„Ale já myslela, že velké hlučné večírky nemáš rád,“ divila se Poppy. „To bylo předtím, než jsme se skamarádili s Bergeny,“ vysvětlil. „Teď už jsou večírky asi celkem bezpečné. Když tedy nejsou až moc hlučné,“ postěžoval si. Poppy natáhla ruku po jedné z natáček ve Větvíkových vlasech. „A dokonce se kvůli tomu večírku necháváš učesat.“ Větvík se od Poppy trochu zahanbeně odtáhl. „Přece není nic špatného na tom, že chci vypadat co nejlépe… Nebo je?“ Ve skutečnosti chtěl Větvík vypadat dobře kvůli Poppy. „Ale vůbec!“ souhlasila s ním Poppy a pokyvovala při tom hlavou. I ona chtěla kvůli Větvíkovi vypadat k světu. „Podle mě je skvělé, že si necháváš udělat účes. Jen jsem tě tu prostě nikdy předtím neviděla.“ „Popravdě jsem tu poprvé,“ přiznal Větvík. Naklonil se dopředu a zašeptal: „Dělám všechno správně?“
„Všechno zvládáš přímo dokonale!“ zasmála se Poppy. „Sedíš klidně a nevrtíš se. Když tě Magda češe, povídáš si s ní?“ Větvík vypadal překvapeně. „A o čem?“ „O čemkoli,“ řekla Poppy, „o počasí, její rodině, o tom dnešním večírku, o vystřihování…“ Větvík pokrčil rameny. „Ani ne. Má tolik práce, že vždycky jen přiběhne, udělá mi něco s vlasy a zase běží pryč.“ V tomhle měl Větvík rozhodně pravdu – Magda měla plné ruce práce. Její modré vlasy se neustále přemisťovaly po místnosti. Na zastřihování dlouhých stříbřitých vlasů Dragyho Diamanta používala nůžkobrouka. Aby dosáhla až na konečky, musela si stoupnout na schůdky z muchomůrek. „Nezapomeň mi tam nasypat dostatek třpytek,“ řekl Dragy přerývaně. Znělo to, jako by mluvil do mikrofonu a k jeho hlasu se přidala ještě ozvěna a elektronické efekty. Ale takhle on prostě mluvil normálně.
8
9