na ni usmíval uštvaný chlapec zhruba v jejím věku a přehraboval se přitom ve štosech papírů, šátral po psacím stroji a přerovnával poznámky. Tmavé vlasy mu padaly do obličeje a on se je pokusil odfouknout. „Pardon. Jsem Arianwyn Flintová,“ usmála se. „A máte u sebe průkaz, slečno… Flintová? Aha, tady vás mám!“ Zespod povážlivě se naklánějící hromady vytrhl hnědé desky. Poněkud zčervenalý si od Arainwyn vzal její studentskou průkazku s jasným velkým „NZ“ jako Neprošla zkouškami. Když mladík natáhl ruku, hromada se zhoupla, zachvěla a jala se pomalu sunout k zemi. Arianwyn se bleskově naklonila a ukazováčkem na stůl načrtla drobounký symbol.
Briå, vzdušný glyf. Vyzařoval jemné namodralé světlo, které vidí jen čarodějky. Papíry a desky se samy narovnaly, a nejen to, začaly se třídit. Chlapec se znovu usmál. „Děkuju!“ „Co se to tady děje?“ Mumraj v místnosti přeťal chraplavý a rozhořčený hlas. Nad nimi stála scvrklá žena jako věchýtek, oblečená v nepříliš padnoucím strohém šedivém kostýmku, a zahlížela na ně přes obroučky velmi silných brýlí. „Omlouvám se, paní profesorko Newamová! Právě jsem pro vás chtěl jít. Tohle je slečna Flintová, v jedenáct hodin tu má závěrečné zkoušky.“
Profesorka Newamová na ně hleděla dál, jako by čekala na další vysvětlení. „Víte,“ pokračoval chlapec zoufale, „těch desek je strašná spousta a pořád tu někdo chodí a najednou – fíha! Všechno se to řítí k zemi. A tady slečna Flintová byla úžasná! Jen tak ťukla do stolu a všecko se to samo narovnalo. Jen se na to podívejte!“ ukázal na úhledný štos desek. Žena přimhouřila oči, až z nich zbyly jen tenounké špehýrky. „Coline, je mi naprosto a zcela lhostejné, co vám slečna Flintová udělala nebo neudělala s deskami. Vy máte mladé čarodějky co nejrychleji odbavit ke zkouškám, a ne je tu zaměstnávat takovýmhle… nanicovatým kouzlením!“ Colin se podíval na Arianwyn a pokrčil rameny. Profesorka Newamová však ještě neskončila. „A buďte tak laskav a dojděte mi do pracovny pro materiály. Já už to tu se slečnou Flintovou vyřídím.“ Colin se na Arianwyn vlídně usmál, tváře drobet zrůžovělé, a pak se proti proudu studentek rozběhl chodbou pryč. „Paní profesorko, on za to vážně nemohl,“ pokoušela se situaci vysvětlit Arianwyn, ale když se pozornost profesorky Newamové plně obrátila k ní, okamžitě zmlkla. „Slečno Flintová, přece nemůžete všechny zdržovat. Mě dnes čekají ještě dvě přezkoušení. Válka nám vzala mnoho velmi zkušených čarodějek, zlí duchové posilují svou moc a každá vesnice a vesnička od Goldhamu po Vellingstone se zčistajasna rozhodla, že potřebuje čarodějku. Takovou poptávku nejsme schopni uspokojit.“ „To chápu,“ odvětila Arianwyn.
12
13