„Ahoj, Zelená! To je dobře, že jste tady. Tak to je to tvoje mládě? Ahoj, maličký, jak se jmenuješ?“ Drápek byl celý vyděšený a nemohl vůbec promluvit. Pak k němu přišla jedna stará modrá dračice. „Ahoj, ty jsi ale krásně zlatý, a ten tvůj zelený dráp! Já jsem Vločka, všichni mi tady však říkají Babičko, protože už jsem stará. Jak se jmenuješ ty?“ zeptala se, krásně se na Drápka usmála a on si všiml, že má tlamu úplně bez zubů. „Já jsem Drápek,“ řekl nejistě. „Moje maminka mi to jméno vybrala kvůli tomu jednomu zelenému drápu.“ V tu chvíli se k němu vrátila maminka. „Tak pojď, půjdeme se ukázat Velkému Stříbrnému drakovi, aby o nás věděl.“ „Mami,“ zeptal se nejistě Drápek, „ty se jmenuješ Zelená?“ Maminka se na něho usmála. „Ano, já jsem Zelená podle toho tmavšího zeleného pruhu, který mám na zádech. A teď pojď, musíme toho hodně stihnout,“ pobídla synka maminka a zrychlila krok. „A kam jdeme?“ ptal se znovu Drápek. „Jdeme za Velkým Stříbrným drakem, bydlí v kouzelném Stromě života,“ vysvětlovala. „Strom života? Co je to, maminko?“ „To je strom, který nám dodává energii. Dává nám sílu a dračí moudrost. Velký Stříbrný je z nás nejstarší a také nejmoudřejší, zná odpovědi na
36
všechny otázky. Když budeš trpělivý, možná ti řekne, proč máš jeden drápek zelený.“ Čím víc se blížili ke kouzelnému Stromu života, tím víc Drápek vnímal, jak se vzduch okolo otepluje. A on se cítil daleko silnější a spokojenější. Po chvilce se ocitli před stromem, který byl mnohem větší, než si kdy dokázal představit. Zářil oranžovou barvou a místo listí na něm plápolaly plamínky.
„To je nádhera, maminko,“ povzdechl si Drápek. „Tak pojď, Velký Stříbrný na nás čeká, musíme si pospíšit, aby se nezlobil, že na nás musel čekat moc dlouho.“ Přistoupili ke stromu a jeho kmen se najednou rozestoupil tak, že utvořil prostorný vstup do velkého sálu, kde na žhnoucím kameni seděl obrovský stříbrný drak. Měl zavřené oči, ale přesto věděl, kdo k němu přichází, a zavolal ke dveřím: „Zdravím vás, už tady na tebe čekám, Drápku!“
37