Přeložila Petra Plašilová
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Singh, Kathleen Dowling [Grace in dying. Česky] Milost v umírání : jak jsme duchovně transformováni, když umíráme / Kathleen Dowling Singhová ; z anglického originálu The grace in dying ... přeložila Petra Plašilová. -První vydání v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2017. -- 362 stran ISBN 978-80-7500-272-3 [13+2-584.5]:316.42 * 159.9.019 * 616-036.887 * 2-186 * 616-036.88 * 612.013 * 128 – duchovní transformace – transpersonální psychologie – umírání -- náboženské aspekty – umírání -- psychologické aspekty – smrt -- náboženské aspekty – smrt -- psychologické aspekty – nevyléčitelně nemocní – populárně-naučné publikace 13 - Filozofie ducha [5]
Kathleen Dowling Singhová Milost v umírání The Grace in Dying Copyright © Kathleen Dowling Singh, 1998 Translation © Petra Plašilová, 2016 Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2017 ISBN 978-80-7500-272-3
O bsah Předmluva .................................................................................................................. 1 Úvod .......................................................................................................................... 5 1. Život, umírání a transformace .......................................................................... 7 1.1 Zkušenost blížící se smrti ............................................................................ 11 2. Cesta k egu ........................................................................................................ 2.1 Podstata Bytí . .............................................................................................. 2.2 Rozvoj lidského vědomí .............................................................................. 2.3 Vývoj mentálního ega . ................................................................................
25 26 30 43
3. Vědomí ega – na půl cesty domů .................................................................... 53 3.1 Kartografie vědomí ...................................................................................... 56 3.2 Mentální ego a strach ze smrti . ................................................................... 62 4. Cesta návratu ................................................................................................... 4.1 Integrace stínu a osobnosti .......................................................................... 4.2 Sjednocení mysli a těla ................................................................................ 4.3 Vstup do transpersonálních úrovní .............................................................. 4.4 Jednotné vědomí ..........................................................................................
75 81 84 89 96
5. Od tragédie k milosti ....................................................................................... 99 5.1 Naděje a smysl . ......................................................................................... 108 5.2 Těžká zkouška utrpení ............................................................................... 117 5.3 Prožitek milosti . ........................................................................................ 124 6. „Speciální podmínky“ transformace ............................................................ 6.1 Meditace .................................................................................................... 6.2 Zásed . ........................................................................................................ 6.3 Ustoupení a izolace . .................................................................................. 6.4 Přítomnost . ................................................................................................ 6.5 Pokora a skromnost ................................................................................... 6.6 Praxe Ticha ................................................................................................
127 130 140 145 149 156 160
6.7 Všímavost na dech . ................................................................................... 6.8 Obrazy, vize a archetypy ........................................................................... 6.9 Odevzdání . ................................................................................................ 6.10 Sebedotazování . ......................................................................................
163 166 172 178
7. Psychospirituální stádia umírání .................................................................. 7.1 Chaos ......................................................................................................... 7.2 Přijetí: oko tornáda .................................................................................... 7.3 Z Chaosu do Odevzdání ............................................................................ 7.4 Odevzdáním k transcendenci . ...................................................................
187 196 215 219 231
8. Zkušenost blížící se smrti .............................................................................. 8.1 Nástup procesu umírání ............................................................................. 8.2 Znaky a symptomy aktivního umírání . ..................................................... 8.3 Zkušenost blízké smrti . ............................................................................. 8.4 Rozpad života ve formě . ...........................................................................
239 249 268 278 285
9. Vstup do mystéria .......................................................................................... 297 9.1 Uprostřed života ........................................................................................ 302 10. Na prahu života a smrti ................................................................................. 309 Dodatek I: Súfijská kartografie úrovní vědomí . .................................................... Dodatek II: Karnofského skóre . ............................................................................ Dodatek III: Porovnání kartografií . ....................................................................... Poznámky .............................................................................................................. Významový slovník ............................................................................................... Výběr z knih .......................................................................................................... Rejstřík . .................................................................................................................
313 317 319 321 341 349 355
Neměli bychom přestávat se zkoumáním. A konec celého našeho zkoumání dospěje do místa, kde jsme začali. A my ho poprvé uvidíme. T. S. Eliot
P ř edml u va
P
ři psaní této knihy jsem vynaložila veškeré síly, abych se pokusila osvětlit úzký vztah a základní jednotu mezi umíráním, kontemplativní praxí a duchovním růstem. Věřím, že tato kniha nabízí důležitý náhled na transformace, k nimž dochází při umírání. Náhled, který zatím nebyl jasně vysvětlen jazykem dnešní doby. To byl jeden z mých cílů – podělit se o pozorování jemných dimenzí a hlubokých transformací, s nimiž se setkáváme v blízkosti smrti, jazykem rozvíjející se moudrosti Západu. Mým záměrem při psaní bylo zpřístupnit tento pohled co nejvíce lidem, ať už slyšeli o psychospirituální transformaci nebo ne. Všechno, co zde najdete, se opírá o názory transpersonální psychologie a jsem hluboce vděčná práci Kena Wilbera a Michaela Washburna, jejichž názory zformovaly základní strukturu mé práce. Snažila jsem se zachovat výklad co nejpřesněji, ovšem tak, aby byl zároveň přístupný široké veřejnosti. Pro ty, kteří nejsou seznámeni s transpersonální psychologií – což je zřejmě většina čtenářů – mohou první kapitoly znamenat určitou výzvu. V těchto kapitolách jsou popsána stádia rozvíjení osobního já (self) a stádia, ve kterých se rozvíjíme dále za osobní já do duchovních dimenzí. Snažila jsem se napsat tyto kapitoly srozumitelně a najdete zde jednoduchou tabulku, několik dodatků a vysvětlivky. Pokud se rozhodnete vyvinout na začátku trochu úsilí, zúročí se vám, jak doufám, při čtení později, kdy jasně porozumíte, co se s námi psychologicky a spirituálně děje během umírání. Pokud byste se raději nejdříve zaměřili na diskusi o transformacích během umírání, začněte s kapitolou „Psychospirituální 1
Milost v umírání stádia umírání“, a pokračujte dál. Pak se opět vraťte k úvodním kapitolám, kde je vysvětlena dynamika procesů transformace. Ráda bych vás teď o něco poprosila. Mnohokrát v životě se mi stalo, že jsem přehlédla nabízený poklad, protože osoba, která mluvila o své zkušenosti, nepoužívala správná slova a fráze. Myslím tím, že nepoužívala slova a fráze, které jsem já v té době pokládala za vyjádření základní moudrosti. Ztratila jsem tak příležitost, protože jsem byla příliš líná, netrpělivá nebo přezíravá, abych si je přeložila. Jazyk v této knize se pokouší s respektem a vděčností spojit moudrost mnoha tradic. Pokud je zde na vás příliš odvolání se na Ježíše nebo naopak málo, pokud je zde mnoho odvolání se na Buddhu nebo zase málo, pokud jsem pominula spletitosti Kabaly či opomenula citaci z Koránu, prosím… přeložte si, co potřebujete do výrazů, které jsou pro vás známé. V tomto směru musím poděkovat mnoha lidem. Můj věčný dík patří jako prvnímu mému největšímu duchovnímu společníkovi, zesnulému Sant Ajaib Singhovi. Děkuji lidem z „první linie“, se kterými jsem pracovala v hospici na Floridě, lidem plným soucitu a nejjemnějších kvalit. S vděčností a úctou děkuji stovkám pacientů hospice, umírajícím, kteří se mnou sdíleli zkušenost milosti umírání. V mé práci mě stejnou měrou inspirovali Ken Wilber a Michael Washburn. Spolu s Larrym Dosseyem a zejména Kennethem Ringem mě povzbuzovali a podporovali v mém úsilí. Přála bych si, abych mohla dostatečně vyjádřit, co pro mě znamenal jejich vliv a podpora. Další dík si zaslouží můj agent Ned Leavitt a editor John Loudon za neúnavnou pomoc. Jsem také zavázána práci Sogyala Rinpoche a Stephena Levine, kteří pracují s umírajícími. Jejich pozorování doložila moje zkušenosti. Než jsem začala formulovat své myšlenky pro tuto knihu, ani jsem netušila, jak hluboce mě v srdci a mysli ovlivnila práce Stephena Levine. 2
Předmluva Také bych ráda poděkovala své rodině za neutuchající lásku a důvěru: rodičům Thomasovi a Marion a bratrům Sherrimu a Tedovi. Nekonečný dík patří také mým milovaným dětem Colinovi, Megan, Valley a Bethany. Jsem velmi vděčná mému bratrovi Michaelovi Dowlingovi. Tato kniha a stejně i můj život by nebyly tak dobré bez jeho velkorysé pozornosti, obdivuhodné inteligence a hluboké celistvosti. Všechno dobré, co vzejde z této knihy, je věnováno na počest mého bratra Roberta Burke Dowlinga. Dokázal proměnit utrpení v radost.
3
Ú vod
T
oto není kniha pro období bezprostřední krize. Nebyla napsána pro období, kdy smrt čeká za dveřmi a nastane za pár hodin, dnů nebo za týden. Když čekáte svou smrt již za krátkou dobu, tuto knihu odložte. A vězte, že jste v bezpečí. Pokud někdo z vašich blízkých umírá, tuto knihu odložte. A uvědomte si, že váš milovaný nebo milovaná bude v bezpečí. Umírání je bezpečné. Jste v bezpečí. Vaši blízcí jsou v bezpečí. Toto je zpráva celé knihy: vězte, že jste v bezpečí. Všechna slova v ní se vám snaží zprostředkovat, že jste v bezpečí. Pokud umíráte, vaše mysl to brzy zjistí. Jakmile si to uvědomíte, odpočívejte, modlete se nebo meditujte. A potom, až budete vcházet do sfér posvátného, budete s těmito sférami jemně rezonovat. Pokud umírá někdo blízký, buďte s ním, opatrujte ho a starejte se o něj. Mluvte potichu a zachovejte klid, aby z vás vyzařovalo přesvědčení, že umírání je bezpečné. Společně se modlete, zpívejte nebo meditujte. Až váš blízký začne vstupovat do sfér za materiální sférou těla a slov, bude otevřen Duchu. A také vy budete naladěni na mystérium, se kterým jste vy i váš blízký navěky spojeni. Pokud ovšem máte víc času, tato kniha vám, jak doufám, může vyprávět o umírání. Snad vám bude vyprávět, co má umírání společné se životem a život s umíráním. Odhaluje další úrovně vědomí, Bytí a Ducha proměňující osobní vědomí, o němž se domníváme, že to je naše já. Tato kniha odhaluje, že umírání je proces přirozeného osvícení, konečného návratu domů k našemu skutečnému já. Mapuje, jak postupně otevíráme hlubší úrovně naší bytosti a opět splýváme s Podstatou Bytí, ze které jsme kdysi vzešli. 5
Milost v umírání Tato kniha je založena na pozorování a zkušenostech získaných při stovkách hodin strávených u postelí umírajících. Je založena na svědectví, které mi umírající sdělili. Tato pozorování, zkušenosti a svědectví odhalují univerzální proces transformace tkvící v samotné smrti: milost v umírání. Nad hlubším smyslem textu je dobré občas kontemplovat. Přirozené procesy vedoucí do dimenzí Ducha jsou naším právoplatným dědictvím. Tato kniha popisuje růst vědomí, k němuž dochází nejen ke konci fyzické existence, ale i uprostřed života.
6
1.
Život, umírání a transformace Nejkratší, nejrychlejší a nejjistější cesta k prozkoumání Pravdy vede přes smrtelný skok do Neznáma. Henri Bergson
J
sem obyčejný člověk pracující s obyčejnými lidmi, kteří umírají obyčejnou smrtí. Lidé, se kterými pracuji, nejsou světci ani mudrci. I když jsou příležitostně zbožní, nejsou adepty duchovna. Setkali jste se s nimi v obchodě ve frontě u pokladny nebo stáli na křižovatce před semaforem ve vedlejším pruhu. Jsou to naši rodiče, přátelé, manželé, děti a jsme to my sami. Úmrtí, u kterých jsem byla, nebyla zapříčiněna náhlým násilným útokem či neočekávaným selháním srdce. Byla to úmrtí s rutinní prognózou terminální nemoci, konečné vymizení z těla prorostlého rakovinou nebo utišení při selhání základních funkcí fyziologického systému. Zkrátka obyčejní lidé umírající obyčejnou smrtí. Ale to, čeho jsem si všimla a zažila u těchto úmrtí, je naprosto zaručené a vůbec ne běžné. Je to opravdové, transcendentální 7
Milost v umírání a výjimečné. Zkrátka a dobře, lidé umírají s důstojností, v míru a s transformovaným vědomím vyzařujíc energii, kterou lze popsat pouze jako duchovní. Smrt, jako žádný jiný okamžik v životě, přichází v zářícím tichu. Smrt je tak absolutní, že každý, kdo se s ní setká, je transformován. Smrt vyvolává ty nejsilnější pocity: hrůzu, smutek, zuřivost, naprostou fascinaci a vnitřní potvrzení, a také intuitivní rozpoznání osvobození. Americký velikán psychologie a filozofie William James shrnul svá pozorování takto: „Veškeré mé poznávání mě vede k přesvědčení, že svět našeho běžného vědomí je pouze jedním z mnoha existujících světů vědomí. Jsem si jist, že tyto ostatní světy zahrnují zkušenosti, které mají pro náš život také smysl. A i když v podstatě tyto zkušenosti z jiných světů vědomí a zkušenosti z běžného vnímání zůstávají oddělené, v určitých okamžicích se spojí a proudí vyšší energie.“1
Podle mých pozorování z času stráveného se stovkami umírajících, je smrt naprosto jednoznačně jedním z těch okamžiků, kdy „dovnitř proudí vyšší energie“. Podle popisu Mircey Eliade se jedná o „průlom úrovní“. Moudré tradice to připouštějí po tisíciletí. Ve středověku se o tom na Západě zmiňovaly série pojednání známé jako Ars Moriendi neboli „Umění dobré smrti“. Obsahují mapu psychospirituálních transformací procesu umírání zapsaných v křesťanské náboženské terminologii. V této době a kultuře převládal světový názor, že smrt i život představují putování. Umírající na rozhraní života a smrti byli považováni za ty, kteří mohou vidět mystérium téměř nepoznatelné pro ostatní nalézající se uprostřed proudu života. Pohlíželo se na umírající jako na bytosti, které rychle míří po své stezce k duchovním dimenzím. 8
1. Život, umírání a transformace Na Východě sepsal v osmém století Padmasambhava podrobnou mapu a vysvětlení procesu umírání v Bardo Thödol – Tibetské knize mrtvých. Esence tohoto učení spočívá v tom, že při rozpouštění během umírání se dostáváme za pocit osobního já a iluzorní představy běžné mysli. V mezeře vytvořené tímto posunem je odhalována a zakoušena přirozená povaha Skutečnosti, do níž vstupujeme. Buddhistická psychologie vidí umírání jako okamžik, kdy se spontánně zjeví v celé své nekonečné slávě základní přirozenost mysli, esence toho, kdo jsme, někdy nazývaná Základní Zářnost, Jasné světlo nebo Věčná záře.2 Takové názory v sobě obsahují obrovskou moudrost. Naše kultura (Amerika) na přelomu třetího tisíciletí ztratila mnoho z této moudrosti a nyní jsme v procesu jejího znovuzískávání. Odehrává se základní posun ve vnímání smrti a umírání. Tento posun byl uveden prací Elisabeth Kübler-Rossové a dalšími, kteří jako první přistoupili k umírání jako k legitimnímu, dosud neprobádanému předmětu výzkumu. Posun vnímání dále těžil z hospicového hnutí, epidemie AIDS a rozvoje lékařských technik, které zvýšily pravděpodobnost zkušenosti blízké smrti. K uchopení smrti a umírání jako předmětu výzkumu a zájmu přispěla omezená, ale významná obnova duchovní praxe na Západě a evoluční dozrávání všeobecného vědomí. Je bez pochyb, že začínáme nahlížet na smrt jako na konečné stádium růstu. Dále uvedená pozorování a myšlenky jsou příspěvkem ke studiu smrti a umírání v naději, že s důkladným zkoumáním, porozuměním transformačním možnostem lidské psychiky a určitou dávkou intuice můžeme začít formulovat vlastní moudrost o zkušenosti umírání. Zkušenosti, kterou musíme všichni projít. My, současníci žijící na Západě, často couváme před symboly a koncepty jiných kultur či období, anebo z nich děláme senzaci. Nyní je naším 9
Milost v umírání úkolem nechat dozrát vlastní moudrou tradici. Je načase zaznamenat a popsat psychospirituální transformace probíhající v procesu umírání takovými termíny, které můžeme přijmout za vlastní. V této knize jsem popsala zkušenost umírání z hlediska transformací, kterých si začínají všímat mnozí pracující s umírajícími. Zdá se, že tyto transformace jsou součástí samotného procesu umírání. Říká se, že smrt je zrcadlo, ve kterém se odráží celý život.3 Když se díváme do tohoto „zrcadla“ smrti a umírání, získáváme jasnější obraz nás samých, jasnější obraz možností lidského vědomí. Prohloubení porozumění smrti a umírání, které mají podle obvyklých názorů nepoznatelnou povahu – zejména poznání, že odhalují transformativní a transcendentální sílu umírajícího – nám pomáhá porozumět strachu ze smrti a zmenšit jej. S tímto vhledem můžeme začít chápat smrt jako součást života stejně krásnou jako všechny ostatní aspekty života. Přiblížíme se přijetí faktu, že část zkušenosti fyzické existence v sobě zahrnuje také přirozený předpoklad zániku organismu. Proč umíráme? Začněme s jednoduchou odpovědí: protože žijeme. Slovy amerického duchovního učitele Ram Dasse: „Smrt není krutá ani potupná.“ Větší porozumění procesu umírání ve fyzické a psychospirituální rovině nám umožní lepší doprovázení našich blízkých a nás samotných tímto těžkým a náročným obdobím. Pozorovat a důvěrně se podílet na sjednocování vědomí umírajícího s Čistým Světlem nebo Podstatou Bytí je nevýslovný a nezapomenutelný zážitek vysoké hodnoty. V okamžiku naplněném soucitem a moudrostí námi pronikne síla ukrytá za odděleným já. Když prohlubujeme porozumění cestě člověka chápáním smrti, prohlubujeme také svou kapacitu žít plnější a svobodnější život a naplňuje nás úcta, že jsme naživu. Transformativní síla vhledu na proces umírání z nás udělá jiné lidi. Rozšířením svých horizontů 10
1. Život, umírání a transformace a přehodnocením hranic se staneme většími, celistvějšími a více skutečnými. Vstoupíme do úrovní, které naši novou hlubší bytost otevřou tomu, co je – dávání a braní v životě či umírání s méně triky a jednodušší pravdou, s menší frivolitou a větší radostí, s menším utrpením a větší vděčností. Dovolte mi začít s popisem určitých pozorování procesu umírání, které vedou ke zjištění a hlubokému přesvědčení, že smrt má zásadní duchovní smysl. 1.1 Zkušenost blížící se smrti Když jsem začala pracovat s umírajícími, musela jsem zpočátku bojovat se strachem. Byla jsem šokována těly, která byla zpustošena nemocí. Po určitém čase jsem si zvykla a strach ustoupil natolik, že jsem se mohla účastnit hluboké majestátnosti obyčejné smrti. Spoluúčast je zde základní postoj. Není to už více pozorování, dívání se zvenku, představy a interpretace. Je to „být s někým“, poznání a empatické prožívání zevnitř ven. Je to dialog. Spoluúčast vytváří hloubku a spojení, a proto podporuje lidskost, přijetí a pochopení. Spoluúčast mi dovolila zahlédnout jedinečný a prchavý okamžik na cestě člověka, který jsem nazvala „Zkušenost blížící se smrti“. Zkušenost blížící se smrti je zjevně univerzální duchovní proces provázený rozpouštěním těla a odděleného pocitu já. V taoistické tradici se říká: „Cesta, o které se dá mluvit, není Cesta.“ V tomto významu se tamtéž pojednává i o Duchu, nepopsatelném a základním zdroji všeho bytí, který je spíše popsán svými charakteristickými kvalitami: prázdnou úplností, širou prostorností, nepodmíněností, zářností, mírem, láskou a posvátností. Zkušenost blížící se smrti se může odehrát několik týdnů nebo dnů, někdy dokonce i několik hodin nebo minut před smrtí. 11