Issuu

Kosti dobroc

v Kočl

ZbyněkKi

Všechna práva vyhrazena Vroce 2017 vydala nakladatelství Kočí Jakub - Bašta Uako svou 1. publikaci) a Mytago Uako svou 42. publikaci). První vydání, 108 stran. w·\v\v.mytago.cz.

Naše knihy distribuuje Fantasyobchod.cz tel.: 774 421 641, email: info@fantasyobchod.cz Knihy je možné zakoupit v internetovém knihkupectví www.fantasyobchod.cz

ISBN 978-80-906090-0-6 (Jakub Kočí, Vraclav) ISBN 978-80-87761-26-7 (Jiří Reiter, Ostrava)

/čičkám,

' dobrodružství Mírovi,

O tom, jak za Kostičkou přiletěl posel z Kočkomoří ylo slunné letní odpoledne. Kocourek Kostička si vyhříval svůj stříbrný tygrovaný kožíšek na parapetu okna a zpod přimhouřených víček pozoroval dění na zahradě. V korunách stromů zpívali ptáci, včelky poletovaly z květiny na květinu, kdesi od sousedů se ozýval štěkot pejska Betynky. Uplynuly už víc jak dva roky od chvíle, co si Kostička a jeho kočičí kamarád Flekáč našli nový domov u hodných lidí v chaloupce u lesa. Nic jim tady

nechybělo.

Když v zimě venku mrzlo a za okny řádila chumelenice, schovávali se v teple u krbu. A v létě, za vlahých nocí, vysedávali na z~praží a se zatajeným dechem pozorovali hvězdy. Casto pře mýšleli o tom, jestli na některé z nich náhodou také nežijí nějaké kočky a nedívají se právě teď na noční oblohu. Kostička si smutně povzdechl. Dnes tomu bylo přesně půl roku, co Flekáč zmizel. Vypařil se bez jediného mňouknutí na vysvětlenou jako pára nad hrncem. Nezanechal po sobě vůbec žádnou stopu. Byla to zkrátka záhada. Zpočátku se Kostička na svého chlupatého kamaráda zlobil, že mu neřekl, kam má namířeno. Jak ale utíkal čas, dělal si o něho stále větší starosti.Jakpak se asi Flek má? A pročpak vlastně odešel? Byl v pořádku? Spousta otázek a žádná odpověď. Kocourka napadlo, že se jeho kamarádovi mohlo zastesknout po starých časech, kdy spolu putovali svě tem za dobrodružstvím. Možná se Flekáč obával, že by ho Kostička přemlouval, aby zůstal a nikam nechodil. V domečku u lesa bylo hezky, lidé jim dávali najíst, hráli si s nimi, občas jim učesali kožíšek - ale ne zas tak moc, že by se jim kvůli tomu jiné kočky smály. Kostička tiše mňoukl. Flek mu moc chyběl. „Kdópák tó tádý fňuká, rrr?" ozval se z mladé jablůňky rostoucí nedaleko krákavý hlas. ,,Névíš, kdé bých tády nášél kócourrká Kóstičkú?'' „To jsem já." Stříbrosrstý kocourek zvedl zvědavě hlavu a zastříhal ušima.

,,Nó, tédá, přřédstávóv~ hó, rrr. Áspóň jákó týgrrá z Áfrriký." „Tak ty jako tvrdíš, že kdo vůbec jsi? Proč se sch< Kostičkovi se zablýsklo stavil se na všechny čtyři a dvakrát větší, než obvykle. přitom bojovně kmital ze „Klídéék, tó býl jákó jér Z jablůňky na zem slétl I takového Kostička ještě ne: bílé, sem tam narůžovělé, r zobáček a na hlavičce se ~ ných peříček ježila podivn „Já jsém bárrón Rrichán lé mí řříkájí Rričí," předsta před kocourkem hlubokOl du vón Kákádů, k váším ct ,,Těší mě, barone Riči," · ocásek, jak se slušelo na V) se, že přicházíš z velké d poušci po jabloních neléta chaloupky u lesa?" ,,Přřínáším prró tébé p, ležitě zobákem. Ten vzáp vytáhl svinutý list papíru ; ,,Pro mě? Poselství?" ža~ Seskočil z parapetu a : šťouchl do ruličky.

venku mrzlo a za okny >Vávali se v teple u krbu. vysedávali na z~praží a se rovali hvězdy. Casto pře které z nich náhodou také ívají se právě teď na noční

,vzdechl. Dnes tomu bylo : zmizel. Vypařil se bez jerětlenou jako pára nad hrnvůbec žádnou stopu. Byla

ta svého chlupatého kamakam má namířeno. Jak ale ;tále větší starosti.Jakpak se .stně odešel? Byl v pořádku? odpověď.

,e jeho kamarádovi mohlo ech, kdy spolu putovali svě ožná se Flekáč obával, že by by zůstal a nikam nechodil. ezky, lidé jim dávali najíst, esali kožíšek - ale ne zas tak m jiné kočky smály. lek mu moc chyběl. :á, rrr?" ozval se z mladé o krákavý hlas. ,,Névíš, kdé . Kóstičkú?" ;tý kocourek zvedl zvědavě

,,Nó, tédá, přřédstávóvál jsém sí tjé trróchu vjétšíhó, rrr. Áspóň jákó týgrrá úsúrrijskéhó. Nébó jako lvá

z Áfrriký." ,,Tak ty jako tvrdíš, že jsem malý, jó? Vrr, ukaž se, kdo vůbec jsi? Proč se schováváš?" Kostičkoví se zablýsklo ve žlutozelených očích, postavil se na všechny čtyři a nahrbil hřbet, takže vypadal dvakrát větší, než obvykle. Chundelatý ocásek za ním přitom bojovně kmital ze strany na stranu. ,,Klídéék, tó býl jákó jénóm fórr!" Z jablůňky na zem slétl pták. Ale že to teda byl ptáktakového Kostička ještě neviděl. Jeho peří bylo sněho bílé, sem tam narůžovělé, měl mohutný zakřivený šedý zobáček a na hlavičce se ze žlutých a ohnivě zbarvených peříček ježila podivná chocholka. ,,Já jsém bárrón Rrichárrd vón Búrráksón, álé přřáté lé mí řříkájí Rričí/' představil se ptačí cizinec a vysmekl před kocourkem hlubokou poklonu. ,,Pápóušék z rródu vón Kákádů, k váším ctjéným slúžbám, rrr." Těší mě barone Riči," zamňoukal Kostička a svěsil " ' ocásek, jak se slušelo na vychovaného kocourka. ,,Zdá se, že přicházíš z velké dálky. Tady u nás žádní papoušci po jabloních nelétají. Copak tě přivádí do naší chaloupky u lesa?" ,,Přřínáším prró tébé pósélství," zacvakal Riči dů ležitě zobákem. Ten vzápětí vsunul pod levé křídlo, vytáhl svinutý list papíru a položil ho do trávy. ,,Pro mě? Poselství?" žasl Kostička . Seskočil z parapetu a několikrát zvědavě tlapkou šťouchl do ruličky.

,,Když já ale neumím číst písmenka," mňoukl rozpačitě. ,,My kočky totiž čteme jinak než lidé. Třeba podle pachů a vůní. .. " „Klídéék, nébúď hrr, rrr," přerušil ho papoušek. ,,Tén dópis jé náppsáný prró kóčkú." ,,Vážně?" podivil se Kostička. Rozbalil zprávu, ale ta se zase hned srolovala. Kocourek polekaně uskočil, až se mu vousky naježily. Zkusil to znovu. Poprvé, podruhé a potřetí ... Neúspěšně. List papíru se neustále stáčel do sebe, pořád dokola. ,,Však já na tebe vyzraju, vrr!" Tentokrát na to šel mazaně. Jednou tlapkou připlácl okraj dopisu a dříve, než se stačil znovu srolovat, ho na opačném konci přichytil pomocí drápků druhé packy.

J I" o

n U.

Zpráva byla pokryta otisky kočičích tlapek. Kostička je všechny pozorně očichal. Ucítil silný pach rybiny a také mlíčka. Otřel se nosíkem o papír, zkusil ho olíznout a zachytil příjemnou kočičí vůni. Tenhle dopis musela psát nějaká kočička. ,,To poselství voní dálkou a dobrodružstvím," zamžoural kocourek zasněně očky. ,,Od kohopak vlastně je, barone Riči?'' ,,Ód mé pání, pirrátské prrincézny Brrúndičky," zaskřehotal papoušek. ,,Pójď sé mnóu a všéchnó sé dózvíš, rrr! Tvůj kámárrád pótřřébújé pómóc. Kóčí čí krrálóvná sí úsmyslélá, žé hó pójmé zá mánžélá. Músímé hó záchrránít dřřív, néž búdé pózdjé!"

,, K amara'd;i. Flek'v acek 1." se mu stalo? A co je zač ta „Kóčičí krrálóvná žíjé úprróstřřéd Kóčkómóřří,''

péčná,

hrrájé sí sé zvířřát Flék býl plávčíkém ná ná dósléchl, chtjél jí zá kážd< hó várróváli, ábý dó Kó óčárróváná. Ále ón sí néc málérrú!" „To je celý Flekáč,'' pc si něco umane, nedá si to · „Ták ták," pokýval pap a souhlasně zaklapal zobá néchámé! Čičípírrátí vžd) zá jédnóhó á jédén zá všéc njé výprrávvóvál. Pómůžé: „N o to se v1.'I" zamne „Kamarád mě potřebuje, r Kocourek zaběhl k som aby dohlédla na jeho dom než se vrátí. Potom se spo: společníkem vydal na cest „Veď mě, Riči! Ukaž mi A tak toho odpoledne dobrodružství. I v

,,,~

íst písmenka," mňoukl roz:teme jinak než lidé. 1řeba

" přerušil ho papoušek. ,,Tén :'k'u. " tička.

:a se zase hned srolovala. 1, až se mu vousky naježily. •rvé, podruhé a potřetí. .. ,e neustále stáčel do sebe, , vrr.1" mazaně.

Jednou tlapkou dříve, než se stačil znovu n konci přichytil pomocí

otisky kočičích tlapek. :orně očichal. Ucítil silný ~a. Otřel se nosíkem o pazachytil příjemnou kočičí la psát nějaká kočička. ukou a dobrodružstvím," něně očky. ,,Od kohopak

é prrincézny Brrúndičky," ójď sé mnóu a všéchnó sé i pótřřébújé pómóc. Kóčí . žé hó pójmé zá mánžélá. ;řív, néž búdé pózdjé!"

„Kamarád? Flekáček!" pochopil Kostička. ,,Copak se mu stalo? A co je zač ta Kočičí královna?" „Kóčičí krrálóvná žíjé v Kóčkóvjéži ná óstrróvjé úprróstřřéd Kóčkómóřří," vysvětloval Riči. ,,Jé nébezpéčná, hrrájé sí sé zvířřátký jákó s lóutkámí. Kócóur Flék hýl plávčíkém ná náší lódi. Kdýž sé ó králóvnjé dósléchl, chtjél jí zá káždóu cénu vídjét. Všíchní jsmé hó várróváli, ábý dó Kóčkóvjéže néchódil. Jé tótíž óčárróváná. Ále ón sí nédál řříct. Á ták sé dóstál dó , '" ma,1"erru. „To je celý Flekáč," povzdechl si Kostička. ,,Když si něco umane, nedá si to vymluvit." „Ták ták," pokýval papoušek chocholkou na hlavě a souhlasně zaklapal zobákem. ,,Mý hó v tóm álé nénéchámé! Čičípírrátí vždýcký přři sóbjé stójí. Všíchní zá jédnóhó á jédén zá všéchny! Flék nám ó tóbjé hódnjé výprrávvóvál. Pómůžéš nám hó záchrránít?" ,,No to se ví!" zamňoukal Kostička bez váhání. ,,Kamarád mě potřebuje, nenechám ho na holičkách!" Kocourek zaběhl k sousedovic Betynce a poprosil ji, aby dohlédla na jeho domeček a páníčky- do té doby, než se vrátí. Potom se spolu se svým novým opeřeným společníkem vydal na cestu. ,,Veď mě, Riči! Ukaž mi, kudy se jde do Kočkomoří." A tak toho odpoledne začalo pro Kostičku nové dobrodružství. I

' ':, ,,,"' •

ISBN 978-80-87761-26-7

9 788087 761 267