...
-o-
�
MASKOVANÉ MĚSTO -
-o-
�
NEVlDlTELNÁ KNlHOVNA KNlHADRUHÁ
Přeložila: Kateřina Heřmanová
KNIHY OMEGA
-
-o-
-
PROLOG •--•t-<OH----ř.�i!tl�e
Londýnský vzduch byl plný špíny a smogu. Kaiovy smysly byly lepší než ty lidské,i když se tomu snažil příliš nepoddávat. Ale ani on neviděl do temné uličky o nic lépe než běžný Londýňan. A i rodilí Londýňané chodili v úzkých ulicích za stanicí King's Cross opatrně. Ale kde se dařilo zločinu, tam se dařilo i detekti vům. A on tu byl proto,aby se setkal s Peregrinem Va lem, přítelem a bojovníkem se zločinem. Na chvíli se zastavil, aby si prohlédl výlohu za stavárníka, a zároveň se snažil odhadnout ulici za se bou. I když neviděl, že by ho někdo přímo sledoval, ve vzduchu bylo něco, z čeho byl napjatý, něco jako předzvěst nebezpečí. Ale bylo jen několik lidí,kteří by se mohli v souboji vyrovnat drakovi, dokonce i v jeho lidské formě, a on neočekával, že by se s některým z nich setkal v místních postranních uličkách. Vale byl ve skladišti hned za rohem. Kai tam co ne vidět dorazí,a pak se snad dozví,jakou přesně asisten ci Vale s tímto případem potřebuje. A pak někdo poblíž vykřikl. Byl to ženský křik, upřímně vyděšený, a byl náhle přeťatý kuckavým 11
MASKOVANÉ MĚSTO
vyjeknutím. Kai se prudce otočil a zadíval se do vířící mlhy. Na konci jednoho obzvlášť vlhkého průchodu se k sobě tiskli dva muži a žena. Jeden agresor držel ženě ruce za zády, zatímco ten druhý zrovna napřaho val pěst, aby znovu udeřil. ,,Pusťte ji," řekl klidně Kai. Se dvěma lidmi se vy pořádá dost snadno. I kdyby to byli vlkodlaci, nebyli by pro něj významným nebezpečím. Ale zpozdí se kvůli tomu. „Vycouvej,'' zavrčel jeden z mužů a otočil se od ženy, aby se na něj podíval. ,,Tohle není tvoje věc, a ani tvoje část města." „Je to moje věc, pokud se rozhodnu, že to tak bude." Kai vykročil uličkou ke skupince a automatic ky muže posuzoval tak, jak ho naučili mistři bojových umění jeho otce. Muži byli svalnatí v ramenou, dobře stavění, ale oba vykazovali znaky tlustých břich a mi zejících svalů. Zvládne je, stejně jako zvládl jiné jejich druhy před několika dny. Volný muž k němu vyrazil, pěsti zvednuté v hru bém boxerském postoji. Měl lehčí nohy, než Kai oče kával, ale nebyl dost rychlý. Naznačil úder pravou pěstí, a pak se pokusil o přímý úder levačkou na Kai ovu čelist. Kai udělal krok stranou a z boku tomu muži vrazil ruku do ledvin, nakopl ho zezadu do kolene, aby ho vyvedl z rovnováhy, a hlavou mu praštil o zeď. Muž padl k zemi. „Ale, nebuď takovej," řekl ten druhý muž, couval hlouběji do uličky a ženu držel před sebou jako štít. Do očí se mu začala vkrádat panika. ,,Jen odejdi a nikomu se nic nestane .. . " 12
Prolog
„Ty pusť tu ženu," opravil ho Kai, ,,a tobě se nic nestane." Kráčel vpřed a zvažoval možné kroky. Úhyb stranou a rána do mužova krku by mohla být pro ženu tou nejméně riskantní možností, ale přesto ... ,,Teď," řekl hlas nad ním. Po obou stranách i za ním se rozletěly dveře, a ve stejnou chvíli shora spadla a řítila se na něj jakási změť stínů. Kai instinktivně skočil na jednu stranu, ale v ulič ce s ním bylo až příliš mnoho mužů. Tucet, zaznamena la k boji vycvičená část jeho mysli, a ještě víc za těmi otevřenými dveřmi. Neměl prostor uhnout. Vypadalo to jako past. Ani se nedrželi zpět, aby dali prostor k prv ním úderům někomu jinému, jako to dělali běžní rváči. Vyrazili po něm, většina s holýma rukama, ale několik z nich s boxery nebo obušky se závažím. Musel se dostat zpět a pryč. To nebyla žádná ostu da. Součástí výcviku válečníka bylo umění rozpoznat silnějšího protivníka a odpovídajícím způsobem za reagovat. Zezadu se mu kolem krku sevřela ruka. Po padl ji, padl na jedno koleno a hodil toho muže přes hlavu a na ty, kteří se k němu blížili. Zůstal u země, s nohou nataženou se otočil a dalšímu bojovníko vi podrazil nohy. Využil setrvačnosti, aby se otočil a vstal. Mezi ním a cestou ven byli čtyři muži. Čtyři překážky, kterých se musí zbavit. Valeův případ musí být důležitý, pokud vyvolal takový útok. Kai zaznamenal na ulici smotané smyčky sítě, kte rá ho předtím jen tak tak minula. Byla to zákeřná věc, s kovem zapleteným do provazů. Zvláštní. Proč si dě lat takové potíže, aby polapili jeho osobně? Pokud Valea už chytili, budou litovat. 13
MASKOVANÉ MĚSTO
Trhl loktem vzad a ucítil škubnutí, jak narazil do čelisti, načež rychlým během vyrazil vpřed. Aspoň jeden z mužů před ním by měl ustoupit. .. Nečekal, že se na něj všichni zároveň vrhnou jako náhlá lidská přílivová vlna. Udeřil vysoko, po krku, a pak níž, do rozkroku - zneškodňující rány. Ale oni nepadali k zemi. Cítili bolest, bručeli, kymáceli se, ale pořád mu stáli v cestě. Dozadu do hlavy ho zasáhl náhlý bolestivý úder a jeho pokus o nervový chvat ztratil sílu, když Kai padl na jedno koleno. Věděl, že je z něj snadný terč, ale jeho svaly ho v ten jeden okamžik odmítly po slechnout. Další muž ho udeřil do obličeje. Kai vyplivl krev. Muž za ním na něj skočil a srazil ho na špinavý chodník. Kai se snažil nadechnout a před očima mu stále tančily jiskřičky. Teď v žilách cítil proudit čirý vztek. Jak se na něj ti lidé odvažují takto zaútočit? Neměl v sobě prostor pro strach. Nebylo možné, aby ta lůza zvítězila. Cítil, jak nad ním získává nadvládu jeho přirozené tělo. Z jeho rukou se stávaly drápy a na kůži se mu začaly rýsovat šupiny, jak s tím vztekem povstávala jeho pravá podstata. Povolá proti nim řeku, odplaví je z tohoto Londýna, budou platit za takovou nesty datost. Přes celý Londýn cítil, jak se Temže a všechny její přítoky zachvěly v odpověď na jeho hněv. Možná je ten nejmenší a nejmladší ze synů svého otce, ale pořád je drak z královského domu. Narovnal záda a škubl sebou vzad. Shodil toho rváče ze svých ramen a napřímil se, zuby při zavrčení odhalené. 14
Prolog
Vrazila do něj další těla a sundala ho k zemi. Těžké ruce mu tiskly zápěstí k chodníku. Jeho drápy v něm zanechávaly stopy,když se pokoušel získat oporu. Po prvé pocítil bodnutí pochybnosti. Možná by bylo mou dřejší vzít na sebe svou plnou přirozenou podobu, tu, kterou neměli šanci udržet. Upozornilo by to celý Lon dýn na to,že mezi nimi žije drak,ale pokud prohraje ... Ve vlasech se mu sevřela ruka a stáhla mu hlavu dozadu. Ucítil, jak se mu kolem krku sevřel chladný kov. A teď byla náhle ve vzduchu ta divoká, elektric ká pachuť magie fae,svírala se kolem něj,spoutávala ho. Náhlým šokem vykřikl,jak vzdálené řeky utichly a ustoupily z jeho smyslů,jak jeho prsty,teď čistě lid ské, škrábaly do betonu. „To by mělo stačit." Ten chladný hlas byl první,co během celého toho útoku zazněl,a byl tím posledním, co Kai slyšel. Do hlavy ho zasáhl jeden poslední úder a on se odevzdal bezvědomí.
15