Zuzana Francková
Můj
kamarád
Blesk
Třebíč
2017
ancková, 2017 -7497-155-6
,,Ano ... přesně tak ... souhlasím s vámi, takže jsme domluveni ... zítra hned ráno, myslím, že tak kolem osmé ... jistěže ... ano, mě také těší, zatím tedy... zítra na shledanou." Táta odložil mobil a znechuceně se ušklíbl. ,,Zítra si jedu pro tu krasavici, kdo se chce svézt se mnou, ať stojí úderem sedmé u auta, na nikoho se nečeká." Potěšeně jsem se zaculila a horlivě přikývla, zatímco máma povytáhla obočí a poznamenala: ,,Tak přece?" ,,Prosím tebe, nechceš mi poradit, co mám dělat jiného? Víš stejně dobře jako já, že další chovnou kobylu nutně potřebujeme. Máme sice dva tři dobré koně, možná i jednoho nebo dva šampiony, jenomže musíme myslet na budoucnost. Co bude za takových pět, šest let?" „Ale ano, samozřejmě máš pravdu," promluvila máma konejšivým hlasem, ,,jenomže... zkrátka ten člověk je mi tak strašně nesympatický, nebo já nevím, jak to lépe vyjádřit... napadá mě jen slovo slizký, ale ani to ho nevystihuje přesně, proto mě mrzí, že zrovna s ním se zaplétáš." ,,Zaplétám," vyletěl táta ze židle, ,,jaképak zaplétání. Potřebuju koupit kobylu a on ji má a chce prodat, proboha, snad tohle není totéž, jako kdybych ho chtěl nastěhovat k nám do baráku." ,,Ještě to tak," vyjekla máma a oba se rozesmáli. Podobné přestřelky byly u nás na denním pořádku, ale naštěstí nikdy netrvaly dlouho. Však i teď nasadil táta smířlivý tón. ,,Nemysli si, mně se ten chlap nelíbí o nic víc než tobě, možná ještě míň, protože znám ty jeho
3
praktiky. Milovník koní, pche, abych se nesmál, kdyby se daly peníze vytřískat na prasatech nebo krůtách, po koních ani nevzdechne, ale teď právě je ovšem znalec a milovník. Je to prostě smůla. Kdybych se býval včas dozvěděl, že je Bella na prodej, neváhal bych ani minutu a chňapnu! po ní, třeba i na dluh, jenomže Mareš byl zkrátka rychlejší, takže jiné řešení zkrátka neexistuje a tečka puntík." „A co takhle chvíli počkat, třeba se objeví nějaká jiná klisnička ... " zkusila své štěstí máma ještě jednou. ,Jenomže já ji potřebuju hned, to za á, a za bé - neumím si představit ideálnější partnerku pro Sándora, než je právě Bella. Sándor - běžec k neutahání a Bella - fenomenální skokanka. Klidně se vsadím, že ti dva nám darují pěknou řádku skvělých hříbat, a kdoví, třeba se některé mu z nich podaří i to, co se mně ani Belle nepovedlo," dodal posmutněle a já mu rozuměla. Můj táta býval totiž žokej, a ne jen tak ledajaký. Jestli nebyl vůbec nejlepší ze všech, určitě patřil mezi první dva nebo tři, což dokazuje například doslova poháry narvaná police, která zdobí jeho kancelář. Na spočítání rozet za vítězství bych potřebovala určitě kalkulačku a čestnými uznáními a diplomy by mohl vytapetovat celý barák. Ostatně - dvě druhá a jedno třetí na Velké pardubické a čestné umístění v Liverpoolu snad svěd čí o jeho kvalitách dostatečně. Jenomže pak přišel jeden nanicovatý závod, špatně připravený soupeřův kůň a neštěstí bylo hotové. Výsledkem byl hromadný pád na překážce, tátův King of England zahynul na místě
4
a on sám v kritickém stavu skončil v nemocn zprávy byly děsivé. Těžký otřes mozku, zlome z nichž jedno propíchlo plíci, a levá noha, rozh slova na kousky, jak na ni padlo šest metráku kostí a svalů plnou vahou. Verdikt lékařů zněl: ,,Jestli vůbec přežije, de bude chodit." Jenomže to by museli mého tátu znát. Za še seděl zpátky v sedle, i když na závodění už t opravdu nebylo. Holenní a stehenní kosti, SE né dohromady doslova po kouscích, by dalš( tečně nevydržely. Naštěstí majitel firmy byl slušný chlap a na takže tátovi okamžitě nabídl místo trenéra. val si moc dobře, že co můj táta o koních nevJ nestojí za to znát. Jenomže tentokrát jim chyběla ta přísloveč štěstí. Všichni nadějní koně se buď zranili, z formy a vyhrávali jen tu a tam některý n takže brzy začaly chybět peníze a majitel ~ Místo co by tátu poslechl, zachoval si chla, a měl trpělivost, udělal pravý opak. Začal ~ pádem hluboko pod cenou, prodávat. Nakon lo co, a musel vyhlásit úpadek. Na tuhle dobu si matně vzpomínám, mo tak šest sedm let, když jsem slýchala dlou hlasy svých rodičů, které zněly do mého konec máma prosadila svou. Vzali si obrovs a zkrachovalý statek koupili. Pomalu, porna
5
Milovník koní, pche, abych se nesmál, kdyby ,eníze vytřískat na prasatech nebo krůtách, po ni nevzdechne, ale teď právě je ovšem znalec ík. Je to prostě smůla. Kdybych se býval včas , že je Bella na prodej, neváhal bych ani minutu .ul po ní, třeba i na dluh, jenomže Mareš byl ychlejší, takže jiné řešení zkrátka neexistuje untík."
1khle chvíli počkat, třeba se objeví nějaká jiná .. " zkusila své štěstí máma ještě jednou. že já ji potřebuju hned, to za á, a za bé - neuedstavit ideálnější partnerku pro Sándora, než :ella. Sándor - běžec k neutahání a Bena - fenokokanka. Klidně se vsadím, že ti dva nám darují idku skvělých hříbat, a kdoví, třeba se některépodaří i to, co se mně ani Bene nepovedlo," nutněle a já mu rozuměla. t býval totiž žokej, a ne jen tak ledajaký. Jestli ec nejlepší ze všech, určitě patřil mezi prv>O tři, což dokazuje například doslova poháry olice, která zdobí jeho kancelář. Na spočítání rítězství bych potřebovala určitě kalkulačku ti uznáními a diplomy by mohl vytapetovat . Ostatně - dvě druhá a jedno třetí na Velké ~ a čestné umístění v Liverpoolu snad svěd {Valitách dostatečně. Jenomže pak přišel je>vatý závod, špatně připravený soupeřův kůň bylo hotové. Výsledkem byl hromadný pád :e, tátův King of England zahynul na místě
4
a on sám v kritickém stavu skončil v nemocnici. První zprávy byly děsivé. Těžký otřes mozku, zlomená žebra, z nichž jedno propíchlo plíci, a levá noha, rozlámaná doslova na kousky, jak na ni padlo šest metráků koňských kostí a svalů plnou vahou . Verdikt lékařů zněl: ,,Jestli vůbec přežije , do smrti nebude chodit." Jenomže to by museli mého tátu znát. Za šest měsíců seděl zpátky v sedle, i když na závodění už to bohužel opravdu nebylo. Holenní a stehenní kosti, sešroubované dohromady doslova po kouscích, by další úraz skutečně nevydržely. Naštěstí majitel firmy byl slušný chlap a navíc chytrý, takže tátovi okamžitě nabídl místo trenéra. Uvědomo val si moc dobře, že co můj táta o koních neví, to prostě nestojí za to znát. Jenomže tentokrát jim chyběla ta příslovečná kapička štěstí. Všichni nadějní koně se buď zranili, nebo vyšli z formy a vyhrávali jen tu a tam některý malý závod, takže brzy začaly chybět peníze a majitel znervózněl. Místo co by tátu poslechl, zachoval si chladnou hlavu a měl trpělivost, udělal pravý opak. Začal rychle, a tím pádem hluboko pod cenou, prodávat. Nakonec už nebylo co, a musel vyhlásit úpadek. Na tuhle dobu si matně vzpomínám, mohlo mi být tak šest sedm let, když jsem slýchala dlouho do noci hlasy svých rodičů, které zněly do mého usínání. Nakonec máma prosadila svou. Vzali si obrovskou půjčku a zkrachovalý statek koupili. Pomalu, pomaličku se hra-
5
balí zpátky nahoru až tam, kde jsme dnes, kdy máme ve stájích pár krásných koníků a o naše hříbata se zájemci téměř perou. Proto se taky táta rozhodl koupit ještě jednu klisnu, o níž byla před chvílí řeč. "Tati, jakou smůlu měla ta Bella?" nedala mi zvěda vost. "Ále, to je smutná historie," mávl táta rukou a já poposedla vzrušením. Historie a historky o koních, to je moje. ,,Povídej," zaprosila jsem. ,,Tahle Bella byla doslova ozdobou stáje jistého Slavíka. Dobrý chlap to byl, i když trochu zbrklý. V každém případě ten rok patřila Bella mezi jasné favority Velké pardubické, kurs měla, pokud si vzpomínám, snad jedna ku dvěma, nebo tak nějak. No a ten osel ji, jen tak pro zahřátí, jak říkal, přihlásil na jeden z malých dostihů, které závěrečné Velké vždycky předcházejí. A tam ta chudák holka špatně doskočila a bylo po všem. Naštěstí si nohu nezlomila, jenom utrpěla úraz karpálního kloubu, jenomže v koncovce to vlastně vyšlo nastejno. Se závoděním byl konec, navždy. Tak se z ní stala chovná klisna. Slavík se dal samým smutkem na chlast, farma šla dolů vodou, až musel začít prodávat jednoho koně po druhém a nakonec i Bellu. Slyšel jsem kdesi na závodech řeči o tom, že se mu nedaří, jen mě vůbec nenapadlo, jak zle na tom ve skutečnosti je. Jinak bych býval Bellu koupil rovnou od něho a za slušné peníze, které mu ten mizera Mareš určitě nedal. Jako bych ho neznal - levně koupit, draho prodat, to je jeho heslo, a když může někoho rovnou okrást, hned se mu líp dý-
6
chá. Ostatně když už jsem u toho, ty bys měla pokud tedy chceš jet se mnou, a my, maminko, muset ještě projet naše účetnictví, abych vědě. jak vysoko si zítra budu moci při nákupu vyska Zdvihla jsem se bez námitek a máma taky, c s hlasitým vzdechem, protože její představa chyně s vestavnými spotřebiči včetně myčky le chvíli rozplývala v dým. Naštěstí byla do ke blázen jako my s tátou, takže své sny spláchla povzdechem. Stručně jsem se osprchla, letmo si vyčis a před ulehnutím zopakovala svůj každoveče1 Podívala jsem se z okna na vchod do stájí, osvť bou žárovkou, a špitla: ,,Dobrou noc, koníčkoi zvlášť, Sándore. Zítra ti přivezeme nevěstu, t čitě bude krásná, protože Bella znamená v ital ká. Doufám, že na ni budeš hodný a vy ostatn: Odpovědí mi byl tlumený úder kopyta a sl; ní. Mým kámošům se zřejmě zdálo něco hezk ostatně, o pár chvil později, taky. Ve snu jsem viděla louku prozářenou slunct stádo překrásných koní, volně běžících s vlajíc mi nahoru, do dálky. Vzbudila jsem se do stejně slunného dne d, tím, než se ozval protivný hlas budíku, nataž všechny případy na půl šestou. Probrala jsen nabídku ve svém šatníku a povzdychla si. Kd~ konečně dojde, že je mi třináct, a přestane r oblečení jako pro mimino? Dneska bych si do, 7
<y nahoru
až tam, kde jsme dnes, kdy máme ve ír krásných koníků a o naše hříbata se zájemci ~rou. Proto se taky táta rozhodl koupit ještě mu, o níž byla před chVI1í řeč. 1kou smůlu měla ta Bella?" nedala mi zvěda-
je smutná historie," mávl táta rukou a já po·zrušením. Historie a historky o koních, to je >vídej," zaprosila jsem. 3ella byla doslova ozdobou stáje jistého Slaví' chlap to byl, i když trochu zbrklý. V každém =n rok patřila Bella mezi jasné favority Velké :é, kurs měla, pokud si vzpomínám, snad jed:ma, nebo tak nějak. No a ten osel ji, jen tak tí, jak říkal, přihlásil na jeden z malých dostizávěrečné Velké vždycky předcházejí. A tam holka špatně doskočila a bylo po všem. Naohu nezlomila, jenom utrpěla úraz karpální' jenomže v koncovce to vlastně vyšlo nastejroděním byl konec, navždy. Tak se z ní stala sna. Slavík se dal samým smutkem na chlast, dolů vodou, až musel začít prodávat jednoho ruhém a nakonec i Bellu. Slyšel jsem kdesi :h řeči o tom, že se mu nedaří, jen mě vůbec , jak zle na tom ve skutečnosti je. Jinak bych 1 koupil rovnou od něho a za slušné peníze, en mizera Mareš určitě nedal. Jako bych ho ~vně koupit, draho prodat, to je jeho heslo, \e někoho rovnou okrást, hned se mu líp dý-
1
6
chá. Ostatně když už jsem u toho, ty bys měla jít spát, pokud tedy chceš jet se mnou, a my, maminko, budeme muset ještě projet naše účetnictví, abych věděl přesně, jak vysoko si zítra budu moci při nákupu vyskakovat." Zdvihla jsem se bez námitek a máma taky, ovšem ta s hlasitým vzdechem, protože její představa nové kuchyně s vestavnými spotřebiči včetně myčky se v tuhle chvI1i rozplývala v dým. Naštěstí byla do koní stejný blázen jako my s tátou, takže své sny spláchla pouhým povzdechem. Stručně jsem se osprchla, letmo si vyčistila zuby a před ulehnutím zopakovala svůj každovečerní rituál. Podívala jsem se z okna na vchod do stájí, osvětlený slabou žárovkou, a špitla: ,,Dobrou noc, koníčkové, a tobě zvlášť, Sándore. Zítra ti přivezeme nevěstu, těš se, určitě bude krásná, protože Bella znamená v italštině hezká. Doufám, že na ni budeš hodný a vy ostatní taky." Odpovědí mi byl tlumený úder kopyta a slabé zaržání. Mým kámošům se zřejmě zdálo něco hezkého. Mně ostatně, o pár chvil později, taky. Ve snu jsem viděla louku prozářenou sluncem a na ní stádo překrásných koní, volně běžících s vlajícími hříva mi nahoru, do dálky. Vzbudila jsem se do stejně slunného dne dávno před tím, než se ozval protivný hlas budíku, nataženého pro všechny případy na půl šestou. Probrala jsem stručnou nabídku ve svém šatníku a povzdychla si. Kdy už mámě konečně dojde, že je mi třináct, a přestane mi kupovat oblečení jako pro mimino? Dneska bych si docela klidně
7
oblékla něco slavnostního, jenomže kde vzít a nekrást? Nakonec jsem vyhrabala prastarou džínovou minisukni a k ní jakžtakž moderní růžové tričko. V koupelně jsem mlsně obhlédla máminu zásobičku kosmetiky, kterou jí táta, podle dobrosrdečných rad prodavaček, kupoval ke každým Vánocům a která se bez povšimnutí povalovala na galerce pod zrcadlem. Že bych si „vypůjčila" trochu řasenky nebo nějaké pěkné stíny, zadumala jsem se na chvilku, ale nakonec svůj nápad zavrhla jako neproveditelný. Máma stejně bude rejsnit kvůli mé oblíbené sukni, tak proč ji ještě víc rozčilovat. Nakonec by se mohla naštvat doopravdy a zakázat mi jet s tátou, což bych zřejmě nepřežila. „Horší sukni nemáš?" osopila se na mě hned, jakmile jsem palcem nohy došlápla do kuchyně . .,Proč si, proboha, aspoň jednou nevezmeš ty hezoučké šatičky, které ti přivezla babička?" Naštěstí se vmísil táta: ,,Raději žádnou velkou parádu. Jak znám Mareše, bude se jistě chtít vytáhnout a vezme nás na exkurzi do stájí, tak aby nevznikla nějaká nenapravitelná škoda." ,,No dobrá, přemluvili jste mě," broukla máma a zača la nalévat z konvice čaj. Nasnídali jsme se a vyšli ven, na dvůr, kde už stájníci kmitali bez ohledu na fakt, že dneska je sobota. ,,Dík, tati, zachránil jsi mi život. Ty šatičky jsou ... no," zarazila jsem se v poslední chvI1i, když jsem si, naštěstí včas, uvědomila, že mi je koupila jeho maminka. ,,Příšerné, viď. Jako bych babičku a její vkus neznal.
8
Když si vzpomenu, když mi ještě někdy v páté tří covala bI1é punčocháče," otřásl se hrůzou při t mínce a já se zachechtala. Představa mého sval vymakaného táty, narvaného v bílých punčochái přišla děsně legrační.
„Veroniko, ale teď mě chvi1i dobře posloud legrace," přehodil na vážno, jakmile jsme vyjeli ci. ,,Ten Mareš je ... " „Já vím, slyšela jsem přece, co jste o něm včE li," spěchala jsem ho uklidnit. ,,Jenomže to není zdaleka všechno, co musí: Víš, on vypadá ... no prostě dost divně. Nevím, j lépe popsat, tak dávej bacha, ať se nějak nevhc zatváříš, ještě ke všemu je ješitný až běda. St mu něco přelítlo přes nos, a máme po Belle, Takže žádné ksichtění, v němž si poslední doc libuješ, žádné poznámky a komentáře, víš, co d< dodal výhrůžně a já přikývla. ,,Dobře, jsme domluvení, prostě ho nechej, co dovede, a že tedy skutečně dovede, mizera odfrknu! si zhnuseně a přeřadil na vyšší stupeř Přestože silnice byla prakticky prázdná, ces déle než hodinu, protože neohrabaný přeprav1 nás hodně zpomaloval. Nakonec jsme, celí I a zpocení, dorazili na místo a s úlevou vylezli z „Co je to tady za smrad," zaňuchala jsem, ,,ko vom, ... " Vešli jsme na dvůr a já málem vyjekla. Po cc se povaloval hnůj. Starý i čerstvý, zdálo se, ja
9
V roce 2017 vydalo vydavatelství Akcent, Drahomír Rybníček, Eliášova 1132/15, Třebíč, jako svou 1155. publikaci. www. vydava telstviakcen t.cz Vytiskl Akcent, spol. s r. o., Pražská 1279/18, 102 00 Praha 10 Vydání v Akcentu první
Knížka Můj kamarád Blesk vypráví o třináctileté Veronice, jejíž největší
láskou jsou koně.
Veroničin
tatínek je chovatelem koní.
Při
koupi krásné kobylky do-
stanou navíc jako dárek zanedbaného, podvyživeného a ustrašeného Bleska. Dívka se ho ujme a s pomocí tatínka a veterináře se podaří
dát hřebečka jakž takž do pořádku. Je však jasné, že Blesk nikdy
nebude víc než
průměrný
jezdecký
kůň.
Nový
Veroničin
spolužák
ale dostane nápad a společnými silami se pokusí Bleska vycvičit pro westernové ježdění. ZUZANA FRANCKOVÁ (*1951)
se narodila v Hořicích v Podkrkonoší, bydlela v Pardubicích, kde na gymnáziu maturovala v roce 1969. Vystudovala Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, obor
čeština-dějepis ,
a
později ještě střední
svůj
život
prošla
několika
nářky.
Od roku 1998 je spisovatelkou. Napsala víc než stovku knih, převážně ro-
mánů,
ale také řadu
profesemi. Byla
učitelkou,
knihovnickou školu. Za
knihovnicí, vyzkoušela i práci novi-
úspěšných kuchařek, několik cestopisů
a
příběhů
S manželem, uznávaným historikem, žije v Jičíně . Mezi její záliby psaní knih cestování, vaření, čtení a dobré filmy.
ISBN 978-80-7497- 155-6
978807 4 971556
o psech.
patří kromě