e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 6
THE FALL OF THE HOUSE OF USHER Son coeur est un luth suspendu; Sitôt qu’on le touche il résonne. DE BÉRANGER
During the whole of a dull, dark, and soundless day in the autumn of the year, when the clouds hung oppressively low in the heavens, I had been passing alone, on horseback, through a singularly dreary tract of country; and at length found myself, as the shades of the evening drew on, within view of the melancholy House of Usher. I know not how it was – but, with the first glimpse of the building, a sense of insufferable gloom pervaded my spirit. I say insufferable; for the feeling was unrelieved by any of that half-pleasurable, because poetic, sentiment, with which the mind usually receives even the sternest natural images of the desolate or terrible. I looked upon the scene before me – upon the mere house, and the simple landscape features of the domain – upon the bleak walls – upon the vacant eye-like windows – upon a few rank sedges – and upon a few white trunks of decayed trees – with an utter depression of soul which I can compare to no earthly sensation more properly than to the after-dream of the reveller upon opium – the bitter lapse into everyday life – the hideous dropping off of the veil. There was an iciness, a sinking, a sickening of the heart – an unre6
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 7
PÁD DOMU USHERŮ
Son coeur est un luth suspendu; Sitôt qu’on le touche il résonne. DE BÉRANGER
Jednoho pochmurného, temného a tichého podzimního dne, kdy na obloze visela nízká, těžká mračna, projížděl jsem na koni docela sám nebývale bezútěšnou venkovskou krajinou, až konečně navečer, kdy se stíny začaly prodlužovat a blížila se noc, dospěl jsem na dohled melancholického domu Usherů. Nevím proč – ale při prvním pohledu na budovu se v mé duši usídlil podivný pocit nesnesitelného smutku. Říkám nesnesitelného; neboť ten pocit nebyl ani v nejmenším umírněn onou ve své poetičnosti napůl příjemnou náladou, která obvykle provází i ty nejdrsnější přírodní obrazy zmaru nebo hrůzy. Hleděl jsem na výjev, který se přede mnou rozprostíral – na samotnou budovu i na prostou venkovskou krajinu kolem – na pusté zdi – na prázdná, očím podobná okna – na několik trsů tlejícího rákosí – na osamocené vybělené kmeny uschlých stromů – s takovou nezměrnou sklíčeností ducha, pro kterou nenalézám žádné věrnější srovnání s jiným pozemským pocitem, než je vystřízlivění kuřáka opia – onen trpký návrat do každodenní všednosti – kruté odstranění závoje. Cítil jsem, jak mé srdce svírá ledový chlad, který je 7
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 8
deemed dreariness of thought which no goading of the imagination could torture into aught of the sublime. What was it – I paused to think – what was it that so unnerved me in the contemplation of the House of Usher? It was a mystery all insoluble; nor could I grapple with the shadowy fancies that crowded upon me as I pondered. I was forced to fall back upon the unsatisfactory conclusion, that while, beyond doubt, there are combinations of very simple natural objects which have the power of thus affecting us, still the analysis of this power lies among considerations beyond our depth. It was possible, I reflected, that a mere different arrangement of the particulars of the scene, of the details of the picture, would be sufficient to modify, or perhaps to annihilate its capacity for sorrowful impression; and, acting upon this idea, I reined my horse to the precipitous brink of a black and lurid tarn that lay in unruffled lustre by the dwelling, and gazed down – but with a shudder even more thrilling than before – upon the remodelled and inverted images of the gray sedge, and the ghastly tree-stems, and the vacant and eyelike windows. Nevertheless, in this mansion of gloom I now proposed to myself a sojourn of some weeks. Its proprietor, Roderick Usher, had been one of my boon companions in boyhood; but many years had elapsed since our last meeting. A letter, however, had lately reached me in a distant part of the country – a letter
8
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 9
drtí a ochromuje – cítil jsem, jak mé myšlenky upadají do trudné malomyslnosti, z níž nelze ani v té nejbujnější fantazii vykřesat sebemenší jiskřičku krásy a vznešenosti. Co to může být – podivoval jsem se v duchu – co mě tak zneklidňuje a stísňuje při pohledu na Dům rodu Usherů? Byla to záhada, pro niž jsem nenalézal vysvětlení; tím méně, že jsem sám dobře nechápal všechny ty podivné náznaky pocitů a dojmů, které ze všech stran dorážely na mou mysl. Nakonec jsem byl nucen spokojit se jen s částečným vysvětlením, že ačkoliv se bezpochyby kolem nás může za určitých okolností vyskytnout jisté nahromadění docela prostých, přirozených úkazů, jež na nás mohou podobně zapůsobit, zůstává podrobný rozbor těchto sil v oblastech mimo naše rozumové chápání. Je tedy možné, uzavřel jsem své úvahy, že pouhá změna v uspořádání jednotlivých prvků pozorované scenérie, určitých podrobností popsaného obrazu, by byla dostatečným prostředkem k tomu, aby zmírnila nebo zcela potlačila onen dojem tísnivé pochmurnosti; a tak jsem veden touto myšlenkou přitáhl uzdu svému koni a stanul na strmém břehu malého jezírka, jehož sinale černá hladina se nehybně leskla těsně vedle domu, a pohlédl dolů – se zachvěním ještě mrazivějším, než jaké jsem pociťoval doposud – na pozměněné a převrácené tvary šedých trsů rákosí, přízračných kmenů a slepých očí oken. V tomto neradostném domě jsem měl nyní strávit několik týdnů. Jeho majitel, Roderick Usher, byl totiž jedním z mých veselých kumpánů z dětství, přestože od našeho posledního setkání uplynula už drahná řádka let. Nedávno mne však během pobytu v jistých vzdálených končinách zastihl dopis – dopis od něj – 9
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 10
from him – which, in its wildly importunate nature, had admitted of no other than a personal reply. The MS. gave evidence of nervous agitation. The writer spoke of acute bodily illness – of a mental disorder which oppressed him – and of an earnest desire to see me, as his best, and indeed his only personal friend, with a view of attempting, by the cheerfulness of my society, some alleviation of his malady. It was the manner in which all this, and much more, was said – it was the apparent heart that went with his request – which allowed me no room for hesitation; and I accordingly obeyed forthwith what I still considered a very singular summons. Although, as boys, we had been even intimate associates, yet I really knew little of my friend. His reserve had been always excessive and habitual. I was aware, however, that his very ancient family had been noted, time out of mind, for a peculiar sensibility of temperament, displaying itself, through long ages, in many works of exalted art, and manifested, of late, in repeated deeds of munificent yet unobtrusive charity, as well as in a passionate devotion to the intricacies, perhaps even more than to the orthodox and easily recognisable beauties, of musical science. I had learned, too, the very remarkable fact, that the stem of the Usher race, all time-honored as it was, had put forth, at no period, any enduring branch; in other words, that the entire family lay in the direct line of descent, and had always, with very trifling and very temporary variation, so lain. It was this deficiency, I considered, while running over in thought the
10
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 11
jehož neobvyklá vášnivost a neodbytnost nepřipouštěla jinou než osobní odpověď. Rukopis odesilatele vypovídal o značném duševním rozrušení. Pisatel se zmiňoval o akutním tělesném onemocnění – o jisté vnitřní rozervanosti, která ho sužovala – a o naléhavé touze mě spatřit, jako svého nejlepšího a vpravdě jediného důvěrného přítele, v naději, že potěšení z mé společnosti by mu mohlo v jeho žalostném stavu přinést případnou úlevu. Způsob, jakým toto vše, a ještě mnoho dalšího, v dopise vyslovil – zjevná srdečnost jeho pozvání – nepřipouštěly váhání: obratem jsem tedy vyhověl jeho, byť v mých očích stále poněkud nezvyklé, žádosti o návštěvu. Přestože jsme jako chlapci bývali dosti důvěrnými společníky, musím přiznat, že jsem svého přítele vlastně moc dobře neznal. Choval se vždy velice uzavřeně a tento svůj zvyk nikdy neměnil. Byl jsem si nicméně vědom, že jeho starý rod od nepaměti vynikal tím, že se v něm vyskytovala jistá povahová přecitlivělost, která se v průběhu věků projevovala v mnoha dílech vrcholně oduševnělého umění a poslední dobou též v opakovaných skutcích velkorysé, byť neokázalé dobročinnosti, stejně jako ve vášnivé oddanosti oněm nejsložitějším jemnůstkám, snad ještě víc než obvyklým a snadno srozumitelným krásám, jež v sobě skrývá umění hudby. Kdysi jsem byl též kýmsi poučen o pozoruhodné skutečnosti, že hlavní kmen rodu Usherů, jakkoli prastarý a ctihodný, nikdy nedal vyrůst žádné trvalé vedlejší větvi; jinak řečeno, že všechny generace rodu Usherů leží v přímé posloupnosti a že tato posloupnost vede nepřerušeně a jen s velmi nepatrnými a bezvýznamnými odchylkami hluboko do minulosti. Možná to je 11
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 12
perfect keeping of the character of the premises with the accredited character of the people, and while speculating upon the possible influence which the one, in the long lapse of centuries, might have exercised upon the other – it was this deficiency, perhaps, of collateral issue, and the consequent undeviating transmission, from sire to son, of the patrimony with the name, which had, at length, so identified the two as to merge the original title of the estate in the quaint and equivocal appellation of the “House of Usher” – an appellation which seemed to include, in the minds of the peasantry who used it, both the family and the family mansion. I have said that the sole effect of my somewhat childish experiment – that of looking down within the tarn – had been to deepen the first singular impression. There can be no doubt that the consciousness of the rapid increase of my superstition – for why should I not so term it? – served mainly to accelerate the increase itself. Such, I have long known, is the paradoxical law of all sentiments having terror as a basis. And it might have been for this reason only, that, when I again uplifted my eyes to the house itself, from its image in the pool, there grew in my mind a strange fancy – a fancy so ridiculous, indeed, that I but mention it to show the vivid force of the sensations which oppressed me. I had so worked upon my imagination as really to believe that about the whole mansion and domain there hung an atmosphere peculiar to themselves and their immediate vicinity – an atmosphere which had no affinity with the air of heaven, but which had reeked up from the decayed trees, and the gray wall, and the silent tarn – 12
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 13
právě tento nedostatek, říkal jsem si v duchu, když jsem přemítal o dokonalém souladu místní krajiny s obecně známou povahou lidí, kteří ji po věky obývali, a když jsem uvažoval o případném vlivu, jejž mohlo celou tu dobu vykonávat jedno na druhé – tedy, možná to je právě tento nedostatek jakékoli souběžné příbuzenské linie a v důsledku toho nepřerušené předávání jak jména, tak rodového dědictví z otce na syna, jež nakonec vyústilo v tak dokonalé prolnutí obojího, že původní titul panství, ono bizarní a dvojznačné označení,,Dům Usherů“, v myslích zdejších venkovanů zcela splynul jak s příslušníky rodu, tak s jeho sídlem. Zmínil jsem se již o tom, jak můj poněkud dětinský nápad – totiž podívat se do jezírka – pouze prohloubil můj prvotní překvapivý dojem. Není pochyb o tom, že jakmile jsem si uvědomil svou rychle sílící pověrčivost – ano, proč bych ji tak nenazval? – toto vědomí jen dále uspíšilo rychlost, s níž jsem této pověrčivosti podléhal. Takový je, jak jsem se již dávno přesvědčil, paradoxní zákon, kterým se řídí všechny pocity pramenící ze strachu. A možná, že pouze z tohoto důvodu, když jsem opět pozvedl zrak a pohlédl na dům místo na jeho odraz v jezeře, zmocnila se mne podivná představa – představa vskutku tak bizarní, že se o ní zde zmiňuji jen proto, abych podal důkaz o neobyčejné přesvědčivosti vjemů, jež na mne působily. Ve své zjitřené fantazii jsem skutečně uvěřil tomu, že nad celým domem i okolní krajinou panuje jakési podivné, jen jim a jejich bezprostřednímu okolí vlastní ovzduší – ovzduší, které se nesnášelo z nebeských výšin, ale které jako by stoupalo z trouchnivějících kmenů a z popelavých zdí 13
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 14
a pestilent and mystic vapor, dull, sluggish, faintly discernible, and leaden-hued. Shaking off from my spirit what must have been a dream, I scanned more narrowly the real aspect of the building. Its principal feature seemed to be that of an excessive antiquity. The discoloration of ages had been great. Minute fungi overspread the whole exterior, hanging in a fine tangled web-work from the eaves. Yet all this was apart from any extraordinary dilapidation. No portion of the masonry had fallen; and there appeared to be a wild inconsistency between its still perfect adaptation of parts, and the crumbling condition of the individual stones. In this there was much that reminded me of the specious totality of old wood-work which has rotted for long years in some neglected vault, with no disturbance from the breath of the external air. Beyond this indication of extensive decay, however, the fabric gave little token of instability. Perhaps the eye of a scrutinizing observer might have discovered a barely perceptible fissure, which, extending from the roof of the building in front, made its way down the wall in a zigzag direction, until it became lost in the sullen waters of the tarn. Noticing these things, I rode over a short causeway to the house. A servant in waiting took my horse, and I entered the Gothic archway of the hall. A valet, of stealthy step, thence conducted me, in silence, through many dark and intricate passages in my progress to the studio of his master. Much that I encountered on
14
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 15
a z mlčenlivého jezera – jakési záhadné otravné výpary, jež se v mátožných, sinale olověných chuchvalcích plouživě rozlévají nad krajinou. Násilím jsem zapudil ze své mysli tuto nade vši pochybnost snovou představu a rozhodl jsem se blíže soustředit na budovu a její jednotlivosti. Jako hlavní rys okamžitě upoutala moji pozornost její neobyčejná starobylost. Patina, kterou budovy získávají během let, byla nebývale nápadná. Po celé fasádě se rozrůstalo předivo drobných hub a plísní, jejichž složitě propletená vlákna visela v jemných závojích z okapů a říms. Přes tento vnější příznak stáří však nevypadal dům nijak zvlášť zchátrale. Žádný z kamenů dosud ze zdiva nevypadl; a při bližším pohledu se jevil podivuhodný rozpor mezi pevností stavby a značnou omšelostí jednotlivých kamenných kvádrů. Velmi silně to připomínalo onu zdánlivou soudržnost starého dřeva, jež dlouhá léta práchnivělo v nějaké zapomenuté kryptě, chráněno před sebemenším závanem venkovního vzduchu. Kromě těchto vnějších příznaků očividné sešlosti nebyly na budově patrné žádné známky hrozícího zřícení. Snad jen oko zvlášť pečlivého pozorovatele by objevilo sotva rozpoznatelnou puklinu ve zdi, klikatící se po hlavním průčelí od střechy až k zemi, kde se ztrácela v kalných vodách jezírka. Zatímco jsem si všímal všech těchto věcí, přibližoval jsem se po krátké příjezdové cestě k domu. Sloužící se ujal mého koně a já jsem vešel gotickou bránou do vstupní haly. Tam ke mně přistoupil neslyšným krokem komorník a bez jediného slova mne vedl mnoha temnými a spletitými chodbami k pracovně svého pána. Nemálo z toho, co jsem cestou
15
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 16
the way contributed, I know not how, to heighten the vague sentiments of which I have already spoken. While the objects around me – while the carvings of the ceilings, the sombre tapestries of the walls, the ebon blackness of the floors, and the phantasmagoric armorial trophies which rattled as I strode, were but matters to which, or to such as which, I had been accustomed from my infancy – while I hesitated not to acknowledge how familiar was all this – I still wondered to find how unfamiliar were the fancies which ordinary images were stirring up. On one of the staircases, I met the physician of the family. His countenance, I thought, wore a mingled expression of low cunning and perplexity. He accosted me with trepidation and passed on. The valet now threw open a door and ushered me into the presence of his master. The room in which I found myself was very large and lofty. The windows were long, narrow, and pointed, and at so vast a distance from the black oaken floor as to be altogether inaccessible from within. Feeble gleams of encrimsoned light made their way through the trellissed panes, and served to render sufficiently distinct the more prominent objects around; the eye, however, struggled in vain to reach the remoter angles of the chamber, or the recesses of the vaulted and fretted ceiling. Dark draperies hung upon the walls. The general furniture was profuse, comfortless, antique, and tattered. Many books and musical instruments lay scattered about, but failed to give any vitality to the scene. I felt that
16
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 17
viděl, mne ještě více, třebaže nemohu přesně říci proč, utvrdilo v onom nejasném pocitu, o němž jsem již dříve mluvil. Ačkoliv předměty, které mne obklopovaly – řezbami zdobené stropy, ponuré závěsy a čalouny na stěnách, ebenově černé podlahy a nejrůznější cizokrajná válečná zbroj, která řinčela při každém mém kroku – patřily do řádu věcí, jimž podobné jsem byl zvyklý vídat od nejútlejšího dětství – a já jsem neváhal jejich důvěrně známé tvary jako takové vnímat – přesto jsem se neubránil podivu nad tím, jak nečekaně zvláštní představy ve mně tyto obvyklé podněty vzbuzovaly. Na jednom schodišti jsem se setkal s rodinným lékařem svého přítele. Jeho zjev, tak na mne alespoň v té chvíli zapůsobil, vyjadřoval směsici nízké zchytralosti a rozpaků. Nejistě mě pozdravil a pospíchal dál. Vzápětí přede mnou komorník otevřel dveře a uvedl mne ke svému pánovi. Místnost, ve které jsem se ocitl, byla velmi prostorná a působila velebným dojmem. Okna byla vysoká, úzká a nahoře zakončená lomeným obloukem a byla umístěna v takové výši nad černou dubovou podlahou, že k nim zevnitř téměř nebyl přístup. Členitými tabulkami pronikaly slabé paprsky narůžovělého svitu, které alespoň částečně osvětlovaly nejnápadnější předměty v místnosti; můj zrak se však marně snažil dohlédnout do vzdálenějších koutů komnaty, případně rozeznat výklenky a ozdoby na žebroví klenutého stropu. Na stěnách visely tmavé závěsy. Místnost byla zařízena přepychovým, nepohodlným nábytkem, který vyhlížel starobyle a omšele. Všude kolem se povalovaly knihy a hudební nástroje, jejich přítomnost však nepřidávala scéně na útulnosti či zabydlenosti. Cítil jsem, jak vdechuji 17
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 18
I breathed an atmosphere of sorrow. An air of stern, deep, and irredeemable gloom hung over and pervaded all. Upon my entrance, Usher arose from a sofa on which he had been lying at full length, and greeted me with a vivacious warmth which had much in it, I at first thought, of an overdone cordiality – of the constrained effort of the ennuyÊ man of the world. A glance, however, at his countenance, convinced me of his perfect sincerity. We sat down; and for some moments, while he spoke not, I gazed upon him with a feeling half of pity, half of awe. Surely, man had never before so terribly altered, in so brief a period, as had Roderick Usher! It was with difficulty that I could bring myself to admit the identity of the wan being before me with the companion of my early boyhood. Yet the character of his face had been at all times remarkable. A cadaverousness of complexion; an eye large, liquid, and luminous beyond comparison; lips somewhat thin and very pallid, but of a surpassingly beautiful curve; a nose of a delicate Hebrew model, but with a breadth of nostril unusual in similar formations; a finely moulded chin, speaking, in its want of prominence, of a want of moral energy; hair of a more than web-like softness and tenuity; these features, with an inordinate expansion above the regions of the temple, made up altogether a countenance not easily to be forgotten. And now in the mere exaggeration of the prevailing character of these features, and of the expression they were wont to convey, lay so much of change that I doubted to whom I spoke. The now ghastly pallor of the skin, and the now miraculous lustre of the eye, above all 18
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 19
ovzduší zármutku a žalu. Nade vším se rozkládal vše prostupující a nehybný příkrov hlubokého, nepřekonatelného smutku. Když jsem vstoupil do místnosti, zvedl se Usher z pohovky, na které do té doby ležel, a pozdravil mne s bouřlivou vřelostí, jež na mne v prvním okamžiku zapůsobila dojmem přehnané srdečnosti – domníval jsem se, že z ní cítím přepjatost světáka znuděného životem. Druhý pohled na vzezření mého přítele mne však ihned přesvědčil o jeho naprosté upřímnosti. Posadili jsme se spolu; a během několika okamžiků, než promluvil, jsem si ho prohlížel napůl soucitně a napůl s nevěřícím úžasem. Skutečně, ještě jsem neviděl, aby se člověk za tak krátkou dobu tak strašlivě změnil jako Roderick Usher! Jen stěží jsem se dokázal přimět k tomu, abych uvěřil, že tento sinalý přízrak je mým někdejším druhem z chlapeckých let. Osobitý výraz jeho tváře byl nicméně za všech okolností zcela nezaměnitelný. Mrtvolně bledá pleť; velké, živé oči planoucí jasem, jakému nebylo rovno; dosti úzké a zcela bezkrevné rty vyklenuté v překvapivě půvabné křivce; jemný semitský nos, ač s chřípím o něco širším, než bychom v takovém obličeji očekávali; útlá brada, jejíž ustupující tvar vypovídal o sklonu k ústupnosti i v rovině morálky a vůle; víc než pavučinovitě jemné a řídké vlasy; – všechny tyto rysy, spolu s mimořádně výraznými spánky a širokým čelem, utvářely osobnost nezapomenutelného zjevu. Nyní však obvyklý vzhled i výraz přítelovy tváře byly natolik změněny, že jsem si nebyl jist, s kým hovořím. Ze všeho nejvíc mne znepokojilo, ba přímo zděsilo snad až přízračně sinalé zbarvení jeho pokožky a nepřirozený lesk v očích. Rovněž při 19
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 20
things startled and even awed me. The silken hair, too, had been suffered to grow all unheeded, and as, in its wild gossamer texture, it floated rather than fell about the face, I could not, even with effort, connect its Arabesque expression with any idea of simple humanity. In the manner of my friend I was at once struck with an incoherence – an inconsistency; and I soon found this to arise from a series of feeble and futile struggles to overcome an habitual trepidancy – an excessive nervous agitation. For something of this nature I had indeed been prepared, no less by his letter, than by reminiscences of certain boyish traits, and by conclusions deduced from his peculiar physical conformation and temperament. His action was alternately vivacious and sullen. His voice varied rapidly from a tremulous indecision (when the animal spirits seemed utterly in abeyance) to that species of energetic concision – that abrupt, weighty, unhurried, and hollow-sounding enunciation – that leaden, selfbalanced and perfectly modulated guttural utterance, which may be observed in the lost drunkard, or the irreclaimable eater of opium, during the periods of his most intense excitement. It was thus that he spoke of the object of my visit, of his earnest desire to see me, and of the solace he expected me to afford him. He entered, at some length, into what he conceived to be the nature of his malady. It was, he said, a constitutional and a family evil, and one for which he despaired to find a remedy – a mere nervous affection, he immediately added, which would undoubtedly soon pass off. It displayed itself in a host of unnatural sensations. Some of these, 20
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 21
pohledu na jeho vlasy, které byly ponechány dlouhé a neupravené a nyní mu v hedvábně jemné nadýchanosti divoce vlály, spíš než splývaly kolem obličeje, jsem nedokázal, navzdory veškeré snaze, vnímat jejich ornamentální rozevlátost jako součást obyčejné lidské přirozenosti. V chování svého přítele jsem okamžitě zaznamenal překvapivou nejednotnost – jakýsi podivný rozpor; a brzy jsem odhalil, že tento nesoulad je výsledkem jeho soustavně opakovaných a neúspěšných pokusů potlačit nepřetržitý třes pramenící z nadměrně silného nervového rozrušení. Upřímně řečeno, byl jsem na něco takového připraven, jednak jeho dopisem a vzpomínkami na jeho zvláštní dětinské sklony, a jednak závěry, k nimž jsem dospěl přemýšlením o jeho vrozených tělesných schopnostech a temperamentu. V jeho chování se střídalo veselí a zasmušilost. Jeho hlas rychle přecházel z rozechvělé nerozhodnosti (to ve chvílích, kdy se zdálo, že ho docela opouští přirozená životaschopnost) do rázné stručnosti – do úsečné, těžkopádné a duté strohosti – do tupé, sebestředné a zřetelně hrdelní chraplavosti, jakou slýcháme u notorických opilců nebo nenapravitelných poživačů opia v obdobích vrcholného vzrušení. Tímto způsobem mi tedy začal líčit důvody, proč mě k sobě pozval, proč mě tak naléhavě touží vidět a jakou útěchu si slibuje od mojí přítomnosti. Pak se pustil do zdlouhavého vysvětlování povahy své choroby. Jednalo se, pravil, o vrozené a dědičné postižení, na které se zoufale snaží nalézt lék – pouhé nervové podráždění, dodal rychle, které nepochybně brzy samo přejde. Projevovalo se celou řadou nepři21
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 22
as he detailed them, interested and bewildered me; although, perhaps, the terms, and the general manner of the narration had their weight. He suffered much from a morbid acuteness of the senses; the most insipid food was alone endurable; he could wear only garments of certain texture; the odors of all flowers were oppressive; his eyes were tortured by even a faint light; and there were but peculiar sounds, and these from stringed instruments, which did not inspire him with horror. To an anomalous species of terror I found him a bounden slave. “I shall perish,” said he, “I must perish in this deplorable folly. Thus, thus, and not otherwise, shall I be lost. I dread the events of the future, not in themselves, but in their results. I shudder at the thought of any, even the most trivial, incident, which may operate upon this intolerable agitation of soul. I have, indeed, no abhorrence of danger, except in its absolute effect – in terror. In this unnerved – in this pitiable condition – I feel that the period will sooner or later arrive when I must abandon life and reason together, in some struggle with the grim phantasm, FEAR.” I learned, moreover, at intervals, and through broken and equivocal hints, another singular feature of his mental condition. He was enchained by certain superstitious impressions in regard to the dwelling which he tenanted, and whence, for many years, he had never ventured forth – in regard to an influence whose supposititious force was conveyed in terms too shadowy here to be re-stated – an influence which
22
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 23
rozených příznaků. Některé z nich, když mi je podrobně popisoval, mi připadaly spíše zajímavé nebo výstřední; přestože výrazy a celkový způsob, jak o nich mluvil, byly vážné. Můj přítel především trpěl nesmírnou přecitlivělostí smyslů; mohl pozřít jen pokrmy zcela postrádající chuti; snášel na těle šatstvo jen z určitých tkanin; vůně všech květin mu byla odporná; nejslabší paprsky světla působily jeho očím mučivou bolest; a bylo jen málo zvuků, a ty byly vydávány pouze strunnými nástroji, které by ho nenaplňovaly hrůzou. Ano, Roderick Usher byl nešťastným otrokem podivného, nepřirozeného strachu. ,,Vím, že zemřu,“ prohlásil. ,,Vím, že musím podlehnout tomuto neblahému šílenství. Ano, je tomu tak a není mi pomoci, takový bude můj konec. Děsím se všeho, co se má v budoucnu stát, ne snad událostí samých, ale jejich důsledků. Chvěji se úzkostí při pomyšlení na jakýkoli, třeba bezvýznamný zážitek, který by mne mohl v tomto nesnesitelném duševním rozpoložení potkat. Nebojím se nebezpečí, pouze jeho absolutní podoby – nepřekonatelné hrůzy. Jsem si jist, že v tomto mém žalostném stavu nervového vyčerpání nastane dříve nebo později chvíle, kdy se budu muset zříci života a zdravého rozumu zároveň, v marném souboji s oním děsivým přízrakem, kterým je STRACH.“ Postupně jsem z kusých a dvojsmyslných narážek pochopil víc o dalším pozoruhodném rysu přítelova duševního stavu. Byl doslova vězněm určitých pověrečných předsudků spojených s domem, v němž přebýval a odkud již řadu let za žádných okolností nevycházel – obětí nejasných sil, jejichž pomyslnou moc líčil výrazy příliš mlhavými, než abych je zde 23
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 24
some peculiarities in the mere form and substance of his family mansion, had, by dint of long sufferance, he said, obtained over his spirit – an effect which the physique of the gray walls and turrets, and of the dim tarn into which they all looked down, had, at length, brought about upon the morale of his existence. He admitted, however, although with hesitation, that much of the peculiar gloom which thus afflicted him could be traced to a more natural and far more palpable origin – to the severe and long-continued illness – indeed to the evidently approaching dissolution – of a tenderly beloved sister – his sole companion for long years – his last and only relative on earth. “Her decease,” he said, with a bitterness which I can never forget, “would leave him (him the hopeless and the frail) the last of the ancient race of the Ushers.” While he spoke, the lady Madeline (for so was she called) passed slowly through a remote portion of the apartment, and, without having noticed my presence, disappeared. I regarded her with an utter astonishment not unmingled with dread – and yet I found it impossible to account for such feelings. A sensation of stupor oppressed me, as my eyes followed her retreating steps. When a door, at length, closed upon her, my glance sought instinctively and eagerly the countenance of the brother – but he had buried his face in his hands, and I could only perceive that a far more than ordinary wanness had overspread the emaciated fingers through which trickled many passionate tears. The disease of the lady Madeline had long baffled the skill of her physicians. A settled apathy, a gradual wasting away of the person, and frequent although 24
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 25
uměl zopakovat – otrokem vlivů, jimiž zvláštní podoba a duch rodinného sídla Usherů během dlouhých let, jak sám pravil, ochromily jeho mysl – obětí účinku, jímž sama hmota šedých zdí a věžiček a jejich odrazu v temné hladině jezera nakonec ovládla vlastní podstatu jeho bytí. Připustil sice, byť poněkud neochotně, že jeho podivínská sklíčenost může mít do značné míry přirozenější a hmatatelnější příčinu, a to těžké a léta se vlekoucí onemocnění – ba dalo by se říci nevyhnutelnou smrt – jeho něžně milované sestry, jediné společnice jeho osamělého života a poslední žijící příbuzné. ,,Její skon,“ pravil tónem, jehož hořkost mi bude navždy znít v uších, ,,by ze mne (zoufalého a zranitelného) učinil posledního představitele starobylého rodu Usherů.“ Zatímco takto hovořil, prošla lady Madeline (tak se totiž jmenovala) vzdálenou částí příbytku, a aniž by si povšimla mé přítomnosti, zmizela nám opět z dohledu. Hleděl jsem za ní se směsicí nevěřícného úžasu a podivné úzkosti; a zároveň jsem byl nucen sám sobě přiznat, že pro tyto pocity nemám žádné vysvětlení. Provázel jsem pohledem její vzdalující se kroky a mé duše se zmocňovala skličující tíseň. Když se za ní konečně zavřely dveře, obrátil jsem svůj zrak zcela instinktivně a dychtivě k jejímu bratrovi; ten však seděl s obličejem pohřbeným v dlaních a nenabízel mým očím nic než své sinale bledé, kostnaté prsty, skrze něž se řinuly proudy hořkých slz. Neduh lady Madeline již dlouho mátl všechny lékaře. Chronická apatie, postupné chátrání celé osobnosti a časté, byť přechodné záchvaty kataleptické
25
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 26
transient affections of a partially cataleptical character, were the unusual diagnosis. Hitherto she had steadily borne up against the pressure of her malady, and had not betaken herself finally to bed; but, on the closing in of the evening of my arrival at the house, she succumbed (as her brother told me at night with inexpressible agitation) to the prostrating power of the destroyer; and I learned that the glimpse I had obtained of her person would thus probably be the last I should obtain – that the lady, at least while living, would be seen by me no more. For several days ensuing, her name was unmentioned by either Usher or myself: and during this period I was busied in earnest endeavors to alleviate the melancholy of my friend. We painted and read together; or I listened, as if in a dream, to the wild improvisations of his speaking guitar. And thus, as a closer and still closer intimacy admitted me more unreservedly into the recesses of his spirit, the more bitterly did I perceive the futility of all attempt at cheering a mind from which darkness, as if an inherent positive quality, poured forth upon all objects of the moral and physical universe, in one unceasing radiation of gloom. I shall ever bear about me a memory of the many solemn hours I thus spent alone with the master of the House of Usher. Yet I should fail in any attempt to convey an idea of the exact character of the studies, or of the occupations, in which he involved me, or led me the way. An excited and highly distempered ideality threw a sulphureous lustre over all. His long improvised dirges will ring forever in my ears.
26
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 27
strnulosti – tak zněla neobvyklá diagnóza. Až dosud nemocná statečně vzdorovala náporům choroby a odmítala uchýlit se trvale na lože; avšak večer v den mého příjezdu do domu Usherů konečně podlehla (jak mi její bratr s nesmírným pohnutím později v noci sdělil) zdrcující síle svého přemožitele; dozvěděl jsem se, že onen krátký okamžik, kdy jsem ji navečer zahlédl, mi pravděpodobně poskytl poslední příležitost ji vidět – že ubohou lady, alespoň dokud bude živa, už víckrát nespatřím. Po několik následujících dní jsme ani její bratr, ani já nevyslovili její jméno; a během této doby jsem veškerý čas a síly věnoval snahám vytrhnout přítele z jeho těžké melancholie. Malovali jsme spolu a společně si četli, nebo jsem, téměř jako ve snu, naslouchal divokým improvizacím jeho výmluvné kytary. A tak časem, jak jsem postupně pronikal hlouběji do přítelova soukromí a nejskrytějších zákoutí jeho duše, s rostoucí trpkostí jsem si uvědomoval marnost všech svých pokusů rozveselit a rozjasnit mysl, z níž se jako jakási neoddělitelná, vnitřní síla šířil smutek, který v jediném nehasnoucím paprsku temnoty zaléval všechny objekty našeho duchovního i fyzického vesmíru. Do konce života si v paměti uchovám vzpomínky na dlouhé chmurné hodiny, které jsem takto o samotě strávil s pánem domu Usherů. Přesto bych se marně snažil popsat byť jen v náznaku přesný charakter úvah a činností, jimž jsme se společně věnovali nebo k nimž mne můj přítel vybízel. Vše je v mé mysli zahaleno jakýmsi opalizujícím sirným oblakem nepřirozeně vznícené a choré fantastičnosti. Do smrti mi budou v uších znít nekonečné žalozpěvy, které im27
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 28
Among other things, I hold painfully in mind a certain singular perversion and amplification of the wild air of the last waltz of Von Weber. From the paintings over which his elaborate fancy brooded, and which grew, touch by touch, into vaguenesses at which I shuddered the more thrillingly, because I shuddered knowing not why; – from these paintings (vivid as their images now are before me) I would in vain endeavor to educe more than a small portion which should lie within the compass of merely written words. By the utter simplicity, by the nakedness of his designs, he arrested and overawed attention. If ever mortal painted an idea, that mortal was Roderick Usher. For me at least – in the circumstances then surrounding me – there arose out of the pure abstractions which the hypochondriac contrived to throw upon his canvass, an intensity of intolerable awe, no shadow of which felt I ever yet in the contemplation of the certainly glowing yet too concrete reveries of Fuseli. One of the phantasmagoric conceptions of my friend, partaking not so rigidly of the spirit of abstraction, may be shadowed forth, although feebly, in words. A small picture presented the interior of an immensely long and rectangular vault or tunnel, with low walls, smooth, white, and without interruption or device. Certain accessory points of the design served well to convey the idea that this excavation lay at an exceeding depth below the surface of the earth. No outlet was observed in any portion of its
28
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 29
provizoval na svůj nástroj. Kromě jiných si bolestně vybavuji jistou, až zrůdně rozkošatělou variaci srdceryvného motivu posledního valčíku von Webera. Na jeho obrazech, vypovídajících o nespoutané přebujelosti imaginace a postupně, téměř nepozorovaně sklouzávajících do mlhavé nejasnosti, před nimiž jsem stál v rozechvění o to děsivějším, že jsem netušil, proč se chvěji – na těchto plátnech (ještě dnes je mám před očima jako živá) bych se marně pokoušel najít třeba jen malé části, které bych dokázal popsat pouhými slovy. Vrcholnou jednoduchostí a obnažeností zobrazovaných představ působily jeho malby na diváka naprosto omračujícím účinkem. Jestliže se kdy podařilo smrtelníkovi zachytit na obraze čirou myšlenku, byl tím smrtelníkem Roderick Usher. Přinejmenším já sám, za okolností, v nichž jsem se tehdy nalézal, jsem při pohledu na ryze abstraktní výjevy, které můj hypochondrický přítel přenášel na svá plátna, zakoušel pocity až zdrcující posvátné bázně a úcty, jakou jsem nikdy dřív ani stínem nepocítil před bezpochyby úchvatnými, ale dosud příliš realistickými fantaziemi Fuseliho. Jednu z fantasmagorických vizí mého přítele, při jejímž převedení na plátno se nedržel tak přísně zásady abstraktního způsobu malby, se zde mohu pokusit, byť nedokonale, nastínit v následujícím popisu. Malý obrázek zachycoval vnitřek jakéhosi pozoruhodně dlouhého obdélníkového sklepení nebo chodby, s nízkým stropem a naprosto hladkými, bílými stěnami bez jakýchkoli výklenků či vnitřního zařízení. Podle určitých náznaků bylo zřejmé, že se tento dutý prostor nalézá ve značné hloubce pod zemí. Na žádné části ohraničující plochy nebyl patrný 29
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 30
vast extent, and no torch, or other artificial source of light was discernible; yet a flood of intense rays rolled throughout, and bathed the whole in a ghastly and inappropriate splendor. I have just spoken of that morbid condition of the auditory nerve which rendered all music intolerable to the sufferer, with the exception of certain effects of stringed instruments. It was, perhaps, the narrow limits to which he thus confined himself upon the guitar, which gave birth, in great measure, to the fantastic character of his performances. But the fervid facility of his impromptus could not be so accounted for. They must have been, and were, in the notes, as well as in the words of his wild fantasias (for he not unfrequently accompanied himself with rhymed verbal improvisations), the result of that intense mental collectedness and concentration to which I have previously alluded as observable only in particular moments of the highest artificial excitement. The words of one of these rhapsodies I have easily remembered. I was, perhaps, the more forcibly impressed with it, as he gave it, because, in the under or mystic current of its meaning, I fancied that I perceived, and for the first time, a full consciousness on the part of Usher, of the tottering of his lofty reason upon her throne. The verses, which were entitled “The Haunted Palace,� ran very nearly, if not accurately, thus: I. In the greenest of our valleys, By good angels tenanted, Once a fair and stately palace –
30
e-a-poe_korektura6_Layout 1 15.8.2017 23:06 Page 31
jakýkoli východ a nikde nebyla vidět zapálená louč ani jiný zdroj umělého světla; přesto vnitřek dutiny ozařovala záplava neobyčejně pronikavých paprsků a zalévala celek přízračným a nečekaným jasem. Zmínil jsem se již o jistém chorobném postižení sluchového nervstva, jež činilo mému příteli poslech jakékoli hudby nesnesitelným utrpením, s výjimkou určitých zvuků vydávaných strunnými nástroji. To bylo možná příčinou, proč se z takto omezené škály tónů, k nimž se na své kytaře uchyloval, rodily skladby v převážné míře tak podivné. Stejné vysvětlení však jen stěží platilo pro neuvěřitelnou lehkost, s jakou svá fantastická extempore přednášel. Jejich melodika i slovní doprovod (nejedno jeho bouřlivé kytarové impromptu totiž bylo doplněno podobně nespoutaným veršovaným textem) musely být, a nepochybně byly, plodem podobné hluboké soustředěnosti a cílevědomosti, o níž jsem již dříve hovořil jako o příznaku projevujícím se jen v okamžicích vrcholného uměle navozeného vzrušení. Slova jedné z přítelových rapsodií jsem si zapamatoval docela snadno. Možná jsem jí byl o to silněji uchvácen v jeho bezprostředním podání, neboť jsem si namlouval, že v ní autor v jakémsi skrytém podtextu vůbec poprvé vědomě připouští, že trůn vznešeného rozumu pána domu Usherů se nebezpečně zachvívá. Celá báseň, jejíž název byl ,,Palác duchů“, zněla téměř přesně, ne-li doslova, takto: I. V kraji našich svěžích květů dům andělů dobrých čněl, krásný palác v hrdém vzletu – 31