Co v uãebnicích 2 - zlom
20.1.2012
13.18
Stránka 9
CÍSA¤ A KRÁL FERDINAND I. HABSBURSK¯ *10. 3. 1503 – †5. 7. 1564; od r. 1521 arcivévoda vládce rakousk˘ch zemí, ãesk˘m králem zvolen 23. 10. 1526 a korunován 24. 2. 1527; dne 17. 12. 1526 byl zvolen uhersk˘m králem, korunován byl v listopadu roku 1527; 5. 1. roku 1531 byl zvolen a 11. 1. téhoÏ roku korunován fiímsk˘m králem; od r. 1556 fiímsk˘m císafiem; syn Filipa I. Sliãného a Johany zv. ·ílená.
VZDùLAN¯ „SUCHAR“
Císafi a král Ferdinand I. Habsbursk˘
Ferdinand Habsbursk˘ se narodil ve ·panûlsku na zámku Alcalá de Henares u Madridu a dûtství proÏil na dvofie svého ‰panûlského dûdeãka z matãiny strany. Rozhodnû nepatfiil mezi krasavce. Byl pobledl˘, nahrben˘, mûl hubenou, 165 cm vysokou postavu, zfietelnû pfiedsunutou dolní ãelist, siln˘ dolní ret a údajnû témûfi stále otevfiená ústa. Zajímavé na nûm byly snad jen jasné a Ïivé oãi. Postrádal smysl pro humor a Ïil velmi stfiídmû; údajnû jedl pouze jednou dennû a jeho jedinou „nefiestí“ byl lov. ZároveÀ v‰ak pr˘ byl kultivovan˘, pomûrnû vzdûlan˘ a mluvil a psal ‰panûlsky, francouzsky, latinsky a italsky; nûmãinû se nauãil dodateãnû, 9
Co v uãebnicích 2 - zlom
20.1.2012
13.18
Stránka 10
Stanislava Jarolímková
C O V U â E B N I C Í C H N E B ¯ VÁ 2
ale ãesky umûl jen nûkolik slov. Co se t˘ãe náboÏenství, byl oddan˘m katolíkem. Dvakrát dennû se zúãastÀoval m‰e, kaÏd˘ pátek chodíval na procesí a desetkrát za rok b˘val u zpovûdi a pfiijímání. Jako panovník byl cílevûdom˘, neústupn˘, vyznaãoval se organizátorsk˘m talentem a z HabsburkÛ snad nejvût‰ím smyslem pro diplomacii.
NOVÁ VùTEV A VELBLOUDI V letech 1520 aÏ 1522 sepsali Habsburci „rodinnou“ dohodu. Podle ní dostal mlad˘ Ferdinand – s podmínkou, Ïe bude respektovat dynastické zájmy – mal˘ kousek rozlehlé habsburské fií‰e, jíÏ vládl ze ‰panûlského trÛnu jeho bratr Karel V.*
* Karel V. (1500–1558), díky tatínkovi Filipu I. Sliãnému Habsburk, zdûdil po mamince Johanû I. ·ílené jak ‰panûlsk˘ trÛn, tak dûdiãné zatíÏení projevující se depresemi a návaly kfieãovitého pláãe. Navíc mûl tak vysunutou dolní ãelist, Ïe nemohl ani pfii nejlep‰í vÛli zavfiít ústa. Jeho fií‰e zahrnovala v podstatû ·panûlsko, Nizozemí, habsburské drÏavy ve stfiední Evropû a nûkolik italsk˘ch kníÏectví. ·panûlská vûtev HabsburkÛ, k níÏ patfiil, byla nesmlouvavû katolická a prudérní, coÏ se projevovalo mj. v Ïenské módû: pfievládala v ní ãerná barva, ÏivÛtky mûly za úkol zplo‰Èovat poprsí a dekolty byly zcela nemyslitelné. Ferdinand nemûl bratra Karla rád a vycházel s ním jen v zájmu rodu; snad proto Karel nikdy nepfiijel do Prahy a Ferdinand jako dospûl˘ nenav‰tívil ·panûlsko.
Oním mal˘m kouskem byly dûdiãné rakouské zemû (Rakousy, Korutany, ·t˘rsko, KraÀsko, Tyrolsko a habsburská území ve ·vábsku), k nimÏ hodlal pfiidat kromû Uher i zemû Koruny ãeské. Nedovedl si totiÏ pfiedstavit, Ïe by bez jejich penûz a vojákÛ mohl porazit Turky ohroÏující Evropu. I kdyÏ nástupnictví na ãesk˘ trÛn mûl Ferdinand zaji‰tûné smlouvou, kterou jeho dûdeãek uzavfiel 20. 7. roku 1515 s Vladislavem II. Jagellonsk˘m, musel podstoupit volbu; toto právo si ãe‰tí zástupci stavÛ nedali vzít. 10
Co v uãebnicích 2 - zlom
Stanislava Jarolímková
20.1.2012
13.18
Stránka 11
C O V U â E B N I C Í C H N E B ¯ VÁ 2
Byla to ale jen hra ãi formalita. Jeho ‰ance jistila prestiÏ habsburského rodu, nedÛvûra ãi nechuÈ pfiedstavitelÛ ãesk˘ch stavÛ k ostatním zájemcÛm o ãesk˘ trÛn (mezi nimiÏ byl polsk˘ král ãi vnuci Jifiího z Podûbrad) a jeho ochota rozdávat sliby a peníze. Napfiíklad nejvy‰‰ímu purkrabímu ZdeÀku Lvu z RoÏmitálu se za volební hlas revan‰oval tím, Ïe za nûj zaplatil dluh ve v˘‰i 50 000 zlat˘ch. Budoucí ãesk˘ král ve svém nûmecky psaném volebním slibu hovofiil o tom, Ïe bude zachovávat basilejská kompaktáta, Ïe nebude dosazovat do vy‰‰ích zemsk˘ch úfiadÛ cizozemce, zachová dosavadní svobody i celistvost zemí Koruny ãeské a Ïe bude pokud moÏno trvale sídlit v Praze. Slíbil také zaplatit cel˘ panovnick˘ dluh (kter˘ v‰ak k jeho nemilému pfiekvapení ãinil nikoliv 150 000 zlat˘ch, ale dvojnásobek) a ãeské ‰lechtû obzvlá‰tû imponovalo jeho uji‰tûní, Ïe ji ochrání pfied poddan˘mi. To bylo v dobû DóÏova* povstání a nûmecké selské války** velk˘m lákadlem.
* György Dozsa neboli Jifií DóÏa (asi 1470-1514) byl maìarsk˘ ‰lechtic, kter˘ v roce 1514 vedl kfiíÏovou v˘pravu proti TurkÛm a kter˘ vyzval „své“ Ïoldáky k boji proti ‰lechtû a církevním hodnostáfiÛm. Kromû jiného drÏel v Budínû, tj. dn. Budape‰ti, v obleÏení i Vladislava II. Jagellonského. Povstání bylo v témÏe roce potlaãeno a DóÏa byl upálen s rozÏhavenou korunou na hlavû. ** Nûmecká selská válka byla hnutím nûmeck˘ch sedlákÛ a vesnické chudiny, jehoÏ úãastníci zaãali v roce 1524 poÏadovat zru‰ení poddanství, sníÏení daní, reformu církve a konec vlády kníÏat. Hnutí, které vytvofiilo tfii centra (v jihozápadním Nûmecku, v Durynsku a v alpsk˘ch zemích) bylo postupnû potlaãeno.
A tak byl tento Habsburk 23. fiíjna roku 1526 kolem 19. hodiny zvolen za své nepfiítomnosti ãesk˘m králem jménem Ferdinand I. Ruce pro nûj zvedlo v podzimnû chladné Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta ãtyfiiadvacet zástupcÛ ãesk˘ch stavÛ. On sám se o v˘sledku volby dozvûdûl jiÏ o 36 hodin pozdûji, coÏ byla slu‰ná rychlost ‰ífiení informací (pamatujme, Ïe na telefon ãi telegraf si lidstvo muselo poãkat aÏ do 19. století). 11
Co v uãebnicích 2 - zlom
20.1.2012
13.18
Stránka 12
Stanislava Jarolímková
C O V U â E B N I C Í C H N E B ¯ VÁ 2
ICE LUÎ
Vratislav
SLEZSKO Praha MORAVA
âECHY
Brno âECHY VídeÀ RAKOUSY
UHRY
Bratislava
·T¯RSKO KORUTANY
KRA≈SKO
CH OR VA TS KO
TYROLY
¤í‰e rakousk˘ch HabsburkÛ po jejich nástupu na ãesk˘ trÛn
Korunovaci svatováclavskou korunou podstoupil 24. února roku 1527; jeho Ïena Anna Jagellonská byla korunována o den pozdûji. KdyÏ kvÛli tomu pfiijel 5. února do Prahy za doprovodu ãtyfi velbloudÛ a 3 392 jezdcÛ, PraÏané lemující ulice mu mávali, ãlenové cechÛ vztyãovali korouhve a kon‰elé vodili jeho konû praÏsk˘mi mûsty*.
* Praha byla tehdy soumûstím tvofien˘m ãtyfimi mûsty obehnan˘mi vlastními mûstsk˘mi hradbami a fiízen˘mi vlastními radnicemi. PfiipomeÀme si, Ïe nejstar‰í z nich, Staré Mûsto zaujímající 140 ha, bylo zaloÏeno v roce 1231 Václavem I., Malou Stranu zaloÏil na 20 ha v roce 1257 Pfiemysl II.
12
Co v uãebnicích 2 - zlom
20.1.2012
Stanislava Jarolímková
13.18
Stránka 13
C O V U â E B N I C Í C H N E B ¯ VÁ 2
Otakar a Nové Mûsto se rozhodl v roce 1348 vybudovat Karel IV. Ve 30. letech 14. století se k tomuto „mûstskému spolku“ pfiipojily Hradãany; ty v‰ak byly zpoãátku mûstem nikoliv královsk˘m (tedy zaloÏen˘m králem), ale purkrabsk˘m (zaloÏil je purkrabí neboli správce PraÏského hradu), a jako takové byly neplnoprávné. Pov˘‰eny ãi zrovnoprávnûny byly teprve za Rudolfa II. v roce 1598, za coÏ mu ov‰em musely zaplatit. Ke spojení ãtyfi praÏsk˘ch mûst v jeden celek s jedinou radnicí do‰lo v roce 1784.
Nepochybovali o tom, Ïe si jejich metropoli zvolí za sídelní mûsto: byla pfiece tehdy nejvût‰ím mûstem habsburské fií‰e, py‰nila se vût‰í v˘stavností neÏ VídeÀ, neohroÏovali ji Turci a PraÏskému hradu prospûly stavební zásahy provedené Vladislavem Jagellonsk˘m. Na oslavu Ferdinandovy korunovace teklo víno proudem a ve Vladislavském sále PraÏského hradu se konaly rytífiské souboje.
SLIBY CHYBY Ov‰em brzy se ukázalo, Ïe jeho sliby byly v mnohém plané a fungovaly jen jako vûjiãka. Kromû jiného zahájil velmi rychle centralizaci své vlády nad „trojdílnou“ fií‰í. Necelé tfii mûsíce po zvolení ãesk˘m králem, tj. 1. ledna 1527, vydal tzv. dvorsk˘ fiád (Hofstaatsordnung), jímÏ odstartoval zfiizování centrálních úfiadÛ sídlících ve Vídni. Ta byla podle jeho nafiízení je‰tû v témÏe roce spojena s Prahou pravidelnou po‰tovní sluÏbou. Pomyslnému bofiení hranic mezi jednotliv˘mi ãástmi jeho fií‰e mûly slouÏit mj. sÀatky ‰lechticÛ a ‰lechtiãen s protûj‰ky pocházejícími z jejích rÛzn˘ch koutÛ. Do tûchto sÀatkov˘ch plánÛ zapojil Ferdinand I. tzv. fraucimor (podle zkomoleného nûmeckého slova „das Frauenzimmer“, tj. „Ïenská“), tvofien˘ mlad˘mi svobodn˘mi ‰lechtiãnami, jeÏ mûly dodávat lesk dvoru jeho manÏelky a dvorÛm dal‰ích pfiíslu‰nic dynastie. Mladé dámy fungovaly jako volavky pro nápadníky, panovník jim slíbil náleÏité zaopatfiení – ov‰em s tím, Ïe bude mít právo vybrat jim „vhodného“ Ïenicha*. 13