Issuu

Nakladatelství MOBA děkuje Rhysi Daviesovi za poskytnutí a úpravu mapy na předsádku knihy. MOBA Publishing House would like to thank to Rhys Davies for providing and custom editing the map featured on the endpaper.

Sam Thomas LONDÝNSKÝ PŘÍPAD Originální název: lhe Midwife and the Assassin, vydáno u Minocaur Books, New York, 2016. Překlad Martina Buchlová Odpovědná redaktorka Anna Formánková Grafická úprava Ivana Náplavová Obálka PT MOBA Mapa Rhys Davies Tisk Finidr, s. r. o., český Těšín

Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017 www.mobaknihy.cz

KAPITOLA 1

Slunce pozdního podzimu stoupalo po obloze a hřálo jako pohled milující matky, zatímco já jsem se znovu modlila, aby nám Bůh seslal bouři. Nešlo o to, že by moje statky potřebovaly déšť, sklizeň byla už skoro za námi. Prahla jsem po něčem, po čemko li, co by učinilo přítrž ubíjející nudě života v Pontrilas. Od mého vyhoštění z milovaného Yorku už uplynuly tři roky a teď jsem žila až příliš poklidným životem na svých statcích v Herefordu. Když jsem sem dorazila, sousedky se ke mně na návštěvu jen hrnuly, hladové po vyprávění o mých dobrodružstvích na severu. Co jsem věděla o těch čarodějnicích, které oběsili? Byla pravda, že jsem jich pár na šibenici poslala já sama? Neměla jsem nejmenší chuť o takových věcech mluvit, ale nejednou mě napadlo jim říct pravdu jen proto, abych se jich zbavila. Kdyby ty laskavé a mírumilovné ženy věděly o všem, co jsem měla na svědomí, vyběhly by z mého domu a už by se nikdy nevrátily. Ale nic takového jsem jim nikdy neřekla. Místo toho jsem se s těmi nekonečnýtµi konverzacemi s venkovskými šlechtičnami smířila. Po pár měsících už sousedky přesta ly jezdit tak často a já jsem se nedokázala přimět k tomu, abych začala navštěvovat je. Nakonec jsem si zvykla na život plný čtení a psaní. Začala jsem sepisovat knihu o umění porodnictví, aby se ostatní ženy zastávající tento úřad mohly učit ode mě místo z vlastní náročné praxe. Čas od času mě

SAM THOMAS

moje nájemnice přivolaly k porodu a já jsem to rozptýlení vítala. To se však vzhledem k tomu, kolik žen v okolí bydlelo, stávalo jen zřídka. Bez ohledu na to, jak moc můj nový život trápil mě, pro Marthu Hawkinsovou, mou služebnou a zástupkyni, to bylo čiré mučení. Byla to smělá a nebojácná mladá žena, která se mnohem víc hodila pro život městské porodní báby než venkovské služebné. Mohla jsem si jen představovat, s jakou hrůzou hledí na ta léta praní a cídění, která ji čekala, dokud jsme zůstávali v Pontrilas. Vyhlídka na budoucnost bez jejího milého - a dříve i snoubence - Willa Hodgsona samozřejmě její trápení ještě násobila. Když jsme uprchly, můj synovec zůstal v Yorku a vstoupil do služeb starosty. Občas nám psal, avšak vzhledem k tomu, že Anglie zrovna válčila sama proti sobě, dopisům trvalo celé týdny nebo i měsíce, než k nám doputovaly, a jen Bůh ví, kolik se jich ztratilo docela. V posledním dopise před několika měsíci nám Will oznamoval, že se chystá do Londýna. Od té doby jsme od něj neměly zprávy. Dokonce i Elizabeth, moji adoptivní dceru, už Pontrilas přestalo bavit. Když jsme sem dorazily, prohlížela si venkov jako něco zázračného a já jí to nemohla vyčítat. Po letech chudoby jí blahobyt mého sídla musel připadat jako samotné nebe. Ale jak se týdny a měsíce slévaly jeden do druhého, začalo vzrušení městského života chybět i Elizabeth. Nakonec jediným členem mojí domácnosti, kdo si výměnu Yorku za Pontrilas pochvaloval, byla moje služebná Hannah. Všechny ty roky, kdy jsme bydlely v Yorku, město tolerovala, ale byla ráda, že se v pokročilém věku mohla vrátit do Pontrilas. Koneckonců se tu narodila. A tak jsme s Marthou a Elizabeth toho podzimu zachmuřeně bloumaly po domě a snily o něčem, o čemkoli, co by nás z té venkovské otupělosti Vytrhlo.

LONDÝNSKÝ PŘÍPAD

K mému překvapení a úlevě naše venkovské vyhnanství skončilo jednoho říjnového odpoledne, když k nám dorazil dopis z Londýna. Poslíček ho přinesl celou cestu až z vesnice - což nebyla žádná maličkost - a moje služebná ho za to náležitě odměnila chlebem, sýrem a dvoupencí. Když jsem ho pozorovala, jak jí, připomněl mi Buka, chlapce, který byl něco jako můj syn a jehož jsem zanechala v Yorku. Nedávno mi dorazil dopis od jeho otce, takže jsem věděla, že se Bukovi daří dobře. Ze všech těch věcí z Yorku, po kterých se mi stýskalo, mě nejvíc bolela odluka od mých blízkých - Willa, Buka, mých přítelkyň a zákaznic. Jakmile chlapec odešel, dopis jsem otevřela v přesvědče ní, že je od pana Brownea, zpravodaje, kterému jsem platila, aby mi posílal novinky z města. Pan Browne už nás informoval o králově zajetí a věznění parlamentem v roce 1647 a o povstání v roce 1648, kdy viděl na vlastní oči, jak se královi přívrženci vzbouřili proti parlamentu, ale byli rychle poraženi. Jako první široko daleko jsem věděla, že se král spolčil se Skoty, kteří měli zaútočit na Anglii, a jak nemilosrdné odplaty se za to naši severní sousedé dočkali od Olivera Cromwella. Poslední dobou se dokonce šířily zvěsti o tom, že by král měl stanout před soudem za zločin vedení války proti vlastnímu lidu. Něco takového jsem si nedokázala představit, ale svět už byl vzhůru nohama tak dlouho, že nemožné mi už nepřipadalo zhola nic. Tento dopis však od mého zpravodaje nebyl. Poslal ho jeden ze žalářníků z londýnského Toweru.

Lady Bridget Hodgsonové: Píši jménem Vašeho synovce, Wi//,a Hodgsona, toho času vězně v londýnském Toweru. ŽÁdá Vás o pomoc tak brzy, jak ~m to jen bude milé. Vdš slukbník, Richard 1hompson