I. Druhá hodina ranní
J
e sranda zaãít zrovna v tuhle hodinu hledat práci, ale Ïe nemÛÏu spát, tak proã se do toho nepustit. Nejdfiív si to namífiím k lednici, abych si dal pivo. Hele, tam venku bude asi úplnû jasno, kdyÏ mûsíc dokáÏe ozáfiit byt, Ïe ani nemusím rozsvûcet. Tím líp. Kdo má asi tak náladu koukat na kuchyÀské zdi, co vypadají, jako by mûly lepru. Sandrine má pravdu, kdyÏ fiíká, Ïe ta místnost chce pofiádnû vymalovat. Stejnû tak má pravdu, kdyÏ fiíká, Ïe by se mûl pofiídit nov˘ sprchov˘ kout v koupelnû, opravit tlak vody a namontovat poliãky do ob˘váku. UÏ o tom sice hodnou dobu nemluví, ale sem tam mrkne tím smûrem nebo mi to lehce naznaãí, ale tajnû, bez otevfiené v˘tky. A já se do toho pochopitelnû dám. Jenom musím najít pût minut volna ve svém ministersky zaplnûném programu. „Au!“ Jak jsem se naklonil pro pivko ve dvefiích lednice, kus stfiepu se mi zapíchl do palce na noze a krev vystfiíkla na dlaÏdiãky. Ten mizern˘ stfiep nemá ani cenu hledat, bude to
I. Druhá hodina ranní
J
e sranda zaãít zrovna v tuhle hodinu hledat práci, ale Ïe nemÛÏu spát, tak proã se do toho nepustit. Nejdfiív si to namífiím k lednici, abych si dal pivo. Hele, tam venku bude asi úplnû jasno, kdyÏ mûsíc dokáÏe ozáfiit byt, Ïe ani nemusím rozsvûcet. Tím líp. Kdo má asi tak náladu koukat na kuchyÀské zdi, co vypadají, jako by mûly lepru. Sandrine má pravdu, kdyÏ fiíká, Ïe ta místnost chce pofiádnû vymalovat. Stejnû tak má pravdu, kdyÏ fiíká, Ïe by se mûl pofiídit nov˘ sprchov˘ kout v koupelnû, opravit tlak vody a namontovat poliãky do ob˘váku. UÏ o tom sice hodnou dobu nemluví, ale sem tam mrkne tím smûrem nebo mi to lehce naznaãí, ale tajnû, bez otevfiené v˘tky. A já se do toho pochopitelnû dám. Jenom musím najít pût minut volna ve svém ministersky zaplnûném programu. „Au!“ Jak jsem se naklonil pro pivko ve dvefiích lednice, kus stfiepu se mi zapíchl do palce na noze a krev vystfiíkla na dlaÏdiãky. Ten mizern˘ stfiep nemá ani cenu hledat, bude to
8
Fabienne Bettingová ☺ Přeloženo s láskou
urãitû kousek z té brou‰ené skleniãky, co jsem vãera veãer upustil, kdyÏ jsem um˘val nádobí. To kvÛli nûmu jsme se se Sandrine zaãali hádat. Teda ne vyloÏenû hádat. Se Sandrine není moÏné se pofiádnû pohádat. Není to její chyba. Umûní hádky prostû neovládá. I kdyÏ zrovna máme záminku roku, abychom se pofiádnû postaru pohádali, pûknû s létajícími sklenicemi a talífii, nakonec vÏdycky dospûjeme k nûjaké seriózní a rozumné diskuzi, po níÏ si pfiipadám jako totálnû neschopn˘ trouba a srab. Momentálnû se tyhle seriózní a rozumné diskuze obecnû t˘kají mojí profesní budoucnosti. Nebo pfiesnûji, mojí neexistující profesní budoucnosti.
„Do prdele, do prdele, do prdele!“ „Co se dûje?“ Zaslechnu Sandrinin rozespal˘ hlas z pokoje. „Nic. Jdi zase spát.“ V palci mi tepe fiezavá bolest a já odkulhávám do koupelny, abych si o‰etfiil poranûnou nohu. Je to delikátní zákrok, kter˘ vyÏaduje jemnou motoriku, v níÏ nevynikám. JakÏtakÏ se mi podafií obalit si prst kouskem vaty a pfielepit ho leukoplastí. Mûl jsem v plánu zapnout si poãítaã a projet stránky s nabídkami práce, ale kuráÏ mû opustila. Namísto toho se svalím na gauã a prolistuju l’Équipe, kter˘ jsem si vãera nestihl pfieãíst. Tady neriskuju, Ïe narazím na pracovní nabídky. Dívám se na poslední v˘sledky fotbalu, tenisu, rugby. Víãka se mi pomalu klíÏí. PoloÏím noviny na konferenãní stolek a v‰imnu si deníku 20 Minutes, kter˘ Sandrine pfiinesla z metra. Mechanicky ho otevfiu, abych se pfiesvûdãil, Ïe ani v tomhle braku nenajdu pracovní inzeráty, ale pozor, pfie-
I. ☺ Druhá hodina ranní
9
kvapení! Nûco tu je. A speciálnû jeden ve mnû vyvolá pocit, jako by mnou projel elektrick˘ proud. Pí‰e se v nûm: Pohledávka překladatel pro mesménština do francouzština. Odměna velmi dobrý. A pod ním telefonní ãíslo. Mesménie. Ten nijak˘ prostor, kter˘ je ménû znám˘ neÏ Bhútán nebo Belize, co si ani nezaslouÏí, aby ho naz˘vali státem. Tahle bradavice, tenhle pupínek, co vyrazil mezi Ruskem a Estonskem. Dá se o nûm mluvit nezaujatû? Nejjednodu‰‰í, podle mû, je pfiedstavit si tu sklenici, co jsem nedávno upustil a co se roztfiískala o kuchyÀskou dlaÏbu. Pfiedpokládejme, Ïe ta sklenice pfiedstavuje b˘val˘ Sovûtsk˘ svaz. KdyÏ se rozbila, tak její dno, její hlavní ãást, se stala souãasn˘m Ruskem; dva nebo tfii vût‰í stfiepy utvofiily Ukrajinu, Bûlorusko a Kazachstán; men‰í stfiepy pak daly základ dne‰ní Litvû, Loty‰sku a Estonsku. A pak jsou tam ty miniaturní stfiípky, natolik potutelné, Ïe se schválnû vyhnou lidskému zraku, aby se schovaly v podlahové spáfie a pak se objevily, ve dvû hodiny ráno, a zapíchly se do palce nevinného pivního konzumenta. A Mesménie, ta je pfiesnû jako tenhle stfiípek: neviditelná, zdraví ‰kodlivá a zákefiná. Je to nejo‰klivûj‰í zemû na svûtû. UÏ jenom to její jméno je ohavnost sama. Kdybych jí mûl nûjaké jméno vymyslet sám, nevymyslel bych hor‰í. Z toho místa máte pocit, Ïe se ãlovûk a pfiíroda spolãili, aby tu vyhladili ve‰kerou krásu; neurãitá vegetace v odstínu zasrané zelené, puãící v jakési vágnû tvarované krajinû, co není vlastnû ani plochá ani úplnû zvlnûná; na podzim zaãnou listy na vûtvích hnít, aniÏ pfiedtím krásnû
8
Fabienne Bettingová ☺ Přeloženo s láskou
urãitû kousek z té brou‰ené skleniãky, co jsem vãera veãer upustil, kdyÏ jsem um˘val nádobí. To kvÛli nûmu jsme se se Sandrine zaãali hádat. Teda ne vyloÏenû hádat. Se Sandrine není moÏné se pofiádnû pohádat. Není to její chyba. Umûní hádky prostû neovládá. I kdyÏ zrovna máme záminku roku, abychom se pofiádnû postaru pohádali, pûknû s létajícími sklenicemi a talífii, nakonec vÏdycky dospûjeme k nûjaké seriózní a rozumné diskuzi, po níÏ si pfiipadám jako totálnû neschopn˘ trouba a srab. Momentálnû se tyhle seriózní a rozumné diskuze obecnû t˘kají mojí profesní budoucnosti. Nebo pfiesnûji, mojí neexistující profesní budoucnosti.
„Do prdele, do prdele, do prdele!“ „Co se dûje?“ Zaslechnu Sandrinin rozespal˘ hlas z pokoje. „Nic. Jdi zase spát.“ V palci mi tepe fiezavá bolest a já odkulhávám do koupelny, abych si o‰etfiil poranûnou nohu. Je to delikátní zákrok, kter˘ vyÏaduje jemnou motoriku, v níÏ nevynikám. JakÏtakÏ se mi podafií obalit si prst kouskem vaty a pfielepit ho leukoplastí. Mûl jsem v plánu zapnout si poãítaã a projet stránky s nabídkami práce, ale kuráÏ mû opustila. Namísto toho se svalím na gauã a prolistuju l’Équipe, kter˘ jsem si vãera nestihl pfieãíst. Tady neriskuju, Ïe narazím na pracovní nabídky. Dívám se na poslední v˘sledky fotbalu, tenisu, rugby. Víãka se mi pomalu klíÏí. PoloÏím noviny na konferenãní stolek a v‰imnu si deníku 20 Minutes, kter˘ Sandrine pfiinesla z metra. Mechanicky ho otevfiu, abych se pfiesvûdãil, Ïe ani v tomhle braku nenajdu pracovní inzeráty, ale pozor, pfie-
I. ☺ Druhá hodina ranní
9
kvapení! Nûco tu je. A speciálnû jeden ve mnû vyvolá pocit, jako by mnou projel elektrick˘ proud. Pí‰e se v nûm: Pohledávka překladatel pro mesménština do francouzština. Odměna velmi dobrý. A pod ním telefonní ãíslo. Mesménie. Ten nijak˘ prostor, kter˘ je ménû znám˘ neÏ Bhútán nebo Belize, co si ani nezaslouÏí, aby ho naz˘vali státem. Tahle bradavice, tenhle pupínek, co vyrazil mezi Ruskem a Estonskem. Dá se o nûm mluvit nezaujatû? Nejjednodu‰‰í, podle mû, je pfiedstavit si tu sklenici, co jsem nedávno upustil a co se roztfiískala o kuchyÀskou dlaÏbu. Pfiedpokládejme, Ïe ta sklenice pfiedstavuje b˘val˘ Sovûtsk˘ svaz. KdyÏ se rozbila, tak její dno, její hlavní ãást, se stala souãasn˘m Ruskem; dva nebo tfii vût‰í stfiepy utvofiily Ukrajinu, Bûlorusko a Kazachstán; men‰í stfiepy pak daly základ dne‰ní Litvû, Loty‰sku a Estonsku. A pak jsou tam ty miniaturní stfiípky, natolik potutelné, Ïe se schválnû vyhnou lidskému zraku, aby se schovaly v podlahové spáfie a pak se objevily, ve dvû hodiny ráno, a zapíchly se do palce nevinného pivního konzumenta. A Mesménie, ta je pfiesnû jako tenhle stfiípek: neviditelná, zdraví ‰kodlivá a zákefiná. Je to nejo‰klivûj‰í zemû na svûtû. UÏ jenom to její jméno je ohavnost sama. Kdybych jí mûl nûjaké jméno vymyslet sám, nevymyslel bych hor‰í. Z toho místa máte pocit, Ïe se ãlovûk a pfiíroda spolãili, aby tu vyhladili ve‰kerou krásu; neurãitá vegetace v odstínu zasrané zelené, puãící v jakési vágnû tvarované krajinû, co není vlastnû ani plochá ani úplnû zvlnûná; na podzim zaãnou listy na vûtvích hnít, aniÏ pfiedtím krásnû
10
Fabienne Bettingová ☺ Přeloženo s láskou
zazáfiily v ãerven˘ch a zlatav˘ch barvách, jako je tomu v‰ude jinde; v zimû padá sníh z nebe uÏ zabarven˘ do ‰eda a v‰echno pokr˘vá depresivnû zaprá‰en˘m závojem. Ve mûstech není nic jiného neÏ úzké lineární uliãky, ohraniãené ‰ed˘mi hranat˘mi betonov˘mi domy s velk˘mi ãern˘mi dvefimi a mal˘mi ãtvercov˘mi ok˘nky, co vypadají jako oãi podvodníka z tûch ãernobíl˘ch ‰pionáÏních filmÛ z padesát˘ch let. Nikdo se tu neprochází: v‰ichni si to ‰inou sviÏn˘m krokem se zrakem zabodnut˘m do zemû, která je pokrytá kupou mastn˘ch papírÛ, a ‰pinavá voda, co se fiine podél chodníkÛ, sv˘m ‰ploucháním je‰tû umocÀuje jejich odporn˘ puch.
Abych pravdu fiekl, nikdy jsem v Mesménii nebyl. Dokonce jsem nevidûl jedinou obrazovou prezentaci, ani ve filmu, ani na fotografii. Ve‰ker˘ popis téhle zemû, co mû napadá, v‰echny domnûnky o její architektufie a obyvatelích, které mám, jsem si vytvofiil díky Malislovnû Jeronû. Mali. Kolik dní a kolik hodin ubûhlo od doby, co jsem si na ni naposledy vzpomnûl? Se vzlyky v hlase evokovala ve‰kerou bídu svojí domoviny. Staãilo jen poslouchat, jak˘m zpÛsobem popisovala svou rodnou krajinu, mûsta a vesnice, aby ãlovûk vûdûl, Ïe tam nikdy, nikdy v Ïivotû nebude chtít ani vkroãit. I ona sama odtamtud zdrhla, jelikoÏ neunesla v‰echnu tu ‰erednost. Malislovna vyuãovala mesmén‰tinu na Sorbonnû v dobû, kdy jsem studoval ruské dûjiny a literaturu. To místo dostala díky jednomu mezinárodnímu v˘mûnnému programu, kter˘ mûl napomoci ‰ífiení povûdomí o nov˘ch pobaltsk˘ch kulturách. Jistí lidé se pohor‰ovali nad samotnou existencí takového programu a argumentovali tím, Ïe finanãní pro-
I. ☺ Druhá hodina ranní
11
stfiedky vynaloÏené na jeho udrÏení v˘raznû pfievy‰ují jeho studijní pfiínos. Stejnû jako vût‰ina spoluÏákÛ, kterou uhranuly Malislovniny krátké suk˘nky, jsem s touhle kritikou nesouhlasil a povaÏoval ji za malichernou a zpáteãnickou. V dobû, kdy tvofiíme „Evropu zítfika“, fieknûme si, proã nepodat pomocnou ruku tûmto zemím, kter˘mi cloumá na jedné stranû vliv ruské dominance a na stranû druhé touha po vlastní sobûstaãnosti? Není to snad úkol nás v‰ech, evropsk˘ch obãanÛ a obãanÛ celého svûta, abychom se otevfieli a pfiijali povûdomí o jejich kultufie, jazyku a Ïivotním stylu, abychom si je osvojili a podpofiili vÏdy, kdyÏ se nám naskytne pfiíleÏitost? A ve v‰í na‰í skromnosti nemáme snad povinnost pfievzít ochranu nad touto mladou a krásnou Mesménkou, která k nám pfii‰la z dalekého kraje, aby se s námi podûlila o trochu sv˘ch vûdomostí? Richard a já jsme o tom ãasto mluvili po veãerech v baru, kdyÏ jsme ze skleniãek usrkávali ve‰ker˘ alkohol, co jsme si mohli dovolit. Strach, Ïe nám ti univerzitní páprdové seberou na‰i oblíbenou profesorku, nám zachvátil i vnitfinosti, a v hlavû jsme si chystali petici, kterou bychom nechali kolovat, pfiipraveni ukázat, Ïe se nebojíme zmobilizovat v‰echny síly, kdyby do‰lo na nejhor‰í. Zpoãátku to nebyla víc neÏ kratochvíle, kterou konãily na‰e veãírky s pfiemírou alkoholu, a pro Richarda u toho i zÛstalo. Já jsem se v tom naopak utápûl. Malislovna se postupnû stala ústfiedním tématem v‰ech m˘ch fantazií. Snil jsem o ní kaÏdou noc, myslel jsem na ni kaÏdou minutu, co jsem byl vzhÛru, vidûl jsem ji v kaÏdé postavû, co se pfiede mnou mihla na ulici, zaslechl její hlas na kaÏdém vefiejném místû.
10
Fabienne Bettingová ☺ Přeloženo s láskou
zazáfiily v ãerven˘ch a zlatav˘ch barvách, jako je tomu v‰ude jinde; v zimû padá sníh z nebe uÏ zabarven˘ do ‰eda a v‰echno pokr˘vá depresivnû zaprá‰en˘m závojem. Ve mûstech není nic jiného neÏ úzké lineární uliãky, ohraniãené ‰ed˘mi hranat˘mi betonov˘mi domy s velk˘mi ãern˘mi dvefimi a mal˘mi ãtvercov˘mi ok˘nky, co vypadají jako oãi podvodníka z tûch ãernobíl˘ch ‰pionáÏních filmÛ z padesát˘ch let. Nikdo se tu neprochází: v‰ichni si to ‰inou sviÏn˘m krokem se zrakem zabodnut˘m do zemû, která je pokrytá kupou mastn˘ch papírÛ, a ‰pinavá voda, co se fiine podél chodníkÛ, sv˘m ‰ploucháním je‰tû umocÀuje jejich odporn˘ puch.
Abych pravdu fiekl, nikdy jsem v Mesménii nebyl. Dokonce jsem nevidûl jedinou obrazovou prezentaci, ani ve filmu, ani na fotografii. Ve‰ker˘ popis téhle zemû, co mû napadá, v‰echny domnûnky o její architektufie a obyvatelích, které mám, jsem si vytvofiil díky Malislovnû Jeronû. Mali. Kolik dní a kolik hodin ubûhlo od doby, co jsem si na ni naposledy vzpomnûl? Se vzlyky v hlase evokovala ve‰kerou bídu svojí domoviny. Staãilo jen poslouchat, jak˘m zpÛsobem popisovala svou rodnou krajinu, mûsta a vesnice, aby ãlovûk vûdûl, Ïe tam nikdy, nikdy v Ïivotû nebude chtít ani vkroãit. I ona sama odtamtud zdrhla, jelikoÏ neunesla v‰echnu tu ‰erednost. Malislovna vyuãovala mesmén‰tinu na Sorbonnû v dobû, kdy jsem studoval ruské dûjiny a literaturu. To místo dostala díky jednomu mezinárodnímu v˘mûnnému programu, kter˘ mûl napomoci ‰ífiení povûdomí o nov˘ch pobaltsk˘ch kulturách. Jistí lidé se pohor‰ovali nad samotnou existencí takového programu a argumentovali tím, Ïe finanãní pro-
I. ☺ Druhá hodina ranní
11
stfiedky vynaloÏené na jeho udrÏení v˘raznû pfievy‰ují jeho studijní pfiínos. Stejnû jako vût‰ina spoluÏákÛ, kterou uhranuly Malislovniny krátké suk˘nky, jsem s touhle kritikou nesouhlasil a povaÏoval ji za malichernou a zpáteãnickou. V dobû, kdy tvofiíme „Evropu zítfika“, fieknûme si, proã nepodat pomocnou ruku tûmto zemím, kter˘mi cloumá na jedné stranû vliv ruské dominance a na stranû druhé touha po vlastní sobûstaãnosti? Není to snad úkol nás v‰ech, evropsk˘ch obãanÛ a obãanÛ celého svûta, abychom se otevfieli a pfiijali povûdomí o jejich kultufie, jazyku a Ïivotním stylu, abychom si je osvojili a podpofiili vÏdy, kdyÏ se nám naskytne pfiíleÏitost? A ve v‰í na‰í skromnosti nemáme snad povinnost pfievzít ochranu nad touto mladou a krásnou Mesménkou, která k nám pfii‰la z dalekého kraje, aby se s námi podûlila o trochu sv˘ch vûdomostí? Richard a já jsme o tom ãasto mluvili po veãerech v baru, kdyÏ jsme ze skleniãek usrkávali ve‰ker˘ alkohol, co jsme si mohli dovolit. Strach, Ïe nám ti univerzitní páprdové seberou na‰i oblíbenou profesorku, nám zachvátil i vnitfinosti, a v hlavû jsme si chystali petici, kterou bychom nechali kolovat, pfiipraveni ukázat, Ïe se nebojíme zmobilizovat v‰echny síly, kdyby do‰lo na nejhor‰í. Zpoãátku to nebyla víc neÏ kratochvíle, kterou konãily na‰e veãírky s pfiemírou alkoholu, a pro Richarda u toho i zÛstalo. Já jsem se v tom naopak utápûl. Malislovna se postupnû stala ústfiedním tématem v‰ech m˘ch fantazií. Snil jsem o ní kaÏdou noc, myslel jsem na ni kaÏdou minutu, co jsem byl vzhÛru, vidûl jsem ji v kaÏdé postavû, co se pfiede mnou mihla na ulici, zaslechl její hlas na kaÏdém vefiejném místû.
12
Fabienne Bettingová ☺ Přeloženo s láskou
Pomalu ale jistû jsem zaãal docházet na v‰echny kurzy, které vyuãovala, nejen na ten, kam jsem se pÛvodnû zapsal a kter˘ zaujímal jen nepatrnou ãást t˘dne. Zanedbával jsem ostatní pfiedmûty, zanedbával jsem ostatní holky a kromû Richarda jsem zanedbával i v‰echny pfiátele. Ona se stala mou obsesí. Obdivoval jsem její seriózní pfiístup, s nímÏ pfiistupovala k v˘uce svého jazyka. Nemohla b˘t o moc star‰í neÏ my, dvacet dva nebo moÏná dvacet tfii, ale pfiesto uÏ tehdy dobfie vûdûla, co znamená slovo „profesionalita“. Neexistuje Ïádn˘ mesménsko-francouzsk˘ ani francouzsko-mesménsk˘ slovník, Ïádná gramatická pfiíruãka, ani Ïádná kníÏka, byÈ krátká, psaná v mesmén‰tinû. Mesmén‰tina není ani jazyk, je to sotva dialekt nebo náfieãí, kter˘m mluví hrstka zdegenerovan˘ch venkovanÛ. I pfiesto si Malislovna dala tu práci, aby nám v‰típila základy; kaÏd˘ t˘den jste ji potkávali s haldou papírÛ, které pro nás kopírovala. Inspirovala se metodami a materiály pro v˘uku nûmãiny, angliãtiny nebo ‰panûl‰tiny, které byly bûÏnû dostupné na trhu, a zahlcovala nás dlouh˘mi seznamy podstatn˘ch jmen, pfiíslovcí, pfiídavn˘ch jmen ãi sloves ãasovan˘ch ve v‰ech ãasech a jin˘mi sloÏit˘mi gramatick˘mi pravidly. Pfies svou pracnû vydfienou francouz‰tinu na nás mluvila mesménsky a snaÏila se co nejlépe artikulovat. SloÏité vûty nám dvakrát ãi tfiikrát opakovala. KdyÏ se stalo, Ïe jsme ani po nûkolika pokusech nerozumûli, mohla se pfietrhnout, aby nám pfiedvedla, co se nám snaÏila fiíct. Co se toho t˘ká, její odpÛrci jí nemûli co vytknout, protoÏe si zaslouÏila kaÏd˘ cent ze svého platu. Nûkolik mûsícÛ jsem hledal pfiíleÏitost, jak ji oslovit. Nevûdûl jsem o ní nic; ani kde, ani s k˘m bydlela, ani jaké byly
I. ☺ Druhá hodina ranní
13
její koníãky. Nikdy jsem ji nepotkal ani v kinû, ani v nûjakém z barÛ poblíÏ fakulty, nikdy nepfii‰la na pfiedná‰ku s knihou v ruce nebo se sportovní ta‰kou. Nanejv˘‰ jsem ji vidûl pfiijít nebo odejít s nûjak˘mi pfiítelkynûmi nebo ruku v ruce s muÏem, nikdy stejn˘m, coÏ mû vedlo k pfiesvûdãení, Ïe nemá Ïádného oficiálního partnera. A byl jsem si jist˘, Ïe si pov‰imla toho horlivého studenta, kter˘m jsem byl, sedícího vÏdycky vpfiedu s oãima upfien˘ma na ni. Obãas se zadívala m˘m smûrem s pobaven˘m úsmûvem, coÏ jsem si vykládal jako povzbuzení. Po dvou letech téhle opakující se situace jsem se rozhodl vzít vûci do vlastních rukou a na konci jedné pfiedná‰ky jsem se odhodlal: „PromiÀte, ale rád bych vás pozval na kávu, kdybyste mûla chvilku ãasu." Vûnovala mi ‰armantní úsmûv a s drobn˘m pfiízvukem, pocházejícím z její zemû, mi odpovûdûla: „Já sama nemyslet, Ïe to b˘t dobr˘ nápad." Pfiipojila se ke své kamarádce, skoro stejnû krásné jako ona, ti‰e jí nûco za‰eptala do ucha a obû dvû se otoãily m˘m smûrem v záchvatu smíchu. V tichosti jsem je pozoroval, jak se vzdalují. Nevûdûl jsem, jak se v mesmén‰tinû fiekne „dûvky“.
Po téhle scénû jsem nechal studií, abych zahájil dÛkladn˘ léãebn˘ proces svého ranûného ega. Ne‰lo vlastnû o Ïádnou zásadní zmûnu v mém Ïivotû, protoÏe jsem na pfiedná‰ky stejnû uÏ témûfi nechodil, kromû tûch v mesmén‰tinû. Richard, jakoÏto dobr˘ pfiítel, dûlal v‰echno moÏné, aby mi pomohl utopit mou beznadûj ve whisky, a to tak moc, Ïe mu slabost pro tento nápoj pfietrvala do dne‰ka. Jeden
12
Fabienne Bettingová ☺ Přeloženo s láskou
Pomalu ale jistû jsem zaãal docházet na v‰echny kurzy, které vyuãovala, nejen na ten, kam jsem se pÛvodnû zapsal a kter˘ zaujímal jen nepatrnou ãást t˘dne. Zanedbával jsem ostatní pfiedmûty, zanedbával jsem ostatní holky a kromû Richarda jsem zanedbával i v‰echny pfiátele. Ona se stala mou obsesí. Obdivoval jsem její seriózní pfiístup, s nímÏ pfiistupovala k v˘uce svého jazyka. Nemohla b˘t o moc star‰í neÏ my, dvacet dva nebo moÏná dvacet tfii, ale pfiesto uÏ tehdy dobfie vûdûla, co znamená slovo „profesionalita“. Neexistuje Ïádn˘ mesménsko-francouzsk˘ ani francouzsko-mesménsk˘ slovník, Ïádná gramatická pfiíruãka, ani Ïádná kníÏka, byÈ krátká, psaná v mesmén‰tinû. Mesmén‰tina není ani jazyk, je to sotva dialekt nebo náfieãí, kter˘m mluví hrstka zdegenerovan˘ch venkovanÛ. I pfiesto si Malislovna dala tu práci, aby nám v‰típila základy; kaÏd˘ t˘den jste ji potkávali s haldou papírÛ, které pro nás kopírovala. Inspirovala se metodami a materiály pro v˘uku nûmãiny, angliãtiny nebo ‰panûl‰tiny, které byly bûÏnû dostupné na trhu, a zahlcovala nás dlouh˘mi seznamy podstatn˘ch jmen, pfiíslovcí, pfiídavn˘ch jmen ãi sloves ãasovan˘ch ve v‰ech ãasech a jin˘mi sloÏit˘mi gramatick˘mi pravidly. Pfies svou pracnû vydfienou francouz‰tinu na nás mluvila mesménsky a snaÏila se co nejlépe artikulovat. SloÏité vûty nám dvakrát ãi tfiikrát opakovala. KdyÏ se stalo, Ïe jsme ani po nûkolika pokusech nerozumûli, mohla se pfietrhnout, aby nám pfiedvedla, co se nám snaÏila fiíct. Co se toho t˘ká, její odpÛrci jí nemûli co vytknout, protoÏe si zaslouÏila kaÏd˘ cent ze svého platu. Nûkolik mûsícÛ jsem hledal pfiíleÏitost, jak ji oslovit. Nevûdûl jsem o ní nic; ani kde, ani s k˘m bydlela, ani jaké byly
I. ☺ Druhá hodina ranní
13
její koníãky. Nikdy jsem ji nepotkal ani v kinû, ani v nûjakém z barÛ poblíÏ fakulty, nikdy nepfii‰la na pfiedná‰ku s knihou v ruce nebo se sportovní ta‰kou. Nanejv˘‰ jsem ji vidûl pfiijít nebo odejít s nûjak˘mi pfiítelkynûmi nebo ruku v ruce s muÏem, nikdy stejn˘m, coÏ mû vedlo k pfiesvûdãení, Ïe nemá Ïádného oficiálního partnera. A byl jsem si jist˘, Ïe si pov‰imla toho horlivého studenta, kter˘m jsem byl, sedícího vÏdycky vpfiedu s oãima upfien˘ma na ni. Obãas se zadívala m˘m smûrem s pobaven˘m úsmûvem, coÏ jsem si vykládal jako povzbuzení. Po dvou letech téhle opakující se situace jsem se rozhodl vzít vûci do vlastních rukou a na konci jedné pfiedná‰ky jsem se odhodlal: „PromiÀte, ale rád bych vás pozval na kávu, kdybyste mûla chvilku ãasu." Vûnovala mi ‰armantní úsmûv a s drobn˘m pfiízvukem, pocházejícím z její zemû, mi odpovûdûla: „Já sama nemyslet, Ïe to b˘t dobr˘ nápad." Pfiipojila se ke své kamarádce, skoro stejnû krásné jako ona, ti‰e jí nûco za‰eptala do ucha a obû dvû se otoãily m˘m smûrem v záchvatu smíchu. V tichosti jsem je pozoroval, jak se vzdalují. Nevûdûl jsem, jak se v mesmén‰tinû fiekne „dûvky“.
Po téhle scénû jsem nechal studií, abych zahájil dÛkladn˘ léãebn˘ proces svého ranûného ega. Ne‰lo vlastnû o Ïádnou zásadní zmûnu v mém Ïivotû, protoÏe jsem na pfiedná‰ky stejnû uÏ témûfi nechodil, kromû tûch v mesmén‰tinû. Richard, jakoÏto dobr˘ pfiítel, dûlal v‰echno moÏné, aby mi pomohl utopit mou beznadûj ve whisky, a to tak moc, Ïe mu slabost pro tento nápoj pfietrvala do dne‰ka. Jeden
14
Fabienne Bettingová ☺ Přeloženo s láskou
veãer u nûj doma, kdyÏ uÏ jsme se svornû ponofiili do tohoto jantarovû Ïlutého nektaru, mi ten debil ukradl mobil, aby zvedl hovor od mé matky. Mojí matku zboÏÀoval, ale je‰tû víc ho bavilo nechávat mû na pospas jejímu invazivnímu vlivu. Dostával záchvaty smíchu pokaÏdé, kdyÏ mi ráno volala, aby se ujistila, Ïe mi zazvonil budík a Ïe jsem ode‰el na pfiedná‰ku. Vrhl jsem se na nûj, abych mu mobil vzal, ale byl jsem pfiíli‰ opil˘, neÏ aby se mi to povedlo, takÏe jsem rezignovanû vyslechl jejich konverzaci. Snadno jsem mohl vnímat, jak se její totalitní matefisk˘ hlas umocÀuje, kdyÏ mluví pfies telefon. Vypadalo to zhruba takhle: R ICHARD (rozvláãnû): Dobr˘ den, paní Lagrangová, jak se vám dafií? M OJE MATKA (pfiekvapenû): Richarde, to jste vy? Kde je Thomas? R ICHARD (rozvláãnû): Je vedle mû, ale nemÛÏe teì k telefonu. M OJE MATKA (znepokojenû): Ale proã? Je nemocn˘? R ICHARD (rozvláãnû a ‰kodolibû): Ne, madam. Jen je ne‰Èastn˘. M OJE MATKA (znepokojenû a pfiekvapenû): Ne‰Èastn˘? Proã by mûl b˘t ne‰Èastn˘? R ICHARD (rozvláãnû a potichu): ProtoÏe s ním jedna holka odmítla jít na kafe. J Á (rozvláãnû a odevzdanû): Kurva, Richarde, neser mû… M OJE MATKA (vtíravû): Co fiíká? R ICHARD (rozvláãnû a vyãítavû): Îe jsem kurva a aÈ ho neseru. M OJE MATKA (vy‰etfiovatelsky): Co je to za holku?
I. ☺ Druhá hodina ranní
15
R ICHARD (rozvláãnû): Jedna Mesménka, co nosí sukni tak
krátkou, Ïe skoro vypadá jako pásek. M OJE MATKA (‰okovanû): Richarde, vy jste opil˘?
DÛsledky tûchto zji‰tûní na sebe nedaly dlouho ãekat. Od následujícího rána mi moje matka volala a naléhavû mû prosila, abych si za‰el k psychiatrovi. Nemohla dopustit, aby se její jedin˘ syn zahodil s Mesménkou, co nosí krátké suknû, a utápûl Ïal v nûkolika sklenkách whisky. Pro svou zálibu v melodramatu si urãitû pfiedstavovala, jak se propadám do hluboké deprese, protoÏe mû odkopla moje osudová Ïena. Neschopen se bránit jejím pfietrvávajícím útokÛm, jsem nakonec souhlasil, Ïe zajdu na kontrolu k doktoru Hardeckerovi. Nevím, jak znûla diagnóza, kterou mi Hardecker stanovil po na‰em prvním setkání, ale moc dobfie si vzpomínám, jakou jsem stanovil já jemu. Mûl jsem co doãinûní se ‰arlatánem, neschopn˘m si uvûdomit, Ïe v jeho ordinaci nemám co pohledávat. JelikoÏ on sám nemûl, co by mi povídal, vyprávûl jsem mu o Mesménii, abych vyplnil to ticho bûhem na‰ich setkání. RoztrÏitû mi naslouchal a pak mi pfiedepsal prá‰ky, pro které jsem si ani neza‰el do lékárny. Z jeho ordinace jsem odcházel s naprostou úlevou a mÛj první dojem jako by sílil s kaÏdou dal‰í náv‰tûvou: mûl jsem co do ãinûní se ‰arlatánem. A pfiesnû tohle jsem jednou fiekl jeho malé, hezké, boubelaté sekretáfice, která mû vítala s úsmûvem od ucha k uchu, kdyÏ jsem jí pfiedával ‰ek pro jejího podvodnického nadfiízeného. Sv˘m zpûvn˘m hlasem se mû stejnû jako vÏdy zeptala: „·lo dnes v‰echno dobfie, pane Lagrange?“
14
Fabienne Bettingová ☺ Přeloženo s láskou
veãer u nûj doma, kdyÏ uÏ jsme se svornû ponofiili do tohoto jantarovû Ïlutého nektaru, mi ten debil ukradl mobil, aby zvedl hovor od mé matky. Mojí matku zboÏÀoval, ale je‰tû víc ho bavilo nechávat mû na pospas jejímu invazivnímu vlivu. Dostával záchvaty smíchu pokaÏdé, kdyÏ mi ráno volala, aby se ujistila, Ïe mi zazvonil budík a Ïe jsem ode‰el na pfiedná‰ku. Vrhl jsem se na nûj, abych mu mobil vzal, ale byl jsem pfiíli‰ opil˘, neÏ aby se mi to povedlo, takÏe jsem rezignovanû vyslechl jejich konverzaci. Snadno jsem mohl vnímat, jak se její totalitní matefisk˘ hlas umocÀuje, kdyÏ mluví pfies telefon. Vypadalo to zhruba takhle: R ICHARD (rozvláãnû): Dobr˘ den, paní Lagrangová, jak se vám dafií? M OJE MATKA (pfiekvapenû): Richarde, to jste vy? Kde je Thomas? R ICHARD (rozvláãnû): Je vedle mû, ale nemÛÏe teì k telefonu. M OJE MATKA (znepokojenû): Ale proã? Je nemocn˘? R ICHARD (rozvláãnû a ‰kodolibû): Ne, madam. Jen je ne‰Èastn˘. M OJE MATKA (znepokojenû a pfiekvapenû): Ne‰Èastn˘? Proã by mûl b˘t ne‰Èastn˘? R ICHARD (rozvláãnû a potichu): ProtoÏe s ním jedna holka odmítla jít na kafe. J Á (rozvláãnû a odevzdanû): Kurva, Richarde, neser mû… M OJE MATKA (vtíravû): Co fiíká? R ICHARD (rozvláãnû a vyãítavû): Îe jsem kurva a aÈ ho neseru. M OJE MATKA (vy‰etfiovatelsky): Co je to za holku?
I. ☺ Druhá hodina ranní
15
R ICHARD (rozvláãnû): Jedna Mesménka, co nosí sukni tak
krátkou, Ïe skoro vypadá jako pásek. M OJE MATKA (‰okovanû): Richarde, vy jste opil˘?
DÛsledky tûchto zji‰tûní na sebe nedaly dlouho ãekat. Od následujícího rána mi moje matka volala a naléhavû mû prosila, abych si za‰el k psychiatrovi. Nemohla dopustit, aby se její jedin˘ syn zahodil s Mesménkou, co nosí krátké suknû, a utápûl Ïal v nûkolika sklenkách whisky. Pro svou zálibu v melodramatu si urãitû pfiedstavovala, jak se propadám do hluboké deprese, protoÏe mû odkopla moje osudová Ïena. Neschopen se bránit jejím pfietrvávajícím útokÛm, jsem nakonec souhlasil, Ïe zajdu na kontrolu k doktoru Hardeckerovi. Nevím, jak znûla diagnóza, kterou mi Hardecker stanovil po na‰em prvním setkání, ale moc dobfie si vzpomínám, jakou jsem stanovil já jemu. Mûl jsem co doãinûní se ‰arlatánem, neschopn˘m si uvûdomit, Ïe v jeho ordinaci nemám co pohledávat. JelikoÏ on sám nemûl, co by mi povídal, vyprávûl jsem mu o Mesménii, abych vyplnil to ticho bûhem na‰ich setkání. RoztrÏitû mi naslouchal a pak mi pfiedepsal prá‰ky, pro které jsem si ani neza‰el do lékárny. Z jeho ordinace jsem odcházel s naprostou úlevou a mÛj první dojem jako by sílil s kaÏdou dal‰í náv‰tûvou: mûl jsem co do ãinûní se ‰arlatánem. A pfiesnû tohle jsem jednou fiekl jeho malé, hezké, boubelaté sekretáfice, která mû vítala s úsmûvem od ucha k uchu, kdyÏ jsem jí pfiedával ‰ek pro jejího podvodnického nadfiízeného. Sv˘m zpûvn˘m hlasem se mû stejnû jako vÏdy zeptala: „·lo dnes v‰echno dobfie, pane Lagrange?“
16
Fabienne Bettingová ☺ Přeloženo s láskou
Tak jsem jí jednoho dne se stejnû ‰irok˘m úsmûvem sdûlil moje nejniternûj‰í dojmy: „ Vበnadfiízen˘ je kretén.“ „Ale ale, takové vûci byste nemûl fiíkat, pane Lagrange. Tfieba se pfií‰tû budete cítit lépe?“ „Ale já jsem v pohodû, o to nejde. Jenom fiíkám, Ïe vበ‰éf je naprostá nula.“ „Pracuje v obtíÏném oboru, víte.“ „To nevyvracím, jen fiíkám, Ïe jemu speciálnû to v tom oboru nejde. Plno lidí bez jeho diplomu by to zvládlo líp. Tfieba vy, napfiíklad. Jsem si jist˘, Ïe vy lidem naslouchat umíte.“ V mém proslovu nebyl Ïádn˘ postranní úmysl, ta my‰lenka mi jen projela hlavou, a i pfiesto jsem se trefil do ãerného. Sandrine, protoÏe to byla ona, zãervenala potû‰ením a hltala mû pohledem. Troufám si fiíct, aniÏ bych se chvástal, Ïe to byl ten moment, kdy se do mû zbláznila. Na rozdíl od ní jsem se já nezamiloval. KaÏdopádnû ne tak, jak jsem se zamiloval do Mali. S tou jsem cítil divok˘ chtíã, co mû spaloval zevnitfi. Sandrine pro mû byla jakási terapie. Já byl bolest v krku, ona zklidÀující pastilka Strepsils; já byl úÏeh, ona hojivá mast s panthenolem. A takhle to fungovalo: mohl jsem mluvit o ãemkoliv, o svém zklamání z Mali nebo o sv˘ch neúspû‰ích na univerzitû, a její velké oãi plné v˘razu zboÏÀování hladily moje zranûné ego jako jemn˘ anestetick˘ krém. Pomalu, aniÏ jsem si to uvûdomoval, jsem si vypûstoval závislost. Stala se mou drogou a já potfieboval stále silnûj‰í a silnûj‰í dávky, a tak jednou, nenadále a impulzivnû, jsem ji pozval na veãefii.
I. ☺ Druhá hodina ranní
17
Od té chvíle jsem se objednával na fiadu jako poslední pacient na denním rozpisu, abych mohl trávit veãer s ní. KdyÏ jsem si dostateãnû vylil srdce, Sandrine mi povídala trochu o sobû, o svém pfiehnanû uspofiádaném Ïivotû, o své rodinû, o sv˘ch dvou kamarádkách. Velmi rychle mi do‰lo, Ïe má introvertní povahu a komplex ze své zakulacené postavy. Nebylo tûÏké to uhádnout, vzhledem ke zpÛsobu, jak˘m samu sebe schovávala pod tlusté svetry a dlouhé suknû. Chtûl jsem ji podpofiit a vysvûtlit jí, Ïe její ‰arm tkví v její jemné tváfii a pln˘ch rtech, ale nena‰el jsem ta správná slova. Tak jsem ji prostû jednoho dne, ve chvíli, kdy jsem odcházel, políbil. Na vztahu s touhle nekomplikovanou a milou dívkou bylo nûco tak pfiirozeného a uklidÀujícího, Ïe jsem se k ní o tfii mûsíce pozdûji nastûhoval a definitivnû pfiestal chodit k doktoru Hardeckerovi.
Tohle v‰echno se událo pfied ãtyfimi lety. A teì jsem tady, jsou dvû hodiny ráno a já uÏ podesáté ãtu stále dokola tenhle mal˘ inzerát s prazvlá‰tní gramatikou (Pohledávka pfiekladatel pro mesmén‰tina do francouz‰tina. Odmûna velmi dobr˘.) A stejnû jako ten kreténsk˘ komár, co nemÛÏe odolat Ïáru petrolejové lampy a letí si spálit noÏky, vím, Ïe ani já neodolám poku‰ení zavolat na to podûlané ãíslo.
16
Fabienne Bettingová ☺ Přeloženo s láskou
Tak jsem jí jednoho dne se stejnû ‰irok˘m úsmûvem sdûlil moje nejniternûj‰í dojmy: „ Vበnadfiízen˘ je kretén.“ „Ale ale, takové vûci byste nemûl fiíkat, pane Lagrange. Tfieba se pfií‰tû budete cítit lépe?“ „Ale já jsem v pohodû, o to nejde. Jenom fiíkám, Ïe vበ‰éf je naprostá nula.“ „Pracuje v obtíÏném oboru, víte.“ „To nevyvracím, jen fiíkám, Ïe jemu speciálnû to v tom oboru nejde. Plno lidí bez jeho diplomu by to zvládlo líp. Tfieba vy, napfiíklad. Jsem si jist˘, Ïe vy lidem naslouchat umíte.“ V mém proslovu nebyl Ïádn˘ postranní úmysl, ta my‰lenka mi jen projela hlavou, a i pfiesto jsem se trefil do ãerného. Sandrine, protoÏe to byla ona, zãervenala potû‰ením a hltala mû pohledem. Troufám si fiíct, aniÏ bych se chvástal, Ïe to byl ten moment, kdy se do mû zbláznila. Na rozdíl od ní jsem se já nezamiloval. KaÏdopádnû ne tak, jak jsem se zamiloval do Mali. S tou jsem cítil divok˘ chtíã, co mû spaloval zevnitfi. Sandrine pro mû byla jakási terapie. Já byl bolest v krku, ona zklidÀující pastilka Strepsils; já byl úÏeh, ona hojivá mast s panthenolem. A takhle to fungovalo: mohl jsem mluvit o ãemkoliv, o svém zklamání z Mali nebo o sv˘ch neúspû‰ích na univerzitû, a její velké oãi plné v˘razu zboÏÀování hladily moje zranûné ego jako jemn˘ anestetick˘ krém. Pomalu, aniÏ jsem si to uvûdomoval, jsem si vypûstoval závislost. Stala se mou drogou a já potfieboval stále silnûj‰í a silnûj‰í dávky, a tak jednou, nenadále a impulzivnû, jsem ji pozval na veãefii.
I. ☺ Druhá hodina ranní
17
Od té chvíle jsem se objednával na fiadu jako poslední pacient na denním rozpisu, abych mohl trávit veãer s ní. KdyÏ jsem si dostateãnû vylil srdce, Sandrine mi povídala trochu o sobû, o svém pfiehnanû uspofiádaném Ïivotû, o své rodinû, o sv˘ch dvou kamarádkách. Velmi rychle mi do‰lo, Ïe má introvertní povahu a komplex ze své zakulacené postavy. Nebylo tûÏké to uhádnout, vzhledem ke zpÛsobu, jak˘m samu sebe schovávala pod tlusté svetry a dlouhé suknû. Chtûl jsem ji podpofiit a vysvûtlit jí, Ïe její ‰arm tkví v její jemné tváfii a pln˘ch rtech, ale nena‰el jsem ta správná slova. Tak jsem ji prostû jednoho dne, ve chvíli, kdy jsem odcházel, políbil. Na vztahu s touhle nekomplikovanou a milou dívkou bylo nûco tak pfiirozeného a uklidÀujícího, Ïe jsem se k ní o tfii mûsíce pozdûji nastûhoval a definitivnû pfiestal chodit k doktoru Hardeckerovi.
Tohle v‰echno se událo pfied ãtyfimi lety. A teì jsem tady, jsou dvû hodiny ráno a já uÏ podesáté ãtu stále dokola tenhle mal˘ inzerát s prazvlá‰tní gramatikou (Pohledávka pfiekladatel pro mesmén‰tina do francouz‰tina. Odmûna velmi dobr˘.) A stejnû jako ten kreténsk˘ komár, co nemÛÏe odolat Ïáru petrolejové lampy a letí si spálit noÏky, vím, Ïe ani já neodolám poku‰ení zavolat na to podûlané ãíslo.