Otis popadl Samin pytlík s koláčem a pustil se do něj i s pa-
do smrtelných světů, všechno zničili a mně způsobili depresi jako prase. Ale neoficiálně… ano. Pátráme po té věci celé měsíce,
pírem. Postarší dvojice u vedlejšího stolu se na mého kozího kamará-
a nic. Thorovi nepřátelé jsou čím dál troufalejší. Cítí slabost. Svě-
da podívala a usmála se. Možná ho svými smrtelnými smysly
řil jsem se svému psychoterapeutovi, že mi to připomíná, jak
vnímala jako roztomilého kloučka nebo legračního psíka.
jsem byl coby malé kůzle v ohradě a staří mazáci zkoušeli, co
„Takže.“ Pohled na Otise, jak se láduje a trousí si drobky na klopy kabátu, mě mučil. „Máš pro nás nějaké zprávy?“ Otis si krknul. „Jde o mého pána.“
vydržím.“ Otisovy žluté oči s úzkými zorničkami se zahleděly kamsi do dálky. „Tehdy ty moje deprese myslím začaly.“ Schylovalo se k několikahodinové debatě o Otisových poci-
„Thora.“
tech. Ale protože jsem hrozná osoba, odbyl jsem to slovy „to je
Cukl sebou. „Jasně, o toho.“
mi líto“ a obrátil list. „Otisi, když jsme se viděli naposled, našli
Kdybych já pracoval pro boha hromovládce, taky bych sebou
jsme Thorovi hezkou železnou tyč, tu může používat jako zálož-
škubl, kdybych slyšel jeho jméno. Otis a jeho kozí bratr Marvin
ní zbraň. Není úplně bezbranný.“
tahali božský vůz a kromě toho Thorovi sloužili jako nevyčerpa-
„To ne, ale ta tyč není tak dobrá jako… kladina. Obři se jí tolik
telná zásoba kozího masa. Každý večer je zabil a snědl a každé
nebojí. A Thor je nevrlý, když na ni má chytat televizi. Malá ob-
ráno je zase oživil. A proto se svědomitě učte, milé děti, a jděte na
razovka, mizerné rozlišení. Nemám rád, když je Thor nevrlý, pak
vysokou – abyste, až budete velké, neskončily jako kouzelná koza.
si nedokážu najít prostor ke štěstí.“
„Konečně mám vodítko,“ rozpovídal se Otis, „k tomu jistému předmětu, který se ztratil mému pánovi.“
Spousta toho nedávala smysl: proč má Thor takový problém objevit vlastní kladivo, jak tu ztrátu tak dlouho utajil před obry a představa, že by měl kozel Otis nějaký prostor ke štěstí.
„Myslíš jeho kladi-?“ „Neříkej to nahlas!“ okřikl mě Otis. „Ale ano… jeho kladi-nu.“
„Takže Thor po nás chce pomoc,“ tipnul jsem si.
Zalétl jsem v myšlenkách zpátky do ledna, tehdy jsem poprvé
„Oficiálně ne.“
potkal boha hromu. Vybavil jsem si příjemné chvíle u táboráku, kdy jsem poslouchal, jak Thor prdí, mele o svých oblíbených te-
„Jistěže ne. Všichni si na to musíme opatřit dlouhý svrchníky a tmavý brejle.“
levizních pořadech, prdí, stěžuje si na ztracené kladivo, kterým
„Výborný nápad,“ pochválil mě Otis. „Každopádně jsem řekl
mordoval obry a na kterém sledoval svoje oblíbené televizní po-
té valkýře, že ji budu udržovat v obraze, protože má na povel
řady, a prdí.
Ódinovy… no, víš, speciální mise. Tohle je moje první pořádné
„Pořád je pryč?“ zeptal jsem se.
vodítko k tomu, kde se nachází jistý předmět. Mám spolehlivý
Otis zaklepal předními kopyty o stůl. „No, oficiálně samozřej-
zdroj. Je to další koza, chodíme k jednomu psychiatrovi. Vyslech-
mě ne. Kdyby obři věděli jistě, že Thor nemá ty-víš-co, vtrhli by 14
la něco doma na dvoře.“ 15