0281973

Čas,

doba, život, kdy se spojí a kdy rozejdou. ,.

Co py righ t© Štěpán Šimek, 2017 Fron t cover phot o © Jens Tandler/123RF. 2 0 17 Back cover p h oto © Luc ie Maršíková, 20 17 Cover design © Daniela Anta lovská, 2017 ISBN 978-80 -7551-04 4 - 0

•

Bloumal po ulicích a hledal. Hledal dobrodružství, zážitek, pověst, obličej, prostě cokoliv, jež by ho dovedlo k novému příběhu. Vlastně hledal záminku, proč začít psát. Jeho minulé knížky se sice líbily všem, kteří je přečetli, nicméně těchto nebylo mnoho. Hledal důvod, proč se několik měsíců uzavírat do své sice velmi příjemné bubliny, proč znovu absolvovat více či méně příjemné procesy předcháze­ jící vydání knihy. Kdyby musel. kdyby se psaním dokázal uživit, věřil, že by se přinutil, že by ohlasy na velké prodeje a finance s tím související pomohly vždy znovu začít. Anebo také ne. Nesnášel pocit odpovědnosti za nedokončenou práci. Proto byl vždy poměrně úspěšný, ten pocit ho hnal kupředu a ten, kdo jeho práci konzumoval, byl většinou spokojený. Jeho ten pocit doháněl ke hněvu, agresi, malicherným myšlenkám a přiváděl mu do cesty osoby, se kterými se neztotožňoval. Ostatně, nakonec ani ony s ním. Neustále byl překvapován tou samozřejmou, nejvyšší možnou sebestředností úspěšných žen a mužů, jejich neochvějnou vírou ve svou pravdu, měl na mysli obecnou pravdu takového druhu lidí.

jejich víry v to, že jsou tím správným vzorem pro ostatní a jejich způsob života nejvyšším možným cílem všech ostatních. I těch, kteří o to nestojí. Údě­ lem mu potom bylo, aby se s nimi neustále potkával, aby mu tyto osoby vstupovaly do profesního i osobního života, aby ovlivňovaly jeho finanční svět, a to v dobrém i špatném. V ulicích města narážel na stále stejné příběhy. "Není možné, abych to všechno znal. ..," říkal si nešťastně a zapřádal rozhovory s dalšími lidmi. Kdo ví, třeba ten příběh bude jejich. Ale nešlo to. Jejich příběhy byly vtipné, tragické, dramaticky vystupňované, ale jejich. Tím, že byly vyprávěny postupně, tak jak se postupně žily, byly předvídatelné. Nic, co by již dříve někde neslyšel, nepřečetl nebo nezhlédl ve filmu či zprávách. Kroužil po známých místech, kavárnách a restauracích, prodejnách potravin a knih, pekárnách i řeznictvích, na chvíli zašel do schoulených uliček, aby byl krutě zakrátko nekompromisně vysunut ven, do mumraje aut, pospíchajících místních a ovčích průvodů turistů. Snažil se vnést si do každého přítomného okamžiku trochu poetiky nebo proběhlým časem zrůžovělého, rozmazaného pohledu, který se vždy objevil v ohlédnutí zpět na již prožité. Cítil se jako dítě, které celé dětství čeká na něco úžasného, co nakonec nepřijde. Benedikt se sklopenou hlavou zatlačil na dveře prodejny potravin, kam chodil pro košer jídlo. Ne, že by byl praktikující Žid, ale chutnaly mu ty koře­ něné pomazánky a klobásky a občas si koupil i kus masa. Nepátral programově po způsobu přípravy košer masa, jelikož věděl, že to není nic hezkého.

Což ostatně není žádná poprava zvířete. V obc: bývalo vždy pár zákazníků, což mu dovolova prohlédnout chladicí vitrínu s připravenými . my, popřípadě se projít mezi dvěma regály s tn vými pochutinami. Udělal dva kroky a zaregist1 nebývalé ticho. Překvapeně zvedl hlavu, mat:J všiml pohybu za sebou, ucítil velkou ránu de vy a sesunul se na podlahu. Když se probral, b, ho hlava. Uvědomil si, že je opřen zády o proi pult, vedle něj někdo leží. Všiml si, že ten čl muž, má svázané ruce za zády. Okamžitě zvedl aby zjistil, že on má zápěstí volná. Uprostřed místnosti ležela malá ruční zbraň, automatick, tole. Viděl, že muž dýchá, ale neviděl mu do obl Všude byl klid. Bylo divné, že nikdo nevzal za l což bylo touhle dobou nezvyklé. Náhle se rozr dveře a dovnitř vlétl předmět, který okamžit, meně explodoval a začal se z něj valit hustý dým. Benedikt se pokusil vstát, aby dýmu unik co se vyškrábal vzhůru po prodejním pultu, v dovnitř tlupa maskovaných mužů a s velkýn kem na něj mířila zbraněmi. Sesunul se zpět na Naskákali na něj, jako by ho chtěli zadupat do: Copak se bráním? Řvali mu zblízka do uší n, hesla o vzdání se, nějakých právech, zavřel tec ději oči a poddal se tomu. Byl vysílený bolestí l a kousek od omdlení. Cítil, jak jeho bezvládné odnášejí ven, ale on byl mimo něj. Necítil bolei slyšel zvuky, neviděl, i když měl otevřené oči. I lu se vznášel nad svým tělem a cítil velkou svo Mohl se rozhodnout, kam zamíří a věděl, že bude hned. Začal se usmívat. Asi bude mít přf

:h víry v to, že jsou tím správným vzorem pro :ttní a jejich způsob života nejvyšším možným m všech ostatních. I těch, kteří o to nestojí. Úctě­ mu potom bylo, aby se s nimi neustále potkával, mu tyto osoby vstupovaly do profesního i osobJ života, aby ovlivňovaly jeho finanční svět, a to Jbrém i špatném. V ulicích města narážel na e stejné příběhy. "Není možné, abych to všechmal. ..: říkal si nešťastně a zapřádal rozhovory lšími lidmi. Kdo ví, třeba ten příběh bude jejich. nešlo to. Jejich příběhy byly vtipné, tragické, naticky vystupňované, ale jejich. Tím, že byly ·ávěny postupně, tak jak se postupně žily, byly lvídatelné. Nic, co by již dříve někde neslyšel, :ečetl nebo nezhlédl ve filmu či zprávách. Krou,o známých místech, kavárnách a restauracích , ejnách potravin a knih, pekárnách i řeznictvích, wíli zašel do schoulených uliček, aby byl krutě ítko nekompromisně vysunut ven, do mumra1t, pospíchajících místních a ovčích průvodů tů. Snažil se vnést si do každého přítomného 1žiku trochu poetiky nebo proběhlým časem )Vělého, rozmazaného pohledu, který se vždy 1 il v ohlédnutí zpět na již prožité. Cítil se jako které celé dětství čeká na něco úžasného, co nec nepřijde. ·nedikt se sklopenou hlavou zatlačil na dveře !jny potravin, kam chodil pro košer jídlo. Ne, byl praktikující Žid, ale chutnaly mu ty koře­ pomazánky a klobásky a občas si koupil i kus . Nepátral programově po způsobu přípravy masa, jelikož věděl, že to není nic hezkého.

Což ostatně není žádná poprava zvířete. V obchodě bývalo vždy pár zákazníků, což mu dovolovalo si prohlédnout chladicí vitrínu s připravenými pokrmy, popřípadě se projít mezi dvěma regály s trvanlivými pochutinami. Udělal dva kroky a zaregistroval nebývalé ticho. Překvapeně zvedl hlavu, matně si všiml pohybu za sebou, ucítil velkou ránu do hlavy a sesunul se na podlahu. Když se probral. bolela ho hlava. Uvědomil si, že je opřen zády o prodejní pult, vedle něj někdo leží. Všiml si, že ten člověk, muž, má svázané ruce za zády. Okamžitě zvedl ruce, aby zjistil, že on má zápěstí volná. Uprostřed malé místnosti ležela malá ruční zbraň, automatická pistole. Viděl. že muž dýchá, ale neviděl mu do obličeje. Všude byl klid. Bylo divné, že nikdo nevzal za kliku, což bylo touhle dobou nezvyklé. Náhle se rozrazily dveře a dovnitř vlétl předmět, který okamžitě tlumeně explodoval a začal se z něj valit hustý bílý dým. Benedikt se pokusil vstát, aby dýmu unikl. Jen co se vyškrábal vzhůru po prodejním pultu, vtrhla dovnitř tlupa maskovaných mužů a s velkým kři­ kem na něj mířila zbraněmi. Sesunul se zpět na zem. Naskákali na něj, jako by ho chtěli zadupat do země. Copak se bráním? Řvali mu zblízka do uší nějaká hesla o vzdání se, nějakých právech, zavřel tedy raději oči a poddal se tomu. Byl vysílený bolestí hlavy a kousek od omdlení. Cítil, jak jeho bezvládné tělo odnášejí ven, ale on byl mimo něj. Necítil bolest, neslyšel zvuky, neviděl. i když měl otevřené oči. Pomalu se vznášel nad svým tělem a cítil velkou svobodu. Mohl se rozhodnout, kam zamíří a věděl. že tam bude hned. Začal se usmívat. Asi bude mít příběh ...

ŠTĚPÁN ŠIMEK krása bezvýznamnosti Vydalo nakladatelství JONATHAN LIVINGSTON, s.r.o, v Praze 2017. Redakce Lucie Bednářová a PhDr Jana Semelková . Vytiskla tiskárna Finidr, s. r.o„ Lipová 1965, 73701 český Těšín.