, v
Renata Gavenฤ iakavรก
'
Renata Gavenčiaková
Pozor, kouše!
Autor: Renata
Gavenčiaková
Lektorovala: Tereza Barvíková Obálka, grafická úprava a sazba: Miroslav
Tomšů
Vydal: Miroslav Tomšů - Nakladatelství Monument
jako svou 8. publikaci Slušovice 2017
Tisk: Tisk
Pětka,
s.r.o., Praha 2017
Vydání první
ISB N 978-80-88143-09-3
)17
v Tomšů, 2017
této knihy není dovoleno použít nebo uhlasu autorky.
KAPITOLA
1
Špičkou nohy jsem už dobrou půl minutu poklepávala o hnědou dlážděnou podlahu a pohledem zalétla na černý nápis, nati štěný na stěně. Stalo na něm: Mike's Fabulous Coffee Bar in the Washington DC. Znuděně jsem se zahleděla na frontu před sebou, abych zj isti la, že se nic nezměnilo. Jen taktak j sem zadržela otrávené povzdechnutí, porozhlédla se kolem sebe, ale kromě žlutých stěn, esteticky doplněných obrazy, na kterých bylo zachyceno pěstování a pražení kávy, jsem nezaregistrovala nic nového.
„Co to bude, s lečno?" ozval se mužský hlas. Konečně! Div, že jsem nezačala tancovat tanec vítězství! ,,Ehm ... jedno latte sebou," odpověděla jsem.
Jenom latte? fňukala miss Chytrolína, která se, jak si už brzy vš imnete, ráda míchala do mých myšlenek, a ještě radši si mě dobírala. Jen tak pro ujasnění, nebyla jsem Schizofrenik, to jen má mysl byla natolik komplikovaná, že mi vytvořila věčně otravného rádce, který se ale mnohem raději zhošťoval role podrazáka a kritika v jedné osobě. „Jistě, budete si přát ještě něco jiného?" chtěl vědět ten vysoký, snědý muž s dokonale nagelovanými vlasy.
„Ne, děkuji, bude to všechno," předvedla jsem jeden ze svých neodolatelných úsměvů a zastrčila si za ucho pramínek dlouhých kaštanových vlasů, který dokonale
opisoval
můj obličej
srdcovitého tvaru.
„Dobře," broukl manekýn a šel připravit opřela o plastovou desku pultu a čekala.
Opravdu?
mou objednávku. Loktem jsem se
Všechno? zajímala se ta malá Cruella a pohledem fixovala
prodavačovu zadnici navlečenou v černých kalhotách s potiskem kávového zrna, které bylo znakem kavárny. Já bych totiž věděla o něčem, co by sis ještě mohla přát, zapředla
a div, že neslintala.
Zvrhlíku! otitulovala j sem ji a snaži la se nezabloudit na ty dvě obtáhlé půlky, co ... Zvrhlíku? Nedélej, že sis talcy nevšimla toho jeho zadečku, jak se kroutil v těch ... ehmm ... mlaskla, když se muž ohnul pro kelímek a kalhoty se okolo jeho zadku obtáhly jako druhá Mňam!
kůže.
shodly jsme se současně.
„Já jsem ale nechtěla dvakrát latte macchiato, ale třikrát, pak jedno espresso se třemi cukry a ne dvěma, a jedno cappuccino s dvojitou dávkou mléka, a ne mocca!" křičela starší žena vedle mě na dívku před sebou. Ohlédla jsem se přes rameno a zahrnula ženu zkoumavému pohledu. -7-
Snobka, zamručela Chytrolína, jen co zaregistrovala ženiny ztužené vlasy, drahý make-up a bezchybnou manikúru. Výstižněji bych ji snad ani popsat nedokázala, souhlasila jsem s ní a div nevyprskla smíchy, při zhlédnutí té její našpulené pusy, kterou kroutila podobně jako kráva, když přežvykovala trávu.
Ta žena byla přesně ten typ člověka, který byl schopný se s vámi pohádat už jen kvůli tomu, že se lososová barva podle ní nejevila dost lososově, nebo že ten pudl neměl dostatečně protáhlý čumák.
„Ale madam, jsem si naprosto jistá, že jste si objednala mocca," ubezpečovala jí drobná blondýnka s líbezným obličejem, která se při pohledu na toho diktátora málem strachy roztřásla. „No, tak to tedy vážně nevím, co v té mocca neobjednala!" zuřila
hlavě
máte, já bych si totiž v
životě
Ještě
si do kapsy ochotni
nemáš za co,
broučku!
„Někdo mě volal?" Z dveří za pult a modré kostkované košili. Žena si ho<
chůzí.
,,Když myslíte," pravila dívka sklesle a
nejistě
si založila ruce na prsou.
„A no, pane, chtěla bych si stěžov prstem, který byl zakončený rudým pultem. ,,Zkazila mi objednávku, a ješt1 vyboulila oči barvy uschlého listí a zač:
„Trvám na tom, aby byla di-di-scip
„Víte co!" vyjekla ta lehce zakulacená žena a položila na pult svou masivní kabelku, která jí společně s jejími ohnivě rudými vlasy vytvářela vizáž plameňáka. ,,Chci mluvit s vaším šéfem!" vyprskla nakonec z té její ropuší tlamy. „Ale madam, to snad nebude nutné," promluvila blondýnka tichým hlasem a se nervózně ošívat.
začala
„Trvám na tom!" suverénně pozvedla její rozlétly na všechny možné strany.
špičatou
bradu a
při
tom se jí
oči
dělat, svůj
Tak s tím s tebou naprosto souhlas,
Tak teď to chtělo už jen špendlík a by se po celém areálu rozletěla jako jed
Ale, jen nepovídej.
abych se nerozesmála. Takového šikmookého generála krátký život neviděla, a to jsem toho viděla už opravdu
hodně!
,,Dobře
„Děkuji ," strčil
Ta byla ale opravdu balíček plnf' p.
Chudák holka.
Měla j sem co j sem snad za celý
Kdo mluvil o striptýzu? Já bych u uspokojilo nás oba! Vždyť říkám, pod I
Do součtu její dokonalosti jsem zat
Muž na obranu zvedl obě své velk linky a dlaní si promnul hranatou bradu
To bys musela Ha, a bez koktání'
nejdřív
dostat rozu
,,Moment, dámo, ne tak hrr. .. civilizovaní lidé a nejdřív ze všeho st ústa, čímž její imagy dodala naprostou
Vypadala jak leklá ryba s rudou pa tedy," souhlasila nakonec dívka, zvedla telefon,
„Vaše latte, slečno." Zatřepala jsem hlavou a svých zelených výrazných očí. ,,Děkuji,"
upřela
vyťukala
pár čísel a ...
na muže za pultem pohled
vyčítala
mi Chytro lína a
Kuš! On je placenej za přípravu kaje, a ne dělání striptýzu! snažila jsem se usměrnit tu nymfomanku, která by nejradši přeskočila pult, dělící ji od toho roztomilého zajíčka, povalila ho na podlahu a nemravně zneužila pod překapávačem.
před
Zdaleka ne tak dobrý.
podala jsem mu peníze. ,,Drobné si nechte."
Jak jen jsi ušlechtilá, ale taky jsi mu mohla nechat víc! její touha po osobním gigolovi.
„Mike Flecher, dobrý den," modrých očí.
blankytně
„Byl dobrý do té doby, než mi n zase s její obvyklou tirádou na okolo ní zlí a další bla bla věci. začala
„Pro
mě
plameňáka
byl taky dobrý alespoň s výrazem ryby a hroší strul
protáhla zápěstí.
No ne, Christy, ty se nám ale rozjíž To víš, život s tebou
-8-
mě dost naučil
co zaregistrovala ženiny ztužené vlasy,
· nedokázala, souhlasila jsem s ní a div našpulené pusy, kterou kroutila podobně
, který byl schopný se s vámi pohádat už ile ní nejevila dost lososově, nebo že ten
Kdo mluvil o striptýzu? Já bych upřednostňovala spíš něco, co by pobavilo a uspokojilo nás oba! Vždyť říkám, pod překapávačem! ,,Děkuji," strčil
si do kapsy
Ještě nemáš za
co,
ochotně
dýško.
broučku!
„Někdo mě volal?" Z dveří za pultem vyšel vysoký, černovlasý muž v džínech a modré kostkované košili. Žena si ho okamžitě všimla a rozešla se za ním její hroší chůzí.
Ta byla ale opravdu balíček plný překvapení!
íe jste si objednala mocca," ubezpečovala n, která se při pohledu na toho diktátora té hlavě máte, já bych si totiž v životě
a nejistě si založila ruce na prsou.
ná žena a položila na pult svou masivní ohnivě rudými vlasy vytvářela vizáž vyprskla nakonec z té její ropuší tlamy.
Tak s tím s tebou naprosto souhlasím! „Ano, pane, chtěla bych si stěžovat na tuto slečnu," ukázala svým kostnatým prstem, který byl zakončený rudým drápem, na malou dívku choulící se za pultem. ,,Zkazila mi objednávku, aještě měla tu drzost tvrdit, že jsem se spletlajá!" vyboulila oči barvy uschlého listí a začala pokrucovat hlavou. Tak teď to chtělo už jen špendlík a píchnout. Vsadila bych se snad o cokoli, že by se po celém areálu rozletěla jako jedna vzteklá čivava. ,,Trvám na tom, aby byla di-di-scipli-pli-nár-ně potrestána," vykoktala nakonec.
Do součtu její dokonalosti jsem započetla i vadu feči!
' promluvila blondýnka tichým hlasem a
Muž na obranu zvedl obě své velké dlaně, stáhl už tak dost úzké rty do váhavé linky a dlaní si promnul hranatou bradu, dominující jeho tvrdým črtům obličeje.
a její špičatou bradu a při tom se jí oči
To bys musela nejdřív dostat rozum, než by se stalo něco tak disciplinárního! Ha, a bez koktání!
esmála. Takového šikmookého generála iděla, a to jsem toho viděla už opravdu
„Moment, dámo, ne tak hrr ... Navrhuji, abychom se začali chovat jako civilizovaní lidé a nejdřív ze všeho se představili , co tomu říkáte?" Žena semkla ústa, čímž její imagy dodala naprostou korunu.
;a, zvedla telefon, vyťukala pár čísel a ...
lavou a upřela na muže za pultem pohled
obné si nechte."
whla nechat víc! vyčítala mi Chytrolína a
e,
a ne dělání striptýzu! snažila jsem se ·adši přeskočila pult, dělící ji od toho podlahu a nemravně zneužila pod
Vypadala jak leklá ryba s rudou parukou. „Mike Flecher, dobrý den," představil se a upřel na ní vřelý pohled jeho modrých očí.
blankytně
Zdaleka ne tak dobrý. ,,Byl dobrý do té doby, než mi nedonesla mou objednávku. Chci, abyste ... " začala zase s její obvyklou tirádou na téma: Jak je ten svět ale nespravedlivý, lidé
okolo ní zlí a další bla bla věci. „Pro mě byl taky dobrý alespoň do té doby, dokud j se m nespatřila jednoho plameňáka s výrazem ryby a hroší strukturou," skočila jsem jí do řeči a nenuceně si protáhla zápěstí.
No ne, Christy, ty se nám ale rozjíždíš! To víš, život s tebou
mě dost naučil!
-9-
,,Pardon?" vydrmolila. ,,Neříkejte
mi, že se vám to nikdy nestalo," reagovala jsem na její údiv.
,,A co?" zkrabatila to, ráda bych řekla
obočí,
ale ona žádné
To je přeci blbost, musí nějaké mít! okřikovala
Ty vole! Ona fakt žádné
neměla!
mě,
neměla!
„Prosím?" zarazila se a dlaněmi tunice.
Chytrolína.
Následovala můj pohled na dvě neznámé v
jejím obličeji. „Váš denní omyl," navázala j sem nezírat na ty chybějící obloučky .
zpět
na naši konverzaci a snažila se moc
zmateně
a zakývala Lím
obočím
-
ne-obočím.
„Denní omyl obvykle začíná velmi nevinně. Ráno se probudíte, řeknete si, jak je ten den ale skvělej, plně nabitá pozitivní energií vyrazíte do práce, no, ale pak uděláte ten omyl ... " začala jsem vysvětlovat, ale velmi jsem pochybovala, že mé informace do toho jejího mozečku vůbec doputují.
„Cestou se stavíte v jednom cofTee baru a tam narazíte na váš krásnej den naprosto rozdupe."
člověka,
který tento
Tak, a teď schválně, jestli jí to dojde, ale soudě podle jejího protáhlého obličeje, ve kterém jsem, ač kvtili jejímu chybějícímu obočí, velmi těžce rozpoznávala pochopení, myslím, že ... dobře
znám!"
vykřikla rozhořčeně
No tak, Christy, buď aspo,i trošku
, Hodná? Hodná! 1 kdyby se mi naturu, chybějící obočí, červenou hla vintsem, rozhodné bych nemohla přel zesměšiiova/a slovo móda už jen při jeh ie jí to bylo očividně jedno! stěžovala j
a pohledem vyhledala svou
těžké dělat
si srandu z lidí,
kteří
nejsou na
,,Tento stav právě prožívám." „Opravdu? Tak to je ale náhodička, " hrála jsem překvapenou a rozhodla se pro strategii B, kterou by, tedy aspoň podle mě, mě l pochopit každý idiot.
Víš o tom, že se někdy chováš opravdu jako pravá bestie? nejhezčí věc,
„Co, co ... si to dovolujete! Jak se Tohle vám jen tak neprojde! Víte vy vu
Strašák a ničitel dětských ilzd o no „Ne, ale budu vědět, kdo budete, rozhodla jsem se, že jí odpovím mou d ,,Cože!" vypískla.
Tak teď vypadala přesně jako pří.fo/
... ne! Nepochopila. Proc~ je tak stejné inteligenční úrovni jako vy?
To je ta
,,To ... to mluvíte o mně?"
,,Vidíte tu snad někoho j iného?"
,,Jaký omyl?"
„Ano, tak to moc poslední oběť.
„A myslím, že nejen mně," dodala stihl seskupit kolem nás.
Na plameňáka měla překvapivě ry
Tak proto mi připadala tak divná! ,,Nechápu," zatvářila se dost Bože, to znělo řádně úchylně !
,,Ano, mně tento můj dokona vyboulenýma očima a oblečením jak opřela o pult.
jakou jsi mi kdy
řekla!
. ,,Budete žena, která si z ostudy ušij, Jsem se a musela odpovědět i tak trochu
„Vy jste mě urazila! Vy jste mě no Nemáte ani tušení, s kým si zahráváte! pultem,,, ... se mě nezastanete?" zaměřil
,,Opravdu jste si objednala mocca.' rozsekla. Všichni okolo se začali pochc< ,,Tady mě už neuvidíte!" zaječela ž<
,,Proč?"
„ Proto1e j á taky," začala jsem s aplikací své mluvy a náramně si užívala její nechápavé pohledy, které vrhala nejdřív na mě a pak i na lidi kolem sebe. ,,Vážně? "
- 1O-
Díky bohu! Tu čest si klidně nechán ,,Moment, zapo mně la jste zaplatit.' té větě projevovalo mnohem víc, než b skoro stejně rudá barva, jako na jeho vli
:stalo," reagovala jsem na její údiv.
la obočí, ale ona žádné neměla! okřikovala mě,
„Prosím?" zarazi la se a dlaněmi si nenápadně přejela po její dlouhé žluté tunice.
Chytrolína.
Jásledovala můj pohled na dvě neznámé v zpět
„Ano, mně tento můj dokonalý den zničil jeden takový plameňák s vyboulenýma očima a oblečením jako Tutanchamon. Kdo vám?" zády jsem se opřela o pult.
na naši konverzaci a snažila se moc
„A myslím, že nejen mně," dodala jsem a rozhlédla se po personálu, který se už stihl seskupit kolem nás. ,,To .. . to mluvíte o
mně?"
Na plameňáka měla překvapivě rychlé myšlení!
No tak. Christy, buď aspoň trošku hodná, přemlouvala mě, Chytrolína. eně
a zakývala tím
obočím
-
ne-obočím.
nevinně. Ráno se probudíte, řeknete si, jak tivní energií vyrazíte do práce, no, ale pak ,tlovat, ale velmi jsem pochybovala, že mé : doputují.
baru a tam narazíte na
člověka,
který tento
Hodná? Hodná! 1 kdyby se mi podařilo přehlédnout tu její povýšeneckou náturu, chybějící obočí, červenou hlavu a geny, které se musely zkřížit s nějakfim virusem, rozhodně bych nemohla přehlédnout ten její hábit! Ta ženská normálně zesměšňovala slovo móda už jen při jeho vyslovení! A nejhorší na tom všem bylo to, že jí to bylo očividně jedno! stěžovala jsem si. ,,Vidíte tu snad někoho jiného?" ,,Co, co ... si to dovolujete! Jak se vůbec opovažujete nazývat mě plameňákem! Tohle vám jen tak neprojde! Víte vy vůbec, kdo já jsem?''
Strašák a ničitel dětskfich iluzí o normálním životě? dojde, ale soudě podle jejího protáhlého jejímu chybějícímu obočí, velmi těžce řikla rozhořčeně
a pohledem vyhledala svou
,,Ne, ale budu vědět, kdo budete, jestli se okamžitě neseberete a neodejdete," rozhodla jsem se, že jí odpovím mou druhou, a ne tolik šokující verzí. ,,Cože!'' vypískla.
Tak teď vypadala přesně jako příšera ze skříně!
ržké
dělat
si srandu z lidi,
kteří
nejsou na
," hrála jsem překvapenou a rozhodla se pro mě, měl pochopit každý idiot.
,du jako pravá bestie?
iy řekla!
plikací své mluvy a náramně si užívala jeji , na mě a pak i na lidi kolem sebe.
„Budete žena, která si z ostudy ušije kabát, nebo spíš péřový kožich," neudržela jsem se a musela odpovědět i tak trochu ironicky. ,,Vy jste mě urazila! Vy jste mě normálně veřejně urazila! To vás přijde draho. Nemáte ani tušení, s kým si zahráváte! Copak vy ... " otoč ila se na muže a dívku za pultem,,, ... se mě nezastanete?" zaměřila se na ně bezradně. „Opravdu jste si objednala mocca," zašeptala blondýnka a tím to zároveň celé rozsekla. Všichni okolo se začali pochechtávat. ,,Tady mě už neuvidíte!" zaječela žena, hmátla po své kabelce a chtěla odejít.
Díky bohu! Tu
čest si
klidné nechám ujít!
„Moment, zapomněla jste zaplatit." Nevím proč, ale slovíčko zapomněla, se v té větě projevovalo mnohem víc, než by mělo. Plameňákovi se v obličeji objevila skoro stejně rudá barva, jako na jeho vlasech.
~?.DR, kOUŠ1!
Renata
Gavenčiaková
lronie, černý humor a nepředvídatelné chování, tak toto Jsou přesně slova, která dokonale vystihujf hlavní hrdinku Christyr,u Stevansovou. Zenu, která se vám bude Jednu chvíli sladce dívat do obličeje a v druhou chvfli vás seřve všemi možnými způsoby. Originální bytost, která, snad už Jen díky své Jedinečnosti, oplývá stejně vzrušujícím dvojím životem. V tom prvním účinkuje Jako redaktorkou kriminalistické rubriky Washington Post, a v tom druhém krade společně se svými přáteli uměnf a prodává ho sběratelům po celém světě. Její život se však dost zkomplikuje, když se Jeden Jejich obchod nezdaří tak, Jak by měl a všichni se společně odtají tváří v tvář italské mafii. Do děje se taktéž zamíchává Jistý Dylan Cuper. Muž, co Je Christynou už nějakou dobu posedlý a plně rozhodnutý získat si Její náklonnost. Christyna ho ale nemůže ani vystát. Dylan však není Jen tak někdo a moc dobře si uvědomuje, že Je pro něj Christyna navzdory tomu, čím vším si kvůli ní musí projít, ta pravá.
ISBN 978-80-88143-09-3
9
I I
788088 143093