Issuu

â€¢

Obsah Císt obraz, vidět slovo 9 Slovo je současně obrazem i znakem. ledesátá léta 19 Písmo je malba v pokročilém stadiu. Obraz jako znak 33 Viditelné písmo musí být nečitelné. Asémické psaní a gestická malba 45 Jako ořechy v pytli. Znečitelňování čitelného a nový řád optických struktur Všechno říci jinak. Písmeno jako vizuální i významový prvek 93 Ještě písmo jiné je. Slovo nahrazované obrazem 117 Ano/ Ne. Střety významů 145 Jiří Padrta, Obraz a písmo 1966 166 Seznam exponátů 172 Použitá literatura 179 Image and Word in Czech Art of the 1960s / Summary 182

Číst obraz, vidět

slovo Obraz a slovo je dvojice pojmů, které jsou - navzdory značným vzájemným rozdílům - k sobě neustále přitahovány. fu'káme, že obraz „mluví", obra-

zovou kompozici „čteme" (Bal, 1991), uvažuje se o „řeči" malířství (Barthes, 1982). Na druhé straně používáme slovní spojení jako „obrazné vyjádření",

je studován „prostor" textu (Derrida, 1967), slova nejsou jen nositelé významu, ale jsou také „vidět" (Lyotard, 1971). Přes uvedené průniky platí, že obrazy a slova jsou dvě různá média, i když v některých případech s „možností reverzibility" (Petříček, 2009: 171). Jejich vztah se vnejobecnějšírovině dotýká relace mezi viditelným a vyslovitelným, mezi vizuálním a verbálním způsobem sdělení. Zjednodušeně řečeno jde o rozdíl mezi viděním a čtením/

slyšením, tedy mezi dvěma způsoby možné komunikace. Každý má svůj ,,prostor", kde se uplatňuje, ke každému přistupujeme poněkud odlišně, zároveň je

ale vzájemně, třeba nevědomky, porovnáváme.

Historie vztahů mezi obrazem a slovem je dlouhá a plná změn, slovo a obraz jednou představují nerozlučnou dvojici, prostupují se nebo si navzájem vyměňují místa, jindy to jsou protivníci snažící se získat pro sebe co největší prostor. Příklady těchto postojů

najdeme v celých dějinách kultury.

Na jedné straně se už od starověku ustálilo přesvědčení, že malířství a poezie, tj. jinak řečeno obraz a slovo, si odpovídají. Výraz římského básníka Horatia (65-8 př. n. l.) ,,ut pictura poesis" (jak v malířství, tak i v poezii) z jeho díla Ars poetica nás zpravuje o tom, že se obraz a slovo chápaly jako blízké, a dokonce až identické způsoby vyjádření. Myšlenka „sesterských umění" přetrvávala až do poloviny 18. století, nejčastěji se zmiňoval výrok,

že poezie je malířství, které mluví, malířství je němá poezie (,,poema pictura loquens, pictura poema silens"; Simónidés z Keu, cca 556-468 př. n. l.). Jediné spory se vedly o to, která z těchto dvou forem bude mít ve vzájemném srovnání přednost. Malíři celkem logicky tvrdili, že obraz (např. Leonardo v Trattato della pittura, 1651), literáti naopak bránili slovo.

Bez nám 1972, koláž, karton soukromá sbírka

Jiří Kolář,

r značnyrn' vza3emným ,.

e··« obraz „mluví", ob raec1 malířství (Barthes :o „obrazne' vvi . ·JJa'dření" ' rreJs ou Jen · nositelé ,' ~dené pruruky • · plati' vy,h ,ze yc případech s "moze.vneJ'obecne3s1 v·-- rovině VlZu.áln'ima verbáln' 1m nez1 . videmm a čtením/ nkace. Každý má svů· J -me , ponekud odlišně v

vame.

!j-

e:a

i) o

h k,

LI-

.).

Jiří Kolář B . 1972 kolaz,:_ekz rtnazvu !komik sl, ' a on 44 9•32 7 soukromá sbírka ' , cm,

Kritiku tohoto pojetí pregnantně vyslovil a zásadní oddělení obrazu a slova

naopak charakterizov

obhajoval Gotthold Ephraim Lessing' ve své knize Laokoon čili O hranicích malířství a poesie z roku 1766. Východiskem mu je porovnání uměleckých

vence či zvyku a nijak mětu, který má označe

prostředků použitých při tvorbě sochy Laokoona (malířstvím totiž rozumí

tohoto uvažování naji

celé výtvarné umění) a na VergiliovuAeneis. Lessing prohlašuje, že chceme-li

dialogu.Kratylos. Herm

dosáhnout nejvyššího estetického účinu, je nutné z poezie odstranit popisy,

určena dohodou a zvy

které podle něj daleko lépe a najednou zachytí obraz. Sochařství a malířství

V otázce geneze řeči š

zase musí z děje zvolit ten nejpregnantnější okamžik, v němž je obsažena

aj akou roli hraje myš:

minulost a předznamenána následnost. Na základě dalších komparací pak

vztahů mezi přírodou

poezii charakterizoval jako umění časové, jehož předmětem jsou děje, kdežto malířství jako umění prostoru, v němž vedle sebe existují tělesa. Lessing tedy představuje druhý pól uvažování, kdy se obraz a slovo jednoznačně staví proti sobě a prosazuje se nutnost rozdi1ných vyjadřovacích prostředků. Pohnutkyvedoucíktomunebo onomu postoji mohou být různé. U Lessinga se například připomíná (Mitchell, 2004: 89 ), že nešlo jen o akademické vymezení uměleckých druhů, ale že jeho text byl vyvolán i snahou bránit německou literární kulturu před francouzskou vizuální estetikou. Změna

stanoviska tedy nemusí být vedena jen odbornými důvody. Názorová polarita je charakteristická i pro dvacáté století. Představitel strukturalistických analýz a člen Pražského lingvistického kroužku Jan Mukařovský prosazuje

srovnatelnost obou uměleckých druhů a vytváří

paralely mezi secesním malířstvím a básnictvím na základě jejich společné ornamentální struktury (Mukařovský, 1941). Ještě dál zašel na začátku dvacátých let zakládající člen avantgardního spolku Devětsil, teoretik a výtvarný umělec Karel Teige. Pod heslem „Báseň se čte jako moderní obraz. Moderní

obraz se čte jako báseň" (Teige, 1923: 24) dokonce v konceptu obrazových básní vyhlašoval fúzi obou uměleckých forem. Na druhé straně stojí kategorické oddělení a formální čistota uměleckých druhů, které bránil poválečný americký výtvarný kritik a teoretik element Greenberg (1960, česky 1998), jehož formální analýzy reagovaly také na konkrétní společensko-politické klima. V obavách, že „obraz přestane být obrazem" (tamtéž: 39) tvrdí, že se má „výtvarné umění omezit výhradně na něco, co je dáno vizuálními zážitky" (tamtéž: 40). Žádný vpád literatury do výtvarného umění nepřipouští.

I. Jako před chůdce v básnické podobě bývá ozna čová n

Při vymezování rozdílu mezi obrazem a slovem se za hlavní kritérium usta-

vilo, jak se tyto dva způsoby vztahují ke skutečnosti, již se snaží postihnout. Obraz, u něhož byl spatřován zřetelný vztah k jevu nebo předmětu, který zachycuje (v této charakteristice se pochopitelně nemohlo brát a nebralo v úvahu abstraktní umění), byl označen jako přirozený znak. Slovo bylo

Jean d e La Fontai.n e (1621- 1695), který ve s kladbě Le Tableau n aps al:

Les mots et les couleurs ne sont choses paceilles / ni les yeux ne sont les oreilles (slova a barvy nejsou totéž/ ani oči nejsou uši; Contes, t674).

,ddělení obrazu a slova

laokoon čili O hranicích 1orovnání uměleckých alířstvím totiž rozumí rohlašuje, že chceme-li ,oezie odstranit popisy, Sochařství a malířství ik, v němž je obsažena falších komparací pak mětem jsou děje, kdežexistují tělesa. Lessing z a slovo jednoznačně adřovacích prostředků.

1 být různé.

U Lessinga

:šlo jen o akademické rvolán i snahou bránit .ální estetikou. Změna iůvody.

naopak charakterizováno jako znak arbitrární, jenž vzniká na základě konvence či zvyku a nijak se nepodobá -vyjma onomatopoických slov - před mětu, který má označovat (de Saussure, 1916, česky 1989: 101). Rovněž kořeny tohoto uvažování najdeme v antice, a to v Platónově (427 - asi 347 př. n. l.) dialoguKratylos. Hermogenés je v něm zastánce myšlenky, že jména věcí jsou určena dohodou a zvykem, Kratylos naopak soudí, že jsou dána od přírody. V otázce geneze řeči šlo o to, do jaké míry je lidské bytí vázáno na přírodu a jakou roli hraje myšlení, což se později promítlo i do dalšího promýšlení vztahů mezi přírodou a kulturou.

-----,

- __.,::za:r.a::E1UZ-·-::.,-

~~:n-;;_;;w_~1nrcid_ >'1M">l~"'.:

y,n,v.

4-VlrlA/ .

rni,mv. 1-H.ci-nu,. /Yl-tl/. ,,WVffAl"IA'Í-iY+lWWtA,

111~CÍ.1n,,-U/.

1n.th)1,o,- A,t,

,1/

ev.

" ' ~ '1j/ , nv ev..,;.. .

,m,amw

,,.,.

n ří

Lé

á-

c/½.A/

c()}w

tý t), :é e

áí.

1t.

o-y,w()"~ (J"~hV

"~~

tf-. ,Jff:::;JJ(T'_,&'_i:: ,i,.- v A,f/ (Y {,v tri l-

ť7 .-/

1t'. ()'

Jako p ředchůdce v básnické podobě bývá označován Jean de La Fontaine (1621-1695), ktezýve skladbě Le Tablcau napsal, Les mots etles couleurs ne sont choses pareilles / ni 1es yeux ne sont les oreilles (slova a barvy nejsou totéž/ ani oči nejsou uši; Contes, 1674).

Adolf Frumar, Jan Jursa, Slabikář pro školy obecné. Obrázky kreslil Mikoláš Aleš. Praha: Císařský královský školní knihosklad 1899

Obraz a slovo včeském výtvarném umění šedesátých let

Jffl

BARR!STER

PRINCIPAL"

Výstava: Západočeská galerie v Plzni, výstavní síň Masné krámy 24. 5. - 27. 8. 2017 Koncepce výstavy: Alena Pomajzlová Kurátorka výstavy: Petra Kočová Architektonické řešení: Lukáš Velíšek Grafické řešení: Martin Bušek, Jan Dienstbier

Publikace: Autorka textu: Alena Pomajzlová Grafická úprava: Jan Dienstbier, Martin Bušek Odpovědný a jazykový redaktor: Zuzana Voráčová Odborná recenze: Marie Klimešová Překlad resumé: Irma Charvátová Spolupráce na realizaci: Hana Fertigová, Petra Kočová Tisk: Tiskárna Helbich, a. s. Obrazové podklady: © Archiv Fait Gallery (Martin Kacvinský); © Archiv nakladatelství Trigon; © Galerie Dolmen; © Galerie hlavního města Prahy; © Galerie modernfho umění v Roudnici nad Labem; © Knihovna Václava Havla; © Krajská galerie výtvarného uměnf ve Zlíně; © Moravská galerie v Brně; © Moravská galerie v Brně -Archiv a sbírka Jiřího Valocha; © Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových;© Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových/ Sbírka Jiřího a Běly Kolářových (Oto Palán); © Muzeum uměnf Olomouc (Lurnír Čuň.'k, Markéta Ondrušková, Ivo Přeček, Zdeněk Sodoma); © Národní galerie v Praze 2017; © Oblastní galerie Liberec (Jaroslav Trojan);© Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě (Pavel Petrov); © Východočeská galerie v Pardubicích;© Západočeská galerie v Plzni; soukromé sbírky(© Radomír Chatrný,© Oto Palán) Vydalo nakladatelství Barrister & Principal, o. p. s. Martinkova 7, 602 00 Brno, tel.: 545 211 015, e-mail: distribuce@barrister.cz,www.barrister.cz ve spolupráci se Západočeskou galerií v Plzni, příspěvkovou organizací, u pň.1ežitosti stejnojmenné výstavy. www.zpc-galerie.cz ISBN: Barrister & Principal: 978·80-7485-127-8 ZČG: 978-80-88027-20·1

=p~

MINISTERSTVO

~ KULTURY

~ V C L AV

H AVEL

9 788074 851278