Issuu

ť SKELOALU

II.

BÍLÁ VĚŽ

)brat. Zíral na vzdutou látku šatů a dívka ji milého marně pátrala po nějaké reakci. ,ená, nejspíš čekala, že bude mít více času :áležitost sdělit. Zároveň ale břicho potě-

,avila dřevěná postýlka, kterou spatřil na ezírka. Bylo jasné, kdo ji do snu vnesl. k Vlaher říkal, že spolu s Katynkou ještě :li. Když se všechny ty věci daly dohroma-

I k jakémusi závěru, protože se beze slova ,ka se rozplakala. Wahargema nikde nevito znamená, že je s dobrodružstvím konec,

.t.

mna jsem tomu začínal přicházet na chut'.

OBSAH

DĚJSTVÍ PÁTÉ: SKŘETÍ JESKYNĚ

Scéna první: Dopis Scéna druhá: Fregharova chata Scéna třetí: Tworg Scéna čtvrtá: První noc v lese Scéna pátá: Přepadení Scéna šestá: Trůnní sál Scéna sedmá: Skřetí poklad Scéna osmá: Druhá noc v lese

26 32

44 59

68 76

DĚJSTVÍ ŠESTÉ: SOUTĚSKA BLOUDÍCÍCH DUŠÍ

Scéna první: Wahargem Scéna druhá: Jiní Scéna třetí: Armáda Scéna čtvrtá: Osamělé dětství Scéna pátá: Čluny Scéna šestá: S pravdou ven!

268

83 91 94 102 108

120

DĚJSTVÍ SEDMÉ: BÍLÁ VĚŽ

Scéna první: Začarovaný les Scéna druhá: U konce cesty Scéna třetí: Dlouhé důvody Scéna čtvrtá: Ty jdeš až jako druhý! Scéna pátá: Mluvící sochy Scéna šestá: Staří bohové Scéna sedmá: Nejvyšší patro Scéna osmá: Nimethův magický deník

129 137 141 151 164 168 177 184

DĚJSTVÍ OSMÉ: PODZEMÍ

Scéna první: Podzemí Scéna druhá: Uzavřený vchod Scéna třetí: Pořádně se unavit Scéna čtvrtá: Divadelní kulisy Scéna pátá: Očekávání Scéna šestá: Pocity válečníka Scéna sedmá: Záležitosti srdce Scéna osmá: Štěstíček Scéna devátá: Sedm měsíců

191 205 210

219 225 234 243 251 263

Konec druhé čá.

ANEŽCE, SVĚTLU MÉHO ŽIVOTA.

Až

SE NAUČÍŠ ČÍST. MILUJI TĚ!

IĚ JSOU K DISPOZICI

Y SEQ,OY ANEBO

A WWW.STRAKY.CZ

:1 MŮŽETE NAPSAT NA

.M.CZ

NDŘICH ROHLÍK

~A ŠOUFLOVÁ NA

[ JCHAEL BRONEC,

TROVANÝM ZNAKEM <YNAVRBĚ

ADRESE HORÁČKOVA

IBLICE

-O

DĚJSTVÍ PÁTÉ : SKŘETÍ JESKYNĚ Scéna první: Dopis

Drahý Vlahere, píši tento list v předvečer nejtěžšího úkolu svého života. Zítra se chystám provést rituál Krow-Kane, jehož důsledky pro mne budou pravděpodobně natolik zničující, že ti nebudu moci vše uysvětlit osobně. Přijmi tedy, prosím, těchto několik řádků. Věř, že ničeho nelituji a zejména ne toho, co se zítra chystám udělat. Po všech těch letech jsem totiž konečně uvěřil tomu, že Roven je ostrovem, kde pradávní bohové odpočívali poté, co stvořili svět. Ještě dlouho potom byla země naplněna jejich podstatou; ano, magi,e tu kdysi vyvěrala ve své čiré podobě a plnila vodu, zemi i lidi silou bohů. 'lý si ony doby už nepamatuješ, alejá v nich žil! Po mnoha a mnoha letech od stvoření světa se však mana kamsi vytratila a dnes už jsou její poslední zbytky jenom 7

BRÁNY SKELDALU

II.

BÍLÁ VĚŽ

v lidech. Celý životjsem zasvětil studiu právě této sf,ly, která nám zde byla zanechána. Můj život se však nachýlil ke konci a sí,la, kterou jsem kdysi míval, je z větší části pryč. Neznám lepší způsob, jak naložit s tím dílem, jenž miještě zbyl. 'Iý, Vlahere, který jsi mi byl učenlivým žákem, jediným duchovním souputníkem v tomto upadajícím světě, a troufám si říci také přítelem, více než kdokoliv jiný chápeš, v jak vážné situaci se ostrov nachází. Budeš mít jistě dost času vysvětlit všechno svým novým druhům; to, nač jsme zatím přišli, i to, čeho se nám podařilo dosáhnout. Existuje však ještějedna věc, o které bys měl vědět. Ještě předtím, než ti ji sdělím, dovol mi, starci, aby se před tebou chvíli ospravedlňoval. Mohu se jen domýšlet, jak se asi cítíš: zrazený a podvedený kvůli tomu, že jsem tě nezasvětil do svého plánu. Proč jsem tak učinil, na to si jistě časem odpovíš sám. Možná se ale zeptáš, co dalšího jsem ti zatajil. Věř mi, že kromě té jediné věci, kterou ti hned napíši, jsem ti předal všechno, co jsem znal. Dávno tě nemám čemu učit a v posledních létech jsem lépe než kdokoliv jiný viděl, o kolik už jsi mě překonal. Pro učitele je to jistě nejlepší čas odejít. Jedinou mojí výhodou tak v poslední době bylo vlastně jenom to strašidelné množství času, který jsem měl a který jsem tu na samotě věnoval čtení často zbytečných knih a svitků. V oné hlušinějsem však přece jenom nalezl cosi cenného! Kdyžjsem ten svitek, na který tě chci upozornit, poprvé uviděl, nemohljsem uvěřit tomu, co v něm stálo. Až podivuhodně se to totiž podobalo naší současné situaci. A přitom byl svitek tak starý! Psalo se v něm o dnech, které odnesou sílu bohů a zanechají velké dílo v rukou slepců. Poznáváš to? V té době, píše se tam, až zůstane jen jeden jediný, který by viděl, zjeví se na ostrově tři hrdinové, již vyvedou národ malých lidí znovu na světlo. Podle signatury by autorem svitku měl být Nimeth, jeden z prvních velkých mágů. Pokud by to byla pravda a svitek napsal skutečně on - a já o jeho pravosti dnes již nepochybuji nelze brát takové proroctví na lehkou váhu! Jakmile mne tedy opustily pochybnosti o tom, že svitek napsal sám Nimeth, staljsem se jím přímo posedlý! Četljsem ho ve dne v noci a stále

ScÉNA PRVNÍ: DOPIS

čekal, kdy se ti hrdinové objeví. To proto bylo tak s~ mu znovu věřím), že trojice cizinců, kteréjsme,ja ně osvobodili a poté svázali rituálem Krow-Knne,, že pochybnosti o nich pramenily především ze mi dvou dnů jsem všechno znovu uvážil a nyní jsem že jsou to oni. Ostatně svitek nalezneš v mé knihm svědčit. Určitě brzy poznáš, že proroctví nese i m1

s dobou, v níž žijeme. Jedno ale ze svitku nevyčteš: Když naši předci jmenovali ho Roven, zjistili, že nejsou prvními l, ocitli. Na severovýchodě ostrova totiž nalezli věž, čali říkat Bílá. Věž byla velmi stará a oni se nikdy materiálu, z něhož je věž vyrobena, a také podl začali připisovat právě mágu Nimethovi. O n~ jako o muži, který žil ve věži ze slonoviny. Pok a znovu musím poznamenat, že věřím, že je - ni

pátrání začneš právě tam. Najdi ji a nalezni způsob, jak se dostat dov opustit Katynku tak krátce po svatbě. Chtěl jser ale byl jsi tolik zabraný přípravou, že jsi na ni, A čas běžel. Zahájil jsem proto přípravy sám, t1 pracovníky, a jak už nyní sám víš, nakonec jser ten nejzazší moment: tedy večer po tvé svatbě. Věř mi, že za tím není víc, než že jsem ti ne, Ještějednou se také omlouvám za to, že jsem tě 1 plánu. Věděl jsem, že bys mi to rozmlouval; hlt však připravilo o cenný čas, který nemáme. Vlahere, nepřeji ti nic menšího, než abys p1 po boku své ženy. Aby se tak ale mohlo stát a vyj dětmi (věř, že je to víc, než si myslíš), budeš rr. poslední úkol. Vím, že důvodům sám porozum Proveď hrdiny temnotou.

iRÁNY SKELDALU

II.

BÍLÁ

VĚŽ

zasvětil studiu právě této síly, která nám zde byla

se však nachýlil ke konci a síla, kterou jsem kdysi č. Neznám lepší způsob, jak naložit s tím dílem,

mi byl učenlivým žákem,jediným duchovním souriajícím světě, a troufám si říci také přítelem, více tř, vjak váiné situaci se ostrov nachfai. Budeš mít všechno svým novým druhům; to, nač jsme zatím ipodaři/,o dosáhnout. Existuje všakještějedna věc, ~ště předtím, než ti ji sdělím, dovol mi, starci, aby ·twedlňoval.

t, jak se asi cítíš: zrazený a podvedený kvůli tomu, svého plánu. Proč jsem tak učinil, na to si jistě ~iná se ale zeptáš, co dalšího jsem ti zatajil. Věř ci, kterou ti hned napíši, jsem ti předal všechno, emám čemu učit a v posledních létech jsem lépe o kolik už jsi mě překonal. Pro učitele je to jistě u tak v poslední době bylo vlastnějenom to strarery jsem měl a který jsem tu na samotě věnoval ih a svitků. V oné hlušinějsem však přece jenom €jsem ten svitek, na který tě chci upozornit, pouvěřit tomu, co v něm stálo. Až podivuhodně se ·asné situaci. A přitom byl svitek tak starý! Psalo rinesou sílu bohů a zanechají velké dílo v rukou Edobě, píše se tam, až zůstane jen jeden jeeví se na ostrově tři hrdinové, již vyvedou na světlo. Podle signatury by autorem svitku rvních velkých mágů. Pokud by to byla pravda - a já ojeho pravosti dnes již nepochybuji ' na lehkou váhu! stily pochybnosti o tom, že svitek napsal sám ''mo posedlý! Četljsem ho ve dne v noci a stále

Sebu PRVNÍ: čekal,

DOPIS

kdy se ti hrdinové objeví. To proto bylo tak snadné uvěřit (a nyní tomu znovu věřím), že trojice cizinců, kteréjsme,jak doufám, včera úspěš ně osvobodili a poté svázali rituálem Krow-Kane, za to všechno stojí. Vím, že pochybnosti o nich pramenily především ze mé, ale během posledních dvou dnů jsem všechno znovu uvážil a nyní jsem skálopevně přesvědčen, že jsou to oni. Ostatně svitek nalezneš v mé knihovně a můžeš se sám pře svědčit. Určitě brzy poznáš, že proroctví nese i mnoho dalších podobností s dobou, v níž žijeme. Jedno ale ze svitku nevyčteš: Když naši předci přistáli na ostrově a pojmenovali ho Roven, zjistili, že nejsou prvními lidmi, kteří se na ostrově ocitli. Na severovýchodě ostrova totiž nalezli věž, které pro její barvu začali říkat Bílá. Věž byla velmi stará a oni se nikdy nedostali dovnitř. Podle materiálu, z něhož je věž vyrobena, a také podle dalších znamení ji ale začali připisovat právě mágu Nimethovi. O něm se totiž legendy zmiňují jako o muži, který žil ve věži ze slonoviny. Pokud by to byla pravda a znovu musím poznamenat, že věřím, že je - neuděláš chybu, pokud své pátrání začneš právě tam. Najdi ji a nalezni způsob, jak se dostat dovnitř. Vím, že ti bude líto opustit Katynku tak krátce po svatbě. Chtěl jsem ti o všem povědět dřív, ale byl jsi tolik zabraný přípravou, že jsi na nic jiného neměl myšlenky. A čas běžel. Zahájil jsem proto přípravy sám, domluvil se s tvými spolupracovníky, a jak už nyní sám víš, nakonec jsem oznámení nechal až na ten nejzazší moment: tedy večer po tvé svatbě. Věř mi, že za tím není víc, než že jsem ti nechtěl kazit tvůj velký den. Ještějednou se také omlouvám za to, žejsem tě nezasvětil do všech detailů plánu. Věděl jsem, že bys mi to rozmlouval; hledání jiného řešení by nás však připravilo o cenný čas, který nemáme. Vlahere, nepřeji ti nic menšího, než abys prožil dlouhý a krásný život po boku své ženy. Aby se tak ale mohlo stát a uy jste mohli ten život naplnit dětmi (věř, že je to víc, než si myslíš), budeš muset zvládnout ještějeden poslední úkol. Vím, že důvodům sám porozumíš nejlépe. Proveď hrdiny temnotou. Tvůj oddaný přítel Freghar

ScÉNA DRUHÁ:

f RECHA ROVA CHA1

Filipovi překvapeně kmitlo hlavou, kdy se a níka stali takoví přátelé, aby si mohl dovolit c vení , ale uvědomil si, že Daxiena nikdo nesl)

Scéna druhá: Fregharova chata

Filip by byl rád, kdyby mu bratr v hlavě takové věci nedělal ale to by si zrovna tak mohl přát, aby pára z hrnce nadnášela a on,odtud mohl odplout na růžovém obláčku. ,Hej hej, vstávej!' halekal Dixi. ,Venku leje jako z konve a vás čeká zkoušení Krow-Kane.' Polekaně sebou trhl. Informace mu v hlavě s čímsi zarezonovala a snažil se rychle rozpomenout, co se vlastně včera stalo. Jak se do toho jednou dal, šlo to překvapivě snadno; vzpomínky se mu do hlavy hrnuly tak překotně, že bezmála zakopávaly jedna přes druhou. Poté, co opustili město ... ,V poněkud napjaté atmoiféře!' doplnil Daxien. ~~té, co v pvoněkud napjaté atmosféře opustili město, opravil se Filip, rozloucil se onen plachý, ale od pohledu inteligentní kluk s ?statními. Filip se nemohl rozhodnout, zda jsou to jeho kamarádi nebo ne, něco mezi nimi ale rozhodně bylo. ,Podle měje nenáviděl,' mínil Dixi. Možná, připustil Filip. Ale možná taky ne. Každopádně je pak dlouho vedl lesem. Sám šel vepředu , v jedné ruce hořící pocho~eň, vv ~ruhé uzdu koně. Nechal sije za zády a Filip si vzpomněl, ze uz vcera to považoval za chybu. ,JÁjsem to považoval za chybu!' ohradil se Dixi. ,7ý jsi sotva stál na nohou.' Protože jsem vlekl tebe, odtušil Filip. ,Povznáším tě na těle i na duchu,' ujistil ho pohotově Dixi a neče kaje na reakci se vrátil k tématu: ,V každém případě to chyba byla. Celou dobu jsem čekal, kdy se na něj Wag vrhne a utrhne mu hlavu. '

zvyku. ,Jenomže se tak nestalo,' dokončil. ,Z čehož usi ne teď, takže konečně otevři oči, protože jak víš, be2. Filip si dovolil slabé pousmání. Mysleljsem, Malé zadostiučinění, ale přece. Bratr mu

a rád zdůrazňoval. ,Tak to jistě,' odsekl mrzutě Dixi, ,jsou to ži1 ale jak dojde na to, když se má někomu trhat hlav, Filipův úsměv se rozšířil. Oči ale nechal a dál naslouchal vytrvalému bušení deště, kte1 domu, do listí keřů kolem a jehličí lesa opodi zřejmě potrápit, ale kromě toho si také potřel zbytek včerejších událostí, aby věděl, do čeh< ,Dál už toho moc nebylo,' urychlil věci Daxic: ho lesem, dorazili jste k nějaký starý boudě, kte čehosi, a tam už.jste zůstali. Spal jsi ještě dřív, r Na zem?Tohle Filipa zaujalo. Najednou:

opravdy všude tlačí. ,Jo, na zem. Postel si zabral válečník, asi pn víc nevím. Tak šup šup! Jedno oko, druhé oko!' Filip už nedokázal bratrovým slovům d jem, že se mu oči začaly proti jeho vůli s zachvěla a ve tmě se objevila úzká škvírk; (vážně chtěl, jenom aby se bratrovi vzepře

má cenu to odkládat. ,No sláva!' Filip mohl bezmála cítit zvědavost, s po místnosti. Společně spatřili malý vnit všehovšudy jediná místnost s notně opot viklanou židlí, knihovna a viditelně nepři

11 10

ScÉNA DRUHÁ: FREGHAROVA CHATA

na druhá: Fregharova chata

)Y mu bratr v hlavě takové věci nedělal, ale to 1přát, aby pára z hrnce nadnášela a on odtud ovém obláčku.

ialekal Dixi. ,Venku leje jako z konve a vás čeká

hl. Informace mu v hlavě s čímsi zarezonovanpomenout, co se vlastně včera stalo. Jak se Ho to překvapivě snadno; vzpomínky se mu )řekotně, že bezmála zakopávaly jedna přes stili město ... itmosjéře!' doplnil Daxien.

d napjaté atmosféře opustili město, opravil n.en plachý, ale od pohledu inteligentní kluk :mohl rozhodnout, zda jsou to jeho kamaránimi ale rozhodně bylo. il,' mínil Dixi.

lip. Ale možná taky ne. Každopádně je pak 1m šel vepředu, v jedné ruce hořící pochotě. Nechal si je za zády a Filip si vzpomněl, al za chybu.

w chybu!' ohradil se Dixi. ,7ý jsi sotva stál na

·, odtušil Filip.

:na duchu,' ujistil ho pohotově Dixi a neče k tématu: ,V každém případě to chyba byla. Yse na něj Wag vrhne a utrhne mu hlavu. ' 10

Filipovi překvapeně kmitlo hlavou, kdy se asi z Dixiho a váleč níka stali takoví přátelé, aby si mohl dovolit ono familiérní oslovení, ale uvědomil si, že Daxiena nikdo neslyší. Žvaní prostě ze zvyku. ,Jenomže se tak nestalo, ' dokončil. ,Z čehož usuzuji, že se na něj vrhne ted; takže konečně otevři oči, protože jak víš, bez tebe nic nevidím. ' Filip si dovolil slabé pousmání. Myslel jsem, že vidíš astrálně. Malé zadostiučinění, ale přece. Bratr mu výhody smrti často a rád zdůrazňoval. ,Tak to jistě,' odsekl mrzutě Dixi, ,jsou to živému odepřené obwry, ale jak dojde na to, když se má někomu trhat hlava, stojí to za prd!' Filipův úsměv se rozšířil. Oči ale nechal ještě chvíli zavřené a dál naslouchal vytrvalému bušení deště, který dopadal na střechu domu, do listí keřů kolem a jehličí lesa opodál. Chtěl bratra samozřejmě potrápit, ale kromě toho si také potřeboval vzpomenout na zbytek včerejších událostí, aby věděl, do čeho se vlastně probouzí. ,Dál už toho moc nebylo,' urychlil věci Daxien. ,Trmácelijste sedlouho lesem, dorazili jste k nějaký starý boudě, která stojí kdesi uprostřed čehosi, a tam užjste zůstali. Spal jsi ještě dřív, nežjsi dopadl na zem.' Na zem?Tohle Filipa zaujalo. Najednou si uvědomil, že ho doopravdy všude tlačí. ,Jo, na zem. Postel si zabral válečník, asi právem silnějšího. Já o tom víc nevím. Tak šup šup! Jedno oko, druhé oko!' Filip už nedokázal bratrovým slovům dále vzdorovat. Měl dojem, že se mu oči začaly proti jeho vůli samy otevírat. Víčka se zachvěla a ve tmě se objevila úzká škvírka. Chtěl tomu zabránit (vážně chtěl, jenom aby se bratrovi vzepřel), ale také věděl, že nemá cenu to odkládat. ,No sláva!' Filip mohl bezmála cítit zvědavost, s jakou se bratr rozhlédl po místnosti. Společně spatřili malý vnitřek domu, který tvořila všehovšudy jediná místnost s notně opotřebovaným stolem, rozviklanou židlí, knihovna a viditelně nepříliš pohodlná postel. Na

BRÁNY SKELDALU

II.

BÍLÁ VĚŽ

ní chrápal válečník. U onoho jediného stolu seděl ostrovan (jak se jenom jmenoval?) a v mizerném světle cosi četl. ,Vladan,' ozřejmil pohotově Daxien. Řekl to s cynickou sebejistotou rutinního lháře, ale Filipa nezmátl. Takhle přesně to jméno neznělo, to si byl jistý, ale jinak si nebyl s to je vybavit. Zároveň mu došlo, že Daxien má jednu ze svých dětinských nálad. To nebylo dobré. ,Zajímalo by mě, jak dlouho takhle sedí,' přemítal Daxien. ,Moc bych se nedivil, kdyby vůbec nešel spát. Všiml sis, jak s ním rituální oběť toho starce zamávala? Úplně ho to rozsekalo!' Sděloval to s nadšením čumila, který běží k místu, kde kůň srazil člověka, a doufá, že když si trochu pospíší, uvidí střeva. Filipovi bylo chlapce na druhou stranu doopravdy líto, stařík pro něj zřejmě hodně znamenal. Rád by mu položil ruku na rameno a řekl pár utěšujících slov, byl si však jistý, že kdyby to udělal, Daxien by se do toho vložil a z jeho úst by vyšlo nakonec něco úplně jiného. ,'Ió si piš, že bych se do toho vložil! A teď vstaň, ať se někam pohneme!' Filip se pokusil co nejtišeji zvednout z tvrdé země a nahlédnout chlapci přes rameno. Zajímalo ho, co čte. Varhan (,'Ió už bylo opravdu blízko!' zasmál se škodolibě Daxien) se ale zrovna v tu chvíli otočil a nečekaně si pohlédli do očí. Proč si to vlastně myslíš? napadlo náhle Filipa. ,Co?' Že zrovna teď se bude zkoušet nějaká magie? Od včerejška už věděl, že má za krkem cosi, z čeho Daxien cítí cizí vůli. ,Oba víme, že situace k tomu dramaticky spěje.' 'Ió spěla i včera. Daxien se zasmál. ,Tak řekněme, že tehdy u toho divák nebyl. Musí se to tudíž stát dnes.' Filipovi se náhle začalo vybavovat chlapcovo jméno. Přišlo to nečekaně, jako vždycky, když na něco přestal myslet. Snažil se prchavou myšlenku zachytit.

ScÉNA DRUHÁ:

F REGHAROVA C

,Valihrach!' A ... bylo to zas pryč. Chlapec uhnul očir lip ucítil, že za ním stojí Elvíra. Valihrach (t pohlédl, ale pak zavrzalo staré dřevěné lůžk val svůj pohled tam. Tentokrát se otočili i F se hlučně zvedal Wahargem. Filip by se n poté, co vstal, postel rozpadla. Dneska v noci rozhodně podala životní výkc ' Válečník se postavil za Elvíru. ,Tak a teď to přijde!' Filip po těch slovech doslova hmatateln ré se počalo roztahovat po místnost. Nic se nabíledni, že se něco stane, a to už brzy. Br, obvykle pravdu, nejspíš kvůli té citové nez· na věci díval. Filip věděl, že citová nezúč poskytuje nadhled pro logické úvahy, a ja vou nezúčastněnost, byl Daxien mistr svět Čekal, že první něco udělá válečník; ma lo se čekat, že znamení za krkem nebude t vě to byla Elvíra, kdo porušil status quo k chlapci a kývla k předmětu, který měl v ,,Co to čteš, Vlahere ?" zeptala se. „No jasně, Vlaher!" vykřikl Filip a a uc V rozrušení si neuvědomil, že mluví r nechtěnou pozornost. Usmál se na ostatr meny. Otočili se nazpět. Jmenuje se Vlaher, musí si to tentokrá1 „Dopis," zachroptěl ostrovan a odkašl vlastně nám tu zanechal Freghar." Chv' v ruce. ,,Budu rád, když ho někdo z vás f ,Aaaa!' protáhl otráveně Daxien. 'liše! napomenul Filip bratra. Chci věr.. zas později nemusel trapně na všechno doptá

:RÁNY SKELDALU

II.

BÍLÁ

VĚŽ

U onoho jediného stolu seděl ostrovan (jak se

v mizerném světle cosi četl. pohotově

Daxien.

u sebejistotou rutinního lháře, ale Filipa ne. to jméno neznělo, to si byl jistý, ale jinak si . Zároveň mu došlo, že Daxien má jednu ze ad. To nebylo dobré.

zk dlouho takhle sedí,' přemítal Daxien. ,Moc ůbec nešel spát. Všiml sis, jak s ním rituální oběť Íplně ho to rozsekalo!' šením čumila, který běží k místu, kde kůň i, že když si trochu pospíší, uvidí střeva. Filidruhou stranu doopravdy líto, stařík pro něj ,al. Rád by mu položil ruku na rameno a řekl yl si však jistý, že kdyby to udělal, Daxien by :ho úst by vyšlo nakonec něco úplně jiného. otoho vložili A teď vstaň, ať se někam pohneme!' ' nejtišeji zvednout z tvrdé země a nahlédeno. Zajímalo ho, co čte. Varhan (,To už by1ál se škodolibě Daxien) se ale zrovna v tu ě si pohlédli do očí. líš.? napadlo náhle Filipa. 1

zkoušet nějaká magi.e? lěl, že má za krkem cosi, z čeho Daxien cítí

rtomu dramaticky spěje. '

u toho divák nebyl. Musí se to tudíž stát dnes. ' tlo vybavovat chlapcovo jméno. Přišlo to nedyž na něco přestal myslet. Snažil se prcha-

SCÉNA DRUHÁ: FREGHAROVA CHATA

,Valihrach!' A ... bylo to zas pryč. Chlapec uhnul očima kamsi stranou a Filip ucítil, že za ním stojí Elvíra. Valihrach (to je fuk!) na ni krátce pohlédl, ale pak zavrzalo staré dřevěné lůžko a ostrovan nasměro val svůj pohled tam. Tentokrát se otočili i Filip s Elvírou. Za nimi se hlučně zvedal Wahargem. Filip by se nedivil, kdyby se hned poté, co vstal, postel rozpadla. ,Dneska v noci rozhodně podala životní výkon!' souhlasil Daxien. Válečník se postavil za Elvíru. ,Tak a teď to přijde!' Filip po těch slovech doslova hmatatelně pociťoval napětí, které se počalo roztahovat po místnost. Nic se zatím nedělo, ale bylo nabíledni, že se něco stane, a to už brzy. Bratr měl v těchhle věcech obvykle pravdu, nejspíš kvůli té citové nezúčastněnosti, s jakou se na věci díval. Filip věděl, že citová nezúčastněnost lidem zhusta poskytuje nadhled pro logické úvahy, a jak jednou došlo na citovou nezúčastněnost, byl Daxien mistr světa. Čekal, že první něco udělá válečník; magií zjevně pohrdal a dalo se čekat, že znamení za krkem nebude brát vážně, ale překvapi vě to byla Elvíra, kdo porušil status quo jako první. Přistoupila k chlapci a kývla k předmětu, který měl v ruce. ,,Co to čteš, Vlahere?" zeptala se. ,,No jasně, Vlaher!" vykřikl Filip a a udeřil se do čela. V rozrušení si neuvědomil, že mluví nahlas, a obrátil na sebe nechtěnou pozornost. Usmál se na ostatní a rozpačitě pokrčil rameny. Otočili se nazpět. Jmenuje se Vlaher, musí si to tentokrát zapamatovat! ,,Dopis," zachroptěl ostrovan a odkašlal si. ,,Dopis, který mi ... vlastně nám tu zanechal Freghar." Chvíli pergamen potěžkával v ruce . ,,Budu rád, když ho někdo z vás přečte nahlas." ,Aaaa!' protáhl otráveně Daxien. Tiše! napomenul Filip bratra. Chci vědět, co se tam píše, abych se zas později nemusel trapně na všechno doptávat.

S c ÉNA DRUHÁ: FREGHAROVA cnAT, BRÁNY SKELDALU

II.

BÍLÁ VĚŽ

Elvíra svitek převzala, rozbalila ho a krátce přelétla první řád ky. Pak se dala do čtení. ,Ale to bude na dlouho!' namítl Daxien. Jak něco začíná Drahý Tenaten, tak je to vždycky na dlouho.' Ale může tam být něco důležitého pro nás pro oba! Dětinská nálada byla jedna věc, ale upřímně se divil, že Daxien nechce znát obsah listu. Obvykle býval zvědavý. ,:u~daaa!', A pak ještě: ,Nechápu, že to válečník trpí. Podle mě by stacila;edna rana a bylo by jasno.' Dixi, prosím tě, mlč! ,lý jste tři, on je tu sám, ' rozvíjel nevzrušeně Daxien, , navíc Vlaher není ten typ, který by často stával tváří v tvář dobrodružství. Pokud ovšem tim dobrodružstvím není nutnost pňostřit si brk bez použití nože. Haha! Jeden z vás oplývá konstitucí menší vojenské pevnosti, druhá je čarodějka. ' Zarazil se, což si Filip mylně vyložil tak, že se nad ním bratr konečně slitoval, ale nebylo to tím. ,A ty bys ho mohl pňnejmenším nepříjemně urazit!' Důležitá slova kolem Filipa plynula a on si bolestně uvědomo val, tak mu s každým dalším okamžikem utíkají do nenávratna. ,Rekni mi,' mlel dál Daxien. ,Tvůj osobní odhad. Myslíš si, že to bude .fungovat?' Nikdy nemínil přestat, teď si tím byl Filip jistý. ,Fakt mi to stačí nezávazně. ' Filip omámeně hleděl před sebe. Byl si jistý, že bratr neskončí, dokud mu neodpoví. Co jestli bude.fungovat? zamumlal. ,No ta magie-věc! Dáváš vůbec pozor, co ti tady vykládám?' Filip neměl nejmenší tušení. O magii-věci nic nevěděl. Nevím,Jakt nevím. A ty? ,Já taky ne. Magie je za normálních okolnosti sranda pro malý děti, ale tady na ostrověje to, zdá se, jinak. Fúú! Může se stát cokoliv!' Pak se v místnosti cosi změnilo a Filipovi chvíli docházelo že Elvíra dočetla a kolem se rozhostilo ticho. Viděl, jak se po s~bě

ostatní navzájem rozhlížejí a intuice mu napO\ stane asi diskuse, které on se bohužel nebude n nějak zakryl, že vůbec netuší, o čem byla řeč, r dem stranou a přistoupil ke knihovně, kde nás si prohlíží svitky a zkoumá tituly knih. Tiše br, ,A to jako proč?' dotčeně odsekl Daxien. _ Přejel prstem po hřbetu jednoho svazku, J< zev, vzal náhodně do ruky svitek a zase ho po nost. Doufal, že se nikdo nedívá na něj, ale ne aby se o tom ujistil. Pak si všiml, že jeden svit< za ostatní - možná do něj prve strčil a svitek byly jinak vzorně vyrovnány v malých pyrami ky ho uchopil, aby ho mohl položit na chyb, však vzal do ruky, Vlaher vykřikl.

Je ono.I" Filip leknutím nadskočil. Riskoval krátký I 1 lo to mnohem horší, než čekal: učenec ukaz T.

,,1.0

něj.

,Já ... " začal Filip. Tohle jsem celou dobu hledal," přerušil 1 svi;~k, o kterém se Freghar zmiňuje v dopis Filip neměl tušení, o čem to mluví, ale kvůli bratrovi nevěděl, o čem je řeč, zaprac zené šance a svitek Vlaherovi podal. ,,No ovšemžeJ·e to on." Připojil blahoskl

ho máš a není zač!" Vlaher si svitek převzal málem s nábož

děl, kde ho máš hledat?" Filip nasadil exkluzivně povýšený výra,

,;Talent, no." Bolestně si však uvědomoval, že vůbec a že už se to možná ani nikdy nedozví. Vla neptal, zdálo se, že je nálezem svitku zcet

15 14

hÁNY SKELDALU

II.

BíL.~

VĚŽ

vzala, rozbalila ho a krátce přelétla první řád :~ní.

,ho!' namítl Daxien. Jak něco začíná Drahý Tenna dlouho.' ěco důležitého pro nás pro oba!

>yla jedna věc, ale upřímně se divil, že Daxien ,tu. Obvykle býval zvědavý.

ještě: ,.Nechápu, že to válečník trpí. Podle mě by lo by jasno.'

ám,' rozvíjel nevzrušeně Daxien, ,navíc Vlaher sto stával tváří v tvář dobrodružství. Pokud ovšem tí nutnost přiostřit si brk bez poui;ití nože. Haha! itucí menší vojensképevnosti, druhá je čarodějka. ' lip mylně vyložil tak, že se nad ním bratr koylo to tím.

ntjmenším nepřijemně uraziti' :m Filipa plynula a on si bolestně uvědomo falším okamžikem utíkají do nenávratna. Daxien. ,Tvůj osobní odhad. Myslíš si, že to bude

tat, teď si tím byl Filip jistý. r;azně.'

lěl před sebe. Byl si jistý, že bratr neskončí,

·t? zamumlal.

áš vůbec pozor, co ti tady vykládám?' :í tušení. O magii-věci nic nevěděl.

9'?

r normálních okolností sranda pro malý děti, ale

e, jinak. Fúú! Může se stát cokoliv!' )Si změnilo a Filipovi chvíli docházelo, že se rozhostilo ticho. Viděl, jak se po sobě

ScÉNA DRUHÁ: FREGHAROVA CHATA

ostatní navzájem rozhlížejí a intuice mu napověděla, že nyní nastane asi diskuse, které on se bohužel nebude moci zúčastnit. Aby nějak zakryl, že vůbec netuší, o čem byla řeč, rychle uhnul pohledem stranou a přistoupil ke knihovně, kde následně předstíral, že si prohlíží svitky a zkoumá tituly knih. Tiše bratra proklínal. ,A to jako proč?' dotčeně odsekl Daxien. Přejel prstem po hřbetu jednoho svazku, jako by zkoumal název, vzal náhodně do ruky svitek a zase ho položil. Předstíral čin nost. Doufal, že se nikdo nedívá na něj, ale neodvažoval se otočit, aby se o tom ujistil. Pak si všiml, že jeden svitek zapadl až dozadu za ostatní - možná do něj prve strčil a svitek se svezl z těch, které byly jinak vzorně vyrovnány v malých pyramidkách - a mechanicky ho uchopil, aby ho mohl položit na chybějící místo. Sotva ho však vzal do ruky, Vlaher vykřikl. 'T' • 1" ,,.10 Je ono. Filip leknutím nadskočil. Riskoval krátký pohled za sebe, ale bylo to mnohem horší, než čekal: učenec ukazoval prstem přímo na něj.

,Já ... " začal Filip. ,;Tohle jsem celou dobu hledal," přerušil ho Vlaher. ,,To je ten svitek, o kterém se Freghar zmiňuje v dopise!" Filip neměl tušení, o čem to mluví, ale léta praxe, kdy často kvůli bratrovi nevěděl, o čem je řeč, zapracovala. Chopil se nabízené šance a svitek Vlaherovi podal. „No ovšemže je to on." Připojil blahosklonný úsměv. ,,Tak tady ho máš a není zač!" Vlaher si svitek převzal málem s nábožnou úctou. ,Jak jsi věděl, kde ho máš hledat?" Filip nasadil exkluzivně povýšený výraz. ,,Talent, no." Bolestně si však uvědomoval, že vůbec netuší, co právě udělal, a že už se to možná ani nikdy nedozví. Vlaher se naštěstí dál na nic neptal, zdálo se, že je nálezem svitku zcela pohlcen.

BRÁNY

SKELDALU

II.

Chvíli to vypadalo, že ho hned otevře a možná znovu někoho požádá, aby jej přečetl - tentokrát byl Filip odhodlaný číst mu přes rameno, když to jinak nepůjde - ale z učence jako by náhle veškerá energie vyprchala. Když znovu promluvil, bylo to s jistou sotva postřehnutelnou obezřetností. ,,Chápu, že teď asi máte mnoho otázek, a chtěl bych vám říct, že vám na všechny odpovím, jak nejlépe budu umět, ale ještě před tím mi dovolte, abych ... ," a pak se situace konečně posunula dlouho očekávaným směrem. ,,Kam jdeš?" Filipovi okamžik připadalo, že Vlaher mluví na něj a chystal se odpovědět, že v tom dešti tedy rozhodně nikam, ale pak si všiml, že se mu ostrovan dívá přes rameno. Dveře za nimi byly dokořán a stál v nich Wahargem. Dovnitř se vevalil hluk hustého deště, ale jen krátce. Jakmile Wahargem prošel vodní stěnou, dveře se za ním zavřely a zvuk utichl. První zareagovala Elvíra, která vyběhla za Wahargemem následována v těsném závěsu učencem. Filip zůstal v chatě sám. Chvíli to tak zůstalo, ale pak si Daxien odkašlal. ,Ehm! Myslím, že se očekává, že půjdeš za nimi. ' Filip předvedl mentální etudu, během níž se ve své hlavě nejprve rozhlédl na všechny strany, a pak překvapeně zabodl prst do sebe.Já? ,Jo.' potvrdil Dixi. ,,Do deště?" podivil se upřímně. Když byli sami, mluvil nahlas. Filipovi se ta myšlenka upřímně nezdála, ale bratr mu osvěžil, jak se věci mají. ,Rozdílje jenom v tom, jestli se budeme před odchodem hádat, anebo půjdeš rovnou!' Filip rezignoval. Alespoň se rozhlédl,jestli by nenašel něco, čím by si zakryl hlavu, ale stařec po světě zjevně chodil s tou svou odhalenou. Jeho starý klobouk by se mu teď hodil. Oblékl si tedy jen svůj plášť a spíš odevzdaně než odhodlaně vykročil ven.

ScÉNA DRUHÁ: FREGHAROVA CH,

BÍLÁ VĚŽ

Tam se do něj okamžitě zakousl déšť; stuc kými a tvrdými tak, až se obával, aby mu de dolíčky. Z okolní půdy stoupala pára a skrz vidět na víc než na pár kroků. Několik koní J ržálo - stáli venku na dešti už dlouho a pc toho, jak se je nikdo neobtěžoval ustájit - je optimisticky zahrabal kopytem v zemi, ale n nevnímal, natož aby se jim věnoval. Wahargem zatím systematicky prohled, Ostrované v nich shromáždili všechno, co l lo na cestě hodit, včetně magických artefal ny schovávaly po desetiletí doma před rado nezajímaly a zřejmě ani netušil, co jsou ty a nakonec jeden našel zpola zastrčený ve · Krátce jím zamával ve vzduchu, ale potom do rozmáčené lesní půdy. U hrušky sedla d; o něco delší, a stejným způsobem ho vyzl

pro sebe přikývl. Vybral si jednoho z koní, byl to urostlý i budil dojem, že by s Wahargemovou konst blémy, a za chvilku už jeho postava mizel

nimi. ,Teda, čekal jsem víc, ' prohlásil otráveně :C Skutečně to vypadalo, že nic dalšího už cítil, jak ho cosi pálí vzadu na krku. „Hej, kam jedeš?" křikla za ním Elvír.i

necháš?" Wahargem neodpověděl, ba ani nedal n ku vůbec slyšel. Také Vlaher se za odjíždě_ ale ten to dělal tiše, s jakýmsi blíže neurčil možná také ostychem, jako kdyby mu byl muset vzápětí udělat. Pak se však nadechl ,,Zastav["

BRÁNY SKELDALU

II.

BÍLÁ VĚŽ

alo, že ho hned otevře a možná znovu někoho ečetl - tentokrát byl Filip odhodlaný číst mu to jinak nepůjde - ale z učence jako by náhle •rchala. Když znovu promluvil, bylo to s jistou 1ou obezřetností.

asi máte mnoho otázek, a chtěl bych vám říct, )dpovím, jak nejlépe budu umět, ale ještě před ch ...," a pak se situace konečně posunula dlou~rem. ,,Kamjdeš?"

: připadalo, že Vlaher mluví na něj a chystal se 11 dešti tedy rozhodně nikam, ale pak si všiml, lívá přes rameno. Dveře za nimi byly dokořán ;em. Dovnitř se vevalil hluk hustého deště, ale Vahargem prošel vodní stěnou, dveře se za ním I.

a Elvíra, která vyběhla za Wahargemem násle1ěsu učencem. Filip zůstal v chatě sám. :alo, ale pak si Daxien odkašlal. e očekává, že půjdeš w nimi. ' entální etudu, během níž se ve své hlavě nejchny strany, a pak překvapeně zabodl prst do

vil se upřímně. 1luvil nahlas. lenka upřímně nezdála, ale bratr mu osvěžil,

?m, jestli se budeme před odchodem hádat, anebo Jespoň se rozhlédl, jestli by nenašel něco, čím

stařec po světě zjevně chodil s tou svou od-

lobouk by se mu teď hodil. Oblékl si tedy jen !daně než odhodlaně vykročil ven.

Sci.NA DRUHÁ: FREGIIAROvA CHATA

Tam se do něj okamžitě zakousl déšť; studený, s kapkami velkými a tvrdými tak, až se obával, aby mu do ramenou neudělaly dolíčky. Z okolní půdy stoupala pára a skrz vodní oponu nebylo vidět na víc než na pár kroků. Několik koní po jeho příchodu zaržálo - stáli venku na dešti už dlouho a podle všeho měli dost toho, jak se je nikdo neobtěžoval ustájit - jeden z nich dokonce optimisticky zahrabal kopytem v zemi, ale marně. Filip koně ani nevnímal, natož aby se jim věnoval. Wahargem zatím systematicky prohledával sedlové brašny. Ostrované v nich shromáždili všechno, co by se Vlaherovi mohlo na cestě hodit, včetně magických artefaktů, které jejich rodiny schovávaly po desetiletí doma před radou. Ty ale Wahargema nezajímaly a zřejmě ani netušil, co jsou ty věci zač. Hledal meč a nakonec jeden našel zpola zastrčený ve velké sedlové brašně. Krátce jím zamával ve vzduchu, ale potom ho bez zájmu zahodil do rozmáčené lesní půdy. U hrušky sedla dalšího koně našel jiný, o něco delší, a stejným způsobem ho vyzkoušel. Tentokrát sám pro sebe přikývl. Vybral si jednoho z koní, byl to urostlý grošák, který skutečně budil dojem, že by s Wahargemovou konstitucí nemusel mít problémy, a za chvilku už jeho postava mizela ve vodní stěně před nimi. ,Teda, čekaljsem víc,' prohlásil otráveně Daxien. Skutečně to vypadalo, že nic dalšího už se dít nebude, ale Filip cítil, jak ho cosi pálí vzadu na krku. „Hej, kam jedeš?" křikla za ním Elvíra. ,;To nás tady jen tak necháš?" Wahargem neodpověděl, ba ani nedal nijak najevo, že čaroděj ku vůbec slyšel. Také Vlaher se za odjíždějícím válečníkem díval, ale ten to dělal tiše, s jakýmsi blíže neurčitelným smutkem a dost možná také ostychem, jako kdyby mu bylo nepříjemné, co bude muset vzápětí udělat. Pak se však nadechl a do deště zavolal: ,,Zastav!"

BRÁNY SKELOALU

II.

Doutnající oheň ve Filipově zátylku se rozhořel. Tou dobou už se z Wahargema stávala spíš silueta, ještě pořád ale jasně rozeznatelná. Ta se nyní i s koněm pokusila udělat několik dalších kroků, patrně jí to však působilo blíže nespecifikované potíže. Zapotácela se a zůstala stát na místě. Bylo slyšet, jak kůň podrážděně zaržál. ,Vida, vida,' komentoval dění Daxien, ,co dokáže jedno kouzelné slovíčko.'

Filip si zuřivě masíroval krk. Pálení nepolevovalo. Celá situace na okamžik strnula ve zdánlivém patu, ale to nemělo trvat věčně. ,,A teď se vrať!" dodal učenec. Jezdci ani koni se do něčeho podobného očividně nechtělo. Přesto se oba otočili a kůň dovezl Wahargemův nenávistí zbrunátnělý obličej k učenci. Filipa zajímalo, jestli válečník cítí za krkem to samé co on, ale pokud ano, nedával to najevo. Teď sklouzl z koně a postavil se tak blízko Vlaherovi, že pokud by chtěl narušit ostrovanův osobní prostor ještě o něco víc, musel by mu strčit nos do oka. ,,Okamžitě mě toho kouzla zbavíš," oznámil mu. Stáli proti sobě: subtilní učenec a hromotluk, který by ve fyzickém střetu rozmačkal ostrovana mezi prsty u nohou jako lejno. Oběma mužům po tvářích stékaly provazy deště a tvořily pod nimi malé vodopády. ,,Ne," odvětil učenec celkem klidně. ,,Říkám ti, a nenuť mě to opakovat potřetí, toho kouzla mě zba, ....

,,,

VlS.

,,Nezbavím." Wahargem se napřáhl k úderu a v ten okamžik déšť naráz ustal. Filip se překvapeně rozhlédl; pokud věděl, takhle počasí fungovat nemělo. Vlaherovi se na nose skoro ihned utvořila kapka, ale on se ji nepokusil setřít. Odhodlaně hleděl na muže před sebou a jeho skutečné rozpoložení bylo patrné pouze z toho, jak mu ohryzek poskakoval nahoru a zase dolů jako dělník při opravě

ScÉNA oRuttÁ: FREGHAROVA c11,

BÍLÁ VĚŽ

kostelní věže. Dalo se čekat, že až rána dopac změklé půdě

brázdu. To se však nestalo. Wahargem napínal vše úsilím, podařilo se mu však natlačit pěst nane herovu obličeji. Dál to nešlo. Nemůžeš mě zabít," vysvětlil mu Vlaher. "Řekl to měkce, téměř domlouvavě, avšak v

sobil své úsilí. ,, Nemůžeš mi ublížit ani teď, ani později a mrkl krátce na ostatní, aby bylo jasné, že j ,, Nemůžeš se ke mně v noci zezadu připlížit, · ve spánku a nemůžeš mi ani dát jed do jídla. J láš zkrátka nic, čím bys ohrozil mě nebo naš Wahargem pomalu svěsil ruku. ,,Uvidíme," ucedil. Bolest v zátylku explodovala, a Filip si Wahargem bleskově přesunul za Elvíru a p meč

na krk.

,, Podříznu J'í?" nadhodil. Jenomže Vlaher jen zavrtěl hlavou.

,,Nepodřízneš." Stejně rychle, jako bolest přišla, zase u

ulehčení, které Filipovi na tvář dosadilo blá ,Čemu se šklebíš?' zpražil ho Daxien. ,Teďj. Dříve, než stačil Filipovi význam Daxie sunul se Wahargemještějednou a znovu se toho Filip všiml teprve v okamžiku, kdy se ohromná pěst. Měl pocit, že stisk mu rozc vypařil z tváře, vyděšeně zalapal po dechu. ,Tak se zase uklidni, kdyby doopravdy stiskl, Tím si Filip nebyl jistý. Bál se pohnout,. ,Ostatně, větší starosti by ti měl dělat meč vt