Issuu

Mária Lazárová

TŘI KOŤÁTKA TETY MILY ilustrovala Simona Čechová

PŘEDMLUVA

•

NOVY DUM PRC

TETA MILA DOSTANE DÁREK 11

POTKAN, KTER

KRTEK, CO RÁD VERŠOVAL

JAK SE VAVŘINE

JESTŘÁB

KDE JSOU MOJE

ZAJÍC, CO MĚL SKLERÓZU

JAK KAROTKA ZACHRÁNIL ORLA BRATŘÍČCI, KDE JSTE?

LAKOMÁ MARTI

NOVÁ KOČKA P

JAK ŠLI BOB A M

NEMŮŽEME TAD

PROČ JSI JI NEDONESL? 34

PORANILA JSEM Sl TLAPKU KAROTKA MÁ NÁPAD

BUMTRALOVA V KAROTKA JE ZPI

MUSÍM JÍST VÍC JABLEK 42

KDE JE MAX? 1(

NEBOJ SE O NÁS, MAXI

JAK KOZA EULÁI

ALICE A KOŤÁTKA

BOB, MARTA A VELKÁ ŽLUTÁ KOČKA U PANÍ TYKVIČKY 59

JAK PAN BUMTR 53

KONEČNĚ DOMP PŘEKVAPENÍ PA~

y ,

NOVY DUM PRO ZABU

POTKAN, KTERÝ NEUMĚL ČÍST

JAK SE VAVŘINEC UČIL ABECEDU KDE JSOU MOJE KOŤÁTKA? LAKOMÁ MARTA

NOVÁ KOČKA PRO TYKVIČKU JAK ŠLI BOB A MARTA KRÁST o ...

NEMUZEME TADY ZUSTAT

86 91

BUMTRALOVA VESELÁ FARMA

103

KAROTKA JE ZPÁTKY 107 KDE JE MAX? 109 JAK KOZA EULÁLIE KOUSALA A HRYZALA 112 JAK PAN BUMTRALA PADL NA ZADEK

KONEČNĚ DOMA

121

PŘEKVAPENÍ PANA MARCIPÁNA

127

115

PŘEDMLUVA Byla sobota, za okny pofukoval chladný vítr, město pokrývala silná peřina sněhu a v pokoji mi voněl horký citronový čaj. „Píšeš nějakou knihu, babičko?" nakoukla mi do pokoje moje desetiletá vnučka Emma. „O jedné přemýšlím, ale zatím mám jen název. Zbytek je potřeba vymyslet," přiznala jsem se. ,,A o čem by měla být?" zajímala se Emma. „O třech koťátkách, která žijí u tety Mily.Jmenují se Herkules,Jonáš a Lucinka." Pobavilo ji to. ,,A co bude dál?" ,,No, to je právě potřeba vymyslet," usmála jsem se. ,,Pře mýšlela jsem, že by jednoho dne mohl jedno koťátko unést jestřáb a ta dvě by mu běžela na pomoc." ,,To se mi docela líbí," souhlasila. ,,A dál?"

„Dál už nevím, nepomohla bys mi?" navrhla jsem jí šibalsky. Můj nápad ji zaujal. ,,Počkej," řekla a donesla si velký poznámkový blok a pero. ,,Víš, babičko, když chceš napsat knihu, musíš si ji nejdřív nakreslit," poučila mě a začala na papír kreslit časovou osu. Ne, nespletla jsem se. Opravdu si nakreslila časovou osu a potom dodala: ,,Takže tady bude začátek.Jestřáb ukradne Lucinku." „Dobře. Její bratříčci běží za ní a po cestě potkají třeba zajíce," navrhla jsem. „Setkání se zajícem," poznačila si. ,,Co kdybychom mu daly jméno pan Karotka?" Tentokrát rozesmála ona mě. Celé odpoledne jsme vymýšlely a kreslily, kreslily a vymýšlely. A večer jsme to měly hotové. Já jsem vymyslela koťátka, Emma vymyslela popleteného zajíce Karotku. Já jsem vymyslela holčičku Alici a Emma Boba s Martou a jejich velkou tlustou kočku. Takže tahle kniha má vlastně dvě autorky. Tou druhou je moje milovaná vnučka Emma. Holčička, o které jsem snila, ještě než se narodila. Holčička, z které jednou bude slavná spisovatelka. Mária Lazárová

TETA

Teta Mila byla jistc Za brýlemi s jemn: modré oči. Stříbrr stužka a buclatou zástěra. Na tváři ji val a dobrůtky ze s viděli ve dveřích, ( malého vnoučátké Teta Mila bydl Její pěkný bílý ly krajkové záclon sazné klepadlo. A přesně tím k někdo zaklepal na

rhla jsem jí

)nesla si velký lyž chceš napsat mě a začala na m se. Opravdu Jakže tady bude

potkají třeba

TETA MILA DOSTA~E DÁREK

dybychom mu

Jledne jsme vyčer jsme to měly ,ymyslela poa holčičku Alici tou kočku. ky. Tou druhou o které jsem sni~dnou bude slavná

Teta Mila byla jistojistě ta nejkrásnější babička na světě. Za brýlemi s jemnými kovovými obroučkami skrývala laskavé modré oči. Stříbrné lokýnky jí přidržovala růžová sametová stužka a buclatou postavu obepínala vždy čistá naškrobená zástěra . Na tváři jí svítil úsměv a ve velkých kapsách nosívala dobrůtky ze sušené pomerančové kůry. Kdykoliv jste ji viděli ve dveřích, čekali jste, že jí za zády vykoukne hlavička malého vnoučátka. Tak to ale nebylo. Teta Mila bydlela ve svém domku úplně sama. Její pěkný bílý dům stál na konci vesnice, na oknech visely krajkové záclony a na vchodových dveřích bylo velké mosazné klepadlo. A přesně tím klepadlem jednoho slunečného odpoledne někdo zaklepal na dveře. Byl to chlapeček od sousedů.

(i)I I I

•

„Dobrý den, tet peček a podával jí Teta nakoukla< lila tři drobná koťá „Jsou krásná, Jal nenecháš?" zeptal; „Já bych si je ne Vy nemáte žádné 2 byste je možná ch1 Teta se zadíval, Jakoubku? Já si jet „Věděl jsem, že šťastně a podal jí k „A jak se jmenuj Jakoubek zavM „Nemají jménai okamžitě napravit. Druhé koťátko a Ti Černý kocoure! říct: ,,Podívej, jaký Teta Mila se zas všech kocourů na s Druhý kocoure

•.._

~ .~. ~· ~

zamňoukal.

,,Dobrý den, teto Milo, donesl jsem vám dárek," řekl chlapeček a podával jí malý proutěný košík. Teta nakoukla do košíku a spráskla ruce. Na dně se choulila tři drobná koťátka. „Jsou krásná,Jakoubku, ale proč jsi mi je přinesl? Proč si je nenecháš?" zeptala se teta Mila udiveně. ,,Já bych si je nechal, ale my už dvě kočky doma máme. Vy nemáte žádné zvířátko, teto Milo, tak jsem si myslel, že byste je možná chtěla," prosebně se tetě zahleděl do očí. Teta se zadívala na koťátka a potom na chlapce. ,,Víš co, Jakoubku? Já si je teda vezmu," rozhodla se najednou. „Věděl jsem, že se vám budou líbit," usmál se klučina šťastně a podal jí košík. ,,A jak se jmenují?" zajímala se teta. Jakoubek zaváhal. ,,Nemají jména. Říkám jim jen koťátka." „Nemají jména?" zakroutila teta hlavou. ,,To musíme okamžitě napravit. Nemůžu jim přece říkat První koťátko, Druhé koťátko a Třetí koťátko, " pohladila koťátka po zádech. Černý kocourek se jí pod rukama nahrbil, jako by chtěl říct: ,,Podívej, jaký jsem velký." Teta Mila se zasmála: ,,Ty budeš Herkules. Nejsilnější ze všech kocourů na světě." Druhý kocourek se na ni vážně podíval a tichoučce zamňoukal.

„Hm, a ty? Co bys řekl na jméno Jonáš? Připomínáš mi mého bratra Jonáše. Nosívá sako hořčicové barvy a má přes ně takové moudré oči jako ty." Jonáš spokojeně zívl. „No a ty bys mohla být Lucinka," přitulila si teta k tváři bílé koťátko s krásnýma modrýma očima . „Herkules,Jonáš a Lucinka? To se mi líbí," usmál se Jakoubek. ,,Vymyslela jste jim super jména, teto Milo," pochválil ji. „Jsem ráda, že se ti líbí. A víš co? Když budeš chtít, můžeš kdykoliv přijít a pohrát si s nimi," zamávala mu teta Mila na

KRTI

rozloučenou.

„Máme ta nejsuprovější jména na světě," řekl pozdě večer Jonáš a spokojeně se uložil do velkého koše, který jim teta vystlala měkkou dekou. ,,A máme ten nejsuprovější dům," přidal se Herkules, který mezitím nakoukl do každé místnosti. „A tu nejlepší tetu," zamňoukala Lucinka s bříškem plným voňavého mlíčka.

Koťátka měla

prav1 Teta Mila se o r rotami. Večer jim c taky dovolila spát, šťastně schoulila n; no tiché pochrupá, u boku a Herkules Jména, která jir Jonáš byl chytr: jako panenka a He v okolí. Hned první mě nem, který se zčist,

Připomínáš

mi 1é barvy a má přes-

lila si teta k tváři

>í," usmál se Jakou> Milo," pochválil ji. Judeš chtít, můžeš la mu teta Mila na

~." řekl pozdě večer ;e, který jim teta

11 se Herkules, i. <a s bříškem plným

KRTEK, CO RAD VERŠOVAL Koťátka měla

pravdu - nikdo nikdy neměl lepší tetu. Teta Mila se o ně starala a krmila je těmi nejlepšími dobrotami. Večer jim dokonce potichoučku zpívala. Občas jim taky dovolila spát ve svojí velké posteli. V tu chvíli se koťátka šťastně schoulila na Mil inu velkou peřinu a poslouchala tetino tiché pochrupávání. Lucinka spávala Mile u hlavy,Jonáš u boku a Herkules úplně na konci postele. U tetiných nohou. Jména, která jim teta vybrala, rozhodně nemohla být lepší. Jonáš byl chytrý jako bratr tety Mily, Lucinka hezoučká jako panenka a Herkules nejodvážnější ze všech kocourků v okolí. Hned první měsíc zvítězil v boji s velkým černým potkanem, který se zčistajasna objevil v tetině zahradě.

Tak dobře, nebyl to potkan, jen obyčejný krtek, Herkules to ale nevěděl, protože ještě nikdy v životě neviděl ani potkana, ani krtka. ,,Jdi pryč, potkane, tady bydlíme my," zaprskal na krtka, který se před ním vynořil ze země a tlapkami si čistil zablácené fousky. „Potkan? Kde je potkan? Ty nějakého vidíš?" zeptal se krtek vyděšeně. Měl slabý zrak a potkanů se opravdu bál. „Co se tak ptáš, vždyť ty jsi potkan. Nebo ne?" zarazil se Herkules. „Já a potkan?" zakroutil krtek fousky. Potom se postavil na kopeček hlíny a zarecitoval:

Já jsem krtek, země pán, jmenuji se Marcipán a bydlím tu sám a sám. Herkules překvapením otevřel tlamičku. Krtek? A umí veršovat? ,, Promiňte, pane Marcipáne, nevěděl jsem, že jste krtek, ještě nikdy jsem žádného neviděl." ,,Tak teď už ho vidíš," odvětil krtek stručně. „Proč se jmenujete Marcipán?" zajímal se Jonáš, který mezitím přiběhl zpoza domu. ,,Marcipán je bílý, a váš kožíšek je černý, " namítl kocourek.

Jak už jsem říkal; ,, No ... hmm," od~ do básničky, já totiž změnit, jestli chcete zarecitoval:

Já jsem krtek, zet jmenuji se Bakla. a bydlím tu sám ,

:jný krtek, Herkules tě neviděl ani pot-

zaprskal na krtka, :ami si čistil zablá-

vidíš?" zeptal se J se opravdu bál. ~bone?" zarazil se

Jak už jsem říkala, Jonáš byl opravdu chytrý. „No ... hmm," odkašlal si krtek. ,,To jméno se mi hodilo do básničky, já totiž velmi rád veršuji . Můžu si ho ale změnit, jestli chcete," navrhl jim, a dřív než stihli odpovědět, zarecitoval:

Já jsem krtek, země pán, jmenuji se Baklažán a bydlím tu sám a sám.

)otom se postavil

• ku. Krtek? A umí sem, že jste krtek, Jčně .

.I se Jonáš, který je bílý, a váš koží-

•

Mário Lazárová lři koťátka tety Mily

Ze slovenského originálu Tri mačiatka tety Mily přeložila Radka Svobodová Námět Emma McNab Ilustrace Simona Čechová Grafická úprava Barbora Gavláková

Czech edition © Nakladatelství Slovart, Praha 2017 Translation © Radka Svobodová, 2017 Editorka a odpovědná redaktorka Jana Steinerová Produkce Dana Klimová Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín Vydalo Nakladatelství Slovart, s. r. o., v edici BRIO v roce 2017 První vydání Všechna práva vyhrazena. Bez písemného povolení vlastníka práv není povoleno publikaci ani žádnou její část použít pro reprodukování, ukládání v rešeršním systému nebo šířit jakýmikoli prostředky, ať již elektronicky, mechanicky, kopírováním, nahráváním nebo jinak. ISBN 978-80-7529-375-6

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 www.slovart.cz

ISBN 978-80-7529-375-6

I I li I