Issuu

ILUSTRACE ADOLF BORN

Všechna práva vyhrazena. Z anglických originálů TheJungle Book a The SecondJungle Book přeložili Aloys a Hana Skoumalovi Korektury Michaela Bečková a Marie Teplá Editorka Kateřina Eliášová Produkce Dana Klimová Sazba A21, s. r. o., Bratislava Tisk FINIDR, s. r. o ., Český Těšín Vydalo Nakladatelství Slovart, s. r. o., v edici BRIO v roce 2017 Vydání první ISBN 978-80-7529-457-9 10987654321 www.slovan.cz

PRV

1/M

sé

2/K~ Va

3/Ty

4/Bíl

5/Ril

6/Tú Šit

7/Slu Ve

Pís

Mauglího bratři

Dusno bylo ten večer v Séónijské pahorkatině. O sedmé procitl táta Vlk z denního spánku, podrbal se, zívl a jednu po druhé natáhl tlapy, aby ze špiček zahnal ospalost. Máma Vlčice ležela mohutným šedým čenichem opřena o čtvero rejdivých, kníkavých vlčat. Do sluje, ve které přebývali, jim svítil otvorem měsíc. ,,Augrr!" ozval se táta Vlk, ,,je čas jít na lov." Cžuž chtěl sběhnout ze stráně, a tu se před ním na prahu mihlo cosi šerého s huňatým ohonem a zakňučelo: ,,Zdar tobě, vlčí náčelníku. Zdar a silné bílé tesáky tvým dětičkám, nechť tady na světě nezapomínají na hladovce." Byl to šakal - Tabákí neboli Dojídač - a indičtí vlci Tabákím opovrhují, protože pořád jen lítá a lumpačí a klevetí a živí se hadry a kůžemi z vesnického smetiště. Ale přitom z něho mají strach, protože on se z celé džungle nejspíš pomine: to se pak přestane bát, běhá pralesem a kdekoho kouše. Před pominutým Tabákím uteče a zaleze i tygr, protože nic horšího než pominutost nemůže dravce potkat. My tomu říkáme vzteklina, oni zas dívání neboli pominutost - a prchají před ní, jak mohou. ,,Pojď dál a podívej se," řekl upjatě táta Vlk, ,,ale k snědku tady nic není." „Pro vlka snad ne," řekl Tabákí, ,,ale chuďas jako já si pochutná i na suché kosti. Copak si můžeme my, Gidar lóg (neboli šakalí lid), vybírat?" A už drandil do jeskyně a v koutě vyslídil srnčí kost se špetkou masa. Posadil se a s chutí ji křoupal.

MA UGlÍHO

BRATŘI

,,Mockrát děkuji za pohoštění," řekl a olízl si pysky. ,,Dětičky máte překrás né! Ty jejich velikánské oči! V takovém útlém věku! Bodejť, jako bych zapomněl, že královské děti jsou mužné od prvopočátku. " Tabákí dobře věděl, že se nemá dětem říkat chvála do očí. S radostí se pásl na rozpacích táty Vlka i mámy Vlčice. Chvíli poseděl a liboval si, jaké lumpáctví zas provedl, až najednou škodolibě řekl: ,,Mohutný Šér Chán střídá loviště. Prozradil mi, že příští měsíc bude lovit tady v pahorkatině. " Tygr Šér Chán bydlel dvacet mil dál poblíž řeky Vaingangy. „Vždyť na to nemá právo!" utrhl se zlostně táta Vlk „Podle zákona džungle nemá právo stěhovat se jinam, dokud to předem neoznámí. Vyplaší nám zvěř na deset mil kolem a já - já abych lovil za dva." „Však mu matka pro nic za nic neříkala Langrá (Chromec)," pronesla klidně máma Vlčice. ,,Od narození je na jednu nohu chromý. Proto taky zabíjí jenom dobytek. Vesničané od Vaingangy se na něho zlobí a teď nám přijde rozzlobit ještě naše vesničany. Široko daleko budou po něm v džungli slídit, a my abychom pak i s dětmi utíkali před zapálenou trávou. Moc jsme za to Šér Chánovi vděčni."

,,Mám mu o tom říct?" řekl Tabákí. „Táhni!" utrhl se na něho táta Vlk „Táhni si lovit se svým pánem. Na jeden večer jsi toho spískal až dost." ,Jdu," řekl klidně Tabákí. ,,L'ž je ho, Šér Chána, slyšet dole v houští. Zbytečně jsem vám to vyřizoval." Táta Vlk zbystřil sluch a zdola z úžlabiny, svažující se k říčce, zaslechl nevlídné, zlostné, podrážděné lamentování tygra, který nic neulovil a klidně to zvěs tuje celé džungli. „Trdlo!" řekl táta Vlk. ,,S takovým lomozem se pouštět na noční lov! Copak si o našich srncích myslí, že jsou jako ti vypasení býčci od Vaingangy?"

PRVNÍ KNIHA DlUNGLÍ

,.Ps1

věka.

Dřev

polel

„Člc

broU: Pro zaka: musí že pc s puš to pa ry sfa a je tc

Vrn

,řekrás-

zapo-

se pásl 1mpác-

ovit ta-

žungle mzvěř

klidně

jenom zzlobit 1y abyhánovi

tjeden ytečně

nevlído zvěs-

)pak si

,,Pst!" okřikla ho máma Vlčice. ,,Dnes večer neloví volka ani srnce. Loví člo věka." Kvílení přešlo do jakéhosi vrnění, zdánlivě doléhajícího ze všech stran. Dřevorubci a cikáni, nocující pod širou oblohou, se někdy toho vrnění tak polekají, že se vrhnou tygrovi přímo do tlamy. „Člověka!" řekl táta Vlk a vycenil bílé zuby. ,Jdi, jdi! Copak není v tůních dost brouků a žab - to musí požírat člověka, a zrovna v našem lovišti!" Pro každý příkaz má zákon džungle nějaký důvod. Požírat člověka šelmám zakazuje. Zabít ho smějí jenom tehdy, když učí mláďata zabíjení, a to ještě musí lovit mimo loviště své s mečky nebo svého houfu. Hlavní důvod je ten, že po zabití nějakého člověka co nevidět přitrhnou na slonech bílí muži s puškami a stovky hnědých mužů s gongy, raketami a loučemi. Celá džungle to pak odpyká! šelmy samy uvádějí někdy jiný důvod: člověk je nad jiné tvory slabý a bezbranný a sahat na něj se nesluší. Kdo požírá člověka, ten prý a je to svatá pravda - dostane prašivinu a vypadají mu zuby. Vrnění zesílilo, až nakonec, to jak tygr vyrazil, přešlo v břeskné „Rrrá!".

Šér Chán zavyl - to tygři obyčejně nedělají. ,,Minul kořist," řekla máma ,,Co to?" Táta Vlk vyběhl pár kroků za ním a uslyšel, jak Šér Chán vztekle brumlá a bručí a válí se v podrostu. ,,Z nerozumu skočil hlupák na táborový oheň dřevorubců a spálil si běhy," zachechtal se táta Vlk. ,Je u něho Tabákí." „Něco se dere na kopec," řekla máma Vlčice a zastříhala jedním uchem. ,,Dej pozor." Houštiny v mlází zašustily a táta Vlk přisedl a chystal se ke skoku. Být tak někdo z vás při tom, tak uviděl věc přímo úžasnou - vlk nedoskočil. Vrhl se vpřed, ještě než spatřil, na co se vrhá, a vší mocí se pak zarazil. Dopadlo to tak, že se vymrštil nějaký pět stop vzhůru a dopadl téměř tam, odkud vylétl. ,,Člověk! " zaštěkl. ,,Člověčí mládě. Podívej se!" Přímo před ním stálo a přidržovalo se nízké větve nahaté hnědé děcko, pouhé batole - takové hebounké a dolíčkovaté škvrně do vlčí sluje v noci hned tak nevkročí. Se smíchem si měřilo tátu Vlka. ,,Cože, člověčí mládě?" řekla máma Vlčice. ,Jakživa jsem žádné neviděla. Podej mije." Vlk, zvyklý nosit vlastní mláďata, popadne do huby třeba vejce a nerozmáčkne je. A tak táta Vlk sevřel zezadu dítě čelistmi a bez nejmenšího škrábnutí je položil mezi vlčata. ,,Takový drobeček! Takový naháček - a jak si troufá!" zjihla máma Vlčice. Děcko se mezi vlčaty prodralo až k ní, aby se zahřálo. ,,Hehe! Krmí se spolu s druhými. To je tedy člověčí mládě? Jestlipak se některý vlk může honosit tím, že má mezi svou drobotinou člověčí mládě?" „Slýchal jsem o tom, ale v naší smečce a za našich časů se to nestalo," řekl Vlk. ,,Chybí mu srst, a klepnout ho nohou, je po něm. Koukej, jak se na nás dívá a vůbec se nebojí." Měsíční záře v ústí jeskyně potuchla, hranatou hlavou a plecemi se do otvoru vklínil Šér Chán. Tabákí za ním zapištěl: ,,Pane můj, pane můj , tudy vešlo." Vlčice.

PRVNÍ KNllfA DŽUNGLÍ

tmáma brumlá i běhy,"

:m. ,,Dej

Být tak Vrhl se těř

tam,

děcko,

· v noci :ěla.

Po-

neroz>škrábVlčice. ~

spolu 10nosit

o" , řekl . nás dí-

.ootvorešlo."

Nejznáměj ší příběhy Knih

džunglí vyprávějí o chlapci Mauglím, kterého z jeho

vesnice unesl lidožravý tygr. Vlčí smečka ho zachránila, vychovala a vštípila mu znalost zákona džungle. Ten je mimo jiné i souborem mravních hodnot a kritérií, které by současnému dětskému čtenáři mohly (vedle dobrodružství, jež s Mauglím a dalšími postavami - pardálem Baghírou, medvědem Bálúem či hadem Káem - prožije) pomoci orientovat se ve světě plném zmatků. Ostatně i Mauglí mohl dospět a přežít jen díky znalosti zákona a jeho respektování. Přestože od doby, kdy byly příběhy z indické džungle poprvé vydány, uplynulo více než sto let, je tento zvířecí epos stále čtenářsky atraktivní. Knihu doplňují působivé ilustrace Adolfa Borna, jež dokreslují a odhalují skryté nebo jen naznačené významy literární předlohy.

www.slovart.cz ISBN: 9n - 80· 7529·4 57· 9

111111111111111111111111111111

9 788075 294579