Issuu

·Reflexe osób:p-osti a dfla Lexikon osob

ft Akademie věd W české republ iky

Milan Kuna

ANTONÍN DVOŘÁK REFLEXE OSOBNOSTI A DÍLA Lexikon osob Vydalo Nakladatelství Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Vodičkova 40, 110 00 Praha 1 Obálku navrhl podle osnovy edice Jakub Odpovědný redaktor Jaroslav Havel Technická redaktorka Ivana Říhová

Krč

Vydání první, Praha 2017 Ediční číslo 11812 Sazbu a reprodukce zhotovil Vladimír Fára Vytiskla Těšínská tiskárna, a. s., Štefánikova 1828/2, 737 01 Český Těšín ISBN 978-80-200-2669-9 Knihy Nakladatelství Academia zakoupíte také na: www.academiaknihy.cz www.academiabooks.com www.eknihy.academia.cz

TONÍN DVOŘÁK

Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha 1988.

1888-1909.

dílo Antonína Dvořáka. Sv. I- IV, 3. vydání, n, Personenteil, Mainz 1975. ovník československých výtvarných umělců I.,

e z cizí korespondence nebo z jiného druhu , tisku). Poněvadž některé jsou převzaty z čes1řekladatele šifrou na konci citovaného textu: :kéta Hallová, MK - Milan Kuna, JS - Jitka ,á OŠ - Otakar Šourek, Ošu - Ondřej Šupka, ' původním znění jen

potud, pokud neexistují

1 některých velkých

měst ponecháváme české n, Paříž, Salcburk, Vídeň, Lipsko, Drážďany, Ltd u příslušné osobnosti není známo datum sta, v záhlaví hesla na to neupozorňujeme žád1tem narození či úmrtí naznačuje pochybnost

rch skladeb uvádíme v hesle při první zmínce ;hauserova katalogu, v rámci hesla pak už tyto dkaz (viz) se vztahuje pouze ke jménům, která rození i úmrtí zaznamenáváme (pokud je zná>U - všechny tyto údaje jsou uvedeny pouze při 1éna.

AHNA HEINRICH DE

(22. 6. 1832, Vídeň - 1. 11. 1892, Berlín)

Rakouský houslista, žák Josefa Maysedera (1789-1863) ve Vídni a Mořice Mildnera (1812-1863) v Praze. Záhy vystupoval jako sólista, se svým otcem podnikal koncertní cesty po Německu a Anglii. Hrabě z Coburgu-Gothy ho jmenoval komorním virtuózem. Jako důstojník rakouské armády se roku 1859 účastnil polního tažení v Itálii. Odroku 1862 byl členem královské kapely v Berlíně, později vyučoval hře na housle na Vysoké škole hudby (Hochschule fur Musik) v Berlíně. Roku 1879 společně s Josephem Joachimem (viz), Emanuelem Wirthem (viz) a Robertem Hausmannem (viz) vytvořili Joachimovo kvarteto, jež si záhy získalo mezinárodní renomé. Ahna pařil k nejlepším houslistům své doby, vynikal mimořádnou technikou, perfektní intonací, tónovou kulturou a stylovým pojetím hry. Joachimovo kvarteto spolupracovalo s berlínským nakladatelem Fritzem Simrockem (viz) na posuzování kompozic zadávaných k vydání, provádělo je na přehrávkách pro přátele a spolupracovníky. To se týkalo i komorních skladeb Antonína Dvořáka. Se skladatelem se Ahna setkával jako člen Joachimova kvarteta při přehrávkách,

ALBANI[OVÁ]

zkouškách i na koncertech. Hrál například při premiéře Smyčcového sextetu op. 48 (B 80) v Berlíně 9.11.1879, kdy se k hráčům kvarteta připojili violista Heinrich Jacobsen a violoncellista Hugo Dechert (viz). Dalšími provedeními zajistilo Joachimovo kvarteto sextetu mimořádný ohlas jak v Německu, tak i v Anglii. V Berlíně se Ahna o tři roky později rovněž účastnil premiéry Dvořákova Smyčcového kvartetu C dur op. 6i (B 121), původně komponovaného pro kvarteto Josepha Hellmesbergera (viz), jenž ale skladbu odmítl hrát, protože neodpovídala jeho představám o „slovanském" charakteru díla. Joachimovo kvarteto skladbu poprvé hrálo rok po jejím dokončení 2. 11. 1882, není však jisté, zda byl autor přítomen. Zájem o odložení premiéry měl i Fritz Simrock- přál si, aby dílo zaznělo až po vydání. Antonín Dvořák přijel do Berlína po 20.8.1882, sešel se s Joachimem a pravděpodobně si jeho souborem nechal svoje dílo přehrát. Tehdy se Ahna se skladatelem nepochybně setkal. L: R; W; KaD I.

ALBANI[OVÁ] EMMA

(1. 11. 1847, Chambry [Quebec] - 3.4.1930, Kensington) Původním jménem Marie-Louise-Emma

Cécile Lajeunesse. Byla první kanadskou zpěvačkou, která se stala světovou hvězdou. Základy v hudbě jí dal její otec Joseph Lajeunesse, profesionální hudebník; jako on i ona hrála virtuózně na klavír, housle a harfu. S rodinou se přestěhovala do Albany ve státě New York. V jednadvaceti letech se vydala do Paříže, kde studovala na konzervatoři u Gilberta-Louise Duprese (1806- 1896), v Miláně byla žákyní Lambertiho a přijala jméno Emma Albani. V jejím repertoáru převažovaly opery Wofganga Amadea Mozarta (1756-1791), Gioacchina Rossiniho (1792-1868), Vincenza Belliniho (1811-1835), Gaetana Donizettiho (1797-1848) a Richarda Wagnera (viz), byla však také vynikající koncertní a oratorní pěvky ní. Albaniová byla manželkou Ernesta Gye (1839-1925), ředitele opery Covent Garden v Londýně. Jako znamenitá pěvkyně byla vyhledávána organizátory a dramaturgy všech anglických hudebních festivalů. Poněvadž její manžel v roce 1884 uvažoval o tom, že by v Londýně uvedl Dvořákova Dimitrije op. 64 (B 127), je pravděpodobné, že Albaniová zamýšlela zpívat v této inscenaci buď Xenii, nebo Marinu.

ALBANI(OVÁ

Albaniová zpívala i pod taktovkou A jejím uměním nadšen. Poprvé se umě: 11. 9. 1884 při anglické premiéře Stahat katedrále. Podílela se rovněž na fenome košil op. 69 (B 135), provedených v Angli valu v Birminghamu 27. 8. 1885. O tomto autor psal v dopisech Josefu Zubatému 1 stejný den, 2. 9. 1885. Albaniová zpívala premiéře Svaté Ludmily op. 71 (B 144) 15. valu v Leedsu a při jejích reprízách v Lonc a v Crystal Palace 6. 11. 1886 rovněž za < mi éře v Leedsu skladatel o Albaniové v de (viz) psal:,, Vše mávalo šátkami a bylo uchv, Bylo mi řeknu to, že obecenstvo při zpěvu Ali:. la tvých nohou prach bylo tak pohnuto, že li1 Zpěv Albani byl vskutku uchvacující." Al bar zemích Evropy i Ameriky. V Praze na svér ze Svatebních košil dvě sólové árie: Měla j Panno, při mně stůj, které už dříve zpívaL královně Viktorii. Ve svých vzpomínkách tvrdí, že Dvoř ter pro ni, a o českém skladateli mluví dů Přes toto zkreslení je její vzpomínka na c se studia Svatebních košil, cenná: ,,Byl to r ný muž, i když mimořádně skromný muzikc košile čtyři týdny. Při zkouškách jsem byla r mé pojetí některých čísel liší od Dvořákov, se posléze na kompromisu a já jsem zpíval; přfliš potlačila své původní pojetí. "(JS)

L: R; G; W; OŠ II; KaD I, II; John Clapham: Dvořák Dvořák a Anglie aneb Země, které mnoho dlužím, . Albani: Porty Years ofSong, London 1911.

lLBANI[OVÁ)

rál například při premiéře Smyčcového .ě 9- 11. 1879, kdy se k hráčům kvarteta

tcobsen a violoncellista Hugo Dechert :ajistilo Joachimovo kvarteto sextetu ecku, tak i v Anglii. V Berlíně se Ahna ,tni! premiéry Dvořákova Smyčcového JŮvodně komponovaného pro kvarteto :), jenž ale skladbu odmítl hrát, protoivám o „slovanském" charakteru díla. ll poprvé hrálo rok po jejím dokončení 'l byl autor přítomen. Zájem o odložení - přál si, aby dílo zaznělo až po vydání. ína po 20.8.1882, sešel se s Joachimem •orem nechal svoje dílo přehrát. Tehdy :hybně setkal.

I[OVÁ] EMMA

uebec] - 3. 4. 1930, Kensington)

ise-Emma Cécile Lajeunesse. Byla prv·á se stala světovou hvězdou. Základy Lajeunesse, profesionální hudebník; 1a klavír, housle a harfu. S rodinou se tě New York. V jednadvaceti letech se na konzervatoři u Gilberta-Louise Duvla žákyní Lambertiho a přijala jméno u převažovaly opery Wofganga Amadea ina Rossiniho (1792-1868), Vincenza 'l Donizettiho (1797-1848) a Richarda rynikající koncertní a oratorní pěvky rnesta Gye (1839-1925), ředitele opery >znamenitá pěvkyně byla vyhledávána ch anglických hudebních festivalů. Po1važoval o tom, že by v Londýně uvedl 127), je pravděpodobné, že Albaniová ci buď Xenii, nebo Marinu.

ALBANI[OVÁ]

Albaniová zpívala i pod taktovkou Antonína Dvořáka, který byl jejím uměním nadšen. Poprvé se umělecky setkali ve Worcesteru 11. 9. 1884 při anglické premiéře Stahat mater op. 58 (B 71) v tamní katedrále. Podílela se rovněž na fenomenálním úspěchu Svatebních košil op. 69 (B 135), provedených v Anglii poprvé na hudebním festivalu v Birminghamu 27.8.1885. O tomto provedení i zpěvuAlbaniové autor psal v dopisech Josefu Zubatému (viz) a Aloisi Goblovi (viz) ve stejný den, 2.9.1885. Albaniová zpívala sopránový part i při světové premiéře Svaté Ludmily op. 71 (B 144) 15.10.1886 na hudebním festivalu v Leedsu a při jejích reprízách v Londýně v St. James's Hall 29. 10. a v Crystal Palace 6. 11. 1886 rovněž za dirigování autorova. Po premiéře v Leedsu skladatel o Albaniové v dopise Václavu J. Novotnému (viz) psal:,,Vše mávalo šátkami a bylo uchváceno až do nejhlubších útrob. Bylo mi řeknuto, že obecenstvo při zpěvuAlbani Ó dovol, abych zlíbat smě la tvých nohou prach bylo tak pohnuto, že lidé plakali a utírali si slze z očí. Zpěv Albani byl vskutku uchvacujici. "Albaniová koncertovala v mnoha zemích Evropy i Ameriky. V Praze na svém koncertě 20. 3. 1893 uvedla

ze Svatebních košil dvě sólové árie: Měla jsem smutná milého a Maria Panno, při mně stůj, které už dříve zpívala také ve Windsoru anglické královně Viktorii. Ve svých vzpomínkách tvrdí, že Dvořák komponoval Stahat mater pro ni, a o českém skladateli mluví důsledně jako o tvůrci z Pešti. Přes toto zkreslení je její vzpomínka na českého skladatele, týkající se studia Svatebních košil, cenná: ,,Byl to nesmírně zajímavý a významný muž, i když mimořádně skromný muzikant. Studovala jsem Svatební košile čtyři týdny. Při zkouškách jsem byla nepříjemně překvapena, že se mé pojetí některých čísel liší od Dvořákovy koncepce, ale dohodli jsme se posléze na kompromisu a já jsem zpívala tak, jak si on přál, aniž bych příliš potlačila své původní pojetí. ".(JS) L: R; G; W; OŠ II; KaD I, II; John Clapham: Dvořák, London 1979; Jitka Slavíková: Dvořák a Anglie aneb Země, které mnoho dlužím, Praha - Litomyšl 1994; Emma Albani: Porty YearsofSong, London 1911.

ANG

ALBERT

ALBERT EDUARD

(20. 1. 1841, Žamberk - 26. 9. 1900, Žamberk) Český lékař, od roku 1873 byl přednostou chirurgické kliniky v Innsbrucku, od roku 1881 působil ve stejné funkci ve Vídni. Byl též literárním historikem, básníkem a překladatelem. Světového uznání dosáhl spisy Diagnostika chirurgických nemocí a Učebnice chirurgie, zabýval se i dějinami chirurgie. Překládal české básně do němčiny, jako první napsal životopis Jaroslava Vrchlického (viz). Podle dokumentů kabinetní kanceláře z roku 1890, kdy byli vybíráni vědci a umělci pro jmenování řádnými členy České akademie pro vědy, slovesnost a umění, byl Albert shledán nevhodnou osobností, neboť údajně měl být ve spojení s tzv. Masarykovou skupinou profesorů a měl sdílet jejich politické smýšlení. Zhruba v roce 1886 vyzval Antonína Dvořáka, aby zhudebnil Carmen saeculare (Píseň století) od Quinta Horatia Flacca (65-8 př. Kr.), která by mohla být provedena jevištně ve vídeňské Dvorní opeře. Patrně jej k tomu inspiroval ohlas oratoria Svatá Ludmila op. 71 (B 144) na koncertech v Leedsu a Londýně. Koncert ve Vídni, jak Albert ze své funkce dvorního rady skladatele přesvědčoval, by se konal pod záštitou arcivévodkyně Marie Terezie a jeho výtěžek by byl věnován na dobročinné účely. Dne 17.5.1900 poděkoval profesoru Albertovi za sbírku překladů čes ké poezie do němčiny Lyrisches und Verwandtes aus der bohmischen Literatur, vydanou v roce 1900, která vzbudila nadšený ohlas u němec kých básníků. Od Dvořáka se uchoval jeden dopis adresovaný Albertovi, od Alberta Dvořákovi také jeden dopis.

L: ČsHS; Č HS(e); O; G; W; OŠ IV; KaD IV, VIII,X;Jan Květ:Ant. DvořákaCarmen saeculare, Listy filologické, 1931.

ANDRÉ JOHANN AUGUST

(2. 3. 1817 - 29. 10. 1887)

Maji tel hudebního nakladatelstvi v Offenbachu nad Mohanem, které založil jeho děd Johann André (1741-1799). Po vydání Dvořákových Slovanských tanců op. 46 (B 78) u firmy N. Simrock v Berlíně a jejich mimořád ném úspěchu v cizině se André snažil přimět Dvořáka, aby mu přenechal některé ze svých skladeb; 1. 2. i879 mu nabízel velkorysé vydavatelské podmínky: ,,korektní výrobu, krásné a důstojné vybavení a co nejširší

publicítu, jakož i solidní honorářové v3 na o klavírní fantazie na české lidov1 ze sbírky Písně z Rukopisu královéd kterou na hudebním festivalu v Cá vydání mu ji doporučila Amalie Jo zzosopranistce, choti Josepha Joac kompletní cyklus, který v roce 18731 nikoli André. Skladatelovy dopisy ad: né, dopisy Andrého Dvořákovi jsou L: R; W; KaD V.

ANGER MOŘIC

(12. 3. 1844, Sušice -

Český dirigent, houslista a skladate vyšší reálce ve Vídni, studium na tE v Praze nedokončil. V hudbě jej vzd Dont (1815-1888) a Bauer ve Vídni. U nera (1812-1865) a Josefa Řebíčka (1i u Josefa Forstera (viz) skladbu. V ka v letech 1862-1866 jako sekundista, 1 ního divadla v Praze. Zde řídil zprvu na doporučení Bedřicha Smetany (v. lečnosti Pavla Švandy ze Semčic (viz: ky Františky Pštrosové, odešel do Sal spojených divadel. V sezóně 1874/i, v Olomouci (zde uvedl mj. Tannhausť ra, viz), v letech 1875-1881 pracoval\ stal opět druhým kapelníkem Prozatír do Národního divadla, kde setrval a~ rovněž regenschorim v pražském kři Serafínského. Jako dirigent vynikal těm jeho repertoáru byly francouzs1 hudbu k činohrám a živým obrazům ležitostné kusy pro potřeby divadla .. Štědrovečerní sen z roku 1886. Kari nadaného praktika bez vyšších uměl

ANGER

ALBERT

,BERT EDUARD

1berk - 26. 9. 1900, Žamberk)

yl přednostou chirurgické kliniky v Innsil ve stejné funkci ve Vídni. Byl též literárL překladatelem. Světového uznání dosáhl kých nemocí a Učebnice chirurgie, zabýval ádal české básně do němčiny, jako první na1lického (viz). Podle dokumentů kabinetní >yli vybíráni vědci a umělci pro jmenování 1ie pro vědy, slovesnost a umění, byl Albert >stí, neboť údajně měl být ve spojení s tzv. :esorů a měl sdílet jejich politické smýšlení. .ntonína Dvořáka, aby zhudebnil Carmen ~uinta Horatia Flacca (65-8 př. Kr.), která by 1ě ve vídeňské Dvorní opeře. Patrně jej k toSvatá Ludmila op. 71 (B 144) na koncertech rt ve Vídni, jak Albert ze své funkce dvoričoval, by se konal pod záštitou arcivévodtěžek by byl věnován na dobročinné účely. rofesoru Albertovi za sbírku překladů čes :hes und Verwandtes aus der bi:ihmischen oo, která vzbudila nadšený ohlas u němec se uchoval jeden dopis adresovaný Albertaké jeden dopis. KaD IV, VIII, X; Jan Květ : Ant. Dvořák a Ca rmen

t J OHANN AUGUST

1817 - 29. 10. 1887)

ilství v Offenbachu nad Mohanem, které za1741-1799). Po vydání Dvořákových Slovanrmy N. Simrock v Berlíně a jejich mimořád ré snažil přimět Dvořáka, aby mu přenechal . 2. 1879 mu nabízel velkorysé vydavatel·obu, krásné a důstojné vybavení a co nejširší

publicitu, jakož i solidní honorářové vyrovnání." (MK) Zájem měl zejména o klavírní fantazie na české lidové písně. Zajímal se i o píseň Kytice ze sbírky Písně z Rukopisu královédvorského op. 7 (B 30) z roku 1872, kterou na hudebním festivalu v Cáchách zpívala a k samostatnému vydání mu ji doporučila Amalie Joachimová (viz). Této známé mezzosopranistce, choti Josepha Joachima (viz), dedikoval autor tento kompletní cyklus, který v roce 1873 vydal Emanuel Starý (viz) v Praze, nikoli André. Skladatelovy dopisy adresované nakladateli jsou nezvěst né, dopisy Andrého Dvořákovi jsou známy tři. L: R; W; KaD V.

ANGER MOŘIC STANISLAV

(12. 3. 1844, Sušice - 2. 8. 1905, Praha) Český dirigent, houslista a skladatel. Studoval na reálce v Písku a na vyšší reálce ve Vídni, studium na technice (Polytechnickém ústavu) v Praze nedokončil. V hudbě jej vzdělával Engelhardt v Písku, Jakob Dont (1815-1888) a Bauer ve Vídni. U pražských pedagogů Mořice Mildnera (1812-1865) a Josefa Řebíčka (1844- 1904) studoval hru na housle, u Josefa Forstera (viz) skladbu. V kapele Karla Komzáka (víz) působil v letech 1862-1866 jako sekundista, poté se stal kapelníkem Prozatímního divadla v Praze. Zde řídil zprvu frašky a operety. Po dvou letech se na doporučení Bedřicha Smetany (viz) stal kapelníkem divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic (víz) v Plzni. Po smrti své ženy, hereč ky Františky Pštrosové, odešel do Salcburku a Bad Ischlu jako kapelník spojených divadel. V sezóně 1874/1875 působil u německého divadla v Olomouci (zde uvedl mj. Tannhausera a Lohengrina Richarda Wagnera, viz), v letech 1875-1881 pracoval ve Štýrském Hradci. V roce 1881 se stal opět druhým kapelníkem Prozatímního divadla v Praze, odsud přešel do Národního divadla, kde setrval až do smrti. V letech 1888-1901 byl rovněž regenschorim v pražském křižovnickém kostele u sv. Františka Serafínského. Jako dirigent vynikal mimořádnou pohotovostí, těžiš těm jeho repertoáru byly francouzské a italské opery. Řídil též balety, hudbu k činohrám a živým obrazům. Komponoval opery, balety i pří ležitostné kusy pro potřeby divadla. Jeho nejhranějším dílem byl balet Štědrovečerní sen z roku 1886. Karel Kovařovic (viz) ho pokládal za nadaného praktika bez vyšších uměleckých ambicí.

APT

ANGER

Antonín Dvořák a Anger se seznámili v Komzákově kapele, v níž Dvořák působil od září 1860 jako jediný violista. Oba hudebníci společ ně přešli i do orchestru pražského Prozatímního divadla. V roce 1864 sdíleli s několika dalšími podnájemníky (například basistou Karlem Če chem, [viz]) společný pokoj v domě čp. 982/II. na Senovážném náměs tí, v němž jim byl k dispozici spinet. Dvořák zde dokončil partituru II. symfonie B dur op. 4 (B 12); vypráví se, že když autor neměl peníze Mořic Anger na svázání tohoto díla, Anger mu vypomohl. Později Dvořák hodlal v záchvatu autokritičnosti toto dílo zničit, jeho přítel však požadoval navrácení půjčené částky, kterou ovšem skladatel neměl. Partitura tak připadla do Angerova vlastnictví, čímž byla zachráněna. Historické prameny tuto historku nedokládají. Kvůli neklidu při společném ubytování Dvořák tento podnájem koncern roku 1865 opustil a vrátil se do domácnosti Josefy Duškové (viz). Jako dirigent uváděl Anger řadu přítelových skladeb do hudebního života, podílel se i na úspěchu Houslového koncertu a moll op. 53 (B 108) s Františkem Ondříčkem (viz) a orchestrem Národního divadla při jeho premiéře 14. 10. 1883 v pražském Rudolfinu; v Novém českém divadle uvedl 2. 10. 1881 poprvé operu Tvrdé palice op. 17 (B 46) a v témže divadle dirigoval 8. 10. 1882 premiéru první verze opery Dimitrij op. 64 (B 127), za jejíž nepříliš pečlivé nastudování byl kritizován Hansem von Bulowem (viz). Dne 7. 11. 1894, kdy Dvořák pobýval v USA, uvedl Anger poprvé na scéně Národního divadla v Praze druhou verzi Dirnitrije (B 186). Z orchestrálních skladeb řídil v premiéře Husitskou op. 67 (B 132) na dopolední akademii před slavnostním otevřením Národního divadla (po předehře k Libuši Bedřicha Smetany [viz] a proslovu Jaroslava Vrchlického [viz]). Husitskou řídil i na IV. koncertě uspořádaném v rámci Zemské jubilejní výstavy v Praze 28.6.1891. Když byl Dvořák v prosinci 1889 vyznamenán Řádem železné koruny III. třídy a přijat císařem k audienci, byl Anger jedním z členů oficiální deputace z řad pražských uměleckých a kulturních kruhů, která skladateli blahopřála k tak

vysokému vyznamenání. V souvislosti řáka čestným doktorem hudby v Can Anger XIX. populární koncert Umělec v Praze 25.3.1891 s uvedením druhé s: po tuši divadelního orchestru byl skla skýrn obecenstvem. Po prvním Dvořá ustavili skladatelovi přátelé 1.6.1894, líkovců (podle hostince U Mahulíka v byla zárodkem pozdější tzv. Podskalsk ně Mahulíkovců je rovněž podpis AngE i dalších schůzek tohoto kruhu umělec ně znal limit možností svého přítele ja tečnost, že po Kovařovicově odřeknu dy op. 115 (B 206) dal přednost Franti korespondence je zachován jeden dor

L: ČsHS; O; W; HD; OŠ I - IV; KaD II, VII; I

1918 a 2 1949.

APT ANTC

(13. 6. 1815, Praha - 27.

Hudební organizátor. Studoval v Praze r v hudbě se vzdělával u vojenského kape Byl úředníkem zemské stavovské úč1 V roce 1840 založil pěvecký a hudebr vůdčí osobností se jako zámožný praž jího zániku v roce 1865. K jeho blízkýr dební historik August Wilhelm Ambro Jindřich Veit (1806-1864). Rovněž d: komorní hudbu, v roce 1884 své prog1 ní a kantátou. Za Aptova vedení uspo prováděla mj. hudba Roberta Schumar ssohna-Bartholdyho (1809-1847), Rich. ta (1811-1886); ukázky z Wagnerovýcl než v divadle (z Lohengrina, Rienziho, Liebesmahl der Postel a celovečerním tru bylo mimořádné - smyčcový soub

APT

ANGER

vysokému vyznamenání. V souvislosti se jmenováními Antonína Dvořáka čestným doktorem hudby v Cambridge a filozofie v Praze řídil Anger XIX. populární koncert Umělecké besedy v Národním divadle v Praze 25.3.1891 s uvedením druhé Slovanské rapsodie op. 45 (B 86); po tuši divadelního orchestru byl skladatel bouřlivě oslavován pražským obecenstvem. Po prvním Dvořákově návratu z USA do Evropy ustavili skladatelovi přátelé 1.6.1894 družnou společnost tzv. Mahulíkovců (podle hostince U Mahulíka v pražské Myslíkově ulici), která byla zárodkem pozdější tzv. Podskalské filharmonie. V zakládací listině Mahulíkovců je rovněž podpis Angera, který se pravidelně účastnil i dalších schůzek tohoto kruhu uměleckých přátel. Dvořák nepochybně znal limit možností svého přítele jako dirigenta, což dokládá i skutečnost, že po Kovařovicově odřeknutí prvního nastudování Armidy op. 115 (B 206) dal přednost Františku Pickovi (viz). Ze vzájemné korespondence je zachován jeden dopis Dvořákův a jeden Angerův. L: ČsHS; O; W; HD; OŠ I - IV; KaD II, VII; Ladislav Dolanský: Hudební paměti,

1918 a 2 1949.

APT ANTONÍN

(13. 6. 1815, Praha - 27. 10. 1887, Praha)

Hudební organizátor. Studoval v Praze na gymnáziu a filozofické fakultě, v hudbě se vzdělával u vojenského kapelníka Jana Šuberta (1807-1859). Byl úředníkem zemské stavovské účtárny a hudebním nadšencem. V roce 1840 založil pěvecký a hudební spolek Cecilská jednota, jejíž vůdčí osobností se jako zámožný pražský Němec stal a řídil ji až do jejího zániku v roce 1865. K jeho blízkým spolupracovníkům patřili hudební historik August Wilhelm Ambros (1816-1876) a skladatel Václav Jindřich Veit (1806- 1864). Rovněž dirigoval. Spolek zprvu pěstoval komorní hudbu, v roce 1884 své programy rozšířil i na hudbu oratorní a kantátou. Za Aptova vedení uspořádal 117 koncertů, při nichž se prováděla mj. hudba Roberta Schumanna (1810-1856), Felixe Mendelssohna-Bartholdyho (1809-1847), Richarda Wagnera (viz), Ference Liszta (1811-1886); ukázky z Wagnerových oper tu dokonce zazněly dříve než v divadle (z Lohengrina, Rienziho, -Bludného Holanďana i kantáta Liebesmahl der Postel a celovečerní montáž z oper). Obsazení orchestru bylo mimořádné - smyčcový soubor měl 14 prvních a 14 druhých

AR.KLOVÁ

ARKLOVÁ

houslí, 10 viol, 8 violoncella 8 kontrabasů, dechové nástroje obsazovali hráči z divadla i z řad profesorů konzervatoře, smíšený sbor čítal 120 pěvců (především studentů), spolek měl k dispozici i chlapecký sbor. Svoji hudební sbírku Apt odkázal Jednotě pro zvelebení hudby v Čechách (tj. pražské konzervatoři). Antonín Dvořák se zúčastňoval koncertů spolku jako violista (spolu se spolužákem Václavem Urbanem [viz]). Zde se hlouběji seznámil s hudbou německých novoromantiků, která nezůstala bez vlivu na jeho kompoziční snažení. Apt měl vliv na Dvořáka i jako dirigent. Vzpomínku na jeho vstup do orchestru Cecilské jednoty zaznamenal Adolf Čech (viz) v knize Z mých divadelních pamětí (Praha 1901). L: ČsHS; O; A. Apt: Programm der Konzerte, kirchlicher Musikauffurungen und anderweitigen Mitwirkungen des Ciicilien-Vereins in Prag wiihrend seiner jiihrigen Wirksamkeit in der Zeitperiode vom Jahre 1840 bis 1865, Prag 1880.

ARKLOVÁ TEREZA

(1863, Lvov - květen 1929, Milán) Zpěvačka polského původu, sopranistka. Její rodné příjmení bylo Blumenfeldów. Zpěv studovala na konzervatoři ve Lvově, ale také u před ních pedagogů v Miláně a Paříži, v divadle ve Lvově debutovala v roce 1884. V sezóně 1886/1887 byla angažována v pražském Národním divadle. Provázela ji pověst vynikající zpěvačky ze Lvova, ona se také zasloužila o to, že do Prahy přišel Vladimír Florjanský (viz). Zdeněk Nejedlý (viz) o ní napsal: ,,Znamenitá zpěvačka krásného hlasu, lahodné-

ho i plného, i velkého temperamentu, zjevu více než příjemného, i herečka výborná - zkrátka umělkyně, která zapalovala, jakmile se objevila." Její

zásluhou zvitězila opera Dalibor Bedřicha Smetany (viz) na scéně Národního divadla (15.12.1886), její Milada byla strhující. Úspěch slavila Arklová i v Aidě od Guiseppa Verdiho (1813-1901) a Hugenotech od Giacoma Meyerbeera (1791-1864). Po pražském působení vystřídala řadu měst - Budapešť, Hamburk, Milán, Buenos Aires i Madrid, kde požívala mimořádné přízně španělského dvora. Na svých koncertech ráda zpívala české lidové písně. Na závěr své kariéry se věnovala pedagogické činnosti v Miláně. Dvořák se s ní umělecky setkal 14. 11. 1886 na koncertě v Praze, uspořádaném ve prospěch penzijního spolku a orchestru Národního

Tereza Arl<lová

ARKLOVÁ

8 kontrabasů, dechové nástroje obsazo>fesorů konzervatoře, smíšený sbor čítal ntů), spolek měl k dispozici i chlapecký pt odkázal Jednotě pro zvelebení hudby rvatoři).

iíoval koncertů spolku jako violista (spoTrbanem [viz]). Zde se hlouběji seznámil )mantiků, která nezůstala bez vlivu na pt měl vliv na Dvořáka i jako dirigent. J orchestru Cecilské jednoty zazname~ mých divadelních pamětí (Praha 1901).

r Konzerte, kirchlicher Musikauffurungen und :aci/ien-Vereins in Prag wiihrend seiner jiihrigen Jahre 1840 bis 1865, Prag 1880.

LOVÁ TEREZA

- květen 1929, Milán)

)pranistka. Její rodné příjmení bylo Blua konzervatoři ve Lvově, ale také u před íži, v divadle ve Lvově debutovala v roce ,la angažována v pražském Národním mikající zpěvačky ze Lvova, ona se také řišel Vladimír Florjanský (viz). Zdeněk menitá zpěvačka krásného hlasu, lahodnéentu, zjevu více než příjemného, i herečka terá zapalovala, jakmile se objevila." Její or Bedřicha Smetany (viz) na scéně Ná1, její Milada byla strhující. Úspěch slappa Verdiho (1813-1901) a Hugenotech -1864). Po pražském působení vystřídala llrk, Milán, Buenos Aires i Madrid, kde >anělského dvora. Na svých koncertech ě. Na závěr své kariéry se věnovala pe-

!tkal 14.11.1886 na koncertě v Praze, 1zijního spolku a orchestru Národního

Tereza Arklová

O Antonínu Dvořákovi se tvrdilo, že je uzavřený a společnosti se rád vyhýbá, ale nebyla to zcela pravda. Dvořák měl rád lidi, nečinil mezi nimi rozdílu, rád s nimi komunikoval. Pečoval o to, aby se jeho tvorba vydávala a hrála, a proto udržoval styk s nakladateli, kteří si jeho tvorby vážili (někteří si ovšem chtěli jeho umění „při vlastnit"), udržoval kontakty s hudebníky nejrůznějších profesí. Byli to sekretáři orchestrů a vlivní lidé, kteří zasahovali do dramaturgických konceptů a plánů, ale také interpreti - sólisté, primáriové komorních souborů a hráči smyčcových kvartet, kterým Dvořák rád svěřoval svá díla, neboť to byli skuteční profesionálové, a oni mu na oplátku vyjadřovali úctu jako autorovi, s jehož díly měli úspěch. Znal se i s řadou vynikajících pěvců doma i v cizině, kteří se podíleli na provádění jeho oratorních a kantátových děl či oper nebo na interpretaci písní, které zkomponoval na české texty a staral se o jejich překlady do světových jazyků. Byl ve styku i s hudebními kritiky, kteří dokázali ocenit jeho tvorbu a často i napomoci radou, jak to či ono dílo dodatečně změnit či překomponovat. [... ] Na půdě České akademie pro vědy, slovesnost a umění se setkával s kulturní a vědeckou elitou národa. Velký byl i okruh přátel, kteří sice měli porozumění pro jeho úsilí na tvůrčím poli a rádi se seznamovali s každým jeho novým dílem včetně oper, ale sami aktivními hudebníky nebyli. Dvořák byl obklopen, kromě své rozvětvené rodiny, lidmi z různých vrstev, s nimiž se stýkal - od těch prostých, kteří se třeba starali o jeho zahradu na Vysoké, nebo to byli havíři z nedalekých vesnic podbrdského kraje, až po osobnosti významného společenského postavení v politickém i kulturním světě. Milan Kuna v úvodu

ISBN 978-80-200-2669-9

Akademie věd české republiky

9 788020 026699 www.academia.cz