Issuu

PETER STOLIČNÝ

VESELE POHADl<V v O SLUSNEM CHOVANÍ

•

• •

Milí

Peter Stoličný Dobrý den,

opičko

dospělí,

rodj

máte v rukou o etice, tedy o pr; dobra a zla, a pa] napodobují dosp dospělých. Navíc votními zkušeno. čí základní pravi lej ty ostatním." Ruku na srdci abychom šli děte jíme, rychle reaK a pokory. Proto jE let. Zamysleme SE Bude to pro nás \

Předmluva

autora Jak se mezi námi objevila upovídaná opice

5 7

Jak naše opice Skořice dostala na zadek

Jak jsme opici Skořici učili tisíc drobností

Hepčí

a Na zdraví

Jak jsme si uvařili špagety

Trochu ostudy v restauraci

Kola a hranolky pro kluky a pro holky

Jak se slaví narozeniny

Jak se

může

pomluvou ublížit

Jak se chovat na internetu

Jak se uklízí pokoj

Divní lidé

Kdysi mobily nebyly

104

Ahoj a dobrý den

113

Rozloučení

121

Jednou ráno jsem ujížděl na koloběžce do školy. Mám to z domova jenom kousek přes park. Přibrzdil jsem, protože na mě zavolal kamarád Buchta. ,,Tyčko, počkej na mě!" Jmenuju se Jirka, ale jsem nejvyšší z celé třídy, a tak mi ří kají Tyčka. Zastavil jsem se a čekal, až mě Buchta dožene. Je to vlastně Pavel, ale pořád se něčím cpe a je to na něm vidět.

•

„Představ

si, Tyčko, že Emilce se včera večer objevila v pokoji opice. Opravdová! Živá opice! Prý ji našla, jak sedí na poličce vedle pohádkové knížky." ,,Co to plácáš? Nemůžeš si vymyslet něco lepšího?" ,,Já si to nevymyslel. Zeptej se Emči, jak to bylo." Buchta to ještě ani nedořekl, a objevila se Emilka. ,,Kluci! Mám doma mluvící opici!" ,,Kecáš, Malino," řekl jsem. Emilka se totiž jmenuje Jahodová. Emílie Jahodová. Opravdu. Někdy jí říkáme Emča, a někdy Malina. Ani nevím, jak nás to napadlo. No, teď není čas na nějaké vysvětlování. Emilka si olízla ukazovák a zvedla ho do vzduchu. ,,Fakt nekecám! Máme doma opici a ta úplně normálně mluví, jako člověk." To je teda něco! Bomba! Do zvonění zbývalo ještě čtvrt hodiny, spousta času, a tak jsme se všichni tři vydali k Emilce domů. Na stole v kuchyni seděla opička. Byla rezavá, jako by ji někdo obalil ve skořici, cenila zuby a cpala se banánem, který našla na polici. To by ještě nebylo nic zvláštního, ale ta opice opravdu mluvila. Hezky česky! ,,Jsem opice Skořice," spustila, než jsem se zmohl na slovo. ,,Vyskočila jsem z téhle pohádkové knížky. To se v pohádkách může a já jsem prosím pohádková," dodala, vyskočila na lustr a zhoupla se. ,,To je tedy bomba," řekl jsem. ,,Žádná bomba, opice," protestovalo to užvaněné zvíře. ,,Možná se divíte, že mluvím. No jo, mluvím, protože jsem pohádková opice. Ale to už jsem vám řekla. Nepat-

•

do žádné zo, knížky." „Ha ha, Skon „Nesměj se, t A dej si pozor né Sko-ři-ce. Tak se míš?" Opice si n zmlknul. „Co budeme skočila z mé por na obálce a už té me se o ni pasta „N echte mě l „Samotnou ji tu bychom ji vzali ~ zvonit ... " „Nevím, co je „ale ráda se tam Tak jsme ted~ nejvyšší, to už jsi Jinak by za mnm hada, protože an le mě sedí chlupi První hodinu ná nebezpečí, se kase přihlásila j, Emilka začala vy které můžou být řím

,ečer

objevila ji našla, jak sedí

:o lepšího?" to bylo." se Emilka. ,,Klu-

1tiž jmenuje Jají říkáme Emča, 1dlo. No, teď není

.o vzduchu. ,,Fakt ·málně mluví,

ývalo ještě čtvrt tři vydali k Emil. Byla rezavá, by a cpala se baebylo nic zvláštčesky!

se zmohl na slo~ky. To se v poá," dodala, vysko-

užvaněné

zví1vím, protože . řekla. Nepat-

řím

do žádné zoologické zahrady, utekla jsem z pohádkové knížky." ,,Ha ha, Skorrrice!" zasmál se Buchta. ,,Nesměj se, ty tlouštíku, nebo se budu smát já tobě! A dej si pozor na to ř. Zdá se mi, že ti trochu dělá potíže. Sko-ři-ce. Tak se jmenuju. Mám tam - ř - ne - r . Rozumíš?" Opice si nedala nic líbit. Pavel, teda Buchta, hned zmlknul. ,,Co budeme dělat? " zeptala se Emilka. ,,Opravdu vyskočila z mé pohádkové knížky. Podívejte, byla nakreslená na obálce a už tam není. Tak když už je tady a živá, musíme se o ni postarat." ,,Nechte mě u vás doma," skočila jí do řeči opička. ,,Samotnou ji tu nemůžeme nechat," řekl jsem. ,,Co kdybychom ji vzali s sebou do školy? Stejně za chvíli bude zvonit ..." ,,Nevím, co je škola," skočila mi do řeči opice Skořice, ,,ale ráda se tam podívám." Tak jsme tedy to upovídané zvíře vzali do školy. Jsem nejvyšší, to už jsem vám říkal, a tak sedím v poslední lavici. Jinak by za mnou ostatní neviděli na tabuli. Teď to byla výhoda, protože ani děti, ani paní učitelka si nevšimly, že vedle mě sedí chlupatá opice Skořice. První hodinu byl přírodopis . Měli jsme si vymyslet růz ná nebezpečí, se kterými se můžeme setkat v horách. Emilka se přihlásila jako první a paní učitelka ji hned vyvolala. Emilka začala vyprávět o bouřkách, kroupách a blescích, které můžou být hodně nebezpečné .

•

„No ano," ozvala se Skořice. Ani ji nenapadlo, že by se přihlásila. Vyskočila na lavici a pokračovala: ,,Blesky a kroupy jsou výborné, dá se z nich uvařit krupicová kaše!" Nestihl jsem dát opici ruku na tu její upovídanou tlamičku a strčit ji pod lavici. Učitelka ke mně přišla a řekla přísně:

„Žáci, pokud chcete něco říci, přihlaste se." Vrátila se k tabuli a dodala: ,,Děkuji, Emilko, sedni si. A kdo ještě ví něco o tom, jaké nebezpečí nás může potkat v přírodě?" Hlásit se začali skoro všichni, ale opice Skořice okamžitě vyskočila na lavici a spustila: „V přírodě je veselo. Kokosové ořechy padají na hlavy a honí se tam motýli a hadi. A ještě jsou tam vodopády a ty také padají na hlavu jako melouny." Hrůza! Spolužáci se řehtali a paní učitelka se zlobila, prý nemám vyrušovat, prý se mám hlásit. Ale to jsem přece neříkal já. To ta upovídaná opice Skořice. ,,Jirko, tys byl vždycky slušný a nikomu jsi neskákal do řeči. Co se to s tebou - děje?" ,,To jsem skákala já," přiznala se Skoři ce. Paní učitelka otevřela pusu a vykulila oči.

,,Jsem opice Skořice a kdo jsi ty?" zeptala se opička a polechtala ocasem učitelku po nose. Ani nepočkala, co paní učitelka řekne, a začala mudrovat. ,,Aha, už vím. Emilka říkala, že

padlo, že by se a: ,,Blesky krupicová kaše!" ovídanou tla, přišla a řekla

se." Vrátila se A kdo ještě ví Lt v přírodě?" Skořice okamži-

,adají na hlavy jsou tam vodoco melouny." mí učitelka se prý se mám hláTo ta upovídaná

.lušný a nikoCo se to s tebou

'iznala se Skoři >usu a vykulila

do jsi ty?" ze;em učitelku po telka řekne , a Emilka říkala, že

mě

vezme do školy. Tak ty jsi asi ta škola. Ahoj, jak se máš?" Zase nepočkala, co učitelka řekne, a pokračovala: ,,Já se mám dobře, i ty se máš dobře? Všichni se máme dobře. Proč nic neříkáš? Aha, asi se, školo, divíš, že mluvím ... " A dost! Klepnu! jsem Skořici po čenichu. „Co to děláš? Nevšimnu! sis, že mluvím?" ,,No právě," řekl jsem. ,,Mluvíš pořád dokola, a nikoho nepustíš ke slovu." „Ale pustím," řekla opička. ,,Co bych nepustila. Ať si tu projde, kdo chce. A já můžu mluvit dál. Tak tedy... " ,,Tak tedy dost!" ozval se Buchta. Přiskočil k nám a vzal opičku do náruče. ,,Jsi strašně užvaněná. Ani paní uči telku nepustíš ke slovu." „Ale pustím," urazila se Skořice. ,,Ať si jde, kam chce. Ale ještě vám musím říct ... " Buchta chytil opičku za čenich. ,,Promiňte, paní učitelko, ale tady naše nová kamarádka opice Skořice se neumí chovat." „To vidím," řekla paní učitelka. ,,Ale jak to, že ta opice mluví?" Opička se před učitelkou uklonila a zazpívala:

•

„Já jsem ta opice Skoř opice skořl Takový ko; jako máSh žádná opic

,, Teda, to jse: vila se paní učit ,,Já jsem pro: kách se může st „No to je pra i opice musí che vat. Jinak by tu vrkal, tedy mlu, Než skončilo užvaněnou opic všichni poslouc: bude opice Skoř u nich, ale Buch konec jsme se d< týden u Buchty, čer přišla Malin chu ubrečená. „Ahoj, Tyčko ná. ,,U nás Skoři neslušné zvíře é ,,Co se stalo?'

--- -- --MILÉ DĚTI,

PRÁVĚ SE VÁM DOSTALA DO RUKOU VESELÁ KNÍŽKA O NEPOSEDNÉ OPICI SKOŘICI. NENÍ TO OBYČEJNÁ OPICE, PROTOŽE MLUVÍ A NAVÍC NEUSTÁLE VYVÁDÍ NĚJAKÉ LUMPÁRNY A VŮBEC NEMÁ ŽÁDNÉ VYCHOVÁNÍ! NAŠTĚSTÍ JSOU TU ALE JEJÍ KAMARÁDI, DĚTI, KTERÉ VĚDÍ, JAK SE CHOVAT, A TU NEPOSLUCHU TO RÁDY NAUČÍ. PŘITOM PROŽIJÍ SPOUSTU VESELÝCH PŘÍHOD. A UŽ Ml OPICE SKOŘICE ZASE SEDÍ ZA KRKEM A ŠEPTÁ Ml NETRPĚLIVĚ DO UCHA: .,UŽ NEPIŠ! POJĎ Sl RADŠI HRÁT!" TAK JDU A I VÁM PŘEJI SPOUSTU ZÁBAVY. VÁŠ POHÁDKÁŘ PETER STOLIČNÝ

ISBN 97 8-80-7 546-103-2

I II

9 788075 461032