Issuu

ní síni. Tragické události je odcizily. Klára se uzavřela do sebe. Obával se, že cítí částečnou vinu za Liborovo jednání, ale nedokázal jí nijak pomoci. Setkání v soukromí odmítla, a hned jak jí to úřady dovolily, odjela do Prahy. Adam s trpkostí myslel na to, že se opakuje stará historie, ale Klářiny pohnutky chápal. Jeho samotného pronásledovaly výčitky svědomí za Alicinu smrt. Byl si vědom svého podílu na jejím tragickém osudu. často myslel na poslední Bertina slova: ,,Abys mohl odpustit jiným a začít znovu, musíš nejprve odpustit sám sobě." Nikdy předtím netušil, že je to jedna z nejtěžších věcí v životě.

,No, pane Vrbický, je čas se rozloučit, " řeklJelenský a pře trhl tak nit jeho myšlenek. "Přeji vám v životě hodně štěstí. Slyšel jsem, že jste zase začal fotografovat." „Ano. Dostal jsem zakázku pro jeden časopis. Vypadá to docela nadějně." Stiskli si ruce a rozešli se každý na jinou stranu. Adam došel k autu zaparkovanému za rohem, rukavicemi oprášil zasněžené sklo, odemkl a usedl za volant. Z jedné kapsy vytáhl prokleté červené desky, z druhé mnohokrát přelo žený dopis. Před chvílí Jelenskému nelhal. Kláru už neviděl celé měsíce, ale před týdnem od ní kone'foě dostal dopis. Nebyl dlouhý.Jen jedna věta:Jestli mě chceš vidět,přijeď. Na zadní straně obálky byla pražská adresa. Váhal celý týden, nechtěl odjet dřív, než bude líčení ukončeno. Stalo se. Pohlédl na červené desky určené ke spálení. čekaly tak dlouho, počkají ještě půl dne. I Klára má určitě krb ... Odhodil desky na zadní sedadlo, nastartoval, projel zasně ženými hradeckými ulicemi a zamířil ku Praze.

286

(......__ _ _O_B_SA_H_ _______.)

Prolog

ČÁST PRVNÍ

Před pěti měsíci

Klára Komplikace Berta

8 12 38 53 92 107 124 145 161

ČÁST DRUHÁ

177

Pád

178 181 189 194 198 208 220 236 244 257 273 284

Alice Robert Adam Návrat ztraceného syna Příměří

Podezření

Stopy Vyšetřování

Bolavá místa Na vlastní pěst Tápání Červené desky Hnědá aktovka Libor Opona Epilog

287

PŘED PĚTI ME-SI'CI

)

'-------------===--=-----

(

,,A t'.mt~ vás prohlašuji mužem a ženou." Malinky venkovský kostelíček b I , , kněze se v něm rozléhala tak hl . y :koro pr_azdny, slova přikrčila ' pokaždé kdyzv prom Iuv1a·s11tě,Ozvěn ze se Klara mimoděk · v d' vala tvrdou angličtinu , tak nepod obnou . a Jeste z uraznoměkk ' v ho faráře z „jejího" kostela doma. e cestině starév

•

~ teď můžete

políbit nevěstu!" Libor se k ní sklonil. Na okamžik zahlédl no uslzenou tetu Lýdii a vedl , ., , ~ pres Jeho ramedavým pohledem v očích. e m stO)ICI sestrenici Gitu se zvěv

•

P'.:"~í manželský polibek byl velmi krátký . ., a podivně ClZI, mozna i proto že se odeh , l , ' rava pred svědky Ob d b ly a proti pompézním svatbám . , . ra yl rychponěkud chud, ' Jake pamatovala z domova y. ' Malý hlouček svatebčanů s hl k aby jim blahopřál. Trvalo to ~~ c~ \~ole; novomanželů, 1 a sestřenice Gity tu byly ·en obě ~ u, romě tety Lýdie . slecn:7 Scottovy ze sousedství, jejich ovdovělá m ~ Blackwell Z zv . h a a ~ term „rodinný přítel" plukovník . emc ovy rodiny ne I .kd světlil, že cesta z Čech do od! hl ~~tJe nt . o,_ Libor Kláře vy· •• e e O ang!tckeho hrabství b b Ja y pro Jeho vecne churavou matku ,, y se sňatkem až po návratu d • 11 naro na. A čekat ' omu se mu nechtělo b 1 --1·v milovaný, příliš nedočkavý. , Y pn 1s zab Podvolila r. . se jeho prant, Ctt11a se mnohem jistější kd • y t Jen oru dva. Neznámou tch ni . . ' yz tu vění představovala i·ako vecne v v v y s1 podle Liborova vypránemocno ·1 ě , 1 stařenku, která všechnYko Iem sebe maltnko . u, s1 nď ,na adovou mocností, zaviněnou dílem věk ďl vy lfa svou bezchápala Liborovy důvod em, i em chorobami. Proto y a sama se podvědomě snažila setv

v„

přTš

bude ještě spousta času. Těžké dveře kostelíka se otevřely a novomanželé, oslnění šikmým odpoledním sluncem, kráčeli štěrkovou cestou napříč hřbitůvkem k bráně, kde čekaly tři automobily. Usedli do prvního z nich a řidič, nečekaje na ostatní, se rozjel. Libor se usmál na svou ženu a protože byli konečně sami, popadl ji do náruče a nedočkavě políbil. Pocit chladu a odcizení, který pronásledoval Kláru uvnitř kostela, okamžitě pominul. Myšlenky na neznámou tchyni se jí v jediném okamžiku vy-

kouřily

z hlavy.

Dveře salonu rodinné vily Krajníkových se rozletěly a do místnosti spíš vtrhla, než vstoupila urostlá rudovlasá dáma se zlostně staženou tváří. V ruce třímala list papíru a její hlas neměl daleko k hysterii, když se obořila na muže, pohodlně nataženého na pohovce. "To jsem si mohla myslet! Ty se tady povaluješ a je ti úplně jedno, co se děje!" „No a co se děje?" zeptal se nevzrušeně. »Akcie klesly, nebo tě zase naštval tvůj neschopný správce?" „Ty si ze mě děláš blázny!" osopila se na něho. "Sám se jen tak poflakuješ, ale přesto si dovoluješ vysmívat se mé práci ... " "Zkrať to," řekl unaveně, spustil nohy na zem a vstal. Byl mnohem vyšší než ona, spíš hubený než štíhlý, s vlasy malinko delšími, než předepisovala móda, a v obleku, který přes svou ležérnost působil elegantně. Vždycky bude vypadat elegantně, napadlo ji. A vždycky tak vypadal... I v době, kdy byl na dně. Elegantně - a mladě! Pořád stejně mladě. Zatímco já ... I ta letmá myšlenka stačila, aby její zlost narostla do nezvladatelných rozměrů. "Válíš se!" vykřikla vztekle. ,,Nezáleží ti na ničem! Všechno leží jen na mně a ty si užíváš!" "Ano-a za tvoje peníze-jsi zapomněla dodat," řekl trpce. .Alice, mě už to vážně unavuje. Nepotřebuju tvoje peníze a ty to moc dobře víš! Nepotřebuju nic tady z toho haraburdí," 9

(_____P_Ř_E_D_P_Ě_T_I_M_Ě_S_íC_I_ _~)

.,A tímto vás prohlašuji mužem a ženou." Malinký venkovský kostelíček byl skoro prázdný, slova kněze se v něm rozléhala tak hlasitě , že se Klára mimoděk přikrčila, pokaždé když promluvil. Ozvěna ještě zdůrazňo vala tvrdou angličtinu, tak nepodobnou měkké češtině starého faráře z „jejího" kostela doma. ,,A teď můžete políbit nevěstu!" Libor se k ní sklonil. Na okamžik zahlédla přes jeho rameno uslzenou tetu Lýdii a vedle ní stojící sestřenici Gitu se zvě davým pohledem v očích. První manželský polibek byl velmi krátký a podivně cizí, možná i proto, že se odehrával před svědky. Obřad byl rychlý a proti pompézním svatbám, jaké pamatovala z domova, poněkud chudý. Malý hlouček svatebčanů se shlukl kolem novomanželů aby jim blahopřál. Trvalo to jen chvilku, kromě tety Lýdi~ a sestřenice Gity tu byly jen obě slečny Scottovy ze sousedství, jejich ovdovělá matka a tetin „rodinný přítel" plukovník Blackwell. Z ženichovy rodiny nepřijel nikdo, Libor Kláře vysvětlil, že cesta z Čech do odlehlého anglického hrabství by byla pro jeho věčně churavou matku příliš náročná. A čekat se sňatkem až po návratu domů se mu nechtělo, byl příliš zamilovaný, příliš nedočkavý. Podvolila se jeho přání, cítila se mnohem jistější, když tu byli jen oni dva. Neznámou tchyni si podle Liborova vyprávění představovala jako věčně nemocnou , silně náladovou stařenku, která všechny kolem sebe malinko vydírá svou bezmocností, zaviněnou dílem věkem, dílem chorobami. Proto chápala Liborovy důvody a sama se podvědomě snažila set8

kání s touto dámou co nejvíce oddálit. Vždyť si zatím stačili jen oni dva. Zamilovaní tak, že je okolní svět příliš nezajímal a pozornosti druhých spíše obtěžovaly. Na rodinná setkání bude ještě spousta času. Těžké dveře kostelíka se otevřely a novomanželé, oslnění šikmým odpoledním sluncem, kráčeli štěrkovou cestou napříč hřbitůvkem k bráně, kde čekaly tři automobily. Usedli do prvního z nich a řidič, nečekaje na ostatní, se rozjel. Libor se usmál na svou ženu a protože byli konečně sami, popadl ji do náruče a nedočkavě políbil. Pocit chladu a odcizení, který pronásledoval Kláru uvnitř kostela, okamžitě pominul. Myšlenky na neznámou tchyni se jí v jediném okamžiku vykouřily z hlavy. Dveře salonu rodinné vily Krajníkových se rozletěly a do místnosti spíš vtrhla, než vstoupila urostlá rudovlasá dáma se zlostně staženou tváří. V ruce třímala list papíru a její hlas neměl daleko k hysterii, když se obořila na muže, pohodlně nataženého na pohovce. "To jsem si mohla myslet! Ty se tady povaluješ a je ti úplně jedno, co se děje!" "No a co se děje?" zeptal se nevzrušeně . •Akcie klesly, nebo tě zase naštval tvůj neschopný správce?" „Ty si ze mě děláš blázny!" osopila se na něho. ,,Sám se jen tak poflakuješ, ale přesto si dovoluješ vysmívat se mé práci ... " „Zkrať to," řekl unaveně , spustil nohy na zem a vstal. Byl mnohem vyšší než ona, spíš hubený než štíhlý, s vlasy malinko delšími , než předepisovala móda, a v obleku, který přes svou ležérnost působil elegantně. Vždycky bude vypadat elegantně, napadlo ji. A vždycky tak vypadal... I v době, kdy byl na dně. Elegantně - a mladě! Pořád stejně mladě. Zatímco já ... I ta letmá myšlenka stačila, aby její zlost narostla do nezvladatelných rozměrů. "Válíš se!" vykřikla vztekle. ,,Nezáleží ti na ničem! Všechno leží jen na mně a ty si užíváš!" ,,Ano - a za tvoje peníze - jsi zapomněla dodat," řekl trpce. .Alice, mě už to vážně unavuje. Nepotřebuju tvoje peníze a ty to moc dobře víš! Nepotřebuju nic tady z toho haraburdí,"

opsal nikou oblouk zahrnující celý pompézní salon, "stačí mi jediná místnost pro mou práci ... " "To sem nepleť," přerušila ho, cítíc, že se rozhovor ubírá nežádoucím směrem. Dnes nebyl čas na obvyklé hádky typu: "Kde bys byl, kdyby nebylo mě! Vytáhla jsem tě z bahna! Beze mě už bys byl na mizině! Ty a to tvoje fotografování! Pozlacená žebrota! liješ si jako v bavlnce a ještě se opovažuješ tvrdit, že ti to nevyhovuje ... " Posadila se do křesla a listem papíru si ovívala zrudlou tvář. ,,Teď není čas na hádky.Jde o Libora ... " Povytáhl obočí. ,,Synáček? Copak zase provedl? Prosázel svou měsíční apanáž v kasinu?" ,,Neopovažuj se takhle o něm mluvit," obořila se na něho. ,Je to tvoje vina, že odešel z domova! Ty jsi ho nikdy neměl rád!" „Dobře víš, že to není pravda ," řekl nevzrušeně. ,,Odešel proto, že tady na jeho maléry bylo moc vidět. Ve světě mu jeho excesy projdou snáz. Tak co je to tentokrát? Dluhy? Sázky? Rvačka?" "Ty děláš, jako by to byl nějaký n.ráč! Popral se jenom jednou jedinkrát a ... " ,, ... a ty až do smrti budeš platit tomu člověku bolestné za to, že mu synáček přerazil nohu!" Chystala se pokračovat v hádce, ale najednou ji opustily síly, vztek se jako mávnutím kouzelného proutku změnil na lítost. Tvář se jí stáhla bolestí, z očí vyhrkly nefalšované slzy. Zarazil se. Skutečně plakat ji neviděl celé měsíce. Byla to tvrdá žena, občas pláč předstírala, aby ho dostala na lopatky, ale tentokrát to bylo jiné. Přes všechnu vzájemnou averzi pocítil soucit; muselo se stát opravdu něco strašného, když ji to takhle vykolejilo. ,,Alice ... " Utřela si zlostným pohybem slzy, vadilo jí, že ji přistihl při slabosti, přála si pláč okamžitě zarazit, ale z očí jí tekly nové slzy a dusily tak, že skoro nemohla promluvit. „Alice, tak už mi konečně řekni, co se stalo. Třeba ti mohu v něčem pomoci ... " „V tomhle ne," vypravila ze sebe, "tohle už se napravit 10

nedá." Vzhlédla k němu, skutečně nešťastná a poprvé od chvíle, kdy ji poznal, také vykolejená a zahnaná do úzkých. Napadlo ho, že jeho nevlastní syn musel skutečně spáchat něco strašného, když to srazilo na kolena i jeho pyšnou matku. Konejšivým pohybem ji objal kolem ramenou a ona se k němu okamžitě přimkla. ,,Adame, já nevím, co si počít! On ... potkal nějakou holku." Muž povytáhl obočí. ,,Aha. A přivedl ji do malém.'· Podala mu zmuchlaný list papím. ,,Něco horšího! Oženil se!"

opsal rukou oblouk zahrnující celý pompézní salon, ,,stačí mi jediná místnost pro mou práci..." ,,To sem nepleť," přerušila ho, cítíc, že se rozhovor ubírá nežádoucím směrem. Dnes nebyl čas na obvyklé hádky typu: ,Kde bys byl, kdyby nebylo mě! Vytáhla jsem tě z bahna! Beze mě už bys byl na mizině! Ty a to tvoje fotografování! Pozlacená žebrota! Žiješ si jako v bavlnce a ještě se opovažuješ tvrdit, že ti to nevyhovuje ... " Posadila se do křesla a listem papíru si ovívala zrudlou tvář. "Teď není čas na hádky. Jde o Libora ... " Povytáhl obočí. ,,Synáček? Copak zase provedl? Prosázel svou měsíční apanáž v kasinu?" ,,Neopovažuj se takhle o něm mluvit," obořila se na něho. ,Je to tvoje vina, že odešel z domova! Ty jsi ho nikdy neměl rád!"

nedá." Vzhlédla k němu, skutečně nešťastná a poprvé od chvíle, kdy ji poznal, také vykolejená a zahnaná do úzkých. Napadlo ho, že jeho nevlastní syn musel skutečně spáchat něco strašného, když co srazilo na kolena i jeho pyšnou matku. Konejšivým pohybem ji objal kolem ramenou a ona se k němu okamžitě přimkla. ,,Adame, já nevím, co si počít! On ... potkal nějakou holku." Muž povytáhl obočí. ,,Aha. A přivedl ji do maléru." Podala mu zmuchlaný list papíru. ,,Něco horšího! Oženil se!"

,Dobře víš, že to není pravda," řekl nevzrušeně. ,,Odešel proto, že tady na jeho maléry bylo moc vidět. Ve světě mu jeho excesy projdou snáz. Tak co je to tentokrát? Dluhy? Sázky? Rvačka?"

,,Ty děláš, jako by to byl nějaký rváč! Popral se jenom jednou jedinkrát a ... " ,, ... a ty až do smrti budeš platit tomu člověku bolestné za to, že mu synáček přerazil nohu!" Chystala se pokračovat v hádce, ale n1:ljednou ji opustily síly, vztek se jako mávnutím kouzelného proutku změnil na lítost. Tvář se jí stáhla bolestí, z očí vyhrkly nefalšované slzy. Zarazil se. Skutečně plakat ji neviděl celé měsíce. Byla to tvrdá žena, občas pláč předstírala, aby ho dostala na lopatky, ale tentokrát to bylo jiné. Přes všechnu vzájemnou averzi pocítil soucit; muselo se stát opravdu něco strašného, když ji to takhle vykolejilo. ,,Alice ... " Utřela si zlostným pohybem slzy, vadilo jí, že ji přistihl při slabosti, přála si pláč okamžitě zarazit, ale z očí jí tekly nové slzy a dusily tak, že skoro nemohla promluvit. „Alice, tak už mi konečně řekni, co se stalo. Třeba ti mohu v něčem pomoci ... " „V tomhle ne," vypravila ze sebe, ,,tohle už se napravit 10

Hana Marie Kornerová

ALMU2NA • 1en pro bohaté Hana Marie Kornerová

Almužna jen pro bohaté Odpovědná redaktorka Ivana Fabišíková

Grafická úprava PT MOBA Obálka Karol Lament/PT MOBA Tisk FINIDR, s. r. o. , český Těšín Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017 www.mobaknihy.cz © Hana Marie Kornerová, 2008, 2017 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o ., Brno 2008, 2017 Vydání druhé ISBN 978-80-243-7621-9

IMOBA!

Román s kriminální zápletkou je časově situovaný do neurčitého období první poloviny dvacátého století do prostředí české maloměstské honorace. Autorka proplétá příběhy dvou žen, jejichž životy se osudově střetly v rodině bohatého podnikatele na malém českém městě. Obě pocházely z lepší společ nosti, obě ztratily otce a o svou budoucnost se musely postarat samy. Každá však zvolila jinou cestu ...

....,.

ISBN 978-80-243-7621-9

MOBA

www.mobaknihy.cz

9 788024 376219