0282572

--,.

__

Marc Bekoff

Lรกska, soucit, solidarita

OBSAH

Předmluva (Jane Goodallová) ... 7 Úvod ... 11 Poděkování ... 15

I. EMOCE ZVÍŘAT ZBLÍZKAAPROČ .K Něžná

srdce pod hrubou

kůží

(18), Nitro ji

vlastně emoce (21), Primární a sekundární a ne „šťastní " (24), Jestliže tedy zvířata s lidmi (29), Neobyčejný vztah dětí a zvíh

(34), Jak naložit s tím, co víme (37), Jaspe,

II. KOGNITIVNÍ ETOLOGIE: POZNÁVi ZVÍŘAT ... 42

Kognitivní etologie (42), Charles Darwin (46), Význam analogie (48), Práce v teréni ky a větry (50) Ill. DIVÉ VÁŠNĚ: CO ZVÍŘATA CÍTÍ ..

Když oči rozumí tomu, co srdce říká (5: Komedianti a baviči (67), Šimpanzi a vodo Láska (78), Rozpaky (84), Když v žilách v; tí kojoti a bipolární vlci? (89) IV. DIVOKÁ SPRAVEDLNOST, EMPAT ČTYŘNOZÍ GENTLEMANI ... 91

© New World Library, Novato, Califomia, 2007 © Dialog, knižní velkoobchod a nakladatelství Ostravská 113 5/9, 460 14 Liberec 14, 20 I 7 ' Translation © Eliška Pernická Informace: knihy@dialog-lbc.cz e-shop: www.knihydialog.cz ISBN 978-80-7424-100-0

Odbočka do filozofie (93), Definice ,,fér živočichů (95), Jerry a Fred (97), Co je I (99), Nejdřív úklona (101), Co je férové, 1 pověstí (105), ,, Otázka na tělo " (107), Od

(108), Existuje „ univerzální" morálka? (]

llifornia, 2007 akladatelství, 14, 2017

OBSAH

Předmluva (Jane Goodallová) ... 7 Úvod ... 11 Poděkování . . . 15

I. EMOCE ZVÍŘAT ZBLÍZKA A PROČ NA NICH ZÁLEŽÍ ... 17 Něžná

srdce pod hrubou kůží (18), Nitro je podstatou (19), Co jsou to (21), Primární a sekundární emoce (22), Psi jsou šťastní a ne „ šťastní" (24) , Jestliže tedy zvířata cítí, co vědí? (27), Zvířata s lidmi (29), Neobyčejný vztah dětí a zvířat (33), Změna paradigmatu (34), Jak naložit s tím, co víme (37), Jasper a Pablo (38) vlastně emoce

II. KOGNITIVNÍ ETOLOGIE: POZNÁVÁNÍ MYSLI A SRDCE ZVÍŘAT ... 42

Kognitivní etologie (42), Charles Darwin (44), Zvědaví přírodovědci (46), Význam analogie (48), Práce v terénu (49) , Chlupy, bobky, loužič­ ky a větry (50) Ill. DIVÉ VÁŠNĚ: CO ZVÍŘATA CÍTÍ ... 54

Když oči rozumí tomu, co srdce říká (55), Radost s velkým R (63) , Komedianti a baviči (67), Šimpanzi a vodopády (70), Smutek a žal (71), Láska (78), Rozpaky (84) , Když v žilách vře krev (85), Existují autistič­ tí kojoti a bipolární vlci? (89) IV. DIVOKÁ SPRAVEDLNOST, EMPATIE A FAIR PLAY: ČTYŘNOZÍ GENTLEMANI .. . 91 Odbočka

do filozofie (93), Definice „férovosti" (94), Morální cítění (95), Jerry a Fred (97), Co je hra? (98), Zábava na druhou (99), Nejdřív úklona (101), Co je férové, to je dobré (104) , Se špatnou pověstí (105), ,,Otázka na tělo" (107), Odbourání dalšího paradigmatu (108), Existuje „univerzální" morálka? (111) živočichů

V. ZNÁMÉ NEZNÁMÉ: ODPOVĚDI SKEPTIKŮM A UCHOPENÍ NEJISTOTY VE VĚDĚ ... 113

Bil a Reno (115), Nevyspalí vědci (117), Když dalajláma není vítaný (119), Bez autocenzury (120), Příhody (121), Nevyhnutelný „prohře­ šek" 123), Dvojí řeč antropomorfismu (126), Zrcadlové neurony (128) VI. ETICKÁ VOLBA: JAK NALOŽIT S TÍM, CO UŽ VÍME ... 132

Princip předběžné opatrnosti (134), V laboratoři (136), V chovu (146), V zoo (148), V divočině (156), My a oni, nebo jen my (158), Výběr každého z nás, odpovědnost každého z nás (159) O autorovi ... 163

PŘEDMLUVA

Jsem nadevše ráda tomu, že mohu napsa tou knihu, jako je tato, protože téma, který:r zásadní význam pro správné pochopení Z\Celé dětství mě fascinovala zvířata všemož rovala jsem je, učila se od nich a milovala. lnula jsem ke svému neobyčejně chytrému J Rustymu, který mě doprovázel na každém k které byly v průběhu let celkem tři, dvěm: dvěma želvami a jedním kanárkem, kteří m i v našich srdcích, mě učil, že zvířata, tedy plexním mozkem, jsou jedinečné a opravd domím, obdařené schopností určitého způs< ho prožitku. A pak, v roce 1960, jsem dostala neoby1 ku šimpanzům v Gombském národním p jejich život. Vědecké metody mi tehdy n zaznamenávala vše, co jsem viděla. Musel během několika prvních měsíců se šimpar divnou bílou opici, která se mezi nimi znič dé na útěk. Prvního, který přemohl strac. Greybeard. Byl to nádherný urostlý šimpat nýma daleko od sebe. Se svou mírnou a při jak jsem později zjistila, skutečným vůdce tomnost, a tak si i ostatní členové šimparu bledé stvoření nakonec nebude tak hrozné. agresivní a nechali mě na vlastní kůži po málně směřují na levharty nebo velké ha zklidnili, a jak jsem si postupně získávala c vstoupit do svého světa - vždy při dodržo jsem nejrůznější jedince a jejich temperarr lečníka Goliáše, který byl, jak jsem si pozc vysoce postavenou a průbojnou Flos její v a jejího nebojsu - dceru Gilku, popudli komedianta Romea a všechny ostatní. 7

inností, když trpělivě a ochotně upravoval, )rvotní verzi knihy, než si ji vzal do parády všemi byla skutečně radost.

I. EMOCE ZVÍŘAT ZBLÍZKA A PROČ NA NICH ZÁLEŽÍ Mnohá zvířata dávají své city otevřeně najevo, aniž by je před ně­ kým skrývala, a budeme-li vnímaví, dozvíme se z projevů patrných navenek mnohé z toho, co se zrovna odehrává v nitru jedince, v jeho hlavě i srdci. Jak dále zjistíme, podrobné vědecké výzkumy potvrzují, co intuitivně chápeme: zvířata cítí a emoce hrají v jejich životě stejně důležitou roli, jako je tomu u lidí. Před několika lety jsme ještě s jedním známým, s Rodem, projíždě­ li na kole okresem Boulder v Coloradu a stali jsme se svědky nadmíru zajímavého počínání čtyř strak. Tito ptáci patří do čeledi krkavcovitých, pověstných svou inteligencí. Na krajnici ležela další straka, ale mrtvá, podle všeho sražená autem, zmíněné čtyři stály okolo ní. Jedna z nich popošla blíž k nehybnému tělu a jemně se jej dotýkala zobákem, podobně jako slon očichává tělo mrtvého druha, pak kousek poodstoupila, a další straka udělala totéž. Poté jedna z nich odletěla, aby se vrátila s kousky trávy a položila je vedle bezvládného těla. Totéž zopakovala další straka. Všechny čtyři pak u mrtvého těla stály a po nčkolika vteři­ nách od něj jedna po druhé odletěly. Přemýšlely o tom, co dělají? Byl to jejich způsob vyjádření úcty blízkému? Nebo se prostě jen chovaly,jako by projevovaly účast? Jakési ,,strakomaty"? Nedá mi, abych v pořadí, v jakém jsem otázky položil, na ně odpověděl: ano, ano, ne, ne. Rod byl ohromen, když viděl, s jakou uvážlivostí se ptáci chovali. Chtěl vědět, zda je to u strak obvyklé, a já mu mohl jen odpovědět, že jsem se dosud s ničím takovým nesetkal a ani jsem nikde o truchlících strakách nečetl. Nemůžeme sice vidět do jejich myšlenkových a citových pochodů, avšak z jejich chování bylo možné vyčíst, a není důvod tomu nevěřit, že se straky po svém rozloučily s někým, kdo jim byl blízký. Přestože se zabývám studiem různých druhů zvířat přes třicet let, mám se od jednotlivých zvířat, která vídávám, stále co učit. Kousek od mého domku v horách za coloradským Boulderem žijí lišky. Když se zadívám do očí lišky, která sedí u mé studovny a sleduje, jak píšu, nebo když pozoruji liščata při hře či lišku, která zahrabává svého druha,

16

17

musím neustále přemýšlet, jaké to asi je, být tím či oním zvířetem, se kterými společně obýváme jednu horskou stráň. V přilehlém okolí žije spousta zvířat - kojoti, pumy, urzoni, mývalí, medvědi baribalové, různé druhy ptáků, ještěrek a také dost psů a koček. Po celá léta byli mými přáteli i učiteli. A co třeba takový hmyz, nemohu se nezeptat při svých myšlenkových toulkách emocemi zvířat. Je i v komářím životě pro emoce místo? Jistěže komáři disponují jen drobným mozkem a pro vznik emocí jim chybí nervový aparát, dá se o tom tedy spíše pochybovat. Pravdou ale zústává, že to prostě nevíme. Možná se nám jednoho dne podaří najít způsob, jak to zjistit. Co je ale podstatnější znamenalo by to pro nás, v kladném případě, něco jiného? Mělo by, stejně tak jako by nám nemě­ ly být lhostejné emoce jiných živočichů. Chápání zvířat coby cítících tvorů a schopnost porozumět jejich projevům radosti, smutku, žárlivosti či zlosti nám umožňuje se do nich vcítit a otevřít se při vzájemném kontaktu jejich vnímání světa. Poznání hlubokých citových prožitků zvířat by mělo vést k přehodnocení toho, jak na tyto spřízněné tvory nahlížíme, jak je vnímáme a jak s nimi nakládáme.

Něžná srdce pod hrubou kůží Slonice Baby/ a její nezištní přátelé

Nedávným výletem do Keni a Tanzanie se mi otevřel svět slonů, jedz nejúžasnějších stvoření, jaké jsem kdy viděl. Pozoroval jsem zblízka stáda volně žijících slonů a prostupovala mnou jejich majestátní přítomnost, vědomí a prožívání. Tyto bezprostřední zážitky se naprosto odlišovaly od pozorování slonů v zajetí, často samotářů, ve stísněném a nepřirozeném prostředí zoologických zahrad, a pro mě osobně byl tento pobyt nesmírně inspirativním zážitkem, duchovním i transformačním. Když jsme sledovali skupinu divokých slonů v rezervaci Samburu v severní Keni, všimli jsme si, že jedna slonice, BabyI, chodí dost pomalu. Bylo nám řečeno, že je chromá, a nemůže proto stačit rychlosti skupiny. Jak jsme měli možnost pozorovat, ostatní sloni jí neutekli; čekali na ni. Od našeho pruvodce laina Douglas-Hamiltona, experta na slony, jsem se dozvěděl, že ostatní na Babyl pokaždé počka­ jí, dělají to tak už několik let. Kousek popojdou, potom se zastaví něch

18

a ohlédnou se po ní. Podle toho. jak na tom jí, nebo pokračují dál. Vůdčí samice ji tak1 vlastně dělali? Babyl jim byla vcelku p~ neměl i důvod jí pomáhat a ani jim z toho ne1 jsme pouze k jedinému přijatelnému vysvé na Baby! záleželo, a počínali si tedy tak, ab Přátelství a empatie k sobě odpradávna ojedinělým příkladem. V říjnu roku 2006 ,: chodní Indii bouřlivou návštěvu čtrnácti sloj bějícího člena skupiny. Sedmnáctiletou sl~ a utopila se. Vesničané ji zakopali, ale i tak z domovů, neboť sloni ve svém pustošivé, třech dnech.

Nitro je podstato

V září roku 2006 se uskutečnila konfe pohodou zvířat, konaná pod názvem „ 1tro vědcu konečně slyšíme slovo nitro, protože Věnuji se emocím zvířat a nesmírně m1 povolání jsem měl možnost studovat nema vlky, psy, tučňáky kroužkové, stříkouny, d lerovy - a zabýval se širokou škálou otázek nizace a sociálního vývoje přes agresi, kom ní chování, parentální chování a mravní cíi důkazy o emocích zvířat popírat a součas řat, neurobiologie a evoluční biologie to v p emocí u zvířat je ve skutečnosti dynamio vědní obor a nemůže si stěžovat na nezájen ti. Kolem šesti set lidí z více než padesáti zúčastnilo průlomového setkání v Londýně, Compassion in World Farming, aby se doz řat vnímat, o jejich vědomí a emocích, ktcn nost na ochranu zvířat WSPA (World Sq Animals) zorganizovala v říjnu roku 2006 kde se projednávalo, jak zlepšit podmínky 19

, jaké to asi je, být tím či oním zvířetem, se jednu horskou stráň. V přilehlém okolí žije mmy, urzoni, mývali, medvědi baribalové, k a také dost psů a koček. Po celá léta byli

!

rz, nemohu se nezeptat při svých myšlenkoířat. Je i v komářím životě pro emoce místo? !n drobným mozkem a pro vznik emocí jim ,e o tom tedy spíše pochybovat. Pravdou ale ne. Možná se nám jednoho dne podaří najít : ale podstatnější - znamenalo by to pro nás, ného? Mělo by, stejně tak jako by nám nemě1ých živočichů. Chápání zvířat coby cítících 1ět jejich projevům radosti, smutku, žárlivosse do nich vcítit a otevřít se při vzájemném věta. Poznání hlubokých citových prožitků 1odnocení toho, jak na tyto spřízněné tvory a jak s nimi nakládáme.

srdce pod hrubou kůží labyl a její nezištní přátelé

Keni a Tanzanie se mi otevřel svět slonů, jed)ření, jaké jsem kdy viděl. Pozoroval j sem 1 slonů a prostupovala mnou jejich majestát1rožívání. Tyto bezprostřední zážitky se naování slonů v zajetí, často samotářů, ve stísstředí zoologických zahrad, a pro mě osobně inspirativním zážitkem, duchovním i trans:dovali skupinu divokých slonů v rezervaci šiml i jsme si, že jedna slonice, Baby!, chodí :čeno, že je chromá, a nemůže proto stačit 1e měli možnost pozorovat, ostatní sloni jí našeho průvodce Iaina Douglas-Hamiltona, ozvěděl, že ostatní na Babyl pokaždé počka­ k let. Kousek popojdou, potom se zastaví 18

a ohlédnou se po ní. Podle toho, jak na tom Baby! je, na ni buď počka­ jí, nebo pokračují dál. Vůdčí samice ji také někdy krmí. Proč to sloni vlastně dělali? Baby! jim byla vcelku pramálo platná, podle všeho neměli důvod jí pomáhat a ani jim z toho neplynul žádný užitek. Dospěli jsme pouze k jedinému přijatelnému vysvětlení, takovému, že slonům na Baby! záleželo, a počínali si tedy tak, aby s nimi mohla zůstat. Přátelství a empatie k sobě odpradávna patří. Přátelé Baby! nejsou ojedinělým příkladem. V říjnu roku 2006 zažila jedna vesnička ve východní Indii bouřlivou návštěvu čtrnácti slonů, kteří se snažili najít chybějícího člena skupiny. Sedmnáctiletou slonici, která spadla do jámy a utopila se. Vesničané ji zakopali, ale i tak musely tisíce lidí uprchnout z domovů, neboť sloni ve svém pustošivém hledání nepřestali ani po třech dnech.

Nitro je podstatou

V září roku 2006 se uskutečnila konference zabývající se životní pohodou zvířat, konaná pod názvem „Nitro podstaty". Je milé, když od vědců konečně slyšíme slovo nitro, protože nitro je podstatou. Věnuji se emocím zvířat a nesmírně mě to baví. V průběhu svého povolání jsem měl možnost studovat nemalé množství zvířat - kojoty, vlky, psy, tučňáky kroužkové, stříkouny, dlasky žlutočelé, sojky Stellerovy - a zabýval se širokou škálou otázek od sociálního chování, organizace a sociálního vývoje přes agresi, komunikaci a hru po antipredač­ ní chování, parentální chování a mravní cítění. Je pro mě nemyslitelné důkazy o emocích zvířat popírat - a současné poznatky z chování zvířat, neurobiologie a evoluční biologie to v plné míře potvrzují. Studium emocí u zvířat je ve skutečnosti dynamický a rapidně se rozvíjející vědní obor a nemůže si stěžovat na nezájem odborné i laické veřejnos­ ti. Kolem šesti set lidí z více než padesáti zemí se v březnu roku 2005 zúčastnilo průlomového setkání v Londýně, sponzorovaného organizací Compassion in World Fanning, aby se dozvěděli více o schopnosti zvířat vnímat, o jejich vědomí a emocích, které prožívají. Světová společ­ nost na ochranu zvířat WSPA (World Society for the Protection of Animals) zorganizovala v říjnu roku 2006 konferenci v Riu de Janeiru, kde se projednávalo, jak zlepšit podmínky chovu zvířat na farmách a ve 19

výzkumných laboratořích. Organizátoři očekávali účast asi dvou set lidí, dostavilo se jich ale dvakrát tolik, převážně z Brazílie a okolních zemí. Příznivý ohlas z akcí v Londýně a Riu svědčí o tom, že nadešel čas vzít existenci emocí v životě zvířat konečně na vědomí. Příběhy o emočním světě zvířat a našich spletitých vzájemných vztazích s nimi se čím dál víc objevují v tisku, od prestižních vědeckých periodik jako Science, Nature, Trends in Ecology and Evolution přes Proceedings oj the National Academy oj Sciences po New York Times, Psychology Today, Scientific American, Time, The Economist nebo Reader s Digest. Emoční život zvířat prezentuje i dnes už klasický film Pochod tučňáků. Dokument, který se začal promítat v létě roku 2005, výstižně zobrazuje pocity tučňáků a ukazuje, jak prožívají utrpení, ale také, jak při péči o vejce a své potomstvo trpělivě snášejí nejextrémněj­ ší možné situace, v nichž se ocitnou. Navzdory obecně rozšířenému mínění i přibývajícím vědeckým důkazům zůstává zmenšující se část vědecké komunity nadále skeptická. Někteří stále pochybují, že emoce u zvířat vůbec existují, a pak jsou také mnozí, kteří sice zvířatům jejich emoce neupírají, přikládají jim však menší váhu než lidským. Taková stanoviska mi připadají zastaralá a navíc bezohledná; v této kapitole (byť se to bude prolínat celou knihou) je mým hlavním cílem poukázat na to, že emoce ke zvířatům patří, že jsou pro člověka důležité a že by tyto poznatky měly ovlivnit způsob, jakým s našimi zvířecími společníky nakládáme. Mluvím-li o emocích zvířat, zaměřuji se hlavně na behaviorální údaje a prožité situace, které prokládám současnými zjištěními ze sociální neurovědy, abych ukázal, jak kombinace zdravého rozumu a vědeckých údajů - nebo také „rozumná věda" - existenci zvířecích vášní jasně potvrzuje. Přestože svá pojednání stavím na konkrétních zážitcích, opírám se zároveň o vědecké studie. Pokud se tedy shodneme, že emoce u zvířat existují a že na nich záleží - a většina lidí už takto uvažuje - co s tím dál? Dál musíme uvažovat o etice. Zamyslet se nad tím, co děláme, a zvážit, zda to není v rozporu se vším, co víme a čemu věříme. Jsem hluboce přesvědčen, že by se věda vždy měla nechat inspirovat etikou. Měli bychom neustále usilovat o soulad mezi tím, co víme, co děláme a co cítíme. Jen tak můžeme nitro podstaty naplnit.

20

Co jsou to vlastně emo1

Není vůbec jednoduché najít odpověď na ce?" Většina z nás nemá problém je rozpoznat, me, je ale obtížné je nějak definovat. Jsou rá nebo obou současně? Neudělám chybu, když ř chologické jevy, jež napomáhají behaviorálnír zevnitř zaplaví a rozhýbají. Často se rozlišuje na fyziologickou reakci a „city", které vyús1 odpověď představuje reakci těla na určité vněj klad pozdě všimneme přijíždějícího auta, kte1 ko, přepadne nás strach - dojde ke zvýšení sn tlaku i tělesné teploty. Ve skutečnosti ale ne1 mozek neodpoví na fyziologické změny, kte1 spatření blížícího se auta. City zase bývají charakterizovány jako ps dochází výhradně v mozku jedince. Vnější in například vztek nebo zármutek, když si však hlavou, může dojít k proměně citu. Emoce lze jevují rozličnými náladami, hrají roli při inter škále různorodých sociálních situací. Charles Darwin, první vědec, který se syst, zvířat, rozeznával šest univerzálních emocí: l chucení, strach a překvapení. Tvrdil, že nám 1 máhají rychle zareagovat na různé situace a sociálním světě. Další vědci uvedený výčet · History oj Human Emotions přidává Stuart" ještě žárlivost, pohrdání, stud a rozpaky, A Descartesův omyl) zahrnuje do sociálních err hrdost, závist, obdiv a rozhořčení. Zajímavť vědců neuvádí mezi emocemi i lásku. Mohou některé ze jmenovaných emocí pri vlastní takové prožitky, které naopak lidé nez Joyce Poole, který se několik let věnoval ~ „Jsem přesvědčen, že sloni prožívají emoč1 a že je tomu i opačně, vím však také, že mám Pokud má Poole pravdu, pak je možné, že z 21

. Organizátoři očekávali účast asi dvou set lidí, rát tolik, převážně z Brazílie a okolních zemí. mdýně a Riu svědčí o tom, že nadešel čas vzít ~vířat konečně na vědomí. ětě zvířat a našich spletitých vzájemných vztaic objevují v tisku, od prestižních vědeckých ,;iture, Trends in Ecology and Evolution přes ta! Academy oj Sciences po New York Times, 'lific American, Time, The Economist nebo život zvířat prezentuje i dnes už klasický film :nt, který se začal promítat v létě roku 2005, tučňáků a ukazuje, jak prožívají utrpení, ale . své potomstvo trpělivě snášejí nejextrémněj­ se ocitnou. :šířenému mínění i přibývajícím vědeckým iící se část vědecké komunity nadále skepticí, že emoce u zvířat vůbec existují, a pak jsou řatům jejich emoce neupírají, přikládají jim ým. Taková stanoviska mi připadají zastaralá kapitole (byť se to bude prolínat celou knihou) ukázat na to, že emoce ke zvířatům patří, že a že by tyto poznatky měly ovlivnit způsob, ,polečníky nakládáme. vířat, zaměřuji se hlavně na behaviorální údaorokládám současnými zjištěními ze sociální ak kombinace zdravého rozumu a vědeckých má věda" - existenci zvířecích vášní jasně iednání stavím na konkrétních zážitcích, opístudie. e, že emoce u zvířat existují a že na nich zále1važuje - co s tím dál? Dál musíme uvažovat n, co děláme, a zvážit, zda to není v rozporu věříme. Jsem hluboce přesvědčen, že by se pirovat etikou. Měli bychom neustále usiloíme, co děláme a co cítíme. Jen tak můžeme

20

Co jsou to

vlastně

emoce?

Není vůbec jednoduché najít odpověď na otázku „co jsou to emoce?" Většina z nás nemá problém je rozpoznat, když jejich projevy vidíme, je ale obtížné je nějak definovat. Jsou rázu fyzického, duševního, nebo obou současně? Neudělám chybu, když řeknu, že emoce jsou psychologické jevy, jež napomáhají behaviorálnímu řízení, stavy, které nás zevnitř zaplaví a rozhýbají. Často se rozlišuje mezi „emoční odpovědí" na fyziologickou reakci a „city", které vyúsťují z myšlenek. Emoční odpověď představuje reakci těla na určité vnější podněty. Když si napří­ klad pozdě všimneme přijíždějícího auta, které je již nebezpečně blízko, přepadne nás strach - dojde ke zvýšení srdeční frekvence, krevního tlaku i tělesné teploty. Ve skutečnosti ale nepociťujeme strach, dokud mozek neodpoví na fyziologické změny, které nastaly jako reakce na spatření blížícího se auta. City zase bývají charakterizovány jako psychologické jevy, k nimž dochází výhradně v mozku jedince. Vnější impuls v nás může vybudit například vztek nebo zármutek, když si však celou věc necháme projít hlavou, může dojít k proměně citu. Emoce lze interpretovat. City se projevují rozličnými náladami, hrají roli při interakcích s druhými v široké škále různorodých sociálních situací. Charles Darwin, první vědec, který se systematicky věnoval emocím zvířat, rozeznával šest univerzálních emocí: hněv, radost, smutek, znechucení, strach a překvapení. Tvrdil, že nám tyto základní emoce napomáhají rychle zareagovat na různé situace a orientovat se ve spletitém sociálním světě. Další vědci uvedený výčet rozšiřují. V knize Natural History oj Human Emotions přidává Stuart Walton k Darwinově šestici ještě žárlivost, pohrdání, stud a rozpaky, Antonio Damasio (v knize Descartesův omyl) zahrnuje do sociálních emocí také soucit, provinění, hrdost, závist, obdiv a rozhořčení. Zajímavé je, že ani jeden z těchto vědců neuvádí mezi emocemi i lásku. Mohou některé ze jmenovaných emocí prožívat i zvířata? A jsou jim vlastní takové prožitky, které naopak lidé neznají? Zajímavá věc. Etolog Joyce Poole, který se několik let věnoval studiu slonů, k tomu říká: „Jsem přesvědčen, že sloni prožívají emoční pochody nám neznámé a že je tomu i opačně, vím však také, že máme mnohé emoce společné." Pokud má Poole pravdu, pak je možné, že zvířata disponují některými 21

emocemi, kterým lidé sotva kdy porozumí. Těch, které nám cizí nejsou, však existuje celá řada. Nemají snad živí tvorové, ať už lidští nebo zvířecí, radost, když si hrají nebo když se shledají s tím, koho mají rádi? Nejsou smutní, když přijdou o někoho blízkého? Když se vlci po čase znovu vidí, všemožně vrtí a kroutí ocasem, kňučí a křepčí kolem sebe, nesrší z nich radost? A vítací ceremoniál slonů, kteří při znovushledání plácají ušima, otáčejí se a vydávají zvuky známé jako „pozdravné brumlání" - to není projev radosti? Nebo když dojde k odloučení jedince od jeho sociální skupiny, když se po smrti někoho blízkého uzavře do sebe, přestane jíst anebo i zemře, může jít o něco jiného než o žal a zármutek? Navzdory některým odlišnostem tedy bezpochyby existuje podobný základní soubor emocí, který je společný všem druhum.

Primární a sekundární emoce Vědci obvykle rozeznávají dva rozdílné typy emocí - pnmarn1 a sekundární. Za primární se považují základní vrozené emoce, u kterých není zapotřebí vědomého myšlení a do nichž spadají univerzální, náhlý a reflexu podobný (,,automatický" či bezděčný) strach či reakce typu „útoč, nebo uteč" na podněty představující nebezpečí. Sem patří šest Darwinových univerzálních emocí: strach, hněv, znechucení, pře­ kvapení, smutek a radost. U živočichu můžeme pozorovat primární odpověď na strach například tehdy, když se, téměř nevědomky, vyhnou objektu, který tuto reakci vyvolal, dřív než jej vůbec rozpoznají. Hlučné, rachotivé zvuky, určité pachy, pohyb něčeho nad hlavou tyto a jim podobné podněty bývají mnohdy signálem „nebezpečí" a příčinou automatické únikové reakce. Když hrozí nebezpečí, může se vymstít každá chyba, takže přirozený výběr ukotvil tyto vrozené reakce s rozhodujícím významem pro přežití. Primární emoce jsou vetkány v limbickém systému mozku (zvláště pak amygdaly), který není v procesu evoluce žádným nováčkem. Jde o tzv. ,,emoční" část mozku (jak ji pojmenoval Paul MacLean v roce 1952). Fyzikální struktury v limbickém systému a podobné emoční dráhy jsou společné mnoha různým druhúm a tvoří neurální substrát pro primární emoce. Ve své teorii tří mozků v jednom (neboli trojjediného mozku) rozeznává MacLean mozek plazí nebo také kmenový (u ryb,

22

obojživelníků, plazů, ptáků a savcú); mozek (u všech savců); a neokortikální, tzv. ,,racio1 (typický pro některé savce, jaké představují p v jedné lebce. Každý z nich je propojen s obc však každý zachovává svou vlastní funkci. sídlem emocí v mozku je limbický systém, s dají, že všechny emoce nemusí být soust a nevylučují existenci dalších emočních syst Sekundární emoce jsou složitější, týkají sl ra v kůře mozkové. Mohou zahrnovat základ ale též emoce vytříbenější, jako je třeba lít Sekundární emoce nejsou automatické; JSO a dotyčný o nich přemýšlí a zvažuje, jak s v určitých situacích nejlépe zachovat. Vědor sekundárními emocemi ovlivnit, jak reaguje, lají emoce primární. Když nad námi přeletí n tifikovat, tak se sice přikrčíme, nicméně po r. se nedáme na útěk, nýbrž se, škádleni rozpal a budeme dělat, jakože se nic nestalo. Uvažováním nad tou kterou emocí dochá~ na proměnlivé situace poté, co zhodnotíme, pro danou situaci zvolit. Pokud vás napříklac lepší držet se od něj co nejdál, zatímco jind~ ním mohli spíše pohoršit - záleží hodně na a jakých následků se obáváte. Přestože vzm vědí nevědomě dojde k nim bez přemýšler situaci předtím, než něco uděláme. Díky my pocity a činy do souvislostí, což do našeho a flexibilitu, abychom se pokaždé, v závis správně. Emoce pulzující v nitru kterékoli b vání sebeuvědomění a schopnosti vnímat du

23

tva kdy porozumí. Těch, které nám cizí nejsou, 1/emají snad živí tvorové, ať už lidští nebo zvíí nebo když se shledají s tím, koho mají rádi? jdou o někoho blízkého? Když se vlci po čase tí a kroutí ocasem, kňučí a křepčí kolem sebe, ítací ceremoniál slonů, kteří při znovushledání L vydávají zvuky známé jako „pozdravné brumlosti? Nebo když dojde k odloučení jedince od yž se po smrti někoho blízkého uzavře do sebe, 'e, může jít o něco jiného než o žal a zármutek? išnostem tedy bezpochyby existuje podobný terý je společný všem druhům.

ární a sekundární emoce

návají dva rozdílné typy emocí - pnmarn, 1í se považují základní vrozené emoce, u ktemého myšlení a do nichž spadají univerzální, (,,automatický" či bezděčný) strach či reakce a podněty představující nebezpečí. Sem patří zálních emocí: strach, hněv, znechucení, pře­ ;t. U živočichů můžeme pozorovat primární lad tehdy, když se, téměř nevědomky, vyhnou vyvolal, dřív než jej vůbec rozpoznají. Hlučné, achy, pohyb něčeho nad hlavou - tyto a jim nnohdy signálem „nebezpečí" a příčinou autoKdyž hrozí nebezpečí, může se vymstít každá běr ukotvil tyto vrozené reakce s rozhodujícím

retkány v limbickém systému mozku (zvláště nováčkem. Jde :ku (jak ji pojmenoval Paul MacLean v roce y v limbickém systému a podobné emoční a různým druhům a tvoří neurální substrát pro !Orii tří mozků v jednom (neboli trojjediného ~an mozek plazí nebo také kmenový (u ryb,

obojživelníků, plazů, ptáků

a savců); mozek limbický, tzv. starší savčí a neokortikální, tzv. ,,racionální" mladší savčí mozek (typický pro některé savce, jaké představují primáti a lidé) - všechny tři v jedné lebce. Každý z nich je propojen s oběma zbývajícími, přitom si však každý zachovává svou vlastní funkci. I když se zdá, že hlavním sídlem emocí v mozku je limbický systém, současné výzkumy napovídají, že všechny emoce nemusí být soustředěny do jediné oblasti a nevylučují existenci dalších emočních systémů v mozku. Sekundární emoce jsou složitější, týkají se jich vyšší mozková centra v kůře mozkové. Mohou zahrnovat základní emoce strachu a hněvu, ale též emoce vytříbenější, jako je třeba lítost, touha nebo žárlivost. Sekundární emoce nejsou automatické; jsou mozkem zpracovávány a dotyčný o nich přemýšlí a zvažuje, jak s nimi dál naložit - jak se v určitých situacích nejlépe zachovat. Vědomé myšlení může spolu se sekundárními emocemi ovlivnit, jak reagujeme na situace, které vyvolají emoce primární. Když nad námi přeletí něco, co jsme nestihli identifikovat, tak se sice přikrčíme, nicméně po zjištění, že šlo o pouhý stín, se nedáme na útěk, nýbrž se, škádleni rozpaky, zase rychle narovnáme a budeme dělat, jakože se nic nestalo. Uvažováním nad tou kterou emocí dochází k přizpůsobení odpovědi na proměnlivé situace poté, co zhodnotíme, jaký nejvhodnější postup pro danou situaci zvolit. Pokud vás například někdo obtěžuje, je někdy lepší držet se od něj co nejdál, zatímco jindy byste si takovýmto jednáním mohli spíše pohoršit - záleží hodně na tom, o jakého člověka jde a jakých následků se obáváte. Přestože vzniká většina emočních odpovědí nevědomě - dojde k nim bez přemýšlení -, učíme se snaze zvážit situaci předtím, než něco uděláme. Díky myšlení jsme schopni dávat si pocity a činy do souvislostí, což do našeho chování vnáší variabilitu a flexibilitu, abychom se pokaždé, v závislosti na situaci, zachovali správně. Emoce pulzující v nitru kterékoli bytosti jsou tedy při posuzování sebeuvědomění a schopnosti vnímat důležitým indikátorem.

(u všech

savců);

1í v procesu evoluce žádným

22

23

~ ". · ·~

-it--- - - -.,--

Na částečně zchromlou slonici žijící ve stádu divokých slonů v Keni její druzi a družky při svém putování čekávali, dokud se nepřišourá, a často ji i krmili. Konrad Lorenz popsal příhodu se psem, který poznával podle neutrální řeči, zda půjde s pánem ven, anebo bude nucen zůstat doma. Když vytušil, že pán odejde sám, zkroušeně zalehl. V indickém Tezpuru srazilo auto malého makaka a přejelo mu nohy. Stovky rozezlených opic okamžitě zablokovaly městskou dopravu. Některé masírovaly zraněné opičce nohy a následně ji odnesly do bezpečí. Etiopští zločinci unesli dvanáctiletou dívku a schovali se s ní v divočině. Dívčin zoufalý pláč přilákal tři lvy, ti zahnali únosce a plačící děvčátko chránili. Když se přiblížili pronásledovatelé únosců, lvi jim bez projevů nepřátelství unesenou holčičku přenechali . V tokijské ZOO odmítala užovka jíst mražené myši, a tak jí ošetřovatelé předhodili živého křečka. Stal se zázrak. Obě bytosti se spřátelily a křeček na užovčině těle velice rád pospával. I mnohé další příklady prokazují, že zvířata vyjevují nejen vůči sobě lásku, soucit a solidaritu. Při zkoumání vlastností 394 amerických studentů se ukázalo, že ti z nich, kteří vyrůstali se psem nebo kočkou, jsou empatičtější i sebevědomější. Jiné výzkumy prokázaly, že domácí zvířata ulehčují dětem situaci po rozchodu rodičů. A také autističtí, osamělí, depresivní i nemocní lidé snášejí svůj úděl snadněji v přítomnosti domácích mazlíčků.

DIALOG knižní velkoobchod a nakladatelství Liberec e-mail: knihy@dialog-lbc.cz www.knihydialog.cz ISBN 978-80-7424-100-0

9

I

788074

111

241000