,,,,,,.
o
v
LHARUV ,,,,,,..
V"
Válka Červené královny
6. 7.
8.
9.
POZNÁMKA
AUTORA
Pro ty z vás, kteří na knihu čekali rok, přikládám stručné shrnutí prvního dílu, Princ bláznů. Jednak vám osvěžím paměť a zároveň se vyhneme tomu, aby si postavy musely říkat věci, které už dávno vědí. Psát a číst něco podobného by bylo neskutečně otravné. Níže uvádím okolnosti důležité pro budoucí vyprávění. 1.
2. 3. 4.
S.
Jalan Kendeth (vnuk Červené královny) a Snorri ver Snagason (obrovský Viking) se vydali na cestu z Červené marky (severní Itálie) k Trpkému ledu (severní Norsko), spojeni kletbou, která z jednoho činí stoupence světla a z druhého přívržence tmy. Jalan nyní patří temnotě a každý soumrak ho navštěvuje ženský přízrak jménem Aslaug. Snorri náleží světlu a každé svítání ho navštěvuje mužský přízrak jménem Baraqel. Jalan se Snorrim se vydali do Černé pevnosti, aby osvobodili Snorriho ženu a přeživší dítě ze zajetí Svena Zlomeného vesla a služebníků Mrtvého krále - nekromantů, nenarozených a Edrise Deana. Záchranná mise však selhala a Snorriho rodina zahynula. Jalan, Snorri a Tuttugu, tlustý, bázlivý Viking, jsou jedinými
přeživšími výpravy k Černé pevnosti. Vrátí se do města Trond, kde tráví zimu. Snorri získal Lokiho klíč - kouzelný předmět, j otevřít kterýkoliv zámek. Mrtvý král po klíči ve Z nepřátel v Černé pevnosti možná přežili Ed válečníků klanu Hardassa (Rudí Vikingové) a n romantů z Potopených ostrovů. Jalanova babička, Červená královna, se i nadále zd vené marce spolu se svou starší sestrou, známm: sestra, a znetvořeným starším bratrem, Garyem. lo Tiché sestry spojilo Jalana se Snorrim dohror Několik mocných jedinců vládnoucích magií mani1 lostmi v Roztříštěné říši. Často představují vedo1 některým ze stovky říšských trůnů. Mrtvý král, M ledová čarodějnice Skilfar a snový čaroděj Saracc z nich. Skilfar a Saracéna Jalan potkal na cestě k nosti. Mrtvý král se ho se Snorrim několikrát pc Modrá dáma svádí dlouhou, tajnou válku s Če lovnou a zdá se, že vede i ruku Mrtvého krále, sám to možná neví.
=>QZNÁMKA
6. 7.
8.
AUTORA
;, kteří na knihu čekali rok, přikládám stručné shrnuiílu, Princ bláznů. Jednak vám osvěžím paměť a zároneme tomu, aby si postavy musely říkat věci, které ědí. Psát a číst něco podobného by bylo neskutečně
dím okolnosti důležité pro budoucí vyprávění.
indeth (vnuk Červené královny) a Snorri ver Snaga>rovský Viking) se vydali na cestu z Červené marky í Itálie) k Trpkému ledu (severní Norsko), spojeni t, která z jednoho činí stoupence světla a z druhého nce tmy. yní patří temnotě a každý soumrak ho navštěvuje přízrak jménem Aslaug. náleží světlu a každé svítání ho navštěvuje mužský jménem Baraqel. Snorrim se vydali do Černé pevnosti, aby osvobodili o ženu a přeživší dítě ze zajetí Svena Zlomeného služebníků Mrtvého krále - nekromantů, nenarozeEdrise Deana. Záchranná mise však selhala a Snorrina zahynula. norri a Tuttugu, tlustý, bázlivý Viking, jsou jedinými
9.
přeživšími výpravy k Černé pevnosti. Vrátí se do přístavního města Trond, kde tráví zimu. Snorri získal Lokiho klíč - kouzelný předmět, jenž dokáže otevřít kterýkoliv zámek. Mrtvý král po klíči velmi touží. Z nepřátel v Černé pevnosti možná přežili Edris, skupina válečníků klanu Hardassa (Rudí Vikingové) a několik nekromantů z Potopených ostrovů. Jalanova babička, Červená královna, se i nadále zdržuje v Čer vené marce spolu se svou starší sestrou, známou jako Tichá sestra, a znetvořeným starším bratrem, Garyem. Právě kouzlo Tiché sestry spojilo Jalana se Snorrim dohromady. Několik mocných jedinců vládnoucích magií manipuluje s událostmi v Roztříštěné říši. Často představují vedoucí zájmy za některým ze stovky říšských trůnů. Mrtvý král, Modrá dáma, ledová čarodějnice Skilfar a snový čaroděj Saracén jsou čtyři z nich. Skilfar a Saracéna Jalan potkal na cestě k Černé pevnosti. Mrtvý král se ho se Snorrim několikrát pokusil zabít. Modrá dáma svádí dlouhou, tajnou válku s Červenou královno u a zdá se, že vede i ruku Mrtvého krále, přestože on sám to možná neví.
.,,
.,, ;\
.
~€tlN...._
, ,, , t
- -..... ,,, ,Jrr,,, 11 11,
J)eVNOSC
ti~ !
·,,
I ',
I
t
t I
.
CRONDnE-lm
i+ -~r.: .._
~
/J...
RlsoN
Vp,,cho ovi... "'Ni..
~
.A-!·' l
,_ I
ZÁ.hŤl,E 'I.
"t'· \~
! SLOV
-~,~
(
~ \
,
LORG
-.
'r I I
y,
zyc- RA.Jcn \ ~ ,_- _ , . vfueNsK.é 'úze-ml
l
i
I
•I
t
I
I
I
'\
~
CRON'DhE-lITT , .
I!
I
OSLA.V
_I.-
t ť ··~t . . . _
i,
I
I
'
:_
t
_.,/
',
_,....eµ..ne1cn ',
1 UN._,.
-~
t
PROLOG
Dva muži v místnosti s příliš mnoha dveřmi. Jeden vysoký, oděný ve splývavém rouchu, přísný, s krutým, inteligentním výrazem ve tváři. Druhý menší, štíhlý, s divoce rozcuchanými vlasy a pestrobarevným oblečkem, z nějž přechází oči. Ten menší se zasměje smíchem mnoha odstínů - je to zvuk, který skolí ptáka v letu a stejně snadno způsobí, že na holé větvi vyraší květy. „Povolal jsem tě!" Vysoký muž zatíná zuby, jako by se toho druhého snažil udržet na místě, ruce má však nečinně spuštěné podél těla. ,,Pěkný trik, Keleme." ,,Ty mě znáš?" ,,Znám všechny." Ušklíbne se. ,,Jsi čaroděj dveřník. " ,,A ty jsi kdo?" „Ikol." Jeho oděv se náhle promění, šarlatové lilie na šedém pozadí vystřídají odrané žluté kostky v modré. ,,Olik." Usměje se a jeho úsměv oslňuje a řeže jako ostří nože. ,,Loki, je-li libo." ,,Jsi bůh, Loki?" Kelemova tvář zůstává kamenná. Není pobavený, rozkazuje. Jeho tvrdé, ledové oči září urputným soustředěním. ,,Ne." Loki se otočí a pohlédne směrem k početným dveřím. ,,Ale ví se o mně, že lžu." ,,Volal jsem toho nejmocnějšího -"
13
,,Ne vždycky dostaneš to, co chceš." Jeho hlas je skoro zpěvavý. ,,Ale občas dostaneš to, co potřebuješ. Dostal jsi mě." ,,Takže jsi bůh?" „Bohoyé jsou tupí a nudní. Stál jsem před jejich trůnem. Sedí na něm Odin, staroch Jednoočko, a do každého ucha mu našeptává jeden havran." Loki se usměje. ,,Vždycky jsou v tom havrani. To je k popukání." ,,Potřebuju -" „Lidé nevědí, co potřebují. Stěží vědí, co chtějí. Wodin, otec bouří, bůh bohů, tvrdý a moudrý. Hlavně tvrdý. Líbil by se ti. A dívá se, pořád se dívá, ten ti viděl věci!" Loki se otočí, aby se rozhlédl po místnosti. ,,Já jsem jen šaškem v síni, kde byl stvořen svět. Křepčím , žertuju, předvádím kousky, nejsem důležitý. Ale představ si ... co kdybych to byl já, kdo tahá za nitky a nutí bohy tančit? Co kdyby se v samém jádru, když půjdeš dostatečně hluboko a odhalíš jednu pravdu po druhé ... v samém srdci všech věcí ... skrývala lež, jako červ svinutý uvnitř jablka, hrůzný Oroboros, stejně jako se v každém k~>Usku tvého bytí, nehledě na jemnost řezu, skrývá tajemství lidí? Rekni, nebyl by to povedený žert?" Kelem se tomu nesmyslu zamračí, pak rychle potřese hlavou a znovu se soustředí na svůj cíl. ,,To já zbudoval tuhle místnost. Vytvořil jsem ji ze svých selhání." Pokyne ke dveřím. Třináct jich stojí jedny vedle druhých, ve zdech jinak holého pokoje. ,,Jsou to dveře, které nedokážu otevřít. Můžeš odejít, ale žádné nepovolí, dokud je všechny neodemkneš. Zařídil jsem to tak." Komnatu ozařuje světlo jediné svíčky. Muži se pohybují, jejich stíny tančí v třepotavém plameni. ,,Proč bych odcházel?" V Lokiho ruce se objeví stříbrný pohár, přetéká vínem. Je temné a rudé jako krev. Upije z něj. ,,Ve jménu dvanácti archandělů ti nařizuji-" „Ano, ano." Loki nad zaříkáním mávne rukou. Víno tmavne čím dál víc, 3-ž má nakonec černou barvu, která zláká oko a potom ho oslepí. Cerná, která nahlodá a poskvrní lesklé stříbro. Je tak temná, že je absencí světla. A potom je z ní najednou klíč. Černý, skleněný klíč.
,,Je to ... " Hlas čaroděje je lačný, dychtivý,,, ... s ním je otevřu?"
14
„To doufám," řekne Loki a pohrává si s klíčem v „Co je to za klíč? Není Acheronův? Vyhnali ho z ne ,,Je můj. Právě jsem ho stvořil." „Jak víš, že ty dveře otevře?" Kelem těká očima p ,,Je to dobrý klíč." Loki pohlédne mágovi do očí."· Všechny klíče, které kdy byly, jsou a budou, i každ by mohl být." ,,Dej mi-" „To by přece nebyla žádná zábava." Loki dojde dveřím a spočine na nich prsty. ,,Tyhle." Všechny dřevěné a obyčejné, ale tyro se při jeho dotyku za lesklého černého skla bez jediné vady. ,,Tyhle jso Položí na dveře dlaň a vzápětí se objeví kolo. Po obv zubů a je ze stejného černého skla - pyšně vyčnívá ve jeho otočením mohli dveře odemknout a otevřít. Le nedotkne. Místo toho poklepe klíčem na vedlejší místnost se promění. Teď má vysoké klenuté strop} stěny z litého kamene a obrovské kruhovité dveře ze s zasazené ve stropě. Panely vsazené do zdí vyzařují sv naty vede chodba, táhne se dál, než oko dohlédne krypty, přesně stopu od stěny, stojí třináct oblouk oceli; všechny naplňuje třpytivé světlo jako tanec m prsků na hladině. Všechny až na ten před Lokim, k Temný, křišťálový povrch roztříští světlo na drobné tom je do jednoho pohltí. ,,Otevři tyhle dveře, a sv Loki se postupně zastaví u každých dveří a dotkn jedněmi z nich leží tvá smrt, Keleme." Čaroděj ztuhne a potom se ušklíbne. ,,Bůh lstí-" „Nic se neboj," usměje se Loki. ,,Ty se ti nikdy nepo „Dej mi ten klíč. " Kelem natáhne ruku, ale ke neudělá ani krok. „A co tyhle dveře?" Loki se podívá na kruh stříb jejich hlavou. ,,Ty ses mi pokusil zatajit." Kelem neodpoví. „Kolik pokolení už žijí tví lidé tady v podzemních vají se před světem?"
15
rždycky dostaneš to, co chceš." Jeho hlas je skoro zpěvavý. ,čas dostaneš to, co potřebuješ. Dostal jsi mě." \e jsi bůh?"
oyé jsou tupí a nudní. Stál jsem před jejich trůnem. Sedí Odin, staroch Jednoočko, a do každého ucha mu našepen havran." Loki se usměje. ,,Vždycky jsou v tom havrani. popukání." ebuju -"
nevědí, co potřebují. Stěží vědí, co chtějí. Wodin, otec
ůh bohů, tvrdý a moudrý. Hlavně tvrdý. Líbil by se ti.
e, pořád se dívá, ten ti viděl věci!" Loki se otočí, aby se po místnosti. ,,Já jsem jen šaškem v síni, kde byl stvořen :p_čím, žertuju, předvádím kousky, nejsem důležitý. Ale .st ... co kdybych to byl já, kdo tahá za nitky a nutí bohy ,o kdyby se v samém jádru, když půjdeš dostatečně hlu>dhalíš jednu pravdu po druhé ... v samém srdci všech rývala lež, jako červ svinutý uvnitř jablka, hrůzný Oro:jně jako se v každém ks)Usku tvého bytí, nehledě na jem, skrývá tajemství lidí? Rekni, nebyl by to povedený žert?" se tomu nesmyslu zamračí, pak rychle potřese hlavou e soustředí na svůj cíl. ,,To já zbudoval tuhle místnost. sem ji ze svých selhání." Pokyne ke dveřím. Třináct jich y vedle druhých, ve zdech jinak holého pokoje. ,,Jsou kt~ré ~edokážu otevřít. Můžeš odejít, ale žádné nepo1d Je vsechny neodemkneš. Zařídil jsem to tak." Komuje světlo jediné svíčky. Muži se pohybují, jejich stíny 1potavém plameni.
ych odcházel?" V Lokiho ruce se objeví stříbrný pohár, nem. Je temné a rudé jako krev. Upije z něj. nu dvanácti archandělů ti nařizuji-" no." Loki nad zaříkáním mávne rukou. Víno tmavne , važ má nakonec černou barvu, která zláká oko a potom Cerná, která nahlodá a poskvrní lesklé stříbro. Je tak e absencí světla. A potom je z ní najednou klíč. Černý líč. '
'Hlas čaroděje je lačný, dychtivý,,, ... s ním je otevřu?" 14
"To doufám ," řekne Loki a pohrává si s klíčem v prstech. ,,Co je to za klíč? Není Acheronův? Vyhnali ho z nebes, když-" ,,Je můj. Právě jsem ho stvořil." ,,J ak víš ' že ty dveře otevře?" Kelem těká očima po místnosti. ,,Je to dobrý klíč." Loki pohlédne mágovi do očí. ,,Je to všeklíč. Všechny klíče, které kdy byly, jsou a budou, i každý klíč, který by mohl být." ,,Dej mi-" „To by přece nebyla žádná zábava." Loki dojde k nejbližším dveřím a spočine na nich prsty. ,,Tyhle." Všechny dveře jsou dřevěné a obyčejné, ale tyto se při jeho dotyku změní na plát lesklého černého skla bez jediné vady. ,,Tyhle jsou záludné." Položí na dveře dlaň a vzápětí se objeví kolo. Po obvodu má osm zubů a je ze stejného černého skla - pyšně vyčnívá ven, jako byste jeho otočením mohli dveře odemknout a otevřít. Loki se ho ani nedotkne. Místo toho poklepe klíčem na vedlejší stěnu a celá místnost se promění. Teď má vysoké klenuté stropy, čisté linie, stěny z litého kamene a obrovské kruhovité dveře ze stříbrné oceli zasazené ve stropě. Panely vsazené do zdí vyzařují světlo. Z komnaty vede chodba, táhne se dál, než oko dohlédne. Po obvodu krypty, přesně stopu od stěny, stojí třináct oblouků ze stříbrné oceli; všechny naplňuje třpytivé světlo jako tanec měsíčních paprsků na hladině. Všechny až na ten před Lokim, který je černý. Temný, křišťálový povrch roztříští světlo na drobné střípky a potom je do jednoho pohltí. ,,Otevři tyhle dveře, a svět skončí." Loki se postupně zastaví u každých dveří a dotkne se jich. ,,Za jedněmi z nich leží tvá smrt, Keleme." Čaroděj ztuhne a potom se ušklíbne. ,,Bůh lstí-" ,,Nic se neboj," usměje se Loki. ,,Ty se ti nikdy nepovede otevřít." „Dej mi ten klíč." Kelem natáhne ruku, ale ke svému hostu neudělá ani krok. „A co tyhle dveře? " Loki se podívá na kruh stříbrné ocele nad jejich hlavou. ,,Ty ses mi pokusil zatajit." Kelem neodpoví. ,,Kolik pokolení už žijí tví lidé tady v podzemních slujích a skrývají se před světem?"
15
„Nejsou to žádné sluje!" naježí se Kelem a stáhne ruku. ,,Svět je otrávený. Den Tisíce sluncí-" ,, - byl před dvěma sty lety." Loki bezstarostně mávne klíčem ke stropu. Obrovská vrata zasténají, potom se zhoupnou na svých pantech a zasypou muže hlínou a prachem. Jsou tak tlustá, jako je člověk vysoký. „Ne!" Kelem padne na kolena a rukama si chrání hlavu. Usadí se na něm prach a promění ho ve starce. Podlahu pokrývá hlína plná zelených výhonků, červi se kroutí a svíjí, kolem se hemží brouci a vysoko nad nimi, na konci dlouhé svislé šachty, hoří kruh modré oblohy. „Tady. Otevřel jsem pro tebe ty nejdůležitější dveře. Vyjděte ven a napněte síly, než bude pozdě. Z východu přicházejí další osadníci." Loki se rozhlédne kolem, jako by sám hledal cestu ven. ,,Děkovat mi nemusíš." Kelem zvedne hlavu, vytře si prach z červených, uslzených očí. ,,Dej mi ten klíč." Jeho hlas je pouhé zakrákání. ,,Budeš si ho muset najít." „Nařizuji ti ... " Ale klíč je pryč, stejně jako Loki. Zůstává jenom Kelem. Kelem a jeho selhání.
16
1
Z oblohy pršely okvětní lístky a ze všech stran zaznív, provolávání slávy. Jel jsem na moci:ém válečném oři v šího jezdeckého oddílu kavalérie Cervené marky, kter ulicí Vítězství k paláci Červené královny. Z davu vybí ženy a vrhaly se na mě, muži souhlasně halekali. Zarr Buch. Buch. Buch. Má mysl se pokusila vetkat bušení do snu. Mám de stavivost, a tak ještě chvíli držel pohromadě. Mával jser dámám zdobícím balkóny a verandy. Své bratry, kte jako by spolkli citrón, jsem počastoval mužným úsm Buch! Buch! Buch! Vysoké domy Karmínky se začaly hroutit, okolní da lidí byly náhle rozmlžené. BUCH! BUCH! BUCH! „K čertu." Převalil jsem se a z hřejivé náruče příl vplul do mrazivého ranního šera. ,,A tomuhle oni • Třásl jsem se jako osika. S námahou jsem se nasouk. a pospíšil jsem si dolů. Podlaha hospody U Tří seker byla posetá prázdný, opilci, převrženými lavicemi a převrácenými stoly. V jako obyčejně. Když jsem sešel do přízemí, Maeres i lem kostí poházených u krbu a vrtěl ocasem.
17
1u to žádné sluje!" naježí se Kelem a stáhne ruku. ,,Svět ný. Den Tisíce sluncí-" před dvěma sty lety." Loki bezstarostně mávne klíčem 1. Obrovská vrata zasténají, potom se zhoupnou na svých 3 zasypou muže hlínou a prachem. Jsou tak tlustá, jako
vysoký.
Kelem padne na kolena a rukama si chrání hlavu. Usadí prach a promění ho ve starce. Podlahu pokrývá hlína ných výhonků, červi se kroutí a svíjí, kolem se hemží vysoko nad nimi, na konci dlouhé svislé šachty, hoří lré oblohy. Otevřel jsem pro tebe ty nejdůležitější dveře. Vyjděte iněte síly, než bude pozdě. Z východu přicházejí další ' Loki se rozhlédne kolem, jako by sám hledal cestu ven. mi nemusíš." \vedne hlavu, vytře si prach z červených, uslzených očí. !n klíč." Jeho hlas je pouhé zakrákání. si ho muset najít." 1ji ti ... " Ale klíč je pryč, stejně jako Loki. Zůstává jenom !lem a jeho selhání.
1
16
1
Z oblohy pršely okvětní lístky a ze všech stran zaznívalo nadšené provolávání slávy. Jel jsem na mocném válečném oři v čele nejlepšího jezdeckého oddílu kavalérie Červené marky, která se ubírala ulicí Vítězství k paláci Červené královny. Z davu vybíhaly krásné ženy a vrhaly se na mě, muži souhlasně halekali. Zamával jsem Buch. Buch. Buch. Má mysl se pokusila vetkat bušení do snu. Mám dobrou před stavivost, a tak ještě chvíli držel pohromadě. Mával jsem urozeným dámám zdobícím balkóny a verandy. Své bratry, kteří se tvářili, jako by spolkli citrón, jsem počastoval mužným úsměvem Buch! Buch! Buch! Vysoké domy Karmínky se zača l y hroutit, okolní dav řídl, tváře lidí byly náhle rozmlžené. BUCH! BUCH! BUCH! „K čertu." Převalil jsem se a z hřejivé náruče přikrývek jsem vplul do mrazivého ranního šera. ,,A tomuhle oni říkají jaro!" Třásl jsem se jako osika. S námahou jsem se nasoukal do kalhot a pospíšil jsem si dolů. Podlaha hospody U Tří seker byla posetá prázdnými džbánky, opilci, převrženými lavicemi a převrácenými stoly. Všechno bylo jako obyčejně. Když jsem sešel do přízemí, Maeres čenichal kolem kostí poházených u krbu a vrtěl ocasem.
17
BUCH! BUCH,,No jo! No jo! Už jdu." Někdo mi v noci rozrazil hlavu kamenem. Anebo jsem měl příš:rnou kocovinu. Ať se propadnu, jestli vím, proč by měl princ Cervené marky otevírat vlastní dveře dotěrným návštěvníkům, ale hlava mě bolela tak, že bych udělal cokoliv, jen abych bušení zastavil. Prodral jsem troskami na podlaze, překročil jsem břicho Erika Trojzubého, v němž to žbluňkalo pivem, a ke dveřím jsem došel právě ve chvíli, kdy se zatřásly pod dalším úderem. „Krucinál! Jsem tady!" křikl jsem co nejtišeji a zaťal zuby, když mi hlavou šlehla ostrá bolest. Chvíli jsem zápasil se závorou a konečně se mi ji povedlo zvednout. ,,Co je?" S trhnutím jsem otevřel dveře. ,,Co?" Předpokládám, že kdybych byl střízlivější a o něco méně rozespalý, nejspíš bych zůstal v posteli. Právě to mě napadlo, když jsem o chvíli později dostal pěstí přímo mezi oči. S kňouráním jsem zavrávoral, zakopl o Erikovo břicho a v příštím okamžiku už jsem seděl na zadku a zíral do tváře rozhněvané Astrid. Stála ve dveřích ve světle jitra, které bylo mnohem jasnější, než by mi bylo milé. „Ty zmetku!" Tyčila se nade mnou s rukama v bok. Ostré světlo kolem ní mě bodalo do očí jako třísky, její zlaté vlasy však proměnilo v malý zázrak a dokonale zdůraznilo její smyslnou postavu, díky které jsem po ní začal pošilhávat hned první den v Trondu. „C-co?" Sundal jsem nohy z Erikova baňatého břicha a trochu jsem se odsunul. Pořád jsem seděl na zadku. Ruce jsem měl krvavé, jak jsem se dotkl rozbitého nosu. ,,Anděli, miláčku -" ,,Ty parchante!" Vrhla se za mnou, paže obtočené kolem těla, a s ní dovnitř zavála zima. „Já -" Se slovem „parchant" jsem nemohl nesouhlasit, ledaže bychom ho brali doslovně. Jednou rukou jsem skončil v kaluži něčeho nevábného a rychle jsem se postavil. Dlaň jsem si utřel do Maera, který sem přiběhl čmuchat. Navzdory násilí, kterého se dopustili na jeho páníčkovi, vesele vrtěl ocasem. ,,Hedvika ver Sorrenová?" V Astridiných očích plála vražda. 18
Dál jsem ustupoval. Možná jsem byl větší než ona, i byla vysoká a silná a v pravačce měla páru, za niž by se oer dět ani chlap. ,,Přece bys nevěřila pouličním klepům, sla Rychle jsem popadl stoličku a dal jsem ji mezi nás. ,,Na tc jarl Sorren jako prince Červené marky pozval do své sín dozvěděl, že jsem ve městě, přece není nic divného. Hedv „Hedvika a ty co?" Chytila stoličku, kterou jsem n držel jako štít. My tedy - vlastně nic." Sevřel jsem dřevěnou nol " ' důkladněji. Kdybych ji pustil, dával bych jí do ruky z: konce i ve stavu bezprostředního ohrožení jsem v du k Hedvice: pohledná tmavovláska s uličnickýma očirr malá, ale se všemi náležitostmi, které si jen chlap n ,,Stěží nás představili." ,,To muselo být nějaké představování, když jarl svol: karly, aby tě předvedli před soud!" „Do prdele." Pustil jsem stoličku. Spravedlnost na S šinou znamenala, že vám zlámali žebra a vyrvali vám j „Co je to tu za povyk?" Za sebou jsem uslyšel ospal Ohlédl jsem se a spatřil jsem Eddu. Stála na schodecl nohama, zavinutá do kožešin z naší postele. Dole jí v štíhlé nohy, nahoře bylo vidět sněhobílá ramena halen
světlých vlasů. Neměl jsem se obracet. Nikdy nespouštějte oči z nepřítele. Zvlášť ne poté, co jste mu dali zbraň. „Opatrně!" Něčí ruka mě stlačila zpátky na špinavo
Co to k čertu -" Otevřel jsem oči a viděl jsem, m~ou někdo sklání. Někdo velký. ,,Au!" Ten někdo 1 banými prsty zašátral po bolavém místě těsně nad líci ,,Jen ti vyndávám třísky." Někdo velký a tlustý. „Jdi ode mě, Tuttugu!" Znovu jsem se pokusil posa krát se mi to podařilo. ,,Co se stalo?" ,,Praštili tě stoličkou." Trochu jsem zasténal. ,,Na žádnou stoličku si nev: já - AU! Co to sakra děláš?"
19
ff! BUCH-
'o! No jo! Už jdu." Někdo mi v noci rozrazil hlavu kameebo jsem měl příš:rnou kocovinu. Ať se propadnu, jestli č by měl princ Cervené marky otevírat vlastní dveře m návštěvníkům, ale hlava mě bolela tak, že bych udělal jen abych bušení zastavil. l jsem troskami na podlaze, překročil jsem břicho Erika ho, v němž to žbluňkalo pivem, a ke dveřím jsem došel · chvíli, kdy se zatřásly pod dalším úderem. inál! Jsem tady!" křikl jsem co nejtišeji a zaťal zuby, když u šlehla ostrá bolest. Chvíli jsem zápasil se závorou a komi ji povedlo zvednout. ,,Co je?" S trhnutím jsem otee. ,,Co?" kládám, že kdybych byl střízlivější a o něco méně rozejspíš bych zůstal v posteli. Právě to mě napadlo, když vílí později dosral pěstí přímo mezi oči. S kňouráním á\oral, zakopl o Erikovo břicho a v příštím okamžiku eděl na zadku a zíral do tváře rozhněvané Astrid. Stála h ve světle jitra, které bylo mnohem jasnější, než by mi tku !" Tyčila se nade mnou s rukama v bok. Ostré světlo mě bodalo do očí jako třísky, její zlaté vlasy však v malý zázrak a dokonale zdůraznilo její smyslnou tlíky které jsem po ní začal pošilhávat hned první den Sundal jsem nohy z Erikova baňatého břicha a trochu dsunul. Pořád jsem seděl na zadku. Ruce jsem měl jsem se dotkl rozbitého nosu. ,,Anděli, miláčku-" hante!" Vrhla se za mnou, paže obtočené kolem těla, itř zavála zima. e slovem „parchant" jsem nemohl nesouhlasit, ledaže brali doslovně. Jednou rukou jsem skončil v kaluži vábného a rychle jsem se postavil. Dlaň jsem si utřel který sem přiběhl čmuchat. Navzdory násilí, kterého i na jeho páníčkovi, vesele vrtěl ocasem. a ver Sorrenová?" V Astridiných očích plála vražda.
18
Dál jsem ustupoval. Možná jsem byl větší než ona, ale Astrid byla vysoká a silná a v pravačce měla páru, za niž by se nemusel stydět ani chlap. ,,Přece bys nevěřila pouličním klepům, sladoušku." Rychle jsem popadl stoličku a dal jsem ji mezi nás. ,,Na tom, že mě jarl Sorren jako prince Červené marky pozval do své síně, když se dozvěděl, že jsem ve městě, přece není nic divného_. Hedvika_ aj~-". „Hedvika a ty co?" Chytila stoličku, kterou Jsem mezi nam1 držel jako štít. My tedy - vlastně nic." Sevřel jsem dřevěnou nohu o něco dů,klad~ěji. Kdybych ji pustil, dával bych jí do ruky zbraň. Dokonce i ve stavu bezprostředního ohrožení jsem v duchu zalétl k Hedvice: pohledná tmavovláska s uličnickýma očima, trochu malá ale se všemi náležitostmi, které si jen chlap může přát. ' ,,Stěží nás představili." ,,To muselo být nějaké představování, když jar! svolal své huskarly, aby tě předvedli před soud!" ,,Do prdele." Pustil jsem stoličku. Spravedlnost na ~everu vě_t šinou znamenala, že vám zlámali žebra a vyrvali vám Je z hrudi. ,,Co je to tu za povyk?" Za sebou jsem uslyšel ospalý hlas., Ohlédl jsem se a spatřil jsem Eddu. Stála na schodech s bosyma nohama, zavinutá do kožešin z naší postele. Dole jí vykukovaly štíhlé nohy, nahoře bylo vidět sněhobílá ramena halená prameny světlých vlasů.
Neměl jsem se obracet. Nikdy nespouštějte oči z možného nepřítele. Zvlášť
ne poté, co jste mu dali zbraň.
,,Opatrně!" Něčí ruka mě stlačila zpátky na špinavou podlahu. „Co to k čertu -" Otevřel jsem oči a viděl jsem, ž~ se nade mnou někdo sklání. Někdo velký. ,,Au!" Ten někdo m1 neohrabanými prsty zašátral po bolavém místě těsně nad lícní kostí. ,,Jen ti vyndávám třísky." Někdo velký a tlustý. ,,Jdi ode mě, Tuttugu!" Znovu jsem se pokusil posadit a tento-
krát se mi to podařilo. ,,Co se stalo?" ,,Praštili tě stoličkou." Trochu jsem zasténal. ,,Na žádnou já - AU! Co to sakra děláš?"
19
stoličku
si nevzpomínám,
Mark Lawrence
LHÁŘŮV KLÍČ Válka Červené královny Kniha druhá Z anglického originálu The Liar's Key, vydaného nakladatelstvím HarperVoyager v New Yorku v roce 2015, přeložila Martina Šímová. Jazyková úprava: Eliška Pospíšilová. Mapa: Andrew Ashton. Obálka: Trilabit Praha. Vydalo nakladatelství TALPRESS, spol. sr. o., Řeznická 12, 110 00 Praha 1, jako svou 739. publikaci. Sazba: Tomáš Kropáček. Tisk: CPI Moravia Books. První vydání, Praha 2017.
MARK LAWRENCE
LHÁŘŮV ~
V'
KLIC
Po děsivém dobrodružství, kdy jen o vlásek unikli smrti, princ Jalan Kendeth a vikinský válečník Snorri ver Snagason získají Lokiho klič, pradávný artefakt schopny odemknout jakékoliv dveře. Zatímco Jal touži po návratu do domoviny, kde by pokračoval v marnotratném životě, Snorri chce najít bránu do smrti, otevřít ji dokořán a přivést svou rodinu zpátky do světa živych. Jelikož Lokiho klič padne nejen do magických zámku, ale i do těch od mříži, nakonec se po mnoha peripetiích Jalan se Snorrim opět setkají, byť za cenu bolestnych ztrát. Pomocí severské čarodějky Kary konečně dorazí k čaroději zvanému Dveřník, jenž múze Snorrimu ukázat dveře do smrtí. Jenže e ec Jalan ... prave ted' d rzi kli.Jc v ruce znamy lhá"'r a zbab"'l '
.J
.J I
I I II
I
I
9 788071 9764 79 www.talpress.cz/shop