VVERONIKA CERNUCKÁ
VERONIKA ČERNUCKÁ
Veronika Černucká PŮLNOČNÍ VRAH Odpovědná
redaktorka Ivana Fabišíková
Grafická úprava Ivana Náplavová Obálka Marcel Bursák/PT MOBA Foto na obálce Ladislav Pejchar
Půlnoční
vrah
Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017 www.mobaknihy.cz © Veronika Černucká, 2017 Foto na obálce © Ladislav Pejchar, 2017 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017 Vydání první Vychází jako 265. svazek v edici PČD ISBN 978-80-243-7619-6
MOBA
Vrah jim posílá dopisy. Je cynický, nemilosrdný a brutální. Ty dopisy, to jsou rozsudky smrti.
Kryštof Vlček překročil hromádku tlejícího listí a otevřel schránku na dopisy. Šlo to ztuha, protože byla zima a on měl prokřehlé prsty. Zašmátral vevnitř, ale nahmatal pouze jednu obálku. Vyndal j i a strčil do kapsy kabátu. Zakousl se do něj mráz a on si vyhrnul límec až k uším. Přibouchl za sebou vrzající branku a mezi šípkovými keři prošel k lavičce u jezírka. Ztěžka na ni dosedl a pohledem zabloudil ke krmítku v koruně staré jabloně. Hodovali tam dvě sýkorky a jeden vrabčák a krmítko se kymácelo sem a tam, jak se ti opeřeni nenažranci přetahovali o lojovou kuličku. Zafuněl si do zmrzlých dlaní, a když to nepomohlo, vylovil z kapsy rukavice. Studený vzduch ho štípal v nose a on se hrdě rozhlížel kolem sebe. Tohle všechno získal jen díky své píli a pracovitosti. Když byl malý, neodvažoval se ani doufat, že by kdy mohl bydlet v něčem podobném. Zahrada sice není, co bývala, ale člověk musí znát své priority. Jabloně a hrušně potřebují prořezat, ale když to nevadí Františce, on se rozhodně nebude angažovat. Péči o dům a zahradu vždy považoval za něco přízemního, co mu brání v uměleckém rozletu. Jedna se sýkorek pohlédla jeho směrem a on se na ni usmál.
5
Potom si vzpomněl na dopis. Adresa na bílé obálce byla napsaná úhledným elegantním písmem, ale chyběla jakákoliv informace o odesílateli. Zamračil se. S obchody to určitě nesouvisí. Právník přece říkal, že už je všechno v pořádku a nikdo ho nebude otravovat. Sice to nedopadlo tak,jak si oba přáli, ale katastrofa byla zažehnaná a on z toho vyvázl víceméně se ctí. Hlavní je, že se o tom nedozvě děla Františka se Šimonem. Náhle si uvědomil, te na obálce chybí známka. Cože? Podíval se ještě jednou, ale bylo to opravdu tak. Po známce ani stopy. Ostatně, i ta adresa je poněkud divná. Kryštof Vlček Dlouhá 35 Suchánkov Kde je směrovací číslo? Jak je možné, že dopis došel? Ne že by jejich pidi město oplývalo ulicemi, ale místní pošťák není zrovna z nejbystřejších. Nu, co si budeme povídat. Venca je pošuk a nemá všech pět pohromadě. Kolikrát už ve schránce našel pohledy patřící sousedům a kolikrát si musel u sousedů vyzvedávat své vlastní dopisy. Ale bez ohledu na Vencu, nemělo by být na obálce razítko pošty? A tak usoudil, že dopis někdo při nesl osobně. Rozmrzele si pomyslel, jestli byl takový problém zazvonit, jenže pak mu došlo, že dotyčnému křivdí. Nejspíš to udělal, ale pokud nebyl místní, tak
6
nemohl tušit, že je Františka na vozíčku a nepohybuje se tak rychle, jak by chtěla. Kdo to psal? Kdo má takhle vytáhlá písmena se smyčkami a sklon doprava? Nevěděl. A dokonce se ani nedokázal rozhodnout, jestli to napsala žena, anebo muž. Roztrhl obálku a vyndal z ní přeložený arch papíru. Očekávej mě dnes v noci. Půlnoční vrah. Zvrátil hlavu a začal se smát. Sýkorky s vrabčákem polekaně vzlétli a on se zakuckal. Tak tohle opravdu nečekal. Tohle ne. Kdo si z něj vystřelil a co tím sleduje? Odjakživa byl bohém a o kalendář se přestal zajímat už dávno, ale není dnes náhodou Halloween? Ano, to bude ono. Celou noc budou na chodnících svítit bachraté dýně s vyřezanýma očima a rozšklebenými ústy a po městě bude pobíhat drobotina v bláznivých kostýmech. Představil si, jak u něj zvoní tlupa upírků a vlkodlaků loudících čokoládu, a usmál se. Děti miloval a tahle představa ho zahřála u srdce. „Jen počkejte, vy pacholci," zašeptal láskyplně. ,,Já vám připravím takové překvapení, na které do smrti nezapomenete." Vymýšlel, jak se oblékne a nalíčí, a pobaveně se usmíval. Rodina by jeho plán považovala za dětinskost a snažili by se mu to zatrhnout, ale není se čeho obávat. Františka chodí spát brzo a Šimon je na konferenci v Mnichově. 7
Potom si vzpomněl na dopis. Adresa na bílé obálce byla napsaná úhledným elegantním písmem, ale chyběla jakákoliv informace o odesílateli. Zamračil se. S obchody to určitě nesouvisí. Právník přece říkal, že už je všechno v pořádku a nikdo ho nebude otravovat. Sice to nedopadlo tak, jak si oba přáli, ale katastrofa byla zažehnaná a on z toho vyvázl víceméně se ctí. Hlavní je, že se o tom nedozvě děla Františka se Šimonem. Náhle si uvědomil, že na obálce chybí známka. Cože? Podíval se ještě jednou, ale bylo to opravdu tak. Po známce ani stopy. Ostatně, i ta adresa je poněkud divná. Kryštof Vlček Dlouhá 35 Suchánkov Kde je směrovací číslo? Jak je možné, že dopis došel? Ne že by jejich pidi město oplývalo ulicemi, ale místní pošťák není zrovna z nejbystřejších. Nu, co si budeme povídat. Venca je pošuk a nemá všech pět pohromadě. Kolikrát už ve schránce našel pohledy patřící sousedům a kolikrát si musel u sousedů vyzvedávat své vlastní dopisy. Ale bez ohledu na Vencu, nemělo by být na obálce razítko pošty? A tak usoudil, že dopis někdo při nesl osobně. Rozmrzele si pomyslel, jestli byl takový problém zazvonit, jenže pak mu došlo, že dotyčnému křivdí. Nejspíš to udělal, ale pokud nebyl místní, tak 6
nemohl tušit, že je Františka na vozíčku a nepohybuje se tak rychle, jak by chtěla. Kdo to psal? Kdo má takhle vytáhlá písmena se smyčkami a sklon doprava? Nevěděl. A dokonce se ani nedokázal rozhodnout, jestli to napsala žena, anebo muž. Roztrhl obálku a vyndal z ní přeložený arch papíru. Očekávej mě dnes v noci. Půlnoční vrah. Zvrátil hlavu a začal se smát. Sýkorky s vrabčákem polekaně vzlétli a on se zakuckal. Tak tohle opravdu nečekal. Tohle ne. Kdo si z něj vystřelil a co tím sleduje? Odjakživa byl bohém a o kalendář se přestal zajímat už dávno, ale není dnes náhodou Halloween? Ano, to bude ono. Celou noc budou na chodnících svítit bachraté dýně s vyřezanýma očima a rozšklebenými ústy a po městě bude pobíhat drobotina v bláznivých kostýmech. Představil si, jak u něj zvoní tlupa upírků a vlkodlaků loudících čokoládu, a usmál se. Děti miloval a tahle představa ho zahřála u srdce. „Jen počkejte, vy pacholci," zašeptal láskyplně. ,,Já vám připravím takové překvapení, na které do smrti nezapomenete." Vymýšlel, jak se oblékne a nalíčí, a pobaveně se usmíval. Rodina by jeho plán považovala za dětinskost a snažili by se mu to zatrhnout, ale není se čeho obávat. Františka chodí spát brzo a Šimon je na konferenci v Mnichově.
7
Promýšlel detaily a culil se od ucha k uchu. Ledový vítr mu olízl obličej. Vstal, zmuchlal dopis do kuličky a hodil ho do jezírka. Kulička opsala ve vzduchu velký oblouk a praštila do hlavy sádrového vodníka. Potom sklouzla mezi umělé lekníny a rozpustila se.
8
Františka odložila zrcadlo a zhluboka si povzdechla. Vrásky v obličeji už nezakryje ani sebedražší make-up a kdysi havraní vlasy jsou celé prokvetlé stříbrem. Kadeřnice jí lže, že to má šmrnc, ona ví své. Ochablou kůži na krku skrývá pod řadami perel, ale s jaterními skvrnami na rukou bohužel nic neudělá. V rádiu skončil přímý přenos z Rudolfina a Dagmar Peckovou vystřídalo pásmo reklam. Františka dojela k rádiu a rázně ho vypnula. Koho zajímají inkontinenční vložky a lepidlo na umělý chrup? Jestli po něčem netouží, pak po tom, aby jí připomínali chatrnou těles nou schránku a vlastní smrtelnost. Urovnala si výstřih hedvábné halenky a podrážděně začichala. Kryštof to s tou kyticí myslel dobře, ale jí se protivily jak kaly, tak lilie. Nesnášela jejich voskové okvětní plátky a vyplazené pestíky obtěžkané pylem. Rozhodla se, že do místnosti vpustí čerstvý vzduch, a tak se rozjela k oknu. Odhrnula krajkovou záclonu a mírně povstala, aby dosáhla na kliku. Ošetřující lékař by to považoval za zázrak, ale jen ona ví, jaká je pravda. Ano, byla v situaci, kdy se nemohla hýbat a kdy jí každý pohyb přinášel úmorné bolesti, ale ta doba je ne9
Promýšlel detaily a culil se od ucha k uchu. Ledový vítr mu olízl obličej. Vstal, zmuchlal dopis do kuličky a hodil ho do jezírka. Kulička opsala ve vzduchu velký oblouk a praštila do hlavy sádrového vodníka. Potom sklouzla mezi umělé lekníny a rozpustila se.
8
Františka odložila zrcadlo a zhluboka si povzdechla. Vrásky v obličeji už nezakryje ani sebedražší make-up a kdysi havrani vlasy jsou celé prokvetlé stříbrem. Kadeřnice jí lže, že to má šmrnc, ona ví své. Ochablou kůži na krku skrývá pod řadami perel, ale s jaterními skvrnami na rukou bohužel nic neudělá. V rádiu skončil přímý přenos z Rudolfina a Dagmar Peckovou vystřídalo pásmo reklam. Františka dojela k rádiu a rázně ho vypnula. Koho zajímají inkontinenční vložky a lepidlo na umělý chrup? Jestli po něčem netouží, pak po tom, aby jí připomínali chatrnou těles nou schránku a vlastní smrtelnost. Urovnala si výstřih hedvábné halenky a podrážděně začichala. Kryštof to s tou kyticí myslel dobře, ale jí se protivily jak kaly, tak lilie. Nesnášela jejich voskové okvětní plátky a vyplazené pestíky obtěžkané pylem. Rozhodla se, že do místnosti vpustí čerstvý vzduch, a tak se rozjela k oknu. Odhrnula krajkovou záclonu a mírně povstala, aby dosáhla na kliku. Ošetřující lékař by to považoval za zázrak, ale jen ona ví, jaká je pravda. Ano, byla v situaci, kdy se nemohla hýbat a kdy jí každý pohyb přinášel úmorné bolesti, ale ta doba je ne-
9
návratně pryč. Proč
tedy předstírá, že se neobejde bez kolečkového křesla? Z pohodlnosti? Ze zvyku? Chce, aby ji sousedé litovali a syn k ní byl pozornější? Nebo doufá, že si tím vynutí Kryštofovu lásku? Ba ne, tak naivní není. O lásce v jejich manželství už dávno nemůže být řeč. Kdysi se milovali, to dá rozum, ale mezitím uběhla spousta let a přihodila se spousta věcí. Deset let po svatbě se jim narodil Šimon a od té doby ji manžel podvádí. Možná že to dělal i předtím, ale ona byla slepá a hluchá. Odborníci by řekli, že jejich vztah je patologický. Ona se buď doprošovala, nebo jím pohrdala. On si z ní neustále utahoval a jeho jízlivá slova bodala do srdce. Nejhorší krizi prožili před několika lety. Tehdy Šimonovi nabídli práci v jedné pražské nemocnici, a aby nemusel každý den dojíždět sto kilometrů, sehnal si tam podnájem. Kryštof se bláznivě zamiloval do veterinářky z Ústí nad Labem, ale jako obvykle mu to nevydrželo ani půl roku. Vrátil se spráskaný jako pes a požádal ji o další šanci. Kolikátou už? Třicátou? Čtyřicátou?
Po jeho návratu k rodinnému krbu začaly její problémy a ona pochopila, že jí nemoc dala do rukou obrovskou zbraň. Kryštof byl pořád u ní, obskakoval ji a ona si hýčkala falešný pocit, že mu na ní záleží. Na zálety už neměl tolik času, a hlavně ji podváděl tak, že o tom nevěděla a nemusela se cítit ponížená. Možná, že se její invalidita hodila i jemu. Milenky mohly naIO
léhat, aby ji opustil, a on mohl apelovat na jejich morálku. Přece ji nenechá na holičkách, že? A co na tom, že Šimon dal v Praze výpověď a vrátil se domů, aby se o ni staral. Bud' jak buď, když dřepí na vozíku, Kryštof se drží doma. Otevřela okno a vychutnávala si štiplavý mráz, který se kolem ní prohnal. Parapet byl pokrytý jinovatkou, a jestli se počasí neumoudří, co nevidět napadne sníh. Dřív zimu milovala, ale raději ani nechtějte vědět, jaké to je, když se kolečka boří do rozbředlé hnědavé břečky.
V zahradě se objevil Kryštof a ona ucouvla, aby ji neviděl. Svým líným houpavým krokem došel k lavič ce a posadil se na ni. Potom vytáhl dopis. Ztuhla. Vyklonila se z okna, aby lépe viděla, a když si uvědomila, jak přihlouple se její muž usmívá, roztřásly se jí ruce a ze rtů jí unikl bolestný sten. Která coura je to tentokrát? Kolik jí je? Jak vypadá? Kryštof nikdy neměl žádné limity ohledně věku, výšky, váhy nebo barvy pleti. Jednou se spustil s mulatkou a mezi jeho milenkami se našlo i několik monstrózně obézních žen, jejichž celulitida připomínala krátery na Měsíci . Odkud ta ženština je? Doufejme, že nebyl natolik nevkusný, aby lovil v místních vodách. Kryštof hodil dopis doj ezírka, což ji utvrdilo v tom, že mu psala milenka. Proč už si nedá pokoj? Manžel se zvedl a ona musela konstatovat, že pořád vypadá dob11
návratně pryč. Proč tedy předstírá, že se neobejde bez kolečkového křesla? Z pohodlnosti? Ze zvyku? Chce, aby ji sousedé litovali a syn k ní byl pozornější? Nebo
doufá, že si tím vynutí Kzyštofovu lásku? Ba ne, tak naivní není. O lásce v jejich manželství už dávno nemůže být řeč. Kdysi se milovali, to dá rozum, ale mezitím uběhla spousta let a přihodila se spousta věcí. Deset let po svatbě se jim narodil Šimon a od té doby ji manžel podvádí. Možná že to dělal i předtím, ale ona byla slepá a hluchá. Odborníci by řekli, že jejich vztah je patologický. Ona se bud' doprošovala, nebo jím pohrdala. On si z ní neustále utahoval a jeho jízlivá slova bodala do srdce. Nejhorší krizi prožili před několika lety. Tehdy Šimonovi nabídli práci v jedné pražské nemocnici, a aby nemusel každý den dojíždět sto kilometrů, sehnal si tam podnájem. Kryštof se bláznivě zamiloval do veterinářky z Ústí nad Labem, ale jako obvykle mu to nevydrželo ani půl roku. Vrátil se spráskaný jako pes a požádal ji o další šanci. Kolikátou už? Třicátou? Čtyřicátou?
Po jeho návratu k rodinnému krbu začaly její problémy a ona pochopila, že jí nemoc dala do rukou obrovskou zbraň. Kryštof byl pořád u ní, obskakoval ji a ona si hýčkala falešný pocit, že mu na ní záleží. Na zálety už neměl tolik času, a hlavně ji podváděl tak, že o tom nevěděla a nemusela se cítit ponížená. Možná, že se její invalidita hodila i jemu. Milenky mohly na10
léhat, aby ji opustil, a on mohl apelovat na jejich morálku. Přece ji nenechá na holičkách, že? A co na tom, že Šimon dal v Praze výpověď a vrátil se domů, aby se o ni staral. Bud' jak bud', když dřepí na vozíku, Kryštof se drží doma. Otevřela okno a vychutnávala si štiplavý mráz, který se kolem ní prohnal. Parapet byl pokrytý jinovatkou, a jestli se počasí neumoudří, co nevidět napadne sníh. Dřív zimu milovala, ale raději ani nechtějte vědět, jaké to je, když se kolečka boří do rozbředlé hnědavé břečky.
V zahradě se objevil Kryštof a ona ucouvla, aby ji neviděl. Svým líným houpavým krokem došel k lavič ce a posadil se na ni. Potom vytáhl dopis. Ztuhla. Vyklonila se z okna, aby lépe viděla, a když si uvědomila, jak přihlouple se její muž usmívá, roztřásly se jí ruce a ze rtů jí unikl bolestný sten. Která coura je to tentokrát? Kolik jí je? Jak vypadá? Kryštof nikdy neměl žádné limity ohledně věku, výšky, váhy nebo barvy pleti. Jednou se spustil s mulatkou a mezi jeho milenkami se našlo i několik monstrózně obézních žen, jejichž celulitida připomínala krátery na Měsíci. Odkud ta ženština je? Doufejme, že nebyl natolik nevkusný, aby lovil v místních vodách. Kryštof hodil dopis do jezírka, což ji utvrdilo v tom, že mu psala milenka. Proč už si nedá pokoj? Manžel se zvedl a ona musela konstatovat, že pořád vypadá dob11
ře.
Na svůj věk je zachovalý a v dobré kondici. Měří skoro dva metry, je statný a má mužnou hranatou čelist. Ženy podléhají jeho průzračně modrým očím a koneckonců i ty sněhobílé vlasy mají leccos do sebe. Na jaře slavil sedmdesátku, ale kdyby tvrdil, že je mu o deset méně, lidi by mu věřili. Navíc je slavný a stýká se s lidmi, o kterých se píše v bulváru. Koho by pak zajímalo, že má vpáčené palce u nohou, chlupatý zadek a záda posetá bradavičkami? Stejně je to zvláštní. Kdyby jí někdo v mládí řekl, že se jednou provdá za eskamotéra a kouzelníka, vysmála by se mu. Ona a nějaký komediant? Nikdy! Narodila se sice do socialismu, ale její rodiče a prarodiče nikdy nezapomněli na to, jak žili dřív. Byli elita, byli honorace. Bankéři a právníci. Jeho předci dřív dřeli v továrnách, ale po válce se měli lépe než oni. Její táta skončil v uranových dolech a máma pracovala jako uklízečka v jeslích. Františka se vyučila švadlenou, nastoupila do národního podniku Lověna a byla komunistům vděčná za to, že ji nechali po večerech vystudovat střední zdravotnickou školu. Po maturitě dělala pečovatelku v domově důchodců a po revoluci konečně začala pracovat jako kvalifikovaná zdravotní sestra v nemocnici. Kryštof coby synek z dělnické třídy chodil na známou hereckou školu a po promoci získal lukrativní místo na ministerstvu. Hned jak to šlo, začal podnikat. Koupil divadlo, založil vlastní hereckou společnost
12
a začal se svými kolegy obrážet nejdřív Českosloven sko a potom Česko a Slovensko. Dostavil se úspěch i peníze. Manžel zaťukal na dveře. Zahnala nostalgické vzpomínky a přesunula se do kolečkového křesla. Nasadila falešný úsměv a pobídla ho, aby vstoupil.
13
ře. Na svůj věk je zachovalý a v dobré kondici. Měří skoro dva metry, je statný a má mužnou hranatou čelist.
a začal se svými kolegy obrážet nejdřív Českosloven sko a potom Česko a Slovensko. Dostavil se úspěch
Ženy podléhají jeho průzračně modrým očím a koneckonců i ty sněhobílé vlasy mají leccos do sebe. Na jaře slavil sedmdesátku, ale kdyby tvrdil, že je mu o deset méně, lidi by mu věřili. Navíc je slavný a stýká se s lidmi, o kterých se píše v bulváru. Koho by pak zajímalo, že má vpáčené palce u nohou, chlupatý zadek a záda posetá bradavičkami? Stejně je to zvláštní. Kdyby jí někdo v mládí řekl, že se jednou provdá za eskamotéra a kouzelníka, vysmála by se mu. Ona a nějaký komediant? Nikdy! Narodila se sice do socialismu, ale její rodiče a prarodiče nikdy nezapomněli na to, jak žili dřív. Byli elita, byli honorace. Bankéři a právníci. Jeho předci dřív dřeli v továrnách, ale po válce se měli lépe než oni. Její táta skončil v uranových dolech a máma pracovala jako uklízečka v jeslích. Františka se vyučila švadlenou, nastoupila do národního podniku Lověna a byla komunistům vděčná za to, že ji nechali po večerech vystudovat střední zdravotnickou školu. Po maturitě dělala pečovatelku v domově důchodců a po revoluci konečně začala pracovat jako kvalifikovaná zdravotní sestra v nemocnici.
i peníze. . , Manžel zaťukal na dveře. Zahnala nostalg1cke vzpomínky a přesunula se do kolečkového křesla. Nasadila falešný úsměv a pobídla ho, aby vstoupil.
Kryštof coby synek z dělnické třídy chodil na známou hereckou školu a po promoci získal lukrativní místo na ministerstvu. Hned jak to šlo, začal podnikat. Koupil divadlo, založil vlastní hereckou společnost 12
13
VERONIKA ČERNUCKÁ
V poklidném městečku řádí masový vrah s perverzními choutkami. Místní jsou zděšení o to víc, že vrahem musí být jeden z nich. Ale kdo? Výbušný starosta, bodrý psychiatr, sympatická zubařka, uťápnutá zahradnice, slavný šéfkuchař, anebo bývalá kurtizána? A kdo je další na řadě? Kdo dostane dopis, ve kterém mu vrah oznámí, že o půlnoci zemře? Případu se ujímá soukromá vyšetřovatelka
Tara.
IS BN 978-80-243-7619-6
www.mobaknihy.cz
9 788024 3 7 6196