Příběh
o zrození šamana,
příběh
o životě
1)outníkova cesta a gen iue loci
Monika Micajová
Monika Micajová - Poutníkova cesta a genius loci Ilustrace na obálce Kristlof Grafická úprava obálky Roman Koňařík Ilustrace Kristlof Odpovědná redaktorka Ivona Koňaříková Sazba Roman Koňařík Tisk tHB Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Husova ul. 1881 580 01 Havlíčkův Brod Vydalo nakladatelství Černý Drak Roman Koňařík, Bílovice 423, 687 12 2017, Vydání 1.
© Monika Micajová, 2017 Ilustrace © Kristlof, 2017 České vydání © Roman Koňařík - Černý Drak, 2017
ISBN 978-80-906481-5-9
Monika Micajová
'Poutníkova cesta a geniue loci
Nakladatelství Černý Drak 2017
Obsah
Předmluva
I.
............................................................... 6
část
1. kapitola - Otevření brány .................................... 10
,,Živo.t je jpko lo<j'. Pluje v oceánu nevědom{. Mezi lodi a morem proud{ neustálý dialog a vzájemný vliv."
2. kapitola - Příprava na smrt ................................. 20 3. kapitola - Smrt .................................................. 27 4. kapitola - Do ticha pouště .................................. 32 II. část
5. kapitola 6. kapitola 7. kapitola 8. kapitola -
Klid ................................................... 48 Cestování ........................................... 56 Duše .................................................. 68 Smyslem života je život ....................... 77
III. část
9. kapitola - Proměna ............................................ 86 10. kapitola - Jdeme na to ......................................... 95 11. kapitola - Změna .............................................. 105 12. kapitola - Naplnění ........................................... 115 IV. část 13. kapitola - Nové místo ...................................... 124 14. kapitola - Galerie ............................................ 130 15. kapitola - Završení .......................................... 140 Dovětek
......................................... .................. .... 152 Doslov ............ ......... ....................... ..................... 154
Předmluva
Projekce světa, kterou vidíme, se nám jeví jako jediná Je tomu ale opravdu tak? Hmotná realita, o kterou se opíráme, zobrazuje jen malou část světa. Vět šinu času trávíme v kvalitách mnohem jemnějšího charakteru. Jsou to právě myšlenky, představy, vzpomínky, plány, fantazie, denní snění nebo třeba city a emoce, co tvoří náš život. Přestože tuto část lidskosti můžeme nazvat neviditelnou, je tou nejsilnější součástí, ale i stavebním materiálem každého dne. Nedá se změřit, uchopit, popsat ani vyfotit. Navzdory tomu každá lidská bytost zná tento vnitřní druh prožitku. Naše kultura a moderní společnost však to, co není viditelné, označuje za naivní, jednoduché nebo dokonce neexistující. Je ale také docela možné, že je všechno zcela jinak. Při pusťme ideu, že právě svět nehmatatelný, čili za zrakem, není zázrakem, ale rozšířenou skutečností. Z nadhledu jsme zjistili, že Země není placatá. Vhledem zase může me objevit nevídané jevy. Zdá se, že rozšířením obzoru získáváme bohatší zprávu o světě a všech souvislostech, které se nás osobně týkají. Evoluce jde stále dopředu a doba technologického pokroku je na svém vrcholu. Nyní je nasnadě pokročit i ve vývoji lidského vědomí. Hrdina této knihy se o to pokusil. Možná si to ani sám nepřál, ale stalo se. Nejdřív ovšem musel projít proměnou a zanechat původního způsobu myšlení i nahlížení na svět. Svlékání staré kůže je bolestivý proces, ale nevyhnutelný pro nový způsob bytí. Nabytá svoboda je skutečnou povahou člově ka, pro kterou byl zrozen. skutečnost.
Otevření světa ve své nebývalé velikosti se dá přirovnat k vidění ve tmě." Tato zkušenost však není nová. Podané s;ědectví původních obyvatel kontinentů hovoří o em~irických zkušenostech, které měly zůstat dlouh? ~~?; tajemstvím. Je pravděpodobné, že doba odkryvam taJu pomalu, ale přece, přichází.
Autorka
Příběh který vám budu vyprávět je fantazií. Popisuje
neskuteč~ý svět a postavy jsou vymyšlené.~ n~, druho~ stranu je vše naprostá pravda a skutecnost. Zalez1, z ktere strany se budete dívat. To už n:chám_ ,n~ v~s; , , Bylo nebylo a přece bylo. V nasledu11c1ch r~dc1c? _vypra~ vím vše přesně tak, jak jsem dostala. Ale soucasne Jse~ s1 musela sama také prožít. Jsem unavena, jako bych prosla dlouhou poutníkovu pouť. Ochránkyně přfběhů
7
Předmluva
Projekce světa, kterou vidíme, se nám jeví jako jediná skutečnost. Je tomu ale opravdu tak? Hmotná realita, o kterou se opíráme, zobrazuje jen malou část světa. Vět šinu času trávíme v kvalitách mnohem jemnějšího charakteru. Jsou to právě myšlenky, představy, vzpomínky, plány, fantazie, denní snění nebo třeba city a emoce, co tvoří náš život. Přestože tuto část lidskosti můžeme nazvat neviditelnou, je tou nejsilnější součástí, ale i stavebním materiálem každého dne. Nedá se změřit, uchopit, popsat ani vyfotit. Navzdory tomu každá lidská bytost zná tento vnitřní druh prožitku. Naše kultura a moderní společnost však to, co není viditelné, označuje za naivní, jednoduché nebo dokonce neexistující. Je ale také docela možné, že je všechno zcela jinak. Při pusťme ideu, že právě svět nehmatatelný, čili za zrakem, není zázrakem, ale rozšířenou skutečností. Z nadhledu jsme zjistili, že Země není placatá. Vhledem zase může me objevit nevídané jevy. Zdá se, že rozšířením obzoru získáváme bohatší zprávu o světě a všech souvislostech, které se nás osobně týkají. Evoluce jde stále dopředu a doba technologického pokroku je na svém vrcholu. Nyní je nasnadě pokročit i ve vývoji lidského vědomí. Hrdina této knihy se o to pokusil. Možná si to ani sám nepřál, ale stalo se. Nejdřív ovšem musel projít proměnou a zanechat původního způsobu myšlení i nahlížení na svět. Svlékání staré kůže je bolestivý proces, ale nevyhnutelný pro nový způsob bytí. Nabytá svoboda je skutečnou povahou člově ka, pro kterou byl zrozen.
6
k
Otevření světa ve své nebývalé velikosti se dá přirovnat vidění ve tmě." Tato zkušenost však není nová. Podané
s;ědectví původních obyvatel kontinentů hovoří o emrirických zkušenostech, které m~l,:_ zůstat dlouh? ~~~ tajemstvím. Je pravděpodobne, ze doba odkryvant taJu pomalu, ale přece, přichází. Autorka
Příběh
který vám budu vyprávět je fantazií. Popisuje
neskuteč~ý svět a postavy jsou vymyšlené.~ n~- druho~
stranu je vše naprostá pravda a skutecnost. Zalez1, z ktere strany se budete dívat. To už nechám na vás. Bylo nebylo a přece bylo. V následujících ř~dcíc? _vyprá ~ vím vše přesně tak, jak jsem dostala. Ale soucasne Jsen: s1 musela sama také prožít. Jsem unavena, jako bych prosla dlouhou poutníkovu pouť. Ochránkyně příběhů
7
Pojď poutnfku a zapoj se do života. Vstup na svou loď a pluj, povedu tě. Budeš hledat správné cesty, budeš se mýlit i objevovat. Nakonec začneš hledat sám sebe a tajemství. Sebe můžeš nalézt snadno, nebo také po dlouhých útrapách a bouřích. Tajemství je možno se jen letmo dotknout.
Poutn{k, loď i moře jsou z téže látky, jako jsou sny. Poutn{k neví, že je lodí i mořem. Poutník neví, že sn{ sen. Netuší, že je hádankou, která sama v sobě obsahuje odpověď.
Život je nesmfr11ě krásný. Ie totiž celý, celý živý.
8
Pojď poutnfku a zapoj se do života. Vstup na svou loď a pluj, povedu tě. Budeš hledat správné cesty, budeš se mýlit i objevovat. Nakonec začneš hledat sám sebe a tajemství. Sebe můžeš nalézt snadno, nebo také po dlouhých útrapách a bouřfch. Tajemstvf je možno se jen letmo dotknout.
Poutnfk, loď i moře jsou z téže látky, jako jsou sny. Poutnfk neví, že je lodí i mořem. Poutník neví, že sní sen. Netuší, že je hádankou, která sama v sobě obsahuje odpověď.
Život je nesmírně krásný. Ie totiž celý, celý živý.
8
1. kapitola Otevření brány
Slunce rozlilo svůj svit a začalo ráno jednoho dalšího, obyčejně neobyčejného dne. Každý si tak může prožít jedno malé dějství, než světlo pomalu zmizí a ustoupí tmě noci. Obracíme tak stránku po stránce knihy našeho života. Jakub toho dne vstal brzy ráno a podíval se z okna. nejasný pocit, že je dnes něco jinak, nějaká změna ve vzduchu. Pomalu vypil svůj ranní čaj a přemýšlel, jaké plány a povinnosti ho čekají. A protože byl krásný letní den, rozhodl se vyjít trochu dřív a projít se. Šel pěšky a cestou pozoroval život v ulicích města. Sbíral totiž inspiraci pro svůj nový obraz. Již chvíli měl jisté vize, které se objevovaly i ve snech, ale potřeboval si některé detaily ujasnit a promyslet. Usedl na břeh Vltavy nedaleko od železničního mostu a díval se na plynoucí vodu, klidný pohyb labutí a létající racky. Viděl tu dokonalost a harmonii. Jako by se vše utvářelo podle matematického vzorce. Kdyby v jakýkoliv moment tuto scenérii zachytil, byla by kompozičně vyvážená. Již dávno si všiml, že velký architekt vytvořil své dílo ve zlatém řezu a v řádu pro oko neviditelných linií. Byl přesvědčen, že chaos neexistuje. Rád na tomto místě sedával a vnímal kontrast se světem lidí s ruchem městského života. Z přemítání jej vyrušil telefon, volala přítelkyně. ,,Ahoj Veroniko ... ano určitě přijď, rád tě večer uvidím ... " Ještě chvíli se zasnil a pokračoval v cestě do práce. Měl
10
Veronika přišla právě včas a jako vždy jí svítily její bleděmodré oči. Měl ji rád. Její vnímání světa ho bavilo a vzájemně se doplňovali, i když se znali jen krátce. Povahu měla od přírody veselou a zároveň hloubavou. Zajímavá kombinace. Měli jeden společný rys, a to smysl pro krásno, jak tomu říkali. Nekonečné hodiny mohli diskutovat o umění, designu nebo s úžasem procházet pražské ulice a obdivovat architekturu starých staveb a kouzlo tmavých zákoutí. Stejně tak šťastní byli v lese nebo na louce, kam unikali ve volných dnech, aby se dostali z města. "Dnes jsem měla náročný den," hlásila už ze dveří. Políbila Jakuba a klesla s úlevou na židli. Mezitím, co chystali společnou večeři, se dalo do deště a kapky zprvu jemně poklepávaly na okna. O chvíli později se ozval první burácivý hrom a začala bouřka. Blesky protínaly oblohu v rychlém sledu. Ještě pozdě v noci pozorovali oknem tanec živlů a světelné divadlo. Nemohli se odtrhnout od fantastické podívané. „Někdy přemýšlím o smyslu života a o čem to tady všechno je," promluvila do ticha Veronika. ,,Ale když vidím tu sílu, tak je život až průzračně hmatatelný. Jako kdyby tady vždycky byl," ještě potichu říká a tiskne nos na okno. „Dotek absolutna," podotkl Jakub. Tato bouřka působila nezvykle silným dojmem. Ještě chvíli mlčky sledovali dění za okny z bezpečí domova. Výbuchy hromů však nepřestávaly celou noc a vytrhávaly je ze spánku.
Dobří vědí,
kudy jít. Moudří vědí proč.
11
1. kapitola
Otevření brány
Slunce rozlilo svůj svit a začalo ráno jednoho dalšího, obyčejně neobyčejného dne. Každý si tak může prožít jedno malé dějství, než světlo pomalu zmizí a ustoupí tmě noci. Obracíme tak stránku po stránce knihy našeho života.
Veronika přišla právě včas a jako vždy jí svítily její bleděmodré oči . Měl ji rád. Její vnímání světa ho bavilo a vzájemně se doplňovali, i když se znali jen krátce. Povahu měla od přírody veselou a zároveň hloubavou. Zajímavá kombinace. Měli jeden společný rys, a to smysl pro krásno, jak tomu říkali. Nekonečné hodiny mohli diskutovat o umění, designu nebo s úžasem procházet pražské ulice a obdivovat architekturu starých staveb a kouzlo tmavých zákoutí. Stejně tak šťastní byli v lese nebo na louce, kam unikali ve volných dnech, aby se dostali z města. ,,Dnes jsem měla náročný den," hlásila už ze dveří. Políbila Jakuba a klesla s úlevou na židli.
Jakub toho dne vstal brzy ráno a podíval se z okna. Měl nejasný pocit, že je dnes něco jinak, nějaká změna ve vzduchu. Pomalu vypil svůj ranní čaj a přemýšlel, jaké plá-
ny a povinnosti ho čekají. A protože byl krásný letní den, rozhodl se vyjít trochu dřív a projít se. Šel pěšky a cestou pozoroval život v ulicích města. Sbíral totiž inspiraci pro svůj nový obraz. Již chvíli měl jisté vize, které se objevovaly i ve snech, ale potřeboval si některé detaily ujasnit a promyslet. Usedl na břeh Vltavy nedaleko od železničního mostu a díval se na plynoucí vodu, klidný pohyb labutí a létající racky. Viděl tu dokonalost a harmonii. Jako by se vše utvářelo podle matematického vzorce. Kdyby v jakýkoliv moment tuto scenérii zachytil, byla by kompozičně vyvážená. Již dávno si všiml, že velký architekt vytvořil své dílo ve zlatém řezu a v řádu pro oko neviditelných linií. Byl přesvědčen, že chaos neexistuje. Rád na tomto místě sedával a vnímal kontrast se světem lidí s ruchem městského života. Z přemítání jej vyrušil telefon, volala přítelkyně. ,,Ahoj Veroniko ... ano určitě přijď, rád tě večer uvidím ..." Ještě chvíli se zasnil a pokračoval v cestě do práce.
10
Mezitím, co chystali společnou večeři, se dalo do deště a kapky zprvu jemně poklepávaly na okna. O chvíli později se ozval první burácivý hrom a začala bouřka. Blesky protínaly oblohu v rychlém sledu. Ještě pozdě v noci pozorovali oknem tanec živlů a světelné divadlo. Nemohli se odtrhnout od fantastické podívané. „Někdy přemýšlím o smyslu života a o čem to tady všechno je," promluvila do ticha Veronika. ,,Ale když vidím tu sílu, tak je život až průzračně hmatatelný. Jako kdyby tady vždycky byl," ještě potichu říká a tiskne nos na okno. „Dotek absolutna," podotkl Jakub. Tato bouřka působila nezvykle silným dojmem. Ještě chvíli mlčky sledovali dění za okny z bezpečí domova. Výbuchy hromů však nepřestávaly celou noc a vytrhávaly je ze spánku.
Dobří vědí,
kudy jít. Moudří vědí proč.
St,rr kq trF>qstčrch F>řrslovr ses~é.'\vei.~
učei.ýt"ť>
Gi.óN>eN>
KJo r.qhhží Jo rnyší pqsričky, l:,uJe b>ez r.osu. Delouskej ořechy poJ ořešákern, r.el:,o hlqve r.qrosíou b>oule.
KJyž se h hqJ ovíjí kolem krku, r.ernysh si, že ío Jelá z přírulr.osh. KJo se rár.o r.er.qsr.íJá, zqkopr.e večer o svůj sfír..
ri
r,q
ZrcqJlo je jeJir.ou účir.r.ou z}:,rqr.Í profi }:,qzihš-
kůrn q ošklivým l:,ql:,ám.
HleJáš-li úkryí před Ješfěrn, hlqJová hškq l:,uJe prvr.í, kJo ri r,qb>íJr.e svou r.oru.
Přišlápr.uíá vosq r.ejhůř l:,oJá. KJyž hoJr.e myslíš r.q meJ, je h slqJko. T qk Jlouho foukql Jo horké polévky, qŽ rnu Zqrnrzlq. Dejez hrušku u vosího hr.ízJq. KJo fě r.ese, íornu cesíu vyl:,írej. Delehej si, pokuJ r.evíš, jesrli se poJ posřel r.ezqkuřálelq klíčící sernír. kq.
KJyž ses rozhoJ1 jezJiř r,q ježkovi, r.esfěžuj si, že fě fo píchá. Se svérázným prťavým trpaslíkem Gnómem a jeho lidským společníkem Janem se blíže seznámíte v novém fantasy románu Otomara Dvořáka
SEKERA STRÁŽCŮ © Otomar Dvořák, 2016 © Nakladatelství Černý Drak
Zabývali jste se někdy širšími rozměry tohoto světa? Že ne? Ani Jakub nad tím donedávna nepřemýš lel. Avšak potom přišlo volání. Noční snění a vize ho provedly proměnou, ale také tvrdými zkouškami a vlastní katarzí. Vydává se na cesty svým nitrem a přináší nám odtud poselství, které ztvární uměleckým nadáním. Prolínání realit se tak stává skutečností. Je materiální svět, tak jak ho známe, opravdu to jediné, nebo jsme součástí mnohem většího celku s duchovním rozsahem? Metafyzický příběh obyčejného současného člověka, jehož bytostné Já vnáší do světa forem svá poznání, nám dá nahlédnout za oponu běžných jevů a zve nás do oblasti rozšířeného vědomí. Ukazuje se, že způsob, jakým promlouvá absolutno, není tak vážný, jak se zdálo. Naopak volí až pohádkově hravé a snové symboly.
www.cernydrak.eu