Issuu

Jason M. Hough & K. C. Alexander Vzpoura na Nexu 1. vydání Anglický originál Nexus Uprising Překlad Zuzana Komprdová Obálka BioWare Redakce Tomáš Kratochvíl a Alexandra Petáková Odpovědný redaktor Libor Marchlík Vydalo nakladatelství F4N70,-, ?H11t jako svou 483. publikaci Ostrava 2017 Tisk Printo, s.r.o., Ostrava

www.fantomprint.cz www.facebook.com/fantomprint

1tional (Studio and Publishing) Ltd. Ali Rights

liprising, first published in 2017, is published n Publishing Group Ltd. >mprdová

1tomprint

PROLOG Ani ta nejhorší kocovina jejího života nedokázala Sloane Kellyové smazat úsměv z tváře. Stála na slavnostním pódiu, postaveném v jednom z mnoha doků Nexu. Ruce měla sepjaté za zády v postoji hodném šéfa bezpečnosti. Až do včerejška byl dok plný lodí, ve kterých se to hemžilo lidmi i vybavením, pracovníky i obsluhou. A zatímco probíhaly poslední přípravy, Sloane svolala své bezpečnostní důstojníky k poslední krátké poradě. Nechala je znovu projít již tolikrát trénované bezpečnostní postupy, dokud si nebyla jistá, že by je dovedli provést i ve spánku. Nebylo toho třeba, to Sloane věděla. Vynaložila zatraceně velké úsilí na to, aby její lidé dostáli přísným standardům Andromeda lnitiative. A oni ji nezklamali. V okamžiku, kdy poslední bedna prošla evidencí, a obří vesmírná stanice byla tudíž prohlášena za připravenou ke startu, byly připravené i její týmy. Tak dokonale, jak si jen mohla přát. Léta plánování. Hodiny, měsíce a roky práce. Stovky tisíc zájemců a nespočet lidí k protřídění jejich přihlášek. Sloane nikdy nic takového nezažila. A všechno to úsilí a soustředění se zaměřovalo na jedinou věc - Nexus. Byl sice menší než Citadela, ale zato pokročilejší a efektivnější, než by kdokoli považoval za možné. I když byla ještě způli nedostavěná a její chodby a sektory se pro účely startu složily a uzavřely, lesknoucí se stanice už nyní přitahovala pohledy celého okolí. Jakmile dorazí do nitra Andromedy, práce na stanici se opět rozběhnou a rozebrané části Nexu se promění ve vzkvétající čtvrti a plně funkční doky. Ale ještě předtím bylo třeba zahájit činnost Andromeda lnitiative. A proto tu teď Sloane stála na tomto pódiu a na tváři se jí skvěl úsměv, který nedokázala skrýt, zatímco hlava jí třeštila kocovinou. Ta bolest byla dostatečně skutečná. Nebyl to žádný sen. Byl to zázrak. A ona byla ředitelkou bezpečnosti tohohle zázraku. Stála tu, zatímco v doku čekala jediná loď. Rozlehlý vnitřek doku vytvářel hlučnou ozvěnu, na jakou nebyla zvyklá. Každé zašeptání se měnilo ve výkřik a slova se deformovala

JASON

HOUGH A

K. C.

VZPOURA NA

ALEXANDER

v nesrozumitelný lomoz. Jakmile všichni řeknou své sbohem, Hyperion odletí i s lidským Průzkumníkem' a jeho posádkou na palubě. Jien Garsonová, zakladatelka Andromeda Initiative, která svým vlastním unikátním způsobem vzbuzovala úctu, stála o krok před Sloane. Zrovna se objímala s Alecem Ryderem, jako by byli staří přátelé. Stejným způ sobem se předtím rozloučila i s ostatními Průzkumníky těsně předtím, než jejich lodě vyrazily na cestu. Vedle Rydera vypadala Garsonová až směšně maličká - dosahovala mu sotva po ramena. To i Sloane byla vyšší než ona. Aurou velikosti, jakou disponovala Garsonová, se však Sloane honosit nemohla. Ryder a Garsonová od sebe mírně poodstoupili, s rukama stále kolem ramen toho druhého. Ještě si vyměňovali poslední přání všeho dobrého. Sloane kvůli ozvěně neslyšela, o čem si povídají, ale v jejich tvářích se dalo číst jako v otevřené knize. Garsonová doslova ztělesňovala nadšení a pevnou víru. To se o Ryderovi sice říci nedalo, ale on byl prostě takový. Sloane si s jeho odměřeností nikdy velkou hlavu nedělala. Bylo zábavné pozorovat jejich profesionální a diplomatické vystupování. Rozlučkový večírek, který proběhl předešlou noc, by se těmito slovy rozhodně popsat nedal. Sešly se na něm tisíce průkopníků i se svými početnými přáteli a rodinami. Shromáždili se, aby naposledy provolali slávu, než mise započne. Poslední noc roku 2185. A pro ty, kteří se připojili k Andromeda lnitiative, to byla také poslední noc strávená v Mléčné dráze. V době, kdy Nexus dorazí do svého cíle, se tohle všechno - tito lidé, jejich rodiny i všechny problémy této galaxie - ocitne šest set let v minulosti. V minulosti vzdálené milióny světelných let. Bylo to dost šílené, když se nad tím zamyslela. A taky znepokojující a trochu děsivé. Tedy, ne že by se Sloane snad bála. Přenesla váhu z nohy na nohu, narovnala se a zpevnila postoj. Nebála se, spíš byla ... Nervózní.

Nová galaxie. Nový začátek, pro ni i pro všechny ostatní. A jako

ředitelka

bezpečnosti bude mít Sloane mnohem větší vliv, než jaký měla jako obyčejný pěšák. Narodila se příliš pozdě na to, aby mohla cokoli vyřešit. A řešení navíc spočívala v rukou starců v uniformách, co se nedokázali přenést přes prastaré spory. A to ještě byla jenom ta lidská stránka věci. Tentokrát, ujišťovala se, tentokrát to bude jiné. Tentokrát budou činit lepší rozhodnutí. Už žádné další mezirasové války. Žádné další krevní msty, chamtivostí poháněné pirátství, žádný další Skylliánský blitzkrieg. Dostali šanci vydat se

* Pathfinder

pozn.

překl.

správnou cestou. A na počátku této cesty stá pečlivě vybraných průkopníků, kteří sdíleli stt Sloane v tom nebyla sama. Všichni tito , s touhou po něčem novém. Něčem lepším. ' pozlátkem pýchy, pod oddaností své práci ni Sloane dobře věděla, jak se věci mají. A stačila na to oslava na rozloučenou, aby Všichni volali po večírku, na jaký jen tak n 1 když bez těch euforických chvilek, které si t dobré oslavy, vyžádala jako daň, by se asi vši mocí bránila pokušení promnout si bušící spá1 fesionální hýčkat si kocovinu zrovna v den st Ne, že bych byla jediná.

Jien Garsonová na sobě navenek nedávala naným zevnějškem neskrývala úpornou bole: znak. 1 tak ale bylo těžké se v té ženě vyznat. ramena a zaujala místo po jeho boku, vypadal, zkoumala shromážděné vedení Nexu, vyrovn ní světla ozařovala její vysoké lícní kosti a : výrazu čiré radosti. Na její tváři nebyla patrni: ani vyčerpání. Její přímý pohled, vyzařující 1 nejmenší známka nevolnosti. V té ženě se skrývalo víc, než bylo na pr než kolik jí byla Sloane ze začátku ochotná J spletla. Bez ohledu na to, co prohlašovala Ra dromeda lnitiative byla především její mise.· padem. A díky své silné vůli jej nakonec pro před ni stavěli. Dokonce se jí podařilo přim jako lidský Průzkumník. A vzhledem k Ryc vlastními tajuplnými projekty to nemohlo bý Ryder zatraceně užitečný- tedy přinejmenšín Tehdy mu zůstaly na krku dvě děti a kdovíj~ doby nesl. Předtím zaslechla členy komise, jak se sá: nebo ne. Že prošel programem N7, bylo samc takový byl vlastně i on sám. Už po prvních že někoho jako on není radno podceňovat. l Garsonové - a to dokonce s výrazem, který b: Sloane napovědělo, že přinejmenším pár lid bohatých, než byli v době, kdy to celé začalo

10UGH A

K. C. ALEXANDER

mile všichni řeknou své sbohem, Hyperion odletí a jeho posádkou na palubě. 1telka Andromeda lnitiative, která svým vlastzbuzovala úctu, stála o krok před Sloane. Zrovýderem, jako by byli staří přátelé. Stejným způ la i s ostatními Průzkumníky těsně předtím , než . Vedle Rydera , ypadala Garsonová až směšně sol\a po ramena. To i Sloane byla vyšší než disponovala Garsonová, se však Sloane honosit

ebe

mírně

poodstoupili, s rukama stále kolem raposlední přání všeho dobrého. {Šela, o čem si povídají, ale v jejich tvářích se dalo iarsonová doslova ztělesňovala nadšení a pevnou říci nedalo, ale on byl prostě takový. Sloane si kou hlavu nedělala. jejich profesionální a diplomatické vystupování. ·oběhl předešlou noc, by se těmito slovy rozhodně n tisíce průkopníků i se svými početnými přáteli 1by naposledy provolali slávu, než mise započne. roty, kteří se připojili k Andromeda Initiative, to :ná v Mléčné dráze. í do svého cíle, se tohle všechno - tito lidé, jejich éto galaxie - ocitne šest set let v minulosti. V miitelných let. nad tím zamyslela. A taky znepokojující a troSloane snad bála. Přenesla váhu z nohy na nohu, ~- ~ebála se, spíš byla ... ,yměňoval i

k, pro ni i pro všechny ostatní. A jako ředitelka mnohem ,ětší vliv, než jaký měla jako obyčejný ě na to, ab)' mohla cokoli vyřešit. A řešení navíc iformách, co se nedokázali přenést přes prastaré lidská stránka věci. tokrát to bude jiné. Tentokrát budou činit lepší é války. Žádné další krevní msty, chamtivostí í Skylliánský blitzkrieg. Dostali šanci vydat se

VZPOURA NA NEXU

správnou cestou. A na počátku této cesty stála tato stanice plná dychtivých, pečlivě vybraných průkopníků, kteří sdíleli stejný sen. Sloane v tom nebyla sama. Všichni tito odvážlivci se na misi přihlási li s touhou po něčem novém. Něčem lepším. Všichni tuto touhu skrývali pod pozlátkem pýchy, pod oddaností své práci nebo prostě čirým nadšením, ale Sloane dobře věděla, jak se věci mají. A stačila na to oslava na rozloučenou, aby se to ukázalo ve vší nádheře. Všichni volali po večírku, na jaký jen tak nezapomenou. A ten také dostali. I když bez těch euforických chvilek, které si tahle oslava, stejně jako všechny dobré oslavy, vyžádala jako daň, by se asi všichni raději obešli. Sloane se vší mocí bránila pokušení promnout si bušící spánky. Nebylo zrovna dvakrát profesionální hýčkat si kocovinu zrovna v den startu. Ne, že bych byla jediná.

Jien Garsonová na sobě navenek nedávala nic znát, ale jestli za tím vyrovnaným zevnějškem neskrývala úpornou bolest hlavy, tak Sloane sní svůj odznak. I tak ale bylo těžké se v té ženě vyznat. Když konečně pustila Ryderova ramena a zaujala místo po jeho boku, vypadala dokonale v pořádku. Pohledem zkoumala shromážděné vedení Nexu, vyrovnané v řadě vedle Sloane, a stropní světla ozařovala její vysoké lícní kosti a snědou pleť a dávala vyniknout výrazu čiré radosti. Na její tváři nebyla patrná jediná stopa po bolestech hlavy ani vyčerpání. Její přímý pohled, vyzařující prudkou inteligenci, nekalila ani nejmenší známka nevolnosti. V té ženě se skrývalo víc, než bylo na první pohled patrné. Mnohem víc, než kolik jí byla Sloane ze začátku ochotná přiznat. Setsakramentsky se v ní spletla. Bez ohledu na to, co prohlašovala Rada nebo soukromí investoři, Andromeda Initiative byla předevšímjeji mise. To Garsonová přišla s tímhle nápadem. A díky své silné vů li jej nakonec protlačila skrz hradby nevole, které před ni stavěli. Dokonce se j í podařilo přimět Aleca Rydera, aby se připojil jako lidský Průzkumník. A vzhledem k Ryderově pověstné posedlosti jeho vlastními tajuplnými projekty to nemohlo být nic lehkého. Podle všeho býval Ryder zatraceně užitečný - tedy přinejmenším do doby, než při šel o svoji ženu. Tehdy mu zůstaly na krku dvě děti a kdovíjací démoni, které si v sobě od té doby nesl. Předtím zaslechla členy komise, jak se sázejí, jestli se Ryder k misi upíše, nebo ne. Že prošel programem N7, bylo samo o sobě dosti působivé. A přesně takový byl vl astně i on sám. Už po prvních pár jednáních bylo Sloane jasné, že někoho jako on není radno podceňovat. A to, že Ryder nyní stál po boku Garsonové - a to dokonce s výrazem, který by se dal považovat za dychtivý -, Sloane napovědělo, že přinejmenším pár lidí vyráželo na cestu o něco méně bohatých, než byli v době, kdy to celé začalo. Ale koneckonců také zaslechla,

JASON

HOUGH A

K. C. ALEXANDER

že se do programu zapojily i jeho děti. To Rydera pravděpodobně popostrčilo. Nebo ho možná popostrčily právě jeho děti. Kdo ví. Bez ohledu na jeho potomstvo měla Sloane podezření, že s Ryderem nejspíš nebudou vycházet tak dobře, jak asi komise doufaly. Nepotřebovala umět číst myšlenky na to, aby okamžitě poznala, jak je netrpělivý. Nejspíš ho rozči lovala celá tahle ceremonie. „Ať už to máme za sebou," nechával se často slyšet. ,,Ať se můžeme pustit do skutečné práce." A skutečné práce bylo vždycky dost a dost. ,,No," ozval se Ryder, promnul si ruce a dodal jako na zavolanou: ,,Je nača se vyrazit. Ať se můžeme pustit do skutečné práce." Sloane se ušklíbla a vysloužila si za to od něj potutelný pohled a pokývnutí. Doteď si ani nebyla jistá, zda ji vnímal jako něco víc než jenom tvář v davu. Oplatila mu kývnutí. Jako by se tím upamatoval, že by mohl i ostatním projevit stejnou zdvoři lost, pokynul i zbytku sboru. ,,Bůh nás provázej." Garsonová roztáhla ústa v upřímném úšklebku. ,,Uvidíme se na druhé straně."

Ke Sloanině překvapení se Ryder, navzdory své netrpělivosti, krátce zasmál. Ať už ho pobavilo cokoli, nebyl čas to zkoumat. Uběhlo dalších pár minut loučení a pak bylo po všem. Ryder nastoupil na poslední raketoplán, a ten bez dalších průtahů vzlétl. V rámci Andromeda lnitiative měl svůj vlastní úkol,

a Hyperion tudíž opustí jejich domovinu krátce po Nexu. Jejich plán byl v podstatě velmi jednoduchý. Nexus dorazí do galaxie v Andromedě jako první a projde poslední fázi výstavby. Což znamenalo, že se ze své úsporné cestovní podoby rozloží jako origami. Krátce nato dorazí i Prů zkumníci a přistanou se svými loděmi v docích centrální stanice. Ta pak bude během kolonizace nové galaxie sloužit jako středisko logistiky i vlády. Bude to v podstatě taková Citadela, ale v Andromedě. Ao moc lepší. Garsonová se na to nikdy moc netvářila, když takhle lidé o Nexu mluvili. A Sloane chápala proč. S Citadelou měla spousta lidí - i nelidí - spojené nespočetné svízele. Politikaření, snahy členů Rady vzájemně se přechytračit anebo společně přechytračit krogany - a všechny ty kecy o tom, jak jsou lidé ,,moc mladí na takovou zodpovědnost" ... Sloane potřásla hlavou, jako by se tak dokázala zbavit svého podráždění. Ten seznam se táhl dál a dál a nesl s sebou ještě mnohem delší řadu obětí. Nexus si naproti tomu poradí se vším, v čem Citadela selhala. Sloane přihlížela, jak se dveře hangáru za Ryderovým raketoplánem neprodyšně uzavřely. V žilách jí kolovalo vzrušení. Naskočila jí husí kůže.

VZPOURA NA NE21

A bylo to. Poslední brána mimo Nexus. Ne

ně, hodně dlouhou dobu. Sloane nedokázala od

jako přikovaní na místě a pozorovali, jak se ú: raketoplánu ztenčuje a ztenčuje. A pak se dveř< třesknutím zavřely.

Sloane zamrkala. Nenápadně zapátrala očin tím, kdo jako první prolomí okolní ticho. Zato Garsonovou tohle zjevně netrápilo. ,,Tal zaslouženého odpočinku," prohlásila s nenucenc jak se Sloane zrovna cítí. Jak se všichni cítí. ..N těším."

,,Vážně?"

„A proč by ne?" Protáhla se. ,,Trochu si zdřín A nevím, jak vy," dodala se smíchem, ,,ale já by< zasloužíme." Pár členů jejího sboru se zdvořile zasmálo. kývali hlavou. Už se opravdu chystali na cestu. zatrylkoval hlas systémové komunikace, ,je př Veškerý personál nechť se dostaví do svých přic Garsonová zvedla prst, zatímco kolem ni do: kojného smíchu či nervózních povzdechů. ,,Sty zatřpytily. ,,Tak pohyb!" Sloane se zhluboka nadechla, aby se uklidnil „Opakuji," zazněl znovu hlas, ,,veškerý persc přidělených stázových modulů. Start bude brzy „Tak vzhůru do nového světa," zamumlala Garsonovájí přesto věnovala postranní pohled I „Vzhůru do lepší galaxie," opravila ji. No jo, dobře. To znělo lépe i Sloane.

Sloane kráčela po boku hlavního vedení, které I nostní kontrolu stanice. Všechno bylo,jak má. a že se všechna jejich tvrdá práce vyplatila. Uvědomovala si to už v momentě, kdy popr ždé, když se po lodi procházela, si to připomín zpropadený zázrak. Byla to napůl archa a napů velikosti a ambicióznosti projektu, tak ji předči Nexus si postavili oni. Pro sebe. Pro novou budoucnost. Lidé, salariané, asarijky, turiané. Jediná dal

HOUGH A

K. C.

ALEXANDER

i jeho děti. To Rydera pravděpodobně popostrčilo. právě jeho děti. Kdo ví. mstvo měla Sloane podezření, že s Ryderem nejlobře, jak asi komise doufaly. Nepotřebovala umět 1mžitě poznala,jakje netrpělivý. Nejspíš ho rozči-

1,"

nechával se často slyšet. ,,Ať se můžeme pustit

dycky dost a dost. >mnul si ruce a dodal jako na zavolanou: ,,Je nača1stit do skutečné práce." ,užila si za to od něj potutelný pohled a pokývnutí. la j i vnímal jako něco víc než jenom tvář v davu.

VZPOURA NA NEXU

A bylo to. Poslední brána mimo Nexus. Nebo alespoň poslední na hoddlouhou dobu. Sloane nedokázala odtrhnout pohled. Všichni stáli jako přikovaní na místě a pozorovali, jak se úzký paprsek světla z pohonu raketoplánu ztenčuje a ztenčuje. A pak se dveře s definitivním, pronikavým ně, hodně

třesknutím zavřely.

Sloane zamrkala. Nenápadně zapátrala očima kolem sebe. Nechtěla být tím, kdo jako první prolomí okolní ticho. Zato Garsonovou tohle zjevně netrápilo. ,,Tak, a teď se nám všem dostane zaslouženého odpočinku," prohlásila s nenucenou veselostí. Jako by vytušila, jak se Sloane zrovna cítí. Jak se všichni cítí. ,,Na tuhle část se vlastně docela těším."

,,Vážně?"

Ryder, navzdory své netrpělivosti, krátce zasmál. , nebyl čas to zkoumat. Uběhlo dalších pár minut Ryder nastoupil na poslední raketoplán, a ten bez mci Andromeda lnitiative měl svůj vlastní úkol, h domovinu krátce po Nexu. velmi jednoduchý. Nexus dorazí do galaxie v Anposlední fázi výstavby. Což znamenalo, že se ze y rozloží jako origami. Krátce nato dorazí i Prů ni loděmi v docích centrální stanice. Ta pak bude xie sloužit jako středisko logistiky i vlády. Bude ., ale v Andromedě.

,,A proč by ne?" Protáhla se. ,,Trochu si zdřímneme a za chvilku jsme tam. A nevím,jak vy," dodala se smíchem, ,,ale já bych řekla, že si menšího šlofíka zasloužíme." Pár členů jejího sboru se zdvořile zasmálo. Ostatní vědoucně a potěšeně kývali hlavou. Už se opravdu chystali na cestu. Opravdu se to dělo. ,,Nexus," zatrylkoval hlas systémové komunikace, ,Je připravený k poslední inspekci. Veškerý personál nechť se dostaví do svých přidělených stázových modulů." Garsonová zvedla prst, zatímco kolem ní doznívaly ozvěny hovoru, nepokojného smíchu či nervózních povzdechů. ,,Slyšíte?" Její tmavě hnědé oči se zatřpytily. ,,Tak pohyb!" Sloane se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. „Opakuji," zazněl znovu hlas, ,,veškerý personál nechť se dostaví do svých přidělených stázových modulů. Start bude brzy zahájen." „Tak vzhůru do nového světa," zamumlala si Sloane sama pro sebe, ale Garsonovájí přesto věnovala postranní pohled plný pobavení. „Vzhůru do lepší galaxie," opravila ji . No jo, dobře. To znělo lépe i Sloane.

moc netYařila, když takhle lidé o Nexu mluvili. :adelou měla spousta lidí - i nelidí - spojené neí, snahy členů Rady vzájemně se přechytračit krogany - a všechny ty kecy o tom, jak jsou lidé ovědnost" ... .k o by se tak dokázala zbavit svého podráždění. 1 nesl s sebou ještě mnohem delší řadu obětí. adí se vším, v čem Citadela selhala. 1 eře hangáru za Ryderovým raketop lánem nepro1lovalo vzrušení. Naskočila jí husí kůže.

Sloane kráčela po boku hlavního vedení, které právě dokončilo poslední slavnostní kontro lu stanice. Všechno bylo,jak má, a ona cítila neskutečnou pýchu, že se všechna jejich tvrdá práce vyplatila. Uvědomovala si to už v momentě, kdy poprvé vstoupila dovnitř, ale pokaždé, když se po lodi procházela, si to připomínala znovu a znovu. Nexus byl zpropadený zázrak. Byla to napůl archa a napůl vesmírná stanice. Co se týče velikosti a ambicióznosti projektu, tak ji předčila snad jedině Citadela. Jenže Nexus si postavili oni. Pro sebe. Pro novou budoucnost. Lidé, salariané, asarijky, turiané. Jediná další rasa na palubě Nexu, která

al, že by moh l i ostatním projevit stejnou zdvoři . ,,Búh nás provázej." \ upřímném úšklebku. ,,Uvidíme se na druhé

]ASON

M. HOUGH A K. C. ALEXANDER

nepatřila pod Citadelu, byli krogané. A klan Nakmor se k misi upsal na základě toho, že předtím spolupracoval na výstavbě. Ale ať už si byli všichni rovni

nebo ne, všechny je spojila vize Jien Garsonové. A oni to dokázali. Nexus byl skoro připraven. Sloane poodstoupila, aby mohlo vedení projít ke svým stázovým modulům. Ze všech členů vedení znala Sloane lépe jenom dva - Garsonovou a matriarchu Nuaru, která sloužila týmu jako poradkyně. Ať už kromě toho dělala asarijka cokoli, Sloane si cenila toho, že mají dlouhověkou matriarchu na palubě. Pokud se jejich mise setká s úspěchem, budou se jim vědomosti asarijky jistě hodit. Nemluvě o jejích biotických schopnostech, uchechtla se Sloane v duchu. Jen zlomek pasažérů a personálu Nexu biotiku ovládal a většina z nich byly právě asarijky. Přítomnost Nuary navíc většině z nich přinášela klid na duši. Nějaké zbytky druh ismu, které měla tato mise vymýtit, tu přece jen ještě přebývaly.

Koneckonců v tom teď byli všichni společně. Nuara a Garsonová si potřás ly rukama - přátelství mezi nimi bylo zřejmé na první pohled - a s povzbudivými slovy se rozloučily. Sloane je pozorovala ostřížím zrakem, pamětlivá startovací procedury. Jejich stázové moduly se musely správně uzavřít. Poslední záznam nesměl obsahovat žádné odchylky od normálu. Členové vrchního velení se měli v Andromedě probudit jako první. Tato hierarchie byla jasně stanovená a začínala vrchním personálem, k němuž patřil i trénovaný a na vše připravený lékař. Pak následovali vrchní zdravotníci. Krátce po nich měla procitnout i Sloane. A poté začne opravdová kolonizace. Tak menší š/ofik, jo? Sloane pobaveně potřásla hlavou. Šest set let by asi jako šlofika neoznačovala. I když oni tu dobu vůbec nepocítí. Sloane vyčkávala, zatímco ostatní se loučili a vzájemně si dodávali sebedůvěru. Ještě dohlédne na to, aby se tato stázová komora bezpečně uzavřela, a pak se vrátí do té své, kde se část jejího týmu už oddávala hlubokému spánku. Sloane po chvilce zjistila, že se ocitla o samotě s Garsonovou. Vypadalo to, že se cítí podobně jako sama Sloane. Společně s ní čekala a přihlížela celému procesu, dokud se všechny moduly neuzavřely a nezablikala na nich světélka barvy značící úspěšné uvedení do stáze. Sloane netušila, co říct. Garsonová v tom naopak měla jasno. ,,Jak se vám líbila moje včerejší řeč?" zeptala se rozzářeně. „Eh ... " Ženin úsměv mírně pohasl a Sloane se rozpačitě zazubila. ,,Já ho vlastně neslyšela. Byla jsem ... " Hlas se jí vytratil. Snažila se najít nějakou výmluvu, která vyzní upřímně a zároveň z ní neudělá úplnou potvoru. ,,Proslovy nejsou nic pro mě" asi nebylo to pravé ořechové.

VZPOURA NA NEXU

„To je v pořádku, ředitelko Kellyová." Jien si v

z jejích temných očí otevřeně vyzařoval smích. ,,B

„Rušná," zopakovala Sloane. Ajestli tomu Gar Sloane byla nahá kvarianka. ,,Ano, přesně tak. He podobně."

„Nuže." Garsonová vstoupila do svého vlastníli pobavením. ,,Pokud byste si to chtěla poslechnout zici nahrávku. Kdyby lidé náhodou potřebovali na inspiraci." Sloane pokrčila rameny. Už teď ale věděla, že: si ten proslov moc chválili," připustila. ,,Takže b) o tom, z čeho byl můj tým tak na větvi." „Jen do toho." Garsonová ji obdařila dalším ús pický. Čirý, zářivý a nevykazující nejmenší znám byla žádná šedá myš. To by se takhle daleko nedoi A Sloane si jí pro to vážila. Garsonová si lehla a uhladila si uniformu. Že b: Sloane si nebyla jistá, jak to celé vlastně funguje, po pár stovkách let se zaříznutým spodním prádler příjemné.

Sice se jí podařilo vyhnout se většině vědeck) dostaly do ruky plány, které Garsonová pečlivě s, měli i naprostí laikové. A už delší dobu měli k disr potvrzenou existenci obyvatelných planet, které sl k průzkumu, osídlení, zúrodnění. Byli průkopníky, prvními, kteří navštíví nezrn bohové, tak i uspějí. Každičký z nich tomu pevně věřil. Včetně Sloa Takže pomačkaná uniforma ve stázi neměla zn jím žebříčku priorit. Garsonová, pohodlně uhnízděná v nitru stázo\ na hrudi, a přiměla tak Sloane stočit k ní opět zrak. lala si spíš pro sebe. ,,V Andromedě." Jejich oči se najdete, ředitelko?" zeptala se Garsonová. Sloane zamrkala. ,,Hmm ... Vlastně jsem nad byla nestydatá lež. Garsonová se zatvářila schlípl dala: ,,Co takhle lék na kocovinu?" Vyvolala tím další salvu upřímného smíchu .. pochechtávající se Garsonová. Pak na Sloane ký• bem, který značil, že rozhovor dospěl ke svému k

-ÍOUGH A

K. C. ALEXANDER

VZPOURA NA NEXU

:rogané. A klan Nakmor se k misi upsal na záklacoval na výstavbě. Ale ať už si byli všichni rovni ize Jien Garsonové. A oni to dokázali. Nexus byl

,,To je v pořádku, ředitelko Kellyová." Jien si vědoucně poklepa la na nos. Z jejích temných očí otevřeně vyzařoval smích. ,,Byla to rušná noc." „ Rušná," zopakovala Sloane. Ajestli tomu Garsonová opravdu věřila, tak Sloane byla nahá kvarianka. ,,Ano, přesně tak. Hodně příprav. Jednání a tak

noh lo \.edení projít ke svým stázovým modulům. Sloane lépe jenom dva - Garsonovou a matriar1u jako poradkyně. Ať už kromě toho dělala asatoho, že mají dlouhověkou matriarchu na palubě. s úspěchem, budou se jim vědomosti asarijky jis)tických schopnostech, uchechtla se Sloane v dupersonálu Nexu biotiku ovládal a většina z nich ost Nuary navíc většině z nich přinášela klid na J, které měla tato mise vymýtit, tu přece jen ještě

podobně ."

li \Šichni společně. Nuara a Garsonová si potřás imi bylo zřejmé na první pohled - a s povzbudi-

řížím zrakem, pamětlivá startovací procedury. 1sely správně uzavřít. Poslední záznam nesměl nonnálu. Členové vrchního velení se měli v AnTato hierarchie byla jasně stanovená a začínala 1ž patřil i trénovaný a na vše připravený lékař. otníci. Krátce po nich měla procitnout i Sloane. r11zace. ne pobaveně potřásla hlavou. Šest set let by asi :dyž oni tu dobu vůbec nepocítí. , ostatní se loučili a vzájemně si dodávali sebeaby se tato stázová komora bezpečně uzavřela, část jejího týmu už oddávala hlubokému spánku. ·e se ocitla o samotě s Garsonovou. Vypadalo to, Sloane. Společně s ní čekala a přihlížela celému oduly neuzavřely a nezablikala na nich světélka í do stáze. 1ělajasno. ,,Jak se vám líbila moje včerej ší řeč?"

ě pohasl a Sloane se rozpačitě zazubila. ,,Já ho ."Hlas se jí vytratil. Snažila se najít nějakou vý1ároveň z ní neudělá úplnou potvoru. ,,Proslovy to pravé ořechové.

„Nuže." Garsonová vstoupila do svého vlastního modulu. Hlas se jí chvěl pobavením. ,,Pokud byste si to chtěla poslechnout, lodní počítač má k dispozici nahrávku. Kdyby lidé náhodou potřebovali na poslední chvíli nějakou tu inspiraci." Sloane pokrčila rameny. Už teď ale věděla, že si nahrávku pustí. ,,Všichni si ten proslov moc chválili," připustila. ,,Takže bych se asi měla infonnovat o tom, z čeho byl můj tým tak na větvi." ,,Jen do toho." Garsonová ji obdařila dalším úsměvem, jaký byl pro ni typický. Čirý, zářivý a nevykaz ující nejmenší známku slabosti. Garsonová nebyla žádná šedá myš. To by se takhle daleko nedostala. A Sloane si jí pro to vážila. Garsonová si lehla a uhladila si unifonnu. Že by hrozilo nějaké nepohodlí? Sloane si nebyla jistá, jak to celé vlastně funguje, ale chápala, že probudit se po pár stovkách let se zaříznutým spodním prádlem by asi nemuselo být úplně příjemné.

Sice se jí podařilo vyhnout se většině vědeckých jednání, ale přesto se jí dostaly do ruky plány, které Garsonová pečlivě sepsala tak, aby jim porozuměli i naprostí laikové. A už delší dobu měli k dispozici hmatatelná data. Měli potvrzenou existenci obyvatelných planet, které slibovaly nesčetně příležitostí k průzkumu, osídlení, zúrodnění. Byli průkopníky, prvními, kteří navštíví neznámou galaxii. A pokud dají bohové, tak i uspějí. Každičký z nich tomu pevně věřil. Včetně Sloane. Takže pomačkaná unifonna ve stázi neměla zrovna vysoké umístění na jejím žebříčku priorit. Garsonová, pohodlně uhnízděná v nitru stázového modulu, si složi la ruce na hrudi, a přiměla tak Sloane stočit k ní opět zrak. ,,Na druhé straně," zamumlala si spíš pro sebe. ,,V Andromedě." Jejich oči se setkaly. ,,Co doufáte, že tam najdete, ředitelko?" zeptala se Garsonová. Sloane zamrkala. ,,Hmm ... Vlastně jsem nad tím ani nepřemýšlela." To byla nestydatá lež. Garsonová se zatvářila schlíple, a tak Sloane ironicky dodala: ,,Co takhle lék na kocovinu?" Vyvolala tím další salvu upřímného smíchu. ,,Můžeme jen doufat," řekla pochechtávající se Garsonová. Pak na Sloane kývla. Tím specifickým způso bem, který značil, že rozhovor dospěl ke svému konci.