Ursula Koch
Kateřina
Lutherová, ro ná z Bory, manželka reformátora artina Luthera Žena, která se odvážil
Obsah Wittenberg, 20. února 1546 ...................... ..
Nimbschen, 1509 - 1523 ........................... . Torgau!Wittenberg, 1523 - 1528 ............. .. Wittenberg, 15. května 1530 .................... ..
Wittenberg, 1534 - 1540 ........................... .
Ziilsdorf, 1540 - 1541 ............................... .. Z německého originálu Rosen im Schnee - Katharina Luther, geborene von Bora
Wittenberg, 1542 - 1546 ...........................
Eine F rau wagt ihr Leben 15. vydání 2011, Brunnen Verlag Giessen
Mezi Wittenbergem a Dessau, listopad 154
přeložil©
Marek E. Světlík 2016 obálka© Madlena Prachenská 2016 grafická úprava Marta Študentová 2016
Wittenberg, 1547 - 1552 .......................... .
ISBN 978-80-904659-5-4
Data a fakta ............................................. ..
Torgau, prosinec 1552 ............................... .
Wittenberg, 20. února 1546 Nejdřív
kohout - a pak já: tak tomu bylo vidy. Zatímco ten ven-
ku kokrhal, já tápala temnou chodbou dolů do kuchyně. Ostatní ješté spali - všichni: déti, služky, studenti, čeledín - a i on, muž, jenž ležel vedle mé. Slyšela jsem ho pochrupávat, ne hlasitě. Znélo to spíš jak přede ní kočky na peci. On kohouta neslyšel. Neslyšel ani, kdy potichu vrzly dveře. Vétšinou spal, dokud den neprobřeskf skrze okenní tabulky, či do jeho snů
neproniklo rámusení détí na chodbé. Ano, snil často, to se převaloval
a občas zabučel jak ten býk v chlívě. Jeho sny mé vytrhávaly z hlubokého spánku. Spala jsem jak zabitá a ožila jsem v tu chvíli, sotva jsem procitla.
Uklidňo
vala jsem ho a potichu k nému promlouvala, svou rukou jsem ho hladila po jeho hrudi, která se tíží pozvedala a vzápětí klesala ... K ránu ale spal. Studenou vodou jsem si opláchla paie a omyla obličej. Pak jsem zatopila v kamnech a vzbudila služky. A občas, právé když jsem dávala mléko na plotnu, jiný muž ui postával přede dveřmi:
v hadrech, se zjizveným obličejem, a my ho zvali dovnitř
a nabídli jsme mu polévku s krajícem chleba. A muž v komoře stále spal, i když déti již vstaly a vyrazily na dvůr. Spal svým neklidným spánkem. Kohout zakokrhal i dnes. Mé ale nevzbudil ze spánku. Ležela jsem s rozlámanými údy, jako v horečce. Probudila jsem se již dávno před kuropéním, rozžehla svíce a v mihotajícím se svétfe jsem se posadila na postel. Napřáhnu
ruku, přejede po chladném, čistém plátnu. Nikdo ve spánku nesté-
ná: ani hlásek, ani teplo. Tak začíná můj nový den. Co si počnu toho dne? Fujavice proniká škvírami. V klášteře se nic ani nepohne. Všechno jejak pobité. Klášter. Mésto.]en vítr se prohání ulicemi. Tak jako včera, když dorazil posel Přišel časně
ráno. Sotva kdo ho
spatřil.
Ve vétru prošel branou, dál ulicí
a zabouchal na bránu sousedů. Potom přišli ke mné -
tři
sehnutí muži. 9
Pročjsem
se tak hrozně ulekla, když zaklepali? Přece jsme měli často ranní
,Ano."
i pozdní hosty: ať už přátele či cizince, šlechtice éi žebráky. jaké tušení se mě
,,O doktoru Martinovi?"
zmocnilo?
Mlčení.
„Budu si dělat starosti, dokud se ty nepřestaneš strachovat, dokud nás země nepohltí. .. ," napsal mi právě z Eis/ebenu.Jak mě odhalil v mých obavách! Jako
Až jsem to já vyslovila. Opět jsem to musela 1 sil, aby to řekl. ,,Přihodilo se něco našemu pánovi?"
bych nedokázala spoléhat na Boha... Blaze tomu, kdo to dokáže v době, kdy se všude kují zbraně a hoří hranice.
Filip přikývl.
Může být, že Bůh naloží s ním, se mnou - tak jako naložil s naší Magdalenou,
,,Není v pořádku?"
naším dítětem, jež nám vzal. Ale já jsem jen chudák žena, která jen ztěžka
Opět mlčení.
dokáže pochopit vůli Páně.
,11Te
Dělala jsem
si starosti. - ,,Co to změní?" odpověděl. Nic, naprosto nic.
Vím. A přece bych byla našemu nebeskému Otci třeba ještě i jen rok vší svou vůlí i
mrtev.2"
Jeho paže se spustily. Spodní čelist mu pok/1 nářek služek.
Wolfse mě snažípodepřít, Mark1
jen stěny stojípevnějako vždy.
modlitbami rozmluvila.
Copak muselo k tomu dojít už nyní? Měl toho ještě tolik na práci, pan doktor. Celý svět se po něm sháněl. Musel cestovat sem a tam, aby m írnil spory a
Avšak: On je mrtev. Doktor Martin Luthe, Přátelé zůstávají se mnou, mléky sedíce
zvěstoval Slovo. Uprostřed zimy - a to byljiž starý muž. Avšak je to ještěpříliš
V poledne jsem je požádala, aby se roze:
brzy, kdy musel odejít. Pro mě to je příliš brzy. Vítr smýká kolem domu, kvílí
a pokusit se modlit. Ale jen jsem seděla u okn
všemi štěrbinami.
Avšak ani v noci jsem nenašla klid.
V duchu jsem provázela posla: roznášel tu 2:
domu k domu, do chalup i paláců: On je mrtv:, Ajá? já - jeho žena? Co si počnu? Kdojsemj~ Přišli přátelé a zaklepali. Dům až zaduněl pod těmi údery.
ke
Wolf se dobelhal
dveřím.
Jdi po své práci. Bůh tě bude provázet při v.
Když jsem je spatřila a Filip si sejmu! černý límec, už jsem se nemusela na
doktorko! 1iýraz na Prasečí trh, ty jedna z trho
nic vyptávat. Zírala jsem do jeho pomrkávajících očí, na jeho cukající ústa, na ruce, které si neklidně pohrávaly s jeho kabátem. Žádný z mých synů nestál při mně. Přitáhla jsem k sobě Markétu, tu jedinou, která mi v tom tmavém domě zůstala. Učinila jsem tak, protože jsem ji chtěla
chránit, a přitom ochranu jsem potřebovala já. Neodvážila jsem se ote-
vřít ústa. Konečně se
Wolfotázal:
,,Máte zprávy z Eis/ebenu?" 10
Postav se, Katuško, pronesl by. Vzpřim se aJ
co ukládat, Katuško, ty paní našeho domu!
Jeho hlas - už nikdy? Postel vedle mě - stu úzko... jako bych měla opět vstoupit do kláštm
; ulekla, když zaklepali? Přece jsme měli éasto ranní
,Ano."
tele či cizince, šlechtice či žebráky. Jaké tušení se mě
,,O doktoru Martinovi?" Mléení.
dokud se ty nepřestaneš strachovat, dokud nás země ·věz Eis/ebenu.jak mě odhalil v
mých obavách! Jako
Ažjsem to já vyslovila. Opět jsem to musela býtjá. Nikdo v sobě nenašel dost sil, aby to
řekl.
'la Boha ...
,,Přihodilo se něco
našemu pánovi?"
áie v době, kdy se všude kují zbraně a hoří hranice.
Filip přikývl.
· ním, se mnou - tak jako naložil s naší Magdalenou,
,,Není v pořádku?"
1zal. Ale já jsem jen chudák žena, která jen ztěžka
Opět mlčení.
- "Co to zméní?" odpověděl. Nic, naprosto nic.
jeho paže se spustily. Spodní čelist mu poklesla. Už ho nevidím, slyším jen
Je mrtev?"
našemu nebeskému Otci třeba ještě i jen rok vší svou
nářek služek.
vila.
jen stény stojípevnějako vždy.
Wolfse mě snažípodepřít, A1arkéta obepíná svépaže kolem mne.
'ojít už nyní? Měl toho ještě tolik na práci, pan dok-
Avšak: Onje mrtev. Doktor Martin Lutherje mrtvý.
1áněl.
Přátelé zůstávají
Musel cestovat sem a tam, aby mírnil spory a
se mnou, mléky sedíce u stolu. V domě panuje ticho.
i zimy - a to byljiž starý muž. Avšakje toještěpříliš
V poledne jsem je požádala, aby se rozešli. Chtěla jsem zůstat sama
o mě to je příliš brzy. Vítr smýká kolem domu, kvílí
a pokusit se modlit. Ale jen jsem seděla u okna a vyčkávala, až nastane noc. Avšak ani v noci jsem nenašla klid. V duchu jsem provázela posla: roznášel tu zprávu po vesnicích a městech, od domu k domu, do chalup i paláců: On je mrtvý. Nepřáteléjásají. Přátelé lkají. Ajá? já - jeho žena? Co si počnu? Kdo jsem já? Co miještě zůstane?
li. Dům ai zaduněl pod těmi údery. Wolf se dobelhal
Postav se, Katuško, pronesl by. Vzpřim se a poděkuj Hospodinu, že mě spasil. Jdi po své práci. Bůh tě bude provázet při všem, co budeš konat. Vzmuž se,
Filip si sejmu/ éerný límec, už jsem se nemusela na
doktorko! výraz na Prasečí trh, ty jedna z trhovkyň! jsouještě lidé, kterým máš
do jeho pomrkávajících očí, na jeho cukající ústa, na
co ukládat, Katuško, ty paní našeho domu!
·ávaly sjeho kabátem. ,tálpři mně. Přitáhla jsem k sobě Markétu, tu jedi-
Jeho hlas - už nikdy? Postel vedle mě - studená, prázdná? Je mi tak úzko, úzko... jako bych měla opět vstoupit do kláštera...
Jém domě zůstala. Učinila jsem tak, protože jsem ji
hranu jsem potřebovala já. Neodvážila jsem se ote-
·otázal:
~nu?" 11
Zase šero. Dívku vytlačili po schodech Otevřely se další dveře. Děvče pociťovalo
Nimbschen, 1509-1523
stou pilo ke krbu, ve kterém ještě žhnulo zvolna,
tiška ponechala návštěvníky o samotě. Ot
do pestrobarevné suk-
a tam. Podlaha vrzala. Jeho rty se pohybov
Velká, tmavá, černými železnými pláty pobitá brána se jen co by úzkou skulinou
pohleděl. Děvče oděné
otevřela
nice a zahalené dlouhým přehozem stálo a nepohnulo se. Otcova ruka přitlačila a posunula je, div se dívka nezapotácela, pak se ale vzmohla na první krok a protáhla se mezerou v Z šera dvora, který se rozprostíral
bráně,
před
ale otec se musel
vmáčknout.
nimi, se vynořila bílá postava.
Dívka se otočila, avšak narazila na otcovu hruď. Pocítila režné tkanivo
čekala,
že něco poví. Přitáhla si svůj tenký
chala, co se
děje
Táhl dívku za sebou po dláždění dvora, kluzkém po dešti. Sestra, která je vpustila, zašla do domu, co stál po levé straně protáhlé budovy hned vedle
Dívka se pomalu zdvihla. Otec se zastav
ným
obočím
se obrátila na pána z Bory: ,,Očekávaly jsme vás poněkud dříve, hra
Kateřina?"
Nečekala
vě
,,Uveď děvče
předešlé
noci. Držel se poblíž brány, která by
ho mohla opět vypustit ven.Jen jeho! Ale byť nenápadně, týmž směrem.
děvčátko
v jeho ruce se otáčelo,
kláštera Marienthron rozprostíralo před návštěvníky. Ze stájí se
neslo neklidné ržání koní. Hříbata se drala ven. Ale stájní dbali, aby vrata stájí
zůstala zavřena.
I krávy ještě
zůstávaly
ve
chlévě
- ledoví muži
měli
teprve přijít... Dveře
do kdysi panského, ale po staletích již poněkud sešlého příbytku
abatyší byly pevně uzamčené. Z kostelního kůru na druhé straně dvora zněl zpěv řádových
do ložnice, sestro Barboro!
vytáhla zpod paže svázaný ra
pravou ruku a uchopila dívku pod
Kateřina
do chladných modrých očí nad n S tichým povzdychem uvolnila žena hlavu ,,Poklekni," zašeptal otec. Kateřina
se poslušně sklonila nad prsten ,,Rozluč se s otcem," přikázala abatyše. Pán z Bory stáhl obličej. Podal dceři rul děla
na jeho záda.
musíme ještě I druhá žena ti darovala ještě jedno děvče, s mají opět sestru ..."
"Vstupte!" Vrátná ukázala na domovní dveře.
12
ani na odpověď a obrátila sen~
„Pojď dál, bratranče Jene,
sester.
„Naše ctihodná matka modlitby."
Kateřina
přáhla
V drobném jarním mrholení, jen několik dnů po Velikonocích, se vnější nádvoří
se ozval}
které se vzdalovalo, kroky, bouchání dveřmi ,,Postav se!"
vchodu. Pán z Bory netrpělivě přešlapoval z jedné nohy na druhou. V hlapo pitce
Konečně
Když ctihodná matka vstoupila dovnitř,
S nevolí posunul muž dítě od sebe, chopil se ale malé ručky a tiskl ji.
hučelo
venku.
nosti zavál vlhký a studený vzduch.
a ocel přezky na jeho opasku. ,,Pán z Bory?"
mu ještě
d
představená
vás
přijme,
jen co
dokončí večerní
V řina
závěsu
za abatyší Jan z Bory opustil 1
následovala jeptišku. Na schodišti se
Zase šero. Dívku vytlačili po schodech nahoru a otec vysupěl za ní. Otevřely se další dveře. Děvče pociťovalo vlhkost svého oblečení a při
1509-1523
železnými pláty pobitá brána se otevřela zvolna, u pohleděl. Děvče oděné do pestrobarevné suk-
n přehozem stálo a nepohnulo se. Otcova ruka iív se dívka nezapotácela, pak se ale vzmohla na mezerou v
bráně,
ale otec se musel vmáčknout.
iprostíral před nimi, se vynořila bílá postava.
< narazila na otcovu
hruď.
Pocítila režné tkanivo
stoupilo ke krbu, ve kterém ještě žhnulo dříví po již vyhaslém ohni. Jeptiška ponechala návštěvníky o samotě. Otec těžkými kroky rázoval sem a tam. Podlaha vrzala. Jeho rty se pohybovaly. Dívka to viděla, ale marně čekala, že něco poví. Přitáhla si svůj tenký šál k tělu a vystrašeně naslouchala, co se děje venku. Konečně se ozvaly hlasy. Potlačované brumlání, které se vzdalovalo, kroky, bouchání dveřmi, vrzání schodů. ,,Postav se!" Dívka se pomalu zdvihla. Otec se zastavil. Otevřely se dveře a do míst-
tsku.
nosti zavál vlhký a studený vzduch. Když ctihodná matka vstoupila dovnitř, odložila svůj závoj a se staže-
. dítě od sebe, chopil se ale malé ručky a tiskl ji.
ným obočím se obrátila na pána z Bory: "Očekávaly jsme vás poněkud dříve, bratranče Jene. -To je vaše dcera
:lláždění
dvora, kluzkém po dešti. Sestra, která je
:o stál po levé straně protáhlé budovy hned vedle )ělivě přešlapoval z jedné nohy na druhou. V hla-
tce předešlé noci. Držel se poblíž brány, která by
•en. Jen jeho! Ale
děvčátko v
jeho ruce se
otáčelo,
Kateřina?"
Nečekala
ani na odpověď a obrátila se na svoji průvodkyni:
,,Uveď děvče do ložnice, sestro Barboro! Kde jsou její věci?" Kateřina vytáhla zpod paže svázaný raneček. Abatyše přikývla. Na-
ěrem.
přáhla pravou ruku a uchopila dívku pod bradou. Závojem slz pohlížela
holení, jen několik dnů po Velikonocích, se vnější
Kateřina do chladných modrých očí nad ní. Úzká ústa se ani nepohnula.
thron rozprostíralo
před návštěvníky.
Ze stájí se
í. Hříbata se drala ven. Ale stájní dbali, aby vrata
rávy ještě
zůstávaly
ve
chlévě
- ledoví muži
měli
"Poklekni," zašeptal otec. Kateřina se poslušně sklonila nad prstenem a políbila ho. ,,Rozluč
~ho, ale po staletích již poněkud sešlého příbytku 1čené.
Z kostelního kůru na druhé straně dvora
r.
se s otcem," přikázala abatyše. Pán z Bory stáhl obličej. Podal dceři ruku a otočil se. Kateřina jen hleděla
na jeho záda. „Pojď dál, bratranče Jene, musíme ještě probrat nějaké záležitosti. Tvoje
druhá žena ti darovala ještě jedno děvče, slyšela jsem. A tak tvoji chlapci
novní dveře.
l
S tichým povzdychem uvolnila žena hlavu dítěte a napřáhla prsteník.
představená
vás přijme, jen co dokončí večerní
mají opět sestru ..." V závěsu za abatyší Jan z Bory opustil místnost úzkými dveřmi. Kateřina následovala jeptišku. Na schodišti se ještě jednou otočila, ale sestra 13
Barbora významně držela v dlani svazek klíčů a netrpělivě jimi potřásala. Kateřina klopýtala ze schodů. Venku se už v ten pochmurný den stmívalo.
Nechtěla
bude určitě
určitě
ne. Ale nikdo t
statečnější.Jako
Eliška a všechn
plakat, to
Dívka přitiskla svůj raneček těsněji k sobě a snažila se, jak jen mohla, udržet krok s tou rychle kráčející bílou postavou.
,Jak se jmenuješ?" ,,Kateřina.
„PASTOR, PASTO RIS" - pero klouže s Pastýř!
A ty?"
Nad sklopenými hlavičkami děvčátek s 62
,,Eliška." ,,Buďte
zticha! Máte spát," ozvalo se ze sousedního lůžka. V temném sále ležely klášterní schovanky blízko sebe.
ještě
Venku pleskal déšť.
teřina
Po chvíli, když poklidné oddechování zleva i zprava svědčilo, že družky již spí, opět se neslo šeptem: Jak dlouho jsi už tady?"
chladno pod vysokou klenbou, kde byl Ale venku mezi zdmi se již chvělo léto. Kr pozdvihla zrak, skulinou
hleděla
ven:
s mládětem bez hnutí postávala na louce,jal
Na pastvinách kolem starého horského< děti
,,O Velikonocích to byly dva roky."
ka a
Kateřina
s vylekanými zvířaty jen pohrávali. Ale ta m
si vzdychla.
milovaly, když se mezi nimi mo
„To je jen na začátku tak zlé. Taky jsem hodně plakala. Nesmíš to ale
s nimi neměla ještě ani vyběhnout, sestra
dát najevo. Musíš být hrdá. Konečně se tu i lecčemu naučíš. Jsou tvoji rodiče bohatí?"
ráda chovala jehňátko v náruči a dobromysl
Kateřina zaváhala.
Kolikrát slyšela otce zaklít, když otevřel zásuvku, ve které uchovával své guldeny.
ka, která se ještě jen chvěla jak holátka ... ,,Kateřino, zase jsi zasněná!"
Sestra Gertruda pozdvihla rákosku a pol
,,Myslím že ne."
stáhla do sebe a se studem sklonila hla"'
,,Tak buď ráda. Nedostane se ti žádného manžela, když nejsi bohatá."
ra Gertruda by sotva udeřila. Její rákoska
,,Přestaňte
obličeji
už konečně! Co si to vykládáte za hlouposti!"
,,Tak dobrou," zamumlala Eliška a otočila se na druhý bok.
jí bylo hned poznat, že ona a ráki
si přetáhla tenkou přikrývku přes ramena. Chvěla se zimou.
uchopila jen tehdy, když se domnívala, že poslouchala na slovo. Z očí sestry vystupo,
Ve škole ve Brehně, tam bývalo tepleji. Tam hořelo v krbu i v ložnici. Ale
nesla. Gertrudu milovaly, i když latinská s
po Vánocích si otec pro ni přijel spolu s nadávkami na hamižnost zbožných sester. A doma ve dvoře: nová paní. Bratři říkali „matka" a posmívali se jí, když je vedla k pořádku. Ale Markéta, stará služka, vždy zavinula
s námahou vnášely. ,,AGNUS" - ovce. Kateřina se přiměla věnovat
Kateřininy studené
šku a dotek mile vlhkého čumáčku oveček
Kateřina
14
nohy do ovčí kožešiny.
sestře
Gert
la v dlani svazek klíčů a netrpělivě jimi potřásala. ~odů.
Venku se už v ten pochmurný den stmívalo.
Nechtěla
bude
plakat, to
určitě
určitě statečnější. Jako
ne. Ale nikdo to
nemůže vidět...
A od zítřka
Eliška a všechny ostatní. Od zítřka ...
ček těsněji
k sobě a snažila se, jak jen mohla, udrčející bílou postavou. ,,PASTOR, PASTO RIS" - pero klouže s jemným skřípěním po papíru. Pastýř!
Nad sklopenými hlavičkami děvčátek s bzukotem krouží moucha. Bylo pát," ozvalo se ze sousedního lůžka.
ještě
klášterní schovanky blízko sebe.
Ale venku mezi zdmi se již
chladno pod vysokou klenbou, kde byly vzdělávány klášterní žákyně.
teřina
né oddechování zleva i zprava svědčilo, že družky em:
~"
{.
chvělo
léto. Krávy byly na
pastvě.
Když Ka-
pozdvihla zrak, skulinou hleděla ven: V slunci již kvetl jetel a ovce
s mládětem bez hnutí postávala na louce, jakoby ponořena do snu. Pastýř! Na pastvinách kolem starého horského dvora se trousila stáda dobyt-
rly dva roky."
ka a děti milovaly, když se mezi nimi mohly ztrácet. Rozjívení kluci si s vylekanými zvířaty jen pohrávali. Ale ta nejmladší z nich, která si vlastně
tak zlé. Taky jsem hodně plakala. Nesmíš to ale
s nimi
rdá. Konečně se tu i lecčemu naučíš. Jsou tvoji
ráda chovala jehňátko v náruči a dobromyslný pastýř jí půjčoval i mláďát
neměla ještě
vyběhnout,
ani
sestra rozpustilých
Borů, Kateřina,
ka, která se ještě jen chvěla jak holátka ...
likrát slyšela otce zaklít, když otevřel zásuvku, ve
,,Kateřino,
!ny.
Sestra Gertruda pozdvihla rákosku a pohrozila jí. Kateřina se vylekaně
zase jsi zasněná!"
stáhla do sebe a se studem sklonila hlavu nad latinská slovíčka. Sest-
:ane se ti žádného manžela, když nejsi bohatá." ! Co si to vykládáte za hlouposti!"
ra Gertruda by sotva udeřila. Její rákoska se míhala jen ve vzduchu. Na
lala Eliška a otočila se na druhý bok.
jí bylo hned poznat, že ona a rákoska k sobě nepatří, že ona ji uchopila jen tehdy, když se domnívala, že se to patří. Přesto ji Kateřina
:nkou přikrývku přes ramena. Chvěla se zimou.
poslouchala na slovo. Z
bývalo tepleji. Tam hořelo v krbu i v ložnici. Ale
nesla. Gertrudu milovaly, i když latinská
ni přijel spolu s nadávkami na hamižnost zbož-
s námahou vnášely. ,,AGNUS" - ovce. Kateřina se přiměla věnovat
v-oře: nová paní. Bratři říkali „matka" a posmívali :ádku. Ale Markéta, stará služka, vždy zavinula do ovčí kožešiny.
obličeji
očí
šku a dotek mile vlhkého
sestry vystupovala lítost, kterou slovíčka přes
děvčata
neu-
rty a na papír jen
sestře Gertrudě představu měkkého
koží-
čumáčku oveček.
15
Kateřina z Bory musela ujít dlouhou cestu, než se stala manželkou Martina Luthera. A katolická Evropa se reformátorovi posmívala, když se v roce 1525 oženil se zběhlou jeptiškou. Že mnich a jeptiška by se ve vzájemné lásce mohli spojit, tehdejší svět viděl tak nemožné, jako růže, které by vykvetly ve sněhu ...
Ursula Kochová se narodila 1944 v Berlíně.Je gymnasiální profesorkou dějepisu v důchodu a nadále působí jako spisovatelka. Její romány - především se středověkou tématikou, byly přeloženy do mnoha jazyků, a je důvěrně zapsána i na českém knižním trhu. Naše nakladatelství již vydalo její romány: Alžběta Durynská - síla lásky a Hildegarda z Bingenu - zvěstovatelka lásky. Román Růže ve sně hu - Kateřina Lutherová, rozená z Bory, manželka reformátora Martina Luthera, žena, která se odvážila vést vlastní život, vychází k 500. výročí světové reformace. 30. října 1517 Martin Luther přibil na dveře wittenberského chrámu 95 článků {thesí), ve kterých zavrhoval zneužívání odpustků, prohlašuje, že jedině Bůh může odpustit náš hřích.
ISBN 978-80-904659-5 -4
M. E. S. S.