JIŘÍ : DOBRYLOVSKÝ :
NEVINNÝ · BRATROVRAH i ••
•
••
•
• • •
••
Román z doby Přemyslovců Václava a Boleslava
•
: •• •
JIŘÍ DOBRYL
1
NEVIl'
BRATRO Jiří
Dobrylovský
Nevinný bratrovrah Odpovědný
redaktor Vladislav Mikmek Grafická úprava Ivana Náplavová Obálka Marcel Bursák/PT MOBA Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín
Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017 www .mobaknihy.cz © Jiří Dobrylovský, 2017
© Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017
Vydání první ISBN 978-80-243-7624-0
MOB.
OBSAH PŘEDMLUVA
5
LP, 925
NÁSTUP K MOCI
8
LP, 926
NEVĚST A Z JIHU
16
LP,927
HRADIŠTĚ BOLESLAV
27
L.P. 929
NOVÁ ZÁVISLOST
39
LP, 930
PODVEDENÝ MANŽEL
47
LP, 930
RADISLAVOVA ZRADA
57
LP, 931
BIAGOTA
67
LP, 935
VELKÝ PLÁN
80
LP, 935
ZÁRODKY SPIKNUTÍ
89
l.P, 935
POZVÁNÍ
101
LP, 935
KŘTINY
108
l.P, 935
VRAŽDA
117
l.P, 935
PODMANĚNÍ PRAHY
134
LP, 935
PRVNÍ POTÍŽE
148
LP, 935
VLASTISLAV
155
LP, 936
PŘEDEHRA K VÁLCE
163
LP, 936
LUCKÁ VÁLKA
172
1.P,936
PROTIÚTOK
209
LP, 936
POMSTA
232
L.,P. 936
KOUŘIM
240
L_P. 937
LIBICE
262
L_P. 938
CHRÁM SVATÉHO VÍTA
273
L_P. 939
PRVNÍ LEGENDA
281
L_P. 940
KAMENNÝ HRAD
294
L_P. 948
CRESCENTE FIDE CHRISTIANA
298
LP. 950
KONEC NEPŘÁTELSTVÍ
315
LP. 955
MAĎAŘI
332
L p. 955 až 960
DALŠÍ VÝBOJE
354
L _P. 960 až 965
MĚŠEK A DOBRAV A
373
L_P. 967
PRAŽSKÉ BISKUPSTVÍ
379
L_P. 972
KONEC CESTY
385
HISTORICKÝ DOSLOV
388
PŘEDMLUVA
Nevinný bratrovrah je příběh zakladatele českého státu, knížete Boleslava I. Jak už je z názvu románu dostatečně patrné, hodlám na následujících stránkách zpochybnit největší Boleslavův zločin. Zločin, který mu v dějinách vynesl nechvalný přívlastek Ukrutný: vraždu vlastního bratra, knížete Václava. Taková snaha se může jevit bláznivá, jenže historie nedávné doby nám ukazuje, co všechno je ve skutečnosti možné. Snad žádná postava anglických dějin neměla od své smrti horší renomé než král Richard III. Lidská bestie, netvor, který v touze po moci vraždil na potkání, v sudu utopil vlastního bratra a kvůli zisku koruny se nerozpakoval poslat na smrt i své synovce, z nichž jeden byl legitimním následníkem trůnu. Tak se to po staletí tvrdilo a takřka všichni lidé o tom byli neochvěj ně přesvědčeni, zejména díky stejnojmennému Shakespearovu dramatu. Jenže po 2. světové válce začaly ve Velké Británii sílit ten-
-5-
dence požadující objektivní přezkoumání života a smrti zlopověstného krále. Hlavní zásluhu na tomto historickém zvratu měl román Josephiny Teyové The Daughter of Time (1951), česky vydaný v roce 1975 pod názvem Vrah či oběť. A co se nestalo? Ukázalo se, že Richard III., poslední z rodu Plantagenetů, byl panovníkem nadmíru ušlechtilým a všechnu v budoucnu tradovanou špínu na jeho hlavu navršil uchvatitel trůnu Jindřich VII. Tudor, aby tím zdůvodnil a omluvil svůj násilný převrat, a kancléř Tudorovců Thomas More, z jehož pomlouvačného spisu Dějiny krále Richarda III. vycházel (stále ještě za éry Tudorovců) i zmíněný Shakespeare. Na základě nových zjištění pak v roce 1984 jeden z britských televizních kanálů pozval komisi historiků a odborníků na právo, aby veškerá dostupná fakta a dokumenty posoudili a vynesli nad Richardem svůj verdikt. Zněl „nevinen ve všech bodech obžaloby". A když pak byly v roce 2012 v Leicesteru po více než půltisí ciletí nalezeny zhanobené tělesné pozůstatky Richarda III., řada anglických měst se mezi sebou utkala o právo velkého krále na svém území pietně pohřbít. Pokud jde o Boleslava I., je situace neporovnatelně složitější, poněvadž existujících písemných dokladů je jako šafránu, a navíc jeden autor opisoval od druhého. Přesto se v dochovaných kronikách a legendách nachází nejeden rozpor, nejedno bílé místo. Jen jediný příklad za mnohé jiné: V řadě legend se uvádí, že Václav se chtěl vzdát vlády ve prospěch Boleslava a jít za papežem do Říma, aby se prý mohl stát mnichem. A že musel pouze počkat, až bude dostavěn kostel svatého Víta, který slíbil vybudovat. Zakládá-li se tato zpráva na skutečnosti, pak ovšem na obecně přijímaném pojetí Václavovy vraždy vůbec nic nesedí. Za prvé: proč by Boleslav svého bratra zabíjel, když by měl od něj příslib předání vlády v blízké budoucnosti (kostel byl do-
-6-
končen
za dva a půl roku), během· nepochybně stále více zapojován? A za druhé nesedí ani samotný vzdát vlády a stát se mnichem, pa musel putovat až do Říma. Ale po vat za papežem, neměl ve skutečnc legendy? Podobný, s jakým o šest Konstantin s Metodějem? Metoděj ~ papežem vysvěcený arcibiskup. Co když se Václav chtěl od pape~ či dokonce arcibiskupem pro celé ( navázat na dosud formálně přetrvé ství z časů Velké Moravy), a vymai losti na řezenském biskupovi? Čin měl zbožný Václav, příslušník př lepší předpoklady, přičemž dokon sv. Víta mohlo být rozhodujícím t by se ale podobný mocenský kalku nejspíše legendisté přednost pokor Jak je z předchozích řádků zřej k leckterým závěrům, jež jsou por si lze přečíst např. ve školních učel: pro všechny tyto úvahy, hypotézy či legendární důvody a podklady také byly některým z dlouhé řady ( vysloveny (Palacký, Tomek, Pekař busický, Sklenář, Charvát, Ivanov ho amatérského historika Václava spočívá v tom, že jsem tyto dílčí h dy a vytvořil z nich historický rom
ní přezkoumání života a smrti zlo-
:ásluhu na tomto historickém zvratu ,vé The Daughter oj Time (1951), česky ázvem Vrah či oběť. A co se nestalo? , poslední z rodu Plantagenetů, byl :htilým a všechnu v budoucnu tradonavršil uchvatitel trůnu Jindřich VII. L omluvil svůj násilný převrat, a kanfore, z jehož pomlouvačného spisu :házel (stále ještě za éry Tudorovců)
·ní pak v roce 1984 jeden z britských :omisi historiků a odborníků na prátkta a dokumenty posoudili a vynesikt. Zněl „nevinen ve všech bodech
012 v Leicesteru po více než půltisí ilesné pozůstatky Richarda III., řada ~bou utkala o právo velkého krále :>ít. je situace neporovnatelně složitější, mých dokladů je jako šafránu, a nadruhého. Přesto se v dochovaných :hází nejeden rozpor, nejedno bílé mnohé jiné: ~ Václav se chtěl vzdát vlády ve pro~žem do Říma, aby se prý mohl stát :e počkat, až bude dostavěn kostel budovat. Zakládá-li se tato zpráva 1a obecně přijímaném pojetí Václa:ií. ' svého bratra zabíjel, když by měl v blízké budoucnosti (kostel byl do-
-6-
končen
za dva a půl roku), během ajž by byl navíc do té vlády nepochybně stále více zapojován? A za druhé nesedí ani samotný Václavův záměr. Chtěl-li se vzdát vlády a stát se mnichem, pak kvůli tomu rozhodně nemusel putovat až do Říma. Ale pokud opravdu chtěl odcestovat za papežem, neměl ve skutečnosti jiný cíl, než jaký popisují legendy? Podobný, s jakým o šest desetiletí dříve jeli do Říma Konstantin s Metodějem? Metoděj se poté na Moravu vrátil jako papežem vysvěcený arcibiskup. Co když se Václav chtěl od papeže nechat vysvětit biskupem, či dokonce arcibiskupem pro celé Čechy (v podstatě stačilo jen navázat na dosud formálně přetrvávající moravské arcibiskupství z časů Velké Moravy), a vymanit tak zemi z církevní závislosti na řezenském biskupovi? Čin vpravdě státnický, pro který měl zbožný Václav, příslušník přemyslovského rodu, ty nejlepší předpoklady, přičemž dokončení metropolitního chrámu sv. Víta mohlo být rozhodujícím trumfem v jeho ruce. Jelikož by se ale podobný mocenský kalkul ke světci příliš nehodil, dali nejspíše legendisté přednost pokorněji působícímu mnišství... Jak je z předchozích řádků zřejmé, docházím ve své knize k leckterým závěrům, jež jsou poněkud odlišné od těch, které si lze přečíst např. ve školních učebnicích. Co je však podstatné: pro všechny tyto úvahy, hypotézy a závěry existují kronikářské či legendární důvody a podklady a všechny tyto hypotézy už také byly některým z dlouhé řady českých historiků v minulosti vysloveny (Palacký, Tomek, Pekař, Urbánek, Fiala, Králík, Karbusický, Sklenář, Charvát, Ivanov a další, včetně kontroverzního amatérského historika Václava Tatíčka). Má jediná zásluha spočívá v tom, že jsem tyto dílčí hypotézy poskládal dohromady a vytvořil z nich historický román. Autor
L._P. 925 NÁSTUP K MOCI
Když otec jeho Vratislav zemřel, dosadili Čechové na dědičný trůn jeho syna, knížete Václava. Jeho bratr Boleslav vyrůstal pod ním, neboť oba byli ještě malí. Ale matka jejich Drahomíra zajistila zemi a spravovala lid, dokud Václav nedospěl. (První staroslověnská legenda o svatém Václavu) Poté, co dospěl v muže, svolal všechny své muže i matku a vytýkal jim jejich nevěru a zatvrzelost srdce... ,,Byl-li jsem dosud ve vaší moci, od této chvíle vám vypovídám poslušnost." (Svatováclavská legenda „Crescente fide") Tehdy zlomyslní lidé začali popouzet bratry proti sobě. Zprvu navedli Václava, aby vyhnal matku ... I vyhnal svou matku na Budeč, ale zakrátko kaje se, přivedl ji k sobě. (Proložní legenda o svatém Václavu k 28. září)
Dlouho očekávaný obřad nastolen ný stolec českých knížat konečně nac Již čtyři roky uběhly od smrti Vrc knížete z přemyslovské dynastie, a nástupcem stal Vratislavův starší S) neujal. Podle zvyklostí české země b mladý a zemi proto vládla vdova I matka Drahomíra. Vládla dobře a F nepřátelé, nicméně hrdost českých rr poslouchat ženu, ke všemu ženu : kmene Stodoranů. Čeští velmoži se nemohli dočkal jediný právoplatný majitel. Václav mohla uskutečnit už před dvěma . A však Drahomíra, vědoma si poch českou šlechtou její starší syn pož že), to pod všelijakými záminkam: v politických intrikách pramálo z: dokázal prosadit. Nyní však už Vá rok a další odklady nebyly možné. den. Již od brzkého rána byl Pražský 1 a radostného očekávání. Mladý Vác: ještě před rozedněním a hned spěch Panny Marie, druhého nejstaršího · bohoslužbu. Teprve až když se tím chu, přijal prostou snídani, aby se i· bovalo. A pak už se rozpoutal nekonečn rituálů a ceremonií, na jejichž kom ho knížectví nový legitimní vládce. v dějinách nepřilákala do Prahy to vův nástup k moci.
LP. 925
'UP K MOCI
~mřel, dosadili Čechové na dědičný trůn to bratr Boleslav vyrůstal pod ním, nebo( řejich Drahomíra zajistila zemi a spravoěl.
aroslověnská legenda o svatém
Václavu)
lal všechny své muže i matku a vytýkal srdce ... noci, od této chvíle vám vypovídám po-
r;atováclavská legenda „Crescente ftde")
popouzet bratry proti sobě. Zprvu na~u ... I vyhnal svou matku na Budeč, ale 'Jě.
ní legenda o svatém Václavu k 28. září) -8-
Dlouho očekávaný obřad nastolení nového knížete na dědič ný stolec českých knížat konečně nadešel. Již čtyři roky uběhly od smrti Vratislava, dosud posledního knížete z přemyslovské dynastie, a i když nominálně se jeho nástupcem stal Vratislavův starší syn Václav, vlády se dosud neujal. Podle zvyklostí české země byl pro podobný úřad příliš mladý a zemi proto vládla vdova po Vratislavovi, Václavova matka Drahomíra. Vládla dobře a prospěšně, to uznávali i její nepřátelé, nicméně hrdost českých mužů přesto uráželo, že mají poslouchat ženu, ke všemu ženu ze vzdáleného polabského kmene Stodoranů. Čeští velmoži se nemohli dočkat, až na stolec usedne jeho jediný právoplatný majitel. Václavova intronizace se přitom mohla uskutečnit už před dvěma roky, starý na to byl dost. A však Drahomíra, vědoma si pochybné pověsti, kterou mezi českou šlechtou její starší syn požíval (spíše mnich než kníže), to pod všelijakými záminkami stále odkládala a Václav, v politických intrikách pramálo zkušený, se proti tomu nedokázal prosadit. Nyní však už Václavovi táhlo na osmnáctý rok a další odklady nebyly možné. A proto ten dnešní slavný den. Již od brzkého rána byl Pražský hrad plný nervozity, spěchu a radostného očekávání. Mladý Václav podle svého zvyku vstal ještě před rozedněním a hned spěchal do malého chrámku svaté Panny Marie, druhého nejstaršího kostela v Čechách, na jitřní bohoslužbu. Teprve až když se tímto způsobem posílil na duchu, přijal prostou snídani, aby se i tělu dostalo všeho, co potře bovalo. A pak už se rozpoutal nekonečný a místy i únavný kolotoč rituálů a ceremonií, na jejichž konci měl stanout v čele české ho knížectví nový legitimní vládce. Dosud ještě žádná slavnost v dějinách nepřilákala do Prahy tolik návštěvníků jako Václavův nástup k moci.
Shromáždění
domácích velmožů i pozvaných hostů bylo vpravdě impozantní; od smrti moravského krále Svatopluka se knížata českých kmenů ještě nikdy nesešla v tak reprezentativní sestavě. Přítomna byla všechna kmenová knížata českým Přemyslovcům vazalsky podřízená. I když, nutno podotknout, v některých případech se jednalo o podřízenost čistě formální a jen s krajní nechutí trpěnou. Zejména lucký Vlastislav a zlický Radislav dávali otevřeně najevo, že s novým knížetem Čechů hodlají jednat jedině jako rovný s rovným, a ještě kdoví jestli. To mocný Vok z charvátského kmene a Priznoslav, kníže Dúdlebů, byli daleko obezřet nější. Přestože rovněž projevovali náležité sebevědomí, chovali se vůči mladému Václavovi korektně a žádnou vyzývavostí neprovokovali. Vedle konkurentů českých Přemyslovců zde byli samozřej mě přítomni i jejich věrní spojenci, zástupci malých kmenů ze severu. Ti se k Václavovi otevřeně hlásili a vyslovovali mu bezvýhradnou podporu- ať už to byl vršovský Božej z Lutomericů, Slavomír, kníže Lemúzů, nebo Mstislav z kmene Děčanů. Nastolovací obřad, při němž byl Václav posazen na posvátný kamenný stolec na hradním nádvoří, proběhl za soustředěné pozornosti všech přítomných. Totéž platilo i pro následnou dě kovnou bohoslužbu v kostele svatého Jiří, postaveném Vratislavem. A poté už Václav, ozdobený všemi atributy knížecí moci, předstoupil před lid jako jeho nový vladař. Všichni napjatě očekávali, jaká slova novopečený kníže pron~se a s jakými vladařskými záměry se představí. Václav ale k všeobecnému překvapení ponechal otázku mocenských plánů stranou. Namísto toho své první veřejné vystoupení zaměřil především na duchovní záležitosti, v nichž byl mnohem zběh lejší. Konečně i z toho se dalo pochopit, co nový kníže považuje za důležité a jaké priority si pro nastávající léta vlády stanovil. ,,Čechové, věrní i nevěrní, přátelé i nepřátelé, až do dnešní-
ho dne jsem jen zpovzdálí sledoval, < zemi děje. Viděl jsem skutky poctivý jak se někteří zpupně roztahují a škoc mohou se bránit. Zatím jsem neměl nepravostem zasáhnout a potrestat 1 Od nynějška bude všechno jinak. Ne otočil se Václav k Drahomíře, jež sec honosném křesle jako sám kníže a sv pujícího vladaře nijak nelišila. „Po smrti mého otce nastaly pro z kračoval. ,, Vy, vladykové, jste mne školu na Budči, prý abych se připra pokládáte za důstojné knížete. Přiton mnozí dobří křesťané včetně mé bál zvýšil vyčítavě hlas, ,,jsi žádnému z zabránit, čímž jsi na sebe uvalila těžl po dobu mé nezletilosti zemi a já rád ohledech řídila dobře. Ale i přesto se neboť je řečeno, že žena nemá par vládne, je jako izraelská Jezábel. Jako aby se tvoje duše obtížila takovou\ tou platností posílám tam, odkud js odejít. Na budečském hradišti budeš odvrátila od marnivých starostí všed po světském panování." Mezi shromážděné velmože jako blesk. Cože, vznešená kněžna Dral ná jistota minulých let, má odejít do Václav? Avšak nejhůř ze všech přítomný, nutí jeho mladší bratr Boleslav. Pře< rozeniny a každý dobře věděl, jak s, je na ni upnutý. Teď mu zcela spont
-11-
h velmožů i pozvaných hostů bylo smrti moravského krále Svatopluka 1ještě nikdy nesešla v tak reprezentavla všechna kmenová knížata českým Jodřízená. I když, nutno podotknout, jednalo o podřízenost čistě formální
lOU.
av a zlický Radislav dávali otevřeně tem Čechů hodlají jednat jedině jako .doví jestli. To mocný Vok z charvát, kníže Dúdlebů, byli daleko obezřet jevovali náležité sebevědomí, chovali vi korektně a žádnou vyzývavostí ne-
ých Přemyslovců zde byli samozřej spojenci, zástupci malých kmenů ze •tevřeně hlásili a vyslovovali mu bezž to byl vršovský Božej z Lutomericů, tebo Mstislav z kmene Děčanů. 1ěmž byl Václav posazen na posvát.ním nádvoří, proběhl za soustředěné •ch. Totéž platilo i pro následnou dě ele svatého Jiří, postaveném Vratisladobený všemi atributy knížecí moci, iho nový vladař. li, jaká slova novopečený kníže promi záměry se představí. Václav ale IÍ ponechal otázku mocenských plá:vé první veřejné vystoupení zaměřil ležitosti, v nichž byl mnohem zběh ilo pochopit, co nový kníže považuje ;i pro nastávající léta vlády stanovil. tí, přátelé i nepřátelé, až do dnešní-10-
ho dne jsem jen zpovzdálí sledoval, co dobrého i zlého se v mé zemi děje. Viděl jsem skutky poctivých lidí, ale viděl jsem také, jak se někteří zpupně roztahují a škodí těm, kteří jsou slabí a nemohou se bránit. Zatím jsem neměl žádnou moc proti těmto nepravostem zasáhnout a potrestat ty, kteří se jich dopouštěli. Od nynějška bude všechno jinak. Nejprve ale to nejdůležitější," otočil se Václav k Drahomíře, jež seděla po jeho boku na stejně honosném křesle jako sám kníže a svou důstojností se od nastupujícího vladaře nijak nelišila . ,,Po smrti mého otce nastaly pro zemi velice těžké časy," pokračoval. ,, Vy, vladykové, jste mne přinutili opustit církevní školu na Budči, prý abych se připravoval na vládu, což jedině pokládáte za důstojné knížete. Přitom byli v té samé době zabiti mnozí dobří křesťané včetně mé báby Ludmily. A ty, matko," zvýšil vyčítavě hlas, ,, jsi žádnému z těchto zločinů ne~okázala zabránit, čímž jsi na sebe uvalila těžkou odpovědnost. Rídila jsi po dobu mé nezletilosti zemi a já rád uznávám, že jsi ji v mnoha ohledech řídila dobře. Ale i přesto se jedná o hřích před Bohem, neboť je řečeno, že žena nemá panovat mužům. Žena, která vládne, je jako izraelská Jezábel. Jako tvůj syn nemohu dopustit, aby se tvoje duše obtížila takovou vinou, a proto tě s okamžitou platností posílám tam, odkud jste mne vy všichni přinutili odejít. Na budečském hradišti budeš odteď žít v ústraní, aby ses odvrátila od marnivých starostí všedního .d ne a zbavila se touhy po světském panování." Mezi shromážděné velmože jako kdyby sjel z čisté oblohy blesk. Cože, vznešená kněžna Drahomíra, ta nezpochybnitelná jistota minulých let, má odejít do vyhnanství? Nezbláznil se Václav? Avšak nejhůř ze všech přítomných nesl Václavovo rozhodnutí jeho mladší bratr Boleslav. Před časem oslavil třinácté narozeniny a každý dobře věděl, jak svou matku miluje a jak moc je na ni upnutý. Teď mu zcela spontánně vhrkly slzy do očí, ale
-11-
rychle je potlačil. Ve svém věku už nebyl, aspoň podle měřítek tehdejší doby, dítětem, i když ještě nebyl ani dospělým mladým mužem. Proto musel svůj zármutek navenek potlačit, jakkoliv ho vnitřně rozdíral. Umínil si však, že si o tom s bratrem co nejdřív mezi čtyřma očima promluví, a jestli Václav neustoupí, bude toho litovat. Václav mezitím ve svém projevu pokračoval: ,,A nyni k vám všem: Ty dny, kdy si každý svévolně dělal, co se mu zlíbilo, a na jiné se neohlížel, jsou pryč . Ode dneška bude v mé zemi pořádek a běda všem, kdo by se tomu chtěli protivit. Lidé nízkého rodu musí s pokorou poslouchat své vladyky, a ne se proti nim bouřit. A vladykové je naopak musí chránit, a ne jim jako dosud způsobovat všemožná příkoří. A zejména jsou povinni hájit práva bezbranných vdov a sirotků. Na soudech se nesmí dít žádná nespravedlnost, na což mám v úmyslu osobně dohlížet. Každý bude žít s ostatními v míru, a kdo by mír porušil, s tím se tvrdě vypořádám. A všichni, nejmenší i největší, budou poslušní matky církve. Veškerá pohanská modloslužba musí v Čechách jednou provždycky přestat. Kdo bude přistižen, jak obětuje modlám, toho stihne ten nejpřísnější trest. Církvi chci s pomocí Boží vrátit důstojnost, o kterou byla v posledních letech připravena, a vzdělaným církevním služebníkům přiznám právo podílet se na správě země, jak je to zvykem ve všech civilizovaných zemích. Tak tomu chci a tak to bude. Domluvil jsem." Po posledních Václavových slovech zavládlo hrobové ticho. Shromáždění velmožové si jen neochotně a s krajním sebezapřením uvědomovali, že od Václavova nástupu k moci nastává v Čechách nový řád. Pro většinu z nich to bylo dost nepříjem né zjištění, jelikož v dřívějších dobách si členové nejmocnějších rodů v zemi dělali doslova, co chtěli. Ale našli se i tací, kteří Václavův proslov kvitovali, a nejvýznamnějším z nich byl mladší bratr novopečeného knížete. Václavova slova o pořádku a bezpodmínečné podřízenosti pa-
-12-
novníkovi z přemyslovského rodu u· vý ohlas. Jen kdyby nebylo toho šílen matky do vyhnanství...
Prvním Václavovým vladařským ČÍ1 jeho babičky Ludmily z Tetína do Pra v chrámu svatého Jiří. Trvalo to řadt no s velkou okázalostí, avšak žádnou kníže mezi domácím lidem nezískal. o mnichovi v knížecím rouchu ještě ZE Nejvyšší velmožové země v čele slavem se proto odhodlali k rázném shromáždění k poctě Ludmily, jež V den po druhém vystupovali a žádali l budoucnost své země a oženil se. A é syny, kteří budou zárukou zdáméhc ské dynastie na českém knížecím stc právě na blaženou Ludmilu, jež své : a Vratislava, kteří se oba stali vynikaj: Václavovi toto přesvědčování nel avšak nakonec přednesené důvody u: přání nejmocnějších představitelů lidl kem pak Boleslavovi poskytl důvod, , obrátil v záležitosti jejich matky Drah
„Chci s tebou mluvit, bratře," os sourozenec, když po závěrečné boh opouštěli bok po boku svatojiřskou h Václav překvapeně vzhlédl: ,,Proč nemluvíme den co den?" „Je to tak," přikývl Boleslav, ,,ale bych s tebou chtěl mluvit jen mezi čt) Kníže pokýval hlavou: To je něo 11
-13-
m věku už nebyl, aspoň podle měřítek cdyž ještě nebyl ani dospělým mladým 1j zármutek navenek potlačit, jakkoliv
ínil si však, že si o tom s bratrem co 1a promluví, a jestli Václav neustoupí,
m projevu pokračoval: ,,A nyní k vám ,ždý svévolně dělal, co se mu zlíbilo, pryč. Ode dneška bude v mé zemi po'Yse tomu chtěli protivit. Lidé nízkého louchat své vladyky, a ne se proti nim :>pak musí chránit, a ne jim jako dosud koří. A zejména jsou povinni hájit prárotků. Na soudech se nesmí dít žádná ám v úmyslu osobně dohlížet. Každý u, a kdo by mír porušil, s tím se tvrdě jmenší i největší, budou poslušní matská modloslužba musí v Čechách jedKdo bude přistižen, jak obětuje modísnější trest. Církvi chci s pomocí Boží 1 byla v posledních letech připravena, užebnfkům přiznám právo podílet se zvykem ve všech civilizovaných zeto bude. Domluvil jsem." 1ých slovech zavládlo hrobové ticho. si jen neochotně a s krajním sebeza1d Václavova nástupu k moci nastává většinu z nich to bylo dost nepříjem ších dobách si členové nejmocnějších t, co chtěli. í Václavův proslov kvitovali, a nejmladší bratr novopečeného knížete. u a bezpodmínečné podřízenosti pa-
-12-
novníkovi z přemyslovského rodu u něj našla nanejvýš přízni vý ohlas. Jen kdyby nebylo toho šíleného rozhodnutí o poslání matky do vyhnanství... Prvním Václavovým vladařským činem se stalo přenesení těla jeho babičky Ludmily z Tetína do Prahy, kde byla poté uložena v chrámu svatého Jiří. Trvalo to řadu dní a vše bylo provedeno s velkou okázalostí, avšak žádnou slávu ani vděčnost si tím kníže mezi domácím lidem nezískal. Spíše naopak - šeptanda o mnichovi v knížecím rouchu ještě zesílila. Nejvyšší velmožové země v čele s mladším bratrem Boleslavem se proto odhodlali k ráznému kroku. Na slavnostním shromáždění k poctě Ludmily, jež Václav následně svolal, jeden po druhém vystupovali a žádali knížete, aby pamatoval na budoucnost své země a oženil se. A aby se svou ženou zplodil syny, kteří budou zárukou zdárného pokračování přemyslov ské dynastie na českém knížecím stolci. Odvolávali se přitom právě na blaženou Ludmilu, jež své zemi darovala Spytihněva a Vratislava, kteří se oba stali vynikajícími panovníky. Václavovi toto přesvědčování nebylo ani trochu po chuti, avšak nakonec přednesené důvody uznal a přislíbil, že se podle přání nejmocnějších představitelů lidu zachová. Souhlas se sňat kem pak Boleslavovi poskytl důvod, aby se na bratra soukromě obrátil v záležitosti jejich matky Drahomíry. „Chci s tebou mluvit, bratře," oslovil Václava jeho mladší sourozenec, když po závěrečné bohoslužbě k poctě Ludmily opouštěli bok po boku svatojiřskou baziliku. Václav překvapeně vzhlédl: ,,Proč tak formálně, copak spolu nemluvíme den co den?" „Je to tak," přikývl Boleslav, ,,ale tohle je vážná věc, o které bych s tebou chtěl mluvit jen mezi čtyřma očima." Kníže pokýval hlavou; ,, To je něco jiného. Pojďme se projít
-13-
tamhle k hradbám," ukázal jižním směrem k valu s mohutným palisádovým ohrazením. ,,Je tam klid a můžeme tam mluvit zcela o samotě." "Tak co tě tíží?" zeptal se o chvilku později, když spolu stáli na dřevěném ochozu, z něhož se otvíral překrásný výhled do vltavského údolí. ,,Jsem rád, že jsi souhlasil se svou svatbou," začal zeširoka Boleslav, ,,i když vím, že bys raději zůstal v celibátu. Ale pro zájmy své země se člověk musí obětovat." ,,Máš pravdu," připustil bez nadšení Václav. „Už máš představu, s jakou ženou by ses chtěl oženit?" šel Boleslav neúnavně za svým cílem. „O tom jsem zatím opravdu neuvažoval, uhodili jste s tím na mne sotva před pár hodinami." ,,Chápu. Ale to je tvoje věc, o které jsem s tebou mluvit nechtěl."
,,A co máš tedy na srdci?" ,,Jde o naši matku. Jistě se mnou budeš souhlasit, že není možné, abys ji nepozval na svou svatbu. Vlastně tě chci požádat, abys ji z Budče povolal zpátky do Prahy," řekl Boleslav. Václav se zarazil. Postoj mladšího bratra chápal, věděl o poutu, jež mezi ním a Drahomírou existuje, ostatně sám byl přece také jejím synem; jenže na druhou stranu, kdyby tak záhy odvolal své jen několik týdnů staré rozhodnutí o matčině vyhnanství, byl by všem pro smích. Citové vztahy v rodině jsou věc jedna, vladařská prestiž věc druhá. Jak tohle skloubit dohromady, aby si před lidmi nezadal a aby proti sobě nepopudil žádnou zúčast něnou stranu? ,,Souhlasím s tebou, že v nepřítomnosti své matky bych se ženit nemohl, to by bylo veřejně nepřijatelné," začal opatrně, ,,ale jak jsem ti právě říkal, o své nevěstě nemám ještě ani nejmenší představu a příprava svatebního obřadu potom taky nějakou dobu potrvá."
Jestli mi tím chceš naznačit, že je zatím klidně zůstat na Budči," napřín a v očích se mu objevil tvrdý výraz, ,,ta případě nesouhlasím." Nyní bylo na Václavovi, aby projev byl laskavý a svého mladšího bratra meze a česká země má jen jednoho vel „A co mám podle tebe dělat?" vyj chtěl vyhovět, jak by to vypadalo? Aj by se moje názory měnily jako počasí? přede všemi hlupáka?" Jenomže Boleslav byl odvážný a ne' strašit ani vládnoucím knížetem. „Toho jsi ze sebe přede všemi uděla odsekl s veškerým vzdorem svých blí. že když to teď odvoláš, nic tím neztr šitnost nedovolila veřejně přiznat ch na tu chystanou svatbu, u které ti mé bo se můžeš odvolat na Boží přikázár svou, znáš to. Takový důvod ti uvěří kuji ti za rozmluvu," pohodil Boleslav a hrdě odkráčel pryč. Václav zůstal na ochozu stát jako c jak se tváří v tvář hrozícímu rodinnén 11
„Jestli mi tím chceš naznačit, že je dost času a matka může zatím klidně zůstat na Budči," napřímil se odhodlaně Boleslav a v očích se mu objevil tvrdý výraz, ,,tak v tom s tebou v žádném případě nesouhlasím." Nyní bylo na Václavovi, aby projevil jistou ráznost. Jakkoliv byl laskavý a svého mladšího bratra miloval, všechno má své meze a česká země má jen jednoho velkého knížete. „A co mám podle tebe dělat?" vyjel prudce. ,,I kdybych ti chtěl vyhovět, jak by to vypadalo? A jak bych vypadal já, když by se moje názory měnily jako počasí? Mám snad ze sebe udělat přede všemi hlupáka?" Jenomže Boleslav byl odvážný a neústupný a nenechal se za strašit ani vládnoucím knížetem. ,, Toho jsi ze sebe přede všemi udělal, když jsi matku vyhnal," odsekl s veškerým vzdorem svých blížících se čtrnácti let, ,, tak že když to teď odvoláš, nic tím neztratíš. Pokud by ti snad je šitnost nedovolila veřejně přiznat chybu, můžeš se vymluvit na tu chystanou svatbu, u které ti matka bude pomáhat. Ane bo se můžeš odvolat na Boží přikázání. Cti otce svého a matku svou, znáš to. Takový důvod ti uvěří všichni, kdo tě znají. Dě kuji ti za rozmluvu," pohodil Boleslav vzpurně hlavou, otočil se a hrdě odkráčel pryč. Václav zůstal na ochozu stát jako opařený a zcela bezradný, jak se tváří v tvář hrozícímu rodinnému konfliktu zachovat.
-15-
• • • • • • • • • • • • • • • ••••••••
•••••
KNÍŽE BOLESLAV I., ZAKLADATEL ČESKÉHO STÁTU, •
•• •• • •• • •• •• •
BYL PANOVNÍKEM, ZA JEHOŽ VLÁDY ČESKÁ ŘÍŠE DOSÁHLA
NEJVĚTŠÍ ROZLOHY V DĚJINÁCH, DOMOHLA SE OBROVSKÉ
.•
MOCI, MEZINÁRODNÍ PRESTIŽE A ZÍSKALA I CÍRKEVNÍ SAMOSPRÁVU V PODOBĚ ZŘÍZENÍ PRAŽSKÉHO BISKUPSTVÍ.
•
NA BOLESLAVOVI UTKVĚL NAPROTI TOMU STÍN VRAŽDY VLASTNÍHO BRATRA A BRATROVRAŽDA MU V DĚJINÁCH VYNESLA NECHVALNÝ PŘÍVLASTEK UKRUTNÝ.
K TÉTO BRATROVRAŽDĚ SE VŠAK VÁŽE ŘADA OTÁZEK. BYLO VŠE OPRAVDU TAK, JAK JE NÁM HISTORfKY
PŘEDKLÁDÁNO? NEMOHLO BÝT VŠE JfNAK?
• • • •• • • • ISBN 978-80-243-7624-0
••• MOBA
•
1111
••
•
www.mobaknihy.cz
. .
9 788024 376240
• •