..:
PRACHY, PRACHY, PRACHY
Přeložil:
MIROSLAV KOŠŤÁL
ED McBAIN
Ed McBain: Prachy, prachy, prachy Vydáni druhé, v nakladatelství Baronet první Copyright ~ Hui Corporation 2001 Ail rights reservcd. Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2017 jako svou 2109. publikaci Pfeloženo z anglického originálu Money, Money, Money vydaného nakladatelstvím Orion Books Ltd, Londýn v roce 2001 Český překlad © 2017 Miroslav Košťál Odpovědný redaktor Jiří Chodil Korektorka Dana Chodilová Ilustrace na přebal u © 2017 Emil Křižka Přebal a vazba © 2017 Emil Křižka Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: ~ FINIDR , s. r. o., Český Těšín
PRACHY, PRACHY, PRACHY
Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povoleni. ázev a logo BARONET' jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-0663-6 BARONET Praha 2017
BARONET
=
o, o němž se píše na těchto stránkách, je imaginární. Místa i postavy jsou vymyšlené. Ten popis rutinních policejních postupů vychází z osvědčených vyšetřovacích technik.
1.
OBA MUŽI, POSTÁVAJÍCÍ NA ÚZKÉ, prašné přistávací dráze, měli na sobě bílé bavlněné kalhoty a košile. Stáli tu za bílého dne vedle stroje typu Piper Warrior III a čekali, až jim Cass předá aluminiový kufřík. Podala ho většímu z nich a sledovala je, jak kráčejí k tmavomodrému mercedesu, lesknoucímu se na slunci u kukuřičného pole. Po bouchnutí dveří na obou stranách vozu nastalo ticho, rušené jen bzukotem hmyzu, kterým se to v blízké ježaté houštině jen hemžilo. Byl výroční den náletu na Pearl Harbor, sedmého prosince, i když tady, v mexickém Guenerandu, to tak člověku moc nepřipadalo. Cass stála v odpoledním vedru vedle letounu celá zpocená. Domnívala se, že v tom hliníkovém kufříku jsou peníze. Dále soudila, že ti dva je teď v mercedesu přepočítá vají. Předpokládala, že výměnou za peníze jí předají zásilku drog - heroin nebo kokain. Bylo jí celkem jedno, co to bude. Nechali ji stát ve stínu vyčouhlého eukalyptu celých čtyřicet minut. Konečně oba muži vystoupili z mercedesu a hliníkový kufřík jí vrátili. Ten s knírkem se usmíval. Podal jí podlouhlou bílou obálku staženou gumičkou. Jeho společník vážně, vyčkávavě přihlížel.
,,Otevřete
ji, por Javor," vybídl ji ten s knírkem. Navlékla si gumičku na zápěstí a otevřela obálku. Byla plná stodolarových bankovek. 9
,,Spočítejte
je," vyzval ji ten, co se tvářil tak vážně. je. V obálce bylo zřejmě rovných deset tisíc dolarů. ,,To je pro mě?" zeptala se. ,,Para ti," přisvědčil ten s knírkem. Hergot! Oni jí dávají spropitné! ,,Tak vám děkuju," řekla. ,,Muchas gracias." ,,Muchas gracias," usmál se ten kníratý. ,,Muchas gracias," opakoval ten druhý. I on se nyní usmíval. Nemohl si pomoct, musel se usmát. Spočítala
BABOQUIVARSKÝ HŘEBEN SE TÁHL k severu, k vrcholu Kitt
nízko, ve skrytu za hřebenem. Oblohu nad měs tečkem Fort Huachuca prohmatával paprsek radaru, pátrající po pašerácích drog, ale ona mluvila s piloty, kteří prolétli touhle trasou už tucetkrát a věděli, že nad observatoří na Kitt Peaku je takzvaný radarový stín, zvící asi čtyř až pěti stupňů. Když proletí na sever takzvaným Průsmykem gringů, jak se říkalo téhle mezeře v bezpečnostních opatřeních, vyhne se odhalení. Kromě toho už za osmnáct minut znovu přistane poblíž Avra Valley a tak i v nepravděpodobném případě, že by se její odraz ukázal na obrazovce radaru, nebudou mít letadla celní správy čas odstartovat a dohonit ji. Neznala ani příjmení člověka, co jí za tuhle prácičku nabídl dvě stě tisíc dolarů. Čtvrtina z nich se již nacházela na jejím kontě na východním pobřeží, kde si pronajala byt ve vzdálenosti deseti minut chůze od místa, kde si všechnu tu hotovost ukládala pěkně při ruce. Poprvé se s ním setkala v Eagle Branchi v Texasu po jednom z nekonečné řady krátkých letů. Vozila tehdy lehké strojírenské výrobky, posady s kuřaty, melouny, součásti počítačů, sandály a bůhví co ještě. Létala po celém Mexiku v jednomotorových letadlech, která byla nová v době, kdy Zapata býval malý kluk. Občas si vyšla s texaským rangerem jménem Randolph Biggs, jenž často jezdíval do Rio Grande, kde pomáhal pohraničním hlídkám ochraPeak.
10
Letěla
ňovat před
ilegálními přistěhovalci posvátnou půd Cass svého času bránila ve válce v Perském záliVI večer ji v baru představil tomuhle chlápkovi jméne Byl docela fajn, ale neměl žádné příjmení. Jenom stačí, řekl jí. Přemýšlela, kolik od něj asi Rand drn že ho seznámil s dobrou pilotkou, ochotnou riskova Přístroje na palubě warrioru - trochu silácké j, jednomotorové letadélko' - byly dětskými hračkami nání s vybavením helikoptér typu Chinook, s nimiž 1 la za války v Zálivu. Podle obrázků, jež doma vysíl, ze, letectvo zasazovalo nepříteli jen chirurgicky pře a ke ztrátám docházelo jenom na straně nepřítele samozřejmě kecy. Irácká obloha byla plná létajícíh< v životě už nic takového nechce zažít. Tady v Ari, trochu jiné. Taky tu lépe platí. Nedaleko pod sebou zahlédla světla nějakéh< pouštního městečka. Co taková potvora jako ty di pěkným místě? přemítala. Neptej se a nikomu nic n1 Nabídl ti, abys pro něj odvezla z Texasu do Mexikc silky po padesáti tisících dolarech za jednu cestu. odpověděla - domluveno, šéfe. Toto byl poslední ze Warrior si pronajala v San Antoniu, takový pěkný 2 létá jako sen. Ještě dnes večer nechá letadlo podl na letišti ve Phoenixu, chytne linkový spoj na vých1 ho před Vánocemi už bude bezpečně v pohodlí ve s Tárnhle. Přímo pod letadlem. Signální světlo. Rozsvítila světla na křídlech a maličko klesla, at děla. Když člověk létal takhle nízko nad Bagdád, za úkol hodit Saddámu Husajnovi do komína bon byla v tom, že ho nikdy nedostali, ukončili tu válkt zy. lnu, pomyslela si, někdy to vyjde, jindy ne. 1
Warrior znamená bojovník. Poznámka redaktora.
:ítejte je," vyzval ji ten, co se tvářil tak vážně. ítala je. ílce bylo zřejmě rovných deset tisíc dolarů. ~ pro mě?" zeptala se. i ti," přisvědčil ten s knírkem. )t! Oni jí dávají spropitné! vám děkuju," řekla. ,,Muchas gracias." has gracias," usmál se ten kníratý. has gracias," opakoval ten druhý. I on se nyní usmínohl si pomoct, musel se usmát.
UIVARSKÝ HŘEBEN SE TÁHL k severu, k vrcholu Kitt etěla
nízko, ve skrytu za hřebenem. Oblohu nad měs Fort Huachuca prohmatával paprsek radaru, pátrajítšerácích drog, ale ona mluvila s piloty, kteří prolétli rasou už tucetkrát a věděli, že nad observatoří na Kitt ~ takzvaný radarový stín, zvící asi čtyř až pěti stupž proletí na sever takzvaným Průsmykem gringů, jak > téhle mezeře v bezpečnostních opatřeních, vyhne se í. Kromě toho už za osmnáct minut znovu přistane wra Valley a tak i v nepravděpodobném případě, že jí odraz ukázal na obrazovce radaru, nebudou mít Je.ní správy čas odstartovat a dohonit ji. lla ani příjmení člověka, co jí za tuhle prácičku nabídl tisíc dolarů. Čtvrtina z nich se již nacházela na jejím 1 východním pobřeží, kde si pronajala byt ve vzdáleseti minut chůze od místa, kde si všechnu tu hoto:Ídala pěkně při ruce. Poprvé se s ním setkala v Eagle , Texasu po jednom z nekonečné řady krátkých Jea tehdy lehké strojírenské výrobky, posady s kuřaty, ', součásti počítačů, sandály a bůhví co ještě. Létaém Mexiku v jednomotorových letadlech, která byla obě, kdy Zapata býval malý kluk. Občas si vyšla s terangerem jménem Randolph Biggs, jenž často jezdíio Grande, kde pomáhal pohraničním hlídkám ochra-
ňovat před
ilegálními přistěhovalci posvátnou půdu, kterou Cass svého času bránila ve válce v Perském zálivu. Jednou večer ji v baru představil tomuhle chlápkovi jménem Frank. Byl docela fajn, ale neměl žádné příjmení. Jenom Frank, to stačí, řekl jí. Přemýšlela, kolik od něj asi Rand dostal za to, že ho seznámil s dobrou pilotkou, ochotnou riskovat. Přístroje na palubě warrioru - trochu silácké jméno pro jednomotorové letadélko 1 - byly dětskými hračkami v porovnání s vybavením helikoptér typu Chinook, s nimiž Cass létala za války v Zálivu. Podle obrázků, jež doma vysílala televize, letectvo zasazovalo nepříteli jen chirurgicky přesné údery a ke ztrátám docházelo jenom na straně nepřítele - což jsou samozřejmě kecy. Irácká obloha byla plná létajícího železa v životě už nic takového nechce zažít. Tady v Arizoně je to trochu jiné. Taky tu lépe platí. Nedaleko pod sebou zahlédla světla nějakého tichého pouštního městečka. Co taková potvora jako ty dělá na tak pěkným místě? přemítala. Neptej se a nikomu nic nevykládej. Nabídl ti, abys pro něj odvezla z Texasu do Mexika čtyři zásilky po padesáti tisících dolarech za jednu cestu. A tys mu odpověděla - domluveno, šéfe. Toto byl poslední ze čtyř letů. Warrior si pronajala v San Antoniu, takový pěkný žentourek, létá jako sen. Ještě dnes večer nechá letadlo podle dohody na letišti ve Phoenixu, chytne linkový spoj na východ a dlouho před Vánocemi už bude bezpečně v pohodlí ve svém bytě. Támhle. Přímo pod letadlem. Signální světlo. Rozsvítila světla na křídlech a maličko klesla, aby lépe viděla. Když člověk létal takhle nízko nad Bagdádem, míval za úkol hodit Saddámu Husajnovi do komína bombu. Potíž byla v tom, že ho nikdy nedostali, ukončili tu válku příliš brzy. Inu, pomyslela si, někdy to vyjde, jindy ne. 1
Warrior znamená bojovník. Poznámka redaktora.
11
Prolétla nad přistávací plochou, otočila se do protismě ru a zahájila vlastní přiblížení proti větru. Dole se rozsvítila světla nějakého auta a lépe ozářila písečný pruh. Byl dlouhý a úzký. Nepřestávala sledovat výškoměr, zatáhla klapky, srovnala pedály a mrkla na rychloměr. Bude to hračka. Zhasněte ta světla, mládenci, kdo se o ně prosí? Přistávací pruh byl rovný, úplně plochý. Ucítila, jak se kola dotkla země, zatáhla za brzdu, vysunula klapky a zastavila letadlo nějakých dvacet yardů od místa, kde předtím zahlédla reflektory auta. Vypnula motor. Noc byla tichá. Z vnější kapsy výsadkářské kombinézy rychle vytáhla pětačtyřicítku. Čekala ve ztemnělé kabině. Pořád čekala.
V Zálivu nosila pětačtyřicítku v pouzdře u opasku pro pří pad, že by ji sestřelili, což se snadno mohlo stát. Tam dole če kala spousta nepříliš přátelsky naladěných lidí, až se jim konečně dostane do rukou nějaký ten americký pilot. No, kdo by se jim divil? Navíc kdyby to byla ženská. Cassandra Jean Ridleyová, poručice armády Spojených států, 714-56-32, jen tolik jim byla povinna prozradit. Nemusela jim ani říct, že je příslušnicí 101. výsadkářského pluku. Tady ale nevěděla, kdo na ni čeká. Věděla však, že tenhle poslední kufr jí vynese sto padesát tisíc dolarů. Když jde o takové peníze, musí si děvče dát na sebe pozor. Polekalo ji zaklepání na okno. Otevřela je. Pravou rukou pevně svírala ořechovou pažbu browningu, položeného v klíně. Chtělo se jí čurat. Každý vždycky utíká na záchod, jakmile se vrátí na základnu. Chlapi jenom rozepnou zip a vymočí se tam, kde přistáli. ,,Vítejte v Arizoně," řekl někdo. Promluvil zvesela, ale ve tmě viděla jen nezřetelný obrys. Byli s ním dva další muži. Její sevření na rukojeti automatické pistole nepovolilo. Čekala na jediné slovo, podle něhož by poznala, že tohle jsou lidé, kteří čekají na zásilku. Mohli zamíchat to heslo do jakékoliv věty. Ale dokud je neuslyší, zů-
12
stane sedět tam, kde je, s pistolí v ruce a s prstem uv ku na spoušti. ,,Příjemná noc," prohodil jeden z mužů. Zkus to znovu, zlato. ,,Ani moc nepršelo." Nepršelo. Bingo! ,,Kdo má moje peníze?" otázala se. ,,Kde je ten kufr?" Odsunula zástrčku na dveřích, vystoupila na kří skočila na zem s pistolí nedbale, líně svěšenou u boi ,,To nebudete potřebovat," ujistil ji jeden z mužů. ,,Páni , to teda doufám," odvětila. Pouštní vzduch byl poněkud studený. Přála si, : na sobě leteckou bundu. Jeden z těch mužů držel v lou koženou tašku, velkou asi jako laptop. Položil j ří letadla a s cvaknutím je otevřel. Druhý mu k tom tužkovou baterkou. Uviděla spoustu amerických ba1 ,,Sto padesát tisíc dolarů ," prohodil jeden z nich .. splátka. Jak jsme se domluvili." ,,Kde je ten kufr?" vyptával se druhý. ,,Nevadí vám, když si to nejdřív spočítám?" zarazil: „Chcete tu snad sedět na place a čekat, až si nás celníci?" namítl ten třetí. ,,Přepočítejte mi je," řekla Cass. ,,Přepočítej jí to," přikývl ten první. Byl to ten, co ji tak zvesela přivítal. Teď už mlu netrpělivě, ale jí mohlo být ukradené, jak mluví. V: naučila jednu věc - že nikdy nesmí ustupovat. Na ve vzduchu. Jediné riziko, které tihle mládenci až d stoupili, spočívalo v tom, že si váleli šunky v Ari, kalí na ni. To ona jim přivezla zboží a ona je pořác v letadle, které si sama pronajala. Takže, jen do tofo si, buďte si netrpěliví, co hrdlo ráčí. To, o čem tadJ jsou moje prachy.
tla nad přistávací plochou, otočila se do protismě hájila vlastní přiblížení proti větru. Dole se rozsvítía nějakého auta a lépe ozářila písečný pruh. Byl dlou:ký. Nepřestávala sledovat výškoměr, zatáhla klapky, a pedály a mrkla na rychloměr. Bude to hračka. Zhassvětla, mládenci, kdo se o ně prosí? tvací pruh byl rovný, úplně plochý. Ucítila, jak se koa země, zatáhla za brzdu, vysunula klapky a zastavila nějakých dvacet yardů od místa, kde předtím zahlédla ry auta. Vypnula motor. Noc byla tichá. Z vnější kapdkářské kombinézy rychle vytáhla pětačtyřicítku. la ve ztemnělé kabině. l čekala. livu nosila pětačtyřicítku v pouzdře u opasku pro pří by ji sestřelili, což se snadno mohlo stát. Tam dole če )usta nepříliš přátelsky naladěných lidí, až se jim kolostane do rukou nějaký ten americký pilot. No, kdo m divil? Navíc kdyby to byla ženská. Cassandra Jean ,vá, poručice armády Spojených států , 714-56-32, jen 11 byla povinna prozradit. Nemusela jim ani říct, že je 1icí 101. výsadkářského pluku. Tady ale nevěděla, kdo ká. Věděla však, že tenhle poslední kufr jí vynese sto tisíc dolarů. Když jde o takové peníze, musí si děvče ebe pozor. alo ji zaklepání na okno. 'ela je. Pravou rukou pevně svírala ořechovou pažmingu, položeného v klíně. Chtělo se jí čurat. Každý r utíká na záchod, jakmile se vrátí na základnu. Chlan rozepnou zip a vymočí se tam, kde přistáli. jte v Arizoně," řekl někdo. !uvil zvesela, ale ve tmě viděla jen nezřetelný obrys. ím dva další muži. Její sevření na rukojeti automaticle nepovolilo. Čekala na jediné slovo, podle něhož by , že tohle jsou lidé, kteří čekají na zásilku. Mohli zato heslo do jakékoliv věty. Ale dokud je neuslyší, zů-
stane sedět tam, kde je, s pistolí v ruce a s prstem uvnitř lučí ku na spoušti. ,,Příjemná noc," prohodil jeden z mužů. Zkus to znovu, zlato. ,,Ani moc nepršelo." Nepršelo. Bingo! ,,Kdo má moje peníze?" otázala se. ,,Kde je ten kufr?" Odsunula zástrčku na dveřích, vystoupila na křídlo a seskočila na zem s pistolí nedbale, líně svěšenou u boku. ,,To nebudete potřebovat," ujistil ji jeden z mužů. ,,Páni, to teda doufám," odvětila. Pouštní vzduch byl poněkud studený. Přála si, aby měla na sobě leteckou bundu. Jeden z těch mužů držel v ruce malou koženou tašku, velkou asi jako laptop. Položil ji do dveří letadla a s cvaknutím je otevřel. Druhý mu k tomu posvítil tužkovou baterkou. Uviděla spoustu amerických bankovek. „Sto padesát tisíc dolarů," prohodil jeden z nich. ,,Poslední splátka. Jak jsme se domluvili." ,,Kde je ten kufr?" vyptával se druhý. ,,Nevadí vám, když si to nejdřív spočítám?" zarazila ho Cass. „Chcete tu snad sedět na place a čekat, až si nás všimnou celníci?" namítl ten třetí. ,,Přepočítejte mi je," řekla Cass. ,,Přepočítej jí to," přikývl ten první. Byl to ten, co ji tak zvesela přivítal. Teď už mluvil trochu netrpělivě, ale jí mohlo být ukradené, jak mluví. V armádě se naučila jednu věc - že nikdy nesmí ustupovat. Na zemi ani ve vzduchu. Jediné riziko, které tihle mládenci až dosud podstoupili, spočívalo v tom, že si váleli šunky v Arizoně a če kali na ni. To ona jim přivezla zboží a ona je pořád ještě má v letadle, které si sama pronajala. Takže, jen do toho, myslela si, buďte si netrpěliví, co hrdlo ráčí. To, o čem tady tlacháte, jsou moje prachy. 13
Ten co se předtím zmínil o celnících, nyní stáhl z jednoho balíčku tlustou gumovou pásku a pleskl jím o zápěstí. Na hr"betu levé ruky měl malé tetování. Byl to nějaký pták, něco jako sokol, s široce rozpjatými křídly a s rybou ve spárech. Muž rozprostřel bankovky, aby se přesvědčila, že mezi nimi nejsou žádné nastříhané noviny. Potom je začal nahlas po jedné počí tat, ,, ... pět, šest, sedm." Cass s pistolí v ruce přihlížela a naslouchala. ,,Osm, devět, deset - tisíc. Jedna, dvě, tři, čtyři ... " A pořád dál. V balíku bylo padesát bankovek - samé stodolarovky. Když odpočítal poslední, znovu stáhl štůsek gumou a vrátil ho do tašky. Celkem tam bylo takových štůsků třicet, každý asi tři čtvrtě palce tlustý. Měl je přepočítané za necelých patnáct minut. Zacvakl tašku a podal ji prvnímu muži, který ji sevřel v náručí podobným způsobem, jako když školačky nosí učebnice. Náhle si vzpomněla na Fall River ve státě Massachusetts, kde Lizzie Bordenová dokázala beztrestně zavraždit otce a macechu 2 a kde shodou okolností prožila prvních patnáct let života i ona, Cassandra Jean Ridleyová, bože, jak ten čas letí. Co já tady vůbec dělám? napadlo ji. ,,Ten kufr," vybídl ji. Cass nastoupila zpátky do letadla a vytáhla kufřík z úkrytu. Znovu jej vynesla z letadla v levé ruce, v pravé držela pistoli, stále ještě volně svěšenou. Myslela na to, že by ji mohli zastřelit, jakmile znovu seskočí na zem, popadnout kufr, o němž s jistotou věděla, že musí být plný drog, a zmizet ve tmě s drogami i s penězi, které jí tak trpělivě přepočítali. Nic takového se nestalo. Znovu nahodila motor, malou koženou tašku se sto padesáti tisíci měla položenou na vedlejší sedačce a ve vnější kapse Narážka na událost u roku 1892, kdy byli ve městě zavražděni sekerou Andrew Jackson Borden a jeho manželka Abby. Hlavní podezřelou byla Lizzie, Andrewova dcera z prvního manželství. Pro nedostatek důkazů byla osvobozena, nadále zůstala ale hlavní podezřelou. Veřejné mínění v USA se dodnes, devadesát let po její smrti (1927), štěpí na zastánce a odpůrce toho, že Lizzie byla vražedkyní. Poznámka redaktora. 2
14
výsadkářské kombinézy odpočívalo dalších deset ti
lela na to, že dnes večer se vrátí do velkého zlého m ce jí bušilo stejně splašeně jako tenkrát, nad písečný mi v Iráku.
DNES, DVACÁTÉHO PRVNÍHO PROSINCE po západ
začne Chanuka. Willovi to bylo celkem jedno. Neb)
Tohle je vždycky nejnebezpečnější okamžik: kd: vchází dovnitř. Tedy, vyjít ven taky není legrace, můžete projít rovnou vchodovými dveřmi. Když ta] že jste přišli opravit záchod nebo dřez - a to máme ky, že ano? Kdyby vás však někdo viděl při vniknut to by byla jiná píseň. Zvlášť pokud vcházíte oknen ního žebříku. To se moc těžko vysvětluje. Pozoroval ten byt z protější střechy po větší část děl tu dámu přicházet a odcházet, jednou ji náhodot zahlédl, jak ji pámbů stvořil, i když neúmyslně, on I nějaký pitomý šmírák. Vlasy měla rudé jako kardin bouk, nahoře i dole stejná barva, to je v téhle době a ku úžasná vzácnost. Pokaždé věnoval na očíhnutí plé říká (nesnášel kriminálnický žargon), nejméně týd1 odhodlal vniknout dovnitř. Někdy i dva nebo tři týd že jestli po něčem netoužil, tak to byl další pobyt za Ta dámička si právě obléká kabátek z liščí kož1 znamená, že v tom bytě je víc kožešin, než si pův< lel. Poprvé se na ni zaměřil - když ještě z protější s zoroval všechny byty v tom domě - ve chvíli, kd) na podlahu sobolí kožich nejmíň za padesát táců. V pozná, když má ženská nový kožich, protože se v den natřásá před zrcadlem. Usoudil, že tenhle byt s vštěvu už jen pro tu sobolinu, plus další drobnost tam určitě najdou. Dům stál na South Ealey Stree1 města Isoly, které se říkalo Silvermine. Měli tam d1 což obvykle znamenalo, že v domě nejsou žádná pečnostní opatření. Právě teď ta ženská zamířila ke
:o se předtím zmínil o celnících, nyní stáhl z jednoho tlustou gumovou pásku a pleskl jím o zápěstí. Na hroeruky měl malé tetování. Byl to nějaký pták, něco jako , široce rozpjatými křídly a s rybou ve spárech. Muž třel bankovky, aby se přesvědčila, že mezi nimi nejsou astříhané noviny. Potom je začal nahlas po jedné počí pět, šest, sedm." Cass s pistolí v ruce přihlížela a nala. ,,Osm, devět, deset - tisíc. Jedna, dvě, tři, čtyři ... " 'ád dál. V balíku bylo padesát bankovek - samé stodo. Když odpočítal poslední, znovu stáhl štůsek gumou ho do tašky. Celkem tam bylo takových štůsků třicet, .si tři čtvrtě palce tlustý. Měl je přepočítané za necetnáct minut. Zacvakl tašku a podal ji prvnímu muži, sevřel v náručí podobným způsobem, jako když ško)SÍ učebnice. Náhle si vzpomněla na Fall River ve stá:achusetts, kde Lizzie Bordenová dokázala beztrest1ždit otce a macechu 2 a kde shodou okolností prožila patnáct let života i ona, Cassandra Jean Ridleyová, k ten čas letí. Co já tady vůbec dělám? napadlo ji. k:ufr," vybídl ji. r1astoupila zpátky do letadla a vytáhla kufřík z úkry'll jej vynesla z letadla v levé ruce, v pravé držela pise ještě volně svěšenou. Myslela na to, že by ji mohlit, jakmile znovu seskočí na zem, popadnout kufr, s jistotou věděla, že musí být plný drog, a zmizet drogami i s penězi, které jí tak trpělivě přepočítali. kového se nestalo. 1 nahodila motor, malou koženou tašku se sto padesánčla položenou na vedlejší sedačce a ve vnější kapse
t na událost u roku 1892, kdy byli ve měs tě zavra žděni sekerou An;on Borden a jeho manželka Abby. Hlavní podezřelou byla Lizzie, a dcera z prvního manželství. Pro nedostatek dúkazů byla osvobole zůstala ale hlavní podezřelou. Veřejné mínění v USA se dodnes, let po její smrti (J 927), štěpí na zastánce a odpůrce toho, že Lizzie jkyní. Poznámka redaktora.
výsadkářské
kombinézy odpočívalo dalších deset tisíc. Myslela na to, že dnes večer se vrátí do velkého zlého města. Srdce jí bušilo stejně splašeně jako tenkrát, nad písečnými dunami v Iráku. DNES, DVACÁTÉHO PRVNÍHO PROSINCE po západu slunce, začne
Chanuka. Willovi to bylo celkem jedno. Nebyl žid. Tohle je vždycky nejnebezpečnější okamžik: když člověk vchází dovnitř. Tedy, vyjít ven taky není legrace, ale to už můžete projít rovnou vchodovými dveřmi. Když tak řeknete, že jste přišli opravit záchod nebo dřez - a to máme dnes hezky, že ano? Kdyby vás však někdo viděl při vniknutí do bytu, to by byla jiná píseň. Zvlášť pokud vcházíte oknem z požárního žebříku. To se moc těžko vysvětluje. Pozoroval ten byt z protější střechy po větší část týdne, viděl tu dámu přicházet a odcházet, jednou ji náhodou dokonce zahlédl, jak ji pámbů stvořil, i když neúmyslně, on přece není nějaký pitomý šmírák. Vlasy měla rudé jako kardinálský klobouk, nahoře i dole stejná barva, to je v téhle době a v tom vě ku úžasná vzácnost. Pokaždé věnoval na očíhnutí placu, jak se říká (nesnášel kriminálnický žargon), nejméně týden, než se odhodlal vniknout dovnitř. Někdy i dva nebo tři týdny, protože jestli po něčem netoužil, tak to byl další pobyt za mřížemi. Ta dámička si právě obléká kabátek z liščí kožešiny - to znamená, že v tom bytě je víc kožešin, než si původně myslel. Poprvé se na ni zaměřil - když ještě z protější střechy pozoroval všechny byty v tom domě - ve chvíli, kdy pohodila na podlahu sobolí kožich nejmíň za padesát táců. Vždycky se pozná, když má ženská nový kožich, protože se v něm celý den natřásá před zrcadlem. Usoudil, že tenhle byt stojí za návštěvu už jen pro tu sobolinu, plus další drobnosti, které se tam určitě najdou. Dům stál na South Ealey Street v té části města lsoly, které se říkalo Silvermine. Měli tam domovníka, což obvykle znamenalo, že v domě nejsou žádná další bezpečnostní opatření. Právě teď ta ženská zamířila ke dveřím. 15
Ed McBain v nakladatelství Baronet:
Prachy,prachy,prachy Zločinu
se ve Velikém zlém městě daří opravdu velmi dobře, to pro pány detektivy z 87. revíru není nic nového. Novinkou pro ně není ani skutečnost, že velká část všech nezákonností se tak či onak odvijí od obchodu s drogami. Gangsteři, pašeráci a překup níci všeho druhu patří takříkajíc k „tradiční klientele" policejních vyšetřovatelů.
Ale tu a tam i na staré mazáky čeká nějaké to překvapení. Napří klad mrtvola ženy rozsápaná lvy v zoologické zahradě, to tu ještě nebylo, a zrovna o Vánocích ... Carellovi a spol. z toho jde hla\l'a ...,. ' · kolem, zvlášť když se ukáže, že do mohutné řeky kokainu, proudící přes jižní hranici do Spojených států, kdosi pumpuje po~. tlakem záplavu falešných stodolarových bankovek.
Připravujeme:
Uloupená hvězda
Doporučená cena včetně DPH 299 Kč ISBN 978-80-269-0663-6
JLJlL,, www. baronet. cz