Obsah Úvod S. T. JOS HI ..................... . ............................ 9
Houdinky JONATHAN THO:\1:AS ........................................ 13 H oudini Fish Pěkná
panenka Popletka
DONALD R . BURLESON ...................................... 37 Dimply Dolly Doofy Děravý
kámen
RICHARD G AVIK ................................... . .. . ..... 45 The Hag Stone
Pod arkhamským
měsícem
JESSICA AMANDA SAL:\1:ONSONOVÁ a W. H. PUGMIRE ........... 65 Underneath an Arkham Moon Pavučiny
ve
tmě
DARRELL SCHWEITZER .......................... . .......... 77 Spiderwebs in the Dark
Kopec Jeden strom (Svět jako kataklyzma) CAITLÍN R. KIERKANOVÁ .................................... 95 One Tree Hill (The World as Cataclysm) Muž s rohem JASO~ V BROCK ............................. . ............ 115 The Man with the Horn
Hotel Del Lago MOLLIE L. BURLESONOVÁ .................................. 131 Hotel del Lago
Zdivnor DONALD TYSON ........................................... 139 Waller
Megalitická vlna DON WEBB ............................................... 171 Megalith Plague
Černými schodišti pod zem JOSEPH S. PULVER, SR. . .. ....... . .... . ..................... 187 Down Black Staircases
Čínská dovolená PETER CANNON ............................... . ... . ....... 213
Úvod
S . T . Josh-
China Holiday
N ekrotická zátoka LOIS GRESHOVÁ .. . .................................. . ..... 233 Necrotic Cove
V
cestě přílivu
MARK HOWARD JONES ........................ . . . .......... 249 The Tum o/ the Tide
Weltschmerz SAM GAFFORD .................. . . . ...... . ................ 265 W eltschmerz Thístleův
objev
SIMON STRA:NTZAS ...... . ..... . .......................... . 285 Thistle 's Find
Zpoza neznámého
světa
BRIAN STABLEFORD . . ............................ . . . . . ... . 301 Further Beyond
Pokud jsme něco zjistili během posl spektrum autorů vytváří ohromnou vlnu v ských děl, je to skutečnost, že lovecrafto' nekonečného rozvíjení a adaptace. Klíčo\ ního univerza - kosmická bezvýznamnm ta pramenící z prostorové a časové bezm pocit úžasu a hrůzy, jenž číhá na obsku tí spoutala stářím; podezření, že hrůzy proměnit v hrůzy, jež člověku zamoří myi pokojující tušení existence paralelních sv· za rohem, mimo dohled - jsou nevyčerp: né, takže mohou sloužit za základ příběl působí jakkoliv jen ne lovecraftovsky. A tak je možné, že se v tomto tře objevují velice různorodé texty, od imp z Kingsportu od Josepha S. Pulvera, S zem") po polokomické vyprávění o děseC: ních od Dona Webba (,,Megalitická vlm ústředním Lovecraftovým zájmem, a ač manivých pohledů do Lovecraftovy rod dvou současných obyvatel tohoto hlavníl Jonathana Thomase v „Houdinkách" a i merzu" (nemluvě o Stablefordově novelE která nám připomíná, že Lovecraftova 1 světa" se také odehrává v Providence), hlédnout na americký Jihozápad v silné
.......... .. ........................ 171
d zem
. - - - . - - . . ... . ................. . ... .. 187
Úvod
S. T. Joshi
· · · · · · · · · · · · - - - · ... . - . . ............. 213
· · · · · · · · · · · - · · - - - .............. .. .. 233
· · · · · · · · · · · · · · · ... - ................ 249
· · · · · · · · · · · · · · ... - ........... .. .. . . 265
................................... 285
a · · · · · · · · · · · · · · · · - · · · .. - - .... . ...... 301
Pokud jsme něco zjistili během posledních let, v nichž široké spektrum autorů vytváří ohromnou vlnu vynikajících neolovecraftovských děl, je to skutečnost, že lovecraftovský styl je schopen téměř nekonečného rozvíjení a adaptace. Klíčové prvky Lovecraftova fikč ního univerza - kosmická bezvýznamnost veškerého lidského života pramenící z prostorové a časové bezmeznosti vesmíru; pronikavý pocit úžasu a hrůzy, jenž číhá na obskurních místech, která staletí spoutala stářím; podezření, že hrůzy „zvenčí" se mohou snadno proměnit v hrůzy, jež člověku zamoří mysl, tělo i duši; a obecně znepokojující tušení existence paralelních světů, které jsou ukryty hned za rohem, mimo dohled - jsou nevyčerpatelně tvárné a proměnitel né, takže mohou sloužit za základ příběhům, které na první pohled působí jakkoliv jen ne lovecraftovsky. A tak je možné, že se v tomto třetím svazku Černých křídel objevují velice různorodé texty, od impresionistické básně v próze z Kingsportu od Josepha S. Pulvera, Sr. (,,Černými schodišti pod zem") po polokomické vyprávění o děsech v prašných texaských pláních od Dona Webba (,,Megalitická vlna"). Topografie byla ostatně ústředním Lovecraftovým zájmem, a ač se nám i zde dostane podmanivých pohledů do Lovecraftovy rodné Providence, v povídkách dvou současných obyvatel tohoto hlavního města státu Rhode Island: Jonathana Thomase v „Houdinkách" a Sama Gafforda ve „Weltschmerzu" (nemluvě o Stablefordově novele „Zpoza neznámého světa" , která nám připomíná, že Lovecraftova raná povídka „z neznámého světa" se také odehrává v Providence), máme rovněž možnost nahlédnout na americký Jihozápad v silné miniatuře „Hotel Del Lago"
10
S. T. Joshi
Mollie L. Burlesonové či zabloudit až do daleké Číny v „Čínské dovolené" Petera Cannona. Ani Lovecraftovo vlastní souhvězdí smyšlených novoanglických měst nepřestává inspirovat dnešní hororové spisovatele, o čemž svědčí například povídka „Pod arkhamským mě sícem" od dua Jessica Amanda Salmonsonová a W. H. Pugmire, která využívá jednoho z Lovecraftových méně známých textů, povídky „Nepojmenovatelné", jako odrazového můstku k příběhu, z jehož sexuální grotesknosti by Podivný pán z Providence možná na místě omdlel. Vrchol hrůzy u Lovecrafta nicméně často vyvolává onen znepokojivý pocit, že na náš svět dotírají jiné nepostižitelné světy, a právě tento motiv sugestivně využil Donald Tyson v povídce „Zdivnor", jakož i Darrell Schweitzer, a to velice odlišným způsobem, ve svých „Pavučinách ve tmě". Povídka „Muž s rohem" (která svým názvem u~čitě ne náhodou odkazuje na vynikající neolovecraftovský příběh ,,Cerný muž s rohem" T. E. D. Kleina) pozoruhodně spojuje kosmicismus s psychologickou aberací způsobem, jenž matně připomíná Lovecraftův „Stín z hlubin času". Jiným lovecraftovským motivem, který byl v nedávných letech využit v množství působivých děl, je ghúl, a svou osobitou variaci na něj na těchto stránkách předkládá Simon Strantzas v „Thistleově objevu". Pokud má Lovecraftův styl psaní nějakou slabinu, je jí možná obecná nepřítomnost charakterizace. Lovecraft tento nedostatek jakž takž odůvodnil, když ve své rané eseji „Obrana zůstává otevřená!" (,,Defence Remains Open!", 1921) prohlásil: ,,Nemohl bych psát o 'obyčejných lidech', protože mne ani v nejmenším nezajímají. .. Vztahy jednoho člověka k druhému neuchvacují mou předsta vivost. Jiskru tvůrčí imaginace ve mně rozněcuje výhradně vztah člověka vůči kosmu - vůči neznámu." Jako cvičení v tom, jak uči nit z nouze ctnost, je tento výrok nepopiratelně šikovný; ale dnes od weird fiction očekáváme, že se nebude vyjadřovat pouze k aspektům nekonečného kosmu, ale i k aspektům lidským. Je velkým úspě chem neolovecraftovské fikce, že dokáže tyto dva zdánlivě neslučitelné proudy propojit, jak zde dokazují povídky pohybující se na pestré škále od zádumčivé melancholie „Kopce Jeden strom (Svět jako kataklyzma)" Caitlín R. Kiernanové, přes partnerskou tragédii „Děra vého kamene" Richarda Gavina, emocionální pronikavost „V cestě přílivu" Marka Howarda Jonese či „Nekrotické zátoky" Lois Gresho-
Úvod
vé po sžíravý cynismus (připomínající mo: ne přímo průkopníka satirického hororu A1 nenky Popletky" Donalda R. Burlesona. Lze s jistotou říci, že jsme vstoupili do věku neolovecraftovského psaní. Minulos nické pastiše, které se snažily pouze vné: boha nebo místa do příběhu, který jde jin: vecraftovy vize; minulostí jsou rovněž i or ce, jež se snaží pouze přepisovat Lovecraf tvorbě současných autorů vidíme hlubok Lovecraftova literárního odkazu spojené i kazu jako odrazového můstku k produkc děl, která vnášejí lovecraftovská témata, běhů, o jejichž vitalitě a osobitosti nemůi
S. T. Joshi
zabloudit až do daleké Číny v „Čínské do.. Ani Lovecraftovo vlastní souhvězdí smyšněst nepřestává inspirovat dnešní hororové :í například povídka „Pod arkhamským mě nanda Salmonsonová a W. H. Pugmire, kte)Vecraftových méně známých textů, povídjako odrazového můstku k příběhu, z jehož Podivný pán z Providence možná na místě
:rafta nicméně často vyvolává onen zneporět dotírají jiné nepostižitelné světy, a právě ryužil Donald Tyson v povídce „Zdivnor", r, a to velice odlišným způsobem, ve svých 1 vídka „Muž s rohem" (která svým názvem uje na vynikající neolovecraftovský příběh '. E. D. Kleina) pozoruhodně spojuje kosu aberací způsobem, jenž matně připomíná in času". Jiným lovecraftovským motivem, :tech využit v množství působivých děl, je :iaci na něj na těchto stránkách předkládá Jeově objevu". iv styl psaní nějakou slabinu, je jí možcharakterizace. Lovecraft tento nedostakdyž ve své rané eseji „Obrana zůstává ains Open!", 1921) prohlásil: ,,Nemohl bych ', protože mne ani v nejmenším nezajímaěka k druhému neuchvacují mou předsta ginace ve mně rozněcuje výhradně vztah ~i neznámu." Jako cvičení v tom, jak uči1to výrok nepopiratelně šikovný; ale dnes e, že se nebude vyjadřovat pouze k aspekale i k aspektům lidským. Je velkým úspě ce, že dokáže tyto dva zdánlivě neslučitelné dokazují povídky pohybující se na pestré cholie „Kopce Jeden strom (Svět jako karnanové, přes partnerskou tragédii Děra" c~t~ :;avi.na, em.oúoná\ni \W.on1kav<Y<>t ,;-/ Jon~~ h ,~~\<,:rnt,c\-.~ 'Láto\-.-y'' \..o,s Ch:~s\\o-
Úvod
11
vé po sžíravý cynismus (připomínající možná Johna Colliera, pokud ne přímo průkopníka satirického hororu Ambrose Bierce) ,,Pěkné panenky Popletky" Donalda R. Burlesona. Lze s jistotou říci, že jsme vstoupili do něčeho na způsob zlatého věku neolovecraftovského psaní. Minulostí jsou strojené a mechanické pastiše, které se snažily pouze vnést jméno nějakého nového boha nebo místa do příběhu, který jde jinak zcela proti podstatě Lovecraftovy vize; minulostí jsou rovněž i ony přehnaně otrocké imitace, jež se snaží pouze přepisovat Lovecraftova vlastní vyprávění. Ve tvorbě současných autorů vidíme hluboké porozumění jedinečnosti Lovecraftova literárního odkazu spojené s touhou využít tohoto odkazu jako odrazového můstku k produkci pozoruhodně originálních děl, která vnášejí lovecraftovská témata, obrazy a koncepce do pří běhů, o jejichž vitalitě a osobitosti nemůže být žádných pochyb. S. T. Joshi Seattle, stát Washington srpen 2012
Houdinky JONATHAN THOMAS Jonathan Thomas je rodák z Providence ve státě Rhode Island. Vydal povídkové sbírky Stories from the Big Black House {Radio Void Press, 1992), Ylidnight Cali and Other Stories (Hippocampus Press, 2008) a Tempting Providence and Other Stories (Hippocampus Press, 201 O), jejíž titulní povídka se poprvé objevila v prvním svazku série Čer ná křídla Cthulhu (ve druhém svazku měl Thomas povídku „Král Kočičího močálu"). Loni uvedl sbírku Dreams of Ys and Other Invisible Worlds. Nakladatelství Arcane Wisdom vydalo jeho román The Color over Occam a povídky mu nedávno vyšly i v antologiích A Mountain Walked (Centipede Press) a Nameless (Cycatrix Press).
najdi, uzři, pokud se to dá ' Jsem všechno, co si poctivý muž vyčítá. .
Chyť mě,
ROBIK WILLIAMSON
Před obědem jsem se zpravidla umýval zářícími strojními součástkami. Patřila rr
pokud jsem si odmyslel mírný zápach po li. Hladinu růžového tekutého mýdla, kte1 čeřil nějaký kroužící objekt. Zatlačil jsen plastového dávkovače. Do sevřené dlaně mazlavé tekutiny a potom i plácající se h< světleji růžového odstínu, než u nich obv:r Dlouhá byla na šířku dvou prstů, ten1 ček z čárek a připomínala by úhoře, kdyby ploutev a ocas, který uměla složit a přitisl jí v podstatě zmizel, a tím jí umožnil prc šími průměry. Proto ta narážka na kouze Ještě přednedávnem by byl objev ry čím, co by si vysloužilo označení zázra1 potřetí během dvou týdnů. Zachoval jscn jsem kovový uzávěr dávkovače a potvůrk1 ho prostředí, přičemž jsem si zapsal za u připomenout , aby do dávkovače doplnil kovou svíjející se havěť spláchli do umy, surové. Tvor, který žije a dýchá v mýdl1 ve stejně odporných podmínkách jako z se, že tomuhle konkrétnímu exempláři ch jen o pár centimetrů více prostoru k pot A proč se nechovat hezky k nepoch tak doslechl od ostatních, na toaletách J z těchhle tvorečků nepokusil byť jen na ské pokožky. O tom, čím se ve skutečn spekulovat, pokud jim tedy mýdlo neby Dávkovače se nicméně nikdy nevyprazd mohl dosvědčit. Stejnou záhadou bylo, jak je bloudi
iajdi, uzři, pokud se to dá, o, co si poctivý muž vyčítá.
BIN WILLIAMSON
Před obědem
jsem se zpravidla umýval, zvláště po manipulaci se strojními součástkami. Patřila mi celá toaleta na katedře, pokud jsem si odmyslel mírný zápach po jejím posledním uživateli. Hladinu růžového tekutého mýdla, které by si zasloužilo doplnit, čeřil nějaký kroužící objekt. Zatlačil jsem na plošku trysky čirého plastového dávkovače. Do sevřené dlaně mi skanula trocha voňavé mazlavé tekutiny a potom i plácající se houdinka, Houdiniho rybka, světleji růžového odstínu, než u nich obvykle bývá. Dlouhá byla na šířku dvou prstů, tenká byla jako kreslený panáček z čárek a připomínala by úhoře, kdyby neměla plápolající hřbetní ploutev a ocas, který uměla složit a přitisknout ke kluzké kůži, takže jí v podstatě zmizel, a tím jí umožnil prokmitnout těmi nejtitěrněj šími průměry. Proto ta narážka na kouzelníka Houdiniho. Ještě přednedávnem by byl objev rybky v tekutém mýdle ně čím, co by si vysloužilo označení zázrak, ale tohle se mi stalo už potřetí během dvou týdnů. Zachoval jsem se humánně, odšrouboval jsem kovový uzávěr dávkovače a potvůrku vrátil do jejího přirozené ho prostředí, přičemž jsem si zapsal za ucho, že bych měl školníkovi připomenout , aby do dávkovače doplnil mýdlo. Někteří lidé by takovou svíjející se havěť spláchli do umyvadla, ale to podle mě bylo surové. Tvor, který žije a dýchá v mýdle, pravděpodobně nepřežije ve stejně odporných podmínkách jako zlatá rybka. Domníval jsem se, že tomuhle konkrétnímu exempláři chybí k naprosté spokojenosti jen o pár centimetrů více prostoru k pohybu. A proč se nechovat hezky k nepochopitelné fauně? Co jsem se tak doslechl od ostatních, na toaletách po celém kampusu se žádný z těchhle tvorečků nepokusil byť jen na zkoušku zahryznout do lidské pokožky. O tom, čím se ve skutečnosti živí, nebylo možné ani spekulovat, pokud jim tedy mýdlo nebylo vedle domova i potravou. Dávkovače se nicméně nikdy nevyprazdňovaly příliš rychle, to bych mohl dosvědčit. Stejnou záhadou bylo, jak je bloudivé exogenní živočišné druhy
zářícími
16
Jonathan Thomas
mohly vůbec infiltrovat. Lidé z údržby přísahali, že z obrovských velkoobchodních balení do těchto nyní už de facto akvárií nelili nic „cizorodého", a non-stop kroužící tělíčka začala narůžovělou tekutou hmotu čeřit vždycky až několik dní po doplnění. V téhle souvislosti se nabízelo snad tisíc otázek. Ovšem pro mě byla tahle mrštná rybka, naložená v půl litru mýdla a celém sargasovém moři hádanek, neuvěřitelná především v tom smyslu, že její přítomnost nevyvolávala mezi lidmi žádný zájem. Přece jsem nemohl být jediným členem fakultního pedagogického sboru, kdo se zamýšlel nad jejím geografickým zařazením! Zpravodajská média, univerzitní publikace, spousty blogů i internetová stránka radnice města Providence na téma růžových anomálií kolektivně mlčely. Úplně stejné to navíc dnes bylo i v jídelně, když jsem se s táckem šinul trhavě se pohybující frontou u výdeje jídel nebo osamoceně obědval u chabě osvětleného stolku v koutě; o těchto anomáliích jsem nezaslechl jedinou zmínku. Ne že by je lidé popírali. Houdinky se setkávaly s mdlou akceptací, jako by tu byly odjakživa a možná nám už před delší dobou sešly z mysli a teď už se o nich ani nemělo cenu bavit jenom proto, že se opět vrátily. Pokud mi bylo známo, nikdo nerozebíral, jestli tyhle biologické novoty jsou produktem genetických experimentů nebo narušení hranic mezi naším světem a něčím jiným. Ano, jsou to výstřední teorie, jenže tohle byl výstřední živočich. Nad tím, že tihle tvorové vyvolávají tak zanedbatelnou zvědavost, nikdo na doslech nebo v tisku nevyjadřoval sebemenší překvapení, což pro mě bylo stejně znepokojivé jako ty potvůrky samy. Podle mé vlastní teorie zde byly rybky přítomny vždycky a změ nila se pouze naše schopnost je vnímat společně s obecným přesvěd čením, že pokud nyní už existují jako normálně vnímatelné objekty, je tedy normální je vnímat. V tomhle smyslu jsem měl na své straně to, co my vědci nazýváme „ekonomií myšlení"; jinak řečeno, byl postulován pouze posun u lidí, nikoliv u lidí a v přírodě a/nebo ve fyzikálních zákonech. Co ale odstartovalo tenhle neméně výstřední reset v našich mozcích? Byl jsem přesvědčený, že odpověď na tuhle otázku mám každý pracovní den osm hodin doslova před nosem, ačkoliv mě v onom mínění neutvrzovalo nic silnějšího než pouhé shody okolností a jakýsi vnitřní instinktivní pocit. A stydím se přiznat, že uplynuly týdny,
Houdinky
než mi došlo, že houdinky se objevily těsr exhumaci jistých zářících zlomků. Když jsem do toho projektu vstupov, bych vyzvedl cokoli kromě střepů, pecek bíků, a v úmyslu jsem ostatně neměl ni, ří nikdy v životě nedrželi lopatky, naučit průzkumu. Západní nádvoří v kolejním l ročníků bylo třeba znovu osít, navíc po, kanalizační trubky. A pokud se mělo vyz' hlíny, vadilo by někomu, kdyby se do ní kurzu archeologie pro začátečníky? Tahle část kolejí vyrostla v padesátýcl troskách dvou historických bloků na Beni a Brown Street. Se svolením Správy uni· ho areálu jsem během jarního semestru vyhloubil příkop a vyzvedl z něj všechn buldozery z Eisenhowerovy éry a v čem 1 né bagry. Podle dokumentace z univerzitního ai ky v místě, kde kdysi stával dům Crawfor snímek ve sbírce Historické společnosti útulný cihlový příbytek s černými oken typicky americkým neoklasicistním styk tivností. Choulil se na konci úzké dláždě ními rezidencemi přiléhajícími k chodník něco tak úctyhodného a půvabného mu: vým, mohutným kasárnám, jak tomu os Hillu. Moje manželka mi opakovaně říka pracovat pro někoho jiného, ale na to, , univerzit tížilo na duši, pobývala příliš < Z útržků, které jsem zaslechl ohledně ta, mu jeho relativní izolace v lidnaté č vovat. Písemnosti a data z městského : a daňové správy ho popisovaly jako sv dělali společnost pouze sloužící a jenž městnání. V několika svazcích Rejstřík měl jako zaměstnání uvedeno „filozof', ších veřejných publikací po roce 1920 de
:mathan Thomas
Lidé z údržby přísahali, že z obrovských • těchto nyní už de facto akvárií nelili nic roužící tělíčka začala narůžovělou tekutou ;kolik dní po doplnění. 1abízelo snad tisíc otázek. Ovšem pro mě 1aložená v půl litru mýdla a celém sargavěřitelná především v tom smyslu, že její tezi lidmi žádný zájem. Přece jsem nemohl 1ího pedagogického sboru, kdo se zamýšlel řazením! Zpravodajská média, univerzitní internetová stránka radnice města Provir10málií kolektivně mlčely. nes bylo i v jídelně, když jsem se s táckem · frontou u výdeje jídel nebo osamoceně ~ho stolku v koutě; o těchto anomáliích Línku. Ne že by je lidé popírali. Houdinky )tací, jako by tu byly odjakživa a možná ešly z mysli a teď už se o nich ani nemělo se opět vrátily. nikdo nerozebíral, jestli tyhle biologické tetických experimentů nebo narušení hra~čím jiným. Ano, jsou to výstřední teorie, íivočich. Nad tím, že tihle tvorové vyvovědavost, nikdo na doslech nebo v tisku ~kvapení, což pro mě bylo stejně znepoko-
zde byly rybky přítomny vždycky a zrně st je vnímat společně s obecným přesvěd (istují jako normálně vnímatelné objekty, ;. V tomhle smyslu jsem mčl na své strane „ekonomií myšlení"; jinak řečeno, byl lidí, nikoliv u lidí a v přírodě a/nebo ve
hle neméně výstřední reset v našich moz' že odpověď na tuhle otázku mám každý slova před nosem, ačkoliv mě v onom míjšího než pouhé shody okolností a jakýsi A stydím se přiznat, že uplynuly týdny,
Houdinky
17
než mi došlo, že houdinky se objevily těsně poté, co jsem dohlížel na exhumaci jistých zářících zlomků. Když jsem do toho projektu vstupoval, nepředpokládal jsem, že bych vyzvedl cokoli kromě střepů, pecek z broskví a rezavých hře bíků, a v úmyslu jsem ostatně neměl nic jiného než studenty, kteří nikdy v životě nedrželi lopatky, naučit základům archeologického průzkumu. Západní nádvoří v kolejním komplexu studentů prvních ročníků bylo třeba znovu osít, navíc pod zemí bylo třeba vyměnit kanalizační trubky. A pokud se mělo vyzvednout tak velké množství hlíny, vadilo by někomu, kdyby se do ní napřed pustili frekventanti kurzu archeologie pro začátečníky? Tahle část kolejí vyrostla v padesátých letech dvacátého století na troskách dvou historických bloků na Benevolent Street, mezi Benefit a Brown Street. Se svolením Správy univerzitních budov a přilehlé ho areálu jsem během jarního semestru dostal týden na to, abych vyhloubil příkop a vyzvedl z něj všechno, co neproměnily v prach buldozery z Eisenhowerovy éry a v čem nenapáchaly paseku součas né bagry. Podle dokumentace z univerzitního archivu studenti zaryli lopatky v místě, kde kdysi stával dům Crawforda Tillinghasta, který jeden snímek ve sbírce Historické společnosti znázorňoval jako obyčejný útulný cihlový příbytek s černými okenicemi, produkt pauzy mezi typicky americkým neoklasicistním stylem a viktoriánskou ostentativností. Choulil se na konci úzké dlážděné uličky za dvěma federálními rezidencemi přiléhajícími k chodníku. Bylo nesmírně smutné, že něco tak úctyhodného a půvabného muselo padnout za oběť tuctovým, mohutným kasárnám, jak tomu ostatně bylo všude na College Hillu. Moje manželka mi opakovaně říkala, abych to skousl, nebo šel pracovat pro někoho jiného, ale na to, aby ji drancování tradičních univerzit tížilo na duši, pobývala příliš často mimo město. Z útržků, které jsem zaslechl ohledně osoby Crawforda Tillinghasta, mu jeho relativní izolace v lidnaté čtvrti musela náramně vyhovovat. Písemnosti a data z městského archivu, statistického úřadu a daňové správy ho popisovaly jako svobodného zápecníka, jemuž dělali společnost pouze sloužící a jenž neměl žádné konvenční zaměstnání. V několika svazcích Rejstříku a adresáře domů a rodin měl jako zaměstnání uvedeno „filozoť', než z téhle a veškerých dalších veřejných publikací po roce 1920 definitivně zmizel. Jeho rodina
18
Jonathan Thomas
patřila mezi zakládající rody Providence, které časem pronikly do všech společenských vrstev, od státníků po nájemné vrahy, a peníze zděděné po předcích mu zajišťovaly život ve sféře příslovečné „lesklé
bídy". Jeden současný příbuzný ho charakterizoval slovy „excentrický vynálezce", ale v souladu s proslulou novoanglickou málomluvností se ke Crawfordově osobnosti zdráhal uvést jakýkoliv další komentář, jako by černá ovce z minulého století byla stále rodovou ostudou. Bě hem našeho telefonického rozhovoru s patricijskou přezíravostí rovněž okamžitě odmítl vyhovět mé žádosti o získání nějaké Crawfordovy fotografie: ,,Nevím, kde by se něco takového dalo najít." Mlčení následovalo i poté, co jsem se pokusil přejít k jinému, patřičnější mu tématu. Prohlásil, že nic není známo ani o Crawfordově životě po roce 1920, a nic nového jsem se nedozvěděl ani z dokumentů či mikrofiše na radnici a v archivu Providence Journalu, jako by všechny záznamy byly nějak neúplné nebo je na základě rodinného vlivu někdo důkladně pročistil.
Poté, co se o Crawfordovi přestal zmiňovat Rejstřík a adresář, jeho nemovitost několik desítek let pustla, dokud ji Tillinghastovi neodkázali univerzitě, která po ní zjevně okamžitě sáhla. Z korespondence s Úřadem pro správu darů a nadačních příspěvků vyplynulo, že Crawfordovi dědicové vyjádřili nadšení ohledně stavby nových kolejí, a mezi řádky tryskala úleva, že se konečně zbaví odkazu domu, jejž velice rádi uvidí srovnaný se zemí. Než dům změnil majitele, bylo z něj v souladu s novoanglickými zvyklostmi odstraněno vše, co j eště mohlo mít nějakou hodnotu, od dveřních klik po žárovky. Nebo to jsem alespoň vyrozuměl při kopání do úrovně podlahy Crawfordova sklepa, při němž se našlo jen pramálo věcí mimo klasické uzávěry od nápojů, kosti a knoflíky. I toto málo však bylo podivuhodnější a podmanivější než korba plná obvyklých nálezů.
Břidlicové základy domu se propadly ve chvíli, kdy na ně těžké stroje vysypaly tuny materiálu, které poté srovnaly, aby vytvořily holou plochu, na níž mělo vzniknout nádvoří. Na kamenech a mezi nimi, a tedy původně jakoby v kamenných hrobech, se našly mosazné a ocelové kousky jakéhosi zakázkového aparátu, prosté známek zašlosti a zrezivění. A bylo zřejmé, že tyhle pozůstatky kdysi vytvářely jeden kus, neboť z každého válečku a nýtu zbaveného hlíny se
Houdinky
rozlévala slabá, ale znepokojivá fialová zá: katedru geologie pro nejbližší Geigerův po skoro ani jeden rentgen. Z úlomků navíc 1 náboj ani teplo, ačkoliv soudě podle jejich vat zbytky jakési miniverze generátoru fial stále line bledé reziduum. Tahle udělátka, v podstatě jen složité lety nadšence pro zdravý životní styl, kteř né proudy léčí celou škálu chorob od rak úlomků, které mí mladí studenti ukládali c odnášeli do antropologické laboratoře, vša příliš rozmanité na to, aby mohly odpov ných mechanismů na výrobu hadího oleje ze všech dílů nakonec složí nějaký výplod nálezce", ale neměl jsem nejmenší tušení a kdo se o to postaral. Jakmile jsem neučil, neměl konzultačn spjaté s postem mladého učitele bez jist hned jsem si začal pohrávat se svou fluore ky za předpokladu, že pokud se mi ji i: vytuším, co dělala a proč tak září. Stoprc padala v úvahu, protože několik sáčků o roztříděné podle barev, v nedostatečném . uhodnout, jaký měly původní tvar a roz odradit nedostatkem technické způsobilm zakomponoval zhruba deset procent cívek kol. Studenti se mnou tuhle fascinaci nesdí světla všichni do jednoho, v různé míře je nijak nenutil, aby mi pomáhali. Neb) splachovat do umyvadla houdinku. Uzná, bylo něco strašidelného, jako by aparát l: stále v provozu, vykonával funkci, pro n po zapnutí už nebylo možné vypnout. Mohl jsem si sice přivolat odbornou p, že tak bych jen snadno ztratil kontrolu r statě i veškeré zásluhy. Nedělám si seber které se na naší univerzitě dostává mojí
íonathan Thomas
rody Providence, které časem pronikly do iv, od státníků po nájemné vrahy, a peníze :ajišťovaly život ve sféře příslovečné „lesklé
.zný ho charakterizoval slovy „excentrický 1 s proslulou novoanglickou málomluvností isti zdráhal uvést jakýkoliv další komentář, lého století byla stále rodovou ostudou. Bě1 rozhovoru s patricijskou přezíravostí rov>vět mé žádosti o získání nějaké Crawfordole by se něco takového dalo najít." Mlčení ~m se pokusil přejít k jinému, patřičnějšínic není známo ani o Crawfordově životě rio jsem se nedozvěděl ani z dokumentů či rchivu Providence Journalv., jako by všecheúplné nebo je na základě rodinného vlivu
rdovi přestal zmiňovat Rejstřík a adresář, desítek let pustla, dokud ji Tillinghastovi rá po ní zjevně okamžitě sáhla. Z koresponvu darů a nadačních příspěvků vyplynulo, ryjádřili nadšení ohledně stavby nových ko3. úleva, že se konečně zbaví odkazu domu, naný se zemí. :ele, bylo z něj v souladu s novoanglickými e, co ještě mohlo mít nějakou hodnotu, od Nebo to jsem alespoň vyrozuměl při kopání )rdova sklepa, při němž se našlo jen pramárčry od nápojů, kosti a knoflíky. I toto málo · a podmanivější než korba plná obvyklých
mu se propadly ve chvíli, kdy na ně těžké teriálu, které poté srovnaly, aby vytvořily ) vzniknout nádvoří. Na kamenech a mezi )by v kamenných hrobech, se našly mosazhosi zakázkového aparátu, prosté známek o zřejmé, že tyhle pozůstatky kdysi vytváaždého válečku a nýtu zbaveného hlíny se
Houdinky
19
rozlévala slabá, ale znepokojivá fialová záře. Poslal jsem někoho na katedru geologie pro nejbližší Geigerův počítač, a ten nezaznamenal skoro ani jeden rentgen. Z úlomků navíc nevycházel žádný statický náboj ani teplo, ačkoliv soudě podle jejich odstínu mohly představo vat zbytky jakési miniverze generátoru fialových paprsků , z něhož se stále line bledé reziduum. Tahle udělátka, v podstatě jen složité bzučáky, zaujaly před sto lety nadšence pro zdravý životní styl, kteří věřili tvrzením, že barevné proudy léčí celou škálu chorob od rakoviny po frigiditu. Těchto úlomků, které mí mladí studenti ukládali do sáčků a do krabic a poté odnášeli do antropologické laboratoře, však bylo příliš mnoho a byly příliš rozmanité na to, aby mohly odpovídat ilustracím patentovaných mechanismů na výrobu hadího oleje. Předpokládal jsem, že se ze všech dílů nakonec složí nějaký výplod onoho „excentrického vynálezce", ale neměl jsem nejmenší tušení, proč byl ukryt pod zemí a kdo se o to postaral. Jakmile jsem neučil, neměl konzultační hodiny nebo jiné závazky spjaté s postem mladého učitele bez jistoty profesorské definitivy, hned jsem si začal pohrávat se svou fluorescenční skládačkou, vždycky za předpokladu, že pokud se mi ji podaří sestavit dostatečně, vytuším, co dělala a proč tak září. Stoprocentní rekonstrukce nepři padala v úvahu, protože několik sáčků obsahovalo skleněné střepy, roztříděné podle barev, v nedostatečném množství na to, aby se dalo uhodnout, jaký měly původní tvar a rozměry. Aniž jsem se nechal odradit nedostatkem technické způsobilosti, během dvou týdnů jsem zakomponoval zhruba deset procent cívek, usměrňovačů a ozubených kol. Studenti se mnou tuhle fascinaci nesdíleli. V přítomnosti fialového světla všichni do jednoho, v různé míře, pociťovali nervozitu, a já je nijak nenutil, aby mi pomáhali. Nebylo by to hezké stejně jako splachovat do umyvadla houdinku. Uznávám, že na neustávající záři bylo něco strašidelného, jako by aparát byl i navzdory své destrukci stále v provozu, vykonával funkci, pro niž byl vyroben, jako by ho po zapnutí už nebylo možné vypnout. Mohl jsem si sice přivolat odbornou pomoc ze strojní fakulty, jenže tak bych jen snadno ztratil kontrolu nad svým objevem a v podstatě i veškeré zásluhy. Nedělám si sebemenší iluze o míře respektu, které se na naší univerzitě dostává mojí „měkké vědě". A kromě to-
.. •
S. T. J oshi
ČERNÁ KŘÍDLA CTHULHU 3
Obálka Jason Van Hollandcr Překlad Milan Žáček Odpovědný redaktor Tomáš Jirkovský Jazykový redaktor Helena Šebestová Sazba provedena v Tu\T~u Vytiskla Tiskárna Havlíčkův Brod a.s. Vydalo Nakladatelství Laser-books PLZ s.r.o. ww,,.;.laser-books.cz v edici Laser jako 503. publikaci Edice Noir svazek 12. Plzeň 2016, vydání 1. Prodej ní cena včetně DPH 369 Kč
I