vodu. Udělala několik temp směrem k mořskému dnu. Voda byla průzračně čistá a v téhle části zátoky nebyla veliká hloubka. Eva pod vodou jasně rozeznávala mořské řasy, skalní výčnělky, drobné rybky a malé shluky barevných korálů. Jak pátrala ve vodě, zpoza mraků se vynořilo sluníčko a vodu protkl paprsek světla. Pod Evou se cosi zalesklo, a tak se vydala za světlem. Pod vodou se skrčila, přidřepla si na skalní výčnělek a rukama pátrala v mořských řasách po pokladu. Útesy však byly kluzké a Evě sjela noha do úzké trhliny mezi dvěma kameny. Když se ji pokusila vytáhnout, uvědomila si, že jí uvízl kotník ve štěrbině. Eva se ze všech sil snažila nohu vytáhnout. Otočila se, ale k ničemu to nebylo. Noha jí pevně držela mezi skalami a ona byla uvězněná sama na dně moře.
12
2
Eva začínala cítit závrať a nevolnost. Věděla, že už nedokáže zadržovat dech příliš dlouho. V tu chvíli se objevil Oskar. Přibližoval se k ní mocnými tempy a ve tváři měl obavy. Eva zuřivě ukazovala na krystal zpola ukrytý v písku.
E
va se zoufale snažila vysvobodit. Tápala ru-
Oskar se natáhl a malý předmět zvedl. Po-
kama po okolních skalách. Snažila se zů-
ložil mořskou pannu Evě do ruky a ovinul její
stat klidná, aby nevypotřebovala všechen kys-
prsty kolem ní.
lík. S Oskarem často soutěžili, kdo vydrží déle
Eviným tělem projela již známá vlna. Pocí-
pod vodou na jediný nádech. Navíc si byla jistá,
tila brnění a ruka, v níž svírala krystal, ji pálila
že jí Oskar přijde na pomoc.
intenzivním žárem. Kouzlo fungovalo! Voda
Eva volnou nohou odkopla chomáč moř-
okolo Evy a Oskara se rozzářila jasným světlem
ských chaluh a objevil se třpytivý předmět, pro
a kolem nich se do všech stran rozlil oslnivý
který se pod vodu ponořila.
pramen barevného světla. Náhle bylo všechno vidět ostřeji a i barvy jako by byly intenzivnější.
Byl to krystal. Eva hned věděla, že je to krystal kouzelný,
Eva si s úžasem uvědomila, že už může zase
právě tak jako ostatní, které ji i Oskara přená-
dýchat. Dýchala snad pod vodou? Stiskla Oska-
šely do jiných světů. Tenhle měl tvar a podobu
rovi ruku a usmála se na něj. Zdálo se, že se její
mořské panny. Eva se ho snažila dotknout, ale
noha vysvobodila z kamenného sevření. Oskar
měla ho těsně mimo dosah.
vypadal stále ustaraně a ukazoval k hladině. Po-
14
15
třeboval vzduch. „Jdi!“ naznačila mu Eva ústy a Oskar vyrazil k hladině. Když se Eva vydala za Oskarem, mihla se
Eva vzhlížela k tomu stvoření se směsicí obdivu a strachu. Veliká dáma se však na Evu dívala úpěnlivě.
okolo ní obrovská zelená ploutev. Eva strnula.
Pomoz nám.
Přibližoval se k ní obrovitý zelenomodrý ocas.
Eva ta slova slyšela úplně jasně, přestože panna
Náhle si Eva uvědomila, že se dívá na mladou
je nemohla vyslovit nahlas. Zahleděla se panně
ženu. Člověkem však byla pouze zpola. Ocas
do očí. Bylo to jako pohlédnout do obrovského
byl totiž její. Bledou tvář jí obklopovala kštice
tmavozeleného jezera. Čím déle se do nich Eva
překrásných dlouhých kaštanových vlasů a její
dívala, tím víc měla pocit, že upadá do jakéhosi
tělo bylo pokryté něčím, co připomínalo dro-
transu. Okolo panny se začaly vrstvit tisíce dro-
bounké stříbrné destičky. Když připlula blíž,
bounkých světélkujících bublinek. Nato zmizela.
Eva uviděla, že jsou to rybí šupiny, které jí po-
Eva se náhle cítila být úplně vzhůru. Vypla-
krývají celé tělo od hrudi až po ocas. Okolo
vala nahoru k hladině, aby našla Oskara. Když
krku měla překrásný jiskřivý náhrdelník ze ze-
se k němu dostala, na první pohled uviděla, že
leného, modrého a stříbrného mořského skla.
je k smrti vyděšený.
No ne! Mořská panna! pomyslela si Eva.
„Co se děje?“ nechápala.
Byla velikánská. Kdyby měla nohy, byla by
„Ty sis ničeho nevšimla?“ zeptal se přes kned-
vyšší než všichni muži, které kdy Eva potkala. Paže měla silné a svalnaté a Eva si všimla, že má na rukou zelené nehty. 16
lík v krku. Eva se podívala tam co on, ale viděla jen moře. Otočila se k němu zády, aby se rozhlédla po skal17
ním výčnělku a vraku staré lodi. Nic z toho už
„Cítím se… divně.“ Nebylo to jen okolní pro-
tam ale nebylo. Také městečko Marigold někam
středí, co se změnilo. Eva se celá cítila jinak.
zmizelo. K obzoru se do všech stran rozprostí-
Jako by něco měnilo i ji.
rala nekonečná vodní plocha. Také voda byla
Právě když přemýšlela, co se to děje, začalo jí
jiná. Byla teplá, tropická a světlejší než předtím.
pulzovat v ruce. Pocítila kouzlo ještě dříve, než
Bylo nasnadě, že jsou někde úplně jinde.
ho uviděla.
„Kouzlo mořské panny?“ Eva šlapala vodu
„Tady něco nehraje, Oskare!“ Eva rozeznala
a snažila se to celé nějak pochopit. „Jsme v ně-
dobře známý nával energie, ale tentokrát jí při-
jakém jiném světě.“
padal úplně jiný.
„Mořském světě?“ zažertoval Oskar, ale hned nato zvážněl. „Už jsme byli v různých šlamasty-
„Jak to myslíš?“ zjišťoval Oskar, který doplaval blízko k ní. „Evo? Co se děje?“
kách v nejrůznějších světech, ale řekl bych,
V místech, kde měla žebra a plavky, cítila
že zůstat trčet přímo uprostřed oceánu není
teď Eva ostré šupinky. S hrůzou se poplácala
zrovna legrace. Můžou tu být žraloci. A všechny
po hrudi a celém trupu a uvědomila si, že ji
možné další praštěné ryby.“
úplně pokrývají. Shlédla na své tělo pod vodní
„Tam dole jsem viděla mořskou pannu, opravdovou. Požádala mě o pomoc a pak zmizela.“ „A proč zmizela, jestli nás potřebuje?“ nechá-
hladinou a zalapala po dechu. Kde měla dříve nohy, spatřila teď dlouhý stříbrný lesklý ocas mořské panny.
pal Oskar. Ostražitě se rozhlížel po ploutvích nebo podezřelých vlnkách na vodě. 18
19