Issuu

JIŘÍ KOVAŘÍK

uvádí

SERŽA.,1T BOURGOGNE

VÁLKA S OH~ĚJI A ZDIOU Vzpomínky vojáka císařské gardy na Napoleonovo tažení do Ruska roku 1812 V roce 20 I 7 vydalo vydavatelství Akcent, Drahomír Rybníček, Eliášova 1132/ 15, Třebíč jako svou 1195. publikaci www.vydavatelstviakcent.cz Vytiskl Akcent, spol. sr. o., Pražská 1279/18, 102 00 Praha l O První vydání

I. Z Almeidy do Vilna / První boje / Bitva u řeky Moskvy/ Vstup do Moskvy/ Začátek požáru/ Návštěva v Kremlu/ Skrze plameny / Požár imperátorčina paláce

Z ALMEIDY DO VILNA To v březnu, když jsme byli v Almeidě, v Portugalsku, a bili jsme se s anglickou armádou pod Wellingtonovým velením, nám přišel rozkaz k odchodu do Ruska. 1> Prošli jsme Španělskem, kde každý náš krok poznačil boj a někdy i dva. Tímhle způsobem jsme se dostali do Bayonne, prvního města ve Francii. Opouštěli jsme tohle město poštovními dostavníky a dojeli do Paříže v domnění, že si tam odpočineme. Po osmačtyřiceti hodinách ale došlo na přehlídku před císařem, který usouč.iil, že odpočinek je nás nehodný, zavelel nám čelem vzad a my šli v kolonách par peloton tak, jak jen byly bulváry dlouhé, pak jsme zabočili nalevo do

ulice Saint-~artin, prošli skrze Villette a tam jsme objevili několik stovek fiakrů a dalších povozů, co už na nás čekaly. Veleli nám stát, pak nastoupit po čtyřech do vozů, kočí práskl bičem a hurá až do Meaux! Pak na těch vozech až k Rýnu a odtud pochodem dnem i nocí. Pobyli jsme si v Mohuči, pak jsme přešli Rýn, pěšky se šlo přes velkovévodství Frankfurt, skrze Franky, Sasko. Prusko i Polsko. V Marienwerder nám bylo překročit Vislu, napochodovali jsme do Pomořanska a 25. června ráno, za krásného počasí, ne za sloty. jak tvrdí pan de Ségur,jsme přešli po několika čerstvě spuštěných lodních mostech Němen a nakráčeli do Litvy, první z ruských provincií. 2 l Nazítří jsme naše první postavení opustili a pochodovali až do devětadvacátého, aniž by se nám něco pozoruhodného přihodilo, v noci z 29. na 30 června ale bylo slyšet takové tupé dunění: byla to bouřka, hnaná na nás zuřivým větrem. Hromady mraků se nám houfovaly nad hlavami a nakonec se prorvaly. Hromobití a vítr vydržely přes dvě hodiny. V pár minutách nám zhasly ohně, přístřešky. pod nimiž jsme se ukrývali. to odneslo a v jehlanech srovnané zbraně rozházelo. Všichni jsme byli v háji a nevěděli, kam se vrtnout. Já se pádil schovat do vesnice, kde byl hlavní stan, a cestu mi ukazovala jen záře blesků. V jednu chvíli jsem si při zablýsknutí pomyslel, že vidím pěšinu,jenže to byl náhon vedoucí k mlýnu a deštěm vzedmutý tak, že voda dosahovala úrovně půdy. Myslel jsem si, že vkročím na cosi pevného, potopil jsem se a zmizel. Pak se mi podařilo dostat na hladinu a doplaval jsem na druhou stranu. Nakonec dojdu do vsi. vlezu hned do prvního domu a v něm už bylo na dvacet lidí, důstoj níků i sluhů, a všichni spali. Vtisknu se, jak nejlépe to šlo, na lavici, co stála podél velikánské a pěkně horké pece, svléknu se, honem ždímám košili a kabátec, abych z nich dostal vodu, uvelebím se znovu na lavici a čekám, až to uschne. Když se rozednilo, posbíral jsem se, oblékl. jak se dalo. a vyšel z domu hledat svoje zbraně i tomu, které jsem našel v blátě. 'azítří třicátého usušilo všechno pěkně slunce a téhož dne jsme dospěli do Vilna, hlavního litevského města, kam dorazil už včera s částí gardy císař. V tom čase, kdy jsme tady pobývali, mi doručili dopis od matky, v němž byl ještě jeden list, adresovaný panu Constantovi, císařovu

Přechod Něr

li skrze Villette a tam jsme objevili několik ovozů, co už na nás čekaly. Veleli nám stát, 1 do vozů, kočí práskl bičem a hurá až do ch až k Rýnu a odtud pochodem dnem i nocí. uči, pak jsme přešli Rýn, pěšky se šlo přes rt, skrze Franky, Sasko, Prusko i Polsko. 1 10 překročit Vislu, napochodovali jsme do a ráno, za krásného počasí, ne za sloty, jak 1řešli po několika čerstvě spuštěných lodních ~eli do Litvy, první z ruských provincií.2> ní postavení opustili a pochodovali až do y se nám něco pozoruhodného přihodilo, ale bylo slyšet takové tupé dunění: byla to ivým větrem. Hromady mraků se nám houonec se prorvaly. Hromobití a vítr vydržely ninutách nám zhasly ohně, přístřešky, pod to odneslo a v jehlanech srovnané zbraně byli v háji a nevěděli, kam se vrtnout. Já se , kde byl hlavní stan, a cestu mi ukazovala chvíli jsem si při zablýsknutí pomyslel, že náhon vedoucí k mlýnu a deštěm vzedmutý úrovně půdy. Myslel jsem si, že vkročím jsem se a zmizel. Pak se mi podařilo dostat mna druhou stranu. Nakonec dojdu do vsi, >mu a v něm už bylo na dvacet lidí, důstoj :tli. Vtisknu se,jak nejlépe to šlo, na lavici, é a pěkně horké pece, svléknu se, honem tbych z nich dostal vodu, uvelebím se znovu uschne. Když se rozednilo, posbíral jsem vyšel z domu hledat svoje zbraně i tomu,

lo všechno pěkně slunce a téhož dne jsme 10 litevského města, kam dorazil už včera

ady pobývali, mi doručili dopis od matky, ;t, adresovaný panu Constantovi, císařovu

Přechod Němenu

prvnímu komořímu. On pocházel z Péruwelz v Belgii. Ten dopis psala jeho matka, která se znala s mojí mámou. Byl jsem ubytován tam co císař, mohl jsem dopis předat,jenžejsem narazil na Roustama, císařova mameluka, který mi řekl, že pan Constant právě s Jeho Veličen stvem odejel.3l Řekl, ať počkám, až se vrátí,já ale měl službu. Nechal jsem mu dopis, ať ho předá adresátovi, a slíbil jsem, že pana Constanta ještě navštívím, leč den nato, 16. července,jsme z onoho města odešli.

PRVNÍ BOJE Vyrazili jsme v deset večer, pochodovali směrem na Borisov a došli 27. do Vitebsku, kde jsme narazili na Rusy. Rozvinuli jsme se do bitevního uspořádání na výšinách, které vévodí městu i okolí. Nepřítel stál na jedné výšině napravo i nalevo od města. Kavalerie pod velením krále Murata4l už vedla několik útoků. Hned po příchodu jsme spatřili 200 voltižérů 9. řadového, všichni to byli Pařížané. Příliš se vysunuli a narazili na část ruského jezdectva, které právě odrazili. Pokládali jsme je za ztracené, vypadalo to, že pomoc k nim dorazí pozdě kvůli roklím a řece, která v přímé cestě k nim překážela. Veleli jim ale stateční důstojníci, kteří spolu s vojáky přísahali, že se buď nechají zabít, nebo z toho vyjdou se ctí. Probíjeli se zvolna do terénu, který byl pro ně příznivý. Pak se zformovali do karé, a protože to nebyli žádní zelenáči, počet nepřátel, které proti sobě měli,je nikterak nerozházel, i když je obklíčil s dalšími kavaleristy pluk kopiníků. Ten se do nich snažil vklínit, což se mu nedařilo, a za nějakou tu chvíli měl před sebou hradbu zabitých i raněných mužů a koní. To znamenalo pro Rusy další překážku a oni vylekaně, zmateně ujeli za obrovského radostného pokřiku celé armády, co tomu boji přihlížela. Naši se vraceli klidně, vítězně, chvílemi zastavovali a obraceli se čelem k nepříteli. Císař poslal obratem těm nejstatečnějším řád Čestné legie. Do bitvy sešikovaní Rusové na výšině proti té, kde jsme byli my, viděli rovněž onen boj a útěk svého jezdectva. 5l Po téhle šarvátce jsme rozbili tábor. Chvíli nato mě navštívil tucet mladých vojáků z mého rodného kraje z Condé; deset z nich byli tamboři, jeden tambor-major a dvanáctý pak kaprál voltižérů.

Pochod rozbahněnou cestou po bc

ocházel z Péruwelz v Belgii. Ten dopis psala mámou. Byl jsem ubytován tam co edat,jenže jsem narazil na Roustama, císařek!, že pan Constant právě s Jeho Veličen >čkám, až se vrátí,já ale měl službu. Nechal i adresátovi, a slíbil jsem, že pana Constanta to, 16. července,jsme z onoho města odešli.

1 s mojí

PRVNÍ BOJE

večer, pochodovali směrem na Borisov cde jsme narazili na Rusy. Rozvinuli jsme 11í na výšinách, které vévodí městu i okolí. ;ině napravo i nalevo od města. Kavalerie 11 už vedla několik útoků. Hned po příchodu 9. řadového, všichni to byli Pařížané. Příliš ást ruského jezdectva, které právě odrazili. acené, vypadalo to, že pomoc k nim dorazí která v přímé cestě k nim překážela. Veleli i, kteří spolu s vojáky přísahali, že se buď vyjdou se ctí. Probíjeli se zvolna do terénu, . Pak se zformovali do karé, a protože to !t nepřátel, které proti sobě měli, je nikterak :líčil s dalšími kavaleristy pluk kopiníků. línit, což se mu nedařilo, a za nějakou tu 1dbu zabitých i raněných mužů a koní. To překážku a oni vylekaně, zmateně ujeli za •křiku celé armády, co tomu boji přihlížela. vítězně, chvílemi zastavovali a obraceli se ;lal obratem těm nejstatečnějším řád Čestné í Rusové na výšině proti té, kde jsme byli ,j a útěk svého jezdectva.5> ~ rozbili tábor. Chvíli nato mě navštívil 1ého rodného kraje z Condé; deset z nich >r-major a dvanáctý pak kaprál voltižérů.

Pochod rozbahněnou cestou po bouři, již Bourgogne popsal