Issuu

KRISTÝNA PIVODOVÁ

KADEŘ VLASŮ labý jako moucha. Hloupá knižní fráze se stala součástí života Viléma Daňka. Sotva se odploužil na záchod, aby ulevil křeči v žaludku. Další střevní chřipka. Kolik jich vůbec může člověk vydržet? Diana Daňková manžela soucitně sledovala. ,,Ta tvoje imunita, to je tragédie," konstatovala. Snažil se být statečný a ona se snažila být trpělivá. Nepsaná partnerská dohoda. ,,Kdy už to skončí, Di?" vzdychl. ,,Co říkal doktor?" odpověděla mu otázkou. „Že jsem oslabený a pořád něco chytám. Prý se to prostě stává. Člověk se dostane do bludného kruhu nemocí a nemůže ven." Bojovně si zapíchla ruce v bok. Ryšavé vlasy jí spadaly podél klasických rysů tváře, jako by ji vymodeloval nějaký antický sochař. Mohla by stát modelem pro bohyni války. Nikdy nedokázala jen přihlížet, život pro ni byl bitevní pole. ,,A co s tím?" ,,Mám to prostě vydržet." „Felčar zatracenej," prskla. ,,Musíš tu imunitu zkrátka nějak posílit. Co třeba čínská medicína?" Vilém vyčerpaně zavřel oči. Jejich rozhovory se

v poslední době vždycky stočily do stejných kolejí. ,,Já na to nevěřím." „Nevěříš? A na co věříš? Že je normální být třikrát do měsíce nemocný?" ,,Nedělám to schválně," ohradil se. ,,Je to snad podle tebe moje chyba? To mi chceš říct?" Dianina tvář se stáhla. Vypadalo to, že přemáhá slzy. ,,Promiň, promiň," drmolila horlivě. ,,Jen mám o tebe strach. Jasně že to není tvoje chyba. Chceš, abych ti něco udělala? Třeba čaj?" Vilém Daněk přikývl a sledoval svou ženu, jak plní rychlovarnou konvici vodou. Jak dlouho to asi vydrží? Zatím je soucitná, tolerantní a pečující, ale to nemůže trvat do nekonečna. Vzala si chlapa, aktivního sportovce - široká ramena, silné paže. A teď se z něj stala roztřesená troska. Nemluvě o jejich synovi Petříkovi, který k tátovi vzhlížel jako ke svému hrdinovi. K muži, jehož jen tak něco neskolí ... To už dávno není pravda. A co šéf? Jak dlouho bude tolerovat věčné absence? Všechno to začalo vlastně docela nevinně, mírným průjmem před třemi měsíci. Smáli se společně, že snědl zkažený majonézový salát. Ale od té doby jako by ho někdo proklel. Stačilo, aby si čichl ke zkaženému jídlu, a už v tom trápení jel znovu. Jakmile se ochladilo, přidaly se k věčným křečím v útrobách kašel a rýma. Ironií osudu bylo, že zatímco Vilémovo tělo žalostně chátralo, rychle ztrácel pracně nabytou svalovinu, 6

jeho kůže připomínala vysušený pergamen a na ná tech a hr'betech rukou mu vyskákala nehezká vyrážk prameny vlnitých kaštanových vlasů zůstávaly hus a lesklé. Vypadal, jako by z ješitnosti nosil parukL Ale všechno to časem pomine, opakoval si Vilé1 doktorova slova. Je to jen otázka času, než se jeb zdravotní stav zlepší.

Internista Kamil Polák se nedokázal ubránit dojet když spatřil křehkou postavu Diany Daňkové, jak~ hroutí pod tíhou zlých zpráv. „Váš muž bohužel. .. Jeho stav se zhoršil, nejsp v důsledku dehydratace," vysvětloval opatrně. „Ale to přece není možné," třásla se žena. Kdy manžela na pohotovost přivezla, všichni viděli, ja ho obětavě podpírá, otírá mu rozpraskaná ústa a pc vzbuzuje ho vlídnými slovíčky. ,,Vyzkoušeli jsm snad všechno ... " „Já vám rozumím, ale lidské tělo někdy nereaguj tak, jak bychom si přáli," opáčil Kamil Polák. ,,Přišli jste na to, co mu je?" „Patrně nějaká protrahovaná střevní chřipka." Pc vzbudivě poklepal ženu po rameni. ,,Musíte doufal Bude líp." V tom se však lékař mýlil. Stav Viléma Daňka s nezlepšoval. Naopak. Muž scházel před očima a jeh1 žena, která za ním chodila do nemocnice každý den byla dojemně bezmocná. Všichni na oddělení ji měli rádi. Lékaři, sestr:

v poslední době vždycky stočily do stejných kolejí. ,,Já na to nevěřím." „Nevěříš? A na co věříš? Že je normální být třikrát do měsíce nemocný?" „Nedělám to schválně," ohradil se. ,,Je to snad podle tebe moje chyba? To mi chceš říct?" Dianina tvář se stáhla. Vypadalo to, že přemáhá slzy. ,,Promiň, promiň," drmolila horlivě. ,,Jen mám o tebe strach. Jasně že to není tvoje chyba. Chceš, abych ti něco udělala? Třeba čaj?" Vilém Daněk přikývl a sledoval svou ženu,jak plní rychlovarnou konvici vodou. Jak dlouho to asi vydrží? Zatím je soucitná, tolerantní a pečující, ale to nemůže trvat do nekonečna. Vzala si chlapa, aktivního sportovce - široká ramena, silné paže. A teď se z něj stala roztřesená troska. Nemluvě o jejich synovi Petříkovi, který k tátovi vzhlížel jako ke svému hrdinovi. K muži, jehož jen tak něco neskolí. .. To už dávno není pravda. A co šéf? Jak dlouho bude tolerovat věčné absence? Všechno to začalo vlastně docela nevinně, mírným průjmem před třemi měsíci. Smáli se společně, že snědl zkažený majonézový salát. Ale od té doby jako by ho někdo proklel. Stačilo, aby si čichl ke zkaženému jídlu, a už v tom trápení jel znovu. Jakmile se ochladilo, přidaly se k věčným křečím v útrobách kašel a rýma. Ironií osudu bylo, že zatímco Vilémovo tělo žalostně chátralo, rychle ztrácel pracně nabytou svalovinu,

jeho kůže připomínala vysušený pergamen a na nártech a hróetech rukou mu vyskákala nehezká vyrážka, prameny vlnitých kaštanových vlasů zůstávaly husté a lesklé. Vypadal, jako by z ješitnosti nosil paruku. Ale všechno to časem pomine, opakoval si Vilém doktorova slova. Je to jen otázka času, než se jeho zdravotní stav zlepší. Internista Kamil Polák se nedokázal ubránit dojetí, když spatřil křehkou postavu Diany Daňkové, jak se hroutí pod tíhou zlých zpráv. „Váš muž bohužel. .. Jeho stav se zhoršil, nejspíš v důsledku dehydratace," vysvětloval opatrně. „Ale to přece není možné," třásla se žena. Když manžela na pohotovost přivezla, všichni viděli, jak ho obětavě podpírá, otírá mu rozpraskaná ústa a povzbuzuje ho vlídnými slovíčky. ,,Vyzkoušeli jsme snad všechno ... " „Já vám rozumím, ale lidské tělo někdy nereaguje tak, jak bychom si přáli," opáčil Kamil Polák. ,,Přišli jste na to, co mu je?" ,,Patrně nějaká protrahovaná střevní chřipka." Povzbudivě poklepal ženu po rameni. ,,Musíte doufat. Bude líp." V tom se však lékař mýlil. Stav Viléma Daňka se nezlepšoval. Naopak. Muž scházel před očima a jeho žena, která za ním chodila do nemocnice každý den, byla dojemně bezmocná. Všichni na oddělení ji měli rádi. Lékaři, sestry

Byla zdvořilá, trpělivá, vždycky počkala, pokud na ni nikdo neměl čas, nestěžovala si. Pokaždé přinesla personálu alespoň drobnou pozornost - čokoládu, balíček mleté kávy, sypaný čaj ... Když jí musel doktor Polák po třítýdenní hospitalizaci oznámit, že Vilém Daněk zkolaboval a na jednotce intenzivní péče navzdory nitrožilně zavedeným antibiotikům zemřel, měl sucho v ústech a hlas se mu chvěl. Tak mocně na něj čerstvá vdova působila. Některé ženy pláč okradl o krásu, zrudl a opuchl jim obličej, štkaly a v nose jim bublaly hleny. Diana Daňková plakala jako padlý anděl, vytesaný na prvorepublikovém náhrobku. Tiše, důstojně. Do nemocnice nakonec přivedla i osmiletého Petra. Klučina byl oblečený stejně jako ona ve smutku. Diana na sobě měla antracitové pouzdrové šaty, její syn tmavou koši a černé plátěné kalhoty. Potřásla Kamilu Polákovi rukou a vyrovnaným hlasem mu poděkovala za péči, kterou on i celé oddělení věnovali jejímu muži. ,,Vím, že jste udělali všechno, co jste mohli," prohlásila. Sestry dojatě přikyvovaly a doktor Polák ji neohrabaně objal. i

ošetřovatelky ...

Tělo

Viléma Daňka zatím leželo v chladicím boxu nemocnice. Protože byl podle lékařských záznamů v posledních měsících prokazatelně nemocný, nebyla jeho smrt považována za podezřelou. Ošetřující lékař navrhl provedení patologicko-ana8

tomické pitvy, aby ozřejmil přesnou příčinu smrt Vilém Daněk byl relativně mladý muž, sportovec a bylo přece jen poněkud znepokojivé, že nezvlác sérii střevních chřipek. Patologicko-anatomická pitva se provádí přím v nemocnici, může ji vykonat, na rozdíl od pitv soudní, kterou nařizuje policie, státní zástupce neb soudce, i patolog, a nikoliv jen soudní lékař. A má ještě jednu výhodu - hradí ji nikoliv stát, al zdravotní pojišťovna. Nemocniční patolog zjistil, že sliznice střev i žalud ku nebohého Viléma Daňka byla zduřelá a překrveni Lékař usoudil, že jde o následek opakovaných infekt trávicího traktu. Přímou příčinou smrti se zdála být nákaza rezistent ním zlatým stafylokokem, neboli obávaná nemocnič ní infekce MRSA. Oslabený organismus s bakteri zkrátka nedokázal bojovat a rychle kapituloval. Smůla . . . Jak se zdálo, nikdo nic nezanedbal a všichni měl čisté svědomí.

Diana Daňková uspořádala svému muži „moc hez ký" pohřeb, na tom se shodli všichni Vilémovi přátelé Jediný stín na obřad vrhal spor mezi Dianou a Vi lémovou matkou Zdenou, která chtěla pro syna ote vřenou rakev. Diana však striktně trvala na kremac a nakonec bylo po jejím. U rakve přijímala kondolence v nových šatech a mi mořádně jí to slušelo.

i ošetřovatelky .. . Byla zdvořilá, trpělivá, vždycky počkala, pokud na ni nikdo neměl čas, nestěžovala si. Pokaždé přinesla personálu alespoň drobnou pozornost - čokoládu, balíček mleté kávy, sypaný čaj ... Když jí musel doktor Polák po třítýdenní hospitalizaci oznámit, že Vilém Daněk zkolaboval a na jednotce intenzivní péče navzdory nitrožilně zavedeným antibiotikům zemřel, měl sucho v ústech a hlas se mu chvěl. Tak mocně na něj čerstvá vdova působila. Některé ženy pláč okradl o krásu, zrudl a opuchl jim obličej, štkaly a v nose jim bublaly hleny. Diana Daňková plakala jako padlý anděl, vytesaný na prvorepublikovém náhrobku. Tiše, důstojně . Do nemocnice nakonec přivedla i osmiletého Petra. Klučina byl oblečený stejně jako ona ve smutku. Diana na sobě měla antracitové pouzdrové šaty, její syn tmavou koši a černé plátěné kalhoty. Potřásla Kamilu Polákovi rukou a vyrovnaným hlasem mu poděkovala za péči, kterou on i celé oddělení věnovali jejímu muži. ,,Vím, že jste udělali všechno, co jste mohli," prohlásila. Sestry dojatě přikyvovaly a doktor Polák ji neohrabaně objal. Tělo Viléma Daňka

zatím leželo v chladicím boxu nemocnice. Protože byl podle lékařských záznamů v posledních měsících prokazatelně nemocný, nebyla jeho smrt považována za podezřelou. Ošetřující lékař navrhl provedení patologicko-ana8

tomické pitvy, aby ozřejmil přesnou příčinu smrti. Vilém Daněk byl relativně mladý muž, sportovec, a bylo přece jen poněkud znepokojivé, že nezvládl sérii střevních chřipek. Patologicko-anatomická pitva se provádí přímo v nemocnici , může ji vykonat, na rozdíl od pitvy soudní, kterou nařizuje policie, státní zástupce nebo soudce, i patolog, a nikoliv jen soudní lékař. A má ještě jednu výhodu - hradí ji nikoliv stát, ale zdravotní pojišťovna. Nemocniční patolog zjistil, že sliznice střev i žaludku nebohého Viléma Daňka byla zduřelá a překrvená. Lékař usoudil, že jde o následek opakovaných infektů trávicího traktu. Přímou příčinou smrti se zdála být nákaza rezistentním zlatým stafylokokem, neboli obávaná nemocnič ní infekce MRSA. Oslabený organismus s bakterií zkrátka nedokázal bojovat a rychle kapituloval. Smůla ... Jak se zdálo, nikdo nic nezanedbal a všichni měli čisté svědomí.

Diana Daňková uspořádala svému muži „moc hezký" pohřeb, na tom se shodli všichni Vilémovi přátelé. Jediný stín na obřad vrhal spor mezi Dianou a Vilémovou matkou Zdenou, která chtěla pro syna otevřenou rakev. Diana však striktně trvala na kremaci a nakonec bylo po jejím. U rakve přijímala kondolence v nových šatech a mimořádně jí to slušelo. 9

Měsíc po pohr'bu Viléma Daňka se do vrátnice budovy na pražské Zbraslavi, kde sídlí středočeská mordparta dostavila Zdena Daňková a trvala na tom, že musí ' mluvit s nějakým detektivem, který vyšetřuje vraždy. Uniformovaný strážný se ji snažil odradit, ale stará žena prohlásila, že neodejde, dokud ji někdo nevy-

slechne. Nakonec se nad ní slitoval nadporučík Tomáš Kraus. Křepce seběhl do vrátnice, představil se a gestem ukázal na dveře návštěvní místnosti. Neměl tušení, co má na srdci, a nechtělo se mu vodit ji do kanceláře, odkud by bylo složitější dámu vypoklonkovat, pokud by se ukázalo, že přišla s ně jakou snůškou nesmyslů. Zdena Daňková si nervózně otřela ústa. ,,Myslím, že snacha zavraždila mého syna," pravila bez úvodu. Nadporučík udržoval profesionálně zdvořilý výraz. ,,Můžete mi popsat, co se stalo?" ,,Můj syn začal být nemocný, nikdo nevěděl proč. A pak v nemocnici zemřel." ,,Provedli pitvu?" ,,Ano, ale jen tu nemocniční." Z toho nadporučík pochopil, že úmrtí mladého muže nikdo nevnímal jako zvláště podezřelé. Doktory zajímala příčina, ale nepátrali po žádném zásahu třetí osoby. ,,A výsledek?" ,,Prý to byla infekce." A co vás vede k domněnce, že to tak ve skutečnosti

nebylo?" 10

„Vždycky jsem Dianu, teda snachu, podezřívala, že je to falešná ženská. Chce, aby ji každý obdivoval, hraje si na mučednici, byla taková odjakživa," chrlila ze sebe Zdena Daňková nesouvisle. ,,Je zákeřná. Na pohřbu mě objímala, ale teď mi nechce dovolit vidět se s vnukem. Prý to odmítá Petřík sám, ovšem to je naprostý nesmysl." Obvyklé pnutí mezi snachou a tchyní nadporučíka Krause příliš nepřesvědčilo, že by měl podezřením staré ženy přikládat váhu. ,,Máte i něco konkrétněj šího?" ,,Dostala jsem anonym," vzdychla Zdena Daňko vá. ,,Diana má milence, měla ho už v době, kdy byl Vilém nemocný." ,,To se bohužel stává ... " ,,Ale ona přede všemi hrála, jaká je milující manželka," vedla si Daňková zarputile svou. ,,Ani to přeci není neobvyklé," povzdechl si nadporučík a nenápadně mrknul na mobil, kolik je hodin. ,,Diana dělá v nějaké umělecké sklárně u Kolína. A ten anonym psal, ať se na internetu podívám, co se používá při čeření skla," pokračovala žena napjatým hlasem. ,,A podívala jste se?" pobídl ji detektiv. Přikývla.

Chvilku mlčeli a sledovali jeden druhého. Ticho nakonec přerušil nadporučík Kraus. ,,Já nejsem sklář, paní Daňková." 11

Měsíc po pohr'bu Viléma Daňka se do vrátnice budo-

vy na pražské Zbraslavi, kde sídlí středočeská mordparta, dostavila Zdena Daňková a trvala na tom, že musí mluvit s nějakým detektivem, který vyšetřuje vraždy. Uniformovaný strážný se ji snažil odradit, ale stará žena prohlásila, že neodejde, dokud ji někdo nevyslechne. Nakonec se nad ní slitoval nadporučík Tomáš Kraus. Křepce seběhl do vrátnice, představil se a gestem ukázal na dveře návštěvní místnosti. Neměl tušení, co má na srdci, a nechtělo se mu vodit ji do kanceláře, odkud by bylo složitější dámu vypoklonkovat, pokud by se ukázalo, že přišla s ně jakou snůškou nesmyslů. Zdena Daňková si nervózně otřela ústa. ,,Myslím, že snacha zavraždila mého syna," pravila bez úvodu. Nadporučík udržoval profesionálně zdvořilý výraz. ,,Můžete mi popsat, co se stalo?" ,,Můj syn začal být nemocný, nikdo nevěděl proč. A pak v nemocnici zemřel." ,,Provedli pitvu?" ,,Ano, ale jen tu nemocniční." Z toho nadporučík pochopil, že úmrtí mladého muže nikdo nevnímal jako zvláště podezřelé. Doktory zajímala příčina, ale nepátrali po žádném zásahu třetí osoby. ,,A výsledek?" ,,Prý to by la infekce." ,,A co vás vede k domněnce, že to tak ve skutečnosti nebylo?"

„Vždycky jsem Dianu, teda snachu, podezřívala, že je to falešná ženská. Chce, aby ji každý obdivoval, hraje si na mučednici, byla taková odjakživa," chrlila ze sebe Zdena Daňková nesouvisle. ,,Je zákeřná. Na pohřbu mě objímala, ale teď mi nechce dovolit vidět se s vnukem. Prý to odmítá Petřík sám, ovšem to je naprostý nesmysl." Obvyklé pnutí mezi snachou a tchyní nadporučíka Krause příliš nepřesvědčilo, že by měl podezřením staré ženy přikládat váhu. ,,Máte i něco konkrétněj šího?" ,,Dostala jsem anonym," vzdychla Zdena Daňko vá. ,,Diana má milence, měla ho už v době, kdy byl Vilém nemocný." ,,To se bohužel stává ... " ,,Ale ona přede všemi hrála, jaká je milující manželka," vedla si Daňková zarputile svou. ,,Ani to přeci není neobvyklé," povzdechl si nadporučík a nenápadně mrknul na mobil, kolik je hodin . ,,Diana dělá v nějaké umělecké sklárně u Kolína. A ten anonym psal, ať se na internetu podívám, co se používá při čeření skla," pokračovala žena napjatým hlasem. ,,A podívala jste se?" pobídl ji detektiv. Přikývla.

Chvilku mlčeli a sledovali jeden druhého. Ticho nakonec přerušil nadporučík Kraus. ,,Já nejsem sklář, paní Daňková. " 11

tého člověka, kterého jsme opravdu milovali ... A jak hrozným způsobem k tomu! " Pro Dušanu a Viliama přestal Jozef existovat. Nekontaktovali ho, nenapsali mu do věznice. A ani to neudělají. ,,Už ho nikdy nechceme vidět. Ať to u soudu dopadne jakkoli, práh našeho domova už mu překročit nedovolíme," tvrdí Viliam nekompromisně. A stejného mínění je i jeho matka Dušana.

OBSAH Kadeř vlasů

(Kristýna Pivodová) .................... (Jiří Soukup)

.......................

Smrtonosný trojúhelník ( Eduard Svítivý) .. . .....

Najdi a zaměň (Jan J.

...........................

(Vladimír Matoušek) ............... ...... ...... ...... ..

Mrtvá v tunelu (Jiří Soukup) ............................

Vražda ve fabrice

Vaněk)

Podivná láska k ženám

Zpackaný život „Sandry

uspávačky"

(Eduard Svítivý) .. . ...... . ...... . ....... .. ..... . ..... . .....

Sok zbavený rozumu (Vladimír Matoušek) ..... .................... ...... ....

Smrt v Bílé vodě (Jan Pinkava) ..... ....... ...... .....

Vražda promiskuitní manželky (Vladimír Matoušek) ........... ...... ..... ............. 109 Černá ovce rodiny (Antonín Jirotka) .................. 122

Bábinka a tyran (Aleš Pivoda) .... .............. ....... 132

142

l~I KRIMI -3 Kolektiv autorů

PODIVNÁ LÁSKA

KŽENÁM SKUTECNÉ KRIMINÁLN[ PŘ[PADY Vydal Mgr. Jiří černý - Vydavatelství Víkend, 2017 Redaktorka Květa Svárovská Obálka Studio VVG Sazba Miroslav Hůlovec. Vimperk Tisk Finidr s.r. o., český Těšín MK ČR E IO 781 - ISSN 1213-2187 PNS, a. s., Mediaprint & Kapa a jiné distribuční firmy

Rozšiřují

ISBN 978-80-7222-985-7