PŘED NÁSTUPEM
GILLIAN Prolog Kolikrát mě spálíš? možná desetkrát ... Jsem to já, kdo tě spaluje? Ano, ,, tof!le" musí přestat. Jestli odejdeš jako první, udělám totéž. Už jsem ti to říkal, přesto to nikdy neuděláš ... Třikrát, čtyřikrát, pětkrát,
Když jsem poprvé letěla skrz silnou turbulenci, přísa hala jsem na svůj život, že už nikdy víc nepoletím. Přihodilo se to během nočního letu ze Seattlu do Londýna, kdy nás po třech hodinách zasáhla prudká letní bouře. Letadlo sebou házelo, cestující vřískali a modlili se za své životy a moje uklidňování: ,,Vydržte! Všichni, prosím, vydržte!" bylo asi stejně platné jako házení hrachu na zeď. Pilot byl mladý a nezkušený a jeho tichý hlas ani lidi neuklidňoval. Když se v kabině první třídy na podlaze mezi popadanými zavazadly roztříštily sklenice, slíbila jsem si, že moje dny na obloze jsou sečteny, jestli tedy vůbec někdy přistaneme .
9
Samozřejmě jsem ten slib porušila už o několik ho din později, ale mohla jsem konečně říct, že jsem zaži la tu nejhorší turbulenci, co existuje. Nebo jsem si to alespoň myslela. „Slečno?" Pasažér v první třídě přeruší tok mých myšlenek a dotkne se mého lokte, když procházím uličkou. ,,Slečno?" ,,Ano?" ,,Za jak dlouho přistaneme v Paříži?" . ,,Za osm hodin, pane." Odolám nutkání mu odsek nout, že se mě na to ptal už před patnácti minutami. ,,Dáte si teď večer něco k pití?" ,,Ještě to bílé víno, prosím." Přikývnu, rychle zajdu do chladničky pro víno a do liju mu sklenici. Potřebuju se o něj postarat co nejrych leji, abych si mohla na chvíli sama sednout a věnovat se té nesnesitelné bolesti na hrudi. „Mohl bych ještě dostat deku?" požádá mě ten muž dřív, než stačím odejít. Přinutím se k úsměvu, vezmu přikrývku z přihrádky nad jeho sedadlem, roztáhnu ji a položím mu ji do klí na. ,,Ještě něco?" ,,Ne, ale ... " Zarazí se v půli věty a povytáhne obočí. ,,Ach, páni, máte zarudlé tváře. Proč pláčete?" ,,Nepláču," zalžu. ,,Je sezona alergií." ,,Alergií? V letadle?" ,,Přejete si ještě něco, pane?" Cítím, jak mi po tvá ři stéká slza. ,,Jestli ne, přijdu za vámi zase za chvíli." Neodpoví. Místo toho vytáhne z náprsní kapsy ka pesník a podá mi ho. ,,Ať už jde o cokoli," dodá a prohlédne si mě od hla vy k patě, ,,doufám, že to není kvůli muži. Jste moc krásná na to, abyste plakala kvůli něčemu takovému ... Počkat. Může za to chlap, že ano?"
.
10
Mlčím.
Jenom si od něj vezmu kapesník a odejdu. Zamířím dozadu, kolem kabiny plné spících cestujících, a zamknu se na toaletě. Zatímco se mi po tváři kutálejí další slzy, vytáhnu mobil a přihlásím se na svůj blog, abych si mohla znovu přečíst slova, která jsem napsala před pár měsíci. Abych si mohla vzpomenout na ten bolestný pocit, že jsem selhala a neposlechla sama sebe.
PŘÍSPĚVEK NA BLOGU Tohle je naposledy, co si to říkám. Naposledy. Moje srdce neunese další řadu rozhněvaných hádek ani další kolo téhle nebezpečné hry na: ,,Zvládneme to? Měli bychom to zvládnout?" Nezvládne další nekonečný kolotoč vzestupů apádů.
Ano, sex s tím mužem je neuvěřitelný a prahnu po opakováni, sotva se ze mě vytáhne. Ano, jeho orá/ a výdrž, s kterou mě hodiny přivádí k orgasmu, nikdy nic nepřekoná. Jenomže to, jak se k sobě hodíme (nebo spíš nehodíme), dosáhlo nakonec bodu zlomu. Nevrátím se. Nevrátím se. Nevrátím se k němu.
Než si můžu dočíst zbytek, ozve se zaklepání na dvePovzdechnu si. ,,Obsazeno," oznámím. ,,Svítí přece kontrolka obsazeno." Zaklepání přijde znovu, tentokrát hlasitější. Zasténám a otevřu dveře. „Kontrolka je jasně ... " Slova mi dojdou a zalapám ře.
11
po dechu, když spatřím muže, kterého momentálně nenávidím a jemuž jsem se snažila celý let vyhýbat. Pilota. Hledí na mě nádhernýma modrýma očima, se zaťatýrm čelistmi, a přestože opravdu nechci, aby mě k němu něco přitahovalo, děje se to proti mé vůli. Svymi dokonalými, tvrdými rysy v obličeji , plnými a vyraznými rty, které jako by byly stvořeny pro dlouhé a svůdné polibky, a se suverénností, jež vyzařuje z jeho těla na míle daleko, mě vždycky dokázal připra vit o dech Jediným pohledem. Za ním v kabině zabliká pár lampiček na čtení a na ně kolika obrazovkách už odstartoval druhý film. ,,Musíme si promluvit, Gillian," pronese pevným hlasem. ,,Hned." „Nemám zájem." Pokusím se zabouchnout mu dveře před nosem, ale on je zadrží, vtlačí mě dovnitř a zamkne za námi. Několik vteřin ani Jeden z nás nepromluví Jenom na sebe v tichosti zíráme, jako už tolikrát předtím, s bolestí a zklamáním, jež visí mezi námi ve vzduchu. ,,Nemám ti co říct, Jakeu." Hlas se mi zlomí. ,,Už vů bec nic." ,,Fajn," zasyčí. ,,Mluvit budujá" „No, to je docela ironické. Ty ·obvykle neřekneš ani slovo." „Šukáš s někým Jiným?" Vyhrkne ta slova tak krutě a razně, že si nejsem jistá, jestli jsem dobře slyšela. ,,Cože?'' „Musím to zopakovat?" Zamračí se na mě a přikloní se blíž. ,,Máš jiného chlapa?" „Nemluvili jsme spolu celé týdny." Zatnu zuby. ,,Celé týdny jsem tě neviděla, a tohle je to první, na co se mě zeptáš? Co třeba: ,Ahoj, Gillian, už jsme se dlouho nesetkali, jak se máš?"' 12
,,Ahoj, Gillian," imituje mě a dívá se mi přitom do očí, ,,už jsme se dlouho nesetkali, jak se máš?" Nedá mi šanci odpovědět. ,.,Šukáš s někým jiným?" .,Ne." ,,Máš jiného chlapa?" ,,To je sakra stejná otázka." ,,Tak mi dej sakra stejnou odpověď." ,,Ne." Založím si paže na hrudi. ,,Ne, nikoho nemám, ale to se brzy změní. A víš co? Bude to někdo, kvů li komu se nebudu každých pár týdnů cítit takhle, komu nedělá dobře na několik týdnů zmizet z mého života a kvůli komu nebudu celé noci vzhůru, protože není ochotný se mi otevřít. A hlavně to bude někdo, kdo mě ;respektuje a nechová se ke mně, jako bych byla bří mě."
,,Nikdy jsem netvrdil, že milovat tě je břímě." ,,Taky jsi nikdy neřekl, že mě miluješ." Ticho. „Gillian ... •• Povzdychne si a prohrábne si tmavě blond vlasy. ,,Vyslechni mě.•• ..Seru na tebe. Nech mě jít, prosím." Strčím do jeho hrudi, abych se dostala pryč, on mě však nepustí. ,,Nech mě odejít, hned, Jakeu." ,,Ne:• Obejme mě kolem pasu, přitáhne si mě k sobě a konečky prstů mi otře slzy. Pohladí mě po zádech a políbí do koutku rtů. Lehce mě kousne do spodního, jako mívá ve zvyku, než se mě zmocní. ,,Víš, že bych ti nikdy nechtěl ublížit.•• ,,Vím?" ,,Měla bys, sakra:• Znovu mě kousne do rtu, tentokrát mnohem tvrději, a potom zašeptá proti mým ústům: ,,Potřebuju, abys nám dala další šanci." ,,Proč si myslíš, že jsem tak hloupá, že to udělám?" ,,Protože nejsem jediný z nás dvou, kdo někdy udě13
Jal chybu." Prohrábne mi vlasy a otře se rty o moJe. ,,Vzpomínám si, že my dva jsme si spolu začali docela šíleně." ,,Pořád je to šílené." Zadívám se mu do očí. ,,Stále se mi odmítáš otevřít, nemluvíš se mnou a neřekneš mi ani o těch nejobyčejnějších věcech. Já jsem k tobě byla vždycky upřímná, a přesto jsi celou dobu . .. " Zbytek té věty skončí na jeho rtech, protože mi pronikne jazykem do úst - škemrá, škádlí mě a přebírá nade mnou kontrolu. Pokusím se odtáhnout, jenže je to k ničemu. Jeho polibek je ochutnávkou vášně, která mi chyběla, přísli bem toho, jaké to může být, když jsme spolu. Pomalu se mu podvoluju a zasypávám ho otázkami, zatímco okupuje moje ústa. Zeptám se ho, jestli spí s někým jiným. Odpoví, že ne. Zeptám se, jestli s někým chodí, a on mě potrestá tím, že mě plácne po zadku a drsně zašeptá: ,,Ne." Začnu se ho ptát, kde těch posledních několik týdnů byl, proč se mi vždycky čas od času ztratí, ale on ukončí můj výslech ještě hlubším polibkem, po kterém mě zabrní na páteři. ,,Promluvíme si večer," zamumlá. Popadne mě za ruku a přitiskne ji na svoje kalhoty, abych cítila, jak je tvrdý. ,,Dnes večer si promluvíme, o čemkoli budeš sakra chtít." ,,Dnes večer myslíš jako ,ráno', až přistaneme v Paříži, nebo jako právě teď?" ,,Dnes večer jako hned potom, co opustíme tuhle kabinku, tedy okamžitě poté, co se otočíš, opřeš se o dveře ajá ti ukážu, komu tahle čičinka patří." Přikryje mou ruku tou svou a mlčky mě pobídne, abych mu rozepnula kalhoty. ,,Stačí ti to takhle?" Přikývnu, on se ještě jednou zmocní mých rtů a dal14