Všechno, co vím o líbání, jsem se naučil od Winnie Cooperové Nové Dillí, 1993. Bylo mi dvanáct a v životě jsem měl dvě velké lásky. Tou první byla Winnie Cooperová z Báječných let. Do Indie právě dorazila kabelovka a já byl posedlý seriály Small Wonder, M*A*S*H, Doogie Howser, M. D. a mojí milovanou Winnie. Mou druhou velkou láskou byla kamarádka mé sestřenice jménem Ishani. Byla o dva roky starší než já, nosila abnormálně krátké sukně, kouřila a byla pokaždé cítit cigaretami a parfémem. Ten parfém si dodnes jasně vybavuju – citronový, ale taky trochu maskulinní, jako by svůj ranní rituál končívala stříkancem vody po holení svého otce. Měla mateřské znamínko jako Cindy Crawfordová a taky světlou pleť a oříškově hnědé oči. Každý kluk, kterého jsem znal, měl pro Ishani slabost. Oproti ostatním nápadníkům jsem však měl jednu výhodu: byla to nejlepší kamarádka mé sestřenice a ta náhodou bydlela přímo nade mnou a mými rodiči.* Kdykoliv spolu Ishani a má sestřenice vyrazily ven, držel jsem se jich jako štěně. Přestože ony chodily do dívčí školy a já do chlapecké, vždycky jsem si cestu od autobusu načasoval tak, abychom * Takovým způsobem fungovalo mnoho domů v Novém Dillí: máma, táta, bratr a já jsme bydleli v přízemí a teta, strýc a sestřenice žili v odděleném bytě v prvním patře.
9
KUNAL NAYYAR
nějakým způsobem skončili spolu. Jé, ahoj, to je překvapení, vidět vás dvě dnes ráno, zrovna když si tak pěkně kráčím od školního autobusu! Po večerech jsem byl u toho, když spolu mluvily o klucích, líbání, sexu a dalších věcech. Vlastně si nejsem jistý, jestli si vůbec uvědomovaly, že jsem byl v místnosti – klábosily a hihňaly se a já si kopal s míčem o zeď. Stal jsem se Ishaniným dobrým kamarádem. Mladším bratrem, chcete-li. Bezpečným, nevinným, mládeži přístupným. „Líbal ses někdy s holkou?“ zeptala se mě jednoho dne. „Nikdy.“ Neodvážil jsem se očního kontaktu. Byli jsme v mém pokoji a seděli vedle sebe na kraji postele. Závěsy byly zataženy, jako vždy, aby stínily místnost před spalujícím žárem Nového Dillí. „Nikdy?“ řekla škádlivě. Otec byl v práci, matka dřímala a sestřenice odešla nahoru se osprchovat nebo tak něco. Byli jsme sami. Najednou zhaslo světlo a místnost potemněla. I když to může znít až příliš příhodně – a upřímně řečeno, trochu nevěrohodně –, v létě bývalo poměrně běžné, že vypnuli proud, zejména odpoledne. Vláda organizovala něco, co nazývala „snižování odběru“, a tak v průběhu měsíců s vysokou spotřebou příděl elektřiny sama určovala. Sotva jsem jí viděl do tváře, ale cítil jsem, že sedí vedle mě na posteli. „Polib mě,“ řekla. Ztuhl jsem. Moje dvanáctileté já bylo vyděšené. Nevěděl jsem, co dělat ani jak reagovat. Dělá si srandu? Musí si dělat srandu. Určitě si dělá srandu. Nedělala. O této chvíli jsem snil měsíce, ačkoliv ani ve snu by mě nenapadlo, že na ni dojde. Takže jsem samozřejmě řekl jedinou věc, která mi dávala smysl: „Ne, ne, nemyslím si, že je to správné.“ Kunale, co za slova ti to vychází z pusy?
10
Můj přízvuk je skutečný
Světla se znovu rozsvítila. Podívala se mi do očí a já uhnul pohledem. Myslel jsem si, že jsem tu chvíli prošvihl… Ale pak jakoby nic se ke mně naklonila a položila svá ústa na ta moje. Vše, co jsem v tomto životním okamžiku věděl o líbání, jsem se dozvěděl od mé pravé lásky, Winnie Cooperové. Právě jsem viděl epizodu, kde se Kevin a Winnie, sedící na houpačce, poprvé políbili, a já se naučil jednu důležitou lekci: jak se Kevin nakládání, aby Winnie políbil, zavírá oči. A po celou dobu je nechá zavřené. Geniální. Takže tohle se dělá, když se líbáte – prostě máte zavřené oči. Jasně. Brnkačka. Takže když mě Ishani políbila, zavřel jsem oči, nechal jsem je zavřené a doslova si přehrával scénu z Báječných let v nekonečné smyčce. Nevzpomínám si, co jsem dělal s rukama nebo co dělala moje ústa, a dokonce ani to, co v tu chvíli dělala a jak chutnala Ishani. Když jsem zavřel oči, byl jsem Kevin Arnold a ona byla Winnie Cooperová. Potom jsem otevřel oči. Winnie byla pryč. Místo ní tam byla Ishani. „Fajn,“ řekla, aniž změnila tón hlasu. Fajn. Suše. Bylo to jako rozsudek. Fajn. O polibku jsme nehovořili. Ani v tu chvíli, ani toho dne, následujícího dne, nikdy. Fajn. Ale stalo se. Jasně, to, co jsme sdíleli, bylo svou definicí zvláštní, kouzelné a já nechtěl rozbouřit hladinu tím, že bych pokoušel štěstí kvůli přídavku. Hodně jsem o tom polibku přemýšlel. Možná až příliš. Předpokládám, že bych měl říct, že první polibek je „příjemný“ nebo možná „bolestně sladký“, ale místo toho jsem si pomyslel… Je to divné.
11
KUNAL NAYYAR
Dostával jsem se do puberty a dokázala by mě vzrušit i mrtvá kachna, ale tehdy, toho konkrétního dne, jsem necítil nic. Možná jsem o věcech přespříliš přemýšlel. Možná jsem měl jenom strach, abych ji políbil správně, místo abych se soustředil na přítomný okamžik. Měli byste vědět, že s tím dost zápasím. Žití v přítomném okamžiku. Měl jsem si říkat, ty vole, právě jsem políbil holku, a místo toho přemýšlím o významu toho nevzrušeného, suchého „Fajn“. Takže jsem si to přebral podle sebe a došel k názoru, že nejrozumnější výklad jejího prohlášení bylo „Fajn, teď jsme přítel a přítelkyně.“ Zkrátka jsem předpokládal, že spolu chodíme. Vždyť jsme se políbili, ne? Když je vám dvanáct, má polibek váhu manželské smlouvy. Byl to můj podepsaný, zapečetěný a doručený okamžik. Moje sestřenice, Ishani a já jsme po škole jako vždycky trávili čas společně, ale teď už jsem říkal matce: „Jdu navštívit svou přítelkyni!“ A protože má přítelkyně měla ráda cigarety, rozhodl jsem se, že se dám na kouření, a kradl jsem rodičům malé bílé hřebíky do rakve, abych mohl cvičit tahání.* „Jdeme na večírek!“ řekla mi jednoho dne sestřenice. „Jaký večírek?“ „Večírek Ishanina přítele.“ Byl jsem zmatený. Nervózní, bezradný a zraněný jsem se na večírek přítele své přítelkyně přifařil jako „plus jedna“ ke své sestřenici. Místnost byla plná pohodových, starších a nebezpečně vyhlížejících dětí – dospělých mužů, skutečně, šestnáctiletých –, popíjejících pivo. Opravdové pivo. Rychle jsem ten zástup obrů přeletěl pohledem a zpozoroval Ishani. S klukem. Starším klukem. Držela se s ním za ruce. Byl vysoký se zářivě bílými zuby a měl obuté martensky, boty, které zjevně znamenaly jen jedno: * Při svém prvním kouření jsem zvracel. Nezastavilo mě to.
12
Můj přízvuk je skutečný
Jsem drsňák a tvůj život stojí za houby. Hovořil hlubokým, mužným hlasem, který – jak mi připadalo – Ishani dokázal sundat kalhotky (doslova jsem si to představoval). Srdce mi pokleslo a jen jsem oněměle zíral. „Hej!“ řekl mi jeden z těch větších kluků. Musel si všimnout, že koukám jak spadlý z višně. „Zabiju tě!“ Zpanikařil jsem a udělal tu nejmužnější věc, kterou jsem dokázal vymyslet: utíkal jsem jako o život. Utíkal jsem ven a on za mnou. Utíkal jsem rychleji. On pořád za mnou. Pak jsem oběhl auto, abych se mu schoval. A pak… Počkat, počkat, kam šel? Proběhl přímo kolem mě. Honil někoho jiného. Koho honil a proč? To se nikdy nedozvím. Ale v tom citlivém věku dvanácti let mě to naučilo, že všechno v životě se netočí vždycky kolem vás, i když jste si jisti, že to tak je. Z večírku jsem odešel sám a konečně jsem si uvědomil, že Ishani nebyla má tehdejší přítelkyně, že nikdy nebyla a nebude. Předně jsem uvažoval, proč mě vlastně políbila. Vnímala mě jako nevinného, tedy mládeži přístupného, takže se to nepočítalo jako podvádění jejího skutečného přítele? Nebo možná ona předtím nikdy nikoho nepolíbila a věděla, že bude trávit čas s těmi nebezpečnými staršími kluky, a tak to chtěla vyzkoušet? Možná jsem byl prostě jen experiment, něco jako pokusný králík. Nebo možná po mně prostě jela. Anebo prostě nějak vycítila, že jsem tajně snil o Winnie Cooperové, když jsme se spolu líbali. Fajn. Dost stupidní slovo. Střih o sedmnáct let dopředu. Třetí sezona Teorie velkého třesku. Chystali jsme epizodu zvanou Okultní klamy a já jsem sebral scénář a prolétl obsazení rolí. Mou pozornost upoutalo jedno jméno: Danica McKellarová.
13
KUNAL NAYYAR
Herečka, která hrála Winnie Cooperovou. Ty vole. Danica měla hrát postavu jménem Abby a já jsem rychle listoval stránkami scénáře, abych se podíval, jestli spolu budeme mít nějakou společnou scénu. Zjistil jsem, že moje postava, Raj, se s ní setká na večírku, přivede ji k Sheldonovi domů a pak v závěrečné scéně epizody se spolu budou líbat. Měl jsem se líbat s Winnie Cooperovou. A to znamenalo jen jediné: Bůh existuje. Rád bych řekl, že jako profesionální herec jsem byl už dost vyspělý na to, abych si s tím poradil, ale skutečnost je taková, že jsem si ji okamžitě vygooglil. Zjistil jsem, že kromě hraní napsala kritiky dobře přijaté knihy o matematice včetně Math Doesn’t Suck a Girls Get Curves: Geometry Takes Shape. Dále jsem zjistil, že má manžela, což jakoukoliv skutečnou romantiku okamžitě smetlo ze stolu; tohle je čára, kterou bych nikdy nepřekročil. Ale přesto, ačkoliv je to zcela nevinné a pouze předstírané… Měl jsem se líbat s Winnie Cooperovou. Toho rána, než jsme se měli setkat ke čtení scénáře nanečisto, jsem strávil skoro sedm hodin přemýšlením nad tím, co si obleču. Rozhodl jsem se obléct se ležérně. Takže jsem si na sebe v pravém stylu L. A. vzal drahé roztrhané džíny, bílé tričko, tenisky a ke skutečnému završení vzhledu jsem si nasadil jednu z těch směšných čepic s nápisem L. A., které nosí hipsteři v létě. Neholil jsem se, protože jsem chtěl vypadat trošku jako vagabund – vyžaduje hodně úsilí ukázat, že nevynakládáte žádné úsilí. Takový je život. Ležérně jsem kráčel ke stolu, kde mělo probíhat čtení, vyhnul jsem se jí, postával u snídaňového bufetu a vedl společenskou konverzaci se scenáristy. Říkal jsem věci jako: „Čau, Dave, dneska je dost horko, co?“ „Ehm, proč máš na hlavě čepici?“ řekl Dave. „Protože mám dneska hrozné vlasy, samozřejmě.“
14
Můj přízvuk je skutečný
Mezitím jsem mu koukal přes rameno a vyhledával jakýkoliv pohled na Danicu. Každý už byl na večírku s „Tím Týpkem“, který s vámi mluví, ale ve skutečnosti ho nezajímá, co říkáte. Jen říká slova vaším směrem, zatímco v davu vyhledává vhodnější společnost. Dneska jsem byl naprosto „Ten Týpek“. Scenáristé si nejspíš mysleli: Co se to s tím Kunalem do háje děje? Dal bych si kávu? Ne, žádnou kávu. Nechtěl jsem být ztrémovaný. Chtěl jsem být cool. Prostě cool týpek v cool čepici jednoho horkého dne. Konečně jsem ji uviděl… A vypadala úplně stejně jako Winnie. Byla dokonalá. Měla na sobě bílé šaty a vlasy měla svázané stuhou. Její vlasy voněly jako Head & Shoulders v tom nejlepším možném smyslu, ačkoliv si jsem jistý, že to nebyl Head & Shoulders. Představil jsem se. „Ahoj, já hraju Raje, jmenuju se Kunal.“ Sranda, že jsem to řekl obráceně. „To jsem já,“ ukázal jsem na své přidělené místo u stolu, kde byl velký kus kartonu, na němž stálo „Kunal“. Snažil jsem se nehihňat jako školačka. Usmála se, trochu jsme klábosili a po většinu času se mi dařilo neříkat nic příšerného. U stolu jsme seděli vedle sebe. Když režisér představoval herce hostující v epizodě toho týdne a padlo její jméno, tleskal jsem usilovněji než kdokoliv jiný a šťouchl jsem ji loktem. Já hlupák. V průběhu prvního čtení se skutečně nelíbáte, ale když jsme se ve scénáři dostali k té požehnané scéně, sám pro sebe jsem si potichu radostně zatancoval. Znáte ten tanec, ten, co tančíte ve svém srdci, jen pro sebe, aby ho nikdo jiný neviděl. Většinu týdne jsem strávil přivlastňováním si jejího času, povídáním, vstřebáváním každé vteřiny jejího nádherného úsměvu. „Dozvěděl jsem se, že jsi napsala nějaké knihy o matematice,“ řekl jsem nenuceně, samozřejmě jsem se nezmínil, že jsem to zjistil ve dvě ráno na Googlu. „Je milé, že jsi součástí seriálu, protože máme spoustu příznivců mezi milovníky matematiky a vědy.“ Nepřeháněl
15
KUNAL NAYYAR
jsem to trochu? Možná. Ale cokoliv bylo lepší než znervóznět a vyhrknout: „Danico, ó sladká Danico, když jsem poprvé líbal dívku, zavřel jsem oči a předstíral, že líbám tebe, a snil jsem o tobě po většinu svého chlapeckého věku, a někdy dokonce ještě teď, když jsem dospělý.“ A upřímně, i přestože jsem byl tak těžce zamilovaný, je to stále můj seriál (spolu se zbytkem herců a štábu, samozřejmě), a když je někdo můj host, budu se o takového člověka starat. Chci, aby byl v pohodě. Chci, aby se cítil pohodlně. Byl jsem jednoduše rád motýlem v její krásné přítomnosti. Líbací den byl čtvrtek, na zkoušce natáčení. Na oběd bylo libanonské jídlo – hummus, tabuli, tzatziki – mňam! Leda houby, ničeho z toho se ani nedotknu! Dokonce jsem se vyhnul kávě, abych neměl kávový dech, a pak jsem do sebe hodil sedmnáct mentolek. V mém mozku se vylíhly všechny ty scénáře toho, jak by se to mohlo tragicky pokazit: odpudí ji můj dech, budu příliš agresivní nebo možná omylem minu cíl a políbím ji na nos nebo levé ucho nebo oční víčko… A pak přišla ta chvíle. Žádné další výmluvy. Nastal čas Scény s velkým S. Sheldon vstupuje do bytu, hádá se svou dívkou. Abby sedí Rajovi na klíně. (Sedí mi na klíně!) Jakmile režisér řekne „Akce!“, máme se začít líbat. Zatímco Sheldon hovoří se svou dívkou, musíme se Danica a já po celou tu dobu líbat v pozadí. (Poznámka pro scenáristu této epizody: dlužím ti rolexky.) „Aaaaaaaa… Akce!“ řekl režisér. Začali jsme se líbat ještě předtím, než dořekl to „Aaaaaaaa“. Dovolte mi zdůraznit, že samotné líbání na place má nedotknutelný a vysoce propracovaný soubor pravidel, jež musejí být po celý čas dodržována. Pravidlo číslo jedna: žádný jazyk bez dovolení.* * Ačkoliv tu a tam vám možná projde deset procent jazyka.
16
Můj přízvuk je skutečný
V žádném případě jsem neměl v plánu posouvat hranice nebo udělat cokoliv nezdvořilého, takže jsem z opatrnosti chyboval a ponechal rty uzavřené jako ryba. Byl to dlouhý, dlooouhý polibek. Záběr číslo dva! Opět jsme se líbali. Záběr číslo tři! Opět jsme se líbali. A znovu. A znovu. Do chvíle, kdy bylo vše řečeno a hotovo, jsme udělali šest záběrů. A abych byl upřímný, byl jsem přelíbaný. Fajn! Nedělám si žádné iluze o tom, že to znamenalo něco více než jen polibek na place, protože byla vdaná a protože je to profesionálka. Tohle profesionálové dělají. Vášnivě se líbají a předstírají, že se do sebe vzájemně zamilovávají, a pak jdou domů ke svým šťastným ženám a mužům. A když už jsme u toho, náhodou vím, že přesně o devět měsíců později se Danici narodilo dítě. Hnala se snad od našeho polibku přímo domů, kde se vášnivě a nevázaně pomilovala se svým manželem? Netvrdím, že k tomu došlo, říkám jen, že nemáme žádný důkaz, že k tomu nedošlo. „Víš, možná to bude znít zvláštně,“ řekl jsem jí konečně následujícího dne, „ale musím ti poděkovat za svůj úplně první polibek.“ Podívala se na mě. Ty oči. „Vážně? Jak to?“ Vyprávěl jsem jí zkrácenou verzi příběhu, hrál jsem si s tvrzením „podle tvé scény s Kevinem jsem se učil zavírat při líbání oči“ a vyhýbal se konkrétním faktům typu „vizualizoval jsem si tě a opakoval si tu scénu v nekonečné smyčce“. „To je opravdu roztomilý příběh,“ řekla k mé velké úlevě. Poslyšte, po všech těch letech jsem stále zamilovaný do Winnie Cooperové. Myslím, že každý kluk narozený mezi lety 1974 a 1985 je do ní stále zamilovaný. Je v tom něco víc než jen Winnie a Danica a náš společný polibek na place, víc než čepice a káva a sedmnáct mentolek. Nemůžu prostě přestat myslet na to, jak se životní
17
KUNAL NAYYAR
kruh uzavírá. Ve vesmíru existují síly, které jsou mimo vaši kontrolu, jsou nelineární a nelze je vysvětlit vědecky ani matematicky. Vidíte, stejně jako jsem myslel na Winnie Cooperovou, když jsem líbal Ishani, myslel jsem na Ishani, když jsem líbal Winnie Cooperovou. Vrátilo mě to ve vzpomínkách na nás dva, jak jsme seděli bok po boku na posteli, na blikající a zhasínající světla, na toho dvanáctiletého chlapce, jenž o světě věděl tak málo. Nemyslel jsem na Ishani – mou první lásku, první dívku, která mi zlomila srdce – spoustu let. A tak jsem po polibku s Winnie přemýšlel, jak to s ní dopadlo. Hledal jsem ji na Facebooku, googlil jsem ji, ptal jsem se na ni své sestřenice. Ukázalo se, že je vdaná za jednoho z těch starších kluků ze střední, toho, který nosil martensky a kouřil cigarety v okně našeho školního autobusu. Přemýšlím, jestli je šťastná. Přemýšlím, jestli si bude číst tohle. Přemýšlím, jestli někdy myslí na náš polibek. A pokud jde o Danicu? Nedávno byla v americké verzi pořadu Když hvězdy tančí, a nikoho nepřekvapí, že stále vypadá fantasticky. Jejím partnerem byl taneční kouč Valentin Chmerkovskij. Nemůžu si pomoct, ale napadá mě, jestli před nějakými dvaceti lety viděl Valentin Chmerkovskij epizodu Báječných let, v níž Kevin poprvé tančil s Winnie, a jestli když dvanáctiletý Valentin poprvé tančil s dívkou, zavřel oči a myslel na Winnie Cooperovou. Možná se i pro něj životní kruh uzavíral.