Přeložil:
JIŘÍ CHODIL
Leo Kessler: T-Force Projít peklem Vydáni prYnÍ Copyright 1(· Charles Whiting 1976 Ali rights rescrved Vydalo nakladatelství Baronet a. s., Květnového vítězství 332/3 1, Praha 4, www.baronet.cz, v roce 2017 jako svou 2128. publikaci Přeloženo z anglického originálu T-Force: Highway Through Hell, vydaného nakladatelstvím Sphere Books Ltd, Velká Británie v roce 1976 Český překlad c:, 2017 Jiří Chodil Odpovědný redaktor Martin Nový Korektorka Daniela Čermáková Ilustrace na přebalu ,t;: 2017 Emil Křižka Přebal a vazba r, 2017 Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: ~ FINIDR, s. r. o„ Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET' jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-0695- 7 BARONET Praha 2017
Leo Kessler
T-FORCE PROJÍT PEKLEM Třetí část
z cyklu T-Force
~ =
BARONET
Německý
útok na Bastogne (16. až 19. prosince 1944)
ČÁST PRVNÍ ÚTOK! „V Belgii jsme jako ve tmě. Jediné, co víme, je, že se k Bastogne řítí jako ďábelský přízrak z pekla celá zatracená skopčácká armáda. Hardte, musíte se přes tu armádu nějak dostat a najít cestu pro mou čtvr tou obměnou ... Buď Bastogne udržíme, nebo jsme do Vánoc v hajzlu." Generál Patton majoru Hardtovi, veliteli T-Force, 17. prosince 1944
Kapitola 1
Říct o té zimě, že byla jenom hnusná, to by znamenalo ji vlastně pochválit. Ve skutečnosti byla odporná, pří mo k poblití. Ledový prosincový vítr profukoval zasněženou severní Francií poblíž hranic s temnou hitlerovskou Říší a američtí vojáci, schoulení ve svých khaki uniformách na obrněných vozidlech, pomalu se vlekoucích třpytící se bílou krajinou, se jen čas od ča su rozhlédli a mrkáním se pokusili zbavit slz, které jim neustále zaplavovaly oči. Neduživé a jakoby nedomrlé žluté zimní slunce vyklouzlo váhavě a neochotně nad obzor a zůstalo tam viset, jako by zvažovalo, jestli má vůbec smysl pokračovat na cestě vzhůru, nebo odtud raději co nejrychleji zmizet. Po lesklé zmrzlé krustě vysokých závěji poskakovaly zlověstně černé dlouhé stíny. Na korbě malého pancéřového waspu jedoucího uprostřed obrněné formace se Anglán, radista T-Force, obrátil brunátnou tváří ke slunci. Pokoušel se vystavit ji jeho slaboučkým žlutým paprskům v bláhové víře, že se tím alespoň trochu zahřeje. ,,Kurva, kurva, kurva, majore," zaskuhral, od rtů mu přitom v mrazivém vzduchu stoupaly obláčky sraženého dechu. ,,Vypadá to tu teda možná jako na nějaký zasraný vánoč ní pohlednici, co ji za penny koupíte ve Woolworthu,
li
ale koule by tu umrzly i starýmu Nelsonovi, co stojí na Trafalgarským náměstí, a to je bronzovej ! To je na beton." Dramaticky se oklepal a prudce si dýchl na zmrzlé konečky prstů. Štíhlý muž s ostře řezanou tváří, velitel T-Force major Hardt, stojící v přední části vozu hned vedle tajemné a strašné zbraně, dosud zakryté plachtou, pouze při kývl, protože odpovídat na něco, co věděli všichni, nemělo smysl. Navíc svou plnou pozornost věnoval nepřátelskému území před sebou. Krajina se sice zdála být na první pohled pustá a mírumilovná, opravdu jako z levné vánoční pohlednice z dob, kdy by nikoho nenapadlo, že ještě někdy bude nějaká válka, s rampouchy dlouhými dvě stopy, visícími z telegrafních sloupů pocuchaných dělostřelectvem, a s naducanými prachovými sněhovými čepičkami krášlícími větve jedlí ubíhajících podél obou stran obrněné průzkumné formace. Ten klid byl ovšem ošidný. Po celé délce horizontu se totiž táhla nejsilnější síť opevnění, bunkrů, pevností a dalších pastí, jaké vůbec kdy člověk postavil - skopčácká Siegfriedova linie-, cíl, na nějž měla již brzy zaútočit Třetí armáda generála Pattona. Po čtyři roky, jež uplynuly od německého vítězství na západě roku 1940, byla opevnění, postavená ještě před válkou na hranici s Francií, prázdná a neužívaná. Avšak teď, když se na okraji Říše chystala Třetí armáda ke svému dalšímu mocnému náporu, který měl skončit totální porážkou Hitlerova Německa, sem nepřítel urychleně posílal další a další muže. Problém byl ovšem v tom, že zpravodajci Třetí armády neměli ani ponětí o tom, jak velké síly proti nim Němci postavili. Už několik týdnů se totiž na celém frontovém úseku Třetí nepodařilo chytit jediného německého zběha, což byl jinak ten nejobvyklejší zdroj informací. Bylo to ale 12
ještě
horší. Jak se Hardtovi při přípravě celé téhle akce svěřil plukovník Koch, velitel Pattonovy rozvědky, po celé stomílové délce fronty, na níž se americká armáda formovala, se od prvního prosince 1944 podařilo chytit jen a pouze pět zajatců. ,,K čertu, Hardte, nemůžeme bojovat, když jsme slepí jak krtci! Proto chci, abyste s T-Force zamířil na sárskou frontu. Potřebuju zajatce." Obrýlený zpravodajec netrpělivě udeřil rukou do stolu. ,,Majore, chci hlavy a chci jazyky!" Hardt zvedl dalekohled a znovu se jím podíval do bílé pustiny před sebou. První skopčácké bunkry musí být nejspíš už v tamtom lese, uvažoval. Jak Němce znal, počítal s tím, že o pomalém postupu vozidel T-Force, prodírajících se sněhem, už dávno vědí a jsou připra veni se do nich pustit, jakmile se Američané dostanou na dostřel. Hardt ale neměl v úmyslu obětovat své muže v přímém souboji s pevností jenom proto, aby získal pár zajatců. Hledal „měkčí" cíl. Pomalu přejel pohledem dopředu. A tam to uviděl - řadu stohů sena shora korunovaných tlustými duchnami sněhu. Proč, ptal se sám sebe, když se mezi nimi pokoušel pohledem zachytit nějaký pohyb, by rozumný sedlák nechával dobré seno na zimu na poli, kde o ně takhle musí přijít? Odpověď byla jasná. Stohy musí ukrývat první skopčácká stanoviště! Rychle se rozhodl - zaútočí na ty „nevinné kupky sena", a pokud bude mít štěstí, podaří se mu ty ,,hlavy a jazyky", co po nich plukovník Koch tak touží, získat už tady. ,,Angláne," vyštěkl. ,,Pane," zareagoval okamžitě malý cockney. ,,Spojte se se Zrzkem a s poručíkem van Fleetem. Řekněte jim, že zaútočím na ty kupky sena na jedenácté hodině. Až je zapálím a Skopčáci se začnou hem13