LADISLAV BERAN
Ladislav Beran NÁMLUVY SE ZLOČINEM
Námluvy se zločinem
Odpovědná redaktorka
Eva Bártová Grafická úprava Michal Palán Obálka Marcel Bursák/PT MOBA Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017 www.mobaknihy.cz © Ladislav Beran, 2017 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017
Vydání první Vychází jako 267. svazek v edici PČD ISBN 978-80-243-7627-l
MOBA
Ďábelský plán Proč
se vrátil Bořislav Sulek - v písecké galerce známý jako Šopés - ke konci osmdesátých let, konkrétně v roce 1988, z vojny až o osm měsíců déle a přinesl si z vojny novou přezdívku Iron, tak to se na písecké kriminálce dozvěděli, když za ním přišly jeho materiály z vojenského kriminálu ze Sabinova. Sulek totiž jakovoják záklaďák vykrádal brzdovou kapalinu z uložených enzetových tanků, kterou nejen že sám pil, ale prodával ji v Táboře při vycházkách po hospodách. Nějak se to tenkrát domákli kontráši z vojenského okruhu v Táboře, kde sloužil, a šel si za to sednout na pár měsíců do Sabinova. Na vojenské prokuratuře v Táboře, potažmo u vojenského soudu v Českých Budějovicích, mu přišili ohrožení bojeschopnosti uložené vojenské techniky. K tomu dostal „královský paragrať' rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Přezdívka Iron Sulkovi už zůstala a postaru Šopés mu ze štamgastů v hospodě Zlatá hvězda řekl už málokdo. Nebylo divu. Sulek se tím, že si občas cvakne ironu, nijak netajil. Modrý iron nosil s sebou v placatici od rumu, a protože se na trhu začátkem devadesátých let objevil v půllitrovkách modrý alkohol, všichni, kdo ho neznali, 5
měli za to, že jen machruje a má v placatici právě ten zmíněný nápoj, který se jmenoval Raketa. To, že Bořislav Su-
lek takzvaně pálí svíčku z obou stran a škodí si, se čas od času mohla písecká kriminálka dočíst ze svodky denních událostí, kdy se dozvěděla, že písecké obvodní oddělení muselo opilého a hlavně agresivního lrona uklidit na záchytku do Českých Budějovic. Po jednom takovém extempore v hospodě U Jiříka z Poděbrad, kde se Sulek v opilosti popral a musel být převezen na záchytku, se v Písku už neobjevil. Popravdě řečeno zdejším policistům vůbec nechyběl a kriminálce jakbysmet. Komu však chyběl, byla jeho matka, které po dvou měsících došlo, že na té záchytce nemůže být pře ce tak dlouho. A protože špatně chodila, poslala svoji sousedku Věru Mašákovou na obvodní oddělení policie, aby se tam přeptala, co s jejím synem je. To už bylo pár mě síců po sametové revoluci. Mašáková se toho moc nedozvěděla a odešla s nepořízenou. Když se na policii za další čtyři měsíce objevila Mašáková znovu, tentokrát už ve společnosti Jiřiny Sulkové, došlo na sepsání protokolu o pohřešované osobě. Jen co Jiřina Sulková z kriminálky odešla, pátračka Čtveráková sedla k telefonu a na centrální evidenci vězňů v Praze si ověřila, zda Bořislav Sulek nesedí v nějaké věznici po republice. Od pracovnice vězeňské služby se během chvilky dozvěděla, že takové jméno centrálním registrem vězňů tou dobou neprochází, a tak po Bořislavu Sulkovi alias Ironovi vyhlásila celostátní pátrání jako po pohřešované osobě. Bylo tedy na 6
všech policejních útvarech v republice, aby prověřily, zda se Sulek nenachází v nějakém nemocničním zařízení, což byla vždy alfa a omega každého vyhlášeného celostátního pátrání po pohřešovaných osobách. Víc na písecké kriminálce udělat nemohli. Pokud byl Sulek živý, dalo se předpokládat, že uvízne při náhodné perlustraci osob na Hlavním nádraží v Praze nebo v parku u nádraží, kterému tu pražská kriminálka začala říkat Šervůd, neboť tam bylo v noci, ale často i ve dne, dost nebezpečno. Tady se totiž začali zdržovat první bezdomovci, neboť Praha byla dost velká na to, aby se tam takový člověk ztratil. V té době si republika začínala postupně užívat svobody a demokracie. Ale lidé vůbec nepočítali s tím, že se na svobodu dostane díky vyhlášené amnestii přes dvacet tisíc propuštěných vězňů, kteří si ale získanou svobodu a demokracii vykládali po svém. Jako první to pocítila policie, potažmo kriminálka, neboť propuštění kriminálníci se chovali jako psi puštění ze řetězu. S otevřením státních hranic se do republiky začaly dostávat do té doby neznámé drogy. Všude na kriminálkách se tím pádem objevily nové lajny. Dostali je nejen grogaři, ale i památkáři, neboť se objevily případy vloupání do kostelů, které takové násilí od husitů až do této doby nepoznaly. Tak jako se drogaři museli učit nové problematice za pochodu a osvojovali si termíny, s nimiž se předtím nikdy nesetkali-jako u extáze kamarádské označení éčko, koule, koláč, extožka, bobule, smajlík, u marihuany hulení, tráva, gandža, špek, joint, skunk, péro,
7
měli za to, že jen machruje a má v placatici právě ten zmí-
něný nápoj, který se jmenoval Raketa. To, že Bořislav Su-
lek takzvaně pálí svíčku z obou stran a škodí si, se čas od času mohla písecká kriminálka dočíst ze svodky denních událostí, kdy se dozvěděla, že písecké obvodní oddělení muselo opilého a hlavně agresivního Irona uklidit na záchytku do Českých Budějovic. Po jednom takovém extempore v hospodě U Jiříka z Poděbrad, kde se Sulek v opilosti popral a musel být převezen na záchytku, se v Písku už neobjevil. Popravdě řečeno zdejším policistům vůbec nechyběl a kriminálce jakbysmet. Komu však chyběl, by la jeho matka, které po dvou měsících došlo, že na té záchytce nemůže být pře ce tak dlouho. A protože špatně chodila, poslala svoji sousedku Věru Mašákovou na obvodní oddělení policie, aby se tam přeptala, co s jejím synem je. To už bylo pár mě síců po sametové revoluci . Mašáková se toho moc nedozvěděla a odešla s nepořízenou. Když se na policii za další čtyři měsíce objevila Mašáková znovu, tentokrát už ve společnosti Jiřiny Sulkové, došlo na sepsání protokolu o pohřešované osobě. Jen co Jiřina Sulková z kriminálky odešla, pátračka Čtveráková sedla k telefonu a na centrální evidenci vězňů v Praze si ověřila, zda Bořislav Sulek nesedí v nějaké věznici po republice. Od pracovnice vězeňské služby se během chvilky dozvěděla, že takové jméno centrálním registrem vězňů tou dobou neprochází, a tak po Bořislavu Sulkovi alias Ironovi vyhlásila celostátní pátrání jako po pohřešované osobě. Bylo tedy na 6
všech policejních útvarech v republice, aby prověřily, zda se Sulek nenachází v nějakém nemocničním zařízení, což byla vždy alfa a omega každého vyhlášeného celostátního pátrání po pohřešovaných osobách. Víc na písecké kriminálce udělat nemohli. Pokud byl Sulek živý, dalo se předpokládat, že uvízne při náhodné perlustraci osob na Hlavním nádraží v Praze nebo v parku u nádraží, kterému tu pražská kriminálka začala říkat Šervůd, neboť tam bylo v noci, ale často i ve dne, dost nebezpečno. Tady se totiž začali zdržovat první bezdomovci, neboť Praha byla dost velká na to, aby se tam takový člověk ztratil. V té době si republika začínala postupně užívat svobody a demokracie. Ale lidé vůbec nepočítali s tím, že se na svobodu dostane díky vyhlášené amnestii přes dvacet tisíc propuštěných vězňů, kteří si ale získanou svobodu a demokracii vykládali po svém. Jako první to pocítila policie, potažmo kriminálka, neboť propuštění kriminálníci se chovali jako psi puštěni ze řetězu. S otevřením státních hranic se do republiky začaly dostávat do té doby neznámé drogy. Všude na kriminálkách se tím pádem objevily nové lajny. Dostali je nejen grogaři, ale i památkáři, neboť se objevily případy vloupání do kostelů, které takové násilí od husitů až do této doby nepoznaly. Tak jako se drogaři museli učit nové problematice za pochodu a osvojovali si termíny, s nimiž se předtím nikdy nesetkal i - jako u extáze kamarádské označení éčko, koule, koláč, extožka, bobule, smajlík, u marihuany bulení, tráva, gandža, špek, joint, skunk, péro,
7
u pervitinu pak piko, péčko, pergo, peří a speed-tak i památkáři se u vykradených kostelů od farářů poprvé do-
zvídali, co je to patena, ciborium, andělské zvonění,jaký je rozdíl mezi gotickou a barokní monstrancí, co je to svatostánek, oratoř, ambit, kůr či v kostele apsida, jak vypadá svatý Jan Nepomucký či svatý Florián. Když se k tomu v republice přidal ještě nárůst vražd, loupežných přepa dení a velkých podvodů, byly všechny kriminálky díky neuvážené amnestii v neustálé permanenci. Krátce na to padl také ochranný dohled, kdy se kriminálníci už nemuseli po návratu z výkonu trestu na kriminálce hlásit, a kriminálka tak ztratila přehled o galerce. Nebylo divu, že svodky denních událostí se plnily závažnými případy a nemívaly dvě, ale až pět stránek. Nejinak tomu bylo i na písecké kriminálce, která se začátkem devadesát let potýkala s velkým nárůstem vloupání do kostelů po celém svém rajonu, a oba mládežníci, kteří měli po své lajně i drogy, se setkávali na diskotékách často s případy, kdy se tu objevovali neznámí lidé a rozdávali mladým tanečníkům taneční drogu extožku a jointy marihuany zadarmo, což nebyla z jejich strany žádná charita, ale promyšlený ďábelský plán,jak si zajistit novou klientelu. Začátek roku 1993 se pro píseckou kriminálku nezačal vyvíjet zrovna moc šťastně. Památkář poručík Studnička, který měl na starosti jakožto majetkář ochranu památek a kulturního dědictví, už měl v únoru ve svém sešitu zapsány čtyři případy vykradených kostelů a dvě vykrade-
8
né návesní kapličky na milevské straně a neměl k tomu jediný slušný poznatek. Jeho kolegovi z kanceláře poručí ku Machovi se během tří dnů v únoru okotily v rekreační oblasti kolem přehrady na Podolsku a dál k Červené nad Vltavou další čtyři vykradené chaty s docela velkou škodou. O nějakém chataři cesťákovi, který udělal chatu, aby měl kde přespat a něco málo si vzal na cestu, nemohla být vůbec řeč, takže na ranní poradě u šéfa kriminálky kapitána Karase měli každý den co vysvětlovat. I oba mládežníci se nemohli chytit s kloudným poznatkem k něko lika případům, kdy se před školami objevovaly dvě mladé ženy a rozdávaly za srandovní peníz školákům extožku. Kriminalisté tomu říkali ranní mytí hlav, protože šéf kriminálky si nebral servítky a tak pátračka Čtveráková, která vybírala na kriminálce pokuty za sprostá slova do společného vochlafondu, si spokojeně mnula ruce, neboť sklenice na stole šéfa kriminálky se každou ranní poradu slušně plnila padesátikorunami. Přitom se nikomu z kriminálky nedala upřít snaha dostat se pachatelům na kobylku. Jeden jako druhý sloužili od nevidím do nevidím a snažili se z galerky dostat informace, které by vedly k pachatelům. Kritický byl, alespoň pro poručíka Macha, který měl po své lajně rekreační objekty, víkend, protože to se většinou na chatách objevili jejich majitelé, aby si je zkontrolovali a přitom zjistili vloupání. První pondělí v březnu na ranní poradu poručík Mach už tradičně zaspal a přišel do práce dost pozdě. Studnič ka u šéfa kriminálky hned na začátku porady omluvil jeho
9
u pervitinu pak piko, péčko, pergo, peří a speed - tak i památkáři se u vykradených kostelů od farářů poprvé do-
zvídali, co je to patena, ciborium, andělské zvonění,jaký je rozdíl mezi gotickou a barokní monstrancí, co je to svatostánek, oratoř, ambit, kůr či v kostele apsida, jak vypadá svatý Jan Nepomucký či svatý Florián. Když se k tomu v republice přidal ještě nárůst vražd, loupežných přepa dení a velkých podvodů, byly všechny kriminálky díky neuvážené amnestii v neustálé permanenci. Krátce na to padl také ochranný dohled, kdy se kriminálníci už nemuseli po návratu z výkonu trestu na kriminálce hlásit, a kriminálka tak ztratila přehled o galerce. Nebylo divu, že svodky denních událostí se plnily závažnými případy a nemívaly dvě, ale až pět stránek. Nejinak tomu bylo i na písecké kriminálce, která se začátkem devadesát let potýkala s velkým nárůstem
vloupání do kostelů po celém svém rajonu, a oba mládežníci, kteří měli po své lajně i drogy, se setkávali na diskotékách často s případy, kdy se tu objevovali neznámí lidé a rozdávali mladým tanečníkům taneční drogu extožku a jointy marihuany zadarmo, což nebyla z jejich strany žádná charita, ale promyšlený ďábelský plán,jak si zajistit novou klientelu. Začátek roku 1993 se pro píseckou kriminálku nezačal vyvíjet zrovna moc šťastně. Památkář poručík Studnička, který měl na starosti jakožto majetkář ochranu památek a kulturního dědictví, už měl v únoru ve svém sešitu zapsány čtyři případy vykradených kostelů a dvě vykrade8
né návesní kapličky na milevské straně a neměl k tomu jediný slušný poznatek. Jeho kolegovi z kanceláře poručí ku Machovi se během tří dnů v únoru okotily v rekreační oblasti kolem přehrady na Podolsku a dál k Červené nad Vltavou další čtyři vykradené chaty s docela velkou škodou. O nějakém chataři cesťákovi, který udělal chatu, aby měl kde přespat a něco málo si vzal na cestu, nemohla být vůbec řeč, takže na ranní poradě u šéfa kriminálky kapitána Karase měli každý den co vysvětlovat. I oba mládežníci se nemohli chytit s kloudným poznatkem k něko lika případům, kdy se před školami objevovaly dvě mladé ženy a rozdávaly za srandovní peníz školákům extožku. Kriminalisté tomu říkali ranní mytí hlav, protože šéf kriminálky si nebral servítky a tak pátračka Čtveráková, která vybírala na kriminálce pokuty za sprostá slova do společného vochlafondu, si spokojeně mnula ruce, neboť sklenice na stole šéfa kriminálky se každou ranní poradu slušně plnila padesátikorunami. Přitom se nikomu z kriminálky nedala upřít snaha dostat se pachatelům na kobylku. Jeden jako druhý sloužili od nevidím do nevidím a snažili se z galerky dostat informace, které by vedly k pachatelům. Kritický byl, alespoň pro poručíka Macha, který měl po své lajně rekreační objekty, víkend, protože to se většinou na chatách objevili jejich majitelé, aby si je zkontrolovali a přitom zjistili vloupání. První pondělí v březnu na ranní poradu poručík Mach už tradičně zaspal a přišel do práce dost pozdě. Studnič ka u šéfa ~minálky hned na začátku porady omluvil jeho
9
zdržení, že přijde později, neboť mu není dobře, ale kapitána Karase to nezajímalo, protože si ve svodce přečetl o dalších dvou vykradených chatách. Tentokrát v Temešváru, kde se toho ztratilo požehnaně. ,,Tak panu Machovi není dobře? A jak má bejt, Studno, mně, když půjdu za' chvíli nahoru ke starýmu na koberec? Co mu vůbec je?" ,,Zvrací. Asi je v tom. Je těhotnej," snažil se Studnič ka uvolnit napjatou atmosféru. ,,Těhotnej? Kdyby byl pan poručík těhotnej poznatkama a něco pěknýho se z toho konečně narodilo, udělal by mi velkou radost." ,,Právě o to se celej večer snažil U Jiříka z Poděbrad.
Narazil tam totiž na překupníka Frantu Mandíka, ale na toho neměl. Franta odešel domů po svejch, Mach si musel zavolat taxíka. Něco málo prej ale z Franty přece jen dostal," otočil se Studnička za sebe do dveří, ve kterých už stál jeho pobledlý kolega z kanceláře. „ Tak povídej, Machu. Kdo vyhrál tu fernetovou smršť s Mandíkem, to už jsem se dozvěděl. A teď to i vidím. Povídej, co ses dozvěděl od Franty zajímavýho." „Na ty naše chaty sem vyjíždí parta z Prahy a posílá je sem Šopés, co je momentálně na perníku. Na některejch vykradenejch chatách ještě před vojnou s jeho tátou melouchařili. Mandík zatím nic nekoupil, tohle má sice z druhý ruky, ale od Franty to vždycky sedělo. Je nasranej, že zatím nic nekoupil, protože, jak si přečet v novinách, co se na chatách ztratilo, na všechno by měl odpal. IO
Má za to, že pár věcí šlo v Příbrami určitě do zastavárny a do bazarů," chytil se Mach za břicho, ale to už měl slovo šéf kriminálky. ,,S tím už se dá, Machouši, konečně něco dělat. Neztrácej čas a upaluj se vyplakat na záchod. Dneska jsi, Machouši, nemocnej. Jdi si lehnout. Vyber si volno, máš na něj nárok," poslal šéf kriminálky Macha domů a pře šel k dalším případům, které přinesla víkendová svodka denních událostí. Ten den odjel Studnička na poradu všech kostelníků, jak si památkáři na kriminálkách říkali , do Českých Budějovic sám. Z porady na krajské kriminálce se vrátil až před koncern pracovní doby, a protože měl chuť na pivo, zastavil se cestou domů ve Skleníku u starého mostu. Jen co si sedl ke stolu, z něhož měl krásný výhled na most a přes řeku na novou barevnou Portyč, které se tu neřek lo jinak než Titanik, objevil se u jeho stolu štamgast kriminálky Eda Smutný. V galerce známý jako Brko, recidivista bez řidičáku, který se rád povozil v cizím autě, ale muselo to podle něho být nadupaný brko! Pokud ho nechytla policejní hlídka, tak auto vracel vždycky na své místo, což už se mu párkrát nevyplatilo. Hned si přisedl ke Studničkovi, vytáhl z kapsičky riflové bundy kusovku a zapálil si. Studnička hned odhadl, že to nebude samo sebou, a poručil mu taky pivo. Jen co si zapálil dýmku, Smutný se k němu přes stolek spiklenecky naklonil. ,,Nechcete mě, pane Studnička, ožrat?" ,,A byl by k tomu, Edo, důvod?"
11
zdržení, že přijde později, neboť mu není dobře, ale kapitána Karase to nezajímalo, protože si ve svodce přečetl o dalších dvou vykradených chatách. Tentokrát v Temešváru, kde se toho ztratilo požehnaně. ,,Tak panu Machovi není dobře? A jak má bejt, Studno, mně, když půjdu za chvíli nahoru ke starýmu na koberec? Co mu vůbec je?" ,,Zvrací. Asi je v tom. Je těhotnej," snažil se Studnič ka uvolnit napjatou atmosféru. ,,Těhotnej?
Kdyby byl pan poručík těhotnej poznatkama a něco pěknýho se z toho konečně narodilo, udělal by mi velkou radost." ,,Právě
o to se celej večer snažil U Jiříka z Poděbrad. Narazil tam totiž na překupníka Frantu Mandíka, ale na toho neměl. Franta odešel domů po svejch, Mach si musel zavolat taxíka. Něco málo prej ale z Franty přece jen dostal," otočil se Studnička za sebe do dveří, ve kterých už stál jeho pobledlý kolega z kanceláře. „Tak povídej, Machu. Kdo vyhrál tu fernetovou smršť s Mandíkem, to už jsem se dozvěděl. A teď to i vidím. Povídej , co ses dozvěděl od Franty zajímavýho." „Na ty naše chaty sem vyjíždí parta z Prahy a posílá je sem Šopés, co je momentálně na perníku. Na některejch vykradenejch chatách ještě před vojnou s jeho tátou melouchařili . Mandík zatím nic nekoupil, tohle má sice z druhý ruky, ale od Franty to vždycky sedělo. Je nasranej , že zatím nic nekoupil, protože, jak si přečet v novinách, co se na chatách ztratilo, na všechno by měl odpal.
10
Má za to, že pár věcí šlo v Příbrami určitě do zastavárny a do bazarů," chytil se Mach za břicho, ale to už měl slovo šéf kriminálky. ,,S tím už se dá, Machouši, konečně něco dělat. Neztrácej čas a upaluj se vyplakat na záchod. Dneska jsi, Machouši, nemocnej. Jdi si lehnout. Vyber si volno, máš na něj nárok," poslal šéf kriminálky Macha domů a pře šel k dalším případům, které přinesla víkendová svodka denních událostí. Ten den odjel Studnička na poradu všech kostelníků, jak si památkáři na kriminálkách říkali, do Českých Budějovic sám. Z porady na krajské kriminálce se vrátil až před koncern pracovní doby, a protože měl chuť na pivo, zastavil se cestou domů ve Skleníku u starého mostu. Jen co si sedl ke stolu, z něhož měl krásný výhled na most a přes řeku na novou barevnou Portyč, které se tu neřek lo jinak než Titanik, objevil se u jeho stolu štamgast kriminálky Eda Smutný. V galerce známý jako Brko, recidivista bez řidičáku, který se rád povozil v cizím autě, ale muselo to podle něho být nadupaný brko! Pokud ho nechytla policejní hlídka, tak auto vracel vždycky na své místo, což už se mu párkrát nevyplatilo. Hned si přisedl ke Studničkovi, vytáhl z kapsičky riflové bundy kusovku a zapálil si. Studnička hned odhadl, že to nebude samo sebou, a poručil mu taky pivo. Jen co si zapálil dýmku, Smutný se k němu přes stolek spiklenecky naklonil. ,,Nechcete mě, pane Studnička, ožrat?" ,,A byl by k tomu, Edo, důvod?"
11
LADISLAV BERAN
o
tom. te ka!d6
rmnluvy nemusf skonat dcJbfe. a núnluvy se
ne. yYJriYI novi kniha emeritnlho komisafe kriminéln( slu!by Ladislava Berana. Ul núYy detelctlvnk:h pcwfdekOdbelslcy pldn, Partdlc, lct.erý nedrfel slow>, Z,aplac:eM alibi, Sbohem, swbodo, Druhá identita, Zlodlj. lct.erý nemB talent, ale i tich s poetick9m nmem. jako jsou Ptllnoln/ blues p,o stalOU ddmu, V manfelské posteli se nefauluje, Ndmluvy se zloč5nem
z1o&em ut wbec
nebo Oc5, které lhaly, slibuj( potfebné napttf i humor, které jsou pro tohoto autora typické.
ISBN 978-80-243-7627-1
www.mobaknihy.cz
9 788024 376271