Issuu

INNA ROTTOVÁ

Inna Rottová PŘÍPAD DÍVČÍHO ORCHESTRU

Případ dívčího orchestru

Odpovědná redaktorka Anna Straková Grafická úprava Michal Palán Obálka Zdenka Gelnarová Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín

Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017 www.mobaknihy.cz © Inna Rottová, 201 7 © Obálka Zdenka Gelnarová, 2017 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017 Vydání první Vychází jako 266. svazek v edici PČD ISBN 978-80-243-7628-8

MOBA

,,Prosím, prosím, počkejte ještě chvíli!" zaprosila Kamila Krausová. „Už ani minutu," vyštěkl řidič. Obešel autobus a vlezl

Tento příběh je plodem autorčiny fantazie. Pokud se někomu některé postavy a události zdajípovědomé,je to podobnost čistě náhodná.

,,Ale ... " Dirigentka obešla autobus k řidičově kabině. Požádala ho, aby otevřel zavazadlový prostor. Zatvářil se rozzlobeně, ale udělal to . Kamila vytáhla kamarádčin batoh. V doprovodu dirigentky ho odnesla do haly hotelu. Dirigentka se chvíli domlouvala s recepční. Pak houkla na Kamilu, že batoh dají do hotelové úschovny. Objevil se hotelový zřízenec, popadl batoh a kabelu a odnesl je někam dozadu za recepční

pult. Kamila se s dirigentkou vrátily k autobusu. ,,Volalas jí?" zeptala se Kamily dirigentka. Už poně-

kolikáté! 5

,,Prosím, prosím, počkejte ještě chvíli! " zaprosila Kamila Krausová. „Už ani minutu," vyštěkl řidič. Obešel autobus a vlezl

Tento příběh je plodem autorčiny fantazie. Pokud se někomu některé postavy a události zdajípovědomé,je to podobnost čistě náhodná.

do kabiny. ,,Kamilo, pan řidič má pravdu. Už musíme jet," povzdychla si dirigentka Alena Vondráčková. ,,Deset minut! Prosím!" ,,Iloniny věci jsou tady?" zeptala se Kamily Vondráčková. ,,Jo. Její batoh jsem dala mezi ostatní zavazadla." ,,Tak ho vyndáme." ,,Proč?" nadskočila Kamila. ,,Odneseme ho zpátky do hotelu." ,,Ale ... " Dirigentka obešla autobus k řidičově kabině. Požádala ho, aby otevřel zavazadlový prostor. Zatvářil se rozzlobeně, ale udělal to. Kamila vytáhla kamarádčin batoh. V doprovodu dirigentky ho odnesla do haly hotelu. Dirigentka se chvíli domlouvala s recepční. Pak houkla na Kamilu, že batoh dají do hotelové úschovny. Objevil se hotelový zřízenec, popadl batoh a kabelu a odnesl je někam dozadu za recepční pult. Kamila se s dirigentkou vrátily k autobusu. ,,Volalas jí?" zeptala se Kamily dirigentka. Už poně kolikáté!• 5

Ta nervózně stiskla čelisti. ,,Volala," odpověděla krátce. Měla co dělat, aby se nerozplakala. ,,Nechalas v recepci vzkaz?" ,,Ano." Hlučně vydechla. ,,Napsala jsem jí, že jsme odjeli, a ať zavolá panu Schwarzovi." „Ale napřed by měla volat tobě nebo mně," vyčetla jí dirigentka. ,,Tak nastup!" dala nohu na stupínek předpo topního autobusu. Členky dívčího smyčcového orchestru se jen divily, že ten jejich starý autobus vůbec pustili přes rakouské hranice. S nohou na stupínku se dirigentka ohlédla za Kamilou. Řidič zapnul motor. ,,Ale přece ji tady nemůžeme nechat!" křikla Kamila. Zoufale se rozhlédla po malém náměstíčku před hotelem, který připomínal spíše ubytovnu. Snad to bylo v Rakousku to nejlevnější, co se podařilo jejich agentu Schwarzovi sehnat. Hotel měl ale jednu nepopiratelnou výhodu: byl blízko budovy místního kulturního centra, kde se včera večer konal koncert. Muzikantky sice projevily nespokojenost s tak ubohými podmínkami, ale dirigentka Vondráčková jim vysvět lila, že na tištěných programech si posluchači později pře čtou, že jejich orchestr s úspěchem vystupoval v Rakousku, a nikoho nebude zajímat, jak se tam dopravovaly, v jaké noclehárně přespávaly a v jaké ratejně hrály. Dirigentka dala nohu zpátky na zem. Rozzlobeně koukla na Kamilu. 6

,,Tak víš co? Tak tady zůstaň! Zůstaň a na tu svou praštěnou Ilonu čekej, jak dlouho chceš!" Nastoupila do autobusu. Kamila ji následovala. „Možná bychom na to měli upozornit policii," řekla Kamila. I přes hluk motoru to řidič zaslechl. Prudce se ke Kamile otočil: ,,To by nám tak ještě scházelo!" ,,Jenže ... " Řidič nenechal Kamilu domluvit: ,,Ať tě to ani nenapadne!" Nastartoval. Kamila chtěla jít do zadní části autobusu, ale dirigentka ji přitáhla na sedadlo vedle sebe. ,,Koukej se," řekla mírně, ,,možná že už je doma v Praze." ,,Jak to?" ,,Jednoduše. Když po koncertu nepřišla na noc do pokoje, mohla se sebrat a odjet. Přece si říkala, že housle v pokoji nebyly a že je měla u sebe ... " ,,A co věci? Ty v pokoji zůstaly!" „Ty dají do nějaké úschovny a pak je vydají hostovi nebo muje na požádání pošlou," vysvětlila zkušeně dirigentka. ,,Ale proč mi nenechala vzkaz?" zavrtěla hlavou Kamila. ,,Zkus jí z.ase volat," bezmocně opakovala Vondráčková. ,,Má vypnutý mobil." ,,Tak jí pošli esemesku." ,,Říkám, že je nedostupná," pohlédla na ni Kamila skoro s nenávistí. 7

Členky dívčího smyčcového orchestru se jen divily, že ten jejich starý autobus vůbec pustili přes rakouské hranice. S nohou na stupínku se dirigentka ohlédla za Kamilou. Řidič zapnul motor. ,,Ale přece ji tady nemůžeme nechat!" křikla Kamila. Zoufale se rozhlédla po malém náměstíčku před hotelem, který připomínal spíše ubytovnu. Snad to bylo v Rakousku to nejlevnější, co se podařilo jejich agentu Schwarzovi sehnat. Hotel měl ale jednu nepopiratelnou výhodu: byl blízko budovy místního kulturního centra, kde se včera večer konal koncert. Muzikantky sice projevily nespokojenost s tak ubohými podmínkami, ale dirigentka Vondráčková jim vysvět lila, že na tištěných programech si posluchači později pře čtou, že jejich orchestr s úspěchem vystupoval v Rakousku, a nikoho nebude zajímat, jak se tam dopravovaly, v jaké noclehárně přespávaly a v jaké ratejně hrály. Dirigentka dala nohu zpátky na zem. Rozzlobeně koukla na Kamilu. 6

,,Tak víš co? Tak tady zůstaň! Zůstaň a na tu svou praštěnou Ilonu čekej, jak dlouho chceš!" Nastoupila do auto-

busu. Kamila ji následovala. „Možná bychom na to měli upozornit policii," řekla Kamila. I přes hluk motoru to řidič zaslechl. Prudce se ke Kamile otočil: ,,To by nám tak ještě scházelo!" ,,Jenže ... " Řidič nenechal Kamilu domluvit: ,,Ať tě to ani nenapadne!" Nastartoval. Kamila chtěla jít do zadní části autobusu, ale dirigentka ji přitáhla na sedadlo vedle sebe. ,,Koukej se," řekla mírně, ,,možná že už je doma v Praze." ,,Jak to?" ,,Jednoduše. Když po koncertu nepřišla na noc do pokoje, mohla se sebrat a odjet. Přece si říkala, že housle v pokoji nebyly a že je měla u sebe ... " ,,A co věci? Ty v pokoji zůstaly!" „Ty dají do nějaké úschovny a pak je vydají hostovi nebo muje na požádání pošlou," vysvětlila zkušeně dirigentka. ,,Ale proč mi nenechala vzkaz?" zavrtěla hlavou Kamila. ZkusJ· í zase volat "bezmocně opakovala Vondráčková. " ' ,,Má vypnutý mobil." ,,Tak jí pošli esemesku." ,,Řikám, že je nedostupná," pohlédla na ni Kamila skoro s nenávistí. 7

,,Dobře, zkoušej to cestou," povzdychla si dirigentka.

Kamila to zkusila hned. Lhostejný hlas jí anglicky sdělil, že volané číslo je nedostupné. ,,Pořád nedostupné," poznamenala Kamila. ,,To je vlastně dobrá zpráva," usoudila najednou dirigentka. ,,Jak to - dobrá?" nepochopila Kamila. ,,Znamená to, že Ilona prostě vypnula mobil. Aby ji nikdo neotravoval," vysvětlila dirigentka. ,,Tak dámy, jedeme!" hlásil řidič. ,,Ještě okamžik," zaprosila Kamila. „Koukej se, podle mě se zbytečně plašíš," snažila se ji i sebe uklidnit dirigentka. ,,Vždyť Ilonu znáš. Je hrozně nezodpovědná a bezohledná. Podle mě si prostě sbalila housle a odskočila k nějakým známým. Má tu někoho?" ,,Nemá." ,,No to nemusíš vědět," namítla dirigentka. ,,Určitě by mi to řekla," trvala na svém Kamila. ,,Tak se vrátila do Prahy." ,,Ale jak?" zavrtěla hlavou Kamila. ,,Jak? Například stopem." ,,V noci? V dlouhých koncertních šatech i s houslemi?" „Právě v dlouhých šatech a s houslemi! Pro stopařku to znamená skoro zaručenou jízdenku," ujistila ji dirigentka Vondráčková. ,,Věř mi, mám s tím zkušenosti," usmála se. ,,S houslovým pouzdrem jsem cestovala stopem až do Budějovic. Za mámou. Za mlada," pochlubila se žena, které bylo nedávno třicet let. 8

,,Jedeme!" hlásil řidič. Autobus se vymotal z uliček starobylého rakouského městečka a vyjel na hladkou silnici bez výmolů. „Zjistím to," slíbila Kamila. ,,Zavolám jí do Prahy na pevnou linku." Chvíli jezdila prstem po displeji. Chvíli naslouchala. Nakonec se ozval dětský hlas. ,,Haló!" Kamila si uvědomila, že se už i děti naučily, že se nemá ohlašovat celým jménem. ,,Barunko, to jsi ty?" „A kdo volá?" ptala se k ostražitosti poučená mladší Ilonina sestra. Kamila se představila a zeptala se,jestli je Ilona už doma. ,,Já nevím. Nebydlí s námi." Kamila si v duchu vynadala. Úplně zapomněla, že se Ilona odstěhovala ke svému Martinovi. ,,Aha. A nevíš, jestli je Ilona doma?" ,,Nevím. Asi ne. Je někde s orchestrem v Rakousku. Měla by se vrátit dneska k večeru." ,,Znáš číslo Martinova mobilu?" ,,Ne, ale ... " ,,Haló! Haló!" najednou zmizel signál. Kamila vypnula mobil. Asi za pět minut zavolala znova. Ale nikdo už neodpovídal. Všimla si, že dirigentka se něčemu usmívala. ,,Čemu se smějete?" zeptala se jí naštvaně Kamila. ,,Ále ... Jen jsem si vzpomněla, že před takovými třiceti lety se tohle dost často stávalo." 9

,,Dobře, zkoušej to cestou," povzdychla si dirigentka. Kamila to zkusila hned.

Lhostejný hlas jí anglicky sdělil, že volané číslo je nedostupné. ,,Pořád nedostupné," poznamenala Kamila.

,,To je vlastně dobrá zpráva," usoudila najednou dirigentka. ,,Jak to - dobrá?" nepochopila Kamila. ,,Znamená to, že Ilona prostě vypnula mobil. Aby ji nikdo neotravoval," vysvětlila dirigentka. ,,Tak dámy,jedeme!" hlásil řidič. ,,Ještě okamžik," zaprosila Kamila. „Koukej se, podle mě se zbytečně plašíš," snažila se ji i sebe uklidnit dirigentka. ,,Vždyť Ilonu znáš. Je hrozně nezodpovědná a bezohledná. Podle mě si prostě sbalila housle a odskočila k nějakým známým. Má tu někoho?" ,,Nemá." ,,No to nemusíš vědět," namítla dirigentka. ,,Určitě by mi to řekla," trvala na svém Kamila. ,,Tak se vrátila do Prahy." ,,Ale jak?" zavrtěla hlavou Kamila. ,,Jak? Například stopem." ,,V noci? V dlouhých koncertních šatech i s houslemi?" „Právě v dlouhých šatech a s houslemi! Pro stopařku to znamená skoro zaručenou jízdenku," ujistila ji dirigentka Vondráčková. ,,Věř mi, mám s tím zkušenosti," usmála se. ,,S houslovým pouzdrem jsem cestovala stopem až do Budějovic. Za mámou. Za mlada," pochlubila se žena, které bylo nedávno třicet let. 8

,,Jedeme!" hlásil řidič. Autobus se vymotal z uliček starobylého rakouského městečka a vyjel na hladkou silnici bez výmolů. „Zj istím to," slíbila Kamila. ,,Zavolám jí do Prahy na pevnou linku ." Chvíli jezdila prstem po displeji. Chvíli naslouchala. Nakonec se ozval dětský hlas. ,,Haló!" Kamila si uvědomila, že se už i děti naučily, že se nemá ohlašovat celým jménem. ,,Barunko, to jsi ty?" „A kdo volá?" ptala se k ostražitosti poučená mladší Ilonina sestra. Kamila se představila a zeptala se,jestli je Ilona už doma. ,,Já nevím. Nebydlí s námi." Kamila si v duchu vynadala. Úplně zapomněla, že se Ilona odstěhovala ke svému Martinovi. ,,Aha. A nevíš, jestli je Ilona doma?" ,,Nevím. Asi ne. Je někde s orchestrem v Rakousku. Měla by se vrátit dneska k večeru." ,,Znáš číslo Martinova mobilu?" ,,Ne, ale ... " ,,Haló! Haló!" najednou zmizel signál. Kamila vypnula mobil. Asi za pět minut zavolala znova. Ale nikdo už neodpovídal. Všimla si, že dirigentka se něčemu usmívala. ,,Čemu se smějete?" zeptala se jí naštvaně Kamila. ,,Ále ... Jen jsem si vzpomněla, že před takovými třiceti lety se tohle dost často stávalo." 9

,,Co?" ,,Že někdo z muzikantů zůstal venku. Prostě zdrhl na Západ. A byl z toho obrovský průšvih. Všechny tahali k výslechům. Organizátory zájezdu potrestali, sebrali jim pasy a už nikam nesměli. Vím to od táty," přiznala dirigentka Vondráčková, které před třiceti lety bylo necelých pět. „Takže vám to nevadí, že Ilona ... " začala pobouřeně Kamila. ,,Vadí," přiznala dirigentka. ,,Hlavně to, že nám nic neoznámila. Ale je dospělá a plnoletá a může si dělat, co chce," uzavřela a zadívala se na ubíhající krajinu za oknem. Kamily si nevšímala.

1 Náš bývalý profesor z katedry strojů a zařízení tvrdil, že člověk vykonávající duševní práci musí spát až do chvíle, kdy pocítí jasné přání probudit se. Profesorovou hezkou poučkou jsem se začala řídit teprve v posledním roce. Před rokem jsem s konečnou platností řekla svému zeťovi, majiteli detektivní kanceláře, že se mnou už dál nemůže počítat. Už žádná pátrání po zločincích, zmizelých osobách, původu tajemných darů a dárců, žádná řešení neřešitelných záhad. Nic. Končím. Takže jsem se tím konečně mohla řídit, ačkoliv žádnou duševní práci už nevykonávám. Vlastně žádnou práci. Odmítám dokonce i občasnou výpomoc svému zeťovi, který je vlastníkem a šéfem detektivní kanceláře s „vynalézavým" názvem Petr. Manžel mé dcery se totiž jmenuje Petr. Petr Jánský. Ale Petrova soukromá kancelář v poslední době docela skomírá. Málokdo je ochoten platit za soukromá pátraní. Úkoly, které teď dostávala Petrova kancelář, s přehledem řešili Petr a jeho jediný detektiv Václav Lom. Mě už vlastně ani nepotřebovali. Stav, že nemusím nic dělat a nikam pospíchat, mi naprosto vyhovuje. Bez výčitek si čtu do dvou po půlnoci a vstávám v jedenáct. Skutečně se probouzím s jasným přáním probudit se. 11

INNA

ROTTOVÁ

Na Janu Brodskou, tchyni majitele soukromé detektivní kanceláře, se obrací mladá houslistka Kamila Krausová s žádostí,

aby vyhledala její kamarádku a kolegyni z dívčího orchestru Ilonu Tůmovou. Ta se za podivných okolností ztratila na zájezdu v Rakousku a nedala od té doby o sobě nikomu vědět. Nikdo ji nepostrádá - ani její matka, ani nevlastní otec, ani Ilonin přítel violoncellista. Ilona chybí jen profesorce houslí, která tak ztrácí víru ve skvělou budoucnost talentované houslistky, a Kamile, která si vyčítá, že nezabránila kamarádčinu lehkomyslnému jednání. ..

I SBN 978-80- 243- 7628-8

www.mobaknihy.cz

9 78802 4 376288