Amish Tripathi
NESMRTELNÍ
Z MELUHY
trilogie šiva 1
Copyright © 2008 Amish Tripathi First published in English by Tara Press 2010. Published in Czech 2018 by KNIHY OMEGA. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu nakladatele. Překlad © Kristýna Greňová, 2018 Obálka © Pavel Tůma – RITA, 2018 © DOBROVSKÝ s.r.o., 2018 ISBN 978-80-7390-740-2
Pro Preeti & Neela… Znamenáte pro mě všechno: má slova & jejich smysl, mou modlitbu & mé požehnání, můj měsíc & mé slunce, všechnu mou lásku & celý můj svět, mou spřízněnou duši & část té mojí.
Óm namah šivája. Celý vesmír se klaní Pánu Šivovi. I já se klaním Pánu Šivovi.
O trilogii Šiva Šiva! Mahádéva. Bůh všech bohů. Ničitel všeho zla. Vášnivý milenec. Zuřivý bojovník. Dokonalý tanečník. Charismatický velitel. Všemocný, ale neúplatný. Pln pohotového důvtipu a stejně okamžité a zuřivé vznětlivosti. Za celá staletí ani jeden z cizinců, kteří přišli do naší země – ať už jako dobyvatelé, kupci, učenci, panovníci, anebo jen cestovatelé – nevěřil, že takový muž mohl kdy skutečně existovat. Považovali ho za boha z dávných mýtů, za pouhý výplod lidské fantazie. A bohužel jsme tomu postupně uvěřili všichni. Ale co když se mýlíme? Co když Pán Šiva nebyl jen fantaskním výmyslem, ale člověkem z masa a kostí? Jako vy a já. Člověkem, který se díky své karmě bohem teprve stal. S tímto předpokladem pracuje trilogie Šiva, která interpretuje bohaté mýtické dědictví starověké Indie jako spojení smyšlenek a skutečných událostí. Tato práce je tedy poklonou Pánu Šivovi a jeho učení. Učení, které bylo ztraceno v hlubinách času a zapomnění. 9
Učení, které nás může učinit lepšími. Učení, které říká, že každý z nás má v sobě potenciál stát se bohem. A jediné, co musíme udělat, je naslouchat sami sobě. Nesmrtelní z Meluhy je první část trilogie, která sleduje cestu našeho výjimečného hrdiny. Po ní následují Tajemství nágů a Přísaha Vájuputrů. www.shivatrilogy.com
10
1. KAPITOLA
Přišel k nám! Rok 1900 před naším letopočtem, jezero Mansarovar (na úpatí hory Kailáša v Tibetu). Šiva hleděl na červánkové nebe. Mračna nad jezerem se na moment rozevřela a odhalila zapadající slunce. Zázračný dárce života se opět ukládal ke spánku. Východů slunce Šiva za svých jednadvacet let mnoho neviděl, ale zato západů! Snažil se nevynechat ani jeden. Jindy by mu přecházel zrak ze hry světla zapadajícího slunce na vodní hladině s pyšným Himálajem v pozadí. Dnes si ten pohled ale vychutnat nedokázal. Přidřepl a jistě vybalancoval své štíhlé a svalnaté tělo na úzkém parapetu, který čněl nad jezerem. Jeho válečné jizvy se zablyštěly v odrazu hladiny. Šiva si dobře vzpomínal na své bezstarostné dětství. Právě tady na břehu se naučil házet žabky. Jeho sedmnáct skoků stále ještě nikdo nepřekonal. Jindy by se Šiva nad tou milou vzpomínkou pousmál. Dnešní úzkost ale rušila všechno rozjímání a Šiva se obrátil zpět k vesnici bez sebemenší stopy po úsměvu. 11
Bhadra stál v pozoru na stráži. Když se Šiva významně zahleděl směrem za něj, otočil se a uviděl své muže pochrupovat s hlavami opřenými o plot. Hlasitě zaklel a oba je kopnutím probudil. Šiva se obrátil zpátky k jezeru. Díkybohu za Bhadru! Alespoň na něj je spolehnutí. Vsunul si mezi rty čilam z jačí kosti a zhluboka natáhl. Jindy by mu omamná marihuana bezpochyby otupila ztrápenou mysl a poskytla alespoň chvíli útěchy. Dnes ale ne. Obrátil svůj pohled ke břehu jezera, kde hlídali vojáky toho podivného cizince. S jezerem za zády a dvaceti z Šivových nejlepších, kteří sledovali každý jejich krok, nebylo možné, aby se cizinci pokusili využít překvapení a zaútočit. A nechali se tak snadno odzbrojit. Opravdu nejsou jako ti hlupáci od nás, kteří nedělají nic jiného, než že hledají záminku k boji. Šiva si opět připomněl cizincova slova. „Pojď s námi do naší země za horami. Někteří ji nazývají Meluha. Já jí říkám Ráj na zemi. Je to ta nejbohatší a nejmocnější říše v celé Indii. Vskutku, je bohatší a mocnější než všechny ostatní říše světa! Naše vláda má pro všechny příchozí lákavou nabídku, úrodnou půdu a prostředky k jejímu obdělávání. V téhle neúrodné a drsné zemi jen bojujete o přežití. Meluha tvým Gunům nabídne život, o jakém se vám ani nesnilo. Na oplátku nežádáme nic. Jen abyste žili v míru, řádně platili daně a řídili se zákony země.“ Šiva věděl, že by v nové zemi ztratil postavení náčelníka. A skutečně by mi to tolik chybělo? 12
Jeho lidé by se museli řídit cizími zákony. Museli by si každý den vydělávat na živobytí. To je ale lepší než se každý den prát o přežití! Šiva znovu natáhl ze svého čilamu. Když se kouř rozplynul, znovu se otočil a pohlédl na chýši ve středu vesnice, kde ubytovali onoho cizince. Stála hned vedle té jeho. Cizinci řekli, že se tam bude moci prospat v tom největším pohodlí. Ve skutečnosti ho Šiva chtěl mít pod kontrolou jako rukojmího. Jen pro jistotu. Téměř každý měsíc válčíme s Pakraty, jen proto, že naše vesnice leží na břehu posvátného jezera. A každý rok jsou sil nější a silnější a spojují se s novými a novými kmeny. Pakraty bychom ještě porazili, ale všechny horské kmeny dohromady?! Kdybychom odešli do Meluhy, zbavili bychom se toho nekoneč ného, nesmyslného násilí a mohli bychom žít v pohodlí. Co by na tom bylo špatného? Proč bychom to tak neměli udělat? Vždyť to zní tak zatraceně dobře! Šiva naposled nasál omamný kouř, potom svou dýmku vyklepal o kámen a rychle vstal. Smetl si z nahé hrudi popel a otřel si ruce o roušku z tygří kůže. Poté rychle zamířil do vesnice. Bhadra i jeho dva muži se vymrštili do pozoru, když procházel branou. Šiva se zamračil a posunkem naznačil Bhadrovi, aby se uvolnil. Jsme přece přátelé už od dětství, tak proč na to neustále zapomíná? Nic se přece nezměnilo jenom proto, že jsem se stal náčelníkem! Nemusí se před ostatními takhle chovat! Chýše v Šivově vesnici byly nejznamenitější ze všech v zemi. I dospělý muž se v nich mohl bez obav napřímit 13
a jejich stěny vydržely až tři roky ostrého horského větru, než povolily. Šiva do své chýše jen odhodil čilam a potom zamířil do obydlí, kde přebýval a právě tvrdě spal návštěvník. Buď mu skutečně nedochází, že je rukojmím, anebo věří, že dobré chování vynáší dobré zacházení. Šiva si náhle připomněl, co mu říkával jeho strýc a guru: „Lidé dělají to, za co je společnost odměňuje. Jestliže společnost odměňuje důvěru, lidé jsou důvěřiví.“ V Meluze musí být všichni velmi důvěřiví, když tam do konce i vojáky učí, aby od cizinců očekávali to nejlepší. Šiva se poškrábal na neupravené bradě a upřeně si cizince prohlížel. Říkal, že se jmenuje Nandi. Rozložitá postava Melužana se ve spánku na podlaze jevila ještě větší. Jeho obrovské břicho se s každým nádechem třáslo, ale ačkoli byl obézní, kůži měl pevnou a opálenou. Jeho dětská tvář vypadala ve spánku s pootevřenými ústy ještě nevinnější. Je snad tohle ten muž, který mi pomůže vyplnit můj osud? Ten osud, o kterém mi vyprávěl strýc? A mám vůbec nějaký? „Osud, který ti byl dán, je větší než všechny tyhle hory. A abys ho vyplnil, budeš přes ně muset přejít.“ Zasloužím si vůbec dobrý osud? V první řadě přece musím myslet na své lidi! Byli by v Meluze šťastni? Šiva stále hleděl na spícího Nandiho, když tu uslyšel zatroubení lasturového rohu. Pakrati! 14
„NA MÍSTA!“ zařval Šiva a vytasil meč. V tu ránu byl Nandi vzhůru a vytahoval meč z úkrytu ve svém kožešinovém kabátě. Potom už oba pádili k branám. Ženy podle zvyku volaly děti a spěchaly do středu vesnice, muži mířili opačným směrem. „Bhadro! Vojáky u jezera!“ zavolal Šiva, když doběhl ke vchodu. Bhadra předal jeho rozkaz a gunští vojáci okamžitě uposlechli. Jejich překvapení, když melužanští začali z úkrytů tasit meče a pádit do vesnice, netrvalo dlouho. Vzápětí už totiž byli Pakrati u nich. Útok si načasovali dobře. Za setmění gunští vojáci obvykle děkovali svým bohům za další poklidný den bez bitvy a ženy pracovaly u jezera. Jestli byli někdy neohrožení Gunové stejně zranitelní jako jakýkoli jiný horský kmen, bylo to právě za setmění. Ale štěstěna při Pakratech nestála ani tentokrát. Kvůli cizím návštěvníkům nakázal Šiva ve vesnici nejvyšší obezřetnost. Jen díky tomu byli varováni a Pakrati ztratili moment překvapení. Přítomnost melužanských měla i další výhodu, když rozhodně obrátila krátkou, brutální bitvu na stranu Gunů. Pakrati se museli stáhnout. Zakrvácený a zjizvený Šiva obhlížel škody způsobené bitvou. Dva gunští vojáci svá zranění nepřežili. Jim budou náležet všechny pocty padlým hrdinům. Další ztráta byla ale mnohem bolestnější. Nejméně pro deset gunských žen a dětí přišlo varování příliš pozdě. Parchanti! Když nedokážou přemoct nás, zabíjejí ženy a děti! 15
Šiva, téměř nepříčetný hněvem, svolal celý kmen do středu vesnice. Nyní byl pevně rozhodnut. „Tohle je zem dobrá jen pro barbary! Jenom tu proléváme krev. Zbytečně! A nemá to konce! Všichni víte, že se můj strýc snažil zajistit mír. Dokonce nabídl horským kmenům přístup k našemu jezeru! Ale ta lůza to místo snahy o mír považovala za slabost. A teď vidíme, co následovalo!“ Pro Guny nebyly krvavé bitvy nic neobvyklého. Ale dokonce i je překvapila brutálnost útoku na ženy a děti. „Nic před vámi netajím. Každý z vás ví o pozvání, které nám přinesli tito cizinci,“ pokračoval Šiva a ukázal na Nandiho a Melužany. „Dnes s námi bojovali bok po boku, zaslouží si naši důvěru a já s nimi chci odejít do Meluhy. Ale toto rozhodnutí nezáleží jen na mně.“ „Jsi náš náčelník, Šivo,“ řekl Bhadra. „Tvoje rozhodnutí je naše rozhodnutí. Tak praví zvyk.“ „Tentokrát ne,“ opáčil Šiva a pozvedl paži. „Naprosto to změní náš život. Věřím ale, že to bude změna k lepšímu. Všechno je lepší než každý den čelit bezhlavému násilí. Řekl jsem vám, co chci učinit. Konečná volba je ale na vás. Nechť Gunové promluví! Tentokrát budu následovat já vás.“ Gunové se drželi svých tradic pevně, ale jejich úcta k Šivovi nebyla založena pouze na zvyku, ale i na něm samém. Díky své vynalézavosti a neuvěřitelné statečnosti je dovedl k jejich největším vojenským vítězstvím. Když Gunové promluvili, bylo to jednohlasně: „Tvé rozhodnutí je naše rozhodnutí.“ 16
Uběhlo pět dní od chvíle, co se vydali na cestu, a nyní celá karavana tábořila na dně jednoho z velkých údolí, kterými byla jejich cesta do Meluhy posetá. Šiva uspořádal svůj tábor do tří soustředných kruhů. Jaci tvořili první kruh, aby je varovali v případě nebezpečí, muži seděli v druhém kruhu a ženy a děti ve středu, co nejblíže ohni. Postradatelní jako první, obránci druzí a nejzranitelnější v bezpečí. Šiva byl tak připraven na nejhorší. Byl si jist, že na ně dříve nebo později zaútočí. Ačkoli by se Pakrati měli z uvolněného přístupu k nejlepším pastvinám a jezeru radovat, Šiva věděl, že Jakhja, jejich náčelník, je jen tak odejít nenechá. Nic by Jakhju netěšilo tolik jako získat území pro Pakraty násilím. Stala by se z něj klanová legenda, kdyby konečně přemohl Šivovy Guny. Přesně tahle pokroucená klanová politika se Šivovi tolik příčila. V takovém prostředí byl mír jednoduše nemožný. Šiva se boji nevyhýbal, dokonce si ho dokázal i vychutnat. Zároveň si ale uvědomoval, jak zbytečné takové bitky jsou. Natočil se směrem k opodál sedícímu Nandimu. Jeho dvacet pět Melužanů bylo usazeno ve druhém kruhu. Proč si pro přesídlení vybral zrovna Guny? Proč ne Pakraty? V dálce se mihl stín a vyrušil Šivu z jeho přemítání. Strnul a zahleděl se tam, ale nic se už nepohnulo. Světelné klamy v těchto končinách nebyly výjimkou a Šiva se postupně uvolnil. 17
A potom ho uviděl znovu. „DO ZBRANĚ!“ zařval Šiva. Na jeho povel Gunové a Melužani vytasili zbraně a připravili se čelit padesáti útočícím Pakratům. Ti brzo poznali pošetilost svého bezmyšlenkovitého útoku, když narazili na zeď vyděšených zvířat. Jaci se zmítali, kopali na všechny strany a zneškodnili mnoho Pakratů. Několik jich ale přesto proniklo a zbraně se do sebe zaklesly. Mladý Pakrat, jenž se vrhl na Šivu, byl očividně nováček. Divoce kolem sebe šermoval. Šiva se jeho ráně vyhnul a lehkým pohybem meče ho řízl na hrudi. Mladý válečník zaklel a pokusil se o protiútok. Přestal si tak chránit bok. Na nic víc Šiva nečekal. Probodl svého nepřítele skrz naskrz. Otočil meč v ráně, než ho vytáhl, a nechal Pakrata jeho pomalému, bolestivému osudu. Obrátil se a uviděl dalšího, který se chystal zaútočit na Gunu. Mocně se odrazil od země a v letu uťal Pakratovu paži. Bhadra byl v boji stejně dobrý jako Šiva. Se dvěma meči v každé ruce si vzal na starost dva Pakraty najednou. Hrb mu v pohybu nijak nebránil, lehce přenášel váhu ze strany na stranu a potom zaútočil. Pakrata nalevo zasáhl do hrdla, tomu vpravo vypíchl jedním divokým pohybem oko. Pakrat padl k zemi a Bhadra ho jednou ranou zbavil utrpení. Boj na melužanské straně tábora vypadal úplně jinak. Melužané byli výjimečně zruční válečníci, nebyli ale krutí. Řídili se jistými pravidly a nezabíjeli, pokud to nebylo nutné. 18
Proti přesile a špatně vedení byli Pakrati brzo přemoženi. Mrtvoly poloviny z nich se válely v prachu a ti, co zbyli, klečeli na kolenou a prosili o slitování. Jedním z nich byl Jakhja, kterého Nandi zneškodnil hlubokou ranou do ramene. Bhadra se postavil za pakratského náčelníka s připraveným mečem. „Rychlý a jednoduchý, nebo pomalý a bolestivý, Šivo?“ „Pane!“ vykřikl Nandi, ještě než mohl Šiva promluvit. Šiva se na něj otočil. „To není správné. Vždyť prosí o milost! Zabít je by bylo proti všem válečným pravidlům.“ „Ty ale neznáš Pakraty,“ odpověděl Šiva. „Jsou to násilníci a nepřestanou na nás útočit. Musíme to skončit jednou provždy!“ „Vždyť už to přece končí. Brzo budete daleko odtud v Meluze.“ Šiva ho mlčky pozoroval a Nandi pokračoval: „Ale jak to všechno skončí, to záleží jen na tobě. Budeš konat jako vždycky, nebo se rozhodneš pro změnu?“ Bhadra čekal na jeho rozkaz. „Ukaž Pakratům, že jsi lepší než oni,“ řekl Nandi. Šiva obrátil pohled k mohutným horám na obzoru. Osud? Šance na lepší život? Otočil se na Bhadru. „Odzbroj je a vezmi jim zásoby. A propusť je.“ I kdyby byli Pakrati tak šílení, že by se chtěli vrátit zpět domů pro posilu a opět na nás zaútočit, už tu dávno nebudeme. 19
Bhadra na něj šokovaně zíral, pak začal spěšně vykonávat rozkaz. Nandi na Šivu pohlédl s novou nadějí v srdci. V hlavě mu bila jediná myšlenka: „Šiva má dobré srdce. Má všechno, co by měl mít. Kéž by to byl on! Pane Rámo, prosím tě, kéž je to on.“ Šiva došel k mladému bojovníkovi, kterého předtím probodl. Válel se na zemi v křečích. Tvář měl zkroucenou bolestí, jak mu krev pomalu prýštila z ran na břiše. Bylo to poprvé v životě, kdy Šiva nějakého Pakrata litoval. Vytasil meč a ukončil jeho utrpení.
Byli na pochodu nepřetržitě po čtyři týdny, když konečně překonali poslední horský štít a dorazili na okraj Šrínagaru, hlavního města Kašmírského údolí. Nandi pěl na svou zem ódy celou cestu, a Šiva se tak připravil, že spatří něco, o čem by se mu v jeho prosté domovině ani nesnilo. Nic ho ale nemohlo připravit na podívanou, která se před ním rozprostřela. Meluha. Země čistého života. Mocná řeka Džilam, která v horách řvala jako rozzuřená tygřice, po vstupu do údolí zpomalila tempo do přežvykování líné krávy. Něžně laskala záhyby Kašmíru a v pomalých zákrutech se vlévala do Dalského jezera. O kus dál se od něj zase odpojovala a pokračovala na své cestě k moři. V rozlehlém údolí zářila svěže zelená tráva. A nad ní se, jako na malířském plátně, skvěl Kašmír. Šivův kmen vítaly nekonečné řady pestrobarevných květin, přerušované pouze 20
mohutnými platany. Půvabná ptačí píseň působila jako balzám na uši unavených pocestných, které byly uvyklé jen na kvílení ledových horských větrů. „Jak dokonalá musí být tahle země, když tohle je jen hraniční provincie?“ zašeptal Šiva v úžasu. Na Dalském jezeře se rozprostíral starodávný vojenský tábor Melužanů. Ten se nejprve tiskl z jedné strany k západnímu břehu jezera a z druhé k Džilamu a postupně se rozrostl v Šrínagar, „vážené město“, který svou velkolepostí dalece přesahoval vojenské tábořiště. Samotné město o rozloze téměř sta hektarů se tyčilo nad okolím na plošině vysoké pět metrů. Městské zdi se vypínaly ještě výše. Byly dvacet metrů vysoké a čtyři metry široké. Vynalézavost a jednoduchost celé stavby Guny uchvátila. Nepřátelé, kteří by se chtěli města zmocnit, by se nejdříve museli vyškrábat nahoru po strmé zdi z tvrdé půdy. A vyvýšené základy sloužily ještě dalšímu účelu: pomáhaly městu čelit záplavám, které se v této krajině často opakovaly. Uvnitř opevnění bylo město rozděleno do čtverců a spojeno pravidelnou sítí ulic. Byla zde zvlášť vyhrazena místa pro trhy, chrámy, zahrady a společenské sály. Bylo zde vše, co by jen vzdělaný měšťan mohl potřebovat k životu. Všechny domy vypadaly zvnějšku stejně, jako několikapatrové kvádry. Boháč se od chudáka lišil jen velikostí svého domu. Jako protiklad k pestrosti okolní přírody byl Šrínagar vymalován ve střízlivých barvách šedé, modré a bílé. Vlastně celé město bylo vzorně střízlivé, čisté a spořádané, stejně jako téměř dvacet tisíc lidí, kteří je obývali. A teď se k nim mělo 21
připojit dalších dvě stě od hory Kailáša. Jejich náčelník pocítil lehkost, jakou nepoznal od onoho strašlivého dne před mnoha lety. Unikl jsem tomu. Mohu začít znovu. Mohu zapomenout.
Šrínagarský přistěhovalecký tábor byl vystavěn na oddělené plošině u jižní části města. Právě tam dovedl Nandi Šivu a jeho Guny. Zanechal je přede dveřmi cizinecké kanceláře a vešel dovnitř. O chvíli později se vrátil, doprovázen mladým úředníkem. Úředník na tváři vykouzlil nacvičený úsměv a spojil ruce ve formálním namasté. „Vítejte v Meluze. Mé jméno je Čitrángadh a budu tu váš orientační vedoucí. Neváhejte se na mě obrátit s jakýmkoli problémem. Domnívám se, že váš náčelník se jmenuje Šiva. Prosil bych ho, aby předstoupil.“ Šiva se posunul o krok dopředu. „To jsem já.“ „Vynikající,“ řekl Čitrángadh. „Byl bys tak laskav a následoval mě do přijímací kanceláře? Budeš zaveden do záznamů jako zodpovědný za váš kmen, a všechna komunikace půjde tedy skrze tvou osobu. Také zodpovědnost za následování všech příkazů daných vašemu kmeni bude vzhledem k tvé pozici náležet právě tobě.“ „Pane, omluvíš-li mne, půjdu teď zařídit dočasné ubytování tvého kmene v přistěhovalecké ubytovně,“ přerušil Nandi Čitrángadhův úřednický monolog. 22
Šiva si všiml, že po Nandiho přerušení se Čitrángadhův úsměv na moment vytratil. Rychle se ale zase vzpamatoval. Šiva se obrátil na Nandiho. „Samozřejmě, Nandi. Nepotřebuješ přece mé svolení,“ řekl Šiva. „Na oplátku mi ale, příteli, musíš něco slíbit.“ „Samozřejmě, pane,“ odvětil Nandi s mírnou úklonou. „Říkej mi Šivo, ne pane,“ zazubil se Šiva. „Jsem tvůj přítel, ne náčelník.“ Nandi překvapeně vzhlédl, uklonil se a řekl: „Ano, pane. Tedy, ano, Šivo.“ Šiva se obrátil zpět na Čitrángadha a zdálo se mu, že jeho úsměv teď z nějakého důvodu vypadá opravdověji. „Šivo, pojď se mnou do registrační kanceláře, ať rychle odbydeme formality.“
Když již jako nově zaregistrovaní dorazili k přistěhovaleckému táboru, spatřili u hlavní brány Nandiho. Společně vešli dovnitř. Ulice zde byly navrženy stejně jako ve Šrínagaru v pravidelných čtvercích a jejich pečlivě upravené chodníky byly pravým opakem prašných cest, které znal Šiva z domova. Všiml si na nich ale něčeho zvláštního. „Nandi, k čemu slouží ten pruh barevných kamenů ve středu ulice?“ zeptal se. „Zakrývají podzemní odvody, Šivo. Tudy je veden všechen odpad z tábora. Zajišťujeme tak v táboře čistotu a hygienu.“ 23
OBSAH
O trilogii Šiva.............................................................9 1. kapitola: 2. kapitola: 3. kapitola: 4. kapitola: 5. kapitola: 6. kapitola: 7. kapitola: 8. kapitola: 9. kapitola: 10. kapitola: 11. kapitola: 12. kapitola: 13. kapitola: 14. kapitola: 15. kapitola: 16. kapitola:
Přišel k nám! ............................................11 Země čistého života .................................36 Spatřil ji....................................................55 Příbytek bohů ...........................................68 Bráhmova rodina ......................................85 Smůlonosiči vikarmové ..........................101 Rámův nedokončený úkol ......................119 Nápoj bohů ............................................136 Láska a její následky ...............................151 Muž v kápi se vrací .................................167 Nílakanthovo odhalení ...........................183 Putování Meluhou .................................195 Požehnání nečistého ...............................209 Pandit z Móhándžódara .........................221 Ohnivý ortel ...........................................234 O Zemi a Slunci.....................................250
17. kapitola: 18. kapitola: 19. kapitola: 20. kapitola: 21. kapitola: 22. kapitola: 23. kapitola: 24. kapitola: 25. kapitola: 26. kapitola:
Bitva u Kúndže.......................................260 Satí a ohnivý šíp .....................................274 Naplněná láska .......................................295 Útok na Mandar .....................................307 Válečné přípravy .....................................318 Impérium zla ..........................................337 Dharmajuddha, svatá válka .....................355 Nečekané zjištění....................................366 Ostrov individuality................................385 Otázka všech otázek ...............................404
Slovníček pojmů ......................................................414 Poděkování .............................................................421
Ukázka z Tajemství nágů: Bránžské brány...................423