrazně ovlivněny subjek tivními postoji autorů a jejich konkrétními prožitky.
MERRIT, Richard L. - RUSSETT, Bruce M. - DAHL, Robert A.: Karl Wolfgang Deutsch. July 21, 1912 -November 1, 1992. Biographical Mernoir. NationalAcademies Press, dostupné online na: ht tp://www.nap.edu/read/10269/chapter/5. 8 K vnímání Deutschových kybernetických modelů se fundovaně a velice vtipně vyjádřil HROCH, Miroslav: Three Encounters with Karl W. Deutsch. Sociologický časopis, 2012, č. 48, s. 1116-1129, zvl. s. 1116. 9 Elie Kedourie (1926 Bagdád - 1992 Washington). Jeho přínos k výzkumu fenoménu nacio nalismu viz zvl. KEDOURIE, Elie: Nationalism. New York 1962. 10 TÝŽ: England and the Middle East. London 1956. 11 K pogromu došlo 1. a 2. června 1941. Postižena byla celá židovská čtvrť. GILBERT, Martin: The Atlas oj Jewish History. l\ewYork 1993, s. 114. 7
22
I
.česká", nebo .československá" armáda?
Ve víru národnostní otázky: české země a "dlouhé" století národnostních bojů
Prakticky celé půlstoletí existence Rakousko-Uherska provázely nepřetržité uárodnostní spory, které zvláště v Předlitavsku několikrát opakovaně zabloko valy činnost vlády, Říšské rady i zemských sněmů. Zánikem duální monarchie ovšem národnostní spory neutichly, naopak. Zatímco oba „zbytkové" státy, Rakouská republika a Maďarské království, se po územních ztrátách vyplý vajících z mírových smluv v St. Germain a Trianonu staly národnostně prak ticky homogenními celky, všechny ostatní nástupuické , ,,vítězné" státy, tedy Československá a Polská republika, Rumunské království a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, zahrnovaly ve své nové podobě velmi silné národnostní menšiny, z nichž mezi nejpočetnější patřili příslušníci národů původních .nepřátel", Němci a Maďaři. Československo nebylo výjimkou. Teoreticky sice bylo v celé Evropě stá tem s nejpočetnějším zastoupením národnostních menšin Polsko a Česko slovensko stálo „až" na místě druhém, došlo k tomu ale pouze díky aplikaci koncepce jednotného československého národa: pokud bychom považovali Slováky za samostatný národ, pak by státem s nejpestřejší národnostní sklad bou bylo bezpochyby Československo. Nový stát se tak po národnostní stránce stal jistou zmenšenou karikaturou zaniklého Rakousko-Uherska. Oficiální vztah nového státu k početným menšinám zásadním způsobem determinovala ustanovení saintgermainské a trianonské smlouvy ohledně jejich ochrany, která byla takřka doslovně převzata i do znění českosloven ské ústavy z roku 1920. Není zde místo porovnávat ustanovení jako celek či jeho jednotlivé body se situací v Rakousko-Uhersku, nepřehlédnutelná je ale zásadní změna koncepční. Republika se od počátku deklarovala jako stát národní a tento postulát vtělila i do svých základních zákonů včetně ústavy. Do té doby oficiálně platila příslušná pasáž Říšského zákoníku z roku 1867, podle níž si veškeré Volkstómme byly oficiálně naprosto rovny, 12 stejně jako všichni obyvatelé říše coby jednotlivci. Československá ústava a následné právní dokumenty tento stav změnily a vznikly dvě kategorie národnostních celků - plně suverénní národ státní a tzv. národnostní menšiny. Teprve tehdy, po vzniku Československa, byl tedy po právní stránce oficiálně poprvé apli kován termín „národnostní menšina". 12
Text ústavy z roku 1867 nepřinášel žádnou definici těchto Volkstumme (národních kmenů]. Je to však do jisté míry pochopitelné, neboť vzhledem k deklarované jejich naprosté rovnos ti nebylo exaktní definice samotného pojmu třeba (alespoň teoreticky).
I, �vod
I
23
Vzniklý stav měl celou řadu průvodních jevů, přičemž za příklad může sloužit otázka jazyková. Oproti situaci v Rakousko-Uhersku došlo k jedno značné deklaraci jednoho [českého, resp. československého) jazyka jako jazyka státního a ostatním jazykům byla určena role minoritní 13 - tuto skuteč nost jasně deklarovaly příslušné soudní orgány dokonce ještě před vydáním ústavy. 14 Logickým důsledkem nových poměrů se stal i jazykový zákon, přijatý dne 29. února 1920. 15 Zjednodušeně řečeno, zákon (respektive znění jeho prováděcího nařízení, které vyšlo teprve v roce 1926) 16 přiznával národnost ním menšinám možnost styku s úřady v menšinovém jazyce, ovšem s mnoha omezeními. Především se jednalo pouze o tzv. vnější úřadování. 17 Mohlo se tak ale dít jen v okresech, kde počet příslušníků jedné konkrétní menšinové národnosti přesáhl 20 % obyvatelstva. K podání v menšinovém jazyce byl navíc oprávněn pouze občan, jenž byl příslušníkem této menšiny, 16 podání navíc muselo příslušné instituci příslušet i věcně. Po shrnutí všech podmínek a ome zení tedy nezbývá než konstatovat, že jazykový zákon z roku 1920 německým občanům Československa (a příslušníkům dalších jazykových minorit) nepo13 Možnost zvolit jeden jazyk za oficiální jazyk státní předpokládala již saintgermainská smlouva. K jazykovému aspektu národnostní otázky v Československu viz KUČERA, Jaro slav: Minderheit im Nationalstaat. Die Sprachenfrage in den tschechisch-deutschen Bezie hungen 1918-1938. Miinchen 1999. 14 Nejvyšší správní soud mj. v březnu 1919 vydal nsnesení následujícího znění: .z povahy státu československého jako státu námdm110 založeného na všeobecné zásadě sebeurčení národa československého, kteráž byla vyslovena v zákoně z 28. října 1918 č. 11, sb. z. a n., plyne jako logicky právní důsledek, že řeč česká {slovenská} jest jazykem, v němž stát i jeho orgánové vůli svoji projevují a právo vykonávají." Usnesení NSS č. 73/18 ze dne 19.3.1919. BARTOŠ, Ondřej: Jazykové právo v první ČSR. Diplomová práce, Právnická fakulta MU. Brno 2011, s. 70-73. Dostupné online na: http://is.muni.cz/th/210546/pravf_m/D1PLOM0VA_ PRACE_-_ONDREJ_BARTOS.pdf, s. 31. 15 Zákon ze dne 29. února 1920 podle§ 129 ústavní listiny, jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé, č. 122/1920 Sb. z.a n. Vyhlášen byl 6.3.1920. 16 Znění prováděcích nařízení viz PROKOP, Ladislav: Jazykový zákon s důvodovými zpráva mi, prováděcím nařízením pro obor ministerstev vnitra, spravedlnosti, financí, průmyslu, obchodu a živností, veřejných prací a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, pro veřejné korporace podléhající těmto ministerstvům v republice Československé, jakož i pro úřady místní samosprávy, spolu s ostatními předpisy jazykovými obsaženými porůznu v zákonech, nařízeních a státních smlouvách: s poznámkami a úplnou judikaturou nejvyššího správní ho soudu. Praha 1926.Preference .oficiálního jazyka" vedla až k prosazování nelogických jazykových novotvarů. Např. oficiálně určené závazné podoby přepisu názvu republiky do němčiny zněly čechosloy:akische Republik, resp. Cechoslorakei. Tamtéž, s. 92. 17 Příslušný úřad nebo instituce mohly přijímat podání v menšinovém jazyce, v němž mohla být posléze vyhotovena i odpověď, respektive konečné zpracování. Tzv. vnitřní úřadování, tedy celý proces zpracování v rámci úřadu, však měl probíhat v jazyce státním, tedy českém (československém). 18 Diskriminační charakter tohoto nařízení se projevil nejen ve všeobecné rovině, ale i kon krétně - terminologicky a definičně naprosto zmatečným smíšením jazykového a národ nostního kritéria přinejmenším teoreticky omezovalo např. práva německy hovořících ob čanů, kteří se přihlásili k židovské národnosti.
24
I
.česká", nebo .československá" armáda?
skytoval ani ta práva, která Čechům vyplývala ze Stremayrových jazykových nařízení z roku 1880. 19 Ta umožňovala požadovat vedení vnějšího úřadování v jazyce podání - ve styku s úřady tedy zrovnoprávňovala češtinu, a to na ce lém území království (a markrabství). Pozdější opakované pokusy zástupců českých Němců i Čechů změnit tento stav ve prospěch jedné či druhé strany selhaly, ať se již jednalo o Badeniho a Gautschova jazyková nařízení, nebo Thunův jazykový zákon. Čeští zástupci programově nárokovali nejen vnější, ale i vnitřní úřadování v jazyce podání, a to na celém území království, na opak odmítali německý požadavek teritoriálního dělení podle míry jazyko vých preferencí obyvatelstva; proti němu protestovala i konzervativní část politické scény, která se především obávala, že jde o útok na princip integrity království. Jazykový zákon z roku 1920 tak paradoxně "vyšel vstříc" nárokům na teritoriální dělení českých zemí. Požadavku teritoriálního dělení se ovšem mnohem více blížil tzv. národ nostní statut, připravovaný ve druhé polovině třicátých let. 20 Od počátku však byl tvořen pod tlakem bezprostředních politických okolností, a nemohl tak uspokojit ani jednn stranu. Problémy s německon a maďarskon menšinou ovšem nebyly jediné. Vedle složité národnostní situace na Podkarpatské Rusi šlo zvláště o otázku slovenskou: 21 "Lpění na koncepci jednoho státního národa, který má dvě větve, českou a slovenskou, se postupem doby ukazovala jako stále více kontraproduktivní " 22 Nelze zapomenout ani na problematiku polské men šiny, národnostní otázku ve Slezsku a některé další, které sice nebyly zásadní z celkového hlediska, v konkrétních regionech ale vyvstávaly s plnou ostrostí. Národnostní střety přetrvávaly po celou dobu tzv. první republiky, přičemž jejich intenzita se postupně stupňovala, aby od konce třicátých let přerostly v přímý boj o národní dominanci na teritoriu českých zemí i Slovenska. Ná19
Zákonník zemský království Českého, 1880, č. 14. Nařízení c. k. ministrů vnitřních záleži tostí a práv, dané dne 19. dubna 1880, o užívání zemských jazyků při jednání politických, soudních úřadů a státních zastupitelstev v království Českém se stranami a samosprávný mi úřady. Pro Moravu bylo znění publikováno LandesgeBetz- u. Verorndungsblatt fiir die Markgraschaft Miihren, Jahrgang 1880, XII. Stiick, 17. Verordnung der s. s. Ministers des Innem und der Justitz vom 19. April 1880. 20 K historii jednání o národnostní statut zvl. TÓTH, Andrej - NOVOTI\'Ý, Lukáš - STEHLÍK, Michal et al.: Národnostní menšiny v Československu 1918-1938. Od státu národm1w ke státu národnostnímu. Praha 2012, zvl. s. 331 a n. V roce 2013 vyšla zásadní práce KUKLÍK, Jan - NĚMEČEK, Jan: Od národního státu ke státu národnost17 Národnostní statut a snahy o řešení menšinové otázky v Československu v roce 1938. Praha 2013. 21 Shrnutí národnostní otázky na Slovensku a Podkarpatské Rusi v kontextu vývoje v ČSR viz TÓTH, A. a kol.: Národnostní menšiny v Československu 1918-1938, zvl. s. 112-176. Krátké shrnutí jazykové otázky z právního pohledu viz BARTOŠ, O.: Jazykové právo v první ČSR, s. 70-73. 22 TÓTH, A. a kol.: Národnostní menšiny v Československu 1918-1938, s. 12.
I, úvod
I 25
rodnostní otázka se v průběhu let druhé světové války a zvláště v období následném dočkala tragického vyvrcholení v podobě násilné hegemonizace celého území, čímž prakticky skončila historie několika staletí společného života více národních entit. I poté ale národnostní spor, zvláště ve vztahu Češi - Němci a Slováci - Maďaři, ještě dlouho se značnou setrvačností rezi duoval, přičemž v českých zemích přineslo novou kvalitu až období po roce 1989. Domnívám se, že celý časový interval od poloviny 19. století až do roku 1989 lze (nejen v kontextu českých zemí) mj. chápat i jako "dlouhé" století národnostních bojů. V národnostních sporech se zprvu nedobrovolným nástrojem stala i statis tika, která se v tomto smyslu postupně měnila doslova ve "zbraň". Historie vzniku obsahově jedinečného kritéria "národnosti", užitého při sčítáních lidu v Československu, která je představena v další kapitole, jasně ukazuje snahu prakticky jakýmkoliv způsobem připoutat co největší počet obyvatel k ma joritní skupině a naopak maximálně oslabit hlavní "protivníky". Zacházení se „slezskou" národností či takzvanými „moravci", ale především naprosto nesystematický krok v otázce subjektivní deklarace národnosti židovské jsou evidentním důkazem vstupu politických tlaků do zdánlivě odborné diskuse statistické obce. Umělé statistické navyšování počtu a podílu majoritního národa ale kromě čísel nepřineslo žádnou novou kvalitu - v průběhu poz dějších let se většina takto „pro národ zachráněných" opakovaně setkávala s nedůvěrou, podezříváním i otevřenou averzí ze strany mnohých příslušníků většinového národa, kteří jim vyčítali národní "vlažnost" či je osočovali z vy počítavého pragmatismu.
"
Akademie věd české republiky
9LJJl
ISBN 978-80-200-2608-8
-
• I
• •
I!] .. •.·_(!)
www.academia.cz
Téma československých vojenských jednotek v zahraničí v letech druhé světové války ani po více než sedmdesáti letech nepřestává přitahovat čtenáře. Publikace vůbec poprvé detailně mapuje jejich národnostní složení, a tím do problematiky exilového vojska vnáší zcela nový pohled. Kromě Čechů a Slováků totiž v exilovém vojsku bojovala celá řada dalších československých občanů, jejichž vý znam a podíl byl během dlouhých desetiletí z propagandistických důvodů marginalizován. Autor pracuje s numerickými metodami, známými jako „historie v číslech". Tento zdánlivě chladný přístup ovšem kromě samotné faktografie odkrývá mnohé další otázky a širší souvislosti. Kniha reviduje některé mýty o zahraničním odboji a současně nabízí za myšlení nad problematikou národnostní sebeidentifikace v multi nacionálním prostoru českých zemí a upozorňuje také na některé stereotypy české společnosti ve vztahu k národnostním menšinám.
Mgr. et Mgr. Zdenko Maršálek, Ph.D., (1966) pracnje v Centru pro dějiny menšin Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., a pro Vojen ský historický archiv. Zabývá se především historií vojenství Česko slovenska a zemí střední Evropy v letech 1918-1945.